{"id":3050,"date":"2015-05-11T15:00:00","date_gmt":"2015-05-11T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3040"},"modified":"2015-05-11T15:00:00","modified_gmt":"2015-05-11T14:00:00","slug":"nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/05\/11\/nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad-5\/","title":{"rendered":"Nechci si v\u00edc p\u0159\u00e1t\u2026 jenom m\u011b m\u011bj r\u00e1d! 5."},"content":{"rendered":"
autor: Ann
<\/strong> <\/p>\n

Sice to docela trvalo, ale trp\u011blivost p\u0159in\u00e1\u0161\u00ed r\u016f\u017ee, a proto je k t\u00e9to pov\u00eddce a\u017e nyn\u00ed vytvo\u0159en \u00favodn\u00ed obr\u00e1zek =D Velk\u00fd d\u00edk za n\u011bj pat\u0159\u00ed m\u00e9 kamar\u00e1dce Artemis, kter\u00e9 tu chci ve\u0159ejn\u011b pod\u011bkovat =) J\u00e1 sama bych si s t\u00edm neporadila\u2026 photoshop nen\u00ed moje siln\u00e1 str\u00e1nka, jak jsem zjistila =D
To\u0165 v\u0161e, v\u00edc na srdci nem\u00e1m =D =)<\/a>
P\u0159eji p\u0159\u00edjemn\u00e9 po\u010dten\u00ed =)<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\n

Druh\u00e1 polovina m\u00e9ho srdce<\/em><\/strong><\/p>\n

Lid\u00e9 jsou velmi majetnick\u00e1 stvo\u0159en\u00ed. Jsme bytosti, kter\u00e9 mus\u00ed n\u011bco vlastnit, jinak si nep\u0159ipadaj\u00ed \u00fapln\u00e9. Pen\u00edze, l\u00e1ska, \u017eivot\u2026 mus\u00edme m\u00edt v\u0161e, na co si vzpomeneme, jinak si p\u0159ipad\u00e1me opu\u0161t\u011bn\u00ed a ztracen\u00ed. Ale pro\u010d? Pro\u010d jsme vlastn\u011b tak sobe\u010dt\u00ed? Pro\u010d tou\u017e\u00edme jen po napln\u011bn\u00ed vlastn\u00edho pr\u00e1zdn\u00e9ho nitra a nemysl\u00edme na ostatn\u00ed?
Nikdy jsem nech\u00e1pal, jak m\u016f\u017ee n\u011bkdo v\u016fbec \u0159\u00edct, \u017ee n\u011bkoho vlastn\u00ed. P\u0159ipadalo mi to tak zv\u00ed\u0159ec\u00ed\u2026 Prohl\u00e1sit o n\u011bkom, \u017ee je v\u00e1\u0161 a sobecky si ho n\u00e1rokovat. D\u011blat z n\u011bj v\u011bc\u2026
Ano, vskutku jsem tomu nerozum\u011bl. M\u016fj mozek odm\u00edtal n\u011bco takov\u00e9ho zpracovat. Prost\u011b mi to ne\u0161lo do hlavy. A ani jsem necht\u011bl, aby mi to do n\u00ed \u0161lo. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b\u2026 \u010dasy se m\u011bn\u00ed a stejn\u011b tak i my. Z \u010dlov\u011bka, kter\u00fd opovrhoval majetnictv\u00edm, se stala jedna z nejv\u00edce majetnick\u00fdch osob.
A ten, jen\u017e byl m\u00fdm majetkem, st\u00e1l na dosah ruky\u2026<\/p>\n

<\/em> Chvilku jsem jen zara\u017een\u011b st\u00e1l na m\u00edst\u011b a sna\u017eil se zpracovat jeho ne zrovna p\u0159\u00edv\u011btiv\u00fd pozdrav. Takov\u00e9 chov\u00e1n\u00ed jsem od n\u011bj ne\u010dekal. „Hlavn\u011b klid,“ zvedl jsem ruce v obrann\u00e9m gestu. „J\u00e1 se ti pouze sna\u017eil pomoci, Bille\u2026“
„Odkud zn\u00e1\u0161 moje jm\u00e9no?!“ vyjel zostra.
„Jsi tu o\u010dividn\u011b hodn\u011b popul\u00e1rn\u00ed. Prost\u011b jsem si ho zjistil\u2026“ mile jsem se na n\u011bj usm\u00e1l ve snaze odleh\u010dit situaci a uklidnit ho. I kdy\u017e d\u016fvod toho, pro\u010d se ke mn\u011b takhle choval, jsem nech\u00e1pal.
Povzdechl si a op\u0159el se z\u00e1dy o ze\u010f vedle sebe. N\u011bjakou dobu ml\u010del, ne\u017e na m\u011b pohl\u00e9dl a tak\u00e9 se trochu pousm\u00e1l. „A kdy\u017e ty v\u00ed\u0161, jak se jmenuji, sm\u00edm i j\u00e1 zn\u00e1t tvoje jm\u00e9no?“
Ulevilo se mi, \u017ee se uklidnil. Podal jsem mu ruku. „Jsem Tom,“ p\u0159edstavil jsem se. Najednou mi moje jm\u00e9no p\u0159ipadalo tak n\u011bjak om\u0161el\u00e9 a nudn\u00e9\u2026 ani jsem nev\u011bd\u011bl pro\u010d.
„R\u00e1d t\u011b pozn\u00e1v\u00e1m, Tome,“ stiskl mi ruku a mn\u011b nasko\u010dila hus\u00ed k\u016f\u017ee. Nap\u016fl za to mohlo to, jak na konci zopakoval moje jm\u00e9no, a nap\u016fl jeho chladn\u00e1 ruka. M\u011bl ji jako led.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Nen\u00ed ti zima?“ zeptal jsem se okam\u017eit\u011b, a m\u00edsto abych jeho dla\u0148 pustil, tak jsem si ji p\u0159ilo\u017eil ke rt\u016fm a za\u010dal jsem na ni d\u00fdchat.
Prudce se mi vytrhl. „Ne, je mi dob\u0159e,“ posunul se pod\u00e9l zdi kousek d\u00e1l.
„Promi\u0148. Nechci ti ubl\u00ed\u017eit, nem\u00e1\u0161 se \u010deho b\u00e1t, dob\u0159e?“ konej\u0161il jsem ho.
„Co jsi za\u010d?!“ vyhrkl m\u00edsto odpov\u011bdi a m\u011b\u0159il si m\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00edm pohledem. Byla v n\u011bm nejistota, odhodl\u00e1n\u00ed, zdr\u017eenlivost i zv\u011bdavost.
„Jak to mysl\u00ed\u0161, co jsem za\u010d?“ nech\u00e1pav\u011b jsem ho pozoroval.
„Pro\u010d m\u011b sleduje\u0161?!“ chytl se za hlavu a je\u0161t\u011b v\u00edc se odsunul. „Pro\u010d m\u011b nenech\u00e1\u0161 na pokoji?! Tohle u\u017e nem\u016f\u017ee b\u00fdt n\u00e1hoda! V tom parku, v autobuse a te\u010f tady! Ty m\u011b norm\u00e1ln\u011b stalkuje\u0161!“ obvinil m\u011b. „Pro\u010d to d\u011bl\u00e1\u0161? O co ti jde? Co t\u00edm sleduje\u0161?“ trochu se p\u0159ikr\u010dil a t\u011bkal pohledem sem a tam. Zn\u011bl i vypadal tak skl\u00ed\u010den\u011b, a\u017e se mi z toho sev\u0159elo srdce.
„Bille\u2026“ p\u0159istoupil jsem k n\u011bmu bl\u00ed\u017e a polo\u017eil jsem mu ruku na rameno. „Pod\u00edvej se na m\u011b, ano\u2026?“ vyzval jsem ho ti\u0161e a druhou rukou jsem mu zvedl bradu.
Pohl\u00e9dl mi do o\u010d\u00ed. Ty jeho byly pln\u00e9 zmatku a nejistoty.
„U\u017e jsem ti to \u0159ekl jednou v autobuse: zaj\u00edm\u00e1\u0161 m\u011b,“ usm\u00e1l jsem se na n\u011bj.
„Zaj\u00edm\u00e1m? Jak jako zaj\u00edm\u00e1m?“ ptal se d\u00e1l.<\/p>\n

„Te\u010f pozorn\u011b poslouchej,“ vyzval jsem ho a zhruba na p\u016fl minuty jsem se odml\u010del, ne\u017e jsem znovu spustil: „Te\u010f, kdy\u017e nad t\u00edm tak uva\u017euji, tak mi to taky p\u0159ipad\u00e1 postaven\u00e9 na hlavu, ale to bude asi t\u00edm, \u017ee jsem se hlavou v tomhle ohledu ne\u0159\u00eddil. V\u00ed\u0161, j\u00e1 jsem se posledn\u00ed dobou c\u00edtil ztracen\u00fd. Ztracen\u00fd v tomhle sv\u011bt\u011b, v lidech kolem i s\u00e1m v sob\u011b. Obklopuje n\u00e1s tolik pravidel, kter\u00fdmi se mus\u00edme bezpodm\u00edne\u010dn\u011b \u0159\u00eddit, a to m\u011b deptalo. P\u0159edstava, \u017ee jsem pouze jedinou figurkou na \u0161achovnici sv\u011bta a \u017ee m\u016f\u017eu kdykoliv dostat mat, pok\u0159ivila m\u016fj pohled na sv\u011bt. Na cel\u00e9 \u0161ir\u00e9 okol\u00ed jsem hled\u011bl skrz pavu\u010dinu l\u017e\u00ed. N\u011bkter\u00e9 byly skute\u010dn\u00e9, ale jin\u00e9 jsem si pouze vymyslel, abych mohl d\u00e1l bloudit bez mo\u017enosti \u00faniku. Zp\u011btn\u011b si jsem v\u011bdom toho, \u017ee jsem se asi choval a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 pesimisticky, ale to u\u017e je te\u010f jedno. Tenkr\u00e1t, kdy\u017e jsem \u0161el na\u010derpat novou s\u00edlu do parku, kam chod\u00edm za klidem, jsem zaslechl tebe. Jen tak jsem si lehl do tr\u00e1vy a najednou ke mn\u011b dolehla tvoje p\u00edse\u0148,“ pustil jsem ho a rozhodil jsem rukama. „Nic takov\u00e9ho jsem je\u0161t\u011b nikdy nesly\u0161el! V tu r\u00e1nu mi bylo jasn\u00e9, \u017ee mus\u00edm zn\u00e1t osobu, kter\u00e9 ta p\u00edse\u0148 pat\u0159\u00ed. Proto\u017ee ka\u017ed\u00e9 to tich\u00e9 slovo, kter\u00e9 jsi zazp\u00edval\u2026 ka\u017ed\u00e1 slabika i p\u00edsmenko\u2026 v\u0161echno to dokonale pasovalo ke mn\u011b. V\u0161echna ta samota, ztracen\u00e1 nad\u011bje, smutek i zoufal\u00e1 touha top\u00edc\u00ed se v mo\u0159i tmy\u2026 prost\u011b jsem se v tom na\u0161el,“ polo\u017eil jsem si dla\u0148 na srdce a jako bych se cel\u00fd rozz\u00e1\u0159il.<\/p>\n

„V ten ve\u010der jsem o\u017eil. O\u017eil jsem, proto\u017ee jsem kone\u010dn\u011b na\u0161el d\u016fvod pro sv\u016fj \u017eivot. T\u00edm d\u016fvodem jsi ty. \u010clov\u011bk, kter\u00fd je na tom natolik stejn\u011b jako j\u00e1. Asi nebudeme zcela stejn\u00ed, ale v tomhle si podobn\u00ed jsme. C\u00edt\u00edm to. C\u00edt\u00edm to hluboko ve sv\u00e9m srdci. Je to jako povode\u0148, kter\u00e1 smete v\u0161echno, co j\u00ed stoj\u00ed v cest\u011b. M\u00e1 to s\u00edlu bou\u0159e a nen\u00e1padnost st\u00ednu. Cel\u00e9 noci jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, kdo jsi. Le\u017eel jsem na posteli, hled\u011bl jsem do tmy a p\u0159edstavoval jsem si tvoje o\u010di. O\u010di, kter\u00e9 byly t\u00edm jedin\u00fdm, co jsem ten ve\u010der spat\u0159il. Hledal jsem v nich cestu i c\u00edl. A \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc jsem t\u011b cht\u011bl naj\u00edt. Ta touha rostla. Chodil jsem ka\u017ed\u00fd ve\u010der do parku s nad\u011bj\u00ed, \u017ee t\u011b tam znovu zaslechnu, ale tys tam bohu\u017eel nikdy nep\u0159i\u0161el. A pak jsem t\u011b potkal v tu nejm\u00e9n\u011b o\u010dek\u00e1vatelnou chv\u00edli na tom nejm\u00e9n\u011b o\u010dek\u00e1vateln\u00e9m m\u00edst\u011b!“ zasm\u00e1l jsem se. „Hned, jak jsem t\u011b v tom buse uvid\u011bl, mi bylo jasn\u00e9, \u017ee jsi to ty. Tvoje o\u010di jsem nemohl nepoznat. Kdy\u017e ses p\u0159ibl\u00ed\u017eil, v duchu jsem j\u00e1sal. ‚Kone\u010dn\u011b!‘ \u0159\u00edkal jsem si. ‚Kone\u010dn\u011b ho budu moct poznat!‘ Tys mi ale bohu\u017eel nedal tu mo\u017enost. Tvou zdr\u017eenlivost ch\u00e1pu, neznals a nezn\u00e1\u0161 m\u011b a j\u00e1 byl dost dot\u011brn\u00fd. Cht\u011bl jsem se t\u011b zeptat na spoustu v\u011bc\u00ed, jen\u017ee jsem nedostal \u0161anci. Vystoupil jsi moc brzy. Ale proklouznout mezi prsty jsem si t\u011b opravdu necht\u011bl nechat. Proto jsem vyb\u011bhl z autobusu za tebou. Na nezn\u00e1m\u00e9 m\u00edsto a do nezn\u00e1m\u00e9ho prost\u0159ed\u00ed, kde jsem nikdy d\u0159\u00edv nebyl. Ale nelitoval jsem. Nelituji. A litovat nebudu. Proto\u017ee te\u010f jsem t\u011b znovu na\u0161el. A i kdy\u017e to bude pro tebe asi zn\u00edt dost d\u011bsiv\u011b: Znovu u\u017e t\u011b ut\u00e9ct nenech\u00e1m!“ odhodlan\u011b jsem semkl rty k sob\u011b a zad\u00edval jsem mu do o\u010d\u00ed.<\/p>\n

Z\u00edral na m\u011b jako bych mluvil nezn\u00e1mou, dosud neobjevenou \u0159e\u010d\u00ed. V jeho tv\u00e1\u0159i se zra\u010dilo tolik v\u011bc\u00ed, \u017ee jsem je ani nedok\u00e1zal rozli\u0161it. Sl\u00e9valy se do jedin\u00e9ho nepopsateln\u00e9ho v\u00fdrazu. Po del\u0161\u00ed dob\u011b si odka\u0161lal a zna\u010dn\u011b nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pl. Zahled\u011bl se mi up\u0159en\u011b do tv\u00e1\u0159e. „\u0158ekni mi o sob\u011b v\u00edc, pros\u00edm,“ jeho t\u00f3n byl pevn\u00fd a odhodlan\u00fd.
„Tak se ptej,“ pob\u00eddl jsem ho. „Ale budu ti odpov\u00eddat pouze pod podm\u00ednkou, \u017ee pak ty odpov\u00ed\u0161 na ot\u00e1zky mn\u011b.“
„Odpov\u00edm, neboj se,“ p\u0159ik\u00fdvl souhlasn\u011b a se z\u00e1jmem po mn\u011b pokukoval. Asi na n\u011bj m\u016fj dlouh\u00fd proslov zap\u016fsobil. Ostatn\u011b to byla asi nejdel\u0161\u00ed \u0159e\u010d m\u00e9ho \u017eivota. „Kolik ti je?“ za\u010dal t\u00edm nejz\u00e1kladn\u011bj\u0161\u00edm.
„\u0160estn\u00e1ct. A tob\u011b?“ rozhodl jsem se obracet ot\u00e1zky ihned i na n\u011bj. „Mimochodem: Nep\u016fjdeme se proj\u00edt?“ necht\u011blo se mi jen tak st\u00e1t na m\u00edst\u011b.
Okol\u00ed u\u017e zcela potemn\u011blo. K zemi se snesla mlhav\u00e1 tma a zakryla v\u0161echna m\u00edsta, na kter\u00e1 se dostala, do \u010dern\u00e9ho z\u00e1voje noci. Jen ob\u010dasn\u011b tmu pro\u0165ala jedna z m\u00e1la funguj\u00edc\u00edch lamp nebo neonov\u00fd n\u00e1pis na p\u00e1r klubech. Takhle pozd\u011b to tu nevypadalo a\u017e tak stra\u0161ideln\u011b jako ve dne. Ale mo\u017en\u00e1 to byla jenom iluze\u2026
„Ale jist\u011b, poj\u010f,“ zam\u00ed\u0159il ven z uli\u010dky a j\u00e1 ho n\u00e1sledoval. Sice jsem nev\u011bd\u011bl, kam p\u0159esn\u011b jdeme, ale z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu jsem mu v\u011b\u0159il natolik, \u017ee jsem \u0161el i do nezn\u00e1ma.<\/p>\n

„Je mi stejn\u011b jako tob\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl te\u010f na mou ot\u00e1zku. „Kde vlastn\u011b bydl\u00ed\u0161?“
„Asi deset kilometr\u016f odtud. Asi nem\u00e1 smysl ti \u0159\u00edkat p\u0159esnou adresu,“ pokr\u010dil jsem rameny. „A ty \u017eije\u0161 tady, jo?“
„Ano, bohu\u017eel \u017eiji,“ povzdechl si.
„Pro\u010d bohu\u017eel? Nem\u00e1\u0161 to tu r\u00e1d?“ chytil jsem se jeho slov.
Zavrt\u011bl posmutn\u011ble hlavou. „Nem\u00e1m. Je to odporn\u00e9 m\u00edsto, jak u\u017e sis ur\u010dit\u011b v\u0161iml. V\u0161echno se tu to\u010d\u00ed je\u0161t\u011b v\u00edc kolem pen\u011bz, ne\u017e je norm\u00e1ln\u00ed\u2026“
„V\u0161iml jsem si,“ zamra\u010dil jsem se. „Ale ty n\u011bjak\u00e9 pen\u00edze dost\u00e1v\u00e1\u0161, ne? Vid\u011bl jsem t\u011b tancovat v Regyho klubu.“
„Ano, n\u011bjak\u00e9 prachy dost\u00e1v\u00e1m, ale ty pokr\u00fdvaj\u00ed tak akor\u00e1t to, co plat\u00edm Nickovi.“
„Kdo je Nick?“ pokra\u010doval jsem ve v\u00fdzv\u011bd\u00e1ch. Kone\u010dn\u011b mi odpov\u00eddal a j\u00e1 jsem toho hodlal pat\u0159i\u010dn\u011b vyu\u017e\u00edt.
„Nem\u011bl jsem se n\u00e1hodou pt\u00e1t j\u00e1 tebe?“ nadhodil se sm\u00edchem. „A Nick je mu\u017e, kter\u00fd m\u011b u sebe ubytov\u00e1v\u00e1,“ odpov\u011bd\u011bl mi p\u0159esto. „Ale nen\u00ed zrovna dvakr\u00e1t p\u0159\u00edjemn\u00fd spolubydl\u00edc\u00ed, to tedy ne.“
„Co d\u011bl\u00e1? Je nep\u0159\u00edjemn\u00fd?“
„Ano, to tedy je,“ zatv\u00e1\u0159il se kysele. „Je to siln\u00fd ku\u0159\u00e1k a alkoholik, a to u\u017e mu po\u0159\u00e1dn\u011b zkreslilo pohled na sv\u011bt. Je hrozn\u011b n\u00e1ladov\u00fd,“ post\u011b\u017eoval si.<\/p>\n

Je\u0161t\u011b v\u00edc jsem se zachmu\u0159il. „A pro\u010d u n\u011bj tedy bydl\u00ed\u0161?“
„Nem\u00e1m jinou mo\u017enost,“ rozhodn\u011b nezn\u011bl vesele. „On je tady tak asi jedin\u00fd, komu v\u011b\u0159\u00edm natolik, abych u n\u011bj mohl bydlet. U jin\u00fdch bych se b\u00e1l, \u017ee m\u011b zml\u00e1t\u00ed, zabij\u00ed nebo zn\u00e1siln\u00ed.“
„Co\u017ee?! To je to tady a\u017e tak hrozn\u00e9?!“ zhrozil jsem se.
„Jo. V\u00edtej u n\u00e1s, nov\u00e1\u010dku,“ \u0161\u0165ouchl do m\u011b loktem.
„Hele\u2026 a ty nem\u00e1\u0161 rodinu nebo tak?“ zeptal jsem se opatrn\u011b.
„Ne, jsem nalezenec. Moje rodina m\u011b asi necht\u011bla, nebo nem\u011bla pen\u00edze na to m\u011b \u017eivit. V t\u00e9hle \u010dtvrti nic nov\u00e9ho\u2026“ nezaujat\u011b se rozhl\u00ed\u017eel. Mn\u011b ale neunikla bolest skr\u00fdvaj\u00edc\u00ed se za tou flegmatickou maskou.
„Aha\u2026 ch\u00e1pu,“ rad\u011bji jsem to u\u017e v\u00edc nerozv\u00e1d\u011bl, necht\u011bl jsem mu zbyte\u010dn\u011b zp\u016fsobovat bolest. „A pro\u010d si vlastn\u011b nepronajme\u0161 vlastn\u00ed byt?“
P\u00e1r dlouh\u00fdch vte\u0159in to vypadalo, \u017ee ani neodpov\u00ed, ale nakonec jsem se reakce p\u0159ece jenom do\u010dkal: „Nesm\u011bj se mi, pros\u00edm, ale j\u00e1 prost\u011b nedok\u00e1\u017eu \u017e\u00edt s\u00e1m. Jsem asi p\u0159\u00edli\u0161 spole\u010densk\u00fd, ale samota m\u011b d\u011bs\u00ed. Je jako provaz, kter\u00fd se pomalu stahuje kolem krku odsouzence\u2026“
Nat\u00e1hl jsem ruku a pohladil ho po vlasech. Neodolal jsem. Musel jsem to ud\u011blat. „M\u00e1m to stejn\u011b, tak\u017ee se ti sm\u00e1t nebudu, \u017e\u00e1dn\u00fd strach,“ ubezpe\u010dil jsem ho.<\/p>\n

Zni\u010dehonic polo\u017eil svoji dla\u0148 na h\u0159bet m\u00e9 ruky, kter\u00e1 st\u00e1le spo\u010d\u00edvala na jeho hlav\u011b, po\u0159\u00e1d byl stejn\u011b ledov\u00fd. Jeho o\u010di se v tu chvilku naplnily \u017eivotem. Kolem zorni\u010dek mu v\u00ed\u0159ila temn\u00e1, zelen\u00e1 mlha, postupn\u011b se prohlubuj\u00edc\u00ed do hn\u011bd\u00fdch propast\u00ed, spadaj\u00edc\u00edch a\u017e kamsi do z\u00e1kout\u00ed jeho nitra. „Jednu v\u011bc ti te\u010f mohu \u0159\u00edct s jistotou, Tome,“ jeho hlas byl tich\u00fd, ale zvu\u010dn\u00fd a p\u0159ekypoval n\u011bhou stejn\u011b jako jeho dal\u0161\u00ed h\u0159ejiv\u00e1 slova, je\u017e m\u011b naplnila kr\u00e1sn\u00fdm pocitem: „A\u0165 u\u017e je to sebev\u00edc naivn\u00ed, tak t\u011b za\u010d\u00edn\u00e1m m\u00edt r\u00e1d\u2026“<\/p>\n

autor: Ann<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ann Sice to docela trvalo, ale trp\u011blivost p\u0159in\u00e1\u0161\u00ed r\u016f\u017ee, a proto je k t\u00e9to pov\u00eddce a\u017e nyn\u00ed vytvo\u0159en \u00favodn\u00ed obr\u00e1zek =D Velk\u00fd d\u00edk za n\u011bj pat\u0159\u00ed m\u00e9 kamar\u00e1dce Artemis, kter\u00e9 tu chci ve\u0159ejn\u011b pod\u011bkovat =) J\u00e1 sama bych si s t\u00edm<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[618],"tags":[],"class_list":["post-3050","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3050","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3050"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3050\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3050"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3050"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3050"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}