{"id":3014,"date":"2015-05-20T16:00:00","date_gmt":"2015-05-20T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3004"},"modified":"2015-05-20T16:00:00","modified_gmt":"2015-05-20T15:00:00","slug":"turn-back-time-21-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/05\/20\/turn-back-time-21-2-2\/","title":{"rendered":"Turn Back Time 21. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Izzap<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill se pustil dr\u017eadla, jakmile uvid\u011bl, \u017ee se jeho okol\u00ed zm\u011bnilo na star\u00fd zanedban\u00fd park pln\u00fd um\u00edraj\u00edc\u00ed tr\u00e1vy. Zav\u0159el o\u010di a slo\u017eil hlavu do dlan\u00ed, p\u0159i\u010dem\u017e zadr\u017eoval slzy stresu. Vyschlo mu v hrdle a musel se p\u00e1rkr\u00e1t zhluboka nadechnout, aby udr\u017eel pod kontrolou t\u0159as cel\u00e9ho t\u011bla.<\/div>\n
Stala se p\u0159esn\u011b ta v\u011bc, o kter\u00e9 si myslel, \u017ee si ohledn\u011b n\u00ed s Florence nemus\u00ed d\u011blat starosti.<\/div>\n
Byla tak neoblomn\u00e1 ohledn\u011b man\u017eelstv\u00ed, \u017ee by Billa st\u011b\u017e\u00ed napadlo pova\u017eovat to za hrozbu – samoz\u0159ejm\u011b krom\u011b toho, \u017ee man\u017eelstv\u00ed bylo hlavn\u00edm d\u016fvodem jejich setk\u00e1v\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Nicm\u00e9n\u011b lid\u00e9 se m\u011bn\u00ed a jejich pocity tak\u00e9. A Florence b\u011bhem posledn\u00edch p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f oto\u010dila o 180 stup\u0148\u016f, jej\u00ed uva\u017eov\u00e1n\u00ed se zm\u011bnilo z odm\u00edt\u00e1n\u00ed svatby a idey procestovat sv\u011bt na touhu po s\u0148atku.<\/div>\n
Nem\u016f\u017ee si mne cht\u00edt vz\u00edt<\/em>, prol\u00e9tlo chlapci hlavou. P\u0159\u00e1l si, aby j\u00ed to mohl \u0159\u00edct do o\u010d\u00ed, aby s n\u00ed mohl polemizovat a obr\u00e1tit ji zp\u011bt spr\u00e1vn\u00fdm sm\u011brem. Ale navzdory jeho p\u0159\u00e1n\u00edm Florence vypadala, \u017ee m\u00e1 v pl\u00e1nu se za Billa provdat, zaslepen\u011b se za\u0159adila k jejich matk\u00e1m.<\/p>\n

Opravdu, to, co zaslechl James, bylo spr\u00e1vn\u00e9: Florence na\u0161la v Billovi zal\u00edben\u00ed.<\/div>\n

Bill se ot\u0159epal p\u0159i vzpom\u00ednce na to, co Florence ud\u011blala, a h\u0159betem dlan\u011b si p\u0159ejel po rtech, zat\u00edmco se narovnal. C\u00edtil se tak… \u0161pinav\u00fd. V\u011bd\u011bla, \u017ee si ho Florence maluje v mnohem romanti\u010dt\u011bj\u0161\u00edm sv\u011btle ne\u017e d\u0159\u00edv. Povzdechl si, p\u0159ejel si po rtech je\u0161t\u011b jednou a siln\u011bji a v\u00ed\u010dka se mu zachv\u011bla p\u0159i vzpom\u00ednce na Toma. Nen\u00ed tu, uv\u011bdomil si \u010dernovl\u00e1sek. Ramena mu poklesla, kdy\u017e mu do\u0161lo, \u017ee utekl do budoucnosti, jenom aby byl s\u00e1m.<\/div>\n
Oto\u010dil se a rozhl\u00e9dl se kolem unaven\u00fdma o\u010dima. Bylo mu smutno z toho, co se stalo z tak n\u00e1dhern\u00e9ho m\u00edsta. Pokud to bylo to sam\u00e9 m\u00edsto, jenom 100 let v budoucnosti, \u010das se na n\u011bm podepsal opravdu nedob\u0159e. A poprv\u00e9 za v\u0161echny jeho n\u00e1v\u0161t\u011bvy zde na n\u011bj n\u011bco dolehlo.<\/div>\n
Pokud je to to sam\u00e9 m\u00edsto, co se stalo s jeho domem?<\/p>\n

Bill vydechl a roze\u0161el se sm\u011brem, kter\u00fdm by se vydal, kdyby m\u00ed\u0159il ke sv\u00e9mu domu, ale nevid\u011bl nic ne\u017e pustou zem s tr\u00e1vou, kter\u00e1 vypadala, \u017ee nikdy nedostala ani \u0161anci na p\u0159e\u017eit\u00ed.<\/div>\n

Chlapec klesl k zemi na kolena a prsty p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl p\u0159es trsy tr\u00e1vy, jako by se mezi nimi sna\u017eil naj\u00edt n\u011bco v\u00edce uklid\u0148uj\u00edc\u00edho. Ale neobjevil nic, ani stopu po rezidenci, je\u017e tu kdysi st\u00e1la.<\/div>\n
„Podivn\u00e9,“ za\u0161eptal a je\u0161t\u011b jednou se pod\u00edval do tr\u00e1vy, ne\u017e se op\u011bt postavil.<\/div>\n
Nerv\u00f3zn\u011b se rozhl\u00e9dl kolem a automaticky kolem sebe ovinul pa\u017ee, s\u00e1m sebe m\u00edrn\u011b objal. Od t\u00e9 doby, co potkal Toma, se je\u0161t\u011b nec\u00edtil tak s\u00e1m. Nikoho dal\u0161\u00edho v t\u00e9hle dob\u011b neznal a nem\u011bl kam j\u00edt, byl jako ztracen\u00e9 \u0161t\u011bn\u011b.<\/div>\n
A\u010dkoliv – jednou v\u011bc\u00ed si byl jist\u00fd.<\/div>\n
Zp\u00e1tky dom\u016f se hned tak nevr\u00e1t\u00ed.<\/div>\n
Pot\u0159eboval malou pauzu, jen na chv\u00edli.<\/div>\n
Zhluboka se nadechl a trochu sklonil hlavu. Rozhodl se str\u00e1vit sv\u016fj \u010das zde t\u00edm, \u017ee se p\u016fjde proj\u00edt po m\u011bst\u011b. Ne, \u017ee by m\u011bl tak jako tak na pr\u00e1ci n\u011bco lep\u0161\u00edho.<\/div>\n
\n
Bill vy\u0161el z parku stejnou cestou jako poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e tu byl, kr\u00e1\u010del po stejn\u00e9 cesti\u010dce, jako by \u0161el k Tomovu domovu. Byl po\u0159\u00e1d oble\u010den\u00fd ve sv\u00fdch norm\u00e1ln\u00edch v\u011bcech z po\u010d\u00e1tku dvac\u00e1t\u00e9ho stolet\u00ed, jeliko\u017e opravdu nem\u011bl \u010das na to zab\u011bhnout dom\u016f a p\u0159evl\u00e9ct se. Musel okam\u017eit\u011b zmizet, p\u0159ipadalo mu, \u017ee u\u017e nevydr\u017e\u00ed b\u00fdt s Florence ani vte\u0159inu. Naprosto ho vyvedla z m\u00edry t\u00edm ne zrovna p\u0159\u00edjemn\u00fdm polibkem.<\/div>\n
Chlapec trochu popot\u00e1hl, je\u0161t\u011b v\u00edc kolem sebe ovinul pa\u017ee, zk\u0159\u00ed\u017eil je je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e v podivn\u00e9m objet\u00ed. \u0160oupal nohama, je\u017e ho po chodn\u00edku nesly neur\u010dit\u00fdm sm\u011brem.<\/div>\n
Kdekoliv bylo moment\u00e1ln\u011b l\u00e9pe ne\u017e doma.<\/p>\n

„Bille!“ P\u00e1r metr\u016f od n\u011bj se ozval nezn\u00e1m\u00fd hlas, kter\u00fd Bill nedok\u00e1zal za\u0159adit.<\/div>\n

Pravd\u011bpodobn\u011b ani nemluvil k n\u011bmu.<\/div>\n
„Bille Tr\u00fcmpere!“<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek se zarazil a za t\u00edm hlasem se oto\u010dil, spustil ruce k bok\u016fm a jeho zrak padl na chlapce v jeho v\u011bku, kter\u00fd k n\u011bmu b\u011b\u017eel.<\/div>\n
„Jsi Bill, \u017ee jo?“ zeptal se kluk, jakmile k n\u011bmu dob\u011bhl a zastavil se p\u0159ed n\u00edm. P\u0159ehodil si hn\u011bd\u00e9 vlasy p\u0159es rameno a p\u0159\u00e1telsky se usm\u00e1l.<\/div>\n
Bill nejevil zn\u00e1mky pozn\u00e1n\u00ed, jeho tv\u00e1\u0159 z\u016fst\u00e1vala bez v\u00fdrazu, ne\u010diteln\u00e1. „Zn\u00e1me se?“ zeptal se m\u011bkce opatrn\u00fdm a zraniteln\u00fdm t\u00f3nem.<\/div>\n
Teenager\u016fv \u00fasm\u011bv se roz\u0161\u00ed\u0159il. Postavil se zp\u0159\u00edma a trochu se uchichtnul. „Jsem Georg, Tom\u016fv kamar\u00e1d. Potkali jsme se v obcho\u010f\u00e1ku p\u0159ed p\u00e1r m\u011bs\u00edci.“ Bill svra\u0161til obo\u010d\u00ed. „V\u0161ak v\u00ed\u0161, v obcho\u010f\u00e1ku, na tom obrovsk\u00e9m m\u00edst\u011b se spoustou r\u016fzn\u00fdch kr\u00e1mk\u016f… u\u017e v\u00ed\u0161?“<\/p>\n

„Oh, spr\u00e1vn\u011b!“ zareagoval \u010dernovl\u00e1sek a jeho tv\u00e1\u0159 se rozz\u00e1\u0159ila jako \u017e\u00e1rovka. „Myslel jsem si, \u017ee jsi mi pov\u011bdom\u00fd, jen jsem si nedok\u00e1zal uv\u011bdomit, kde bychom se mohli potkat,“ pokra\u010doval se zazuben\u00edm, \u0161\u0165astn\u00fd za n\u011bjakou spole\u010dnost.<\/div>\n

„Jo,“ op\u00e1\u010dil Georg, vrazil si ruce do kapes a vydechl. Zti\u0161il hlas a zeptal se: „Tak\u017ee, co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
\u00dasm\u011bv z Billova obli\u010deje rychle zmizel. „J\u00e1… musel jsem zmizet,“ odpov\u011bd\u011bl rozt\u0159esen\u011b a sklonil hlavu, jeliko\u017e se jeho o\u010di za\u010daly plnit slzami.<\/div>\n
Georg se rozhl\u00e9dl po lidech, kte\u0159\u00ed kolem nich proch\u00e1zeli. V duchu si povzdechl a zlehka vzal Billa za pa\u017ei, odv\u00e1d\u011bje ho na stranu. Bill jej bez ot\u00e1zek n\u00e1sledoval, byl p\u0159\u00edli\u0161 roztr\u017eit\u00fd na to, aby kladl jak\u00fdkoliv odpor. Nechal Georga, aby ho dovedl zprost\u0159ed chodn\u00edku a\u017e k n\u011bjak\u00e9 lavi\u010dce.<\/p>\n

„Chce\u0161 si sednout?“ zeptal se ti\u0161e brunet, jen\u017e si v\u0161iml, jak je Bill rozru\u0161en\u00fd. Nemusel b\u00fdt g\u00e9nius, aby na to p\u0159i\u0161el. Bill toporn\u011b zavrt\u011bl hlavou a odm\u00edtl vzhl\u00e9dnout od zem\u011b. Kluci st\u00e1li vedle lavi\u010dky naproti sob\u011b. „Bille, jsi v pohod\u011b?“ p\u00eddil se Georg a pustil Billovu ruku.<\/div>\n

\u010cernovl\u00e1sek se rozt\u0159esen\u011b nadechl. V hrdle se mu hromadily vzlyky. Zvedl hlavu a spojil pohled s Geov\u00fdm. Znovu zavrt\u011bl hlavou. „Ne, nejsem,“ p\u0159iznal zlomen\u00fdm t\u00f3nem.<\/div>\n
„Chce\u0161 si o tom promluvit?“ zeptal se slu\u0161n\u011b Georg.<\/div>\n
Bill op\u011bt zat\u0159epal hlavou a sklopil znovu o\u010di k zemi. Bylo vid\u011bt, jak se mu nadzvedla ramena pod n\u00e1porem hlubok\u00e9ho n\u00e1dechu.<\/div>\n
Georg zkroutil prav\u00fd koutek \u00fast v l\u00edtostiv\u00e9m v\u00fdrazu. Nebyl si jist\u00fd, co m\u00e1 \u0159\u00edct. A\u0165 u\u017e \u0159ekne cokoliv, nebude to to, co by Bill cht\u011bl sly\u0161et. Geo nemohl Billa vz\u00edt k Tomov\u00fdm prarodi\u010d\u016fm, bylo to p\u0159\u00edli\u0161 daleko na spont\u00e1nn\u00ed v\u00fdlet.<\/div>\n
Zraniteln\u011b a rozechv\u011ble Bill p\u0159es slzy za\u0161eptal: „Chci Tomiho.“<\/div>\n
„Bille, j\u00e1…“ za\u010dal Geo s omluvou, ale pak ho n\u011bco napadlo. „Po\u010dkat, Bille, nechce\u0161 Tomovi zavolat? M\u00e1m tu sv\u016fj mobil. M\u016f\u017ee\u0161 mu zkusit zavolat, jestli chce\u0161. Obvykle je na p\u0159\u00edjmu.“<\/p>\n

Bill popot\u00e1hl a vzhl\u00e9dl k n\u011bmu. Rychle si ot\u0159el o\u010di. „Mohu mu z-zavolat?“ p\u00eddil se zv\u011bdav\u011b.<\/div>\n

„Jo,“ op\u00e1\u010dil brunet, s nad\u011bj\u00ed se usm\u00e1l, vyt\u00e1hl z kapsy telefon a otev\u0159el ho. Probral se kr\u00e1tk\u00fdm seznam kontakt\u016f a navolil Tomovo jm\u00e9no a \u010d\u00edslo, ne\u017e p\u0159\u00edstroj podal Billovi. „Tady,“ \u0159ekl a ud\u011blal s telefonem krok kup\u0159edu. Naklonil displej, aby na n\u011bj Bill vid\u011bl. „Sta\u010d\u00ed zm\u00e1\u010dknout to zelen\u00fd tla\u010d\u00edtko a vyto\u010d\u00ed ti to Toma, oukej?“ vysv\u011btlil, p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee druh\u00fd chlapec mobily nezn\u00e1.<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek k\u00fdvl, p\u0159evzal mobil a v\u011bnoval Georgovi vd\u011b\u010dn\u00fd \u00fasm\u011bv. Pohl\u00e9dl na tenk\u00fd objekt ve sv\u00fdch rukou, v\u0161iml si, \u017ee je odli\u0161n\u00fd od telefonu, kter\u00fd m\u00e1 Tom. P\u0159el\u00e9tl o\u010dima displej, trochu se pousm\u00e1l, kdy\u017e si p\u0159e\u010detl Tomovo jm\u00e9no naho\u0159e a \u010d\u00edslo pod n\u00edm.<\/div>\n
Opatrn\u011b stiskl palcem zelen\u00e9 tla\u010d\u00edtko a sledoval, jak se na obrazovce objevil: „Vol\u00e1 se Tom.“<\/div>\n
Bill zahl\u00e9dl, jak se Georg trochu vzd\u00e1lil, aby mu poskytl soukrom\u00ed. Pak zvedl obd\u00e9ln\u00edkov\u00fd p\u0159\u00edstroj k uchu a poslouchal \u010dty\u0159i identick\u00e9 zvuky, je\u017e byly d\u016fkazem, \u017ee hovor prob\u00edh\u00e1.<\/div>\n
Ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f a netrp\u011bliv\u011b vy\u010dk\u00e1val, a\u017e usly\u0161\u00ed Tom\u016fv hlas na druh\u00e9m konci linky.<\/p>\n

Kone\u010dn\u011b se ozvalo \u010dtvrt\u00e9 zazvon\u011bn\u00ed. Pak to vypadalo, \u017ee telefon n\u011bkdo zvedl. „Ahoj-„<\/em><\/div>\n

„Tomi?“ ozval se Bill nad\u0161en\u011b a zazubil se nad zvukem Tomova hlasu, a\u010dkoliv ho sly\u0161el jen p\u0159es telefon. Otev\u0159el pusu, aby pokra\u010doval, ale p\u0159eru\u0161il ho Tom, kter\u00fd pokra\u010doval v promluv\u011b, jako by ho nesly\u0161el. „Dovolali jste se Tomovi Kaulitzovi, moment\u00e1ln\u011b s v\u00e1mi nem\u016f\u017eu mluvit, tak\u017ee mi po p\u00edpnut\u00ed zanechte zpr\u00e1vu a j\u00e1 se v\u00e1m ozvu-„<\/em><\/div>\n
Bill si odd\u00e1lil mobil od ucha a zahled\u011bl se do pr\u00e1zdna. Uv\u011bdomil si, \u017ee Tom tam nen\u00ed. Z koutku oka unikla jedna slza a skoulela se mu po tv\u00e1\u0159i, ne\u017e ji chlapec stihl set\u0159\u00edt. Zhluboka se nadechl a oto\u010dil se na Georga kousek od n\u011bj.<\/div>\n
Do\u0161el k n\u011bmu a nat\u00e1hl ruku s apar\u00e1tem. „Zde,“ \u0159ekl ti\u0161e a popot\u00e1hl.<\/div>\n
„U\u017e jsi s n\u00edm domluvil?“ zeptal se nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b Geo a zmaten\u011b se zamra\u010dil nad d\u00e9lkou hovoru. P\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee nebude moct vyrvat telefon Billovi z rukou minim\u00e1ln\u011b hodinu.<\/div>\n
Bill zavrt\u011bl hlavou, zadr\u017eel slzy a rychle zamrkal. „Nebyl tam,“ odpov\u011bd\u011bl zlomen\u011b a st\u00e1le s nata\u017eenou rukou \u010dekal, ne\u017e si Geo p\u0159evzal mobil.<\/p>\n

„Oh,“ zareagoval brunet nep\u0159\u00edli\u0161 inteligentn\u011b a vzal si telefon. Pod\u00edval se na displej a zarazil se. „Oh, a tohle \u010derven\u00fd tla\u010d\u00edtko,“ \u0159ekl s \u00fasm\u011bvem a znovu nahnul mobil k Billovi, „je na zav\u011b\u0161en\u00ed.“ Stiskl ho. Uv\u011bdomil si, \u017ee Bill je p\u0159\u00edli\u0161 rozt\u0159esen\u00fd na to, aby ukon\u010dil hovor, a zav\u0159el telefon.<\/div>\n

\u010cernovl\u00e1sek k\u00fdvl, p\u0159inutil se ke slab\u00e9mu \u00fasm\u011bvu a p\u0159edst\u00edral, \u017ee na to bude pamatovat pro p\u0159\u00edpadn\u00e9 budouc\u00ed p\u0159\u00edpady, kdy by se dostal k mobilu. Ale pravd\u011bpodobn\u011b to zapomene. „I tak d\u011bkuji,“ odpov\u011bd\u011bl m\u011bkce, zat\u00edmco sledoval \u0161pi\u010dky sv\u00fdch nohou.<\/div>\n
Georg se zhluboka nadechl, str\u010dil si p\u0159\u00edstroj do kapsy a pak znovu promluvil. „Je mi l\u00edto, \u017ee nebyl na p\u0159\u00edjmu, mo\u017en\u00e1 m\u00e1 moc pr\u00e1ce nebo tak n\u011bco,“ \u0159ekl ve snaze naj\u00edt omluvu. „M\u016f\u017eu ti n\u011bjak pomoct, nebo opravdu pot\u0159ebuje\u0161 jenom Toma?“<\/div>\n
Bill se nad Geov\u00fdm z\u00e1jmem usm\u00e1l. O\u010dividn\u011b mu cht\u011bl pomoct, jak jen dovedl. \u010cernovl\u00e1sek se zaculil a trhl rameny. „J\u00e1 nev\u00edm, pravd\u011bpodobn\u011b budu v po\u0159\u00e1dku, jen… Jak tomu \u0159\u00edk\u00e1te? Vy\u0161iluji?“<\/div>\n
„Ah, ch\u00e1pu,“ odpov\u011bd\u011bl Georg s \u00fa\u0161klebkem. „No, nab\u00edz\u00edm ti tedy svou spole\u010dnost, pokud nem\u00e1\u0161 nic lep\u0161\u00edho na pr\u00e1ci. Pr\u00e1v\u011b jsem \u0161el koupit n\u011bco pro m\u00e1mu do obchodu, ale, tedy… pokud se samoz\u0159ejm\u011b nechce\u0161 toulat po okol\u00ed s\u00e1m.“<\/div>\n
„D\u011bkuji,“ zareagoval ti\u0161e \u010dernovl\u00e1sek a p\u0159ik\u00fdvl. „Mysl\u00edm, \u017ee se k tob\u011b p\u0159ipoj\u00edm.“<\/p>\n

Bez dal\u0161\u00edho slova se Georg roze\u0161el sm\u011brem, kter\u00fdm m\u00ed\u0159il p\u016fvodn\u011b, s Billem za z\u00e1dy, ti\u0161e n\u00e1sleduj\u00edc\u00edm jeho kroky. Moc toho spolu kluci nenamluvili, ani se nesna\u017eili prolomit podivn\u00e9 ticho mezi nimi. Nicm\u00e9n\u011b m\u00edt n\u011bjakou spole\u010dnost bylo pro Billa p\u0159\u00edjemn\u00e9, a\u010dkoliv druh\u00e9ho chlapce st\u011b\u017e\u00ed znal.<\/div>\n

Na cest\u011b do obchodu, kter\u00fd Georg zm\u00ednil, minuli park, oba st\u00e1le potichu.<\/div>\n
Bill se sna\u017eil nemyslet na Florence nebo na cokoliv, co by mu p\u0159ipomn\u011blo ji a to, co ud\u011blala a \u0159ekla. Nebyl ani n\u00e1hodou p\u0159ipraven\u00fd se s t\u00edm n\u011bjak vyrovnat, kdy\u017e pominul p\u00e1r sm\u011b\u0161n\u00fdch n\u00e1pad\u016f, je\u017e se mu prohnaly mysl\u00ed.<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek pot\u0159\u00e1sl hlavou a za\u010dal se rozhl\u00ed\u017eet po m\u011bst\u011b, pozoroval n\u00e1hodn\u00e9 lidi, kter\u00e9 potkal, a ani se nestaral o udiven\u00e9 pohledy, je\u017e od sv\u00e9ho okol\u00ed obdr\u017eel – ty byly o\u010dividn\u011b zp\u016fsoben\u00e9 jeho star\u00fdmi \u0161aty. Pouze se usm\u00edval a miloval skute\u010dnost, \u017ee se za n\u00edm n\u011bkdo ot\u00e1\u010del.<\/div>\n
Asi dva bloky od parku jeho zrak padl na zn\u00e1mou tv\u00e1\u0159 s ustaran\u00fdm v\u00fdrazem, je\u017e pat\u0159ila mal\u00e9mu chlapci na prot\u011bj\u0161\u00ed stran\u011b ulice.<\/p>\n

Bill zamrzl v p\u016fli pohybu a vykulil o\u010di.<\/div>\n

Rychle se rozhl\u00e9dl na ob\u011b strany, ujistil se, \u017ee ho \u017e\u00e1dn\u00e9 pekeln\u00e9 auto nezabije, a p\u0159eb\u011bhl p\u0159es cestu.<\/div>\n
„Jamesi!“ zak\u0159i\u010del v polovin\u011b vozovky, zat\u00edmco sprintoval po asfaltu, aby se dostal k druh\u00e9mu chlapci. Zam\u00e1val, kdy\u017e se jeho bratr vyd\u011b\u0161en\u011b oto\u010dil jeho sm\u011brem.<\/div>\n
„Jamesi, co… co tu, prop\u00e1na, d\u011bl\u00e1\u0161?“ zeptal se Bill, kdy\u017e dob\u011bhl ke sv\u00e9mu sourozenci a klekl si p\u0159ed n\u011bj. Popadl ho za ramena a p\u0159inutil ho pod\u00edvat se mu do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
James se na p\u00e1r sekund zarazil, otev\u0159el a zase zav\u0159el \u00fasta, z nich\u017e ale nevy\u0161el \u017e\u00e1dn\u00fd zvuk. Sledoval Billa o\u010dima pln\u00fdma \u010dir\u00e9 hr\u016fzy. Nakonec se chlapec poddal spla\u0161en\u00e9mu srdci a padl sv\u00e9mu star\u0161\u00edmu bratrovi do n\u00e1ru\u010de. Pevn\u011b ho sev\u0159el, mal\u00fdma ru\u010dkama se Billa chytil, jako by mu \u0161lo o \u017eivot.<\/div>\n
„Sledoval jsem t\u011b,“ zamumlal po chv\u00edli do Billova ramene.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

15. \u010dervence 1908<\/em><\/div>\n

V\u010derej\u0161ek byl neuv\u011b\u0159iteln\u00fd… Sledoval jsem Billa.<\/em><\/div>\n
A m\u011bl jsem pravdu. Tom zmizel a m\u00e1 to n\u011bco spole\u010dn\u00e9ho s tou rozbitou pumpou na zahrad\u011b. Nem\u00e1m tu\u0161en\u00ed, jak to funguje nebo co to s \u010dlov\u011bkem provede, ale myslel jsem si, \u017ee sn\u00edm, dokud ke mn\u011b nedob\u011bhl Bill a nepromluvil na mne.<\/em><\/div>\n
Nejsem si ani jist\u00fd, kde za\u010d\u00edt s popisem toho, co jsem vid\u011bl, ale n\u011bjak se do toho pust\u00edm.<\/em><\/div>\n
Ur\u010dit\u011b je to n\u011bco, co nikdy nechci zapomenout.
<\/em><\/p>\n

autor: Izzap<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Allka<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Izzap Bill se pustil dr\u017eadla, jakmile uvid\u011bl, \u017ee se jeho okol\u00ed zm\u011bnilo na star\u00fd zanedban\u00fd park pln\u00fd um\u00edraj\u00edc\u00ed tr\u00e1vy. Zav\u0159el o\u010di a slo\u017eil hlavu do dlan\u00ed, p\u0159i\u010dem\u017e zadr\u017eoval slzy stresu. Vyschlo mu v hrdle a musel se p\u00e1rkr\u00e1t zhluboka nadechnout, aby<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[606],"tags":[],"class_list":["post-3014","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-turn-back-time"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3014","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3014"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3014\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3014"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3014"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3014"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}