{"id":3029,"date":"2015-05-17T14:00:00","date_gmt":"2015-05-17T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3019"},"modified":"2015-05-17T14:00:00","modified_gmt":"2015-05-17T13:00:00","slug":"lost-to-be-found-39","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/05\/17\/lost-to-be-found-39\/","title":{"rendered":"Lost to be found 39."},"content":{"rendered":"
autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
M\u00edsto aby byli Tom a Bill oble\u010den\u00ed do py\u017eama, maxim\u00e1ln\u011b do n\u011bjak\u00e9 mikiny, aby jim nebylo chladno, ne\u017e si vlezou pod p\u0159ikr\u00fdvky, byli oble\u010den\u00ed od hlavy a\u017e k pat\u011b p\u0159ipraveni na odchod. Ve vstupn\u00ed hale se st\u0159etli se Simone, kter\u00e1 kontrolovala dve\u0159e, zda jsou na noc zamknut\u00e9. Byla velmi p\u0159ekvapen\u00e1, kdy\u017e vid\u011bla oba kluky v bund\u00e1ch a Billa nav\u00edc je\u0161t\u011b v tenk\u00e9 \u010depici. Zmaten\u011b se pod\u00edvala na hodinky, kter\u00e9 m\u011bla je\u0161t\u011b p\u0159ipnut\u00e9 na z\u00e1p\u011bst\u00ed, aby se ujistila, \u017ee \u017eije ve stejn\u00e9m \u010dase jako mlad\u00edci p\u0159ed n\u00ed, kte\u0159\u00ed byli o\u010dividn\u011b na odchodu.<\/div>\n
„Kam jdete v dev\u011bt ve\u010der?“ zaj\u00edmala se.<\/div>\n
„Ven,“ odpov\u011bd\u011bl Bill.<\/div>\n
„Nen\u00ed na to trochu pozd\u011b?“ pod\u00edvala se na Toma zkoumav\u00fdm pohledem, proto\u017ee n\u011bco j\u00ed \u0159\u00edkalo, \u017ee tohle byl op\u011bt jeden ze zt\u0159e\u0161t\u011bn\u00fdch n\u00e1pad\u016f jej\u00edho syna a cht\u011bla zjistit, jestli to Tom d\u011bl\u00e1 z vlastn\u00ed v\u016fle, nebo k tomu byl jemn\u011b p\u0159inucen jej\u00edm neodolateln\u00fdm potomkem, kter\u00fd slov\u00ed\u010dko ‚ne‘ neakceptuje.<\/div>\n
„Mysleli jsme, \u017ee bychom se je\u0161t\u011b trochu pro\u0161li p\u0159ed span\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl Tom. Pravda. S n\u00e1padem sice opravdu p\u0159i\u0161el Bill, ale Tom nad\u0161en\u011b souhlasil. U\u017e dlouho se v noci nepotuloval venku a docela mu ty star\u00e9 \u010dasy chyb\u011bly, tak\u017ee nem\u011bl nic proti, nav\u00edc nebyl b\u016fhv\u00ed jak ospal\u00fd, tak\u017ee jim nic nest\u00e1lo v cest\u011b.<\/div>\n
„Dob\u0159e, no… tak na sebe d\u00e1vejte pozor a nebu\u010fte venku moc dlouho,“ pousm\u00e1la se Simone a podala Billovi kl\u00ed\u010de od domu, kter\u00e9 hodlala po zamknut\u00ed odlo\u017eit. „Pak za sebou nezapome\u0148te zase zamknout, jak se vr\u00e1t\u00edte,“ doplnila a svazek kl\u00ed\u010d\u016f upustila do nat\u00e1hnut\u00e9 dlan\u011b.<\/div>\n
„Bez obav. Dobrou!“ pop\u0159\u00e1l j\u00ed Bill a jal se dve\u0159e zase odemykat.<\/div>\n
„Dobrou noc,“ p\u0159idal se s p\u0159\u00e1n\u00edm i Tom a \u017eenu obe\u0161el.<\/div>\n
„Dobrou noc,“ k\u00fdvla Simone a po\u010dkala, dokud kluci nezmiz\u00ed venku a neusly\u0161\u00ed cvaknut\u00ed z\u00e1mku, proto\u017ee kdy\u017e m\u00e1 jej\u00ed syn v hlav\u011b n\u011bjak\u00e9ho kluka, u\u017e se mu tam m\u00e1lokdy vejde je\u0161t\u011b n\u011bco dal\u0161\u00edho, tak\u017ee se cht\u011bla p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee ji vn\u00edmal, kdy\u017e je prosila, aby za sebou zamkli.<\/p>\n

„Ve\u010f m\u011b, nepochybn\u011b to tu zn\u00e1\u0161 l\u00edp ne\u017e j\u00e1,“ pousm\u00e1l se Bill, kdy\u017e vykro\u010dili na svoji ve\u010dern\u00ed proch\u00e1zku.<\/div>\n

„Tak dob\u0159e zase ne,“ br\u00e1nil se Tom.<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d l\u00edp ne\u017e j\u00e1,“ h\u00e1dal se Bill. Tom pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou a roze\u0161el se po cest\u011b vedouc\u00ed od domu, kterou prozat\u00edm znali dob\u0159e oba.<\/div>\n
„Nad \u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161?“ zeptal se Tom, kdy\u017e Bill ztichl a d\u00edval se na \u0161pi\u010dky sv\u00fdch bot, jak se p\u0159i ka\u017ed\u00e9m kroku bo\u0159\u00ed do p\u00eds\u010dit\u00e9 cesty.<\/div>\n
„Tak nad v\u0161\u00edm,“ pokr\u010dil t\u00e1zan\u00fd neur\u010dit\u011b ramenem.<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d t\u011b tr\u00e1p\u00ed ta nemocnice?“<\/div>\n
„Mmmm ani ne, sp\u00ed\u0161 p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, koho bychom mohli je\u0161t\u011b sk\u0159\u00edpnout, aby n\u00e1m pomohl,“ sv\u011b\u0159il se Bill li\u0161\u00e1cky. Tom si nemohl pomoct od sm\u00edchu.<\/div>\n
„No taaak. U\u017e se t\u00edm netrap. Pus\u0165 to ze sv\u00e9 kr\u00e1sn\u00e9 hlavy a od\u010daruj tu p\u0159em\u00fd\u0161livou vr\u00e1sku ze sv\u00e9ho \u010dela,“ usm\u00e1l se Tom a pohladil ukazov\u00e1\u010dkem drobnou propadlinku na Billov\u011b \u010dele. Jako na povel vertik\u00e1ln\u00ed vr\u00e1ska zmizela, za to ji ale nahradila spousta dal\u0161\u00edch horizont\u00e1ln\u00edch, jak Billovo \u010delo vylet\u011blo vzh\u016fru.<\/div>\n
„Z moj\u00ed kr\u00e1sn\u00e9 hlavy?“ zopakoval Tomova slova a p\u0159elet\u011bl p\u0159es jeho obli\u010dej.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Uhm.“ Tom sklonil hlavu k zemi a po\u0161kr\u00e1bal se na krku. „Jo,“ p\u0159ipustil nakonec, \u017ee ta slova opravdu vy\u0159kl.<\/div>\n
Billovy koutky se do \u0161iroka rozt\u00e1hly.<\/div>\n
Nebyl tohle n\u00e1hodou kompliment?<\/div>\n
Kompliment od stydliv\u00e9ho nezku\u0161en\u00e9ho Toma?<\/div>\n
„Nic neslibuji, ale pokus\u00edm se to z n\u00ed pustit,“ zaculil se Bill a p\u016fvodn\u00ed p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed bylo r\u00e1zem pry\u010d, moment\u00e1ln\u011b se mu v hlav\u011b usadila Tomova slova. „A jen tak mimochodem – tvoje hlava je taky moc p\u011bkn\u00e1,“ uchechtl se Bill. Takhle formulovan\u00fd kompliment je\u0161t\u011b nikomu nepov\u011bd\u011bl, o to v\u00edc si to zamiloval, proto\u017ee takhle to pat\u0159ilo jen jemu a kr\u00e1sn\u00e9mu mlad\u00e9mu mu\u017ei po jeho boku.<\/div>\n
„Uhm d\u00edky,“ zamumlal Tom rozpa\u010dit\u011b. Jemu to z \u00fast vyklouzlo automaticky, ale te\u010f kdy\u017e mu stejn\u00e1 slova \u0159ekl Bill, zn\u011blo to jinak. C\u00edtil z toho n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho, ne\u017e do toho vlo\u017eil on s\u00e1m.<\/p>\n

Bill m\u011bl sto chut\u00ed drapnout Toma za bundu, p\u0159itisknout jej ke kmenu nejbli\u017e\u0161\u00edho stromu a v\u00e1\u0161niv\u011b jej pol\u00edbit, ale to by asi Tom koukal, co to do Billa tak najednou vjelo. Jen\u017ee mohl si pomoct? Do te\u010f mo\u017en\u00e1, proto\u017ee mu cel\u00e1 v\u011bc s Tomem p\u0159i\u0161la sp\u00ed\u0161e rozko\u0161n\u00e1 a sladk\u00e1, ale s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm dnem, drobn\u00fdm kontaktem jejich t\u011bl, a\u0165 u\u017e objet\u00ed, n\u011b\u017en\u00e9ho polibku, nebo pohlazen\u00ed po ruce, za\u010d\u00ednal Bill cht\u00edt v\u00edc. Ne \u017ee by Toma okam\u017eit\u011b pot\u0159eboval nah\u00e9ho na sob\u011b, ale alespo\u0148 n\u011bjak\u00fd n\u00e1znak v\u00e1\u0161niv\u00e9ho muchlov\u00e1n\u00ed by ne\u0161kodil. V\u017edy\u0165 u\u017e jen ta my\u0161lenka Billovi zp\u016fsobovala bolest u \u017ealudku a ztmavnut\u00ed duhovek. Nav\u00edc tohle byla perfektn\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitost. Byla tma, nikde nikdo. Situace jako stvo\u0159en\u00e1 pro n\u011bjak\u00e9 nemravnosti ve stoje. Pobu\u0159ovat mohli leda tak n\u011bjakou drobnou zv\u011b\u0159 kolem, ale u\u017e p\u0159edem bylo bohu\u017eel rozhodnuto, \u017ee jedin\u00e9, co si Bill z dne\u0161n\u00ed proch\u00e1zky odnese, bude d\u00e1vka \u010derstv\u00e9ho vzduchu a \u00fanavy p\u0159ed span\u00edm. Nic v\u00edc, nic m\u00ed\u0148.<\/div>\n

Pr\u00e1v\u011b z toho d\u016fvodu p\u0159inutil sv\u016fj mozek myslet na n\u011bco norm\u00e1ln\u011bj\u0161\u00edho, ne\u017e na poku\u0161en\u00ed, kter\u00e9 m\u011blo dv\u011b nohy, ruce, p\u0159ita\u017eliv\u00fd obli\u010dej, o rtech ani nemluv\u011b a nach\u00e1zelo se to sotva p\u00e1r milimetr\u016f vedle n\u011bj. Aby si alespo\u0148 trochu vykompenzoval svoje tu\u017eby a erotick\u00e9 p\u0159edstavy, upa\u017eil trochu levou rukou do strany a vklouzl do Tomovy uvoln\u011bn\u00e9 dlan\u011b, kter\u00e1 na Billovu kon\u010detinu ochotn\u011b zareagovala jej\u00edm sev\u0159en\u00edm. Mu\u017e sto\u010dil pohled Billov\u00fdm sm\u011brem a v\u011bnoval mu p\u0159\u00edjemn\u00fd \u00fasm\u011bv jako d\u016fkaz, \u017ee se mu jejich spojen\u00ed moc l\u00edb\u00ed. Stiskl jeho dla\u0148 ve sv\u00e9 o pozn\u00e1n\u00ed v\u00edce a pak sev\u0159en\u00ed povolil jen tak, aby mu druh\u00e1 dla\u0148 z ruky nevyklouzla.<\/p>\n

„Nebude ti zima?“ zeptal se Tom starostliv\u011b.<\/div>\n

„Kdy?“<\/div>\n
„No kdy\u017e budeme m\u00edt ruce takhle venku a ne v kaps\u00e1ch. U\u017e te\u010f m\u00e1\u0161 dla\u0148 docela studenou,“ poznamenal.<\/div>\n
„Oh toho si nev\u0161\u00edmej. To se mi ob\u010das st\u00e1v\u00e1. Dokonce i v l\u00e9t\u011b, kdy je venku p\u0159es 30\u00b0, m\u00e1m n\u011bkdy ruce nebo nohy jako led. Nejvtipn\u011bj\u0161\u00ed je, kdy\u017e m\u00e1m t\u0159eba celou ruku teplou, ale mal\u00ed\u010dek \u00fapln\u011b ledov\u00fd,“ za\u0159ehtal se Bill, proto\u017ee v tomhle byl opravdu divn\u00fd. „M\u00e1ma si ze m\u011b n\u011bkdy d\u011bl\u00e1 srandu, \u017ee bychom klidn\u011b mohli prodat celou lednici i s mraz\u00e1kem, \u017ee by sta\u010dilo, kdyby mi potraviny p\u0159ilepila na ruce a chodidla.“ Tom se pobaven\u011b uchechtl.<\/div>\n
„A byl jsi s t\u00edm u doktora?“<\/div>\n
„Naaaahh. Nen\u00ed t\u0159eba. Ob\u010das se mi prost\u011b \u0161patn\u011b prokrvuj\u00ed kon\u010detiny. Na to nepot\u0159ebuji odborn\u00fd n\u00e1zor a nen\u00ed to po\u0159\u00e1d. Jen \u010das od \u010dasu, tak\u017ee neboj. I kdy\u017e budu m\u00edt ruku jako led, nen\u00ed to tak, \u017ee mrznu.“<\/div>\n
„Beru na v\u011bdom\u00ed,“ k\u00fdvl Tom. „Uhm vid\u00ed\u0161 t\u00e1mhle ten d\u0159ev\u011bn\u00fd ukazatel?“ nap\u0159\u00e1hl ruku p\u0159ed sebe, aby nam\u00ed\u0159il na objekt, kter\u00fd cht\u011bl Billovi uk\u00e1zat.<\/div>\n
„Vypad\u00e1 trochu jako by tam byl odjak\u017eiva,“ zamyslel se mlad\u0161\u00ed z nich. Tom souhlasn\u011b p\u0159ikyvoval.<\/div>\n
„P\u016fvodn\u011b to byl vzrostl\u00fd o\u0159e\u0161\u00e1k, ale asi p\u0159ed sedmn\u00e1cti lety se vesnic\u00ed prohnala dost siln\u00e1 bou\u0159ka a blesk uhodil do jeho koruny, tak\u017ee z n\u011bj z\u016fstal jen divn\u00fd pah\u00fdl, ze kter\u00e9ho pozd\u011bji ud\u011blali ten ukazatel. Je\u0161t\u011b p\u0159edt\u00edm – kdy\u017e jsem se za\u010dal toulat po noc\u00edch venku, n\u011bkdy jsem vylezl do jeho koruny, abych se schoval a mohl tajn\u011b pozorovat lidi.“<\/div>\n
„\u0160m\u00edroval jsi domorodce skrz okna?“ zasm\u00e1l se Bill.<\/div>\n
„Jen jsem se d\u00edval. Jak spole\u010dn\u011b ve\u010de\u0159\u00ed, h\u00e1daj\u00ed se, jdou sp\u00e1t a tak,“ zavzpom\u00ednal Tom.<\/div>\n
„Pro\u010d tu Alinda vlastn\u011b z\u016fst\u00e1vala? Mohla d\u016fm prodat. Ur\u010dit\u011b by j\u00ed to vyneslo spoustu pen\u011bz. Mohli jste se p\u0159est\u011bhovat n\u011bkam jinam, kde bys dostal \u0161anci na norm\u00e1ln\u00ed \u017eivot.“<\/div>\n
„Nev\u00edm. Asi tu byla zvykl\u00e1. Nejsp\u00ed\u0161 se tu i narodila a lid\u00e9 v pokro\u010dil\u00e9m v\u011bku h\u00e1d\u00e1m nejsou uzp\u016fsobeni k tomu, aby v\u00fdrazn\u011b m\u011bnili styl \u017eivota nebo m\u00edsto, kde bydl\u00ed.“<\/div>\n
„V\u016f\u010di tob\u011b trochu sobeck\u00e9 nemysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„J\u00e1 byl ten posledn\u00ed, kdo si mohl diktovat n\u011bjak\u00e9 podm\u00ednky. Mohla moji pravou m\u00e1mu odm\u00edtnout a nechat m\u011b n\u011bkde um\u0159\u00edt. U\u017e to, \u017ee m\u011b vychovala, bylo v\u00edc, ne\u017e bych mohl \u017e\u00e1dat.“<\/div>\n
„Uch. To je pravda,“ p\u0159ik\u00fdvl Bill. V\u017edycky se zapom\u00ednal d\u00edvat na v\u011bci z v\u00edcero pohled\u016f, ne\u017e jen z toho sv\u00e9ho.<\/p>\n

„Co kdybychom se pomalu vr\u00e1tili? V\u00edm, \u017ee tv\u00e1 studen\u00e1 ruka se jen trochu \u0161patn\u011b prokrvuje, ale c\u00edt\u00edm se \u0161patn\u011b, kdy\u017e sv\u00edr\u00e1m kostku ledu,“ navrhl Tom.<\/div>\n

„Pro\u010d ne. Mysl\u00edm, \u017ee jsem si \u010derstv\u00e9ho vzduchu u\u017eil a\u017e dost. Vlastn\u011b m\u00e1m pocit, \u017ee m\u011b ten vzduch tady n\u011bkdy vy\u010derp\u00e1v\u00e1 a unavuje.“<\/div>\n
„To je mo\u017en\u00e9. Pokud jsi zvykl\u00fd na m\u011bsto, je to velk\u00e1 zm\u011bna. Tady je spousta zelen\u011b, kter\u00e1 vyr\u00e1b\u00ed kysl\u00edk, a tak\u00e9 tu nen\u00ed nic, co by tu \u010distotu naru\u0161ovalo. Doprava, tov\u00e1rny a podobn\u00e9 v\u011bci.“<\/div>\n
„No tak snad tu neskejsnem moc dlouho. Bude t\u011b\u017ek\u00e9 si pak zase zvyknout na zane\u0161en\u00e9 pl\u00edce,“ zasm\u00e1l se druh\u00fd z mu\u017e\u016f.<\/div>\n
„Pro m\u00e9 pl\u00edce to bude znamenat smrt,“ la\u0161koval Tom.<\/div>\n
„Neboj. Tam, kde bydl\u00edme, to nen\u00ed a\u017e tak moc odli\u0161n\u00e9 odsud, tak\u017ee nejd\u0159\u00edv zane\u0159\u00e1d\u00edme tv\u00e9 pl\u00edce vzduchem, kter\u00fd m\u00e1me u n\u00e1s doma v okol\u00ed, a teprve pak t\u011b vystav\u00edme t\u00e9 prav\u00e9 \u0161p\u00edn\u011b velkom\u011bsta,“ vypl\u00e1zl Bill na Toma jazyk. „Hey! Kde se vzal ten v\u00edtr?“ zamra\u010dil se Bill, kdy\u017e se do n\u011bj z nenad\u00e1n\u00ed op\u0159el siln\u00fd poryv v\u011btru.<\/div>\n
„No, je podzim. Tohle se asi bude st\u00e1vat \u010dast\u011bji. V\u0161ak u\u017e jsme skoro zp\u00e1tky.“<\/div>\n
„M\u011bl jsem si vz\u00edt teplej\u0161\u00ed \u010depici,“ mumlal Bill a dr\u017eel si dlan\u011b na u\u0161\u00edch. Nesn\u00e1\u0161el, kdy\u017e mu do nich nafoukalo. Kol\u00edbaje se vedle Toma, pomalu do\u0161li stejnou cestou a\u017e k domu a a\u010dkoli byl d\u016fm z v\u011bt\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti kryt\u00fd lesem, zd\u00e1lo se, \u017ee kolem foukalo daleko v\u00edce, ne\u017e jinde ve vesnici. Siln\u00fd v\u00edtr \u010dechral krat\u0161\u00ed vlasy na Tomov\u011b hlav\u011b, kter\u00e9 nebyly dostate\u010dn\u011b dlouh\u00e9, aby mohly b\u00fdt uv\u011bzn\u011bn\u00e9 v gumi\u010dce na vr\u0161ku Tomovy hlavy.<\/div>\n
„Bille, kl\u00ed\u010de,“ upozornil jej Tom, kdy\u017e z\u016fstali st\u00e1t p\u0159ede dve\u0159mi a Bill snad dokonce vypadal, \u017ee se dve\u0159e otev\u0159ou samy, kdy\u017e od\u0159\u00edkaj\u00ed n\u011bjakou kouzelnou formuli.<\/div>\n
„V moj\u00ed kapse,“ \u0159ekl Bill hlasit\u011b, jak si st\u00e1le kryl u\u0161i dlan\u011bmi.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, tak odemkni.“<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu sundat ruce z u\u0161\u00ed,“ vysv\u011btlil mu Bill.<\/p>\n

Tom si povzdychl. Nat\u00e1hl ruce ke kaps\u00e1m mlad\u00edkovy bundy a za\u0161trachal na sam\u00e9m dn\u011b, kde zachrastil svazek kl\u00ed\u010d\u016f. Rychle dve\u0159e odemkl, aby mohli vklouznout dovnit\u0159.<\/div>\n

„No fuj,“ ot\u0159epal se Bill, kdy\u017e se ocitli v hale a okam\u017eit\u011b je pra\u0161til t\u011b\u017ek\u00fd hork\u00fd vzduch. Tom zamkl dve\u0159e, odlo\u017eil kl\u00ed\u010de a za\u010dal se svl\u00e9kat, jak rychle se za\u010d\u00ednal pod vrstvami oble\u010den\u00ed potit. „Gordon n\u00e1s chce snad vyudit za\u017eiva,“ za\u0161eptal Bill podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b, proto\u017ee p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee v\u0161ichni v dom\u011b u\u017e sp\u00ed. „A j\u00e1 nechal ve sv\u00e9m pokoji je\u0161t\u011b pu\u0161t\u011bn\u00e9 topen\u00ed!“ zhrozil se. V takov\u00e9m horku neusne, ani kdyby moc cht\u011bl.<\/div>\n
„J\u00e1 ne.“<\/div>\n
„Mohl bych sp\u00e1t u tebe? Nem\u00e1m na noc r\u00e1d, kdy\u017e je p\u0159etopeno,“ vet\u0159el se k n\u011bmu Bill.<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ usm\u00e1l se Tom a spole\u010dn\u011b s Billem tedy zam\u00ed\u0159ili k jeho pokoji.<\/div>\n
„Bo\u017ee! I tak je tu \u0161\u00edlen\u00e9 horko!“ zask\u0159ehotal Bill, kdy\u017e se zav\u0159eli v Tomov\u011b pokoji.<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 je\u0161t\u011b otev\u0159\u00edt okno, pokud chce\u0161,“ nab\u00eddl mu Tom.<\/div>\n
„Rad\u011bji ne. Co kdyby v noci za\u010dalo pr\u0161et? Nejd\u0159\u00edv n\u00e1s to tu vyud\u00ed a pak utop\u00ed. To je dobr\u00fd,“ m\u00e1vl rukou a za\u010dal se svl\u00e9kat postupn\u011b z mikiny, tepl\u00e1k\u016f, pono\u017eek a nakonec ze sebe st\u00e1hl i triko. I kdy\u017e tam st\u00e1l jen ve spodn\u00edm pr\u00e1dle, po\u0159\u00e1d mu bylo horko. Nejsp\u00ed\u0161 bude celou noc sp\u00e1t odkopan\u00fd.<\/div>\n
„Bille!“ vyhrkl Tom vyd\u011b\u0161en\u011b a p\u0159isko\u010dil k Billovi.<\/div>\n
„Co-co je?“ lekl se Bill.<\/div>\n
„Tvoje… tam… co se ti stalo?!“ uk\u00e1zal na Billovu prop\u00edchnutou bradavku. V \u0161eru pokoje nebylo poznat, co to je, proto si Tom nejd\u0159\u00edve myslel, \u017ee se Bill zranil a bodl si n\u011bco do t\u011bla.<\/div>\n
„Uhm to je… to sam\u00e9, co m\u00e1m na obli\u010deji,“ vysv\u011btlil Bill a objal se pa\u017eemi kolem hrudn\u00edku, aby m\u00edste\u010dko, o kter\u00e9 m\u011bl Tom te\u010f nejv\u011bt\u0161\u00ed z\u00e1jem skryl.<\/div>\n
„Oh. Oh! Promi\u0148 j\u00e1… jen jsem se lekl, \u017ee se ti n\u011bco stalo. Omlouv\u00e1m se,“ odvr\u00e1til pohled od Billova hol\u00e9ho t\u011bla a za\u010dal se zbavovat sv\u00e9ho oble\u010den\u00ed.<\/p>\n

P\u0159em\u00fd\u0161lel. I pro n\u011bj bylo v pokoji nep\u0159edstaviteln\u00e9 horko, proto\u017ee on byl zvykl\u00fd na zimu. Takov\u00fd luxus mu nebyl dlouh\u00e1 l\u00e9ta dop\u0159\u00e1v\u00e1n, a tak m\u011bl i on pocit, \u017ee se jeho poko\u017eka p\u00e1l\u00ed, ale nev\u011bd\u011bl, jestli se slu\u0161\u00ed, aby se svl\u00e9kl jen do spodn\u00edho pr\u00e1dla. V\u017edycky sp\u00e1val v triku a n\u011bjak\u00fdch tenk\u00fdch tepl\u00e1c\u00edch. Jen v\u00fdjime\u010dn\u011b si m\u00edsto tepl\u00e1k\u016f obl\u00e9kl spodn\u00ed pr\u00e1dlo, ale kdy\u017e to ud\u011blal Bill, asi to \u0161patn\u00e9 nebylo, proto\u017ee jinak by to Bill neud\u011blal, nebo ano?<\/div>\n

Vyu\u017eil chv\u00edle Billovy nepozornosti, kdy sed\u011bl na okraji matrace z\u00e1dy k n\u011bmu a sund\u00e1val si ze z\u00e1p\u011bst\u00ed n\u00e1ramky, kter\u00e9 by jej mohly ve sp\u00e1nku tla\u010dit, odkl\u00e1daje je na no\u010dn\u00ed stolek.<\/div>\n
Rychle vyklouzl z ve\u0161ker\u00e9ho oble\u010den\u00ed a po Billovu vzoru jen v boxerk\u00e1ch vklouzl pod p\u0159ikr\u00fdvku. Ven mu vy\u010duhovala jen nah\u00e1 ramena, kl\u00ed\u010dn\u00ed kosti a dlouh\u00e9 ruce.<\/div>\n
„Chuml\u00e1\u0161 se do t\u00e9 pe\u0159iny, jako bys m\u011bl umrznout,“ podotkl Bill, kdy\u017e se oto\u010dil k Tomovi. „Budeme se muset na n\u011b\u010dem domluvit,“ pod\u00edval se dol\u016f.<\/div>\n
„N-na \u010dem?“<\/div>\n
„No ta p\u0159ikr\u00fdvka je jen z jednoho d\u00edlu, tak\u017ee bu\u010f budeme oba p\u0159ikryt\u00ed a\u017e po u\u0161i, co\u017e j\u00e1 nevydr\u017e\u00edm, nebo budeme oba odkryt\u00ed, o co\u017e asi zase nestoj\u00ed\u0161 ty, tak\u017ee?“<\/div>\n
„Tak\u017ee si mo\u017en\u00e1 p\u0159ines svoji p\u0159ikr\u00fdvku?“ zazubil se Tom.<\/div>\n
„Nechce se mi vst\u00e1vat,“ zabru\u010del Bill. „No tak! Sundej to alespo\u0148 po pas,“ nal\u00e9hal Bill a strhl z Toma p\u0159ikr\u00fdvku tak, \u017ee okraj p\u0159ist\u00e1l na jejich boc\u00edch, odhaluj\u00edc jejich nah\u00e9 hrudn\u00edky. „No p\u00e1ni. M\u00e1\u0161 docela svaly,“ poznamenal Bill, kdy\u017e pohledem putoval po Tomov\u00fdch jemn\u011b vyr\u00fdsovan\u00fdch pa\u017e\u00edch, hrudn\u00edku i b\u0159i\u0161e. „Kde jsi k tomu p\u0159i\u0161el?“ zeptal se, ale mnohem v\u00edc ne\u017e n\u011bjak\u00e1 odpov\u011b\u010f jej zaj\u00edmaly vizu\u00e1ln\u00ed podn\u011bty.<\/div>\n
„Ty… pro\u010d si maluje\u0161 po k\u016f\u017ei?“ zeptal se Tom, kdy\u017e se k n\u011bmu nakl\u00e1n\u011bl Bill\u016fv potetovan\u00fd hrudn\u00edk.<\/div>\n
„To je tetov\u00e1n\u00ed. Ned\u011blal jsem si to s\u00e1m,“ uvedl Bill na pravou m\u00edru a p\u0159i\u0161oupl se k Tomovi bl\u00ed\u017e. „M\u00e1\u0161 kr\u00e1sn\u00e9 t\u011blo,“ za\u0161eptal a polo\u017eil levou dla\u0148 doprost\u0159ed Tomova hrudn\u00edku. Nejen aby neztratil rovnov\u00e1hu, ale aby c\u00edtil jeho k\u016f\u017ei.<\/p>\n

Nezaj\u00edmal se o to, co na jeho slova chce druh\u00fd mu\u017e \u0159\u00edct, jestli v\u016fbec chce. Jeho mysl zahalila mlha a v o\u010d\u00edch se usadil tmav\u00fd st\u00edn. Nat\u00e1hl \u0161t\u00edhl\u00fd krk a lapil sv\u00fdmi rty ty Tomovy, aby se do nich mohl op\u011bt pono\u0159it. L\u00edbali se tak z\u0159\u00eddka, \u017ee si Bill nebyl schopn\u00fd zapamatovat Tomovu chu\u0165, proto poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e znovu do\u0161lo k jejich spojen\u00ed, m\u011bl kr\u00e1tkovlas\u00fd mu\u017e pocit, jako by Toma l\u00edbal po tis\u00edc\u00ed a stejn\u011b st\u00e1le poprv\u00e9. Znovu v n\u011bm n\u011bco bouchlo a naplnilo to cel\u00e9 jeho nitro. L\u00edbal Toma hluboce, a a\u010dkoli cht\u011bl b\u00fdt divok\u00fd a v\u00e1\u0161niv\u00fd, uk\u00e1zat mu, jak moc n\u00e1ru\u017eiv\u00fd dok\u00e1\u017ee b\u00fdt, p\u0159esto kompenzoval tyto pocity dlouh\u00fdmi polibky, hlubok\u00fdm d\u00fdch\u00e1n\u00edm a hlazen\u00edm Tomova hrudn\u00edku. Nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, kdy a jak Toma donutil polo\u017eit se na z\u00e1da a dovolit, aby se Bill usadil na jeho kl\u00edn\u011b. Vnikal jazykem do Tomov\u00fdch \u00fast, u\u010d\u00edc ho za pochodu, jak tuto \u010d\u00e1st t\u011bla pou\u017e\u00edvat pr\u00e1v\u011b v t\u011bchto situac\u00edch, hladil jej po horn\u00ed \u010d\u00e1sti t\u011bla a vzdychal do jeho otev\u0159en\u00fdch \u00fast. Nevadilo mu, jak opatrn\u011b se dot\u00fdk\u00e1 jeho spole\u010dn\u00edk jeho. \u017de ka\u017ed\u00e9 jeho pohlazen\u00ed by se dalo p\u0159irovnat sp\u00ed\u0161 k pohlazen\u00ed lehounk\u00e9ho v\u011bt\u0159\u00edku, kter\u00fd na jeho k\u016f\u017ei nezanech\u00e1 \u017e\u00e1dnou stopu. Bylo mu to jedno. Te\u010f bylo d\u016fle\u017eit\u00e9, co d\u011blal on Tomovi, a usuzuje podle neexistuj\u00edc\u00edch Tomov\u00fdch protest\u016f, ba naopak snaze spolupracovat, ned\u011blal nic, co by Tom necht\u011bl.<\/div>\n

„Tomi,“ vydechl bla\u017een\u011b, kdy\u017e spojil jejich hrudn\u00edky a k\u016f\u017ee jednoho polaskala k\u016f\u017ei toho druh\u00e9ho.<\/div>\n
„Bille.“ V Tomov\u011b hlasu bylo zn\u00e1t, \u017ee se nejednalo o pouh\u00fd povzdech na z\u00e1klad\u011b p\u0159\u00edjemn\u00fdch pocit\u016f. Byl z toho c\u00edtit ur\u010dit\u00fd podtext a snaha n\u011bco \u0159\u00edct, ale my\u0161lenky, kter\u00e9 m\u011bly b\u00fdt zformulov\u00e1ny ve slova, se nakonec znovu ztratily v Billov\u00fdch hladov\u00fdch \u00fastech, kter\u00e1 roz\u0161\u00ed\u0159ila oblast sv\u00e9ho pr\u016fzkumu na Tomovy tv\u00e1\u0159e a krk, kam vtisk\u00e1vala polibky, ol\u00edznut\u00ed a jemn\u00e1 skousnut\u00ed.<\/div>\n
\u010c\u00edm snadn\u011bji po sob\u011b jejich zpocen\u00e9 hrudn\u00edky klouzaly, nejen d\u00edky jejich \u010dinnosti, ale i teplot\u011b v pokoji, Bill z \u010dir\u00e9 pot\u0159eby a \u017eivo\u010di\u0161n\u00e9 touhy \u010d\u00edm d\u00e1l \u010dast\u011bji rozh\u00fdb\u00e1val i spodn\u00ed \u010d\u00e1st sv\u00e9ho t\u011bla. Zat\u00edmco proti sob\u011b d\u00fdchali, ot\u00edrali se o sebe bradavkami a ploch\u00fdmi b\u0159ichy, Billovy boky za\u010daly pozn\u00e1vat ty Tomovy, d\u00edky \u010demu\u017e nebylo mo\u017en\u00e9 zabr\u00e1nit cestov\u00e1n\u00ed Billova probouzej\u00edc\u00edho se penisu po tom Tomov\u011b.<\/p>\n

„Bo\u017ee,“ zast\u00e9nal Bill a odklonil se od Toma. Odlepil od sebe jejich t\u011bla, jak u\u017e nemohl vydr\u017eet to horko, kter\u00e9 sd\u00edleli. Nam\u00edsto ot\u00edr\u00e1n\u00ed cel\u00e9ho t\u011bla o to pod n\u00edm, se sklonil k Tomov\u00fdm \u00fast\u016fm pro dal\u0161\u00ed polibky a rozpohyboval pouze sv\u00e9 boky. Nap\u016fl sv\u00fdm kl\u00ednem a nap\u016fl zade\u010dkem tan\u010dil po Tomov\u011b skryt\u00e9m mu\u017estv\u00ed a s\u00e1m st\u00e9nal ve vlastn\u00edm pot\u011b\u0161en\u00edm. Jeho b\u0159icho se stahovalo a \u0161imr\u00e1n\u00ed v jeho t\u011ble se stup\u0148ovalo.<\/div>\n

„Dej-dej mi dlan\u011b na boky,“ \u0159ekl Tomovi zast\u0159en\u011b, nep\u0159est\u00e1vaje jezdit v Tomov\u011b kl\u00edn\u011b. Rozru\u0161en\u00fd Tom ud\u011blal, co po n\u011bm Bill \u017e\u00e1dal, a t\u0159esouc\u00ed se dlan\u011b um\u00edstil na hork\u00e9 boky mu\u017ee, kter\u00fd na n\u011bm sed\u011bl a z nepochopiteln\u00fdch d\u016fvod\u016f jej nutil c\u00edtit se jako v hore\u010dce.<\/div>\n
„Pomoz mi… h\u00fdbat se,“ vydechl Bill. „Nav\u00e1d\u011bj m\u011b tam, kde je ti to nejv\u00edc p\u0159\u00edjemn\u00e9,“ radil mu a \u010dekal, dokud sm\u011br jeho pohyb\u016f neza\u010dne ud\u00e1vat Tom. „Nep\u0159em\u00fd\u0161lej. Zav\u0159i o\u010di a soust\u0159e\u010f se na sv\u00e9 pocity,“ pronesl Bill. V\u011bd\u011bl, \u017ee je Tom chycen\u00fd v t\u011bch my\u0161lenk\u00e1ch, kter\u00e9 se sna\u017e\u00ed p\u0159ij\u00edt na to, co se d\u011bje, aby to mohly n\u011bjak racion\u00e1ln\u011b vysv\u011btlit, proto cht\u011bl, aby Tom vypnul mozek a zkusil naj\u00edt tu \u010d\u00e1st jeho sam\u00e9ho, kter\u00e1 je v ka\u017ed\u00e9m \u010dlov\u011bku. Pudy, kter\u00fdm nez\u00e1le\u017e\u00ed na tom, jestli \u010dlov\u011bk \u017eije v naprost\u00e9 izolaci, nebo je obklopen tis\u00edcem lid\u00ed. Prost\u011b tu jsou a v\u017edycky budou.<\/div>\n
Teprve a\u017e Tom opravdu zav\u0159el o\u010di a uvolnil se, Bill za\u010dal c\u00edtit, jak jeho ruce za\u010d\u00ednaj\u00ed na Billovy boky vyv\u00edjet tlak a h\u00fdbaj\u00ed s n\u00edm do r\u016fzn\u00fdch stran, r\u016fzn\u011b rychle, s r\u016fznou intenzitou. V jednom okam\u017eiku sv\u00e9 boky proti Billov\u00fdm rozvlnil i Tom a p\u0159ekvapen\u00ed p\u0159el\u00e9tlo p\u0159es Billovu tv\u00e1\u0159, kdy\u017e Tomova prav\u00e1 dla\u0148 po jeho t\u011ble vyjela nahoru, usadila se na rameni a tla\u010dila Billovo t\u011blo dol\u016f, siln\u011bji na jeho rozkrok.<\/p>\n

T\u011b\u017ek\u00e9 v\u00fddechy a tich\u00e9 steny napl\u0148ovaly cel\u00fd pokoj. P\u0159ikr\u00fdvka smotan\u00e1 kolem a vedle jejich t\u011bl \u0161ustila a teprve a\u017e ji Bill ve vzteku odhodil pry\u010d, aby je nezah\u0159\u00edvala je\u0161t\u011b v\u00edc, zmlkla a p\u0159estala se sv\u00fdmi zvuky p\u0159izp\u016fsobovat jednotliv\u00fdm pohyb\u016fm. Kl\u00edny obou mu\u017e\u016f byly hork\u00e9 a vlhk\u00e9, a p\u0159esto je nic z toho nedok\u00e1zalo zastavit. Bill zakl\u00e1n\u011bl hlavu dozadu, lapal po dechu, ob\u010das ma\u010dkal Tomova ramena, kdy\u017e se k n\u011bmu naklonil pro nedbal\u00fd polibek.<\/div>\n

„Bille,“ zak\u0148u\u010del Tom, kdy\u017e se p\u0159es jeho t\u011blo p\u0159elilo n\u011bco siln\u00e9ho, co p\u0159i ka\u017ed\u00e9 dal\u0161\u00ed milisekund\u011b nab\u00edralo na intenzit\u011b.<\/div>\n
„Ano. Ano,“ zak\u00fdval Bill hlavou. C\u00edtil to taky. Je\u0161t\u011b chv\u00edli a p\u0159ijde to.<\/div>\n
Tom intuitivn\u011b tvrd\u011b sev\u0159el Bill\u016fv pas, zrychluje jejich pohyby, pokud to bylo je\u0161t\u011b v\u016fbec mo\u017en\u00e9. Nar\u00e1\u017eeli do sv\u00fdch kl\u00edn\u016f, dokud se jejich t\u011bla nenapnula v prvn\u00ed vln\u011b orgasmu, kter\u00e1 ochromila ob\u011b rozv\u00e1\u0161n\u011bn\u00e1 t\u011bla. Bill padl hrudn\u00edkem na Tom\u016fv, nep\u0159est\u00e1vaje se ot\u00edrat o jeho kl\u00edn, aby ten \u00fa\u017easn\u00fd pocit jen pomalu a plynule odezn\u011bl do ztracena. Ne aby byl v jednom okam\u017eiku useknut.<\/p>\n

Kolem obou mu\u017e\u016f se rozhostilo ticho.<\/div>\n

Ten druh ticha, kter\u00fd ob\u011bma d\u00e1val \u010das se vyd\u00fdchat a pop\u0159em\u00fd\u0161let, co za slova padne, ne\u017e se to ticho zm\u011bn\u00ed v trapn\u00e9 ticho.<\/p>\n

autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Muck\u00e1tko :o* M\u00edsto aby byli Tom a Bill oble\u010den\u00ed do py\u017eama, maxim\u00e1ln\u011b do n\u011bjak\u00e9 mikiny, aby jim nebylo chladno, ne\u017e si vlezou pod p\u0159ikr\u00fdvky, byli oble\u010den\u00ed od hlavy a\u017e k pat\u011b p\u0159ipraveni na odchod. Ve vstupn\u00ed hale se st\u0159etli se Simone,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[600],"tags":[],"class_list":["post-3029","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lost-to-be-found"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3029","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3029"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3029\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3029"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3029"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3029"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}