{"id":3070,"date":"2015-05-06T14:00:00","date_gmt":"2015-05-06T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3060"},"modified":"2015-05-06T14:00:00","modified_gmt":"2015-05-06T13:00:00","slug":"lost-to-be-found-38","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/05\/06\/lost-to-be-found-38\/","title":{"rendered":"Lost to be found 38."},"content":{"rendered":"
autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Simone st\u00e1la op\u0159en\u00e1 o kuchy\u0148skou linku a skepticky se d\u00edvala na sv\u00e9ho syna, kter\u00fd st\u00e1l proti n\u00ed, sna\u017e\u00edc se zachovat si v obli\u010deji velmi p\u0159esv\u011bd\u010div\u00fd v\u00fdraz, aby dal matce pocit, \u017ee nejde o nic zl\u00e9ho. V jeho nevyzpytateln\u00e9 hlav\u011b se toti\u017e zrodil n\u00e1pad, o kter\u00e9m v\u011bd\u011bl zat\u00edm jen on, z \u010d\u00e1sti Tom, kter\u00fd sl\u00edbil svoji \u00fa\u010dast, proto\u017ee koneckonc\u016f to, co m\u011bl Bill za lubem, by se bez Toma ani neobe\u0161lo a te\u010f se s nepatrnou \u010d\u00e1st\u00ed sv\u00e9ho pl\u00e1nu sv\u011b\u0159oval i m\u00e1m\u011b, proto\u017ee od n\u00ed pot\u0159eboval finan\u010dn\u00ed sponzorsk\u00fd dar a taky svolen\u00ed, \u017ee si m\u016f\u017ee p\u016fj\u010dit auto a b\u00fdt v\u011bt\u0161inu dne mimo dosah, ani\u017e by byl ochotn\u00fd se se Simone pod\u011blit o podrobn\u011bj\u0161\u00ed informace, kam jede, jak dlouho tam bude, co tam chce d\u011blat a pro\u010d s n\u00edm jede i Tom.<\/div>\n
„Bille, v\u00ed\u0161 moc dob\u0159e, \u017ee nem\u00e1m r\u00e1da tyhle ty tvoje tajn\u00e9 n\u00e1pady, o kter\u00fdch mi nechce\u0161 \u0159\u00edct nic bli\u017e\u0161\u00edho. Ty mi nic ne\u0159ekne\u0161, ale po mn\u011b chce\u0161 v\u0161echno – pen\u00edze, kl\u00ed\u010de od auta a svolen\u00ed. To nen\u00ed moc f\u00e9r,“ zavrt\u011bla \u017eena hlavou.<\/div>\n
„Mami, pros\u00edm. V\u011b\u0159 mi trochu. Nechci vyloupit banku ani nic podobn\u00e9ho. Je to jen takov\u00fd… mal\u00fd…oby\u010dejn\u00fd… docela ne\u0161kodn\u00fd v\u00fdlet,“ usm\u00e1l se jako nevi\u0148\u00e1tko.<\/div>\n
„V\u00ed Gordon o tom, \u017ee si chce\u0161 p\u016fj\u010dit auto?“<\/div>\n
„No a mus\u00ed to bezpodm\u00edne\u010dn\u011b v\u011bd\u011bt?“ zaculil se.<\/div>\n
„Bille, to auto jsme kupovali na p\u016fl. Mus\u00ed v\u011bd\u011bt, co se d\u011bje s jeho p\u016flkou,“ vysv\u011btlovala Simone.<\/div>\n
„A nemohla bys mu to \u0159\u00edct, a\u017e ta jeho p\u016flka odjede s tou tvoj\u00ed?“za\u0161vito\u0159il.<\/div>\n
„Bille, ty m\u011b p\u0159ivede\u0161 do hrobu. J\u00e1 Gordonovi nic tajit nebudu. Jdi za n\u00edm a zeptej se ho, pak p\u0159ij\u010f zp\u00e1tky a ne aby ses pokou\u0161el mi namluvit, \u017ee Gordon nem\u00e1 nic proti a j\u00e1 pak zjistila, \u017ee jsi lhal, jen abys dos\u00e1hl sv\u00e9ho,“ pohrozila mu.<\/div>\n
„To bylo jen jednou,“ br\u00e1nil se. „Musel jsem ti \u0159\u00edct, \u017ee mi Gordon toho zaracha u\u017e zru\u0161il, jinak by se mi moje rande vysm\u00e1lo!“<\/div>\n
„Pak by to bylo hodn\u011b \u0161patn\u00e9 rande, kdy\u017e nebylo ochotn\u00e9 respektovat pravidla.“<\/div>\n
„Faaaajn faaaajn. Jdu za n\u00edm,“ za\u0161klebil se a oto\u010dil se na pat\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Bill ode\u0161el do salonku, kdy tu\u0161il sv\u00e9ho ot\u010d\u00edma.<\/div>\n
„Gordonku? Gordi. Gor\u010fousku,“ pou\u017e\u00edval v\u0161elijak\u00e9 zkomoleniny Gordonova jm\u00e9na ve zp\u011bvn\u00e9m t\u00f3nu a s \u00fasm\u011bvem od ucha k ucha vtan\u010dil do salonku a\u017e k nevlastn\u00edmu otci.<\/div>\n
„Co kdybys mi p\u0159estal prznit jm\u00e9no a \u0159ekl rovnou, \u010deho si \u017e\u00e1d\u00e1\u0161,“ pod\u00edval se na Billa, kter\u00fd se na n\u011bj culil, a\u017e to nebylo p\u0159irozen\u00e9.<\/div>\n
„Jak v\u00ed\u0161, \u017ee n\u011bco chci?“<\/div>\n
„Bille, je to v\u017edycky ta sam\u00e1 p\u00edsni\u010dka. P\u0159ejdi k v\u011bci,“ popohnal jej.<\/div>\n
„Pot\u0159eboval bych tvoji p\u016flku auta,“ zakoulel o\u010dima.<\/div>\n
„Na?“<\/div>\n
„Tajn\u00fd v\u00fdlet.“<\/div>\n
„Kam?<\/div>\n
„Jen kousek odtud.“<\/div>\n
„Na jak dlouho?“<\/div>\n
„Dokud to bude pot\u0159eba,“ odpov\u00eddal Bill velmi v\u00fdmluvn\u011b. Gordon st\u00e1hl obli\u010dej do nespokojen\u00e9 grimasy.<\/div>\n
„Ob\u00e1v\u00e1m se, m\u016fj mil\u00fd zlat\u00fd, \u017ee jsi mi nepodal p\u0159\u00edli\u0161 p\u0159esv\u011bd\u010div\u00e9 odpov\u011bdi, kter\u00e9 by m\u011b p\u0159im\u011bnily p\u016fj\u010dit ti moji p\u016flku auta.“<\/div>\n
„A co t\u011b vede k my\u0161lence, \u017ee tob\u011b, nevlastn\u00edmu ta\u0165kovi, o sv\u00e9m \u010f\u00e1belsk\u00e9m tajn\u00e9m pl\u00e1nu \u0159eknu n\u011bco v\u00edc, ne\u017e jsem \u0159ekl sv\u00e9 vlastn\u00ed m\u00e1m\u011b?“ zah\u00fdbal obo\u010d\u00edm v\u00edt\u011bzn\u011b.<\/div>\n
„Pr\u00e1v\u011b proto, \u017ee nejsi m\u016fj vlastn\u00ed a moji l\u00e1sku si mus\u00ed\u0161 zaslou\u017eit,“ vr\u00e1til mu.<\/div>\n
„Gordoneeeeee! Nebu\u010f labu\u0165,“ \u0161kemral Bill. „Pojede se mnou Tom. D\u00e1 na m\u011b pozor.“<\/div>\n
„Um\u00ed Tom \u0159\u00eddit auto? M\u00e1 \u0159idi\u010d\u00e1k? V\u00ed, co se tankuje do na\u0161eho auta?“<\/div>\n
„Jasn\u011b \u017ee jo.“<\/div>\n
„Ve lhan\u00ed jsi mistr, Bille, ale tohle bylo hodn\u011b slab\u00e9.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00edm. To byl \u00fa\u010del. No tak! Do ve\u010dera jsme v po\u0159\u00e1dku zp\u00e1tky,“ sliboval Bill.<\/div>\n
„Mn\u011b nejde o v\u00e1s, ale o moji p\u016flku auta!“ zasm\u00e1l se Gordon.<\/div>\n
„Hahaha!“ nazna\u010dil Bill ironick\u00fd sm\u00edch.<\/div>\n
„Fajn, ale bu\u010fte opatrn\u00ed, a kdyby n\u011bco, tak rad\u0161i zavolej.“<\/div>\n
„D\u00edk, k\u00e1mo, m\u00e1\u0161 to u m\u011b!“ zvolal Bill a b\u011b\u017eel do kuchyn\u011b. „Mami, Gordon \u0159ekl fajn!“ hul\u00e1kal na cel\u00fd d\u016fm.<\/p>\n

„To je sice p\u011bkn\u00e9, ale to po\u0159\u00e1d \u0159e\u0161\u00ed jen auto. St\u00e1le tu m\u00e1me moje svolen\u00ed a finance.“<\/div>\n

„Mamiiii,“ zast\u00e9nal Bill. S takovou neodjedou ani do ob\u011bda.<\/div>\n
„Dejme tomu, \u017ee v\u00e1s pust\u00edm, kdy\u017e u\u017e souhlas\u00ed i Gordon. Kolik si tak p\u0159edstavuje\u0161, \u017ee bych ti m\u011bla d\u00e1t pen\u011bz?“ zaj\u00edmala se.<\/div>\n
„No rad\u0161i v\u00edc ne\u017e m\u00ed\u0148,“ zachechtal se.<\/div>\n
„To je v p\u0159ekladu kolik?“<\/div>\n
„Tak j\u00e1 nev\u00edm. Stavili bychom se n\u011bkde na ob\u011bd, pokud nezb\u00fdv\u00e1 u\u017e moc benz\u00edn, tak na benz\u00edn a mo\u017en\u00e1 na n\u011bjakou dobr\u016ftku na ve\u010der?“ Simone zavrt\u011bla nech\u00e1pav\u011b hlavou a podala si pen\u011b\u017eenku. Vyt\u00e1hla z n\u00ed jednu desetieurovou a dv\u011b petieurov\u00e9 bankovky a podala je Billovi.<\/div>\n
„Kdy\u017e to neutrat\u00edte v\u0161echno, budu samoz\u0159ejm\u011b jen r\u00e1da,“ upozornila jej.<\/div>\n
„J\u00e1 se pokus\u00edm. D\u00edkec!“ str\u010dil pen\u00edze do kapsy od mikiny a odch\u00e1zel.<\/div>\n
„A dob\u0159e se oble\u010dte, a\u0165 u\u017e budete d\u011blat cokoli,“ zavolala na Billa maminkovsky a zahu\u010den\u00edm se j\u00ed dostalo odpov\u011bdi, \u017ee to Bill bere na v\u011bdom\u00ed.<\/div>\n
\n

*<\/p><\/div>\n

\n

Teple oble\u010den\u00fd a stylov\u00fd Bill za\u0165ukal na Tom\u016fv pokoj a ve\u0161el.<\/p><\/div>\n

„M\u016f\u017eeme jet?“ usm\u00e1l se \u0161iroce, spokojen\u00fd, \u017ee je Tom p\u0159ipraven\u00fd a v ruk\u00e1ch sv\u00edr\u00e1 jen svoji bundu jako posledn\u00ed \u010d\u00e1st od\u011bvu, kterou si hodlal obl\u00e9ct.<\/div>\n
„Nejsp\u00ed\u0161,“ pok\u00fdval hlavou a p\u0159ipojil se k Billovi.<\/div>\n
„Nebo sis to rozmyslel?“ nakr\u010dil Bill obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ne, to ne,“ zavrt\u011bl Tom hlavou. U\u017e necht\u011bl od jejich pl\u00e1nu couvnout, kdy\u017e Billa tis\u00edckr\u00e1t uji\u0161\u0165oval, \u017ee je s jeho n\u00e1padem v pohod\u011b a nemus\u00ed se o n\u011bj strachovat, \u017ee by to nezvl\u00e1dl.<\/div>\n
Bill radostn\u011b povysko\u010dil a vy\u0161el z Tomova pokoje.<\/div>\n
„Tak my jedeme. M\u011bjte se!“ zavolal Bill do prostoru a odemykal dve\u0159e.<\/div>\n
„D\u00e1vejte na sebe pozor!“ vykoukla Simone z kuchyn\u011b.<\/div>\n
„A na auto taky!“ p\u0159idal se sm\u00edchem Gordon hul\u00e1k\u00e1n\u00edm ze salonku.<\/div>\n
„No joooo po\u0159\u00e1d!“ zakroutil Bill hlavou a z domu ode\u0161li. „Let’s get the party started,“ za\u0161veholil Bill nad\u0161en\u011b a u\u017e na d\u00e1lku odemykal dve\u0159e auta.<\/div>\n
„Co\u017ee to?“ vykulil Tom o\u010di. Nev\u011bd\u011bl, \u017ee Bill um\u011bl mluvit mar\u0165ansky nebo tak.<\/div>\n
„Oh to byla angli\u010dtina. Ciz\u00ed jazyk,“ vysv\u011btlil Bill a nastoupil.<\/div>\n
„A co jsi \u0159\u00edkal?“ zaj\u00edmal se Tom, kdy\u017e usedl na sedadlo spolujezdce a dve\u0159e opatrn\u011b zav\u0159el.<\/div>\n
„No v p\u0159ekladu je to n\u011bco jako za\u010dn\u011bme p\u00e1rty nebo poj\u010fme za\u010d\u00edt p\u00e1rty. M\u011blo to m\u00edt p\u0159enesen\u00fd v\u00fdznam,“ nastartoval auto a za\u010dal \u0159adit.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b um\u00ed\u0161 jezdit, Bille?“ strachoval se Tom m\u00edrn\u011b, ale nemyslel to zle ani posm\u011bva\u010dn\u011b jako Gordon, kter\u00fd si t\u00edm d\u011blal z Billa legraci.<\/div>\n
„Neboj. Nejsem \u017e\u00e1dn\u00fd extra \u0159idi\u010d, a proto jezd\u00edm opatrn\u011b. \u017d\u00e1dn\u00e9 machrovinky nebo tak,“ ujistil Toma a oto\u010dil na prostoru p\u0159ed domem, aby se dostal do spr\u00e1vn\u00e9ho sm\u011bru j\u00edzdy pry\u010d od domu.<\/div>\n
„Kochej se okoln\u00ed krajinou a d\u016fv\u011b\u0159uj mi,“ usm\u00e1l se Bill a po projet\u00ed \u017eeleznou br\u00e1nou odbo\u010dil na hlavn\u00ed zpevn\u011bnou silnici. Sna\u017eil se pro jednou soust\u0159edit se na v\u00edc v\u011bc\u00ed najednou, proto\u017ee jinak by se cestou ztratili. Tak\u017ee nejen \u017ee sledoval t\u00e9m\u011b\u0159 nulov\u00fd provoz, p\u0159\u00edkazov\u00e9 nebo z\u00e1kazov\u00e9 zna\u010dky, sna\u017eil se je\u0161t\u011b vybavit si z\u00e1chytn\u00e9 body, kter\u00e9 se sna\u017eil zapamatovat, aby dnes trefili na m\u00edsto. Samoz\u0159ejm\u011b se je\u0161t\u011b v\u010dera pozd\u011b ve\u010der uji\u0161\u0165oval, \u017ee m\u00e1 spr\u00e1vnou trasu a pravd\u011bpodobn\u00e9 i spr\u00e1vnou budovu. Uva\u017eoval, \u017ee by si pro jistotu vytiskl mapu, ale pak mu do\u0161lo, \u017ee tisk\u00e1rnu jaksi nem\u00e1 k dispozici.<\/p>\n

„Kam vlastn\u011b jedeme? Je to po\u0159\u00e1d tajemstv\u00ed, nebo u\u017e mi to m\u016f\u017ee\u0161 pov\u011bd\u011bt?“ zeptal se Tom a o\u010dima p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po okoln\u00ed krajin\u011b. Krom\u011b strom\u016f a pol\u00ed nebylo venku nic k vid\u011bn\u00ed. Takov\u00e9 prost\u0159ed\u00ed u\u017e znal, proto doufal, \u017ee jej Bill bere alespo\u0148 na n\u011bjak\u00e9 m\u00edsto, kter\u00e9 se bude li\u0161it a poskytne Tomovi alespo\u0148 n\u011bjak\u00e9 nov\u00e9 poznatky, kter\u00e9 by si mohl osvojit a roz\u0161\u00ed\u0159it si jimi zat\u00edm dost ohrani\u010den\u00e9 obzory.<\/div>\n

„Jedeme do nemocnice,“ prohodil Bill a odbo\u010dil stejn\u011b jako jeho m\u00e1ma posledn\u011b.<\/div>\n
„Do jak\u00e9?“<\/div>\n
„Do t\u00e9 sam\u00e9, kam jsme posledn\u011b vezli Seta na o\u0161et\u0159en\u00ed.“<\/div>\n
„Ale pro\u010d? Ani jeden nejsme ani nemocn\u00fd ani zran\u011bn\u00fd,“ nech\u00e1pal Tom.<\/div>\n
„M\u00e1m na mysli je\u0161t\u011b jin\u00fd d\u016fvod, pro\u010d tam jedeme, ale \u0159eknu ti to a\u017e tam,“ usm\u00e1l se Bill a v moment\u011b, kdy zrovna nemusel \u0159adit, pohladil dlan\u00ed Tomovo lev\u00e9 stehno, kter\u00e9 bylo naklon\u011bno k \u0159ad\u00edc\u00ed p\u00e1ce. „Neboj, je to mal\u00e1 nemocnice, tak\u017ee \u017e\u00e1dn\u00fd velk\u00fd ruch ani pln\u00e9 chodby lid\u00ed,“ chl\u00e1cholil jej. Uv\u011bdomoval si, \u017ee ka\u017edou chv\u00edli p\u0159ekra\u010duje nejvy\u0161\u0161\u00ed povolenou rychlost mimo obce, ale nemohl si pomoct. M\u011bl na noh\u00e1ch mohutnou obuv, ve kter\u00e9 nedok\u00e1zal \u0161lapat na plyn s citem, proto ob\u010das p\u0159im\u00e1\u010dkl ped\u00e1l n\u00ed\u017e, ne\u017e m\u011bl, a auto zrychlilo. Ale co. Alespo\u0148 budou na m\u00edst\u011b d\u0159\u00edve, a t\u00edm se taky d\u0159\u00edve vr\u00e1t\u00ed dom\u016f, ani\u017e by Simone musela vy\u0161ilovat, co se jej\u00edmu synovi zase zrodilo v hlav\u011b, a Gordonovi se d\u0159\u00edv vr\u00e1t\u00ed jeho p\u016flka auta.<\/p>\n

„Je tu v\u0161ude tak mrtvo,“ poznamenal Tom, kdy\u017e proj\u00ed\u017ed\u011bli druhou skoro lidupr\u00e1zdnou vesnic\u00ed.<\/div>\n

„To jo. Ale ono se nen\u00ed \u010demu divit. Pobl\u00ed\u017e jsou jen hory a v t\u011bch nikdy moc lid\u00ed ne\u017eije, proto\u017ee tam nikdy nebylo moc pr\u00e1ce ani mo\u017enost\u00ed na zem\u011bd\u011blstv\u00ed.“<\/div>\n
„Je to ve m\u011bstech jin\u00e9?“<\/div>\n
„Rozhodn\u011b. Sice z\u00e1le\u017e\u00ed, v jak velk\u00e9m m\u011bst\u011b jsi, proto\u017ee v t\u011bch men\u0161\u00edch taky v\u011bt\u0161inou panuje vesnick\u00e1 atmosf\u00e9ra, ale jinak je to jin\u00e9. \u017dije tam stra\u0161n\u011b moc lid\u00ed a po\u0159\u00e1d se tam n\u011bco d\u011bje. Bude\u0161 z\u00edrat, a\u017e pozn\u00e1\u0161 t\u0159eba Berl\u00edn. Stejn\u00e1 zem\u011b, a p\u0159itom \u00fapln\u011b jin\u00fd sv\u011bt. V\u0161ak to uvid\u00ed\u0161, jak odsud budeme odj\u00ed\u017ed\u011bt. Budeme proj\u00ed\u017ed\u011bt nap\u0159\u00ed\u010d cel\u00fdm N\u011bmeckem a stejn\u011b jako pro m\u011b se to cestou sem zhor\u0161ovalo, co se civilizovanosti t\u00fd\u010de, pro tebe se to bude zlep\u0161ovat, proto\u017ee od takov\u00fdch lidupr\u00e1zdn\u00fdch vesnic budeme m\u00edjet norm\u00e1ln\u00ed vesnice, men\u0161\u00ed m\u011bsta, v\u011bt\u0161\u00ed, a\u017e pozn\u00e1\u0161 to nejv\u011bt\u0161\u00ed.“<\/div>\n
„M\u00e1m pocit jako bych u\u017e nem\u011bl \u0161anci nic stihnout s t\u00edm, jak jsem do te\u010f \u017eil.“<\/div>\n
„To bys nem\u011bl, kdybys tu m\u011bl z\u016fstat po cel\u00fd zbytek \u017eivota, ale neboj. Jakmile se vy\u0159e\u0161\u00ed cel\u00e1 ta v\u011bc s doklady a tak, okol\u00ed t\u011b donut\u00ed se v\u0161echno nau\u010dit. N\u011bco jako ‚p\u0159izp\u016fsob se nebo nep\u0159e\u017eije\u0161‘. Z\u00e1kon d\u017eungle,“ zasm\u00e1l se Bill h\u00fdkav\u011b.<\/div>\n
„Tak snad mi z toho nepraskne mozek, jak bude najednou zpracov\u00e1vat takov\u00e9 mno\u017estv\u00ed nov\u00fdch informac\u00ed,“ za\u017eertoval Bill\u016fv spolujezdec.<\/div>\n
„Neboj. V na\u0161em v\u011bku je mozek je\u0161t\u011b docela mlad\u00fd, flexibiln\u00ed a ochotn\u00fd se u\u010dit nov\u00e9 v\u011bci. Hor\u0161\u00ed to s n\u00e1ma bude, a\u017e n\u00e1m bude 35 a v\u00fd\u0161 jako m\u00e1m\u011b a Gordonovi. Ti u\u017e skoro dosp\u011bli do st\u00e1dia t\u011bch star\u00fdch ps\u016f, kter\u00e9 nov\u00e9 kousky nenau\u010d\u00ed\u0161,“ zavtipkoval Bill na adresu sv\u00fdch rodi\u010d\u016f.<\/div>\n
„Kdyby t\u011b tak sly\u0161eli,“ zavt\u011bl Tom hlavou.<\/div>\n
„No nesm\u00ed\u0161 jim to \u0159\u00edct, proto\u017ee jinak je tohle posledn\u00ed v\u00fdlet, na kter\u00fd t\u011b beru,“ varoval jej \u0159idi\u010d.<\/div>\n
„Ne\u0159eknu,“ p\u0159isl\u00edbil Tom se spikleneck\u00fdm \u00fasm\u011bvem a sledoval, jak Bill opatrn\u011b vj\u00ed\u017ed\u00ed na mal\u00e9 parkovi\u0161t\u011b u nemocnice a hled\u00e1 n\u011bjak\u00e9 vhodn\u00e9 m\u00edsto k zaparkov\u00e1n\u00ed. Tom se trochu mra\u010dil, nech\u00e1pal, kam Bill auto \u017eene, kdy\u017e u\u017e minuli tak 3 pr\u00e1zdn\u00e1 m\u00edsta.<\/p>\n

„V\u017edycky mus\u00edm naj\u00edt m\u00edsto tak akor\u00e1t pro m\u011b,“ zamumlal Bill a zav\u00fdskal, kdy\u017e zajel za roh a tam se mu nab\u00eddla t\u0159i voln\u00e1 m\u00edsta vedle sebe, tak\u017ee Bill pomalu zacouval do toho prost\u0159edn\u00edho, zkontroloval, jestli stoj\u00ed zhruba uprost\u0159ed obd\u00e9ln\u00edku lemovan\u00e9ho dv\u011bma siln\u00fdmi b\u00edl\u00fdmi pruhy a teprve pak vy\u0159adil, zat\u00e1hl ru\u010dn\u00ed brzdu a vypnul motor. „S parkov\u00e1n\u00edm nejsem moc dobr\u00fd kamar\u00e1d, tak\u017ee pot\u0159ebuji prostor. Posledn\u011b jsem jel do \u0161koly autem, a proto\u017ee jsem nemohl naj\u00edt podobn\u00e9 m\u00edsto jako tady, zaparkoval jsem des\u00edtky metr\u016f od \u0161koly a k budov\u011b jsem stejn\u011b dojel busem a dv\u011bma tramvajemi,“ za\u0159ehtal se Bill, a kdy\u017e oba zaklapli dve\u0159e, okam\u017eit\u011b v\u016fz zamkl. „No nebylo to par\u00e1dn\u00ed? Rozev\u0159\u00edt ty dve\u0159e naplno a nestarat se, jestli n\u00e1hodou ne\u0165ukne\u0161 auto vedle?“<\/div>\n

„Asi ano, kdy\u017e to \u0159\u00edk\u00e1\u0161,“ p\u0159ik\u00fdvl Tom. Nem\u011bl s t\u00edmhle moc zku\u0161enost\u00ed, tak\u017ee nev\u011bd\u011bl, co odpov\u011bd\u011bt. „Co kdy\u017e se ale bude n\u011bkdo zlobit, \u017ee ses postavil takhle doprost\u0159ed?“<\/div>\n
„No ten n\u011bkdo nem\u016f\u017ee v\u011bd\u011bt, jestli na t\u011bch m\u00edstech po stran\u00e1ch auta n\u00e1hodou nest\u00e1la dal\u0161\u00ed auta, \u017ee ano,“ vysv\u011btlil Bill svoji rafinovanou odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„No to je asi pravda,“ p\u0159ipustil Tom a ud\u011blal krok bl\u00ed\u017ee k Billovu boku, jak se ocitl v nezn\u00e1m\u00e9m prost\u0159ed\u00ed. Bill mu\u017ee vedle sebe chytil za ruku a zastavil jej, ne\u017e vy\u0161li zpoza rohu k hlavn\u00edmu vchodu do nemocnice. Dlouze Toma pol\u00edbil na \u00fasta a slastn\u011b mu na n\u011b d\u00fdchl, ne\u017e se odklonil.<\/div>\n
„J\u00e1 jen… kdybychom n\u00e1hodou zjistili, \u017ee jsi potomek n\u011bjak\u00e9 hodn\u011b bohat\u00e9 rodiny a tvoje praprababi\u010dka byla \u0161lechti\u010dna, tak\u017ee jsi zd\u011bdil z\u00e1mky a hrady a m\u00e1\u0161 modrou krev, pamatuj, \u017ee jsem t\u011b m\u011bl r\u00e1d i jako chud\u00e9ho,“ zaculil se Bill potuteln\u011b.<\/div>\n
„O \u010dem to mluv\u00ed\u0161?“ nakr\u010dil Tom obo\u010d\u00ed, ale drobn\u011b se usm\u00edval.<\/div>\n
„Uvid\u00ed\u0161,“ mrkl na n\u011bj Bill a znovu se dali do ch\u016fze.<\/div>\n
Sklen\u011bn\u00fdmi dve\u0159mi ve\u0161li do budovy a ocitli se na chodb\u011b. Na prot\u011bj\u0161\u00ed zdi visela informa\u010dn\u00ed tabule s popisem cel\u00e9 budovy, co se kde nach\u00e1z\u00ed.<\/p>\n

„Okay tak\u017ee recepce, p\u0159\u00edjem nebo sesterna?“ zeptal se Bill vesm\u011bs s\u00e1m sebe, proto\u017ee Tom o jejich p\u0159\u00edtomnosti tady nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 informace. „P\u016fjdeme rovnou na sesternu,“ rozhodl a zabo\u010dil doleva, kde pro\u0161li dal\u0161\u00edmi dve\u0159mi, ne\u017e po lev\u00e9 stran\u011b narazili na vesm\u011bs sklen\u011bnou kuka\u0148, ve kter\u00e9 byly n\u011bkter\u00e9 sklen\u011bn\u00e9 tabule z\u00e1m\u011brn\u011b vynech\u00e1ny, aby m\u011bly sestry mo\u017enost mluvit s pacienty.<\/div>\n

„Dobr\u00fd den,“ pozdravil Bill jako prvn\u00ed a Tom jej hned n\u00e1sledoval.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, l\u00edstek pros\u00edm,“ nat\u00e1hla se sestra k pult\u00edku v okn\u011b a \u010dekala, a\u017e j\u00ed ti mlad\u00edci po\u017eadovanou v\u011bc p\u0159edaj\u00ed.<\/div>\n
„Uhm, nem\u00e1me l\u00edstek,“ pronesl Bill.<\/div>\n
„Pak se pros\u00edm vra\u0165te bu\u010f na recepci, nebo na p\u0159\u00edjem, kde person\u00e1lu sd\u011bl\u00edte d\u016fvod va\u0161\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvy, kter\u00fd vypln\u00ed na kartu va\u0161e \u00fadaje, a s n\u00ed teprve pak p\u0159ij\u010fte sem, jinak nebudete o\u0161et\u0159eni,“ sd\u011blila jim sestra ostr\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„Ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee na takovou z\u00e1le\u017eitost, v jak\u00e9 sem p\u0159ich\u00e1z\u00edme my dva, tu ani karti\u010dky nem\u00e1te,“ ozn\u00e1mil j\u00ed Bill.<\/div>\n
„Pak v\u00e1s stejn\u011b mus\u00edm vr\u00e1tit na recepci, a\u0165 u\u017e sem p\u0159ich\u00e1z\u00edte v jak\u00e9koli v\u011bci. Tady jste na sestern\u011b, ne na informa\u010dn\u00edm st\u0159edisku v\u0161eho druhu,“ upozornila je.<\/div>\n
„Bille, mo\u017en\u00e1 bychom…“ stiskl Tom Billovu pa\u017ei jemn\u011b, ale Bill jej pokynut\u00edm ruky p\u0159eru\u0161il.<\/div>\n
„Pod\u00edvejte se, j\u00e1 v\u00e1\u017en\u011b pochybuju, \u017ee n\u011bjak\u00e1 recep\u010dn\u00ed, kter\u00e1 d\u0159ep\u00ed cel\u00fd den na jedn\u00e9 \u017eidli a zn\u00e1 jen ty 4 zdi, ve kter\u00fdch sed\u00ed, by n\u00e1m mohla b\u00fdt n\u011bjak n\u00e1pomocna, nehled\u011b na to, \u017ee se jedn\u00e1 o citliv\u00e1 data pacient\u016f, ke kter\u00fdm h\u00e1d\u00e1m maj\u00ed p\u0159\u00edstup jen sestry, l\u00e9ka\u0159i, nebo n\u011bjac\u00ed pracovn\u00edci archivu a kartot\u00e9ky.“<\/div>\n
„Mlad\u00fd pane, p\u0159esta\u0148te tu na m\u011b zvy\u0161ovat hlas, nebo n\u011bkoho zavol\u00e1m.“<\/div>\n
„O to v\u00e1s tu celou dobu pros\u00edm,“ vr\u00e1til j\u00ed Bill, a\u010dkoli v\u011bd\u011bl, \u017ee sestra nem\u011bla na mysli to sam\u00e9 co Bill.<\/div>\n
„V\u00e1\u017een\u00ed, m\u00e1m toho dost. Pokud nen\u00ed ani jeden z v\u00e1s zran\u011bn\u00fd, co\u017e o\u010dividn\u011b nejste, ven tref\u00edte jist\u011b sami. Je to ta stejn\u00e1 cesta, kterou jste sem p\u0159i\u0161li,“ vyk\u00e1zala je sestra nevrle.<\/div>\n
„My nikam nejdeme,“ zalo\u017eil si Bill ruce na hrudi.<\/div>\n
Sestra se na\u0161tvan\u011b zvedla a ze sesterny ode\u0161la. Zmizela n\u011bkde v chodb\u00e1ch, kam Bill s Tomem z jejich m\u00edsta nem\u011bli ani p\u0159\u00edstup, ani nevid\u011bli, kam ta \u017eensk\u00e1 zalezla.<\/div>\n
„Bille, mo\u017en\u00e1 bychom m\u011bli odej\u00edt,“ tahal Tom Billa za pa\u017ei.<\/div>\n
„Ne, Tome, nevzd\u00e1m to jen proto, \u017ee jsme narazili na nevl\u00eddnou zap\u0161klou sestru.“<\/p>\n

V jejich perifern\u00edm vid\u011bn\u00ed se zjevil mu\u017e v b\u00edl\u00e9m oble\u010den\u00ed, kter\u00fd se stoprocentn\u00ed jistotou m\u00ed\u0159il k nim. Sestra, kter\u00e1 jim odm\u00edtla pomoc, t\u0159\u00edskla dve\u0159mi a posadila se na sv\u00e9 m\u00edsto na sestern\u011b, p\u0159i\u010dem\u017e ob\u011bma hoch\u016fm v\u011bnovala \u0161kodolib\u00fd \u00fa\u0161klebek. Podle oble\u010den\u00ed nejsp\u00ed\u0161e l\u00e9ka\u0159 s odhadem kolem pades\u00e1ti let rozv\u00e1\u017en\u00fdm krokem do\u0161el a\u017e k chlapc\u016fm. P\u016fvodn\u00ed slova, kter\u00e1 cht\u011bl vy\u0159knout, ale spolkl, kdy\u017e se zad\u00edval do tv\u00e1\u0159e chlapce nalevo – na Toma.<\/div>\n

„Nezn\u00e1me se?“ vydechl nejist\u011b a prohl\u00ed\u017eel si Tomovu pov\u011bdomou tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Ne,“ zavrt\u011bl Tom hlavou.<\/div>\n
„Dal bych ruku do ohn\u011b za to, \u017ee… jste mi pov\u011bdom\u00fd,“ p\u0159imhou\u0159il o\u010di.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, pane, ale nen\u00ed to mo\u017en\u00e9,“ vyvr\u00e1til mu Tom znovu. Jak by mohlo, kdy\u017e str\u00e1vil p\u0159es dvacet let v jednom dom\u011b? L\u00e9ka\u0159 zamrkal a vr\u00e1til se zp\u011bt do reality.<\/div>\n
„Ka\u017edop\u00e1dn\u011b sestra Hilda mi \u0159ekla, \u017ee tu d\u011bl\u00e1te zbyte\u010dn\u00fd povyk, a\u010dkoli v\u00e1m nic nechyb\u00ed, a nechcete odej\u00edt, tak\u017ee co m\u00e1te za probl\u00e9m?“<\/div>\n
„Pot\u0159ebovali bychom jen mluvit s n\u011bk\u00fdm kompetentn\u00edm,“ vlo\u017eil se do toho Bill.<\/div>\n
„Bude v\u00e1m sta\u010dit prim\u00e1\u0159 odd\u011blen\u00ed?“ uk\u00e1zal l\u00e9ka\u0159 na svoji jmenovku, kde krom\u011b jm\u00e9na st\u00e1la i funkce.<\/div>\n
„Nezdr\u017e\u00edme v\u00e1s dlouho,“ sliboval Bill.<\/div>\n
„Dobr\u00e1, tak poj\u010fte se mnou, ale upozor\u0148uji v\u00e1s, \u017ee na v\u00e1s m\u00e1m maxim\u00e1ln\u011b dv\u011b hodiny. Pak odch\u00e1z\u00edm na ob\u011bd a o p\u016fl druh\u00e9 asistuji u operace,“ nast\u00ednil jim sv\u016fj harmonogram a pokynul jim, aby jej n\u00e1sledovali do jeho kancel\u00e1\u0159e. „Tak se posa\u010fte,“ uk\u00e1zal na dv\u011b \u017eidle u podlouhl\u00e9ho stolu. Bill se posadil bl\u00ed\u017ee k n\u011bmu, proto\u017ee to byl on, kdo bude obstar\u00e1vat mluven\u00ed.<\/div>\n
„D\u011bkujeme,“ pod\u011bkoval Bill za oba a pohodln\u011b se usadili.<\/p>\n

„Tak spus\u0165te,“ pokynul jim prim\u00e1\u0159, kdy\u017e ani jeden nic ne\u0159\u00edkal.<\/div>\n

„No… asi takto. P\u0159ijeli jsme kv\u016fli takov\u00e9 dost zvl\u00e1\u0161tn\u00ed v\u011bci. Hled\u00e1me toti\u017e z\u00e1znamy, kter\u00e9 by dokazovaly, \u017ee tu jedna jist\u00e1 \u017eena porodila d\u00edt\u011b,“ za\u010dal Bill a koutkem oka zavadil o Toma, kter\u00fd za\u010dal zt\u011b\u017eka d\u00fdchat, kdy\u017e mu do\u0161lo, o co se tu Bill celou dobu sna\u017e\u00ed.<\/div>\n
„To je dost \u0161irok\u00fd pojem, mlad\u00fd pane. Takov\u00fdch \u017een tu bylo p\u0159ijato tis\u00edce a tis\u00edce.“<\/div>\n
„My hled\u00e1me jen jednu ur\u010ditou, nev\u00edme toho o n\u00ed moc, prakticky v\u016fbec nic, ale nejde tak \u00fapln\u011b o ni jako sp\u00ed\u0161e o jej\u00ed d\u00edt\u011b.“<\/div>\n
„A co v\u00e1s p\u0159ivedlo na my\u0161lenku, \u017ee rodila pr\u00e1v\u011b tady? Nemocnic je po cel\u00e9m N\u011bmecku velk\u00e1 spousta,“ rozhodil prim\u00e1\u0159 rukama.<\/div>\n
„Ona bydlela kousek odsud – v Schallbachu, a jeliko\u017e \u017eila sama, tak n\u011bjak jsme p\u0159edpokl\u00e1dali, \u017ee pokud nerodila doma, tak byla nejsp\u00ed\u0161 p\u0159ijata tady, proto\u017ee \u0161iroko daleko je to nejbli\u017e\u0161\u00ed nemocnice,“ pokr\u010dil Bill rameny.<\/div>\n
„A co o n\u00ed v\u00edte?“<\/div>\n
„Jen jm\u00e9no – Anabel Wienerov\u00e1, a pokud opravdu porodila tady, m\u011bly by to b\u00fdt z\u00e1znamy star\u00e9 25 let,“ prozradil opatrn\u011b.<\/div>\n
„25 let?“ vykulil prim\u00e1\u0159 o\u010di. „Tehdy jsme je\u0161t\u011b \u00fadaje o pacientech ani neukl\u00e1dali do datab\u00e1ze po\u010d\u00edta\u010d\u016f!“<\/div>\n
„Mysleli jsme, jestli nem\u00e1te z\u00e1znamy t\u0159eba v kartot\u00e9k\u00e1ch, nebo v archivech.“<\/div>\n
„To sice m\u00e1me, ale zhruba p\u0159ed t\u0159in\u00e1cti lety pro\u0161la cel\u00e1 kartot\u00e9ka a archiv rekonstrukc\u00ed, p\u0159i kter\u00e9 se mnoho star\u00fdch spis\u016f skartovalo.“<\/div>\n
„Nemohli bychom se p\u0159esto do toho archivu pod\u00edvat a zkusit \u0161t\u011bst\u00ed?“ zaprosil Bill.<\/div>\n
„Mlad\u00edku, nev\u00edm, kde si mysl\u00edte, \u017ee jste, ale j\u00e1 nemohu dva cizince pustit n\u011bkam, kde schra\u0148ujeme ve\u0161ker\u00e9 \u00fadaje o pacientech, kter\u00e9 jsou p\u0159edev\u0161\u00edm l\u00e9ka\u0159sk\u00fdm tajemstv\u00edm. To by sem takhle mohl p\u0159ij\u00edt ka\u017ed\u00fd druh\u00fd \u010dlov\u011bk, \u017ee se tam chce pod\u00edvat,“ promlouval k nim prim\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Netrv\u00e1me na tom, \u017ee n\u00e1s tam pust\u00edte bez dohledu. Pane prim\u00e1\u0159i, pros\u00edme v\u00e1s. Je to pro n\u00e1s opravdu d\u016fle\u017eit\u00e9. Z\u00e1vis\u00ed na tom stra\u0161n\u011b moc. Pros\u00edm,“ ud\u011blal Bill ps\u00ed o\u010di a sepnul ruce. Prim\u00e1\u0159 zavrt\u011bl hlavou a otev\u0159el z\u00e1suvku, ze kter\u00e9 vyt\u00e1hl n\u00e1hradn\u00ed kl\u00ed\u010de od kartot\u00e9ky a archivu.<\/div>\n
„Tohle tady po mn\u011b jakt\u011b\u017eiv je\u0161t\u011b nikdo necht\u011bl,“ pronesl a vstal z k\u0159esla. „Archiv\u00e1\u0159ka tu dnes nen\u00ed, tak\u017ee v\u00e1s budu muset doprovodit j\u00e1,“ odebral se k v\u00fdchodu a po\u010dkal, dokud se ti dva neseberou a nebudou mu v pat\u00e1ch.<\/div>\n
„Mockr\u00e1t v\u00e1m d\u011bkujeme,“ usm\u00e1l se Bill a vy\u0161el na chodbu s Tomem a prim\u00e1\u0159em v z\u00e1dech.<\/p>\n

Archiv byl jen o p\u00e1r dve\u0159\u00ed d\u00e1l na konci dlouh\u00e9 chodby. Byla to velk\u00e1 tmav\u00e1 m\u00edstnost s typick\u00fdm z\u00e1pachem star\u00fdch pap\u00edr\u016f a pap\u00edrov\u00fdch slo\u017eek, kter\u00e9 byly ale ji\u017e um\u00edst\u011bny v modern\u011bj\u0161\u00edch reg\u00e1lech, kter\u00e9 nejsp\u00ed\u0161e spadaly do t\u00e9 rekonstrukce, o kter\u00e9 prim\u00e1\u0159 p\u0159edt\u00edm mluvil.<\/div>\n

„Pochybuji, \u017ee bude n\u011bco v kartot\u00e9ce, proto\u017ee ta se co p\u011bt let t\u0159\u00edd\u00ed a obnovuje, tak\u017ee to zkus\u00edme rovnou v archivu. Co to bylo za rok?“ zeptal se prim\u00e1\u0159 a proch\u00e1zel dlouh\u00fdmi reg\u00e1ly.<\/div>\n
„1989.“<\/div>\n
„Ajajajaj. Studen\u00e1 v\u00e1lka, p\u00e1d Berl\u00ednsk\u00e9 zdi, to nebyl zrovna poklidn\u00fd rok. Divil bych se, kdyby se z toho roku uchovala alespo\u0148 t\u0159etina z\u00e1znam\u016f,“ pou\u010dil chlapce o historii a hledal p\u0159\u00edslu\u0161n\u00fd reg\u00e1l. P\u0159esn\u011b podle jeho slov, byl zapln\u011bn\u00fd sotva z poloviny.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b jednou to jm\u00e9no?“<\/div>\n
„Wienerov\u00e1. Anabel Wienerov\u00e1,“ zopakoval mu Bill. Prim\u00e1\u0159 zalovil ve velk\u00e9 krabici a za\u010dal se prob\u00edrat tlust\u00fdmi po\u0159ada\u010demi.<\/div>\n
„K, O, S, U,“ \u0161eptal si ti\u0161e, dokud nena\u0161el, co hledal. „Dvojit\u00e9 V,“ \u0159ekl hlasit\u011b a po\u0159ada\u010d vyt\u00e1hl ven. P\u0159e\u0161el s n\u00edm k mal\u00e9mu d\u0159ev\u011bn\u00e9mu stolku v rohu m\u00edstnosti a otev\u0159el jej. „Moc lid\u00ed s p\u0159\u00edjmen\u00edm na dvojit\u00e9 V tu z\u0159ejm\u011b nebylo, tak snad to p\u016fjde rychle,“ \u0159ekl a za\u010dal ot\u00e1\u010det jednotliv\u00fdmi slo\u017ekami, je\u017e m\u011bly ka\u017ed\u00e1 v prav\u00e9m hon\u00edm rohu jm\u00e9no pacienta a datum narozen\u00ed. „Anabel Wienerov\u00e1, rok narozen\u00ed 1949. Zd\u00e1 se, \u017ee m\u00e1te \u0161t\u011bst\u00ed,“ pok\u00fdval prim\u00e1\u0159 hlavou a slo\u017eku rozev\u0159el. „Tak\u017ee porod,“ zahuhlal a prolistov\u00e1val ve\u0161ker\u00e9 mo\u017en\u00e9 zpr\u00e1vy z n\u00e1v\u0161t\u011bv, kdy byla nemocn\u00e1 nebo zran\u011bn\u00e1, a\u017e do\u0161el k z\u00e1znamu o porodu. „Porodila 1. z\u00e1\u0159\u00ed 1989 chlapce,“ sd\u011blil kluk\u016fm.<\/div>\n
„To v\u00edme, ale pot\u0159ebovali bychom v\u011bd\u011bt n\u011bco v\u00edc, jm\u00e9no otce, jm\u00e9no syna, cokoli,“ nahl\u00ed\u017eel Bill prim\u00e1\u0159i p\u0159es rameno.<\/div>\n
„Kolonka otec je pr\u00e1zdn\u00e1 a… jm\u00e9no d\u00edt\u011bte… taky chyb\u00ed. To je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed,“ zamra\u010dil se a proj\u00ed\u017ed\u011bl o\u010dima v\u0161echny informace.<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ nech\u00e1pal Bill.<\/div>\n
„Norm\u00e1ln\u011b – tedy alespo\u0148 v t\u011bch letech, ze kter\u00fdch je tahle zpr\u00e1va, musela rodi\u010dka uv\u00e9st jm\u00e9no d\u00edt\u011bte kv\u016fli rodn\u00e9mu listu, ne\u017e nemocnici opustila. Dnes dokonce trv\u00e1me na tom, aby bylo jm\u00e9no d\u00edt\u011bte sd\u011bleno je\u0161t\u011b p\u0159ed porodem, proto nech\u00e1pu, pro\u010d tu nen\u00ed uvedeno.“ Doktor prolistoval je\u0161t\u011b n\u011bkolik zb\u00fdvaj\u00edc\u00edch lejster a zasekl se u toho posledn\u00edho. P\u00edsmo psan\u00e9 nejsp\u00ed\u0161e je\u0161t\u011b na psac\u00edm stroji, jejich\u017e \u00e9ra v roce 1989 kon\u010dila, bylo vybledl\u00e9 a \u0161patn\u011b \u010diteln\u00e9, ale p\u0159esto byl prim\u00e1\u0159 schopn\u00fd d\u00e1t obsah dohromady a pochopit smysl.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\n

„Oh!“<\/p><\/div>\n

„Co? Co jste zjistil?“ o\u017eil Bill.<\/div>\n
„U\u017e si vzpom\u00edn\u00e1m. Jak jsem na to mohl jen zapomenout?! Tohle jsem psal dokonce j\u00e1 osobn\u011b,“ pronesl bez dechu p\u0159i n\u00e1hl\u00e9m zji\u0161t\u011bn\u00ed.<\/div>\n
„A co tam stoj\u00ed?“ Prim\u00e1\u0159 lejstra vr\u00e1til do slo\u017eky a zav\u0159el ji. U\u017e ji nepot\u0159eboval. Vzpom\u00ednky se mu draly na mysl neuv\u011b\u0159itelnou rychlost\u00ed.<\/div>\n
„Pamatuji si na tu \u017eenu. Byla tu hospitalizov\u00e1na zhruba 4 dny v\u010detn\u011b jednoho dne t\u011bsn\u011b p\u0159ed samotn\u00fdm porodem. A\u017e na jednoho mu\u017ee, kter\u00fd ji p\u0159i\u0161el dva dny po porodu nav\u0161t\u00edvit, se tu u n\u00ed nezastavil nikdo. \u017d\u00e1dn\u00e1 rodina ani p\u0159\u00e1tel\u00e9. Jedna ze sester tehdy p\u0159i\u0161la do jej\u00edho pokoje, aby mohla zapsat jm\u00e9no a p\u0159\u00edjmen\u00ed d\u00edt\u011bte do karty, ale kdy\u017e p\u0159i\u0161la do jej\u00edho pokoje, postel i post\u00fdlka pro d\u00edt\u011b byly pr\u00e1zdn\u00e9. Chyb\u011bly ve\u0161ker\u00e9 jej\u00ed v\u011bci.“<\/div>\n
„Utekla?“ vykulil Bill o\u010di p\u0159ekvapen\u011b.<\/div>\n
„Ano. Do pozn\u00e1mky bylo zaps\u00e1no, \u017ee pacientka opustila nemocnici a rodn\u00fd list nebyl nikdy vystaven, proto\u017ee chyb\u011bly podstatn\u00e9 \u00fadaje. Hl\u00e1sit jsme to nemohli, proto\u017ee ten den, co sestra p\u0159i\u0161la do pokoje pro \u00fadaje, m\u011bl b\u00fdt vyd\u00e1n rodn\u00fd list toho chlapce a ta \u017eena m\u011bla b\u00fdt z nemocnice propu\u0161t\u011bna, tak\u017ee se nejednalo o nic trestn\u00e9ho nebo protipr\u00e1vn\u00edho.“<\/div>\n
„Je v t\u00e9 slo\u017ece alespo\u0148 n\u011bco, co by se dalo pova\u017eovat za ofici\u00e1ln\u00ed doklad nebo potvrzen\u00ed o tom, \u017ee se to d\u00edt\u011b narodilo? N\u011bco, co by nahradilo rodn\u00fd list jako ofici\u00e1ln\u00ed dokument?“ sna\u017eil se Bill je\u0161t\u011b v\u0161e zachr\u00e1nit.<\/div>\n
„Bohu\u017eel ne. Tohle jsou v\u0161echno dokumenty pou\u017eiteln\u00e9 pouze pro intern\u00ed pot\u0159eby nemocnice. Ta \u017eena uvedla pouze jej\u00ed adresu, ale pokud v\u00edm, tak policie…“ Prim\u00e1\u0159 se zasekl a ost\u0159e se pod\u00edval na oba mlad\u00e9 mu\u017ee. „Moment! Ta \u017eena je mrtv\u00e1!“ vyhrkl. „Vy\u0161et\u0159ovala ji policie kv\u016fli podez\u0159en\u00ed z vra\u017edy jej\u00edho syna! Bylo to v\u0161ude v novin\u00e1ch!“ zamra\u010dil se prim\u00e1\u0159 a odlo\u017eil slo\u017eku stranou, rovnaje t\u011blo a stahuje obli\u010dej do podez\u00edrav\u00e9 grimasy. Bill i Tom se st\u00e1hli, pod\u00edvali se na sebe a sna\u017eili se tv\u00e1\u0159it neutr\u00e1ln\u011b.<\/div>\n
„No… my jsme toti\u017e…,“ za\u010dal Bill nerv\u00f3zn\u011b. Tom se rozklepal. Prim\u00e1\u0159 je nachytal na \u0161vestk\u00e1ch a Bill o\u010dividn\u011b nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct, aby nevy\u0161la pravda najevo.<\/div>\n
„Pro\u010d se o to zaj\u00edm\u00e1te? Pro\u010d se v tom p\u0159\u00edpadu \u0161\u0165our\u00e1te?“ nastoupil na n\u011b.<\/div>\n
„Pro\u010d tu uchov\u00e1v\u00e1te z\u00e1znamy ke dv\u011bma mrtv\u00fdm osob\u00e1m?“ odpov\u011bd\u011bl Bill ot\u00e1zkou, aby z\u00edskal \u010das pro svoji geni\u00e1ln\u00ed mysl.<\/div>\n
„To nen\u00ed va\u0161e v\u011bc. Odpov\u011bzte, ne\u017e se v\u00e1s pozd\u011bji zept\u00e1 n\u011bkdo jin\u00fd,“ nazna\u010dil.<\/p>\n

„Pod\u00edvejte, cht\u011bli jsme jen zjistit, jestli nem\u00e1te o Anabel Wienerov\u00e9, nebo jej\u00edm synovi n\u011bjak\u00e9 bli\u017e\u0161\u00ed informace.“<\/div>\n

„Pro\u010d?“<\/div>\n
„P\u0159ist\u011bhovali jsme se do Schallbachu ze Saska-Anhaltska, proto\u017ee rodi\u010de \u0159e\u0161\u00ed poz\u016fstalost po tet\u011b z mat\u010diny strany. Z kroniky, kterou mat\u010dina teta vedla, jsme se dozv\u011bd\u011bli, \u017ee se s Anabel znala a byly si bl\u00edzk\u00e9. Alinda Kaulitzov\u00e1 – teta m\u00e1my, se s rodinou nikdy nest\u00fdkala, nikdy se s n\u00e1mi nespojila ani nep\u0159ijela na n\u00e1v\u0161t\u011bvu, tud\u00ed\u017e jsme cht\u011bli d\u00e1t dohromady jej\u00ed rodinu nebo bl\u00edzk\u00e9 p\u0159\u00e1tele, abychom alespo\u0148 po jej\u00ed smrti zjistili, jak \u017eila, s k\u00fdm se st\u00fdkala, a proto jsme cht\u011bli zjistit, jestli nem\u011bla Anabel je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 potomky, nebo p\u0159\u00edbuzn\u00e9, kte\u0159\u00ed by s n\u00e1mi klidn\u011b mohli b\u00fdt do rodiny. V\u00edme o tom vy\u0161et\u0159ov\u00e1n\u00ed a necht\u011bli jsme se v ni\u010dem \u0161\u0165ourat, jen poznat \u010dlov\u011bka, kter\u00fd zem\u0159el d\u0159\u00edv, ne\u017e jsme dostali \u0161anci ho poznat,“ sklopil Bill hlavu a sv\u00fdmi slovy nasadil opravdu t\u011b\u017ek\u00fd kalibr. Doufal, \u017ee p\u0159es opu\u0161t\u011bnou rodinu, zran\u011bn\u00e9 srdce a z\u00e1rmutek svede prim\u00e1\u0159e na fale\u0161nou stopu.<\/div>\n
„Tety je mi samoz\u0159ejm\u011b l\u00edto a budu r\u00e1d, kdy\u017e p\u0159ijmete moji up\u0159\u00edmnou soustrast, ale v\u00edc, ne\u017e jsem v\u00e1m \u0159ekl, nev\u00edm. Na adrese, kterou uvedla jako sv\u00e9 bydli\u0161t\u011b, nikdy nebydlela a dnes u\u017e ten d\u016fm ani nestoj\u00ed.“<\/div>\n
„Nev\u00edte, kdo by n\u00e1m mohl je\u0161t\u011b pomoci?“ zeptal se Bill.<\/div>\n
„Pokud nenajdete n\u011bjak\u00e9 jej\u00ed p\u0159\u00e1tele, nebo z\u00e1znamy v obecn\u00ed matrice, ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee ne.“ Bill pok\u00fdval ch\u00e1pav\u011b hlavou a na chv\u00edli ml\u010del. Podle kroniky archiv s matrikou vyho\u0159ely a podle Alindina den\u00edku byla Anabel samot\u00e1\u0159ka a p\u0159\u00e1tele nem\u011bla. Nejbli\u017e\u0161\u00ed vztah m\u011bla pr\u00e1v\u011b s Alindou, se kterou prohodila sotva p\u00e1r slov na m\u0161i.<\/div>\n
„Dob\u0159e. P\u0159esto v\u00e1m moc d\u011bkujeme za ochotu a za pomoc,“ pod\u011bkoval Bill smutn\u011b a nat\u00e1hl k mu\u017ei ruku.<\/div>\n
„Je mi to l\u00edto,“ pronesl prim\u00e1\u0159 a pot\u0159\u00e1sl si rukou i s Tomem. Rozlou\u010dili se a Tom s Billem archiv opustili. Chodbami se dostali p\u0159ed nemocnici a beze slova do\u0161li a\u017e k autu, do kter\u00e9ho se oba usadili. Tom si zapnul bezpe\u010dnost\u00ed p\u00e1s, p\u0159ipraven\u00fd vyrazit, ale byl z\u0159ejm\u011b s\u00e1m.<\/p>\n

Bill sed\u011bl hluboko v sedadle s poklesl\u00fdmi rameny, sklon\u011bnou hlavou ke sv\u00e9mu kl\u00ednu, kde si hr\u00e1l s kl\u00ed\u010di od zapalov\u00e1n\u00ed. Nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee se dostali tak bl\u00edzko. Nemocnice st\u00e1le m\u011bla Tomovy z\u00e1znamy i z\u00e1znamy o jeho m\u00e1m\u011b. Po tolika letech. A kdy\u017e u\u017e se zd\u00e1lo, \u017ee se na n\u011b usm\u011bje \u0161t\u011bst\u00ed a oni objev\u00ed alespo\u0148 rodn\u00fd list, kter\u00fd by dokazoval Tomovu existenci a usnad\u0148oval tak za\u0159izov\u00e1n\u00ed ostatn\u00edch doklad\u016f, znovu se dostali na startovn\u00ed \u010d\u00e1ru, kde se unaven\u00ed a vy\u010derpan\u00ed m\u011bli p\u0159ipravovat na dal\u0161\u00ed snahy p\u00e1trat a hledat d\u00e1l.<\/div>\n

„Bille?“ promluvil na n\u011bj Tom opatrn\u011b. „Jsi v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
„Myslel jsem,“ za\u010dal zni\u010den\u011b, „\u017ee n\u011bco najdeme. Cokoli. A m\u00edsto toho jsme tady s pr\u00e1zdn\u00fdma rukama,“ ku\u0148kl zklaman\u011b.<\/div>\n
„Netrap se t\u00edm, Bille, ud\u011blal jsi daleko v\u00edc, ne\u017e jsem mohl \u010dekat. Nikdy bych nev\u011b\u0159il, \u017ee mi bude\u0161 cht\u00edt takhle pomoct. Poh\u00e1dal ses se sestrou, donutil jsi prim\u00e1\u0159e n\u00e1s vyslechnout a je\u0161t\u011b ho nahnat do archivu, i kdy\u017e n\u00e1s mohl vyhodit a nezab\u00fdvat se n\u00e1mi. A v\u0161echno kv\u016fli mn\u011b,“ nat\u00e1hl se a propletl s Billem prsty.<\/div>\n
„Byl jsem si jist\u00fd, \u017ee n\u011bco zjist\u00edme, ale pochyboval jsem, proto jsem ti ne\u0159ekl, co tu budeme d\u011blat, abys nebyl pozd\u011bji zklaman\u00fd,“ pod\u00edval se na Toma. C\u00edtil se hrozn\u011b. Navezl do cel\u00e9 sv\u00e9 velkolep\u00e9 akce i Toma a nakonec naprosto selhal.<\/div>\n
„Nebyl bych. Nejsem. Ano, je mi l\u00edto, \u017ee jsme na nic nep\u0159i\u0161li, ale nen\u00ed to tvoje vina. Bo\u017ee, ud\u011blal jsi toho pro m\u011b u\u017e tolik. Nebu\u010f smutn\u00fd, pros\u00edm,“ nal\u00e9hal Tom a ma\u010dkal Billovu dla\u0148, st\u0159\u00eddaje to s hlazen\u00edm Billova palce t\u00edm sv\u00fdm. „N\u011bjak to nakonec dopadne,“ usm\u00e1l se Tom povzbudiv\u011b.<\/div>\n
„Polib m\u011b, pros\u00edm,“ zask\u0159ehotal Bill. Cht\u011bl, aby se k n\u011bmu nahnul Tom a pol\u00edbil jej, i kdy\u017e si o polibek musel \u0159\u00edct s\u00e1m. Tom se bez protest\u016f naklonil, p\u0159ilo\u017eil prsty k Billov\u011b prav\u00e9 tv\u00e1\u0159i a v\u011bnoval mu n\u011b\u017en\u00fd jemn\u00fd polibek, p\u0159ij\u00edmaje stejnou aktivitu od Billa. Pro n\u011bj to byl d\u016fkaz toho, \u017ee se na n\u011bj Tom nezlob\u00ed.<\/div>\n
„Poje\u010fme zp\u011bt. T\u0159eba je\u0161t\u011b stihneme ob\u011bd,“ usm\u00e1l se Tom.<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem n\u00e1s vz\u00edt na ob\u011bd n\u011bkam do restaurace nebo hostince,“ protestoval Bill, ale up\u0159\u00edmn\u011b u\u017e nem\u011bl na nic n\u00e1ladu. Jeho p\u0159edstava dne\u0161n\u00edho dne spo\u010d\u00edvala v tom, \u017ee v nemocnici dostanou d\u016fkaz o Tomov\u011b existenci, pak to p\u016fjdou oslavit dobr\u00fdm ob\u011bdem n\u011bkam do restaurace, pochod\u00ed po m\u011bst\u011b a k ve\u010deru se vr\u00e1t\u00ed zp\u011bt do Schallbachu, ale kdy\u017e prvn\u00ed bod jeho pl\u00e1nu skon\u010dil malou katastrofou, u\u017e nebylo co oslavovat v reastauraci, a kdy\u017e nejeli do restaurace do m\u011bsta, u\u017e ani nemuseli bloumat m\u011bstem.<\/div>\n
„N\u011bkdy jindy, hm? Dovez n\u00e1s dom\u016f a po ob\u011bd\u011b vymysl\u00edme n\u011bco, \u010d\u00edm si zlep\u0161\u00edme n\u00e1ladu,“ pohladil palcem sklesl\u00e9ho Billa po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Tak jo,“ broukl Bill jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, kter\u00e9mu m\u00e1ma pr\u00e1v\u011b dovysv\u011btlovala, \u017ee mu nem\u016f\u017ee koupit tolik sladkost\u00ed, proto\u017ee jsou drah\u00e9, ale m\u016f\u017ee dostat dv\u011b, kter\u00e9 si s\u00e1m vybere – zklaman\u00e9, ale ch\u00e1paj\u00edc\u00ed.<\/div>\n
Po nastartov\u00e1n\u00ed vyjeli z parkovi\u0161t\u011b a stejnou cestou se vydali zp\u011bt do Schallbachu. Billovi bylo je\u0161t\u011b st\u00e1le do breku z ne\u00fasp\u011bchu, proto\u017ee si myslel, \u017ee to byla v\u0161echno jeho vina a jeho selh\u00e1n\u00ed, proto byl vd\u011b\u010dn\u00fd poka\u017ed\u00e9, co jej Tom pohladil po n\u011bjak\u00e9 \u010d\u00e1sti jeho t\u011bla, aby jej trochu rozveselil, v\u011bnuje mu ve\u0161kerou pozornost nato\u010den\u00fd cel\u00fdm t\u011blem k n\u011bmu, pozoruje jeho strnul\u00fd profil.<\/div>\n
Dne\u0161n\u00ed dobrodru\u017estv\u00ed bylo u konce.<\/div>\n
Bez ztr\u00e1t, ale bohu\u017eel i bez toho, aby n\u011bco z\u00edskali.<\/p>\n

autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Muck\u00e1tko :o* Simone st\u00e1la op\u0159en\u00e1 o kuchy\u0148skou linku a skepticky se d\u00edvala na sv\u00e9ho syna, kter\u00fd st\u00e1l proti n\u00ed, sna\u017e\u00edc se zachovat si v obli\u010deji velmi p\u0159esv\u011bd\u010div\u00fd v\u00fdraz, aby dal matce pocit, \u017ee nejde o nic zl\u00e9ho. V jeho nevyzpytateln\u00e9 hlav\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[600],"tags":[],"class_list":["post-3070","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lost-to-be-found"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3070","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3070"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3070\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3070"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3070"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3070"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}