{"id":3025,"date":"2015-05-18T14:00:00","date_gmt":"2015-05-18T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3015"},"modified":"2015-05-18T14:00:00","modified_gmt":"2015-05-18T13:00:00","slug":"blue-bird-27-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/05\/18\/blue-bird-27-konec\/","title":{"rendered":"Blue Bird 27. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
St\u0159et vlhk\u00e9ho vatov\u00e9ho tamp\u00f3nku a bolav\u00e9 k\u016f\u017ee vyvolal v Tomovi siln\u00e9 chv\u011bn\u00ed, ale jinak se sna\u017eil ned\u00e1vat najevo svoje vnit\u0159n\u00ed pocity. I p\u0159esto, \u017ee se mu cht\u011blo k\u0159i\u010det, i p\u0159esto, \u017ee m\u011bl tv\u00e1\u0159 jako v ohni a zbytek t\u011bla pro zm\u011bnu nec\u00edtil v\u016fbec, beze slov a bez pohybu hled\u011bl p\u0159ed sebe a zakazoval si pod\u00edvat se bratrov\u00fdm sm\u011brem. C\u00edtil na sob\u011b jeho ruce, vn\u00edmal, jak mu pomalu a n\u011b\u017en\u011b ot\u00edr\u00e1 bolavou tv\u00e1\u0159 a v\u011bd\u011bl, \u017ee pokud by se nestalo to, co se stalo, jist\u011b by mu ka\u017edou mod\u0159inu a drobnou ranku o\u0161et\u0159il l\u00e1skypln\u00fdm polibkem. Ale stalo se.<\/p>\n

Tom se t\u011b\u017ece nadechl a sna\u017eil se ovl\u00e1dnout svou mysl, podmanit si zbloudil\u00fd tok my\u0161lenek. Cht\u011bl se vyhnout zbyte\u010dn\u00e9 bolesti, ale bylo to nemo\u017en\u00e9, proto\u017ee bolest a zklam\u00e1n\u00ed n\u00e1hle vyplnily ve\u0161ker\u00fd prostor kolem a p\u0159ipravovaly jej i o posledn\u00ed zbytky s\u00edly, kter\u00e1 mu je\u0161t\u011b z\u016fstala. Rozt\u0159esen\u011b vdechoval z\u00e1pach desinfekce a poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se k n\u011bmu bratr sklonil, bojoval s touhou zast\u00e9nat, st\u00e1hnout si jej na kl\u00edn a tv\u00e1\u0159 zabo\u0159it do jeho sladce von\u00edc\u00edch vlas\u016f. Te\u010f si ale nebyl jist\u00fd jeho reakc\u00ed, a proto se o nic podobn\u00e9ho nepokou\u0161el. C\u00edtil, jak ledov\u00e9 prsty pomalu sklouzly z tv\u00e1\u0159e na jeho krk a pustily se do o\u0161et\u0159ov\u00e1n\u00ed bolestiv\u00fdch \u0161kr\u00e1banc\u016f. Sklonil tv\u00e1\u0159 a zaposlouchal se do nep\u0159\u00edjemn\u00e9ho ticha, ve kter\u00e9m byla sly\u0161et jen ozv\u011bna Billova m\u011blk\u00e9ho d\u00fdch\u00e1n\u00ed a jeho vlastn\u00ed zrychlen\u00ed dech. B\u00e1l se zvednout hlavu a pod\u00edvat se na n\u011bj. Jejich dvoj\u010dec\u00ed pouto poprv\u00e9 nefungovalo a on byl naprosto ztracen\u00fd. Nev\u011bd\u011bl, jak se Bill c\u00edt\u00ed, nedok\u00e1zal vyc\u00edtit ani to, nad \u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed a zda se tr\u00e1p\u00ed; pokud plakal, d\u011blal to potichu a tak nen\u00e1padn\u011b, aby to Tom nepost\u0159ehl. Ale Tom to cht\u011bl post\u0159ehnout. Zoufale pot\u0159eboval v\u011bd\u011bt, co se odehr\u00e1v\u00e1 v jeho dvoj\u010deti. Pot\u0159eboval v\u011bd\u011bt, jestli je v\u0161echno to, co se pr\u00e1v\u011b dozv\u011bd\u011bl, pravdou, nebo dal\u0161\u00ed ubohou l\u017e\u00ed, a jestli o tom v\u0161em Bill v\u016fbec v\u011bd\u011bl.<\/div>\n

M\u011bnil se v \u010dasovanou n\u00e1lo\u017e hroz\u00edc\u00ed skute\u010dn\u011b nebezpe\u010dn\u00fdm v\u00fdbuchem. Pot\u0159eboval v\u011bd\u011bt v\u00edc i za cenu, \u017ee jej to vnit\u0159n\u011b rozdr\u00e1s\u00e1 na kusy.<\/p>\n

Zhluboka se nadechl a zvedl tv\u00e1\u0159 pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy se k n\u011bmu Bill naklonil, aby m\u011bl lep\u0161\u00ed p\u0159\u00edstup ke \u0161kr\u00e1banc\u016fm. Ta ne\u010dekan\u00e1 bl\u00edzkost, mal\u00fd kousek prostoru d\u011bl\u00edc\u00ed jejich tv\u00e1\u0159e zp\u016fsobil, \u017ee se srdce obou jako na povel roztloukla jako o z\u00e1vod a m\u011blk\u00e9 d\u00fdch\u00e1n\u00ed se postupn\u011b prohloubilo, \u010deho\u017e v\u00fdsledkem bylo tich\u00e9 lap\u00e1n\u00ed po dechu. A\u0165 u\u017e se p\u0159ed chv\u00edl\u00ed stalo cokoliv, v\u0161echno z\u016fstalo stejn\u00e9. Neporu\u0161en\u00e9. P\u0159esn\u011b takov\u00e9 jako p\u0159edt\u00edm. Jejich mal\u00fd sv\u011bt, k\u0159ehk\u00fd a tajemn\u00fd, ust\u00e1l dal\u0161\u00ed tvrd\u00fd ot\u0159es. Ot\u0159eli se o sebe nosy, jejich pohledy se okam\u017eit\u011b propletly; dva p\u00e1ry bezmocn\u011b hled\u00edc\u00edch o\u010d\u00ed, p\u00e1traj\u00edc\u00edch ve sv\u00e9m prot\u011bj\u0161ku po jak\u00e9mkoliv vysv\u011btlen\u00ed. Sta\u010dil jedin\u00fd pohled do Billov\u00fdch uslzen\u00fdch o\u010d\u00ed a odpov\u011bdi na ve\u0161ker\u00e9 ot\u00e1zky se Tomovi nab\u00edzely jako na zlat\u00e9m podnosu. P\u0159esto si o tom museli promluvit. Pot\u0159eboval to sly\u0161et. Zarazil se a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se v duchu smutn\u011b pousm\u00e1l. Nepot\u0159eboval sly\u0161et nic. Jen Bill\u016fv hlas.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„V\u011bd\u011bls to?“ zeptal se slab\u00fdm, chraplav\u00fdm hlasem. Rozbit\u00fd ret mu mezit\u00edm zna\u010dn\u011b opuchl a znemo\u017e\u0148oval mu z\u0159eteln\u011b artikulovat, ale Bill p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, na co se pt\u00e1.<\/div>\n
Vykulil o\u010di jako mal\u00e9 vyd\u011b\u0161en\u00e9 \u0161t\u011bn\u011b a zoufale zavrt\u011bl hlavou. Vlasy spadaj\u00edc\u00ed do jeho tv\u00e1\u0159e, Toma p\u0159i tom pohybu jemn\u011b po\u0161imraly na \u010dele.<\/div>\n
„Nev\u011bd\u011bl, Tome. P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee jsem to nev\u011bd\u011bl,“ p\u00edpl pla\u010dtiv\u011b, vzal Tomovu tv\u00e1\u0159 do sv\u00fdch dlan\u00ed a \u010delem se op\u0159el o to Tomovo. Neb\u00e1l se, \u017ee by mu t\u00edm ubl\u00ed\u017eil, proto\u017ee \u010delo bylo jedinou \u010d\u00e1st\u00ed bratrova obli\u010deje, kter\u00e9 neutrp\u011blo \u017e\u00e1dnou r\u00e1nu. Siln\u011b stiskl v\u00ed\u010dka, pooto\u010dil hlavu a do vlas\u016f mu vlo\u017eil n\u011bkolik bezmocn\u00fdch polibk\u016f. Tom se neh\u00fdbal, nedot\u00fdkal se jej, ale pro Billa bylo dobr\u00fdm znamen\u00edm i to, \u017ee jej od sebe neodehnal.<\/div>\n
„M\u011bl jsem to v\u011bd\u011bt,“ zaslechl Tom\u016fv smutn\u00fd hlas.<\/div>\n
„Tome,“ sna\u017eil se protestovat, ale Tom jej nepustil ke slovu.<\/div>\n
„Jsi dokonal\u00fd. V\u0161ichni z tebe \u0161\u00edl\u00ed. Dokonce i j\u00e1. Jedin\u00fd ze v\u0161ech, kter\u00fd by doopravdy nem\u011bl,“ hlasit\u011b vydechl. „M\u011bl jsem v hlav\u011b tolik r\u016fzn\u00fdch sc\u00e9n\u00e1\u0159\u016f, tolik mo\u017enost\u00ed, pro\u010d n\u00e1m mohl cht\u00edt ubl\u00ed\u017eit, ale na tuhle\u2026 na tu jsem nikdy nepomyslel. A p\u0159itom to bylo tak do o\u010d\u00ed bij\u00edc\u00ed.“<\/div>\n
„Tomi, pros\u00edm, nemluv o tom. Nechci se o tom bavit. Je mi jedno, co c\u00edt\u00ed. Nez\u00e1le\u017e\u00ed mi na tom, pro\u010d to ud\u011blal. Na m\u00fdch citech k tob\u011b to v\u016fbec nic nem\u011bn\u00ed. Miluju t\u011b. V\u017edy jsem miloval jenom tebe, v\u017edy jsem cht\u011bl jenom tebe.“<\/div>\n
Bill bojoval s nutk\u00e1n\u00edm popadnout jeho tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a l\u00edbat jej t\u00edm nej\u0161\u00edlen\u011bj\u0161\u00edm zp\u016fsobem tak dlouho, dokud nebudou polibky t\u00edm jedin\u00fdm, na co se bude schopen soust\u0159edit. Dokud nevyma\u017eou ve\u0161ker\u00e9 o\u0161kliv\u00e9 vzpom\u00ednky na Andreasova slova a zase nebude v\u0161echno tak jako d\u0159\u00edv. Trvalo jim p\u0159eci tak dlouho, ne\u017e k sob\u011b op\u011bt na\u0161li cestu. Te\u010f se nemohli rozd\u011blit. V\u00edc u\u017e ne. Bill by podruh\u00e9 n\u011bco takov\u00e9ho nep\u0159e\u017eil.<\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

<\/p>\n

Tom byl po cel\u00fd ve\u010der mrzut\u00fd, a i kdy\u017e se to sna\u017eil ned\u00e1vat p\u0159\u00edli\u0161 najevo, Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee jeho \u00fasm\u011bvy nejsou skute\u010dn\u00e9, \u017ee jeho vesel\u00fd pohled v sob\u011b neukr\u00fdv\u00e1 ani \u0161petku radosti, \u017ee to oba v\u0161echno d\u011blali jen kv\u016fli rodi\u010d\u016fm a Ann\u011b, kte\u0159\u00ed se na jejich oslav\u011b a p\u0159ipravovan\u00e9m p\u0159ekvapen\u00ed opravdu nad\u0159eli. Kdyby v\u011bd\u011bli, \u017ee to p\u0159ipravovan\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed, jak slibovala Simone v telefonu, bude krom\u011b Anny a jej\u00ed skv\u011bl\u00e9 zpr\u00e1vy i Andreas a ve\u010der str\u00e1ven\u00fd v jeho bl\u00edzkosti, nikdy by od G\u00e9\u010dek neodch\u00e1zeli a byli by ochotni sn\u00e1\u0161et i jejich h\u00e1dky a vymy\u0161len\u00e9 spory ne\u017e to, co n\u00e1sledovalo po ve\u010de\u0159i.<\/em><\/div>\n

Simone s Gordonem pro Annu p\u0159ipravili pokoj pro hosty a po cel\u00fd ve\u010der se k n\u00ed chovali jako k princezn\u011b. Samoz\u0159ejm\u011b v\u0161ichni krom\u011b jej\u00edho syna. Ten se tv\u00e1\u0159il kysele, zjevn\u011b jej zpr\u00e1va o nalezen\u00ed vhodn\u00e9ho d\u00e1rce a bl\u00ed\u017e\u00edc\u00edho se term\u00ednu operace nenadchla tak, jako ostatn\u00ed. Anna se t\u00edm v\u0161ak netr\u00e1pila. Byla slab\u00e1 a unaven\u00e1, ale p\u0159esto j\u00ed na rtech pohr\u00e1val m\u011bkk\u00fd \u00fasm\u011bv a jej\u00ed l\u00ed\u010dka se zbarvila do karm\u00ednov\u00e9 poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e j\u00ed n\u011bkdo od stolu slo\u017eil poklonu, nebo j\u00ed poblahop\u0159\u00e1l. Kdy\u017e se zbytek osazenstva odebral do pokoj\u016f a Andreas se ztratil v kuchyni, kde hledal dal\u0161\u00ed l\u00e1hev tvrd\u00e9ho alkoholu, dvoj\u010data v ob\u00fdv\u00e1ku osam\u011bla. Bill pr\u00e1v\u011b up\u00edjel ze sv\u00e9ho \u0161ampa\u0148sk\u00e9ho a tv\u00e1\u0159il se nadm\u00edru spokojen\u011b, kdy\u017e si jej n\u00e1hle bratr strhl na kl\u00edn a hladov\u011b se p\u0159is\u00e1l k jeho rt\u016fm. Vyjekl, automaticky pootev\u0159el \u00fasta, neschopen d\u00fdchat, p\u0159i\u010dem\u017e vyplivl mal\u00e9 mno\u017estv\u00ed alkoholu, Tomovi p\u0159\u00edmo do \u00fast, ale nezd\u00e1lo se, \u017ee by jej to n\u011bjak tr\u00e1pilo. Bezmocn\u011b vpletl ruce do Billov\u00fdch \u010dern\u00fdch vlas\u016f, pravideln\u00fdmi pohyby hladil Bill\u016fv jazyk t\u00edm sv\u00fdm a nemohl se do\u010dkat p\u016flnoci a chv\u00edle, kdy mu bude moct poblahop\u0159\u00e1t k narozenin\u00e1m.<\/em><\/p>\n

„Tomi,“ zast\u00e9nal mu Bill do \u00fast a m\u00edrn\u011b se odt\u00e1hl. Ve sv\u011btle no\u010dn\u00ed lampy jeho nab\u011bhl\u00e9 rty doslova z\u00e1\u0159ily a v\u00e1bily Toma k dal\u0161\u00edm polibk\u016fm. Zhluboka se nadechl a op\u011bt se k n\u011bmu \u017e\u00e1dostiv\u011b naklonil.<\/em><\/div>\n

„Tomi,“ zopakoval Bill, pla\u0161e skl\u00e1n\u011bje pohled. „Nejsme tu sami. Andreas se m\u016f\u017ee kdykoliv vr\u00e1tit. Boj\u00edm se toho, co ud\u011bl\u00e1, a\u017e zjist\u00ed, \u017ee jsme spolu. Krom\u011b toho je na mol. Mohl by n\u011bco prozradit.“<\/em><\/div>\n
Tom ne\u0161\u0165astn\u011b zak\u0148u\u010del, ale poslechl. K\u00fdvl hlavou, posadil se vedle bratra do bezpe\u010dn\u00e9 vzd\u00e1lenosti, ale ani ta mu nemohla zabr\u00e1nit v posledn\u00edm n\u011b\u017en\u00e9m polibku, kter\u00fd mu v\u011bnoval.<\/em><\/div>\n
„Tolik t\u011b miluju,“ vydechl mu na rty, po kter\u00fdch vz\u00e1p\u011bt\u00ed jemn\u011b p\u0159ejel ukazov\u00e1\u010dkem.<\/em><\/div>\n
Bill se rozz\u00e1\u0159il jako slun\u00ed\u010dko. Rychle zamrkal s \u00fasm\u011bvem od ucha k uchu. Nemohl tomu uv\u011b\u0159it. Byl tak \u0161\u0165astn\u00fd. Opravdu se to d\u011blo?<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky,“ p\u00edpl, zapomn\u011bl na povinnost b\u00fdt opatrn\u00fd a p\u0159eru\u0161il vzd\u00e1lenost d\u011bl\u00edc\u00ed jejich t\u011bla, ten mal\u00fd kousek prostoru pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy se dovnit\u0159 vpot\u00e1cela opil\u00e1 postava.<\/em><\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

Dlouho bylo ticho. Byly p\u0159esn\u011b dv\u011b hodiny r\u00e1no. U\u017e dv\u011b hodiny byli o rok star\u0161\u00ed; m\u011bli slavit, vym\u011b\u0148ovat si d\u00e1rky a u\u017e\u00edvat si bl\u00edzkost toho druh\u00e9ho p\u0159esn\u011b tak, jak p\u016fvodn\u011b pl\u00e1novali, ale nic z toho se ned\u011blo. Tom op\u011bt ne\u010dinn\u011b hled\u011bl p\u0159ed sebe a Bill zkoumal jemn\u00fd vzor na podlaze. Oba, pohrou\u017eeni ve sv\u00fdch vlastn\u00edch my\u0161lenk\u00e1ch, se sna\u017eili vst\u0159ebat v\u0161e, co se dozv\u011bd\u011bli a pat\u0159i\u010dn\u011b na to reagovat. M\u011bli v pl\u00e1nu to n\u011bjak vy\u0159e\u0161it, promluvit si o tom, ale nev\u011bd\u011bli, jak za\u010d\u00edt, a tak jenom ti\u0161e sed\u011bli vedle sebe. Bez pohybu. Beze slov. Bez blahop\u0159\u00e1n\u00ed k narozenin\u00e1m.<\/p><\/div>\n

„Mo\u017en\u00e1 bych t\u011b m\u011bl zav\u00e9zt k doktorovi,“ promluvil Bill opatrn\u011b, kdy\u017e to ticho u\u017e d\u00e9le nesnesl. Pomalu oto\u010dil hlavu a nejist\u011b na bratra pohl\u00e9dl. Tom\u016fv obli\u010dej byl opravdu v katastrof\u00e1ln\u00edm stavu. Monokl, \u017ee kter\u00e9ho se vzpamatov\u00e1val cel\u00e9 dny, byl ni\u010d\u00edm v porovn\u00e1n\u00ed s t\u00edm, jak vypadal te\u010f. Spodn\u00ed ret m\u011bl natr\u017een\u00fd a o\u0161kliv\u011b otekl\u00fd, jeho tv\u00e1\u0159 byla jako paleta mal\u00ed\u0159e pln\u00e1 modr\u00fdch fialov\u00fdch a rud\u00fdch odst\u00edn\u016f, na krku i z\u00e1p\u011bst\u00ed m\u011bl o\u0161kliv\u00e9 \u0161kr\u00e1bance. Nemluvil a Bill m\u011bl strach, \u017ee ho to opravdu bol\u00ed, jen se to sna\u017e\u00ed ned\u00e1vat najevo.<\/div>\n
„Ne,“ \u0159ekl Tom ti\u0161e, ani\u017e by na n\u011bj pohl\u00e9dl.<\/div>\n
„Tome,“ Bill se k n\u011bmu opatrn\u011b p\u0159isunul a zlehka polo\u017eil rozev\u0159enou dla\u0148 na tu Tomovu. „M\u011bl by se na tebe n\u011bkdo pod\u00edvat. Nevypad\u00e1 to dob\u0159e. Ty r\u00e1ny se mohou zan\u00edtit. A pak-„<\/div>\n
„Je mi to jedno,“ povzdechl si a usykl, jakmile si jazykem neopatrn\u011b pohladil spodn\u00ed ret.<\/div>\n
„Zlob\u00ed\u0161 se na m\u011b?“ zeptal se Bill \u0161eptem.<\/div>\n
Tom neodpov\u011bd\u011bl. Nezlobil se na n\u011bj. Zlobil se na sebe.<\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

<\/p>\n

„Ty hajzle, dej ty pracky pry\u010d od m\u00e9ho Billa! Sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b?!“<\/em><\/div>\n

Dvoj\u010data od sebe vyd\u011b\u0161en\u011b odsko\u010dila a zmaten\u011b z\u00edrala na Andrease, kter\u00fd neomalen\u011b p\u0159ekro\u010dil pr\u00e1h dve\u0159\u00ed a nejist\u00fdm krokem do\u0161el a\u017e ke stolu, ruce zk\u0159\u00ed\u017een\u00e9 na hrudi, v obli\u010deji v\u00fdraz rozzu\u0159en\u00e9ho dravce.<\/em><\/div>\n
Tom nech\u00e1pav\u011b zamrkal. „Cos to \u0159ekl?“ zeptal se, doufaje, \u017ee jen \u0161patn\u011b sly\u0161el.<\/em><\/div>\n
„Abys dal ty sv\u00fd \u0161pinav\u00fd pracky pry\u010d od m\u00e9ho Billa!“ Andreasova artikulace na tom byla opravdu \u0161patn\u011b, hltal slabiky, zakokt\u00e1val se a nebylo mu dob\u0159e rozum\u011bt, ale p\u0159esto to sta\u010dilo na to, aby si Tom ud\u011blal obr\u00e1zek o tom, co se mu sna\u017eil \u0159\u00edct. Sna\u017eil se to pochopit a pak\u2026 pak najednou v\u0161echno zapadlo na sv\u00e9 m\u00edsto.<\/em><\/div>\n
Pootev\u0159el \u00fasta a oto\u010dil hlavu, o\u010dima vyhledal ty Billovy, kter\u00e9 byly nejen vyd\u011b\u0161en\u00e9 ale i zmaten\u00e9.<\/em><\/div>\n
„Tomi, j\u00e1 opravdu nev\u00edm o \u010dem to-„<\/em><\/div>\n
„Tak ty nev\u00ed\u0161?“ Andreas se teatr\u00e1ln\u011b zasm\u00e1l, zakym\u00e1cel se a skon\u010dil na podlaze. „Jak bys taky mohl, kdy\u017e jsi byl po celou dobu zaslepen\u00fd. Nebo si opravdu mysl\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b miluje?“<\/em><\/div>\n
Tomovi se ud\u011blalo \u0161patn\u011b od \u017ealudku. C\u00edtil, \u017ee se mu podlaha pod nohama rozhoupala tempem, kter\u00e9mu nest\u00edhal. Zbledl, najednou m\u011bl pocit, \u017ee v m\u00edstnosti nen\u00ed dostatek kysl\u00edku. Pot\u0159eboval se dostat ven. Pot\u0159eboval se zbavit p\u0159\u00ed\u010diny, kter\u00e1 otr\u00e1vila ve\u0161ker\u00fd vzduch. D\u0159\u00edv, ne\u017e si to sta\u010dil rozmyslet, prudce vyst\u0159elil na nohy, obe\u0161el st\u016fl a popadl Andrease za l\u00edmec k\u0159iklav\u00e9 ko\u0161ile. Ignoruje jeho nad\u00e1vky a \u0161kr\u00e1bance, kter\u00e9 mu v\u011bnoval, ho vystr\u010dil ze dve\u0159\u00ed, postrkuj\u00edc jej sm\u011brem k br\u00e1n\u011b.<\/p>\n

„Miluju ho mnohem v\u00edc ne\u017e ty! Tys ho nikdy necht\u011bl! Pat\u0159\u00edme k sob\u011b, on to v\u00ed! V\u00ed to a nakonec t\u011b stejn\u011b opust\u00ed,“ vysm\u00edval se a Toma st\u00e1lo opravdu hodn\u011b \u00fasil\u00ed, udr\u017eet si chladnou hlavu a nevlepit mu. Za z\u00e1dy zaslechl Billovy nesm\u011bl\u00e9 kr\u016f\u010dky, ale neot\u00e1\u010del se. Nem\u011bl dostatek s\u00edly.<\/em><\/div>\n

„Vid\u00ed\u0161, jak snadn\u00e9 bylo rozd\u011blit v\u00e1s? Nemusel jsem se v\u016fbec sna\u017eit. Zapletl se s prvn\u00ed, kter\u00e1 mu p\u0159i\u0161la do cesty. A v\u00ed\u0161 pro\u010d, Billy?“ Andreas se pokou\u0161el vytrhnout z Tomova sev\u0159en\u00ed a oslovil Billa fale\u0161n\u011b sladk\u00fdm hl\u00e1skem. „Proto\u017ee t\u011b nikdy necht\u011bl. Jsi jeho bratr a je\u0161t\u011b ke v\u0161emu m\u00e1\u0161 pt\u00e1ka,“ \u0159ekl posm\u011b\u0161n\u011b.<\/em><\/div>\n
Bill zalapal po dechu a z\u016fstal st\u00e1t na m\u00edst\u011b. Myslel si, \u017ee je to v\u0161echno pry\u010d, ale m\u00fdlil se. C\u00edtil, jak se mu do o\u010d\u00ed tla\u010d\u00ed slzy. Bylo mu jedno, jestli Andreas je nebo nen\u00ed opil\u00fd. Jeho slova bodala, p\u00e1lila a splnila \u00fa\u010del, s n\u00edm\u017e byla vyslovena.<\/em><\/div>\n
„Dr\u017e hubu!“ sykl Tom a odhodil jej stranou. Ohl\u00e9dl se a bodlo jej u srdce. Bill st\u00e1l jen kousek od n\u011bj, obj\u00edmal si chv\u011bj\u00edc\u00ed ramena a ze v\u0161ech sil se sna\u017eil bojovat s pl\u00e1\u010dem, kter\u00fd nad n\u00edm pomalu z\u00edsk\u00e1val p\u0159evahu. Nakonec ne\u0161\u0165astn\u011b zk\u0159ivil tv\u00e1\u0159, zakryl si \u00fasta rukou a zavzlykal.<\/em><\/div>\n
Tom rychl\u00fdm pohybem odemkl br\u00e1nu a Andrease doslova vykopal na ulici. V\u011bnoval mu posledn\u00ed zdrcen\u00fd pohled. „Tohle,“ za\u010dal a sna\u017eil se mluvit p\u0159es ob\u0159\u00ed knedl\u00edk v krku. „Tohle ti nikdy neodpust\u00edm,“ sykl, p\u0159ipraven zav\u0159\u00edt za n\u00edm dve\u0159e. Andreas se sna\u017eil udr\u017eet balanc; na chv\u00edli, na opravdu mal\u00fd nepatrn\u00fd okam\u017eik se v n\u011bm probudil p\u0159\u00edtel a Tomova slova v n\u011bm vzbudila l\u00edtost a bolest nad t\u00edm, co vlastn\u011b ud\u011blal a co v\u0161echno ztr\u00e1c\u00ed, ale rychle byla nahrazena hn\u011bvem a nen\u00e1vist\u00ed odvrhnut\u00e9ho \u010dlov\u011bka, kter\u00e9 ve spojen\u00ed s alkoholem nerozli\u0161uj\u00ed, kde jsou hranice. Zhluboka se nadechl, narovnal se a zabodl do Toma sv\u016fj pichlav\u00fd pohled.<\/em><\/div>\n
„Kdyby mi tenkr\u00e1t neutekl, o\u0161ukal bych ho d\u0159\u00edv ne\u017e ty,“ zasy\u010del.<\/em><\/div>\n
A to byla posledn\u00ed kapka. Tom z cel\u00e9 s\u00edly rozrazil dve\u0159e a vrhl se na Andrease, ignoruj\u00edc Billovo kv\u00edlen\u00ed a pros\u00edky, a\u0165 p\u0159estanou.<\/em><\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

V tichosti se p\u0159esunuli do Tomova pokoje, Bill vyu\u017eil p\u0159\u00edle\u017eitost dot\u00fdkat se ho a celou cestou jej podep\u00edral i p\u0159esto, \u017ee m\u011bl nohy v absolutn\u00edm po\u0159\u00e1dku. Kdy\u017e byli oba uvnit\u0159, zav\u0159el dve\u0159e a pomohl mu do postele. Pe\u010dliv\u011b jej p\u0159ikryl a matrace se pod n\u00edm jemn\u011b zhoupnula, kdy\u017e se usadil na kraj a zad\u00edval se na Toma.<\/p><\/div>\n

„P\u0159inesu ti n\u011bco? Nem\u00e1\u0161 hlad? Nebo \u017e\u00edze\u0148?“ zeptal se se smutn\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Tak moc si p\u0159\u00e1l, aby tuhle kapitolu jejich \u017eivota vymazali. Aby se nic z toho nestalo.<\/div>\n
„Ne, d\u011bkuju,“ \u0161eptl Tom a opatrn\u011b se polo\u017eil na z\u00e1da, hled\u00edc do stropu. Na jazyku m\u011bl ot\u00e1zku, nep\u0159\u00edjemnou, takovou, kterou d\u00e1 Billovi z\u0159ejm\u011b najevo, \u017ee mu ned\u016fv\u011b\u0159uje, ale nebylo to tak. V\u011b\u0159il mu, jen si pot\u0159eboval b\u00fdt jist\u00fd. Rozt\u0159esen\u011b se nadechl. „Spal jsi s n\u00edm?“<\/div>\n
Zaslechl jen zalap\u00e1n\u00ed po dechu. \u017d\u00e1dnou odpov\u011b\u010f. Opatrn\u011b se zap\u0159el lokty do matrace a nadzvedl se tak, aby na Billa l\u00e9pe vid\u011bl. „Bille, stalo se mezi v\u00e1mi dv\u011bma n\u011bco, kdy\u017e jsem byl s Riou?“<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek po\u0159\u00e1d neodpov\u00eddal. Siln\u011b tikl rty a z\u00edral na bud\u00edk a ost\u0159e z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed \u010d\u00edslice. C\u00edtil, jak mu v hrudi zoufale tlu\u010de srdce. „M\u016f\u017ee\u0161 mi \u0159\u00edct pravdu. Nem\u00e1m pr\u00e1vo se na tebe zlobit. Taky jsem t\u011b podvedl. M\u011bls pln\u00e9 pr\u00e1vo ud\u011blat mi tot\u00e9\u017e. Ud\u011blals to, Bille? Cht\u011bls mi ubl\u00ed\u017eit jako s t\u00edm d\u00e1rkem a dopisem?“<\/div>\n
Nev\u011bd\u011bl, jak jinak si vysv\u011btlit Billovo ml\u010den\u00ed a tak pokra\u010doval d\u00e1l.<\/p>\n

„Mo\u017en\u00e1 jsi to cht\u011bl ud\u011blat, ale nakonec sis to rozmyslel a utekl od n\u011bj. Bylo to tak?“<\/div>\n

Billovo srdce pomalu krv\u00e1celo. U\u017e jenom p\u0159edstava, kterou Tom nazna\u010doval, byla tak odporn\u00e1, \u017ee se mu cht\u011blo zvracet. Ano, cht\u011bl Tomovi ubl\u00ed\u017eit. Zoufale si p\u0159\u00e1l, aby c\u00edtil stejnou bolest, aby mu byl schopen ubl\u00ed\u017eit tak, jako on jemu, ale byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 slab\u00fd. Nedok\u00e1zal ho nen\u00e1vid\u011bt. Nedok\u00e1zal se na n\u011bj dokonce ani zlobit. I v dob\u011b, kdy byly r\u00e1ny nej\u010derstv\u011bj\u0161\u00ed, a zklam\u00e1n\u00ed se projevovalo v pln\u00e9 s\u00edle, nec\u00edtil nic jin\u00e9ho ne\u017e touhu b\u00fdt s n\u00edm.<\/div>\n
„Pod\u00edvej se na m\u011b,“ zaslechl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 bl\u00edzko sv\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Trhl sebou. V\u016fbec si neuv\u011bdomil, \u017ee se Tom vymotal z p\u0159ikr\u00fdvek a dostal se k n\u011bmu. Najednou byl tak bl\u00edzko. D\u00fdchal mu na rty, horkou dlan\u00ed sv\u00edral jeho \u010delist a Bill se v jeho rukou op\u011bt m\u011bnil v um\u011blou loutku.<\/div>\n
P\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka, nosem zoufale nas\u00e1l zn\u00e1mou v\u016fni a op\u0159el se do toho doteku. Pooto\u010dil hlavu a l\u00e1skypln\u011b pol\u00edbil klouby Tomov\u00fdch prst\u016f.<\/p>\n

„Nev\u00edm, co se v tu noc stalo,“ za\u010dal ti\u0161e. „Ano, p\u0159ilet\u011bl jsem dom\u016f a \u0161el rovnou za n\u00edm. Byl jsem ne\u0161\u0165astn\u00fd a opil\u00fd. Nepamatuju si, co p\u0159esn\u011b se stalo, ale v\u00edm, \u017ee jsem se r\u00e1no probudil ve sv\u00e9 posteli a \u017ee bych nikdy,“ otev\u0159el o\u010di, ze kter\u00fdch vyklouzly dv\u011b opu\u0161t\u011bn\u00e9 k\u0159i\u0161\u0165\u00e1lov\u011b pr\u016fzra\u010dn\u00e9 slzy, a zabodl se do Tomova pohledu. C\u00edtil, \u017ee se s n\u00edm sv\u011bt to\u010d\u00ed, siln\u00e1 slabost by jej v p\u0159\u00edpad\u011b, \u017ee by st\u00e1l na nohou, srazila na kolena, ale nyn\u00ed byl v bezpe\u010d\u00ed. „Nikdy nedovolil nikomu jin\u00e9mu, aby se m\u011b dot\u00fdkal. Jen tob\u011b. Tehdy jsem nepil proto, abych nabral odvahu a rozt\u00e1hl p\u0159ed n\u00edm nohy. Cht\u011bl jsem jen zapomenout. Nic v\u00edc.“<\/div>\n

Tom c\u00edtil, jak se mu do o\u010d\u00ed nahrnuly slzy. U\u017e v\u00edc nevn\u00edmal bolest. Nevn\u00edmal nic, jen neuv\u011b\u0159itelnou l\u00e1sku a obdiv k tomu k\u0159ehk\u00e9mu stvo\u0159en\u00ed. Tak drobn\u00fd a zraniteln\u00fd, a p\u0159esto prok\u00e1zal neoby\u010dejnou s\u00edlu. S\u00edlu, kterou mu i on mohl jen z\u00e1vid\u011bt. \u0160pi\u010dkou nosu pohladil ten jeho.<\/div>\n
„A pomohlo to?“ zeptal se \u0161eptem, ani\u017e by p\u0159eru\u0161il nal\u00e9hav\u00fd o\u010dn\u00ed kontakt.<\/div>\n
Bill se siln\u011b kousl do rtu, zavrt\u011bl hlavou a pla\u010dtiv\u011b zask\u0159ehotal. „Trp\u011bl jsem ka\u017edou vte\u0159inu bez tebe.“<\/div>\n
„J\u00e1 taky,“ p\u00edpl Tom. T\u0159\u00e1sl se proti Billovu obli\u010deji, vn\u00edmal, \u017ee mu po tv\u00e1\u0159i st\u00e9kaj\u00ed slzy stejn\u011b jako jeho dvoj\u010deti, ale nec\u00edtil se hloup\u011b. V\u016fbec ne. V\u011bd\u011bl, \u017ee odplavuj\u00ed v\u0161echno zl\u00e9, \u017ee uvol\u0148uj\u00ed ve\u0161ker\u00e9 nap\u011bt\u00ed a sm\u00fdvaj\u00ed i nejmen\u0161\u00ed poz\u016fstatky minulosti.<\/div>\n
Tom naklonil tv\u00e1\u0159 dop\u0159edu, co nejopatrn\u011bji pootev\u0159el rty a vs\u00e1l mezi n\u011b Bill\u016fv spodn\u00ed.<\/div>\n
„V\u0161echno nejlep\u0161\u00ed k narozenin\u00e1m, Bille.“<\/div>\n
Bill se i p\u0159es slzy v o\u010d\u00edch n\u00e1dhern\u011b usm\u00e1l a op\u011bt Toma pol\u00edbil. „V\u0161echno nejlep\u0161\u00ed, Tomi.“<\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

<\/p>\n

1. 10. 2014<\/em><\/p>\n

Pot\u00e9, co jsem se p\u0159ed p\u00e1r t\u00fddny dozv\u011bd\u011bl pravdu o tom, co n\u00e1m ud\u011blal n\u00e1\u0161 „nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtel“, jsem s\u00e1m sob\u011b sl\u00edbil, \u017ee do zeb\u0159\u00edho se\u0161itu nep\u0159ibude u\u017e ani jedin\u00e9 p\u00edsmenko. V\u00e1hal jsem nad t\u00edm, jestli ho vyhod\u00edm nebo rovnou sp\u00e1l\u00edm, ale nakonec jsem si \u0159ekl, \u017ee si v\u0161echny ty p\u0159\u00edsp\u011bvky, obr\u00e1zky a pozn\u00e1mky pln\u00e9 tr\u00e1pen\u00ed, bolesti a st\u00edn\u016f, zaslou\u017e\u00ed b\u00fdt protk\u00e1ny sv\u011btlem. A tak jsem si \u0159ekl. Posledn\u00ed str\u00e1nka – posledn\u00ed p\u0159\u00edsp\u011bvek. Posledn\u00ed ohl\u00e9dnut\u00ed se za minulost\u00ed.<\/em><\/div>\n

Dnes je to p\u0159esn\u011b m\u011bs\u00edc od narozenin, kter\u00e9 byly takov\u00e9, jak\u00e9 byly, ale jsem za to r\u00e1d, proto\u017ee spustily \u0159et\u011bzec ud\u00e1lost\u00ed, d\u00edky kter\u00fdm jsem se ocitl na m\u00edst\u011b a ve stavu, v jak\u00e9m jsem dnes. M\u011bs\u00edc mi v\u017edy p\u0159ipadal jako hodn\u011b kr\u00e1tk\u00e1 doba a po\u0159\u00e1d mi tak p\u0159ipad\u00e1, akor\u00e1t bych nikdy nev\u011b\u0159il, kolik se toho m\u016f\u017ee st\u00e1t. Nejrad\u011bji bych tady rozepsal ka\u017edou vte\u0159inku a podrobn\u011b popsal v\u0161e, \u010d\u00edm jsme si pro\u0161li, ale to je zbyte\u010dn\u00e9, proto\u017ee TY to v\u00ed\u0161. Jsi pap\u00edrov\u00fdm vyj\u00e1d\u0159en\u00edm m\u00e9ho srdce, podobou, kter\u00e9 se m\u016f\u017eu re\u00e1ln\u011b dotknout. I nyn\u00ed mi pulzuje\u0161 v dlan\u00edch a j\u00e1 m\u00e1m pocit, \u017ee se d\u00edv\u00e1m na sv\u00e9 srdce. Na mali\u010dk\u00fd org\u00e1n, kter\u00fd jako z\u00e1zrakem dok\u00e1zal velk\u00e9 v\u011bci. Udr\u017eel m\u011b p\u0159i \u017eivot\u011b v t\u011bch nejt\u011b\u017e\u0161\u00edch chv\u00edl\u00edch, tloukl i v okam\u017eic\u00edch, kdy jsem se modlil, aby to tak nebylo. Aby u\u017e bylo po v\u0161em.<\/em><\/p>\n

U\u017e na to v\u00edc nechci a nebudu myslet. Budu myslet jen na to, co se stalo b\u011bhem posledn\u00edch 4 t\u00fddn\u016f a na to, co je\u0161t\u011b m\u011blo p\u0159ij\u00edt.<\/em><\/div>\n

– usm\u00ed\u0159en\u00ed Georga s Gustavem<\/em><\/div>\n
– zru\u0161en\u00ed svatby Gustava a Clarrysy, kter\u00e9 z\u0159ejm\u011b dopomohlo k usm\u00ed\u0159en\u00ed Georga a Gustava<\/em><\/div>\n
– Anna je po operaci, jej\u00ed t\u011blo p\u0159ijalo nov\u00fd org\u00e1n a tahle \u00fa\u017easn\u00e1 k\u0159ehk\u00e1 \u017eena tak z\u00edskala vyhl\u00eddky na del\u0161\u00ed a spokojen\u011bj\u0161\u00ed \u017eivot (po\u0159\u00e1d m\u011b oslovuje slun\u00ed\u010dko poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se na ni p\u0159ijdeme pod\u00edvat a po\u0159\u00e1d se na n\u00e1s s Tomem tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b d\u00edv\u00e1 a usm\u00edv\u00e1 se. Je mo\u017en\u00e9, \u017ee to v\u00ed?)<\/em><\/div>\n
– Blue l\u00e9t\u00e1!!! Nev\u00edme, \u010d\u00edm to je, ale vylet\u011bl z klece v den, kdy jsme se s Tomem poprv\u00e9 milovali. U\u017e cel\u00fd m\u011bs\u00edc nem\u011bl svou \u0161patnou n\u00e1ladu.<\/em><\/div>\n
– a nakonec j\u00e1 a Tom. P\u0159est\u011bhovali jsme se do p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9ho domku na kraji Berl\u00edna, a i kdy\u017e se to boj\u00edm p\u0159iznat, jsme \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm. Tom postavil na strom\u011b d\u0159ev\u011bn\u00fd domek a j\u00e1 jsem ho stejn\u011b jako p\u0159ed lety vyzdobil a z\u00fatulnil. Nen\u00ed to sice n\u00e1\u0161 l\u00edpov\u00fd dome\u010dek, ale i tenhle m\u00e1 sv\u00e9 kouzlo<\/em><\/div>\n
– m\u00e1lem bych zapomn\u011bl. M\u00e1m\u011b zjistili zv\u00fd\u0161enou hladinu cholesterolu, tak\u017ee se role vym\u011bnily a Gordon j\u00ed vrac\u00ed ve\u0161ker\u00e9 tr\u00fdzn\u011bn\u00ed i s \u00faroky<\/em><\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

Dva tmav\u00e9 rychle se pohybuj\u00edc\u00ed st\u00edny vyjdou na sv\u011btlo, opust\u00ed \u00fakryt hust\u00e9 koruny stromu a nad\u0161en\u011b vyb\u011bhnou do de\u0161t\u011b, jako by \u010dekaly jen a jen na n\u011bj. Vz\u00e1jemn\u011b se dot\u00fdkaj\u00edc\u00ed, to\u010d\u00edc\u00ed se kolem dokola, dr\u017e\u00edc\u00ed se za ruce. Zvuk jejich vesel\u00e9ho sm\u00edchu se ztr\u00e1c\u00ed v hlasit\u00e9 ozv\u011bn\u011b de\u0161\u0165ov\u00fdch kapek, spl\u00fdv\u00e1 s hlasit\u00fdm \u0161um\u011bn\u00edm strom\u016f a \u0161evelen\u00edm spadl\u00e9ho list\u00ed. Je\u0161t\u011b posledn\u00ed \u00fasm\u011bv, rozz\u00e1\u0159en\u00fd pohled p\u0159edt\u00edm, ne\u017e vklouznou do star\u00e9 o\u0161oupan\u00e9 telefonn\u00ed budky, kterou u\u017e l\u00e9ta nikdo nevyu\u017e\u00edval. \u00dazk\u00fd prostor je napln\u011bn sm\u011bs\u00ed v\u016fn\u00ed jich obou a zb\u011bsil\u00fdm d\u00fdch\u00e1n\u00edm. Je to skute\u010dn\u00e9? Ptaj\u00ed se o\u010di toto\u017en\u00fdch odst\u00edn\u016f sv\u00e9ho prot\u011bj\u0161ku, opravdu se to d\u011bje?<\/p><\/div>\n

Mlad\u0161\u00ed z dvojice m\u011blce d\u00fdch\u00e1, soust\u0159ed\u00ed se jen na p\u0159\u00edchoz\u00ed chv\u00edli a pocity, kter\u00e9 v n\u011bm vyvol\u00e1v\u00e1. P\u0159ijde mu to jako sen. N\u00e1dhern\u00fd sen. Pla\u0161e skl\u00e1n\u00ed tv\u00e1\u0159 p\u0159esn\u011b jako tenkr\u00e1t, ale p\u0159itom jemn\u011b omot\u00e1v\u00e1 ruce kolem krku druh\u00e9ho z dvojice. Na boc\u00edch c\u00edt\u00ed p\u00e1r hork\u00fdch rukou. Pod\u00edv\u00e1 se jejich sm\u011brem, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed op\u011bt pohl\u00e9dne do temn\u00fdch p\u0159ita\u017eliv\u00fdch o\u010d\u00ed. Do o\u010d\u00ed, ve kter\u00fdch od narozen\u00ed nal\u00e9zal cel\u00fd sv\u016fj sv\u011bt. T\u0159ese se jak zimou, tak vzru\u0161en\u00edm, stav\u00ed se na \u0161pi\u010dky, p\u0159iv\u00edr\u00e1 v\u00ed\u010dka a zakl\u00e1n\u00ed hlavu. S p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00edm polibkem se mu v mysli vybavuj\u00ed zn\u00e1m\u00e1 slova.<\/p>\n

Zav\u0159i o\u010di jako j\u00e1,<\/em><\/div>\n

Objev\u00edme spolu r\u00e1j.<\/em><\/div>\n
\n

Zav\u00edr\u00e1 o\u010di \u00fapln\u011b, nal\u00e9hav\u011b l\u00edb\u00e1 a je l\u00edb\u00e1n stejn\u00fdm zp\u016fsobem. Bou\u0159e podma\u0148uj\u00edc\u00ed si mali\u010dkou vesnici nen\u00ed ni\u010d\u00edm v porovn\u00e1n\u00ed s tou, kter\u00e1 se strhla uvnit\u0159 budky. P\u00e1r propleten\u00fdch, zoufale se obj\u00edmaj\u00edc\u00edch t\u011bl. \u017d\u00e1dn\u00fd z dotek\u016f nen\u00ed dost siln\u00fd, \u017e\u00e1dn\u00fd z polibk\u016f dost hlubok\u00fd. V\u011bd\u00ed, \u017ee se pustili do p\u0159\u00edli\u0161 riskantn\u00ed hry. Nevydr\u017e\u00ed to. Odtrhnou se od sebe, propletou ruce a rozb\u011bhnout se sm\u011brem k mal\u00e9mu zachoval\u00e9mu domku se zahradou, kter\u00fd soused\u00ed s loukou a kde str\u00e1vili cel\u00e9 sv\u00e9 d\u011btstv\u00ed. Splynou se st\u00edny strom\u016f a ostatn\u00edch p\u0159edm\u011bt\u016f, neviditeln\u00ed se p\u0159esunou do pokoje, kde ze sebe strhnou ve\u0161ker\u00e9 oble\u010den\u00ed a naz\u00ed skon\u010d\u00ed na podlaze. Miluj\u00ed se, propleteni zevnit\u0159 i zvenku za zvuk\u016f de\u0161t\u011b a bur\u00e1cen\u00ed blesk\u016f. Ochutn\u00e1vaj\u00ed ka\u017ed\u00fd milimetr k\u016f\u017ee toho druh\u00e9ho, st\u00e9naj\u00ed si na rty, proto\u017ee se op\u011bt stali t\u00edm, \u010d\u00edm m\u011bli b\u00fdt od narozen\u00ed. Jednou \u017eij\u00edc\u00ed bytost\u00ed.<\/p><\/div>\n

Za okny se rozhoupe v\u011btev bl\u00edzk\u00e9ho stromu a ze skr\u00fd\u0161e vyklouzne mal\u00fd zmokl\u00fd pt\u00e1\u010dek. Se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima \u010dek\u00e1 na ten spr\u00e1vn\u00fd okam\u017eik. A kdy\u017e po chv\u00edli ustane, rozt\u00e1hne k\u0159\u00eddla, vzl\u00e9tne a rozlet\u00ed se do noci\u2026<\/p>\n

KONEC \ud83d\ude42<\/strong><\/p>\n

V\u00edm, \u017ee jsem \u0159\u00edkala, \u017ee n\u00e1s \u010dek\u00e1 je\u0161t\u011b n\u011bkolik d\u00edl\u016f, j\u00e1 sama jsem p\u0159ekvapena, \u017ee jsem dok\u00e1zala za dne\u0161n\u00edm d\u00edlem napsat to ot\u0159esn\u00e9 slovo konec, ale mysl\u00edm, \u017ee je to tak spr\u00e1vn\u00e9. Tenhle p\u0159\u00edb\u011bh m\u011bl b\u00fdt vyj\u00e1d\u0159en\u00edm jak\u00e9si cesty, op\u011btovn\u00e9ho shled\u00e1n\u00ed dvou miluj\u00edc\u00edch se du\u0161\u00ed l\u00e1skou tak bezb\u0159ehou, a\u017e je to nad m\u00e9, a dovoluji si \u0159\u00edct, \u017ee i nad va\u0161e, ch\u00e1p\u00e1n\u00ed.<\/em><\/div>\n

Na jednu stranu je mi to stra\u0161n\u011b l\u00edto. S ka\u017edou ukon\u010denou pov\u00eddkou m\u00e1m pocit, \u017ee se lou\u010d\u00edm s n\u011b\u010d\u00edm hodn\u011b bl\u00edzk\u00fdm. \u017de ze m\u011b d\u016fle\u017eit\u00e1 \u010d\u00e1st odch\u00e1z\u00ed, \u010d\u00e1st, kterou u\u017e nikdy nebudu moct z\u00edskat zp\u011bt, ale v\u017edy se k n\u00ed budu moct vr\u00e1tit a p\u0159ipomenout si v\u0161echno to kr\u00e1sn\u00e9, co jsem d\u00edky n\u00ed objevila, z\u00e1rove\u0148 m\u011b ale mrz\u00ed, \u017ee je pr\u00e1v\u011b tahle pov\u00eddka odrazem hodn\u011b komplikovan\u00e9, mo\u017en\u00e1 nejkomplikovan\u011bj\u0161\u00ed etapy m\u00e9ho \u017eivota, a proto se mi ne v\u017edy psala lehce. Jsem ale r\u00e1da, \u017ee jsem vytrvala, \u017ee jsem v sob\u011b dovedla posb\u00edrat ztracenou s\u00edlu a \u017ee jsem to s pt\u00e1\u010dkem nevzdala, proto\u017ee jsem do n\u00ed vlo\u017eila a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 na to, abych to najednou zahodila pry\u010d.<\/p>\n

Omlouv\u00e1m se, ale n\u011bjak mi doch\u00e1z\u00ed slova a nev\u00edm, co v\u00edc napsat. V hlav\u011b m\u00e1m u\u017e n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f p\u0159\u00edb\u011bh. Mo\u017en\u00e1 dost velk\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh, proto\u017ee jsem m\u011bla v pl\u00e1nu poprv\u00e9 spojit a propojit m\u00e9 dva sv\u011bty, chemii s um\u011bn\u00edm, a sama jsem byla zv\u011bdav\u00e1, co jejich slou\u010den\u00edm vznikne. V t\u00e9hle chv\u00edli si ale nejsem jist\u00e1, jestli se do psan\u00ed je\u0161t\u011b v\u016fbec chci pustit. Mo\u017en\u00e1 je na\u010dase \u0159\u00edct sbohem pov\u00eddk\u00e1m a vrhnout se na men\u0161\u00ed \u010dl\u00e1nky, na post\u0159ehy a ob\u010dasn\u00e9 p\u0159\u00edsp\u011bvky ze \u017eivota. Nev\u00edm, a proto se k tomu nebudu vyjad\u0159ovat. Nech\u00e1m se p\u0159ekvapit. Mo\u017en\u00e1 srdce op\u011bt zv\u00edt\u011bz\u00ed nad rozumem a my se tady brzy setk\u00e1me u dal\u0161\u00edho p\u0159\u00edb\u011bhu :).<\/em><\/div>\n

Na z\u00e1v\u011br bych cht\u011bla pod\u011bkovat v\u00e1m, holky, proto\u017ee vy jste mou nejv\u011bt\u0161\u00ed m\u00fazou a jen d\u00edky v\u00e1m se dnes setk\u00e1v\u00e1me u posledn\u00edho d\u00edlu. Zuzu, Kirsten, Zuzanko, Lexi, Miki, Schmetti, Loki, V., B., Iveth Biersack, Mischulka, Karin a Saya- Mi, douf\u00e1m, \u017ee jsem na \u017e\u00e1dnou z v\u00e1s nezapomn\u011bla. Vy jste tady byly se mnou od za\u010d\u00e1tku a jsem r\u00e1da, \u017ee jste z\u016fstaly a\u017e do konce. Jste neuv\u011b\u0159itelnou podporou a j\u00e1 ze srdce d\u011bkuji za v\u0161echna kr\u00e1sn\u00e1 slova!<\/em><\/div>\n
Va\u0161e Pohroma \ud83d\ude42<\/p>\n

<\/em> autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay St\u0159et vlhk\u00e9ho vatov\u00e9ho tamp\u00f3nku a bolav\u00e9 k\u016f\u017ee vyvolal v Tomovi siln\u00e9 chv\u011bn\u00ed, ale jinak se sna\u017eil ned\u00e1vat najevo svoje vnit\u0159n\u00ed pocity. I p\u0159esto, \u017ee se mu cht\u011blo k\u0159i\u010det, i p\u0159esto, \u017ee m\u011bl tv\u00e1\u0159 jako v ohni a zbytek t\u011bla pro<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[599],"tags":[],"class_list":["post-3025","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-blue-bird"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3025","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3025"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3025\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3025"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3025"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3025"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}