{"id":3038,"date":"2015-05-14T15:00:00","date_gmt":"2015-05-14T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3028"},"modified":"2015-05-14T15:00:00","modified_gmt":"2015-05-14T14:00:00","slug":"pohar-z-puli-prazdny-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/05\/14\/pohar-z-puli-prazdny-11\/","title":{"rendered":"Poh\u00e1r z p\u016fli pr\u00e1zdn\u00fd 11."},"content":{"rendered":"
autor: SakuraUchihaHaruno13<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill nereagoval na z\u00e1kladn\u00ed podn\u011bty, nesly\u0161el, neodpov\u00eddal ani se neh\u00fdbal. U\u010ditel poslal jednu studentku do sborovny, aby p\u0159ivedla u\u010ditelku Jungovou, kter\u00e1 ve \u0161kole vedla krou\u017eek zdravotn\u00edk\u016f a mohla v t\u00e9hle situaci pomoct. Ne\u017e se vr\u00e1tila, cel\u00e1 t\u0159\u00edda obklopila \u010dernovlas\u00e9ho chlapce ve snaze zjistit, co se stalo. U\u010ditel je jenom marn\u011b odh\u00e1n\u011bl, byli zv\u011bdav\u00ed, a\u017e to nebylo hezk\u00e9.<\/div>\n
Kdy\u017e pot\u00e9 u\u010ditelka Jungov\u00e1 p\u0159isp\u011bchala, spole\u010dn\u011b se t\u0159\u00eddn\u00edm u\u010ditelem Billa polo\u017eila na zem a za\u010dala kontrolovat, jestli d\u00fdch\u00e1, jestli m\u00e1 st\u00e1l\u00fd tep a tak podobn\u011b. V\u0161e shledala v naprost\u00e9m po\u0159\u00e1dku, jenom tep m\u011bl nep\u0159im\u011b\u0159en\u011b zrychlen\u00fd a dech byl stra\u0161n\u011b nest\u00e1l\u00fd. Na prvn\u00ed pohled by se mohlo zd\u00e1t, \u017ee jenom odm\u00edt\u00e1 otev\u0159\u00edt o\u010di, \u017ee je \u00fapln\u011b v po\u0159\u00e1dku, ale potom sebou za\u010dal nep\u0159im\u011b\u0159en\u011b \u0161kubat a k\u0159i\u010del. U\u010diteli to p\u0159ipom\u00ednalo no\u010dn\u00ed m\u016fru. Byl si ale jist\u00fd, \u017ee kdyby Bill spal, u\u017e d\u00e1vno by se jim poda\u0159ilo ho probudit. U\u010ditelka na n\u011bj je\u0161t\u011b zkusila chrstnout trochu vody, ne\u017e zavolala z\u00e1chranku.<\/p>\n

Bylo ticho. V\u0161ude kolem vl\u00e1dlo to nesnesiteln\u00e9 a sv\u00fdm zp\u016fsobem i neskute\u010dn\u011b hlasit\u00e9 ticho, jeho\u017e neust\u00e1l\u00e1 p\u0159\u00edtomnost vypl\u0148ovala \u00fapln\u011b cel\u00fd prostor. Krom ticha se v m\u00edstnosti nach\u00e1zelo i n\u011bco daleko v\u00edc stra\u0161ideln\u00e9ho. V\u0161echno se no\u0159ilo do hust\u00e9 a ni\u010d\u00edm neproniknuteln\u00e9 temnoty. Kdyby zvedl ruku p\u0159ed obli\u010dej, nebyl by schopn\u00fd ji zahl\u00e9dnout. Kdyby ze sebe zkusil vydat jakoukoli hl\u00e1sku, klidn\u011b i oby\u010dejn\u00fd a bezv\u00fdznamn\u00fd sk\u0159ek, nesly\u0161el by v\u016fbec nic. Jenom ticho a tma.<\/em><\/div>\n

V tu chv\u00edli by dal snad cokoli na sv\u011bt\u011b za to, aby usly\u0161el t\u0159eba i jedin\u00e9 k\u00e1pnut\u00ed vody. Klidn\u011b by se sm\u00ed\u0159il i s jedinou kapi\u010dkou, kter\u00e1 by s \u010dvachtav\u00fdm zvukem dopadla na podlahu. Bral by i tuhle mali\u010dkost, aby nemusel b\u00fdt pono\u0159en v tom tichu, jeho\u017e ml\u010denliv\u00e1 spole\u010dnost ho pomalu doh\u00e1n\u011bla k \u0161\u00edlenstv\u00ed.<\/em><\/div>\n
Pot\u00e9 se ale stalo n\u011bco, co je\u0161t\u011b nikdy ne. Sly\u0161el kroky. Byl si stoprocentn\u011b jist\u00fd, \u017ee po kr\u00e1tk\u00e9m a tlumen\u00e9m vrznut\u00ed dve\u0159\u00ed se m\u00edstnost\u00ed nesly tich\u00e9 kroky tlumen\u00e9 jemn\u00fdm kobercem. Tich\u00e9 kroky a sv\u011btlo rozh\u00e1n\u011bj\u00edc\u00ed temnotu. Skute\u010dn\u011b se ve vzduchu objevilo n\u011bkolik prou\u017ek\u016f \u010dist\u00e9ho sv\u011btla jako z baterky.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

N\u00e1sledn\u011b se m\u00edstnost\u00ed oz\u00fdval k\u0159ik, \u0161\u00edlen\u00fd a srdceryvn\u00fd pl\u00e1\u010d. Byl to n\u00e1\u0159ek mal\u00e9ho d\u00edt\u011bte, zoufal\u00fd a nespokojen\u00fd. Vyplnil celou m\u00edstnost, odr\u00e1\u017eel se od v\u0161ech st\u011bn a \u00fato\u010dil p\u0159\u00edmo na jeho u\u0161n\u00ed bub\u00ednky. Cht\u011bl sice n\u011bjak\u00fd zvuk, ale te\u010f by rad\u0161i nesly\u0161el nic. Ten pl\u00e1\u010d na n\u011bj nep\u0159\u00edjemn\u011b p\u016fsobil. M\u011bl pocit, jako by byl s t\u00edm pl\u00e1\u010dem spjat\u00fd. Kdy\u017e ho sly\u0161el, jeho srdce se dost\u00e1valo do stavu, kdy bylo rozdr\u00e1san\u00e9 a zkrvaven\u00e9 jako po \u00fatoku n\u011bjak\u00e9 drav\u00e9 zv\u011b\u0159e. Ve sv\u00e9 du\u0161i c\u00edtil obrovskou d\u00edru, kter\u00e1 se prohlubovala n\u011bkam donekone\u010dna a brala s sebou ve\u0161kerou jeho radost a nad\u011bji. Mysl m\u011bl \u00fapln\u011b namad\u011bru. V\u0161echno ustoupilo stranou, vzdal se ka\u017ed\u00e9 kloudn\u00e9 a smyslupln\u00e9 my\u0161lenky. Opustil ve\u0161ker\u00e9 sv\u011btlo, kter\u00e9 se kdykoli d\u0159\u00edv uhn\u00edzdilo v jeho srdci. Te\u010f to bylo v\u0161echno pry\u010d. Ten pl\u00e1\u010d neust\u00e1val. Opakoval se st\u00e1le dokola. Zn\u011blo to, jako by tomu d\u00edt\u011bti n\u011bkdo ubli\u017eoval. I kdy\u017e nic nevid\u011bl, chorou mysl\u00ed mu proplouvaly obrazy, kter\u00e9 se sna\u017eily danou situaci popsat. Ka\u017ed\u00fd byl o n\u011b\u010dem jin\u00e9m, jeden s hor\u0161\u00edm sc\u00e9n\u00e1\u0159em ne\u017e ten druh\u00fd. V\u0161echno zmaten\u00e9, n\u00e1silnick\u00e9 a prolit\u00e9 krv\u00ed. V\u0161echno \u0161patn\u00e9. V\u0161echno temn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e kdykoli p\u0159edt\u00edm a pl\u00e1\u010d je\u0161t\u011b siln\u011bj\u0161\u00ed. M\u011bl dojem, \u017ee snad ohluchne. V tu chv\u00edli si nep\u0159\u00e1l nic v\u00edc. U\u017e jenom to p\u0159estat vn\u00edmat. Nem\u00edt v u\u0161\u00edch ten vlezl\u00fd pocit, kter\u00fd nen\u00ed schopn\u00fd uml\u010det. Zastavit tu temnou d\u00edru, kter\u00e1 se hloubila ve vnit\u0159ku jeho duchovn\u00ed podstaty. Spravit, za\u0161\u00edt a o\u0161et\u0159it to srdce, jeho\u017e kousky se bezv\u00fdznamn\u011b povaluj\u00ed kolem, a nal\u00edt do n\u011bj zp\u011bt tu krev, je\u017e pot\u0159\u00edsnila v\u0161echno kolem. Vl\u00edt spole\u010dn\u011b s krv\u00ed i \u017eivot do toho smutkem prolezl\u00e9ho srdce a naplnit ho l\u00e1skou.<\/em><\/div>\n
Je\u0161t\u011b posledn\u00ed \u0159ev, posledn\u00ed sk\u0159ek, pot\u00e9 siln\u00e9 bouchnut\u00ed dve\u0159\u00ed a pak zase to mrtvoln\u00e9 a ni\u010d\u00edm nep\u0159eru\u0161ovan\u00e9 ticho. Jako by se po tom d\u00edt\u011bti slehla zem, jako by se nic takov\u00e9ho v\u016fbec nestalo. Jako by \u017e\u00e1dn\u00fd \u0159ev v\u016fbec nikdy neexistoval.<\/p>\n

<\/em> Billovi p\u0159i\u0161lo, \u017ee se s n\u00edm houpe cel\u00fd sv\u011bt. V cel\u00e9 t\u00e9 zmatenosti si uv\u011bdomil, \u017ee si znovu pro\u0161el t\u00edm hr\u016fzn\u00fdm snem, i kdy\u017e te\u010f zaznamenal n\u011bjak\u00e9 zm\u011bny. Sly\u0161el kroky a vid\u011bl sv\u011btlo, mohl si b\u00fdt jist\u00fd t\u00edm, \u017ee p\u0159ed vypuknut\u00edm toho pl\u00e1\u010de se m\u00edstnost\u00ed nesl pl\u00ed\u017eiv\u00fd zvuk krok\u016f a tmu jako n\u011bkolik b\u0159itev pro\u0159\u00edzla sv\u011btla baterek.<\/div>\n

Je\u0161t\u011b ne\u017e se odhodlal k tomu, aby otev\u0159el o\u010di, usly\u0161el ve sv\u00e9 mysli vlezl\u00e9 opakov\u00e1n\u00ed sv\u00e9ho jm\u00e9na. Chv\u00edli mu trvalo, ne\u017e mu do\u0161lo, \u017ee si to neopakuje s\u00e1m, ale \u017ee je to ciz\u00ed hlas v jeho mysli.<\/div>\n
Bille? Bille? Jsi v po\u0159\u00e1dku? Na tak u\u017e se, kurva, prober! Bille!<\/em><\/div>\n
„Vypadni z moj\u00ed hlavy!“ rozk\u0159ikl se n\u00e1hle, ani\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee to skute\u010dn\u011b \u0159ekl nahlas. „P\u0159esta\u0148 mi l\u00edzt do hlavy, ty zmetku prolhanej!“ k\u0159i\u010del, dokud se hlas z jeho mysli nevytratil do pr\u00e1zdna. Teprve potom otev\u0159el o\u010di a prvn\u00ed, co uvid\u011bl, byly zmaten\u00e9 a \u0161okovan\u00e9 pohledy u\u010ditel\u016f a jeho spolu\u017e\u00e1k\u016f. N\u011bkde v pozad\u00ed sly\u0161el houk\u00e1n\u00ed z\u00e1chranky, kter\u00e1 pr\u00e1v\u011b zastavila p\u0159ed budovou \u0161koly.<\/div>\n
„Dejte mu n\u011bkdo pr\u00e1\u0161ky,“ ozvalo se z davu jeho spolu\u017e\u00e1k\u016f. „U\u017e zase bl\u00e1zn\u00ed.“<\/div>\n
„Jsem v pohod\u011b,“ zamumlal, i kdy\u017e si nebyl sv\u00fdm tvrzen\u00edm \u00fapln\u011b jist\u00fd. St\u00e1le v n\u011bm je\u0161t\u011b dozn\u00edvaly dojmy z toho, co vid\u011bl, a nav\u00edc byl je\u0161t\u011b roz\u010dilen\u00fd kv\u016fli Tomovi. I kdy\u017e si v\u011bt\u0161ina t\u0159\u00eddy myslela, \u017ee Tomova slova nesly\u0161el, on ale v\u011bd\u011bl, co \u0159ekl. Neslo se mu to mysl\u00ed jako n\u011bjak\u00fd jed, kter\u00fd han\u00ed ve\u0161ker\u00e9 vzpom\u00ednky na jejich p\u0159edchoz\u00ed konverzaci. Nech\u00e1pal, v \u010dem je probl\u00e9m, v\u017edy\u0165 je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bkolika hodinami se dok\u00e1zali docela dob\u0159e bavit, i kdy\u017e mu dal Bill facku a Tom pak utekl. Bill se domn\u00edval, \u017ee na n\u011bj Tom slovn\u011b za\u00fato\u010dil kv\u016fli t\u00e9 facce, ale jist\u00fd si nebyl.<\/p>\n

„Pojede\u0161 do nemocnice,“ sd\u011blila mu m\u00edrn\u011b u\u010ditelka Jungov\u00e1 a pomohla mu vst\u00e1t. „I kdyby to m\u011blo b\u00fdt jen kv\u016fli kontrole, mus\u00ed\u0161 tam.“<\/div>\n

„Ale j\u00e1 nechci,“ za\u010dal nespokojen\u011b odmlouvat. „V\u017edy\u0165 jsem v po\u0159\u00e1dku, nevid\u00edte?“ Zkusil se postavit, ani\u017e by ho n\u011bkdo podp\u00edral, ale v tu chv\u00edli se mu p\u0159ed o\u010dima na n\u011bkolik vte\u0159in zatm\u011blo a on zavr\u00e1voral. Tom ho pohotov\u011b zachytil, ne\u017e se sta\u010dil znovu odporou\u010det k zemi.<\/div>\n
Bill se pomalu pod\u00edval, kdo ho podep\u0159el. Jakmile ale spat\u0159il z\u00e1plavu blon\u010fat\u00fdch dred\u016f, vy\u0161kubl se mu a poslal jeho sm\u011brem n\u011bkolik dosti peprn\u00fdch nad\u00e1vek.<\/div>\n
Tom se tv\u00e1\u0159il zna\u010dn\u011b ubl\u00ed\u017een\u011b, ani se nepokusil o proti\u00fatok. Bill nebyl schopn\u00fd poznat, jestli tu ubl\u00ed\u017eenost jen hraje nebo ne. Na chv\u00edli zadoufal, \u017ee ano, jeliko\u017e ho p\u00edchlo u srdce, kdy\u017e si p\u0159edstavil, \u017ee by mu skute\u010dn\u011b ubl\u00ed\u017eil. P\u0159i\u0161lo mu to nelidsk\u00e9, necht\u011bl se s n\u00edm h\u00e1dat, necht\u011bl mu d\u011blat probl\u00e9my nebo mu k\u0159ivdit.<\/div>\n
U\u010ditelka ho za jeho slova pok\u00e1rala a odvedla ho p\u0159ed budovu, kde u\u017e st\u00e1li z\u00e1chran\u00e1\u0159i a vzali si ho do p\u00e9\u010de. B\u011bhem cesty, kterou absolvovala i u\u010ditelka Jungov\u00e1, se ho ptali na p\u00e1r ot\u00e1zek ohledn\u011b jeho zdrav\u00ed, pitn\u00e9ho re\u017eimu, pr\u00e1\u0161k\u016f a podobn\u011b. V\u0161imli si, \u017ee je nachlazen\u00fd, ale nep\u0159ikl\u00e1dali tomu n\u011bjak\u00fd hlub\u0161\u00ed v\u00fdznam.
Bill jim \u0159ekl, \u017ee n\u011bkdy bere pr\u00e1\u0161ky na span\u00ed, ale \u017ee u\u017e dlouho \u017e\u00e1dn\u00e9 nem\u011bl. Nepod\u011blil se s nimi o sv\u016fj sen ani s d\u016fvody, pro\u010d mus\u00ed nav\u0161t\u011bvovat psychiatra. Sna\u017eil se je p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee to byl jen kr\u00e1tkodob\u00fd v\u00fdpadek a \u017ee je pln\u011b v po\u0159\u00e1dku, ale oni mu moc nev\u011b\u0159ili.<\/p>\n

Ve t\u0159\u00edd\u011b se mezit\u00edm v\u0161e vr\u00e1tilo do po\u0159\u00e1dku a pokra\u010dovalo se v norm\u00e1ln\u00edch v\u011bcech. Studenti dostali p\u00e1r rad a upozorn\u011bn\u00ed, ne\u017e mohli j\u00edt dom\u016f.<\/div>\n

Tom ne\u0161el rovnou dom\u016f, musel se nejd\u0159\u00edv stavit za Amaliou a informovat ji. Nebyl v\u016fbec spokojen\u00fd s t\u00edm, jak se to v\u0161echno vyv\u00edjelo. Bill se zhroutil a mumlal n\u011bjak\u00e9 nesmysly, z \u010deho\u017e se dalo pochopit, \u017ee se sna\u017e\u00ed uml\u010det n\u011bjak\u00fd k\u0159ik nebo pl\u00e1\u010d. Moc by se t\u00edm nezab\u00fdval, kdyby ve stejnou chv\u00edli nem\u011bl s\u00e1m v hlav\u011b sv\u016fj<\/em> k\u0159ik. Nech\u00e1pal, co se d\u011bje, prost\u011b se najednou ocitl n\u011bkde \u00fapln\u011b jinde. Bylo tam ticho, z n\u011bho\u017e se oz\u00fdvalo p\u00e1r krok\u016f, byla tam tma p\u0159eru\u0161ovan\u00e1 sv\u011btlem baterek, a pak za\u010dal k\u0159i\u010det. Nikdo mu neubli\u017eoval, sp\u00ed\u0161 ho jenom zvedl a nesl pry\u010d. Jedin\u00fd d\u016fvod, pro\u010d k\u0159i\u010del, byl fakt, \u017ee ho odn\u00e1\u0161ej\u00ed od m\u00edsta, kde je jeho poklad. Brali ho n\u011bkam pry\u010d, ale jeho druhou polovinu srdce tam nechali. Odd\u011blovali je od sebe, a to nebylo v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b ani trochu spr\u00e1vn\u00e9.<\/p>\n

Tom se nevyznal ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch, co\u017e se u n\u011bj moc \u010dasto nest\u00e1valo. Do\u0161lo mu, \u017ee Bill je jak\u00fdsi spou\u0161t\u011b\u010d v jeho mysli, kter\u00fd otev\u00edr\u00e1 n\u011bjak\u00e9 podivn\u00e9 obrazy. A ve chv\u00edli, kdy sly\u0161el jeho muml\u00e1n\u00ed, si mohl b\u00fdt jist\u00fd, \u017ee i Bill n\u011bjak\u00e9 obrazy vid\u00ed. Nejsp\u00ed\u0161 podobn\u00e9 nebo \u00fapln\u011b stejn\u00e9 jako on s\u00e1m, co\u017e ho vyd\u011bsilo. Pak tu byla je\u0161t\u011b ta jejich telepatick\u00e1 komunikace a pocit, \u017ee ho d\u016fv\u011brn\u011b zn\u00e1. To v\u0161echno bylo v jeho \u017eivot\u011b \u00fapln\u011b nov\u00e9, nezn\u00e1m\u00e9, tajemn\u00e9 a hodn\u011b l\u00e1kav\u00e9. P\u0159iznal, \u017ee je Bill hodn\u011b zaj\u00edmav\u00e1 a taky l\u00e1kav\u00e1 osoba. Bral by ho t\u0159eba jako svou osobn\u00ed ko\u0159ist, kdyby ale nevid\u011bl v jeho o\u010d\u00edch tu hlubokou zranitelnost. Kdyby to byl n\u011bkdo jin\u00fd, nejsp\u00ed\u0161 by se postaral o to, aby ho co nejv\u00edc pon\u00ed\u017eil a po\u0161pinil, nem\u011bl by s t\u00edm snad \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m. Kdykoli jindy by tak snadnou ko\u0159ist snadno skolil a jeho \u00fakol by byl p\u0159ed\u010dasn\u011b dokon\u010den, ale v tomhle p\u0159\u00edpad\u011b se musel nutit do toho, aby na n\u011bj byl hrub\u00fd. Litoval i t\u00e9 pitom\u00e9 pozn\u00e1mky o tom omdl\u00e9v\u00e1n\u00ed. Kdyby to byla n\u011bjak\u00e1 d\u00edvka, kterou m\u011bl za \u00fakol d\u0159\u00edv, nav\u00e1\u017eel by se do n\u00ed mnohem v\u00edc a mnohem tvrd\u011bji, ale u Billa to bylo jin\u00e9. M\u011bl v\u00fd\u010ditky, bolelo ho u\u017e jenom pomy\u0161len\u00ed na to, \u017ee by ho m\u011bl zranit. Ale musel. L\u00e1ska, v\u0159elost a n\u00e1klonnost ho nikdy ke spln\u011bn\u00ed \u00fakolu nep\u0159ivedly. V\u017edy to bylo jenom n\u00e1sil\u00ed, drzost a provokace. Hodlal se toho taky dr\u017eet, ale bylo to daleko obt\u00ed\u017en\u011bj\u0161\u00ed. Bill byl dokonal\u00e1 ob\u011b\u0165, zraniteln\u00e1 a kr\u00e1sn\u00e1. Kdykoli jindy by to \u0161lo tak snadno, u\u017e\u00edval by si to, jak by jen mohl. Nav\u00e1\u017eel by se do n\u011bj, n\u00e1sil\u00edm by si bral, co cht\u011bl, proto\u017ee jemu bylo v\u017edy prominuto. U n\u011bj se to ch\u00e1palo, v\u0161e bylo v po\u0159\u00e1dku. Tak pro\u010d ne te\u010f?<\/p>\n

Odm\u011b\u0159en\u011b zaklepal na dve\u0159e Amaliiny pracovny a ve\u0161el, jakmile se ozval jej\u00ed rozmrzel\u00fd hlas. Nevypadala \u0161\u0165astn\u011b ani nijak nad\u0161en\u011b z toho, \u017ee ho vid\u00ed. Chv\u00edli Tom dokonce p\u0159em\u00fd\u0161lel, \u017ee odejde, ale po jej\u00edm zv\u00eddav\u00e9m \u0161t\u011bknut\u00ed t\u00e1zaj\u00edc\u00edm se na prvn\u00ed \u0161koln\u00ed den, se rozhodl z\u016fstat.<\/div>\n

Jednodu\u0161e vysv\u011btlil, \u017ee sebou Bill seknul a museli ho odv\u00e9zt do nemocnice. \u0158ekl, \u017ee to s Billem nejsp\u00ed\u0161 bude trochu n\u00e1ro\u010dn\u011bj\u0161\u00ed, jeliko\u017e je to prvn\u00ed kluk, kter\u00e9ho dostal za \u00fakol, ale tak\u00e9 p\u0159ednesl nad\u011bji na to, \u017ee to zvl\u00e1dne. S\u00e1m tomu moc nev\u011b\u0159il, proto\u017ee se b\u011bhem chvilky setkal s tolika nezn\u00e1m\u00fdmi pocity, a\u017e se mu z toho motala hlava, ale doufal, \u017ee to vyjde.<\/p>\n

Billa po n\u011bkolika prohl\u00eddk\u00e1ch pustili dom\u016f. \u0158ekli, \u017ee kdyby se to n\u011bjak \u010dasto opakovalo, \u017ee by m\u011bl p\u0159ij\u00edt a za\u010dalo by se to v\u00edc \u0159e\u0161it. Te\u010f mu \u0159ekli, \u017ee je nejsp\u00ed\u0161 unaven\u00fd, kdy\u017e je nemocn\u00fd a \u017ee nejsp\u00ed\u0161 m\u00e1lo pije, nic v\u00e1\u017en\u00e9ho.<\/div>\n

Doma jen stru\u010dn\u011b vysv\u011btlil, co se stalo a za\u0161el do sv\u00e9ho pokoje, kde sedl ke stolu a vyhrabal tu Tomovu kresbu.<\/div>\n
Pro\u010d mi tohle d\u011bl\u00e1\u0161?<\/em> Cht\u011bl v\u011bd\u011bt, kdy\u017e shl\u00ed\u017eel do t\u011bch o\u010d\u00ed pln\u00fdch nevy\u0159\u010den\u00fdch emoc\u00ed. Ty se na m\u011b snad zlob\u00ed\u0161?<\/em> Necht\u011bl, aby se k n\u011bmu ty my\u0161lenky dostaly, ale nedok\u00e1zal ur\u010dit rozd\u00edl mezi jejich komunikac\u00ed a jednoduch\u00fdm povzdechnut\u00edm nad jeho osobou. V\u0161echno se to n\u011bjak slilo.<\/div>\n
Co ti d\u011bl\u00e1m?<\/em> \u017d\u00e1dal odpov\u011b\u010f Tom, kter\u00fd sed\u011bl u Amalii v kancel\u00e1\u0159i a poslouchal soupis majetku, kter\u00fd pat\u0159il rodin\u011b Kaulitzov\u00fdch. Musel uznat, \u017ee po\u010det pozemk\u016f v tomto m\u011bst\u011b, v N\u011bmecku i v Anglii je v\u00edce ne\u017e zaj\u00edmav\u00fd. A taky dost dlouh\u00fd. Ty sumy, kter\u00e9 k nim Amalia p\u0159i\u0159azovala, byla a\u017e snov\u00e1 \u010d\u00edsla pro n\u011bkoho, kdo ze sv\u00e9 v\u00fdplaty platil dluhy za sv\u016fj \u017eivot, tak\u017ee mu v\u017edy zbylo jen p\u00e1r t\u011bch drobn\u00fdch, aby se ne\u0159eklo.<\/div>\n
Tome!<\/em> K\u0159ikl a\u017e p\u0159ehnan\u011b podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b Bill. Nech moje my\u0161lenky na pokoji!<\/em><\/div>\n
Sly\u0161\u00edm, \u017ee jsi u\u017e v po\u0159\u00e1dku.<\/em> Sarkasticky si odfrkl Tom. Tak\u017ee se m\u016f\u017eu t\u011b\u0161it na dal\u0161\u00ed tane\u010dek? T\u0159eba dnes ve\u010der\u2026?<\/em> V mysli se trochu uchechtl. Ta p\u0159edstava Billovy hol\u00e9 k\u016f\u017ee ho zevnit\u0159 rozpalovala.<\/p>\n

„\u010cemu se sm\u011bje\u0161?“ p\u0159eru\u0161ila jeho p\u0159edstavy Amalia. „Tohle v\u0161echno nebo alespo\u0148 zna\u010dnou \u010d\u00e1st z toho m\u016f\u017eeme z\u00edskat,“ p\u0159ipomn\u011bla mu. „A te\u010f to z\u00e1le\u017e\u00ed na tob\u011b a tv\u00e9m postupu. Jestli n\u011bco zkaz\u00ed\u0161\u2026“ Nechala v\u011btu vyzn\u00edt do pr\u00e1zdna, kdy\u017e se na ni \u00fakosem pod\u00edval a sebev\u011bdom\u011b prohl\u00e1sil, \u017ee to nebude \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m.<\/div>\n

\u017dertuje\u0161?!<\/em> Vylet\u011bl Bill, a\u017e se Tom nebr\u00e1nil dal\u0161\u00edmu \u00fasm\u011bvu. Prost\u00e1 provokace ho bavila a Bill byl dob\u0159e v\u00fdbu\u0161n\u00fd, dokonal\u00e1 ob\u011b\u0165.<\/div>\n
A co kdy\u017e ne?<\/em> Zkusil ho \u0161k\u00e1dlit je\u0161t\u011b trochu v\u00edc. J\u00e1 ve\u010der \u010das m\u00e1m, nevid\u00edm v tom \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m.<\/em><\/div>\n
Ale j\u00e1 jo! Ty \u00fachyle!<\/em> Rozk\u0159ikl se, i kdy\u017e nem\u011bl daleko ke sm\u00edchu. Byl si jist\u00fd, \u017ee to Tom nem\u016f\u017ee myslet v\u00e1\u017en\u011b. Vlastn\u011b byl r\u00e1d, \u017ee se spolu norm\u00e1ln\u011b bav\u00ed a Tom ho neur\u00e1\u017e\u00ed, jen provokuje.<\/div>\n
Tak\u017ee domluveno, stav\u00edm se kolem jeden\u00e1ct\u00e9, dob\u0159e?<\/em> Pak se jejich rozhovor utnul, jako by Tom zav\u011bsil. Bill se mu to je\u0161t\u011b sna\u017eil n\u011bjak vymluvit, ale nep\u0159i\u0161la k n\u011bmu \u017e\u00e1dn\u00e1 odpov\u011b\u010f. Musel se tedy sm\u00ed\u0159it s t\u00edm, \u017ee Tom p\u0159ijde nebo h\u016f\u0159, \u017ee si z n\u011bj d\u011bl\u00e1 jenom legraci.<\/p>\n

autor: SakuraUchihaHaruno13<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: SakuraUchihaHaruno13 Bill nereagoval na z\u00e1kladn\u00ed podn\u011bty, nesly\u0161el, neodpov\u00eddal ani se neh\u00fdbal. U\u010ditel poslal jednu studentku do sborovny, aby p\u0159ivedla u\u010ditelku Jungovou, kter\u00e1 ve \u0161kole vedla krou\u017eek zdravotn\u00edk\u016f a mohla v t\u00e9hle situaci pomoct. Ne\u017e se vr\u00e1tila, cel\u00e1 t\u0159\u00edda obklopila \u010dernovlas\u00e9ho chlapce<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[614],"tags":[],"class_list":["post-3038","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-pohar-z-puli-prazdny"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3038","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3038"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3038\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3038"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3038"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3038"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}