{"id":3033,"date":"2015-05-16T14:00:00","date_gmt":"2015-05-16T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3023"},"modified":"2015-05-16T14:00:00","modified_gmt":"2015-05-16T13:00:00","slug":"nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/05\/16\/nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad-6\/","title":{"rendered":"Nechci si v\u00edc p\u0159\u00e1t…jenom m\u011b m\u011bj r\u00e1d! 6."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Ann<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Rva\u010dka<\/p>\n

<\/em><\/strong> Jsou momenty, ve kter\u00fdch jako by se zastavil \u010das. Va\u0161e srdce p\u0159est\u00e1v\u00e1 b\u00edt a dech se zadrh\u00e1v\u00e1 v hrdle. Z\u016fst\u00e1v\u00e1te jenom z\u00edrat a sekundy i minuty jsou pro v\u00e1s relativn\u00ed. V takov\u00fdch chv\u00edl\u00edch se v\u0161echno ostatn\u00ed rozpl\u00fdv\u00e1 a je\u0161t\u011b v\u00edce do pop\u0159ed\u00ed posouv\u00e1 p\u0159edm\u011bt va\u0161eho z\u00e1jmu. Jste k okol\u00ed slep\u00ed a hlu\u0161\u00ed. V\u0161echny vlivy, kter\u00e9 by jinak odpoutaly va\u0161i pozornost, jsou n\u00e1hle pry\u010d\u2026 prost\u011b miz\u00ed v pozad\u00ed toho jedin\u00e9ho, co v\u00e1s zaj\u00edm\u00e1. Co v\u00e1s p\u0159itahuje. Hypnotizuje. Okouzluje\u2026
Okusit n\u011bco takov\u00e9ho je n\u00e1dhern\u00e9 a nezapomenuteln\u00e9. Je to n\u011bco, co se st\u00e1v\u00e1 jen v\u00fdjime\u010dn\u011b a n\u011bkdo to neza\u017eije ani jedinkr\u00e1t za sv\u016fj \u017eivot.
J\u00e1 m\u011bl tu mo\u017enost to pro\u017e\u00edt\u2026 kdy\u017e jeho ruka spo\u010d\u00edvala na t\u00e9 m\u00e9 a jeho slova rezonovala v m\u00e9 hlav\u011b.
Moje mysl to opakovala st\u00e1le dokola jako ozv\u011bna: „\u2026tak t\u011b za\u010d\u00edn\u00e1m m\u00edt r\u00e1d\u2026“<\/p>\n

<\/em> Trvalo mi velmi dlouho, ne\u017e jsem na\u0161el slova. „J\u00e1 tebe taky\u2026“ za\u0161eptal jsem, ale zn\u011blo mi to hrozn\u011b o\u0161oupan\u011b a p\u0159iblble. C\u00edtil jsem se trapn\u011b, kdy\u017e jsem to \u0159ekl.
Ti\u0161e se zasm\u00e1l a st\u00e1hl svoji ruku. „To jsem r\u00e1d, m\u016fj mil\u00fd stalkere!“ pop\u00edchl m\u011b.
I j\u00e1 jsem spustil svoji ruku pod\u00e9l t\u011bla. „Hele, j\u00e1 nejsem stalker!“ za\u010dal jsem se pobaven\u011b h\u00e1jit. „Pouze jsem t\u011b cht\u011bl naj\u00edt a zjistit o tob\u011b v\u00edc!“
„A o\u010dividn\u011b ti to vy\u0161lo\u2026“ mrkl na m\u011b.
„Ne tak docela,“ odporoval jsem mu a za\u010dal jsem si podv\u011bdom\u011b pohr\u00e1vat s jedn\u00edm ze sv\u00fdch dred\u016f. „Informace, kter\u00e9 jsem shrom\u00e1\u017edil, mi je\u0161t\u011b nesta\u010d\u00ed. Chci v\u011bd\u011bt v\u00edc.“
„J\u00e1 o tob\u011b tak\u00e9,“ \u0159ekl. „Ale nemysl\u00edm si, \u017ee te\u010f je vhodn\u00e1 doba rozeb\u00edrat na\u0161e \u017eivoty. Ty tu p\u0159ece jenom nem\u00e1\u0161 co d\u011blat. Nem\u00e1\u0161 tu kde z\u016fstat a u\u017e je noc,“ uk\u00e1zal na temn\u00e9 nebe. „A je\u0161t\u011b k tomu sis u\u017e nap\u016fl vykopal hrob\u2026“ \u0159ekl s povzdechem. „Mus\u00ed\u0161 pry\u010d.“
„Pro\u010d?“ nev\u011bd\u011bl jsem o tom, \u017ee bych si kopal n\u011bjak\u00fd hrob nebo podobn\u011b.
„Nev\u00edm, jak to m\u00e1\u0161 v okol\u00ed sv\u00e9ho domu, ale tady skute\u010dn\u011b nen\u00ed b\u011b\u017en\u00e9, kdy\u017e vynd\u00e1\u0161 z kapsy pen\u011b\u017eenku a jen tak vyt\u00e1hne\u0161 p\u011bt tis\u00edc pro z\u00e1chranu osoby, kterou nezn\u00e1\u0161\u2026“ u\u0161kl\u00edbl se. „Hrozn\u011b ti za to sice mus\u00edm pod\u011bkovat, ale ten probl\u00e9m tu je.“
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee by m\u011b cht\u011bli okr\u00e1st?“ zamyslel jsem se.<\/p>\n<\/div>\n

\n
U\u017e otev\u00edral \u00fasta, aby n\u011bco odpov\u011bd\u011bl, kdy\u017e tu se n\u00e1m za z\u00e1dy ozval hlubok\u00fd, hrdeln\u00ed hlas pln\u00fd \u0161kodolib\u00e9 \u00falisnosti: „Nejen to\u2026“ prot\u00e1hl ten n\u011bkdo. „Mo\u017en\u00e1 i mnohem, mnohem v\u00edc\u2026“
Rychle jsem se oto\u010dil a ruce jsem automaticky dal p\u0159ed sebe, kdybych se musel br\u00e1nit. \u00datok ale na\u0161t\u011bst\u00ed nep\u0159i\u0161el. Zat\u00edm.
P\u0159imhou\u0159en\u00fdma o\u010dima jsem si zm\u011b\u0159il mu\u017ee p\u0159ed n\u00e1mi. Byl to ten sam\u00fd uma\u0161t\u011bn\u00fd hromotluk, kter\u00fd z Billa p\u0159edt\u00edm tahal pen\u00edze. Zplihl\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy se mu lepily k ov\u00e1ln\u00e9 lebce a p\u00e1r pram\u00ednk\u016f mu spadalo do o\u010d\u00ed barvy bou\u0159kov\u00e9ho nebe. Byl mi od prvn\u00edho pohledu nesympatick\u00fd, a kdybych ho potkal v b\u011b\u017en\u00fd den na ulici, tak bych ho obe\u0161el velk\u00fdm obloukem. Tady jsem ale bohu\u017eel nebyl v situaci, kdy bych ho mohl obej\u00edt a pokra\u010dovat neru\u0161en\u011b ve sv\u00e9 cest\u011b.
„Prachy u\u017e skoro nem\u00e1m, pokud v\u00e1m jde o tohle. Dal jsem v\u00e1m a\u017e na p\u00e1r stovek v\u0161e,“ z n\u00e1hl\u00e9ho popudu jsem k n\u011bmu ud\u011blal krok bl\u00ed\u017e. Asi aby se jeho pozornost soust\u0159edila pouze na m\u011b. Necht\u011bl jsem do tohohle zatahovat i Billa. I kdy\u017e\u2026 on do toho vlastn\u011b zat\u00e1hl m\u011b, \u017ee? No to je te\u010f jedno\u2026<\/p>\n

<\/em> „To mi je fuk. Koukni se na sebe, d\u011bcko. Tyhle hadry, mno\u017estv\u00ed prach\u016f a je\u0161t\u011b tv\u016fj postoj\u2026 bude\u0161 bohatej spratek. Rodi\u010de by t\u011b jist\u011b r\u00e1di vid\u011bli pohromad\u011b a ne po kous\u00ed\u010dk\u00e1ch, \u017ee? A za to by snad byli ochotn\u00ed sv\u00e9ho syn\u00e1\u010dka i vykoupit\u2026“ slizce se u\u0161kl\u00edbl.
„Nem\u00e1m rodi\u010de,“ zalhal jsem okam\u017eit\u011b a doufal jsem, \u017ee n\u00e1s neposlouchal po celou dobu rozhovoru.
Odfrkl si. „Tak opatrovn\u00edky\u2026“
„To taky ne. Pen\u00edze si vyd\u011bl\u00e1v\u00e1m s\u00e1m.“
„Kec\u00e1\u0161!“ uk\u00e1zal na m\u011b mu\u017e ukazov\u00e1kem. „P\u0159esta\u0148 pl\u00e1cat kraviny, harante!“
„J\u00e1 nepl\u00e1c\u00e1m kraviny, j\u00e1-“ d\u00e1l jsem se ve vyvracen\u00ed jeho tvrzen\u00ed nedostal. Nev\u00edm jak, ale moje l\u017ei byly prokouknuty a toho n\u00e1siln\u00edka nenapadlo nic lep\u0161\u00edho, ne\u017e se na m\u011b se zv\u00ed\u0159ec\u00edm zavr\u010den\u00edm vrhnout. Byl jsem moc zasko\u010den\u00fd na to, abych sta\u010dil uhnout, a Billovo: „Pozor!“ p\u0159i\u0161lo p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b.
Dopadl jsem z\u00e1dy na tvrd\u00fd chodn\u00edk a m\u00e1lem jsem si vyrazil dech. Nebyl \u010das se vzpamatovat, jeliko\u017e ten mu\u017e dopadl na m\u011b a za\u010dal do m\u011b bu\u0161it jako do boxovac\u00edho pytle. Za\u010d\u00ednal jsem m\u00edt pocit, \u017ee je to norm\u00e1ln\u00ed psychopat.
Te\u010f jsem byl r\u00e1d za to, \u017ee jsem se jako mlad\u0161\u00ed ve \u0161kole hodn\u011b pral. Nyn\u00ed jsem to upot\u0159ebil. Vykopl jsem kolenem proti jeho holeni, ale t\u00edm jsem jenom odvedl jeho pozornost, abych ho mohl ze sebe shodit a vymr\u0161tit se na nohy. Na chvilku jsem sjel pohledem k Billovi. Sice byl rozru\u0161en\u00fd, ale jeho o\u010di vis\u00edc\u00ed na mu\u017ei rozhodn\u011b nev\u011bstily nic dobr\u00e9ho.<\/p>\n

„Neple\u0165 se do toho!“ k\u0159ikl jsem na tane\u010dn\u00edka smrteln\u011b v\u00e1\u017en\u011b. Nest\u00e1l jsem o to, aby se do rva\u010dky zapojoval. A to hned ze dvou d\u016fvod\u016f. Prvn\u00edm bylo to, \u017ee by m\u011b jedin\u011b rozptyloval, proto\u017ee bych m\u011bl neust\u00e1le tendence se uji\u0161\u0165ovat, \u017ee se mu nic nestalo. A druh\u00fd d\u016fvod byl je\u0161t\u011b prost\u0161\u00ed: p\u0159ipadal mi na n\u011bco podobn\u00e9ho p\u0159\u00edli\u0161 k\u0159ehk\u00fd. Neum\u011bl jsem si p\u0159edstavit, \u017ee by se dok\u00e1zal pr\u00e1t. To m\u016fj mozek prost\u011b nedok\u00e1zal p\u0159ijmout. U\u017e jsem nesta\u010dil \u0159\u00edct cokoliv dal\u0161\u00edho, jeliko\u017e m\u016fj protivn\u00edk tak\u00e9 nelenil a te\u010f u\u017e se m\u011b zase sna\u017eil dostat na zem. M\u011bl jsem co d\u011blat, abych se mu dok\u00e1zal vyh\u00fdbat. Ale tak to nemohlo b\u00fdt napo\u0159\u00e1d. Nemohl jsem st\u00e1le jenom uskakovat.
„Ty spratku!“ za\u0159i\u010del a nap\u0159\u00e1hl se. Jenom jsem se nato\u010dil lehce bokem a nechal jsem jeho r\u00e1nu dopadnout na sv\u016fj hrudn\u00edk. Ano, bolelo to, ale byla to ta nejrychlej\u0161\u00ed mo\u017enost, jak se mu dostat k t\u011blu. Kdy\u017e jeho r\u00e1na dopadla, musel jsem jednat rychle. M\u011bl jsem ide\u00e1ln\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitost prov\u00e9st v\u00fdpad a tak\u00e9 jsem j\u00ed vyu\u017eil. Odhalil si takhle celou hru\u010f a b\u0159icho, do kter\u00e9ho jsem vedl sv\u016fj prvn\u00ed \u00fader. Druh\u00fd jsem pak nasm\u011broval na jeho tv\u00e1\u0159e, ale ten u\u017e jsem nestihl zasadit. V\u010das se skr\u010dil a znovu se na m\u011b z p\u0159ikr\u010den\u00e9ho postoje vrhl.
Zase jsme skon\u010dili na zemi. V\u00e1leli jsme se ve \u0161p\u00edn\u011b ulice. Chvilku byl naho\u0159e on a chvilku j\u00e1.
U\u017e m\u011b od toho po\u0159\u00e1dn\u011b bolelo t\u011blo. M\u011bl nemalou s\u00edlu. Uklid\u0148ovalo m\u011b jenom v\u011bdom\u00ed, \u017ee ani j\u00e1 nepat\u0159\u00edm mezi slab\u00e9. P\u0159esto jsem ale prohr\u00e1val. P\u0159izn\u00e1m se bez mu\u010den\u00ed, \u017ee jsem nikdy dob\u0159e nesn\u00e1\u0161el bolest. Hlavn\u011b tu, za kterou jsem si nemohl s\u00e1m, ale kterou mi zp\u016fsobovali ostatn\u00ed.<\/p>\n

Schytal jsem silnou r\u00e1nu do \u010delisti a sykl jsem. Prokousl jsem si jazyk a \u00fasta se mi pomalu plnila krv\u00ed. Docela m\u011b to rozpt\u00fdlilo a uma\u0161t\u011bnec z\u00edskal v\u00fdhodu. A jako spr\u00e1vn\u00fd \u00falisn\u00fd had se j\u00ed tak\u00e9 chytil. Jeho \u00fadery za\u010daly v rychl\u00e9m sledu dopadat na r\u016fzn\u00e1 m\u00edsta m\u00e9ho t\u011bla. Soust\u0159edil se hlavn\u011b na tv\u00e1\u0159, kterou jsem si ov\u0161em br\u00e1nil rukama, a na hrudn\u00edk.
Zas\u00edpal jsem. Moje pl\u00edce byly utla\u010dov\u00e1ny a m\u011bly m\u00e1lo kysl\u00edku.
Zazm\u00edtal jsem sebou ve snaze se jeho t\u011bla, kter\u00e9 m\u011b dr\u017eelo p\u0159im\u00e1\u010dknut\u00e9ho u zem\u011b, zbavit. M\u00e1 snaha vy\u0161la vnive\u010d. U\u017e jsem se m\u00e1lem vydal my\u0161lence, \u017ee m\u011b dostal, kdy\u017e tu se najednou ozval pronikav\u00fd ostr\u00fd hlas:
„Tak tohle teda ne!“ Nebyl to nikdo jin\u00fd ne\u017e Bill.
\u00dapln\u011b jsem na n\u011bj zapomn\u011bl!<\/em>
„Nech Toma b\u00fdt!“ dolehl k m\u00fdm u\u0161\u00edm jeho dal\u0161\u00ed v\u00fdk\u0159ik a t\u00edha z m\u00e9ho t\u011bla se ztratila.
Nejrad\u011bji bych z\u016fstal le\u017eet na m\u00edst\u011b a rozd\u00fdch\u00e1val to, ale to by byl velk\u00fd risk. Bylo pot\u0159eba rychle jednat. Pohled na to, jak se ten mu\u017e pokou\u0161\u00ed dostat Billa, m\u011b d\u00edkybohu vyhoupl na nohy.<\/p>\n

V\u011bt\u0161inu n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch ud\u00e1lost\u00ed m\u00e1m v mlze. Jedin\u00e9, co si pamatuji, je dokonal\u00e1 spolupr\u00e1ce m\u011b a tane\u010dn\u00edka. Nev\u00edm, jak je to mo\u017en\u00e9, ale z\u0159ejm\u011b jsme byli nalad\u011bni na stejn\u00e9 my\u0161lenkov\u00e9 vln\u011b, proto\u017ee jsme se ve rva\u010dce st\u0159\u00eddali tak, aby rv\u00e1\u010d nezas\u00e1hl ani jednoho z n\u00e1s. Bill byl rychlej\u0161\u00ed a j\u00e1 siln\u011bj\u0161\u00ed. A na\u0161e spojen\u00ed bylo\u2026 prost\u011b dokonal\u00e9! Dokonce mysl\u00edm, \u017ee jsem si to i chv\u00edlemi u\u017e\u00edval. Jako bychom j\u00e1 i Bill v\u011bd\u011bli p\u0159esn\u011b, kdy ustoupit a d\u00e1t prostor tomu druh\u00e9mu, nebo kdy mu naopak pomoci. Mrz\u00ed m\u011b, \u017ee jsem si toho nevyryl do pam\u011bti v\u00edc, ale n\u011bjak jsem to nest\u00edhal v\u0161echno pob\u00edrat.
Po n\u011bkolika minut\u00e1ch, kdy\u017e byla p\u0159\u00edle\u017eitost zmizet, se mi Billovy chladn\u00e9 prsty ovinuly kolem z\u00e1p\u011bst\u00ed a on m\u011b za\u010dal tahat mn\u011b nezn\u00e1m\u00fdm sm\u011brem. Nebr\u00e1nil jsem se a rozeb\u011bhl jsem se za n\u00edm.
M\u00edsto strachu mi \u017eilami kolovalo vzru\u0161en\u00ed a adrenalin.
Nech\u00e1val jsem se v\u00e9st spletit\u00fdmi uli\u010dkami. Neust\u00e1le odbo\u010doval. V jedn\u00e9 \u010d\u00e1sti byla \u00fapln\u00e1 tma, \u017ee jsem nevid\u011bl ani na krok. Ve v\u00fdsledku jsme se ale dostali do osv\u011btlen\u00e9 \u010d\u00e1sti \u010dtvrti k n\u011bjak\u00e9 opr\u00fdskan\u00e9, vysok\u00e9 budov\u011b, kter\u00e1 by se snad dala s hodn\u011b p\u0159iv\u0159en\u00fdma o\u010dima nazvat panel\u00e1kem. Vt\u00e1hl m\u011b dovnit\u0159 a vyvlekl m\u011b a\u017e do posledn\u00edho patra. To u\u017e jsem myslel, \u017ee mi asi sho\u0159\u00ed pl\u00edce. Vytrvalost m\u011bl z n\u00e1s dvou v\u011bt\u0161\u00ed on, o tom nebylo pochyb.<\/p>\n

Naho\u0159e jsem ho pustil, p\u0159edklonil jsem se a ruce si op\u0159el o kolena. Sna\u017eil jsem se popadnout dech. Moje pl\u00edce byly moc mal\u00e9 na obsah kysl\u00edku, je\u017e jsem se do nich sna\u017eil nacpat. V kone\u010dc\u00edch prst\u016f na nohou i na rukou m\u011b brn\u011blo. Kdy\u017e jsem se alespo\u0148 trochu oklepal a rozd\u00fdchal jsem b\u011bh, pod\u00edval jsem se na n\u011bj. „Kde to jsme\u2026?“
Zatv\u00e1\u0159il se rozpa\u010dit\u011b. „V\u00ed\u0161\u2026 Nick dneska nen\u00ed doma, hraje karty s p\u0159\u00e1teli a sp\u00ed u k\u00e1mo\u0161e a mn\u011b nenapadlo nic lep\u0161\u00edho, ne\u017e t\u011b vz\u00edt k n\u00e1m. Pot\u0159ebuje\u0161 si odpo\u010dinout a jsi potlu\u010den\u00fd.“
Zpozorn\u011bl jsem a m\u00e9 o\u010di sjely ke dve\u0159\u00edm od bytu za jeho z\u00e1dy. Tak\u017ee uvid\u00edm, v \u010dem \u017eije\u2026?<\/em> To se mi zamlouvalo.
„U\u017e je nav\u00edc pozd\u011b,“ pokra\u010doval. „Hodn\u011b pozd\u011b\u2026 tak\u017ee pokud ti to nevad\u00ed, mohl bys p\u0159espat tady a r\u00e1no j\u00edt dom\u016f. \u0160lo by to?“
„D\u011bkuji mnohokr\u00e1t,“ usm\u00e1l jsem se. „Ale ty se m\u011b neboj\u00ed\u0161? Sp\u00e1t se mnou s\u00e1m v jenom byt\u011b?“ udivovalo m\u011b to.
„Up\u0159\u00edmn\u011b\u2026 trochu ano. Ale bez tebe bych na tom byl bled\u011b, tak\u017ee ti to dlu\u017e\u00edm. Mimoto t\u011b p\u0159ece nenech\u00e1m se celu noc courat po takov\u00e9 rva\u010dce venku!“ jeho v\u00fdraz byl v\u00e1\u017en\u00fd.
Musel jsem se usm\u00e1t. Ot\u0159el jsem si h\u0159betem ruky krev z koutku \u00fast. Dost sv\u00e9 krve jsem musel spolykat, ale te\u010f u\u017e mi moc netekla, za co\u017e jsem d\u011bkoval bohu.
„Tak poj\u010f,“ pob\u00eddl m\u011b Bill, vyt\u00e1hl kl\u00ed\u010de a odemkl.
\u00dasm\u011bv se mi je\u0161t\u011b roz\u0161\u00ed\u0159il. „U\u017e jdu, neboj se\u2026“<\/div>\n

<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
\u00dalevn\u011b jsem vydechl a padl na postel jako bych m\u011bl za sebou maraton.
Po tom, co mi Bill zkontroloval mod\u0159iny na cel\u00e9m t\u011ble, aby to n\u00e1hodou nebylo n\u011bco v\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00edho (a po\u0159\u00e1dn\u011b se u toho styd\u011bl), mi nab\u00eddl n\u011bco k j\u00eddlu. Moc toho nem\u011bli, ale sm\u00ed\u0159il jsem se i s jogurtem proti tomu nejhor\u0161\u00edmu hladu. Bylo \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee tam v\u016fbec m\u011bli ledni\u010dku. Zapil jsem to balenou vodou, ta z kohoutku nebyla pitn\u00e1. Nic p\u0159ekvapiv\u00e9ho.
Cel\u00fd byt m\u011bl jen t\u0159i m\u00edstnosti. Jedna byla kuchy\u0148sko-j\u00eddeln\u00ed, druh\u00e1 byla koupena a ve t\u0159et\u00ed byla lo\u017enice spojen\u00e1 s pokojem. A pr\u00e1v\u011b v t\u00e9 t\u0159et\u00ed jsem skon\u010dil.
Po zemi se plazil r\u016f\u017eovo-hn\u011bd\u00fd koberec, kter\u00fd z\u0159ejm\u011b kdysi b\u00fdval rud\u00fd. U\u017e m\u011bl ale po sez\u00f3n\u011b. St\u011bny byly stejn\u011b jako strop pouze b\u00edle om\u00edtnut\u00e9. V roz\u00edch m\u00edstnosti u dvou oken st\u00e1ly naproti sob\u011b na m\u016fj vkus mal\u00e9 postele a ve zbyl\u00fdch dvou roz\u00edch byly vysok\u00e9 sk\u0159\u00edn\u011b s mn\u011b nezn\u00e1m\u00fdm obsahem. Uprost\u0159ed prostoru se nach\u00e1zel je\u0161t\u011b st\u016fl se dv\u011bma \u017eidlemi. To bylo v\u0161e.<\/p>\n

„D\u011bkuji,“ \u0159ekl jsem Billovi, kter\u00fd sed\u011bl na druh\u00e9 posteli, a obr\u00e1til jsem k n\u011bmu hlavu.
„Sp\u00ed\u0161 j\u00e1 bych m\u011bl d\u011bkovat tob\u011b,“ usm\u00e1l se na m\u011b. „A to m\u011b p\u0159iv\u00e1d\u00ed k ot\u00e1zce\u2026 do kdy chce\u0161 vr\u00e1tit ty pen\u00edze?“
„Jak\u00e9 pen\u00edze?“ nedocvaklo mi.
„T\u011bch p\u011bt tis\u00edc\u2026“
„Ale to mi nemus\u00ed\u0161 vracet! Opravdu ne!“ zavrt\u011bl jsem hlavou a posadil jsem se.
„Nerad jsem n\u011bkomu n\u011bco dlu\u017en\u00fd. A p\u011bt tis\u00edc opravdu nen\u00ed m\u00e1lo\u2026“ skoro prosebn\u011b m\u011b sledoval. Vypadal jako mal\u00e9 \u0161t\u011b\u0148\u00e1tko, kter\u00e9 bez vysv\u011btlen\u00ed jeho p\u00e1n zbil\u2026
„Pro m\u011b to zas tolik nen\u00ed. Jsem z hodn\u011b bohat\u00e9 rodiny. A kdy\u017e u\u017e jsme u t\u00e9 rodiny\u2026 nem\u00e1\u0161 telefon? Pot\u0159eboval bych zavolat dom\u016f. Ten m\u016fj se vybil, a pokud se neozvu rodi\u010d\u016fm, mohli by volat i poldy. Samantha u\u017e ur\u010dit\u011b rozhl\u00e1sila, \u017ee jsem tady vystoupil\u2026“ stiskl jsem si unaven\u011b ko\u0159en nosu. Dneska se toho stalo hrozn\u011b moc a bylo to vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00ed. Nebo\u2026 mo\u017en\u00e1 u\u017e v\u010dera? Nejsp\u00ed\u0161 u\u017e bylo po p\u016flnoci.
„Jo, n\u011bco tu m\u00e1m\u2026“ podal mi k m\u00e9mu \u00fadivu mobil. Sice tla\u010d\u00edtkov\u00fd a zastaral\u00fd, ale po\u0159\u00e1d mobil. „A Samantha byla ta d\u00edvka, co s tebou jela autobusem?“<\/p>\n

„D\u00edky,“ vzal jsem si od n\u011bj krabi\u010dku a rozhodnut napsat nakonec SMS jsem zapnul telefon. Nebyl zaheslovan\u00fd, tak\u017ee jsem se do n\u011bj dostal okam\u017eit\u011b. Navolil jsem si novou zpr\u00e1vu, nama\u010dkal jsem telefonn\u00ed \u010d\u00edslo a za\u010dal jsem s velkou d\u00e1vkou trp\u011blivosti s piplavou operac\u00ed. „Ano, to byla ona,“ p\u0159isv\u011bd\u010dil jsem mezit\u00edm.
„Ona je tvoje\u2026 holka?“
Vyprskl jsem sm\u00edchy. „Holka?!“ p\u0159estal jsem na chvilku ps\u00e1t, musel jsem po\u010dkat, ne\u017e m\u011b p\u0159ejde sm\u00edch. „Ne, to tedy opravdu ne. Kamar\u00e1dka je to dobr\u00e1, ale kdy\u017e n\u00e1s nech\u00e1 n\u011bkdo moc dlouho o samot\u011b, tak se skoro zabijeme!“
„Zabijete\u2026?“
„Ano. Ona je moc agresivn\u00ed a j\u00e1 r\u00e1d provokuji agresivn\u00ed lidi\u2026“ uculil jsem se a vr\u00e1til jsem se ke psan\u00ed zpr\u00e1vy. Nakonec jsem ji odeslal. Bylo to jen hodn\u011b stru\u010dn\u00e9: ‚Ahoj mami, nemus\u00ed\u0161 se b\u00e1t, nic mi nen\u00ed. Sp\u00edm u kamar\u00e1da, vr\u00e1t\u00edm se dneska nebo z\u00edtra. Tak zat\u00edm! Tom‘
„Tak to tedy je\u2026“ nic v\u00edc na to ne\u0159ekl a vzal si ode m\u011b mobil, kter\u00fd jsem mu s vd\u011b\u010dn\u00fdm \u00fasm\u011bvem vr\u00e1til.
„A co ty?“ chopil jsem se hned p\u0159\u00edle\u017eitosti obr\u00e1tit jeho ot\u00e1zku proti n\u011bmu. „Ty m\u00e1\u0161 n\u011bjakou milou?“
Znerv\u00f3zn\u011bl. Pohledem za\u010dal t\u011bkat sem tam a objal sv\u016fj trup rukama. „V\u00ed\u0161, m\u011b\u2026 m\u011b d\u00edvky nijak\u2026 nep\u0159itahuj\u00ed\u2026“ polkl.
Naklonil jsem hlavu na stranu. „Jsi gay?“ zeptal jsem se p\u0159\u00edmo.
\u0160kubnul sebou. „Jo\u2026“ kn\u00edkl.
P\u0159iv\u0159el jsem o\u010di a rozhodl jsem se ho trochu pozlobit. Vstal jsem, p\u0159e\u0161el k n\u011bmu a sedl jsem si t\u011bsn\u011b vedle n\u011bj. Naklonil jsem se k n\u011bmu bl\u00ed\u017e a jednou rukou jsem ho objal kolem ramen. V o\u010d\u00edch mi poskakovali rar\u00e1\u0161ci, kdy\u017e jsem se vrniv\u011b zeptal: „A l\u00edb\u00edm se ti\u2026?“<\/p>\n

autor: Ann<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ann Rva\u010dka Jsou momenty, ve kter\u00fdch jako by se zastavil \u010das. Va\u0161e srdce p\u0159est\u00e1v\u00e1 b\u00edt a dech se zadrh\u00e1v\u00e1 v hrdle. Z\u016fst\u00e1v\u00e1te jenom z\u00edrat a sekundy i minuty jsou pro v\u00e1s relativn\u00ed. V takov\u00fdch chv\u00edl\u00edch se v\u0161echno ostatn\u00ed rozpl\u00fdv\u00e1 a je\u0161t\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[618],"tags":[],"class_list":["post-3033","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3033","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3033"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3033\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3033"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3033"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3033"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}