{"id":3064,"date":"2015-05-07T15:00:00","date_gmt":"2015-05-07T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3054"},"modified":"2015-05-07T15:00:00","modified_gmt":"2015-05-07T14:00:00","slug":"pohar-z-puli-prazdny-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/05\/07\/pohar-z-puli-prazdny-10\/","title":{"rendered":"Poh\u00e1r z p\u016fli pr\u00e1zdn\u00fd 10."},"content":{"rendered":"
autor: SakuraUchihaHaruno13<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Toma p\u00e1lily pl\u00edce od ustavi\u010dn\u00e9ho b\u011bhu, t\u011blo m\u011bl zbrocen\u00e9 potem, ale nejv\u00edc ho tr\u00e1pily jeho neuspo\u0159\u00e1dan\u00e9 my\u0161lenky. Nedok\u00e1zal se sm\u00ed\u0159it s t\u00edm, co se teprve p\u0159ed chvilkou stalo. Mluvil s Billem, skute\u010dn\u011b s n\u00edm prohodil p\u00e1r slov. Tou temnou str\u00e1nkou na tom v\u0161ak byl fakt, \u017ee byli n\u011bkolik set metr\u016f od sebe a dorozum\u011bli se pomoc\u00ed my\u0161lenek.<\/div>\n
Srdce mu zd\u011b\u0161en\u00edm posko\u010dilo, kdy\u017e stanul p\u0159ed jeho domem a zvedl sv\u016fj pohled k oknu jeho pokoje, kde se sv\u00edtilo.<\/div>\n
Bille?<\/em> Zkusil to znovu. Bille?<\/em> T\u00e9m\u011b\u0159 \u0161kemral. Jeho t\u011blem proudilo tolik emoc\u00ed najednou, \u017ee si nebyl jist\u00fd, jak dlouho to je\u0161t\u011b ustoj\u00ed. M\u00edsila se v n\u011bm nad\u011bje se strachem z nov\u00e9ho a tajemn\u00e9ho. St\u00e1l pod okny osoby, kterou ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b vid\u011bl jenom p\u00e1rkr\u00e1t, p\u0159esto ale c\u00edtil, jak je pro n\u011bj ten chlapec d\u016fle\u017eit\u00fd. Srdce tlouklo tak siln\u011b, \u017ee to u\u017e nemohl p\u0159isuzovat sv\u00e9mu b\u011bhu. Dech m\u011bl p\u0159er\u00fdvav\u00fd a nest\u00e1l\u00fd, a\u010d by mu norm\u00e1ln\u011b b\u011bh na takovou vzd\u00e1lenost nep\u0159ipadal nijak n\u00e1ro\u010dn\u00fd.<\/p>\n

Kdo sakra jsi?<\/em> Dostalo se mu reakce po hodn\u00e9 chv\u00edli \u010dek\u00e1n\u00ed. Zd\u00e1lo se, \u017ee Bill zna\u010dnou chv\u00edli v\u00e1hal, ne\u017e se odhodlal k t\u011bm t\u0159em slov\u016fm. Nerozum\u011bl tomu o nic v\u00edc ne\u017e Tom.<\/div>\n

Pod\u00edvej se z okna.<\/em> Navedl ho Tom. Jen se pod\u00edvej.<\/em><\/div>\n
Billova hlava or\u00e1movan\u00e1 \u010dernou h\u0159\u00edvou vykoukla z okna po dal\u0161\u00edm v\u00e1h\u00e1n\u00ed. Nezd\u00e1lo se, \u017ee by se cht\u011bl p\u00eddit po odpov\u011bd\u00edch jako Tom, cht\u011bl sp\u00ed\u0161 zapomenout a v\u0161echno to ignorovat. Chv\u00edlemi byl p\u0159esv\u011bd\u010den, \u017ee je to vedlej\u0161\u00ed \u00fa\u010dinek n\u011bjak\u00fdch pr\u00e1\u0161k\u016f, kter\u00e9 d\u0159\u00edve bral. Halucinace u bl\u00e1zn\u016f nejsou \u017e\u00e1dnou v\u00fdjimkou a jeho to muselo p\u0159ece taky jednou potkat.<\/div>\n
„Bille,“ \u00falevn\u011b vydechl Tom a vyhledal jeho kakaov\u011b hn\u011bd\u00e9 o\u010di, v nich\u017e n\u00e1hle ztratil pojem o \u010dase a v mysli se ocitl n\u011bkde \u00fapln\u011b jinde.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Dv\u011b mal\u00e1 miminka d\u0159ep\u011bla na prostorn\u00e9m parapetu lehce za\u0161pin\u011bn\u00e9ho okna, o\u010di up\u0159en\u00e9 k obloze. Zezadu je jistila jejich matka, kter\u00e1 jim n\u011bco vysv\u011btlovala, ale nikdo z nich j\u00ed nev\u011bnoval pozornost.<\/em><\/div>\n
Nebe bylo v tu chv\u00edli p\u0159\u00edmo fascinuj\u00edc\u00ed. Chv\u00edli bylo \u00fapln\u011b temn\u00e9, jen s ob\u010dasn\u00fdm p\u0159eru\u0161en\u00edm sv\u011btel hv\u011bzd, a pot\u00e9 se rozz\u00e1\u0159ilo barevn\u00fdmi obrazci, kter\u00e9 se zdr\u017eely jen na krati\u010dk\u00fd okam\u017eik, a pak se k zemi sn\u00e1\u0161elo mno\u017estv\u00ed jisker. V\u0161e bylo doprov\u00e1zeno hlasit\u00fdmi ranami.<\/em><\/div>\n
Sledovali sv\u016fj prvn\u00ed oh\u0148ostroj v \u017eivot\u011b a byli \u0161\u0165astn\u00ed. Nikdo z nich se neb\u00e1l jako p\u0159i bou\u0159ce, proto\u017ee tohle byla oslava. Atmosf\u00e9ra se li\u0161ila od strachu lid\u00ed a hn\u011bvu nebes. Cel\u00e1 tahle situace byla prosycen\u00e1 nad\u011bj\u00ed na nov\u00fd z\u00edt\u0159ek. A jak za nimi opakovala jejich matka, tak\u00e9 nad\u011bje na cel\u00fd nadch\u00e1zej\u00edc\u00ed nov\u00fd rok.<\/em><\/div>\n
Ta chv\u00edle byla kouzeln\u00e1 sama o sob\u011b, ale jeden z nich, ten o chvilku star\u0161\u00ed, chytil sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho br\u00e1\u0161ku za mali\u010dkou ru\u010di\u010dku, spojil jejich pohledy a ti\u0161e za\u017evatlal n\u011bco, \u010demu mohl rozum\u011bt jedin\u011b jeho bratr.<\/em><\/div>\n
„Budu tu v\u017edy s tebou,“ pronesl k n\u011bmu ti\u0161e. „Jsme v\u011b\u010dn\u011b spojeni.“<\/em><\/div>\n
Ten druh\u00fd jen p\u0159ik\u00fdvl a obr\u00e1til sv\u016fj pohled zp\u011bt k obloze. „Nav\u017edy.“<\/em><\/div>\n
\n

V\u0161echno se vr\u00e1tilo zase do norm\u00e1lu. Tom sice trochu vr\u00e1voral, ale dok\u00e1zal naj\u00edt rovnov\u00e1hu.<\/p><\/div>\n

Bill se musel p\u0159ichytit parapetu okna, kdy\u017e jeho t\u011blem projelo zn\u00e1m\u00e9 chv\u011bn\u00ed a mysl\u00ed mu prob\u011bhly dal\u0161\u00ed obrazy poukazuj\u00edc\u00ed na zmatenost jeho mysli. Netu\u0161il, pro\u010d by si jeho mysl vym\u00fd\u0161lela dv\u011b d\u011bti sleduj\u00edc\u00ed oh\u0148ostroj, p\u0159i\u0161lo mu to \u00fapln\u011b na hlavu a zase to v n\u011bm vyvolal ten dredat\u00fd kluk, jeho\u017e jm\u00e9no je\u0161t\u011b nesta\u010dil zjistit.<\/div>\n
„Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“ cht\u011bl v\u011bd\u011bt \u010dernovl\u00e1sek. „Kdo jsi? A jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee m\u011b zn\u00e1\u0161?“ chrlil jednu ot\u00e1zku za druhou, jako by jeho zv\u011bdavost neznala mez\u00ed. U\u017e d\u00e1vno si p\u0159iznal, \u017ee ho ten ciz\u00ed kluk zaj\u00edm\u00e1. A te\u010f st\u00e1l pod jeho oknem a volal ho jm\u00e9nem, jako by ho znal.<\/div>\n
Tom se zhluboka nadechl, v mysli si ut\u0159\u00eddil my\u0161lenky a za\u010dal: „Jsem Tom Engel,“ p\u0159edstavil se a trochu se pousm\u00e1l nad t\u00edm, jak\u00e9 to je lh\u00e1t n\u011bkomu ciz\u00edmu, kter\u00fd je mu tak dob\u0159e zn\u00e1m\u00fd. Ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b si toho za\u017eil u\u017e dost. Tak v \u010dem mu p\u0159ipadala tahle situace jin\u00e1?<\/em><\/div>\n
„Jak zn\u00e1\u0161 moje jm\u00e9no, Tome?“ ptal se Bill.<\/div>\n
„No\u2026“ zav\u00e1hal na chv\u00edli Tom. „V\u00ed\u0161\u2026 ehhmm\u2026 j-j\u00e1,“ pot\u0159eboval vymyslet n\u011bjakou dobrou v\u00fdmluvu. Nemohl na n\u011bj vychrlit, \u017ee je jeho dal\u0161\u00edm \u00fakolem a dostal od sv\u00e9 nad\u0159\u00edzen\u00e9 celou slo\u017eku informac\u00ed.<\/p>\n

„Ano?“ Bill zkoumav\u011b zvedl jedno sv\u00e9 tmav\u00e9 obo\u010d\u00ed a je\u0161t\u011b up\u0159en\u011bji se na chlapce pod\u00edval.<\/div>\n

„Sledoval jsem t\u011b,“ dostal ze sebe nakonec Tom, kdy\u017e ho nic jin\u00e9ho nenapadlo. „Chodil jsem za tebou a sna\u017eil jsem se o tob\u011b n\u011bco zjistit.“ V tomhle bod\u011b si Tom dost jasn\u011b uv\u011bdomil, \u017ee takhle by se asi jejich rozhovor vyv\u00edjet nem\u011bl. Podle pravidel by ho nem\u011bl d\u011bsit ani nic prozrazovat, ale tohle bylo \u00fapln\u011b jin\u00e9 ne\u017e kdykoli p\u0159edt\u00edm. Snadno mu doch\u00e1zela slova a jeho schopnost lhan\u00ed selh\u00e1vala. Vnit\u0159n\u011b se chv\u011bl p\u0159i ka\u017ed\u00e9m pohledu do jeho o\u010d\u00ed, od nich\u017e se nedok\u00e1zal ani na vte\u0159inu odtrhnout. Tohle bylo skute\u010dn\u011b prvn\u011b a on nev\u011bd\u011bl, co d\u011blat.<\/div>\n
Bill na to nic ne\u0159ekl. Chv\u00edli na Toma shl\u00ed\u017eel a potom se z okna vytratil. N\u00e1sledn\u011b zhaslo sv\u011btlo a pak bylo ticho.<\/div>\n
Toma popadl n\u00e1hl\u00fd strach, \u017ee to cel\u00e9 pod\u011blal na nejv\u011bt\u0161\u00ed mo\u017enou m\u00edru. Nejen\u017ee p\u0159iznal sv\u00e9mu c\u00edli, \u017ee ho sledoval, ale nav\u00edc se Bill urazil a odm\u00edtl na to jakkoli reagovat.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b chv\u00edli hled\u011bl do potemn\u011bl\u00e9ho okna, ne\u017e se odhodlal k tomu, aby se oto\u010dil a vykro\u010dil sm\u011brem k sob\u011b.<\/div>\n
„Tak po\u010dkej p\u0159ece,“ ozvalo se za jeho z\u00e1dy trochu v\u00fdhru\u017en\u011b. Bylo to tak tich\u00e9, \u017ee se nejd\u0159\u00edv domn\u00edval, \u017ee si to jenom vymyslel, ale i tak se oto\u010dil. Ve svitu pouli\u010dn\u00ed lampy st\u00e1l hlavn\u00ed objekt jeho z\u00e1jmu. Vlasy m\u011bl zna\u010dn\u011b zplihl\u00e9 a t\u011blo halen\u00e9 do \u010dern\u00e9 ko\u017een\u00e9 bundi\u010dky a \u010dern\u00fdch kalhot. Na nohou m\u011bl tentokr\u00e1t \u010derven\u00e9 tenisky.<\/p>\n

„Tentokr\u00e1t m\u00e1\u0161 boty i bundu?“ uklouzlo Tomovi d\u0159\u00edv, ne\u017e si sta\u010dil uv\u011bdomit, jak\u00e1 je to pitomost.<\/div>\n

„Co\u017ee?“ Bill byl o\u010dividn\u011b zmaten\u00fd. „O \u010dem to krucin\u00e1l\u2026?“ n\u00e1hle se v jeho o\u010d\u00edch mihlo pochopen\u00ed. „Tys vid\u011bl i tamto\u2026?“ V\u00edc nemusel dod\u00e1vat. Ob\u011bma vytanula v mysli vzpom\u00ednka na Bill\u016fv tanec v de\u0161ti, kde byl oble\u010den jen do p\u016fli t\u011bla.<\/div>\n
Tom se jen provinile usm\u00e1l. „N-necht\u011bl jsem t\u011b takhle \u0161m\u00edrovat,“ sna\u017eil se ho p\u0159esv\u011bd\u010dit. „Cht\u011bl jsem odej\u00edt,“ cht\u011bl p\u0159esv\u011bd\u010dit i s\u00e1m sebe, ale nesetkal se s velk\u00fdm \u00fasp\u011bchem. „Fajn, tak dob\u0159e, necht\u011bl jsem odej\u00edt, v tu chv\u00edli jsem prost\u011b nemohl.“ Te\u010f by si nejrad\u0161i dal p\u00e1r facek. P\u0159iznal mu tady, \u017ee ho \u0161m\u00edrovat. Kdyby o tom v\u011bd\u011bla Amalia, Tom by u\u017e zaru\u010den\u011b nebyl mezi \u017eiv\u00fdmi. Tak moc to snad ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b je\u0161t\u011b nepokazil.<\/div>\n
Bill na n\u011bj jen zara\u017een\u011b hled\u011bl. Bylo to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed p\u0159izn\u00e1n\u00ed od naprosto ciz\u00edho kluka, ale na druhou stranu mu to nemohl m\u00edt za zl\u00e9. S\u00e1m si p\u0159ece p\u0159\u00e1l, aby se s n\u00edm setkal a dozv\u011bd\u011bl se o n\u011bm n\u011bco v\u00edc. Nav\u00edc m\u011bl ve sv\u00e9m pokoji detailn\u00ed kresbu jeho obli\u010deje, co\u017e taky nepat\u0159ilo mezi nejnorm\u00e1ln\u011bj\u0161\u00ed projevy cizosti.<\/div>\n
Tom k Billovi poslal dal\u0161\u00ed omluvn\u00fd \u00fasm\u011bv, co\u017e taky mockr\u00e1t ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b neud\u011blal. A v mysli doufal, \u017ee ho Bill hned neodsoud\u00ed.<\/p>\n

\u010cernovl\u00e1sek k n\u011bmu p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e, b\u011bhem chv\u00edle zkr\u00e1til vzd\u00e1lenost, kter\u00e1 je d\u011blila, a v dal\u0161\u00edm okam\u017eiku vlepil Tomovi facku, a\u017e to p\u011bkn\u011b plesklo.<\/div>\n

Dred\u00e1\u010d ve sv\u00e9m nitru nec\u00edtil ani vztek ani z\u00e1\u0161\u0165, sp\u00ed\u0161e jenom nar\u016fstaj\u00edc\u00ed zmaten\u00ed. Mo\u017en\u00e1 dokonce uznal, \u017ee si to zaslou\u017eil, co\u017e neb\u00fdvalo jeho zvykem. Byl u\u010den\u00fd r\u00e1ny vracet a to mnohem siln\u011bji, ne\u017e jak k n\u011bmu p\u0159i\u0161ly. Te\u010f ale ne. Jenom st\u00e1l a vn\u00edmal tu pulzuj\u00edc\u00ed bolest, b\u011bhem n\u00ed\u017e mu tv\u00e1\u0159 za\u010dala zna\u010dn\u011b rudnout. Sta\u010dil taky post\u0159ehnout, \u017ee i samotn\u00fd Bill byl \u0161okov\u00e1n sv\u00fdm \u010dinem. Zd\u00e1lo se, \u017ee to nem\u011bl nijak v pl\u00e1nu, prost\u011b mu to ul\u00edtlo.<\/div>\n
„Fajn,“ za\u010dal Tom, i kdy\u017e netu\u0161il, co by m\u011bl d\u011blat d\u00e1l. Necht\u011bl mu to vracet, to si Bill nezaslou\u017eil. P\u0159ece jenom Tom byl t\u00edm, kdo se provinil a naru\u0161il ciz\u00ed soukrom\u00ed, Bill mu pouze ud\u011blit trest, nic v\u00edc.<\/div>\n
„O-omlouv\u00e1m se,“ vylezlo z Billa, zat\u00edmco se mu lehce chv\u011bl spodn\u00ed ret. Tom se na to soust\u0159edil, i kdy\u017e cht\u011bl sv\u016fj pohled mermomoc\u00ed odtrhnout. Nemohl b\u00fdt p\u0159ece jako n\u011bjak\u00e1 vlhk\u00e1 t\u0159in\u00e1ctka, kter\u00e1 s o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm hled\u00ed na rty sv\u00e9ho chlapce a vyz\u00fdv\u00e1 ho t\u00edm k polibku. Nemohl, ale p\u0159esto nebyl schopn\u00fd sv\u016fj pohled posunout jinam. Cel\u00fdm sv\u00fdm t\u011blem vn\u00edmal ty jemn\u00e9 linie i pohyby a znovu uc\u00edtil ve sv\u00e9m rozkroku jak\u00e9si \u0161imr\u00e1n\u00ed. Vid\u011bl, jak si Bill spodn\u00ed ret nerv\u00f3zn\u011b skousl a n\u00e1sledn\u011b ol\u00edzl, a do jeho spodn\u00ed \u010d\u00e1sti t\u011bla se postupn\u011b p\u0159elila dal\u0161\u00ed vlna krve.<\/p>\n

„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ Bill\u016fv hlas se t\u0159\u00e1sl stejn\u011b jako jeho ret. Polo\u017eil Tomovi ruku na rameno a stiskl ho.<\/div>\n

„Em\u2026co\u017ee?“ Zd\u00e1lo se, jako by se Tom probral z jak\u00e9hosi sn\u011bn\u00ed. Vyhledal Billovy o\u010di pln\u00e9 starosti a uhnul pohledem. M\u011bl dojem, \u017ee tohle u\u017e d\u00e1l nevydr\u017e\u00ed. V jeho nitru se mezi sebou bilo tolik n\u00e1lad a emoc\u00ed, \u017ee si p\u0159ipadal jako puber\u0165\u00e1k. M\u00edsila se v n\u011bm nad\u011bje se zklam\u00e1n\u00edm. O\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed s bezradnost\u00ed. A zmatenost se \u0161\u00edlenost\u00ed.<\/div>\n
„To j\u00e1 se omlouv\u00e1m,“ vypravil ze sebe jen st\u011b\u017e\u00ed. Srdce mu znovu bilo jako spla\u0161en\u00e9. Zase ni\u010demu nerozum\u011bl.<\/div>\n
Pak nastalo ticho. Ti dva na sebe hled\u011bli, jako by ze sebe cht\u011bli nar\u00e1z vychrlit v\u0161echny ot\u00e1zky, ale nikdo z nich netu\u0161il, jak za\u010d\u00edt. Ka\u017ed\u00fd sv\u00e1d\u011bl jak\u00fdsi vnit\u0159n\u00ed boj. Oba tak n\u011bjak znali toho druh\u00e9ho, i kdy\u017e se vid\u011bli jen p\u00e1rkr\u00e1t.<\/div>\n
A pak, ani\u017e by se to nijak vysv\u011btlilo, Tom zase utekl. Ani se nerozlou\u010dil, ne\u0159ekl v\u016fbec nic, prost\u011b odklusal pry\u010d.<\/p>\n

\u010cernovl\u00e1sek za n\u00edm cht\u011bl n\u011bco k\u0159iknout, ale p\u0159epadla ho n\u00e1hl\u00e1 strnulost. Nev\u011bd\u011bl, co by m\u011bl \u0159\u00edct. V\u017edy\u0165 se ani neznali, nemohl tedy o\u010dek\u00e1vat, \u017ee k n\u011bmu bude n\u011bjak vl\u00eddn\u00fd zvl\u00e1\u0161\u0165 potom, co mu dal facku. Ani netu\u0161il, kde se to v n\u011bm vzalo, nejsp\u00ed\u0161 si myslel, \u017ee by to byla norm\u00e1ln\u00ed reakce od n\u011bkoho, kdo by byl sledov\u00e1n. Jen\u017ee jeho to naopak pot\u011b\u0161ilo, sv\u00fdm zp\u016fsobem byl r\u00e1d, \u017ee o n\u011bj Tom projevil z\u00e1jem v tom sm\u011bru, \u017ee ho \u0161m\u00edroval a nemohl ho nesledovat p\u0159i jeho tanci.<\/div>\n

Vr\u00e1til se zp\u011bt do domu, propl\u00ed\u017eil se do sv\u00e9ho pokoje a spokojen\u011b zaplul do sv\u00e9 postele. V hlav\u011b m\u011bl tolik ot\u00e1zek ohledn\u011b dredat\u00e9ho chlapce, ale netu\u0161il, jak je zformulovat.<\/div>\n
Tome?<\/em> Zkusil to. Tome, jsi v po\u0159\u00e1dku?<\/em><\/div>\n
\u017d\u00e1dn\u00e9 odpov\u011bdi se mu nedostalo. Nedok\u00e1zal ur\u010dit, zda je to kv\u016fli tomu, \u017ee spojen\u00ed nefunguje, nebo osoba na druh\u00e9m konci linky prost\u011b neodpov\u00edd\u00e1.<\/div>\n
Omlouv\u00e1m se.<\/em> Poslal dal\u0161\u00ed my\u0161lenku, i kdy\u017e si nebyl \u00fapln\u011b jist\u00fd, jestli dorazila. Cel\u00e1 tahle situace byla tak op\u0159eden\u00e1 tajemstv\u00edm, \u017ee ho to a\u017e \u0161tvalo. Ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b snad neza\u017eil v\u011bt\u0161\u00ed zmatek a vlastn\u00ed nev\u011bdomost.<\/p>\n

N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed r\u00e1no v\u0161e prob\u011bhlo ve sp\u011bchu. \u010cernovl\u00e1sek vstal pozd\u011b, nikdo z rodiny ho nevzbudil, jeliko\u017e matka byla u doktora, aby se pobavila o sv\u00fdch zdravotn\u00edch probl\u00e9mech, a jeho otec byl na sch\u016fzce s n\u011bjak\u00fdm investorem.<\/div>\n

R\u00e1no se rychle obl\u00e9kl do v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 si p\u0159edem p\u0159ipravil, sn\u00eddani \u00fapln\u011b vynechal, aby se mohl namalovat a u\u010desat. Vy\u010distil si zuby, do batohu si hodil pozn\u00e1mkov\u00fd blok a propisku a vyrazil. V noci se mu nezd\u00e1l z\u00e1hadn\u00fd sen o d\u011btsk\u00e9m pl\u00e1\u010di, proto se nezdr\u017eoval zapisov\u00e1n\u00edm a kontrolov\u00e1n\u00edm sv\u00e9ho sn\u00e1\u0159e.<\/div>\n
Bill st\u00e1le p\u0159etrv\u00e1val v jak\u00e9msi nachlazen\u00ed a neust\u00e1le poka\u0161l\u00e1val. Do \u0161koly si s sebou vzal hned n\u011bkolik bal\u00ed\u010dk\u016f kapesn\u00edk\u016f, co\u017e se mu vyplatilo, jeliko\u017e b\u011bhem cesty musel b\u011b\u017eet, aby to stihl, co\u017e jeho plic\u00edm zrovna dvakr\u00e1t neprosp\u011blo.<\/div>\n
Do t\u0159\u00eddy dorazil bezm\u00e1la dv\u011b minuty p\u0159ed p\u0159\u00edchodem u\u010ditele a m\u011bl \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee ho nechytil dozor na chodb\u011b.<\/div>\n
Usadil se na voln\u00e9 m\u00edsto v druh\u00e9 lavici a zkontroloval sv\u016fj make-up. R\u00e1no sp\u011bchal, tak\u017ee si te\u010f musel umaz\u00e1vat linku kolem prav\u00e9ho oka, kterou necht\u011bn\u011b p\u0159et\u00e1hl.<\/div>\n
N\u00e1sledn\u011b se ozvalo klapnut\u00ed dve\u0159\u00ed a do t\u0159\u00eddy vstoupil jejich t\u0159\u00eddn\u00ed u\u010ditel, kter\u00fd s nimi na gymn\u00e1ziu byl t\u011bch sedm p\u0159edchoz\u00edch let.<\/p>\n

V\u0161ichni neochotn\u011b vstali, jak tomu bylo v\u0161echny p\u0159edchoz\u00ed roky, a na u\u010ditel\u016fv pozdrav reagovali \u00fapln\u011b stejn\u011b. Hned na za\u010d\u00e1tku jim u\u010ditel za\u010dal vykl\u00e1dat o tom, \u017ee je tohle jejich posledn\u00ed rok na t\u00e9to \u0161kole a \u017ee bude n\u00e1sledovat maturita a pak vysok\u00e1 \u0161kola nebo pr\u00e1ce. Kladl jim na srdce, aby nic nezanedb\u00e1vali a pln\u011b se soust\u0159edili na sv\u00e9 studium. Sna\u017eil se b\u00fdt motivuj\u00edc\u00ed, ale z cel\u00e9 t\u0159\u00eddy, je\u017e \u010d\u00edtala 32 lid\u00ed, si z jeho \u0159e\u010di n\u011bco vzali asi jenom dva z nich. Nebylo se \u010demu divit, ostatn\u00ed se je\u0161t\u011b nesta\u010dili sm\u00ed\u0159it s t\u00edm, \u017ee kon\u010d\u00ed pr\u00e1zdniny a op\u011bt za\u010d\u00edn\u00e1 to brzk\u00e9 vst\u00e1v\u00e1n\u00ed. Byl svou \u0159e\u010d\u00ed tak pohlcen, \u017ee si skoro nev\u0161iml klep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e.<\/div>\n

„N\u011bkdo klepe,“ upozornil ho Bill m\u00edrn\u011b a p\u0159esunul sv\u016fj pohled ke dve\u0159\u00edm. O\u010dek\u00e1val \u0159editele, kter\u00fd by oktav\u00e1n\u016fm ud\u011blil dal\u0161\u00ed proslov na za\u010d\u00e1tek.<\/div>\n
„D\u00e1le,“ ozval se u\u010ditel zna\u010dn\u011b znepokojen t\u00edm, \u017ee byl vyru\u0161en.<\/div>\n
Dve\u0159e se otev\u0159ely a do t\u0159\u00eddy se do\u0161oural shrben\u00fd kluk s blon\u010fat\u00fdmi dredy a dokonale hn\u011bd\u00fdma o\u010dima.<\/div>\n
Bill zpozorn\u011bl. Jeho mysl\u00ed se rozezn\u011bla hudba a dal\u0161\u00ed sl\u00e1tanina r\u016fzn\u00fdch nesmysln\u00fdch obraz\u016f. Musel se p\u0159ichytit lavice, aby z\u016fstal v klidu. Zato\u010dila se mu hlava a on m\u011bl chv\u00edli pocit, \u017ee upadne do mdlob. Je\u0161t\u011b si st\u00e1le nezvykl, co s n\u00edm d\u011bl\u00e1 jedin\u00fd pohled na Toma.<\/p>\n

„\u00c1 pan Engel,“ pousm\u00e1l se u\u010ditel a oto\u010dil se ke sv\u00fdm student\u016fm. „Tak t\u0159\u00eddo,“ sna\u017eil se zjednat si trochu po\u0159\u00e1dek. „Tohle je Tom Engel, v\u00e1\u0161 nov\u00fd spolu\u017e\u00e1k,“ p\u0159edstavil ho. „Bude s v\u00e1mi v tomto \u0161koln\u00edm roce sd\u00edlet tuto t\u0159\u00eddu.“<\/div>\n

M\u00edstnost\u00ed se ozvala vlna \u0161epotu a vzru\u0161en\u00fdch debat, kter\u00e9 za\u010daly d\u00edvky o\u010darovan\u00e9 jeho le\u017e\u00e9rn\u00edm zp\u016fsobem projevov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Poch\u00e1z\u00ed z Kol\u00edna nad R\u00fdnem. Nen\u00ed to sice v\u00fdborn\u00fd student, ale nad\u011bji na slo\u017een\u00ed maturity m\u00e1,“ pokra\u010doval v jeho popisu. „Pokud bys k tomu cht\u011bl n\u011bco dodat,“ oto\u010dil se k n\u011bmu.<\/div>\n
„Ani ne,“ pokr\u010dil rameny Tom a rozhl\u00e9dl se po t\u0159\u00edd\u011b. Jedin\u00e9 voln\u00e9 m\u00edsto bylo v p\u0159edn\u00ed lavici vedle otyl\u00e9 d\u00edvky, kter\u00e1 mu na prvn\u00ed pohled p\u0159ipomn\u011bla Amalii. Ot\u0159\u00e1sl se odporem a sedl si vedle n\u00ed. Jakmile dosedl, rozhl\u00e9dl se po t\u0159\u00edd\u011b, a\u017e jeho pohled doputoval k Billovi, kter\u00fd m\u011bl hlavu polo\u017eenou na lavici a vypadal, \u017ee je po\u0159\u00e1dn\u011b mimo.<\/div>\n
„To je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed,“ pronesl jak\u00fdmsi posm\u011b\u0161n\u00fdm t\u00f3nem, kter\u00fdm u d\u00edvek vyvolal zd\u00e1n\u00ed drs\u0148\u00e1ka, „norm\u00e1ln\u011b ze m\u011b omdl\u00e9vaj\u00ed holky.“ Byla to jasn\u00e1 provokace m\u00ed\u0159en\u00e1 na bezbrann\u00e9ho Billa, kter\u00fd to ani nepost\u0159ehl. Ostatn\u00ed ve t\u0159\u00edd\u011b se oto\u010dili jeho sm\u011brem. U\u010ditel k n\u011bmu p\u0159ib\u011bhl a zat\u0159\u00e1sl s n\u00edm v nad\u011bji, \u017ee ho probere. Bill ale st\u00e1le na nic nereagoval.<\/p>\n

autor: SakuraUchihaHaruno13<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: SakuraUchihaHaruno13 Toma p\u00e1lily pl\u00edce od ustavi\u010dn\u00e9ho b\u011bhu, t\u011blo m\u011bl zbrocen\u00e9 potem, ale nejv\u00edc ho tr\u00e1pily jeho neuspo\u0159\u00e1dan\u00e9 my\u0161lenky. Nedok\u00e1zal se sm\u00ed\u0159it s t\u00edm, co se teprve p\u0159ed chvilkou stalo. Mluvil s Billem, skute\u010dn\u011b s n\u00edm prohodil p\u00e1r slov. Tou temnou str\u00e1nkou<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[614],"tags":[],"class_list":["post-3064","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-pohar-z-puli-prazdny"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3064","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3064"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3064\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3064"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3064"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3064"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}