{"id":3067,"date":"2015-05-06T16:00:00","date_gmt":"2015-05-06T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3057"},"modified":"2015-05-06T16:00:00","modified_gmt":"2015-05-06T15:00:00","slug":"turn-back-time-20","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/05\/06\/turn-back-time-20\/","title":{"rendered":"Turn Back Time 20."},"content":{"rendered":"
autor: Izzap<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Lou\u010den\u00ed a prach<\/p>\n

<\/strong> „Mus\u00ed\u0161 odjet?“ zeptal se Bill u\u017e poosm\u00e9 od t\u00e9 chv\u00edle, co Tom dorazil. Jeho hlas byl m\u011bkk\u00fd a pln\u00fd nad\u011bje, chlapec doufal, \u017ee usly\u0161\u00ed jinou odpov\u011b\u010f, ne\u017e jak\u00e1 u\u017e zazn\u011bla sedmkr\u00e1t.<\/div>\n

Bohu\u017eel se mu op\u011bt dostalo toho sam\u00e9ho lituj\u00edc\u00edho p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed.<\/div>\n
„Mus\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl Tom ti\u0161e, m\u00e1lem se mu zlomil hlas, kdy\u017e se zad\u00edval do \u010dernovl\u00e1skov\u00fdch zavlhl\u00fdch o\u010d\u00ed. Slzy se sb\u00edhaly jedna ke druh\u00e9 v Billov\u00fdch \u010dokol\u00e1dov\u011b hn\u011bd\u00fdch kukadlech a chystaly se sklouznout po tv\u00e1\u0159\u00edch a\u017e k t\u0159esouc\u00edmu se spodn\u00edmu rtu. Zat\u00edm ale z\u016fst\u00e1valy na m\u00edst\u011b a Bill odol\u00e1val jejich p\u0159irozen\u00e9 pot\u0159eb\u011b rozeb\u011bhnout se mu po obli\u010deji.<\/div>\n
Tom se kousal zevnit\u0159 do tv\u00e1\u0159e, aby zadr\u017eel vlastn\u00ed pl\u00e1\u010d. V\u011bd\u011bl, \u017ee jakmile za\u010dne bre\u010det Bill, on u\u017e se tak\u00e9 nezvl\u00e1dne kontrolovat.<\/div>\n
P\u0159im\u011bl se odhl\u00e9dnout od \u010dernovl\u00e1skov\u00fdch o\u010d\u00ed a pod\u00edval se na jeho ruce spo\u010d\u00edvaj\u00edc\u00ed na Billov\u00fdch boc\u00edch, sv\u00edraje je majetnick\u00fdm zp\u016fsobem. Stisknul dlan\u011b je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/p>\n

„Miluju t\u011b,“ \u0159ekl jemn\u011b a znovu spojil pohled s Billov\u00fdm.<\/div>\n

Nahnul se a p\u0159itiskl rty na jeho v n\u011b\u017en\u00e9m polibku, kter\u00fd trval sotva v\u00edc ne\u017e p\u00e1r posv\u00e1tn\u00fdch vte\u0159in. Tom si pot\u00e9 op\u0159el \u010delo o \u010delo sv\u00e9ho milence, jeliko\u017e se necht\u011bl odtahovat p\u0159\u00edli\u0161 daleko. Dneska na sob\u011b nem\u011bl \u017e\u00e1dnou \u010depici, jenom jednoduch\u00fd \u0161\u00e1tek, kter\u00fd dr\u017eel jeho dredy v cul\u00edku.<\/div>\n
„Z\u016fsta\u0148,“ vyslovil Bill po minut\u011b ticha. Jeho hlas zn\u011bl t\u00e9m\u011b\u0159 neutr\u00e1ln\u011b, ale bylo jasn\u00e9, \u017ee douf\u00e1, \u017ee Tom vyhov\u00ed jeho p\u0159\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Dred\u00e1\u010d si povzdechl a zav\u0159el v\u00ed\u010dka. Posunul ruce na Bill\u016fv pas v miluj\u00edc\u00edm objet\u00ed a p\u0159it\u00e1hl si chlapce bl\u00ed\u017e. A\u010dkoliv si p\u0159\u00e1l, aby mohl z\u016fstat, nahlas jenom kaj\u00edcn\u011b vyslovil: „Nem\u016f\u017eu.“<\/div>\n
Bill se zhluboka nadechl, aby zadr\u017eel slzy na tak dlouho, jak to bude mo\u017en\u00e9, ne\u017e bude p\u0159inucen\u00fd se vzd\u00e1t.<\/div>\n
Rozt\u0159esen\u011b vydechl a sev\u0159el v dlan\u00edch l\u00e1tku Tomova ob\u0159\u00edho tri\u010dka v oblasti hrudn\u00edku. P\u0159\u00e1l si, aby si t\u00edmhle mohl u sebe Toma udr\u017eet napo\u0159\u00e1d.<\/div>\n
„Necho\u010f,“ za\u0161eptal.<\/div>\n
Dred\u00e1\u010d otev\u0159el o\u010di ve \u0161patn\u00e9 chv\u00edli. Spat\u0159il, jak se po Billov\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch rozkut\u00e1lely slan\u00e9 slzy.<\/div>\n
„Mus\u00edm.“<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„Mus\u00edm.“<\/div>\n
„Ale nechce\u0161.“<\/div>\n
Tom zavzdychal a sna\u017eil se na sv\u00fdch rtech vykouzlit \u00fasm\u011bv, ale nedok\u00e1zal to. Zvedl jednu ruku z \u010dernovl\u00e1skova pasu a palcem set\u0159el slan\u00e9 pot\u016f\u010dky z jeho hebk\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Jsou to jenom dva m\u011bs\u00edce. P\u0159inejhor\u0161\u00edm,“ ujistil Tom ustaran\u00e9ho chlapce ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di a d\u011blal v\u0161echno proto, aby se na nastalou situaci d\u00edval z t\u00e9 lep\u0161\u00ed str\u00e1nky.<\/div>\n
Bill ztuhle p\u0159ik\u00fdvl a skousl si spodn\u00ed ret, aby zadr\u017eel dal\u0161\u00ed slzy.<\/div>\n
„Ale dva m\u011bs\u00edce jsou velmi dlouh\u00e1 doba, pane Kaulitzi,“ \u0161pitnul zlomen\u011b. Kdyby Tomovi \u0159ekl „Tomi“, nebyl by schopn\u00fd se ubr\u00e1nit slz\u00e1m.<\/div>\n
Druh\u00fd mlad\u00edk zavzdychal a chytil do dlan\u011b Billovu tv\u00e1\u0159. „J\u00e1 v\u00edm, j\u00e1 v\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl a podv\u011bdom\u011b zak\u00fdval hlavou.<\/div>\n
Na p\u00e1r chvil byli oba zticha. Dopadala na n\u011b t\u00edha letn\u00edho vzduchu. Obj\u00edmali se a u\u017e\u00edvali si posledn\u00ed sladk\u00e9 spole\u010dn\u00e9 momenty a tiskli si do pam\u011bti ka\u017ed\u00fd detail toho druh\u00e9ho s nad\u011bj\u00ed na fotografickou pam\u011b\u0165.<\/div>\n
Billovi se n\u00e1hle zastavil dech, co\u017e p\u0159it\u00e1hlo Tomovu pozornost. Jejich o\u010di se setkaly a v t\u011bch Billov\u00fdch byl odlesk skryt\u00e9 nad\u011bje. „Vezmi m\u011b s sebou,“ \u0159ekl ti\u0161e a m\u00edrn\u011b se usm\u00e1l.<\/div>\n
„Chce\u0161 jet se mnou?“ ot\u00e1zal se Tom skepticky.<\/div>\n
\u00dasm\u011bv \u010dernovl\u00e1skovi povadl. „J\u00e1-j\u00e1\u2026 Nemohu,“ odpov\u011bd\u011bl kone\u010dn\u011b.<\/div>\n
„Pro\u010d ne?“<\/div>\n
Znovu si pohl\u00e9dli do o\u010d\u00ed, ale Bill se rychle odvr\u00e1til. Pohledem bloudil po pozemku a pak se ust\u00e1lil u domu vzd\u00e1len\u00e9ho n\u011bkolik metr\u016f. „Nemohu,“ zopakoval \u0161eptem. „Tomi, dva m\u011bs\u00edce v budoucnosti jsou p\u0159\u00edli\u0161.“<\/p>\n

Od p\u0159\u00ed\u0161t\u00edho roku v n\u00ed bude\u0161 na mnohem d\u00e9le,<\/em> pomyslel si dred\u00e1\u010d a znovu se pomodlil, aby to byla pr\u00e1v\u011b budoucnost, kam jeho milenec ute\u010de. Nicm\u00e9n\u011b nyn\u00ed na srozum\u011bnou p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n

„M\u00e1\u0161 pravdu,“ odpov\u011bd\u011bl m\u011bkce ne\u0161kodnou le\u017e. „Hej, pod\u00edvej se na m\u011b,“ \u0161eptl, dla\u0148 vsunul pod Billovu bradu a nato\u010dil jeho hlavu tak, \u017ee se na n\u011bj musel pod\u00edvat. „Jsou to jenom dva m\u011bs\u00edce, Bille. Dva kr\u00e1tk\u00e9, mal\u00e9 m\u011bs\u00edce\u2026 ute\u010dou d\u0159\u00edv, ne\u017e se nad\u011bje\u0161, a potom se v\u011bc\u00ed vr\u00e1t\u00ed do norm\u00e1lu.“<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek m\u00edrn\u011b p\u0159ik\u00fdvl a znovu si skousl spodn\u00ed ret. „Dva m\u011bs\u00edce,“ zopakoval.<\/div>\n
„Jo,“ op\u00e1\u010dil Tom a na okam\u017eik odhl\u00e9dl od Billa a pod\u00edval se sm\u011brem k domu vedle nich. Pohl\u00e9dl do oken, jestli za nimi nezahl\u00e9dne n\u011bjak\u00fd pohyb, ale ni\u010deho si nev\u0161iml. Oto\u010dil se zp\u011bt ke sv\u00e9mu spole\u010dn\u00edkovi a s \u00fasm\u011bvem dodal: „Poj\u010f sem\u2026“<\/div>\n
Dredat\u00fd chlapec se naklonil, automaticky zav\u0159el v\u00ed\u010dka a otev\u0159el \u00fasta. Dla\u0148 polo\u017eil na zadn\u00ed \u010d\u00e1st Billova krku a m\u00edrn\u011b zatla\u010dil, aby se rychle dostal k Billov\u00fdm rt\u016fm. Kluci se nestarali o to, zda je n\u011bkdo p\u0159istihne, byli ztraceni v polibku a v\u0161echny starosti nechali za sebou.<\/div>\n
Tom zabo\u0159il prsty do Billov\u00fdch vlas\u016f a st\u00e1le tla\u010dil jeho hlavu dop\u0159edu, nedal druh\u00e9mu chlapci ani \u0161anci se odt\u00e1hnout.<\/div>\n
Ne \u017ee by ten jakkoliv zam\u00fd\u0161lel to ud\u011blat. Byl p\u0159\u00edli\u0161 zachumlan\u00fd v Tomov\u011b n\u00e1ru\u010di a p\u0159\u00edli\u0161 ztracen\u00fd v tom jemn\u00e9m, miluj\u00edc\u00edm doteku, aby se odt\u00e1hl. Mysl m\u011bl zatemn\u011bnou, v\u016fbec mu nedoch\u00e1zelo, kde jsou – na \u00fapln\u011b otev\u0159en\u00e9m prostranstv\u00ed. Vypadalo to, \u017ee na tom te\u010f v\u016fbec nez\u00e1le\u017e\u00ed, na rozd\u00edl od jejich p\u0159edchoz\u00edch setk\u00e1n\u00ed, kdy hr\u00e1la jejich pozice hlavn\u00ed roli.<\/p>\n

Polibek trval dobrou minutu, a\u010dkoliv nebyl nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 hlubok\u00fd. Byl sp\u00ed\u0161 cudn\u00fd a ho\u0159skosladk\u00fd, nic v\u00edc ne\u017e moment mezi dv\u011bma lidmi, kte\u0159\u00ed se miluj\u00ed a \u0159\u00edkaj\u00ed si v\u00e1hav\u00e9 sbohem.<\/div>\n

Tom se p\u0159inutil odt\u00e1hnout, i kdy\u017e nesn\u00e1\u0161el ka\u017ed\u00fd milimetr, jen\u017e byl mezi n\u00edm a Billem. Nicm\u00e9n\u011b v\u011bd\u011bl, \u017ee to mus\u00ed ud\u011blat.<\/div>\n
„M\u011bl bych j\u00edt,“ za\u0161eptal a sledoval, jak \u010dernovl\u00e1sek pomalu otev\u00edr\u00e1 o\u010di.<\/div>\n
Bill navzdory sv\u00fdm p\u0159\u00e1n\u00edm k\u00fdvl a ti\u0161e odpov\u011bd\u011bl: „Pokud mus\u00ed\u0161\u2026“<\/div>\n
Vym\u011bnili si posledn\u00ed slova a n\u011bkolik „Miluju t\u011b“, pak se Tom kone\u010dn\u011b p\u0159inutil ud\u011blat od Billa p\u00e1r krok\u016f pry\u010d, pustit jeho pas a p\u0159ipa\u017eit ruce k t\u011blu.<\/div>\n
„Nezapome\u0148 na m\u011b,“ vyslovil, zat\u00edmco couval k pump\u011b. Ohl\u00e9dl se p\u0159es rameno a omotal prsty kolem dr\u017eadla.<\/div>\n
Bill se p\u0159inutil k poloup\u0159\u00edmn\u00e9mu \u00fasm\u011bvu, zat\u00edmco ho sledoval. „Nezapomenu,“ sl\u00edbil.<\/p>\n

Se zask\u0159\u00edp\u00e1n\u00edm dr\u017eadla Bill zav\u0159el o\u010di p\u0159esn\u011b pot\u00e9, co mu p\u0159\u00edmo p\u0159ed zrakem za\u010dal Tom mizet. Jako n\u011bkdo z poh\u00e1dek, kter\u00e9 mu vypr\u00e1v\u011bla matka p\u0159ed span\u00edm, kdy\u017e byl mal\u00fd. Zvedl se v\u00edtr, ale po n\u011bkolika sekund\u00e1ch to vypadalo, \u017ee se v\u0161echno vr\u00e1tilo do norm\u00e1lu. Bill otev\u0159el v\u00ed\u010dka a spat\u0159il pumpu p\u0159ed sebou \u00fapln\u011b opu\u0161t\u011bnou. \u017d\u00e1dn\u00e9 stopy po dredat\u00e9m chlapci.<\/div>\n

\u010cernovl\u00e1sek trochu popot\u00e1hl a p\u0159inutil se p\u0159ekonat kr\u00e1tkou vzd\u00e1lenost k domu, v n\u011bm\u017e bude dva dlouh\u00e9 m\u011bs\u00edce \u010dekat, ne\u017e se bude moct vr\u00e1tit do bezpe\u010d\u00ed Tomovy n\u00e1ru\u010de. Zmizel v dom\u011b a to, jestli ho n\u011bkdo vid\u011bl, byla posledn\u00ed z jeho starost\u00ed.<\/div>\n
Bohu\u017eel – p\u00e1r zv\u00eddav\u00fdch o\u010d\u00ed sledoval ka\u017edou sekundu jeho a Tomova lou\u010den\u00ed z okna haly.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

James pokra\u010doval v z\u00edr\u00e1n\u00ed z okna a u\u017easle kulil o\u010di. Nohy ho odm\u00edtaly n\u00e9st do bezpe\u010d\u00ed jeho pokoje, p\u0159esto\u017ee zaslechl zavrz\u00e1n\u00ed schod\u016f pod vahou n\u011b\u010d\u00edch krok\u016f – nepochybn\u011b Billov\u00fdch. P\u0159esto\u017ee chlapec v\u011bd\u011bl, \u017ee nejmoud\u0159ej\u0161\u00ed by bylo zmizet ve sv\u00e9 lo\u017enici a nechat to b\u00fdt, z\u016fst\u00e1val p\u0159ibit\u00fd k podlaze. Chodidla mu vrostla do koberce, jeho ruce st\u00e1le spo\u010d\u00edvaly na parapetu a jeho nos byl jen p\u00e1r centimetr\u016f od okenn\u00ed v\u00fdpln\u011b.<\/p><\/div>\n

„Jamesi?“ ozval se Bill\u016fv hlas, kter\u00fd p\u0159ipomn\u011bl p\u0159ede\u0161l\u00e9 kroky. Star\u0161\u00ed z chlapc\u016f se zastavil v polovin\u011b schodi\u0161t\u011b a zvedl hlavu. Jeho tv\u00e1\u0159 nesla zn\u00e1mky pl\u00e1\u010de. „Co zde d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
James se odvr\u00e1til od okna a o\u010di zap\u00edchl do t\u011bch Billov\u00fdch. Na moment z\u016fstal ti\u0161e. Pak promluvil, ani\u017e by reagoval na bratrovu ot\u00e1zku. „Kam Tom \u0161el?“ zeptal se ti\u0161e, aby ho nezaslechli otec ani matka.<\/div>\n
Bill odvr\u00e1til zrak a c\u00edtil, jak mu rudnou tv\u00e1\u0159e. „Odj\u00ed\u017ed\u00ed do domu sv\u00fdch prarodi\u010d\u016f,“ zamumlal v odpov\u011b\u010f a pak pro\u0161el kolem sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho sourozence a vkr\u00e1\u010del do sv\u00e9ho pokoje, na\u010de\u017e za sebou zabouchl dve\u0159e.<\/div>\n
Mlad\u0161\u00ed chlapec n\u011bkolik sekund sledoval zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e a pak je\u0161t\u011b jednou vykoukl z okna.<\/div>\n
Jist\u011b, to, \u017ee znovu vid\u011bl sv\u00e9ho bratra, jak l\u00edb\u00e1 toho pana Kaulitze, j\u00edm ot\u0159\u00e1slo.<\/div>\n
Ale pr\u00e1v\u011b te\u010f ho zrovna tohle tr\u00e1pilo ze v\u0161eho nejm\u00e9n\u011b.<\/div>\n
Pr\u00e1v\u011b te\u010f byl James stokr\u00e1t v\u00edc zv\u011bdav\u00fd na to, jak p\u0159esn\u011b Tom zmizel\u2026<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Tom \u0161pi\u010dkou boty otev\u0159el dve\u0159e hostinsk\u00e9ho pokoje a vt\u00e1hl dovnit\u0159 sv\u016fj n\u00e1mo\u0159nick\u00fd vak pln\u00fd oble\u010den\u00ed a dal\u0161\u00edch nezbytnost\u00ed, bez nich\u017e se v l\u00e9t\u011b u sv\u00fdch prarodi\u010d\u016f neobejde. Nechal ta\u0161ku u nohou man\u017eelsk\u00e9 postele a ze zad shodil na matraci batoh.<\/p><\/div>\n

Zt\u011b\u017eka vydechl a rozhl\u00e9dl se po pokoji, jen\u017e vypadal naprosto netknut\u00fd od V\u00e1noc, kdy tu byl naposledy. „Po\u0159\u00e1d v\u0161echno p\u0159i star\u00fdm,“ zamumlal si pod vousy a posadil se na kraj postele.<\/div>\n
Zap\u0159el se lokty o kolena a vlo\u017eil hlavu do dlan\u00ed. Tohle budou dva mu\u010div\u011b dlouh\u00e9 m\u011bs\u00edce, to v\u011bd\u011bl u\u017e te\u010f. Jeho prarodi\u010de byli u\u017e ve stavu zral\u00e9m na pe\u010dovatelsk\u00fd d\u016fm, ale oba byli p\u0159\u00edli\u0161 tvrdohlav\u00ed na to si p\u0159iznat, \u017ee by pot\u0159ebovali extra p\u00e9\u010di. Bylo jim p\u0159es osmdes\u00e1t, a p\u0159esto \u017eili tempem kr\u00e1l\u00ed\u010dk\u016f z reklamy na baterky.<\/div>\n
Nicm\u00e9n\u011b navzdory sv\u00e9 um\u00edn\u011bnosti z\u016fst\u00e1valo faktem, \u017ee pomoc pot\u0159ebovali – i s ka\u017edodenn\u00edmi v\u011bcmi. V podstat\u011b to znamenalo, \u017ee z Toma a jeho sestry Avy se na p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed dva m\u011bs\u00edce stanou sest\u0159i\u010dky z hospicu.<\/div>\n
A ta nejhor\u0161\u00ed \u010d\u00e1st v\u0161eho byl okam\u017eik, kdy Tom sv\u00e9ho d\u011bdu objal. Nemohl si pomoct, v\u0161imnul si shodn\u00fdch rys\u016f. D\u011bda m\u011bl stejn\u011b vzdorovitou bradu jako jeho otec James. A jakmile to Toma napadlo, jeho dal\u0161\u00ed my\u0161lenky vedly p\u0159\u00edmo k Billovi.<\/p>\n

„Chyb\u00ed ti?“ ozval se Avin hlas, zat\u00edmco si jej\u00ed bratr tisknul dlan\u011b k o\u010d\u00edm a sna\u017eil se zahnat mu\u010div\u00e9 p\u0159edstavy.<\/div>\n

Vzhl\u00e9dl od sv\u00fdch rukou a pod\u00edval se na sestru, je\u017e ve\u0161la do pokoje a sedla si na prot\u011bj\u0161\u00ed postel. „Kdo?“ zeptal se \u0161eptem.<\/div>\n
D\u00edvka proto\u010dila panenky.<\/div>\n
„Ty v\u00ed\u0161,“ prohl\u00e1sila se skr\u00fdvan\u00fdm \u00fasm\u011bvem, „ten kluk.“<\/div>\n
„J-jakej kluk?“ p\u00eddil se zv\u011bdav\u011b Tom, neschopn\u00fd si uv\u011bdomit, \u017ee jeho sestra v\u00ed o n\u011bm a Billovi. Samoz\u0159ejm\u011b, zapomn\u011bl na ten ve\u010der, kdy je na\u010dapala v objet\u00ed.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b jednou Ava zakoulela o\u010dima podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00edm typick\u00fdm pro teenagera. „Ten kluk,“ zopakovala vlastn\u00ed slova, c\u00edtila se trochu trapn\u011b, \u017ee o n\u011b\u010dem takov\u00e9m mluv\u00ed se sv\u00fdm bratrem. „Ten s \u010dern\u00fdmi vlasy\u2026 Bill? Nebo tak n\u011bjak?“ Jej\u00ed bratr ztuhle p\u0159ik\u00fdvl. „Chyb\u00ed ti?“<\/div>\n
V pokoji se ozvalo povzdechnut\u00ed a pak si Tom znovu p\u0159ikryl o\u010di dlan\u011bmi. Pokusil se o pohodov\u00e9 pokr\u010den\u00ed ramen, ale takov\u00fd pohyb z\u016fstal v jeho pozici nerozezn\u00e1n.<\/div>\n
Ub\u011bhla cel\u00e1 minuta, ne\u017e na\u0161el s\u00edlu odpov\u011bd\u011bt. „Tak n\u011bjak.“<\/div>\n
Ava se zahih\u0148ala, kdy\u017e zahl\u00e9dla rudou barvu na bratrov\u011b krku. „To je roztomil\u00fd,“ \u0159ekla. Nikdy p\u0159edt\u00edm nevid\u011bla ani nesly\u0161ela, \u017ee by Tomovi na n\u011bkom tak z\u00e1le\u017eelo, aby p\u0159iznal, \u017ee mu chyb\u00ed. „P\u0159ijede t\u011b sem v l\u00e9t\u011b nav\u0161t\u00edvit?“<\/div>\n
Bratr smutn\u011b zavrt\u011bl hlavou. „Nem\u016f\u017ee,“ p\u00edpnul.<\/div>\n
„Oh.“ Chv\u00edli bylo ticho a pak Ava znovu promluvila. „Je to tv\u016fj\u2026 tv\u016fj kluk<\/em>?“<\/p>\n

Tom ustal v tla\u010den\u00ed si prst\u016f do o\u010d\u00ed. Zvedl hlavu a op\u0159el si bradu o spojen\u00e9 dlan\u011b. Zhluboka se nadechl a po\u0159\u00e1dn\u011b vydechl, ne\u017e pohl\u00e9dl na Avu. Tak n\u011bjak nap\u016fl se usm\u00e1l a ti\u0161e odv\u011btil: „Jo, je.“<\/div>\n

D\u00edvce znachov\u011bly tv\u00e1\u0159e. M\u00edrn\u011b naklonila hlavu. „Jsi gay?“<\/div>\n
„Asi jo,“ op\u00e1\u010dil Tom prost\u011b. Niky p\u0159edt\u00edm nebyl, ale te\u010f to nemohl pop\u0159\u00edt. A kdyby prohla\u0161oval, \u017ee je gay jen ohledn\u011b jednoho \u010dlov\u011bka, lhal by dle sv\u00e9ho n\u00e1zoru s\u00e1m sob\u011b.<\/div>\n
Sestra se znovu zachichotala. „V\u00ed to m\u00e1ma? U\u017e jsi j\u00ed to \u0159ekl?“<\/div>\n
Tom vydechl a unaven\u011b zav\u0159el v\u00ed\u010dka. „Ne, je\u0161t\u011b ne. Nebyla ta spr\u00e1vn\u00e1 chv\u00edle.“<\/div>\n
„Oh.“<\/div>\n
„\u0164uk \u0165uk,“ ozval se hlas z chodby a pak zazn\u011blo za\u0165uk\u00e1n\u00ed na u\u017e otev\u0159en\u00e9 dve\u0159e. Do m\u00edstnosti vstoupila babi\u010dka se svou tenkou h\u016flkou, kter\u00e1 nevypadala, \u017ee by j\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 slou\u017eila.<\/div>\n
Tom odstr\u010dil svoje zavazadla ke zdi, aby babi\u010dka mohla proj\u00edt, a pomohl star\u00e9 \u017een\u011b posadit se na kraj l\u016f\u017eka.<\/p>\n

„Copak, babi?“ zeptal se dred\u00e1\u010d a tak\u00e9 se znovu posadil. Mra\u010dil se nad t\u00edm, jak vy\u010derpan\u011b vypadala \u017eena jenom po kr\u00e1tk\u00e9 cest\u011b z ob\u00fdv\u00e1ku do hostinsk\u00e9ho pokoje.<\/div>\n

Babi\u010dka si unaven\u011b povzdychla a zavrt\u011bla se na matraci. H\u016flku op\u0159ela o nohu postele. „Oh, babi\u010dka st\u00e1rne,“ prohl\u00e1sila se zasm\u00e1n\u00edm. „Ale d\u011bde\u010dek cht\u011bl, abych to byla j\u00e1, kdo v\u00e1m \u0159ekne novinky. Necht\u011bl b\u00fdt letos za toho \u0161patn\u00e9ho.“<\/div>\n
Jej\u00ed vnou\u010data se u\u0161kl\u00edbla. P\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bla, o \u010dem mluv\u00ed: o jejich letn\u00edch prac\u00edch. V dom\u011b sv\u00fdch prarodi\u010d\u016f ti dva opravdu p\u0159es pr\u00e1zdniny nezah\u00e1leli. Byli mlad\u00ed a zdrav\u00ed, tud\u00ed\u017e v perfektn\u00ed kondici pro t\u011b\u017ekou d\u0159inu.<\/div>\n
„Jak\u00fd je letos verdikt?“ zeptal se Tom. Odpov\u011bdi se trochu b\u00e1l, v minul\u00fdch letech na n\u011b ob\u010das \u010dekala opravdu t\u011b\u017ek\u00e1 pr\u00e1ce.<\/div>\n
„Oh, nic tak hrozn\u00e9ho,“ op\u00e1\u010dila babi\u010dka a uji\u0161\u0165uj\u00edcn\u011b popl\u00e1cala Toma po koleni. „Mysleli jsme, \u017ee letos byste vy dva mohli pomoct s \u00faklidem sklepa. Je tam tolik haramp\u00e1d\u00ed\u2026“ nedokon\u010dila a m\u00edrn\u011b se zahih\u0148ala. Pobaven\u011b zavrt\u011bla hlavou. „V\u00e1\u0161 d\u011bde\u010dek je hrozn\u00fd vete\u0161n\u00edk, ale nikdy by to nep\u0159iznal. V\u0161ak ho zn\u00e1te – p\u0159\u00edli\u0161 tvrdohlav\u00fd na to, aby p\u0159iznal, \u017ee je tvrdohlav\u00fd.“ \u017dena se znovu zasm\u00e1la. „Mysl\u00edte si, \u017ee byste to zvl\u00e1dli?“<\/div>\n
„To zvl\u00e1dneme,“ odpov\u011bd\u011bl chlapec. „pokud to tam nen\u00ed pln\u00fd sra\u010dek, ehm\u2026 v\u011bc\u00ed jako v podkrov\u00ed.“<\/p>\n

Jeho babi\u010dka po n\u011bm hodila pohledem, kter\u00fdm ho ti\u0161e varovala p\u0159ed pou\u017e\u00edv\u00e1n\u00edm sprost\u00fdch slov, ne\u017e \u0159ekla: „Nen\u00ed to tam ani z poloviny tak \u0161patn\u00e9, jako to bylo v podkrov\u00ed. V podkrov\u00ed byly moje zapomenut\u00e9 kr\u00e1my. Sklep je pln\u00fd d\u011bdov\u00fdch v\u011bc\u00ed. A jeho haramp\u00e1d\u00ed je mnohem zaj\u00edmav\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e to moje. M\u00e1 schovan\u00e9 v\u011bci z doby, kdy byl mal\u00fd, a krabice a krabice p\u0159edm\u011bt\u016f po sv\u00e9m otci-„<\/div>\n

„M\u00e1 n\u011bjak\u00e9 Jamesovy v\u011bci?“ sko\u010dil sv\u00e9 babi\u010dce do \u0159e\u010di Tom, \u010d\u00edm\u017e na sebe p\u0159it\u00e1hl pozornost v\u0161ech v m\u00edstnosti.<\/div>\n
Star\u00e1 \u017eena zmaten\u011b nadzdvihla obo\u010d\u00ed a obr\u00e1til se na sv\u00e9ho vnuka. „V\u011bci po tv\u00e9m prad\u011bde\u010dkovi, ano,“ odpov\u011bd\u011bla nech\u00e1pav\u011b. „Jak to, \u017ee si pamatuje\u0161 jeho jm\u00e9no? D\u011blali jste ve \u0161kole genealogii?“ zavtipkovala.<\/div>\n
Tom se zasm\u00e1l a zavrt\u011bl hlavou. „Ne, je to jenom\u2026 n\u011bco, co prost\u011b v\u00edm,“ odv\u011btil ti\u0161e, vd\u011b\u010dn\u00fd za to, \u017ee nikomu nevrt\u00e1 hlavou jeho nev\u00eddan\u00fd z\u00e1jem. „Tak\u017ee kdy za\u010dneme?“ zeptal se, aby zm\u011bnil t\u00e9ma.<\/div>\n
„Za\u010dn\u011bte, kdy chcete,“ \u0159ekla jeho babi\u010dka s \u00fasm\u011bvem. „M\u00e1te na to cel\u00e9 l\u00e9to.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Tom vydr\u017eel p\u00e1r dn\u00ed, skoro t\u00fdden. Vzal si \u010das na to zvyknout si na situaci n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch m\u011bs\u00edc\u016f. Necht\u011bl myslet na Billa a vypadalo to, \u017ee kdykoliv se jenom p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed ke sklepu, jeho my\u0161lenky zam\u00ed\u0159\u00ed p\u0159\u00edmo k n\u011bmu.<\/p><\/div>\n

\u0160est\u00e9ho dne u prarodi\u010d\u016f nicm\u00e9n\u011b b\u011bhem odpoledne do sklepen\u00ed zam\u00ed\u0159il, aby se v n\u011bm ukryl p\u0159ed horkem a sluncem. A skon\u010dil obklopen\u00fd nekon\u010d\u00edc\u00ed horou \u0161pinav\u00fdch krabic. N\u011bkter\u00e9 byly \u00fahledn\u011b vyskl\u00e1dan\u00e9, dal\u0161\u00ed \u0161tosy vypadaly jako \u0161ikm\u00e1 v\u011b\u017e v Pise. Ale jednu v\u011bc m\u011bly v\u0161echny krabice spole\u010dnou – byly pokryt\u00e9 silnou vrstvou prachu<\/div>\n
Tom zat\u00e1hl za \u0159et\u00edzek, aby si rozsv\u00edtil, \u010d\u00edm\u017e oz\u00e1\u0159il v\u011bt\u0161inu sklepa. Vydechl. Nedok\u00e1zal se rozhodnout, kde m\u00e1 za\u010d\u00edt. Nakonec otev\u0159el v\u00edko krabice, kter\u00e1 le\u017eela nejbl\u00ed\u017ee u n\u011bj. Zaka\u0161lal a zam\u00e1val si levou rukou p\u0159ed obli\u010dejem, aby rozehnal oblak prachu, jen\u017e se zvedl kolem boxu a napadl vzduch kolem. Tom kuckal, dokud kolem n\u011bj nebylo op\u011bt trochu d\u00fdchatelno.<\/div>\n
Ud\u011blal krok dop\u0159edu a nakoukl do otev\u0159en\u00e9 krabice a nad obsahem se zamra\u010dil.<\/div>\n
Hra\u010dky.<\/div>\n
Box nebyl pln\u00fd ni\u010deho jin\u00e9ho ne\u017e star\u00fdch poni\u010den\u00fdch d\u011btsk\u00fdch hra\u010dek. A vypadalo to, \u017ee jde sp\u00ed\u0161 o mat\u010diny v\u011bci. Pokud tedy nem\u011bl d\u011bde\u010dek jako d\u00edt\u011b zal\u00edben\u00ed v barb\u00edn\u00e1ch.<\/div>\n
Tom se u\u0161kl\u00edbl, posunul krabici bokem pod sv\u011btlo a jist\u011b, \u010derven\u00fdm fixem tam bylo naps\u00e1no: Simoniny hra\u010dky.<\/div>\n
To rozhodn\u011b nebylo to, co hledal.<\/div>\n
Ale jestli je jedna krabice popsan\u00e1, pak budou i ty dal\u0161\u00ed, ne?<\/div>\n
Tom se nat\u00e1hl k polici za sebou a vzal do ruky baterku. Nechal krabici otev\u0159enou, zapnul baterku a zam\u011b\u0159il pozornost na viditeln\u00e9 strany krabic. Kone\u010dn\u011b uvid\u011bl to jedno slovo, kter\u00e9 hledal.<\/p>\n

Vypnul baterku a odhodil ji stranou. Pak zvednul v\u00edko krabice. Rychle se pod\u00edval dovnit\u0159, ale k jeho zklam\u00e1n\u00ed tam nebylo nic moc k vid\u011bn\u00ed.<\/div>\n

„Pro\u010d to d\u011bl\u00e1\u0161 u\u017e te\u010f?“<\/div>\n
Tom upustil zar\u00e1movan\u00e9 fotografie sv\u00e9ho d\u011bdy v d\u011btsk\u00e9m v\u011bku zp\u00e1tky do krabice a ohl\u00e9dl se p\u0159es rameno na svou malou sestru, kter\u00e1 seskakovala po schodech do sklepa, p\u0159i\u010dem\u017e rozsv\u011bcovala sv\u011btla. Jej\u00ed poskoky d\u011blaly \u0161oupav\u00e9 zvuky na cementov\u00e9 podlaze. P\u0159e\u0161la ke sv\u00e9mu bratrovi.<\/div>\n
Tom vydechl a trhl rameny a pak obr\u00e1til pozornost zp\u011bt na box pln\u00fd fotografi\u00ed. Zvedl rodinn\u00fd sn\u00edmek z doby, kdy byl d\u011bda mal\u00fd, a odpov\u011bd\u011bl: „Nem\u00e1m nic lep\u0161\u00edho na pr\u00e1ci.“<\/div>\n
„Tak\u017ee rad\u0161i bude\u0161 tady na prachov\u00fdm h\u0159i\u0161ti?“ zeptala se Ava. Vy\u0161vihla se na pom\u011brn\u011b stabiln\u00ed stoli\u010dku a p\u0159ejela prstem p\u0159es v\u00edko jedn\u00e9 zav\u0159en\u00e9 krabice. Pak si ho zvedla k tv\u00e1\u0159i a za\u0161klebila se nad vrstvou prachu, kter\u00e1 utkv\u011bla na jej\u00ed k\u016f\u017ei. „Hnus.“<\/div>\n
„Lep\u0161\u00ed ne\u017e bejt venku v tom vedru,“ zamumlal Tom a sundal jeden horn\u00ed box a polo\u017eil ho na zem. „D\u011bda je takovej vete\u0161n\u00edk\u2026 pro\u010d by si n\u011bkdo schov\u00e1val v\u0161echny tyhle sra\u010dky?“<\/div>\n
Ava se zahih\u0148ala a sesko\u010dila ze sed\u00e1tka. Otev\u0159ela v\u00edko jin\u00e9 krabice. „A d\u011bda m\u00e1 o\u010dividn\u011b r\u00e1d ply\u0161ov\u00fd medv\u00eddky,“ prohl\u00e1sila se zasm\u00e1n\u00edm a vyt\u00e1hla vycpan\u00e9 zv\u00ed\u0159e ven. „J\u00e9, smrd\u00ed starobou a pl\u00edsn\u00ed-„<\/div>\n
„Pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj,“ p\u0159eru\u0161il ji chlapec pot\u00e9, co odhl\u00e9dl od sv\u00e9 krabice a jeho o\u010di zachytili pov\u011bdom\u00e9ho medv\u00eddka. Vytrhl ply\u0161\u00e1ka sest\u0159e z rukou a pod\u00edval se na n\u011bj bl\u00ed\u017ee. Vykulil o\u010di a dotkl se modr\u00e9 srsti, jako by byla ze zlata.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Ava se za\u0159ehtala bratrov\u011b \u00fa\u017easu, ne\u017e se obr\u00e1tila zp\u00e1tky k boxu. „Tomi m\u00e1 r\u00e1d medv\u00eddky?“ zeptala se s d\u011btsk\u00fdm \u017evatl\u00e1n\u00edm.<\/div>\n
„Sklapni, j\u00e1 jen\u2026“ nedokon\u010dil Tom, uv\u011bdomil si, \u017ee j\u00ed nem\u016f\u017ee \u0159\u00edct, \u017ee toho sam\u00e9ho medv\u011bda dal Billovi p\u0159ed p\u00e1r t\u00fddny. A rozhodn\u011b to byl ten stejn\u00fd medv\u011bd, navzdory opot\u0159ebov\u00e1n\u00ed a p\u00e1r trhlin\u00e1m. Dred\u00e1\u010d zat\u0159epal hlavou a spustil ruku dol\u016f, p\u0159i\u010dem\u017e ply\u0161\u00e1ka st\u00e1le dr\u017eel v lev\u00e9 ruce. „Kde jsi to na\u0161la?“<\/div>\n
„Tady,“ odpov\u011bd\u011bla Ava a zakuckala se. Odfoukla prachov\u00fd mrak. „Ooh, co je tohle?“ ot\u00e1zala se, kdy\u017e se prohrabala stohem pap\u00edr\u016f. Zabo\u0159ila ruce do velk\u00e9 krabice a vyt\u00e1hla knihu s ko\u017eenou vazbou. Rozv\u00e1zala uzel a otev\u0159ela ji na prvn\u00ed stran\u011b.<\/div>\n
„Co to je?“ zeptal se ti\u0161e Tom a sledoval, jak se jeho sestra zub\u00ed, zat\u00edmco znovu used\u00e1 na stoli\u010dku s kn\u00ed\u017ee\u010dkou v ruce.<\/div>\n
Ava se zahih\u0148ala a knihu zav\u0159ela. Uk\u00e1zala ji sv\u00e9mu bratrovi. „Mysl\u00edm, \u017ee je to n\u011bco jako den\u00edk. Vypad\u00e1 to, \u017ee ji psalo n\u011bjak\u00e9 mal\u00e9 d\u00edt\u011b. Tady, pod\u00edvej.“<\/div>\n
Tom polo\u017eil medv\u00eddka na v\u00edko jedn\u00e9 krabice a vzal si od sestry knihu. P\u0159ejel prsty po ko\u017een\u00e9m obalu a obr\u00e1til kn\u00ed\u017eku v rukou. Vypadala sta\u0159e a rohy byly poni\u010den\u00e9, jako by ta kn\u00ed\u017eka byla schov\u00e1van\u00e1 p\u0159\u00edli\u0161 \u010dasto v mal\u00fdch \u00fakrytech. Op\u0159el se o ze\u010f, otev\u0159el knihu a naklonil si ji tak, aby mohl na sv\u011btle p\u0159e\u010d\u00edst p\u00edsmo.<\/div>\n
Sestra m\u011bla pravdu, vypadalo to, \u017ee do knihy psalo n\u011bjak\u00e9 mal\u00e9 d\u00edt\u011b. Rukopis byl rozt\u0159esen\u00fd a p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00fd – jako kdy\u017e se d\u00edt\u011b u\u010d\u00ed ps\u00e1t do linek.<\/p>\n

Obsah prvn\u00ed str\u00e1nky to jenom dokazoval. Tom se zasm\u00e1l d\u011btinskosti prvn\u00edho z\u00e1pisu. To d\u00edt\u011b psalo o n\u011bjak\u00e9 hra\u010dce, kterou mu matka nekoupila, kdy\u017e byli ve m\u011bst\u011b – a jak je za to na ni na\u0161tvan\u00e9. Svou matku vykreslil jako vt\u011blen\u00ed \u010f\u00e1bla.<\/div>\n

„\u010cemu se sm\u011bje\u0161?“ p\u00eddila se Ava, zat\u00edmco na stoli\u010dce kom\u00edhala nohama dop\u0159edu a dozadu.<\/div>\n
Tom vzhl\u00e9dl, m\u00edrn\u011b p\u0159ekvapen\u00fd. „Je to jako d\u011btskej \u010dasopis,“ op\u00e1\u010dil se sm\u00edchem, jako by to byl dal\u0161\u00ed d\u016fvod jeho pobaven\u00ed. Podv\u011bdom\u011b obr\u00e1til list a dodal: „Je to sm\u011b\u0161n\u00fd.“<\/div>\n
„Oukej,“ prohl\u00e1sila Ava a sesko\u010dil ze stoli\u010dky. „Bav se, j\u00e1 jdu zp\u00e1tky nahoru.“<\/div>\n
Tom sotva p\u0159ik\u00fdvl. Zaslechl sest\u0159iny kroky na schodech, ale jeho pozornost byla te\u010f up\u0159en\u00e1 na n\u011bco jin\u00e9ho. Projel dal\u0161\u00edch p\u00e1r str\u00e1nek, sm\u00e1l se sm\u011b\u0161n\u00fdm p\u0159\u00edhod\u00e1m na nich zachycen\u00fdch. Oto\u010dil dal\u0161\u00ed list a v\u0161iml si n\u011bkolika vytr\u017een\u00fdch str\u00e1nek, jejich\u017e kraje uv\u00edzly ve vazb\u011b jako slab\u00e1 p\u0159ipom\u00ednka.<\/div>\n
Tom p\u0159ejel prsty po zbytc\u00edch pap\u00edru a pak se pod\u00edval na dal\u0161\u00ed z\u00e1pis. Tenhle byl jin\u00fd ne\u017e ty p\u0159edchoz\u00ed. P\u00edsmo bylo jist\u011bj\u0161\u00ed a tentokr\u00e1t bylo v horn\u00edm rohu str\u00e1nky napsan\u00e9 datum.<\/p>\n

„Ach!“ Tom skoro vyk\u0159ikl a vysko\u010dil na nohy, kdy\u017e uc\u00edtil za\u0161imr\u00e1n\u00ed ve tv\u00e1\u0159i. Odcvrnkl hmyz\u00ed potvoru pry\u010d. Ta spadla na podlahu – a stejn\u011b tak i kniha. Tom uklidnil sv\u016fj dech a klekl si, aby den\u00edk sebral, p\u0159i\u010dem\u017e mumlal: „Pitomej brouk.“ Zt\u011b\u017eka vydechl a zvedl knihu. Ta se sama otev\u0159ela, zat\u00edmco se Tom zvedal, a jeden list z den\u00edku vypadl a snesl se na zem.<\/div>\n

Tom se sehnul a zvedl ten p\u0159edm\u011bt. Byl to slo\u017een\u00fd list pap\u00edru, kter\u00fd byl t\u011b\u017e\u0161\u00ed ne\u017e ostatn\u00ed – jako kus kartonu. Slo\u017een\u00fd okraj byl z\u0159ejm\u011b uhlazovan\u00fd tak dlouho, a\u017e byl tak tenk\u00fd, jak jen to bylo mo\u017en\u00e9.<\/div>\n
Tom se znovu postavil, polo\u017eil den\u00edk na krabici a shl\u00e9dl zmaten\u011b na prou\u017eek pap\u00edru ve sv\u00fdch rukou. Op\u0159el a provl\u00e9kl prsty tak, aby pap\u00edr rozbalil.<\/div>\n
Dech se mu zadrhl v hrdle.<\/div>\n
Pap\u00edr se rozt\u0159\u00e1sl, jak kop\u00edroval pohyby Tomov\u00fdch rukou.<\/div>\n
Chlapec p\u00e1rkr\u00e1t zamrkal, neschopn\u00fd uv\u011b\u0159it, co vid\u00ed. Bylo to skoro nere\u00e1ln\u00e9.<\/div>\n
Znovu se pod\u00edval na pap\u00edr, ale ten se nezm\u011bnil. Byl stejn\u00fd jako p\u0159ed dv\u011bma vte\u0159inami. S\u00e9rie fotografi\u00ed z fotobudky z karnevalu p\u0159ed p\u00e1r t\u00fddny. Ka\u017ed\u00e1 z nich zobrazovala momentky Billa a Toma. Tomovi se rozbu\u0161ilo srdce, kdy\u017e si uv\u011bdomil, kde ty fotky byly. James\u016fv den\u00edk,<\/em> pomyslel si. Znovu s\u00e1hl pro knihu, fotky st\u00e1le mezi prsty, a zalistoval str\u00e1nkami, aby se dostal k v\u00edce „sou\u010dasn\u00fdm“ dat\u016fm.<\/p>\n

„1908, 1908, no tak, no tak,“ \u0161eptal, ot\u00e1\u010del str\u00e1nku za str\u00e1nkou, dokud nena\u0161el, co hledal. „Dvac\u00e1t\u00e9ho b\u0159ezna 1908, jo!“ P\u0159ejel prav\u00fdm ukazov\u00e1\u010dkem po str\u00e1nce, o\u010dima p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl zleva doprava a rty formovaly napsan\u00e1 slova, sem tam Tomovi n\u011bco uniklo nahlas. „Bill v\u010dera p\u0159ivedl dom\u016f ciz\u00edho kluka\u2026 m\u011bl divn\u00e9 vlasy\u2026 nikdy jsem nevid\u011bl takov\u00e9 vlasy!… \u0158\u00edkal n\u011bco o tom, \u017ee se nem\u016f\u017ee dostat dom\u016f\u2026 Bill ho zde nechal p\u0159es noc\u2026 Matka a otec byli na n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b u pratety\u2026 R\u00e1no byl pry\u010d\u2026“<\/div>\n

Tom oto\u010dil str\u00e1nku, jeho o\u010di zb\u011bsile t\u011bkaly po z\u00e1pisc\u00edch, dlan\u011b se mu potily a fotky v jeho slab\u00e9m sev\u0159en\u00ed se t\u0159\u00e1sly. P\u00e1r dal\u0161\u00edm z\u00e1pis\u016fm nev\u011bnoval pozornost, jeliko\u017e je shledal ned\u016fle\u017eit\u00fdmi, byly to v podstat\u011b jenom Jamesovy n\u00e1zory na to, \u017ee Bill o\u010dividn\u011b dost \u010dasto mluv\u00ed o tom, jak Toma potkal.<\/div>\n
Dred\u00e1\u010d se zarazil, jakmile do\u0161el k mlad\u0161\u00edm z\u00e1pisk\u016fm – z pozdn\u00edho jara. Projel prvn\u00edch p\u00e1r \u0159\u00e1dk\u016f z jednoho z nich a pak se rozhodl p\u0159e\u010d\u00edst cel\u00fd z\u00e1pis, slovo po slovu. Celou dobu mu srdce bu\u0161ilo jako spla\u0161en\u00e9.<\/p>\n

22. kv\u011btna 1908<\/p>\n

V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee m\u00e1 Bill k tomu panu Kaulitzovi bl\u00edzk\u00fd vztah, ale nikdy by mne nenapadlo, \u017ee by mohl b\u00fdt a\u017e takto bl\u00edzk\u00fd. Vid\u011bl jsem je dnes, jak spolu utekli do lesa, a sledoval jsem je. Myslel jsem si, \u017ee se Bill chyst\u00e1 uk\u00e1zat Tomovi nedalekou \u0159\u00ed\u010dku. Nem\u011bl jsem je sledovat. Nem\u011bl.<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
Ne\u0161lo o \u0159\u00ed\u010dku. „Bojovali spolu,“ jak to nazval Bill. Donutil mne p\u0159\u00edsahat, \u017ee to nepov\u00edm matce. Neud\u011bl\u00e1m to, tak\u00e9 by byl nesmysl \u017ealovat na n\u011bco, co se nestalo. Nebojovali spolu. Sledoval jsem je zpoza stromu. L\u00edbali se! Bylo to tak nechutn\u00e9! Dva kluci? A l\u00edbaj\u00ed se? Je to v\u016fbec spr\u00e1vn\u00e9? V\u017edycky jsem vid\u011bl jenom chlapec a d\u011bv\u010data, kte\u0159\u00ed toto d\u011blaj\u00ed, ani jsem nic jin\u00e9ho nesly\u0161el. Zeptal bych se matky, ale boj\u00edm se, \u017ee bude cht\u00edt v\u011bd\u011bt d\u016fvod, pro\u010d jsem tak zv\u011bdav\u00fd.<\/em>
Nicm\u00e9n\u011b zeptal jsem se Billa. \u0158ekl, \u017ee pro n\u011bjak\u00e9 lidi je to \u0161patn\u00e9. Zeptal jsem se ho, jestli je takov\u00fd. Jestli se mu l\u00edb\u00ed chlapci.<\/em><\/div>\n
\u0158ekl, \u017ee ne.<\/em><\/div>\n
Lhal. V\u00edm, \u017ee lhal. V\u00edm, co jsem vid\u011bl.<\/em><\/div>\n
Vid\u011bl jsem, jak l\u00edb\u00e1 Toma, a sly\u0161el jsem jejich rozhovor.<\/em><\/div>\n
Pokud se to n\u011bjak\u00fdm lidem zd\u00e1 \u0161patn\u00e9, pro\u010d to d\u011bl\u00e1? A pro\u010d to skr\u00fdv\u00e1?<\/p>\n

<\/em> Tom vydechl a sna\u017eil se zpomalit zb\u011bsil\u00e9 \u00fadery sv\u00e9ho srdce. James to v\u011bd\u011bl a v\u011bd\u011bl v\u00edc, ne\u017e si mysleli. U\u017e jenom tohle sta\u010dilo na to, aby Tom vy\u0161iloval.<\/div>\n

„Thomasi! Ob\u011bd je na stole!“ ozval se babi\u010d\u010din hlas nad schody. Ten Toma probral z my\u0161lenek. Chlapec vysko\u010dil ze sv\u00e9ho m\u00edsta a zav\u0159el knihu. „Thomasi, jsi tam dole?“<\/div>\n
„Jo, jo, u\u017e jdu, babi!“ zavolal nazp\u011bt a vlo\u017eil fotky zp\u011bt do den\u00edku. Rozhl\u00e9dl se po neuspo\u0159\u00e1dan\u00e9m sklep\u011b a str\u010dil knihu v ko\u017een\u00e9 vazb\u011b zp\u011bt do jedn\u00e9 z krabic. Vyb\u011bhl schody nech\u00e1vaje den\u00edk za sebou a modle se, aby tam s n\u00edm z\u016fstaly i jeho my\u0161lenky.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Tom nem\u011bl to \u0161t\u011bst\u00ed. Jeho my\u0161lenky nez\u016fstaly ve sklep\u011b. M\u00edsto toho se mu honily hlavou cel\u00e9 odpoledne a ve\u010der a stra\u0161ily ho t\u00edm, co dal\u0161\u00edho je\u0161t\u011b James v\u00ed.<\/p><\/div>\n

Nakonec se propl\u00ed\u017eil zp\u011bt do sklepa a vzal si den\u00edk, kter\u00fd schoval za z\u00e1dy, kdy\u017e proch\u00e1zel okolo prarodi\u010d\u016f.<\/div>\n
A te\u010f byl ve sv\u00e9m pokoji, op\u00edral se o \u010delo postele a otev\u0159en\u00fd den\u00edk m\u011bl polo\u017een\u00fd na kolenou. Prob\u00edral se str\u00e1nkami, n\u011bkter\u00e9 z\u00e1pisy u\u017e \u010detl a p\u0159esko\u010dil dal\u0161\u00ed, kter\u00e9 ho nezaj\u00edmaly. Zastavil se u posledn\u00edho z\u00e1pisu, ale str\u00e1nky ot\u00e1\u010del rychle. Nakonec jeho zrak padl na z\u00e1pis, kter\u00e9mu se vyhnout nemohl.<\/p>\n

14. \u010dervna 1908<\/p>\n

Jsem tak zmaten\u00fd. Sledoval jsem Billa a Toma, jak se spolu lou\u010d\u00ed. Byli venku a j\u00e1 je pozoroval z okna haly. Odvr\u00e1til jsem se, kdy\u017e se l\u00edbali (je to st\u00e1le dost divn\u00e9), ale bylo jasn\u00e9, \u017ee ti dva si \u0159\u00edkaj\u00ed sbohem. (Zeptal jsem se Billa a ten \u0159ekl, \u017ee Tom jede na n\u011bjakou dobu ke sv\u00fdm prarodi\u010d\u016fm).<\/em><\/div>\n

<\/a>Rozlou\u010dili se a pot\u00e9 Tom p\u0159e\u0161el k vodn\u00ed pump\u011b, ji\u017e otec zapomn\u011bl spravit. Vypadal, \u017ee chce zkusit napumpovat n\u011bjakou vodu, ale nejsem si jist\u00fd, zda jsem zrovna mrknul nebo jsem m\u011bl jak\u00e9si zatm\u011bn\u00ed, ale dal\u0161\u00ed v\u011bc, jakou v\u00edm, je to, \u017ee Tom byl pry\u010d.<\/em><\/div>\n
Zmizel z na\u0161eho pozemku.<\/em><\/div>\n
Jsem si jist\u00fd, \u017ee jsem m\u011bl o\u010di otev\u0159en\u00e9. Bylo to jako by se vypa\u0159il do vzduchu.<\/em><\/div>\n
Jednu sekundu zde byl a tu dal\u0161\u00ed ne. I kdybych mrkl, nem\u011bl by Tom dostatek \u010dasu na to ut\u00e9ct jin\u00fdm sm\u011brem. Sna\u017eil jsem se p\u0159ij\u00edt se stovkou r\u016fzn\u00fdch vysv\u011btlen\u00ed, ale \u017e\u00e1dn\u00e9 nesta\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee zmizel.<\/em><\/div>\n
M\u011bl bych se na to zeptat Billa. Byl tam s Tomem, mo\u017en\u00e1 bude v\u011bd\u011bt.<\/em><\/div>\n
A\u010dkoliv – Bill nevypadal tou ud\u00e1lost\u00ed n\u011bjak ot\u0159esen\u00fd.<\/p>\n

<\/em> Tom ztuhnul. Ruka, v n\u00ed\u017e sv\u00edral roh str\u00e1nky, se mu rozt\u0159\u00e1sla. Nem\u016f\u017ee v\u011bd\u011bt o cestov\u00e1n\u00ed \u010dasem,<\/em> uji\u0161\u0165oval se Tom a ignoroval varov\u00e1n\u00ed problik\u00e1vaj\u00edc\u00ed mu v hlav\u011b. Ale s ka\u017ed\u00fdm nov\u00fdm slovem na dal\u0161\u00edch str\u00e1nk\u00e1ch bylo pro Toma t\u011b\u017e\u0161\u00ed z\u016fstat v klidu.<\/p>\n

autor: Izzap<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Allka<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Izzap Lou\u010den\u00ed a prach „Mus\u00ed\u0161 odjet?“ zeptal se Bill u\u017e poosm\u00e9 od t\u00e9 chv\u00edle, co Tom dorazil. Jeho hlas byl m\u011bkk\u00fd a pln\u00fd nad\u011bje, chlapec doufal, \u017ee usly\u0161\u00ed jinou odpov\u011b\u010f, ne\u017e jak\u00e1 u\u017e zazn\u011bla sedmkr\u00e1t. Bohu\u017eel se mu op\u011bt dostalo toho<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[606],"tags":[],"class_list":["post-3067","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-turn-back-time"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3067","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3067"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3067\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3067"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3067"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3067"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}