{"id":3076,"date":"2015-05-04T15:00:00","date_gmt":"2015-05-04T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3066"},"modified":"2015-05-04T15:00:00","modified_gmt":"2015-05-04T14:00:00","slug":"new-teacher-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/05\/04\/new-teacher-1\/","title":{"rendered":"New Teacher 1."},"content":{"rendered":"
autor: B\u00edna
<\/strong><\/p>\n

Ahojky \ud83d\ude42 Tato pov\u00eddka je alternativa k pov\u00eddce My student. Tato kapitola je hoooodn\u011b podobn\u00e1 prvn\u00edm t\u0159em kapitol\u00e1m My student, ale jsou tam z\u00e1sadn\u00ed d\u011bjov\u00e9 rozd\u00edly. Skv\u011bl\u00e9 je, \u017ee pov\u00eddku My student \u010d\u00edst ani zn\u00e1t nemus\u00edte, proto\u017ee s t\u00edm nem\u00e1 vlastn\u011b nic spole\u010dn\u00e9ho. D\u011bj bude \u00fapln\u011b jin\u00fd. Pov\u00eddka My student je moje, a te\u010f jsem se rozhodla ji p\u0159ed\u011blat, proto\u017ee jsem ji ned\u00e1vno \u010detla a up\u0159\u00edmn\u011b se mi v\u016fbec nel\u00edb\u00ed, jak skon\u010dila \ud83d\ude00<\/em><\/div>\n

Bill zde je st\u0159edo\u0161kolsk\u00fd profesor a Tom jeho \u017e\u00e1k, proto tam je zna\u010dn\u00fd v\u011bkov\u00fd rozd\u00edl.<\/em><\/div>\n
Snad se budete bavit a pov\u00eddka se bude l\u00edbit \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n
B\u00edna<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Zhluboka jsem se nadechl a vkro\u010dil do \u017elut\u00e9 budovy. Hodiny zav\u011b\u0161en\u00e9 uprost\u0159ed chodby ukazovaly p\u016fl osm\u00e9 r\u00e1no, co\u017e byl jeden z d\u016fvod\u016f, pro\u010d chodba byla pr\u00e1zdn\u00e1 a u sk\u0159\u00edn\u011bk nebyl t\u00e9m\u011b\u0159 \u017e\u00e1dn\u00fd student. Vy\u0161el jsem po schodech a pro\u0161el dal\u0161\u00ed dlouho chodbou. Na konci byly velk\u00e9 dve\u0159e a na nich jmenovka. Nadechl jsem se a zaklepal.<\/div>\n
„D\u00e1le.“ Ozvalo se t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b. Vzal jsem za kliku a otev\u0159el dve\u0159e, pot\u00e9 vstoupil.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, pane \u0159editeli.“ Slu\u0161n\u011b jsem pozdravil a stydliv\u011b sklopil hlavu. \u0158ekl bych, \u017ee to ani nebylo stydlivost\u00ed, ale respektem. \u0158editel byl star\u0161\u00ed, tlust\u0161\u00ed, malej p\u00e1n, ale i tak z n\u011bj \u0161el strach. Aspo\u0148 pro m\u011b, vzpom\u00edn\u00e1m si na sv\u00e1 mlad\u00e1 l\u00e9ta, kdy jsem chodil na st\u0159edn\u00ed a \u0159editel byl v\u017edy n\u011bkdo, o kom se vedly sp\u00ed\u0161e legendy, ten, kdo ho vid\u011bl na vlastn\u00ed o\u010di, byl v pr\u016fseru a tak v\u016fbec byl sp\u00ed\u0161e mytick\u00e1 bytost.<\/p>\n

„Dobr\u00fd den. Posa\u010fte se.“ Uk\u00e1zal na k\u0159eslo naproti n\u011bmu. Jen jsem p\u0159ik\u00fdvl a posadil se.<\/div>\n

„Tak\u017ee, pane Tr\u00fcmpere, tady mi podepi\u0161te p\u00e1r pap\u00edr\u016f.“ Podal mi t\u0159i pap\u00edry, kter\u00e9 jsem ihned podepsal a vr\u00e1til mu je. \u0160lo u\u017e jen o formality, v\u0161e mi bylo vysv\u011btleno minul\u00fd t\u00fdden. Mytick\u00e1 bytost.<\/div>\n
„Dob\u0159e. To bychom m\u011bli. Te\u010f poj\u010fte pros\u00edm za mnou.“ Vstal a vy\u0161el z kabinetu, n\u00e1sledoval jsem ho chodbou, potom nahoru po schodech, a\u017e jsme se zastavili uprost\u0159ed chodby, kde byly b\u00edl\u00e9 dve\u0159e. Dal kl\u00ed\u010d do z\u00e1mku a otev\u0159el.<\/div>\n
„Toto je v\u00e1\u0161 kabinet. Bude tu s v\u00e1mi je\u0161t\u011b jedna kolegyn\u011b, ale je nemocn\u00e1, tak\u017ee nejbli\u017e\u0161\u00ed m\u011bs\u00edc tu budete s\u00e1m. Tady je kl\u00ed\u010d.“ Podal mi mal\u00fd kl\u00ed\u010dek do ruky a pokusil se o mil\u00fd \u00fasm\u011bv. Byl sp\u00ed\u0161 d\u011bsiv\u00fd.<\/div>\n
„D\u011bkuji.“ \u00dasm\u011bv jsem mu oplatil a ve\u0161el do kabinetu. Byl vcelku mal\u00fd, ale \u00fatuln\u00fd. Naproti dve\u0159\u00edm bylo velk\u00e9 okno a u n\u011bj pr\u00e1zdn\u00fd st\u016fl. Na prav\u00e9 stran\u011b byl dal\u0161\u00ed st\u016fl, ov\u0161em zarovnan\u00fd se\u0161ity, fotkami a r\u016fzn\u00fdmi v\u011bcmi. Na druh\u00e9 stran\u011b pak byly dv\u011b sk\u0159\u00edn\u011b, jedna pr\u00e1zdn\u00e1 pro m\u011b. Cel\u00fd kabinet byl vymalov\u00e1n oran\u017eov\u011b. \u00datuln\u00fd.<\/div>\n
„No douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m tu bude l\u00edbit. Rozvrh m\u00e1te na stole. V\u00edt\u00e1m v\u00e1s na na\u0161\u00ed \u0161kole.“<\/div>\n
„Oh, d\u011bkuji. Mysl\u00edm, \u017ee tady mi to bude vyhovovat.“ Naposledy jsem se usm\u00e1l, potom zaklapl dve\u0159e a nechal m\u011b tu samotn\u00e9ho. Skv\u011bl\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Na\u0161el jsem dve\u0159e a zam\u00ed\u0159il ke sv\u00e9mu autu. Jsem zv\u011bdav, kolikr\u00e1t se mi poda\u0159\u00ed se ztratit. Je to tady jako v bludi\u0161ti. Otev\u0159el jsem kufr a vzal krabici s v\u011bcmi. Moc jsem toho nem\u011bl, u\u017e jen proto, \u017ee u\u010ditele ned\u011bl\u00e1m p\u0159\u00edli\u0161 dlouho a na sv\u00e9m b\u00fdval\u00e9m pracovi\u0161ti jsem se zdr\u017eel sotva p\u016fl roku. Za to m\u016f\u017ee m\u016fj ex, nev\u00edm, kam na ty kret\u00e9ny chod\u00edm. Do jedn\u00e9 ruky jsem vzal krabici a igelitku, do t\u00e9 druh\u00e9 svoji kabelku a zabouchl jsem kufr. Zamkl jsem auto a vydal se ke \u0161kole. Bylo to docela t\u011b\u017ek\u00e9, prvn\u00ed hodina mi za\u010d\u00ednala za necel\u00fdch deset minut, a ke v\u0161emu jsem se ztratil. Teda j\u00e1 se neztratil, jen jsem si trochu za\u0161el a p\u00e1rkr\u00e1t odbo\u010dil jinam. Pro\u0161el jsem stejn\u00fdm schodi\u0161t\u011bm jako poprv\u00e9, akor\u00e1t, \u017ee te\u010f jsem st\u00e1l \u00fapln\u011b jinde. Pod\u00edval jsem se dol\u016f ze schod\u016f a tam, o t\u0159i patra n\u00ed\u017e, se na hlavn\u00ed chodb\u011b promen\u00e1doval houf student\u016f. Opravdu tu za\u010dalo b\u00fdt \u017eivo. Studenti hledali sv\u00e9 t\u0159\u00eddy nebo prost\u011b jen post\u00e1vali na chodb\u00e1ch a o n\u011b\u010dem debatovali.<\/p>\n

Zhluboka jsem se nadechl a se\u0161el o patro n\u00ed\u017e. Pod schody jsem zabo\u010dil vpravo a pot\u00e9 vlevo. Za\u010d\u00ednalo mi to tu b\u00fdt pov\u011bdom\u00e9, mus\u00edm b\u00fdt bl\u00edzko. Za\u010dalo zvonit a v\u011bt\u0161ina student\u016f se sebrala a ode\u0161la do t\u0159\u00eddy. Fajn, aspo\u0148 se vyhnu pohled\u016fm. Jen\u017ee p\u0159ijdu na svoji prvn\u00ed hodinu pozd\u011b, jak si m\u00e1m pak z\u00edskat respekt student\u016f asi? Znova jsem zahnul za lev\u00fd roh, kdy\u017e v tom jsem do n\u011bkoho narazil.<\/div>\n

„Neum\u00ed\u0161 d\u00e1vat pozor?!“ Rozk\u0159i\u010del se na m\u011b tak osmn\u00e1ctilet\u00fd mlad\u00edk v hopersk\u00fdm oble\u010den\u00ed a s \u010dern\u00fdmi cop\u00e1nky na hlav\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 j\u00e1, omlouv\u00e1m se. Nebylo to schv\u00e1ln\u011b.“ Okam\u017eit\u011b jsem si d\u0159epnul a za\u010dal sb\u00edrat vysypan\u00fd v\u011bci z krabice.<\/div>\n
„Pff, teplou\u0161i.“ Sly\u0161el jsem ho \u0159\u00edkat je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 nad\u00e1vky, ale to jsem si u\u017e urychlen\u011b v\u0161e posb\u00edral a byl rozhodnut naj\u00edt sv\u016fj kabinet. Najednou jsem se c\u00edtil jako na st\u0159edn\u00ed, v\u0161emi p\u0159ehl\u00ed\u017een\u00fd a musej\u00edc\u00ed sn\u00e1\u0161et v\u0161echny posm\u011b\u0161ky. Takov\u00fd fraj\u00edrky, jako je on, u\u017e zn\u00e1m, ale te\u010f jsem u\u010ditel a respekt bude m\u00edt on ze m\u011b. Pokud ho budu u\u010dit a j\u00e1 douf\u00e1m, \u017ee ne.<\/p>\n

Po dal\u0161\u00edch p\u011bti minut\u00e1ch, b\u011bhem kter\u00fdch zvonilo na hodinu znovu, jsem na\u0161el kabinet. V\u011bci jsem hodil na st\u016fl, popadl svoji kabelku, se\u0161it na matematiku, rozvrh, zkontroloval se v zrcadle a vydal se hledat u\u010debnu. Kdy\u017e jsem p\u0159i\u0161el k u\u010debn\u011b \u010d\u00edslo 115, oz\u00fdval se z n\u00ed neuv\u011b\u0159iteln\u00fd k\u0159ik a r\u00e1mus, v t\u00e9 chv\u00edli jsem m\u011bl sto chut\u00ed ut\u00e9ct n\u011bkam hodn\u011b daleko a u\u017e se nikdy neuk\u00e1zat. Banda puber\u0165\u00e1k\u016f a u\u010ditel, co se jich boj\u00ed. Jen nesm\u00edm d\u00e1t najevo sv\u016fj strach, jinak je po mn\u011b. Debiln\u00ed zam\u011bstn\u00e1n\u00ed. M\u011bl jsem j\u00edt u\u010dit do \u0161koly, ti vypadaj\u00ed aspo\u0148 jako and\u00edlci, ale tihle puber\u0165\u00e1ci se ani nesna\u017e\u00ed skr\u00fdt, \u017ee jsou \u010f\u00e1blov\u00e9. Nadechl jsem se a vzal za kliku.<\/p>\n

Ve\u0161el jsem do t\u0159\u00eddy a prolet\u011bl kolem m\u011b nespecifikovateln\u00fd p\u0159edm\u011bt.<\/div>\n

„HEJ! KLID!“ K\u0159ikl jsem do t\u0159\u00eddy a v tom v\u0161ichni utichli a posadili se. Je pravda, \u017ee z nich m\u00e1m strach, ale pokud ho d\u00e1m najevo, budou ze m\u011b m\u00edt prdel a nebudou m\u011b br\u00e1t v\u00e1\u017en\u011b. Je to sice nevyhnuteln\u00e9, ale pro\u010d to neodd\u00e1lit je\u0161t\u011b o p\u011bt minut? „A zdravit nebudete?“ V\u0161ichni se poslu\u0161n\u011b zvedli, j\u00e1 mezit\u00edm p\u0159e\u0161el ke sv\u00e9mu stolu a polo\u017eil si na n\u011bj v\u011bci. Porozhl\u00e9dl jsem se po t\u0159\u00edd\u011b a v\u0161iml si skupinky asi deseti lid\u00ed sed\u00edc\u00edch v zadn\u00edch lavic\u00edch. Byl tam i ten kluk, do kter\u00e9ho jsem narazil, a k tomu je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed jemu podobn\u00fd a samoz\u0159ejm\u011b skupina holek. To bude boj. „I vy vzadu se laskav\u011b postavte.“ Dva z nich proto\u010dili o\u010di, ale zvedli se. „Posa\u010fte se.“ V\u0161ichni se usadili a po t\u0159\u00edd\u011b se roznesl \u0161um. Posadil jsem se tak\u00e9 a zapsal do t\u0159\u00eddnice. „Tak za\u010dneme.“ Postavil jsem se a p\u0159e\u0161el k tabuli. Neunikly mi jejich zv\u00eddav\u00e9 pohledy. P\u0159eci jen nejsem jako typick\u00fd u\u010ditel, boty na podpatku, modern\u00ed oble\u010den\u00ed, \u010dern\u00e9 l\u00ed\u010den\u00ed, \u010dern\u00e9 vlasy perfektn\u011b nagelovan\u00e9 nahoru a k tomu si sem p\u0159ijdu s kabelkou. Jsem sebevrah.<\/p>\n

„Jmenuji se Bill Tr\u00fcmper a jsem v\u00e1\u0161 nov\u00fd u\u010ditel na matematiku a biologii. Taky zastupuji va\u0161i t\u0159\u00eddn\u00ed u\u010ditelku, ne\u017e se vr\u00e1t\u00ed, tak\u017ee omluvenky noste ke mn\u011b, budu se sna\u017eit v\u00e1m vyj\u00edt ve v\u0161em vst\u0159\u00edc, pokud i vy vyjdete vst\u0159\u00edc mn\u011b. Od va\u0161\u00ed b\u00fdval\u00e9 pan\u00ed u\u010ditelky jsem dostal va\u0161e p\u00edsemky a zn\u00e1mky z obou p\u0159edm\u011bt\u016f, tud\u00ed\u017e v\u00edm, jak jste na tom. Ov\u0161em u m\u011b za\u010d\u00edn\u00e1te s \u010dist\u00fdm \u0161t\u00edtem, bylo mi \u0159e\u010deno, \u017ee se zde najde p\u00e1r lid\u00ed, se kter\u00fdmi to nep\u016fjde, ale nevid\u00edm d\u016fvod, pro\u010d v\u00e1s trestat za n\u011bco, o \u010dem j\u00e1 nic nev\u00edm. Zn\u00e1mky na tohle pololet\u00ed jsou uzav\u0159en\u00e9 a spolu za\u010dneme zn\u00e1mkami na druh\u00e9 pololet\u00ed.“ Setkal jsem se s nesouhlasn\u00fdm zamru\u010den\u00edm cel\u00e9 t\u0159\u00eddy. Taky jsem zaznamenal, jak m\u011b ten kluk z chodby propaluje nen\u00e1vistn\u00fdm pohledem.<\/div>\n

„Dobr\u00e1, zkus\u00edme si n\u011bco vypo\u010d\u00edtat. Chci zjistit, jak na tom jste.“ Vzal jsem fixu do ruky a za\u010dal ps\u00e1t na tabuli prvn\u00ed p\u0159\u00edklady, co m\u011b napadly. „A\u017e to budete m\u00edt, \u0159ekn\u011bte.“ Posadil jsem se zp\u011bt na \u017eidli a za\u010dal po\u010d\u00edtat taky. Sem tam jsem pokukoval po t\u0159\u00edd\u011b. V prvn\u00edch lavic\u00edch v\u0161ichni po\u010d\u00edtali, n\u011bkte\u0159\u00ed dokonce u\u017e m\u011bli dopo\u010d\u00edt\u00e1no, v zadn\u00edch lavic\u00edch si \u0161eptali a vlastn\u011b v\u016fbec nepsali. C\u00edt\u00edm probl\u00e9my.<\/p>\n

„Jestli tedy m\u00e1te vypo\u010d\u00edt\u00e1no, p\u016fjde mi to n\u011bkdo napsat na tabuli. Nezn\u00e1m v\u00e1s, tak\u017ee n\u011bkoho vyberu n\u00e1hodn\u011b.“ Pros\u00edm, a\u0165 vyberu n\u011bkoho chytr\u00e9ho.<\/div>\n

„Dob\u0159e, tak\u017ee co t\u0159eba\u2026“ na\u0161pulil jsem pusu. Chytr\u00fdho, Bille, chytr\u00fdho! „Tom Kaulitz.“ Pod\u00edval jsem se do t\u0159\u00eddy, ale to u\u017e na m\u011b \u0161okovan\u011b civ\u011bly dv\u011b velk\u00fd \u010dokol\u00e1dov\u00fd kukadla ze zadn\u00ed lavice.<\/div>\n
„J\u00e1… j\u00e1. Pane u\u010diteli?“ Nech\u00e1pav\u011b m\u00e1val rukama a napr\u00e1zdno otv\u00edral pusu. Musel si b\u00fdt zatracen\u011b jist\u00fd, \u017ee ho nevyvol\u00e1m, kdy\u017e ho to tolik vykolejilo. Osud.<\/div>\n
„No pros\u00edm, poj\u010fte, Tome.“ Usm\u00e1l jsem se a pod\u00e1val mu fixu, zat\u00edmco on se \u0161oural ke mn\u011b.<\/div>\n
Nemohl jsem si nev\u0161imnout, jak mu drobn\u00e1 blond\u00fdnka str\u010dila po cest\u011b do ruky pap\u00edr.<\/div>\n
Vzal si ode m\u011b ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b fix a za\u010dal ps\u00e1t na tabuli. Sna\u017eil se nen\u00e1padn\u011b opisovat z toho pap\u00edru, proto jsem mu to je\u0161t\u011b uleh\u010dil a \u0161el se proj\u00edt po t\u0159\u00edd\u011b. D\u00edval jsem se, jak to maj\u00ed ostatn\u00ed vypo\u010d\u00edtan\u00e9 a zjistil jsem, podle m\u00fdch d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00edch p\u0159edpoklad\u016f, \u017ee zadn\u00ed lavice nespolupracuj\u00ed. Jak se dalo \u010dekat. Pod\u00edval jsem se na hodinky a zjistil, \u017ee za p\u011bt minut zvon\u00ed a Tom akor\u00e1t dopo\u010d\u00edtal. Oto\u010dil se ke mn\u011b se sv\u00fdm frajersk\u00fdm \u00fasm\u011bvem a zalo\u017eil si ruce na prsou. P\u0159e\u0161el jsem k n\u011bmu a vzal si od n\u011bj fixu. Okam\u017eit\u011b jsem v\u0161e za\u010dal p\u0159epo\u010d\u00edt\u00e1vat. Jak jsem si myslel, d\u00edky jeho opisov\u00e1n\u00ed tam nad\u011blal spousty chyb, t\u0159eba\u017ee jen zm\u011bnil jedno \u010d\u00edslo nebo desetinou \u010d\u00e1rku, ale i tak mu to zm\u011bnilo cel\u00fd v\u00fdsledek. Nakonec m\u011bl \u010dty\u0159i p\u0159\u00edklady z dvan\u00e1cti dob\u0159e.<\/div>\n
„V kolik dnes kon\u010d\u00edte, Tome?“ Frustrovan\u011b se na m\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„Ve dv\u011b, pro\u010d?“ Te\u010f si za\u010dne hr\u00e1t na drs\u0148\u00e1ka? No bezva.<\/div>\n
„Ve dv\u011b p\u011bt bu\u010fte u m\u011b v kabinet\u011b.“ Odfrkl si a cht\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct, ale za\u010dalo zvonit. Jen jsem se usm\u00e1l, urychlen\u011b si vzal v\u011bci a vypa\u0159il se.<\/p>\n

Takhle se to t\u00e1hlo cel\u00fd den. V ka\u017ed\u00e9 t\u0159\u00edd\u011b se na\u0161el n\u011bjak\u00fd fraj\u00edrek, dokonce n\u011bkte\u0159\u00ed byli i dost drz\u00ed, ale co od nich \u010dekat. Nejlep\u0161\u00ed byly hodiny biologie, kter\u00e1 m\u011b bavila daleko v\u00edc ne\u017e matika a taky d\u011bcka bavila daleko v\u00edc. Ve dv\u011b hodiny jsem sed\u011bl v kabinetu a rovnal si st\u016fl u\u017e po t\u0159et\u00ed. Z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu jsem byl z Toma nerv\u00f3zn\u00ed. Je to jen ne\u0161kodn\u00fd student, ale co kdy\u017e zas tak ne\u0161kodn\u00fd nen\u00ed? M\u00e1 docela svaly, kdyby cht\u011bl, mohl by mn\u011b bez probl\u00e9m\u016f jednu vrazit. Ov\u0161em jsem vy\u0161\u0161\u00ed ne\u017e on. A je jist\u00e9, \u017ee m\u00e1m t\u011b\u017e\u0161\u00ed boty, tak\u017ee bych mu mohl nakopat prdel. Pod\u00edval jsem se na hodinky a zjistil, \u017ee je p\u016fl t\u0159et\u00ed. Mysl\u00edm, \u017ee dnes se ji\u017e ctihodn\u00e9ho pane Kaulitze nedo\u010dk\u00e1m.<\/p>\n

Cel\u00fd t\u00fdden utekl \u0161\u00edlen\u011b rychle, d\u011bcka byla p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b skv\u011bl\u00e1. Dokonce i ti fraj\u00edrci si m\u011b ve v\u011bt\u0161in\u011b t\u0159\u00edd obl\u00edbili a vych\u00e1zel jsem s nimi. Na prvn\u00ed t\u00fdden \u00fasp\u011bch. Jen t\u0159\u00edda, kter\u00e9 jsem suploval t\u0159\u00eddn\u00edho, m\u011b dosti ignorovala. Za cel\u00fd t\u00fdden nikdo nep\u0159i\u0161el, a kdy\u017e jsem tam byl pro omluvenky, vypadalo to, jako bych byl vet\u0159elec. Co se d\u00e1 d\u011blat. Norm\u00e1ln\u011b by m\u011b snad i t\u011b\u0161ilo, \u017ee je p\u00e1tek, ale zrovna dnes m\u00e1m dal\u0161\u00ed hodinu v t\u00e9 t\u0159\u00edd\u011b. Vlastn\u011b tam m\u00e1m hodinu ka\u017ed\u00fd den, jen se to n\u011bjak p\u0159eh\u00e1zelo a neb\u00fdt m\u00fdch n\u00e1v\u0161t\u011bv, nevid\u011bl bych je. U\u017e od pond\u011bl\u00ed p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, zda bych m\u011bl Toma potrestat za to, \u017ee nep\u0159i\u0161el, nebo ne. Nakonec jsem se rozhodl, \u017ee posledn\u00ed hodinu v p\u00e1tek se mi nechce nic d\u011blat, nato\u017e pak domlouvat n\u011bjak\u00fdmu puber\u0165\u00e1kovi, a rad\u011bji pust\u00edm film. Po zvon\u011bn\u00ed jsem ve\u0161el do t\u0159\u00eddy a ozn\u00e1mil, \u017ee za deset minut se sejdeme p\u0159ed \u0161koln\u00ed knihovnou, kde maj\u00ed dvd. S\u00e1m jsem si za\u0161el pro v\u011bci do kabinetu a pak jsem \u0161el hledat kl\u00ed\u010de. To mi chv\u00edli zabralo, ale b\u011bhem patn\u00e1cti minut jsem byl u knihovny. Cel\u00e1 t\u0159\u00edda tam st\u00e1la, jako prvn\u00edho jsem pohledem vyhledal Toma. St\u00e1l v hlou\u010dku sv\u00fdch p\u0159\u00e1tel a kolem pasu majetnicky obj\u00edmal drobnou \u010dernovl\u00e1sku. Odemkl jsem jim dve\u0159e a nechal je vej\u00edt. Zav\u0159el jsem za n\u00e1mi a ne\u017e se oni usadili, zapnul jsem dvd.<\/p>\n

„Dnes v\u00fdjime\u010dn\u011b se pod\u00edv\u00e1me na film, v l\u00e1tce jste nap\u0159ed, ale i tak tohle berte jako varov\u00e1n\u00ed. Hlavn\u011b vy, d\u00e1my, pokud m\u00e1te v oblib\u011b odevzd\u00e1vat se prvn\u00edmu mu\u017ei, kter\u00e9ho potk\u00e1te.“ Jen jsem se u\u0161kl\u00edbnul. Moc dob\u0159e zn\u00e1m reakce na tento film, ale vid\u011bt to mus\u00ed, terapie \u0161okem.
Pustil jsem film, s\u00e1m jsem se usadil ke sv\u00e9mu stolu a za\u010dal vy\u0159izovat pap\u00edry. Jen co se u\u010debnou ozval bolestiv\u00fd v\u00fdk\u0159ik rodi\u010dky z filmu, t\u0159\u00eddou se neslo zd\u011b\u0161en\u00ed. Jo, pustil jsem jim film o porodech, ale co, m\u00e1me br\u00e1t rozmno\u017eov\u00e1n\u00ed a nen\u00ed nic lep\u0161\u00edho, ne\u017e je p\u0159ipravit na to, co je \u010dek\u00e1. Zvl\u00e1\u0161t\u011b pokud budou pokra\u010dovat v op\u00edjen\u00ed na mejdanech a n\u00e1sledn\u00fdm sexu s ciz\u00edmi lidmi a \u017ee tohle je to nejmen\u0161\u00ed, co se jim m\u016f\u017ee st\u00e1t.<\/div>\n

„Pane u\u010diteli?“ Objevil se vedle m\u011b Tom.<\/div>\n
„Ano?“ Pod\u00edval jsem se na n\u011bj. Vypadal, \u017ee ka\u017edou chv\u00edli bude zvracet.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu na z\u00e1chod?“<\/div>\n
„Jist\u011b.“ Usm\u00e1l jsem se a on se rozb\u011bhl ze t\u0159\u00eddy ven. Nejv\u011bt\u0161\u00ed drs\u0148\u00e1k, aha.<\/p>\n

Ub\u011bhlo patn\u00e1ct minut a Tom nikde. \u017de by mu bylo a\u017e tak \u0161patn\u011b? Ostatn\u00ed se do toho celkem za\u017erali, tak jsem se zvednul a roze\u0161el se k wc. Otev\u0159el jsem dve\u0159e a ve\u0161el dovnit\u0159. Bo\u017ee, c\u00edt\u00edm se, jako kdyby mi bylo patn\u00e1ct. Bille, jsi debil. Po cest\u011b jsem se zkontroloval v zrcadle a uvid\u011bl Toma sed\u011bt na radi\u00e1toru. Nejen, \u017ee si dopisoval smsky, ale on kou\u0159il!
„Ehm.“ Odka\u0161lal jsem si a zalo\u017eil ruce v bok.<\/div>\n

„Moment, k\u00e1mo.“ Ani nezvedl o\u010di a d\u00e1l cvakal. P\u0159e\u0161el jsem k n\u011bmu bl\u00ed\u017e a vzal mu cig\u00e1ro z pusy.<\/div>\n
„K\u00e1mo, m\u00e1\u0161 probl\u00e9m.“ Zvednul hlavu a pootev\u0159el pusu. Tak tohle u\u017e si vypije. „Zdr\u017eel jsem se?“ Nevinn\u011b se usm\u00e1l. To si mysl\u00ed, \u017ee jsem \u00fapln\u00fd pitomec?<\/div>\n
„Zdr\u017eel? P\u016fjde\u0161 se mnou!“ Roze\u0161li jsme se zp\u011bt ke knihovn\u011b, vypnul jsem film a ostatn\u00ed poslal dom\u016f. Tom po t\u00e9 sv\u00e9 parti\u010dce jen hodil znud\u011bn\u00fd pohled.<\/div>\n
„Vem si v\u011bci.“ S\u00e1m jsem si posb\u00edral v\u011bci, pak jsem zamkl a spole\u010dn\u011b s Tomem se roze\u0161el ke sv\u00e9mu kabinetu. Sice jsem m\u011bl v pl\u00e1nu odsud hned zmizet, ale tohle mu u\u017e neprojde. Odemkl jsem kabinet a pustil ho dovnit\u0159. Polo\u017eil jsem si v\u011bci a posadil se.<\/div>\n
„Tak si sedni.“ Uk\u00e1zal jsem na \u017eidli vedle m\u00e9ho stolu. Celou dobu byl a\u017e podez\u0159ele potichu, snad tu\u0161il, jak\u00fd m\u00e1 probl\u00e9m. Kou\u0159it na z\u00e1chod\u011b a je\u0161t\u011b se nechat nachytat. To je snad \u00fapln\u011b pitom\u00fd?<\/p>\n

„Nejen, \u017ee neum\u00ed\u0161 po\u010d\u00edtat, opisuje\u0161 a mysl\u00ed\u0161 si, jak to nevid\u00edm, ale ty jsi je\u0161t\u011b tak blb\u00fd, \u017ee kou\u0159\u00ed\u0161 b\u011bhem posledn\u00ed hodiny na z\u00e1chod\u011b?“ Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b jsem zakroutil hlavou.<\/div>\n

„Vy o tom v\u00edte?“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, kdy\u017e si od n\u00ed bere\u0161 tah\u00e1k, bu\u010fte m\u00e9n\u011b n\u00e1padn\u00ed.“<\/div>\n
„Zavedete m\u011b k \u0159editeli?“ Pod\u00edval se na m\u011b a m\u011b\u0159il si m\u011b pohledem.<\/div>\n
„Ne. Dnes tu ji\u017e nen\u00ed a ty u\u017e to nikdy neud\u011bl\u00e1\u0161, proto\u017ee jestli t\u011b znovu na\u010dapu j\u00e1 nebo kdokoli jin\u00fd, bude\u0161 z toho m\u00edt leda tak vyhazov ze \u0161koly.“ Ok, te\u010f p\u0159eh\u00e1n\u00edm, ale snad mu to doklapne. „Budu si na tebe d\u00e1vat pozor, jasn\u00fd? A te\u010f mi tu spo\u010d\u00edt\u00e1\u0161 n\u011bjak\u00e9 p\u0159\u00edklady, chci v\u011bd\u011bt, jak jsi na tom doopravdy.“ Podal jsem mu pap\u00edr s \u00fatern\u00ed p\u00edsemkou.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 u\u017e mus\u00edm.“ Za\u010dal.<\/div>\n
„Ne, nemus\u00ed\u0161. Po\u010d\u00edtej.“ Vzal jsem p\u00edsemky z biologie a za\u010dal je opravovat. Aspo\u0148 budu m\u00edt o v\u00edkendu volno. Tom po\u010d\u00edtal a pak na m\u011b jen z\u00edral. Povzdechl jsem a pod\u00edval se na n\u011bj, rychle sklopil o\u010di a po\u010d\u00edtal d\u00e1l. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee nejsem star\u00fd hnusn\u00fd u\u010ditel, ale z\u00edrat na m\u011b taky nemus\u00ed. Po p\u016flhodin\u011b m\u011bl dopo\u010d\u00edt\u00e1no a postr\u010dil pap\u00edr ke mn\u011b s v\u00edt\u011bzn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i. Hned jsem se dal do opravov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Tome? Ty nech\u00e1pe\u0161 to u\u010divo?“ P\u0159\u00edsahal bych, \u017ee jsem v jeho o\u010d\u00edch vid\u011bl takov\u00e9 ty ro\u0161\u0165\u00e1ck\u00e9 plam\u00ednky a p\u0159es jeho tv\u00e1\u0159 p\u0159eb\u011bhl \u00fa\u0161klebek.<\/div>\n
„Nech\u00e1pu, pane u\u010diteli.“ Sklopil stydliv\u011b hlavu, \u010d\u00edm\u017e p\u016fsobil tak n\u011bjak roztomile.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 by ses na to m\u011bl pod\u00edvat doma nebo se n\u011bkoho zeptat.“ Pod\u00edval se na m\u011b, jako kdybych se zbl\u00e1znil.<\/div>\n
„Zeptat? To nem\u016f\u017eete ani myslet v\u00e1\u017en\u011b.“<\/div>\n
„Oh, j\u00e1 zapomn\u011bl, zranilo by to tvoje ego.“ U\u0161kl\u00edbnul jsem se a podal mu pap\u00edr zp\u011bt.<\/div>\n
„A nemohl byste mi to vysv\u011btlit vy?“ Usm\u00e1l se na m\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1? Nem\u016f\u017ee\u0161 se zeptat n\u011bkoho ze spolu\u017e\u00e1k\u016f, ale dou\u010dov\u00e1n\u00ed od u\u010ditele ti nevad\u00ed?“ Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed.<\/div>\n
„No, kdyby to bylo tajn\u00fd dou\u010dov\u00e1n\u00ed. Nikdy by o tom nemusel v\u011bd\u011bt.“ Najednou z n\u011bj nebyl ten fraj\u00edrek ze t\u0159\u00eddy, ale vcelku norm\u00e1ln\u00ed, mil\u00fd, sladk\u00fd kluk. Tohle bude snad jako akta X.<\/div>\n
„Mmm\u2026 no, Tome, nev\u00edm, jestli najdeme \u010das, kter\u00fd by vyhovoval n\u00e1m ob\u011bma.“<\/div>\n
„J\u00e1 m\u016f\u017eu v pond\u011bl\u00ed od dvou.“ Usm\u00e1l se, ale hned mu \u00fasm\u011bv zmizel, kdy\u017e si uv\u011bdomil, co \u0159ekl.<\/div>\n
„Zaj\u00edmav\u00e9, te\u010f v pond\u011bl\u00ed jsi nemohl.“ Usm\u00e1l jsem se nad sv\u00fdm v\u00edt\u011bzstv\u00edm.<\/div>\n
„No\u2026 j\u00e1\u2026 ehm, zapomn\u011bl?!“ Ty m\u011b sere\u0161, Kaulitzi.<\/div>\n
„Zapomn\u011bl?“<\/div>\n
„No, up\u0159\u00edmn\u011b se t\u011b boj\u00edm. No pochop, nejsi jako ostatn\u00ed u\u010ditel\u00e9. To, jak vypad\u00e1\u0161, jak se chov\u00e1\u0161, to \u017ee jsi gay. A v\u016fbec v\u0161ichni na \u0161kole t\u011b maj\u00ed r\u00e1di, jsi u\u010ditel, m\u011bli by t\u011b nesn\u00e1\u0161et.“ My si tyk\u00e1me? A maj\u00ed m\u011b r\u00e1di? Juch\u016f!<\/div>\n
„Nechci ti d\u011blat naschv\u00e1ly, Tome, ale mus\u00ed\u0161 se podle toho tak\u00e9 chovat ty.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, budu se sna\u017eit. P\u0159\u00edsah\u00e1m. Ale nechci p\u0159ed t\u0159\u00eddou, v\u00ed\u0161, te\u010f tam jsem celkem d\u016fle\u017eit\u00fd.“ Proto\u010dil jsem o\u010di.<\/div>\n
„Tome, popularita nen\u00ed v\u0161echno. Ale pokud chce\u0161, m\u016f\u017eu t\u011b dou\u010dovat tajn\u011b.“ Co s n\u00edm m\u00e1m jin\u00fdho d\u011blat?<\/div>\n
„Jsi skv\u011bl\u00fd, tu\u0161il jsem to.“ Tak te\u010f fakt nev\u00edm, jestli mu to tyk\u00e1n\u00ed zatrhnout, nebo ne.<\/div>\n
„Jdeme dom\u016f.“ Posb\u00edral jsem si v\u011bci a vydal se s Tomem v pat\u00e1ch na parkovi\u0161t\u011b.<\/div>\n
„D\u00edky, pane u\u010diteli, za dou\u010dov\u00e1n\u00ed. V pond\u011bl\u00ed.“ Usm\u00e1l se, m\u00e1vnul a zmizel. Bezva, tohle bude pr\u016fser.<\/p>\n

Jako ka\u017ed\u00e9 sobotn\u00ed r\u00e1no jsem vst\u00e1val kolem dvan\u00e1ct\u00e9, tak\u017ee bylo u\u017e sp\u00ed\u0161 poledne. Ale nemohl jsem si pomoct, musel jsem cel\u00fd ten t\u00fdden dospat. Do\u0161oural jsem se do koupelny, kde jsem se na hodinku nalo\u017eil do vany. Je to takovej m\u016fj v\u00edkendovej ritu\u00e1l, poka\u017ed\u00e9 kdy\u017e vstanu, jdu na hodinu do vany, pak a\u017e se proberu. Zhruba po hodin\u011b jsem vylezl a obl\u00edkl se. Malovat se nem\u00e1 smysl, proto jsem jen p\u0159e\u010desal vlasy a zam\u00ed\u0159il do kuchyn\u011b. Rozhodl jsem se pro \u0161pagety. Nem\u00e1m r\u00e1d, kdy\u017e mus\u00edm va\u0159it slo\u017eit\u00fd j\u00eddla a \u0161pagety jsou nejjednodu\u0161\u0161\u00ed \u0159e\u0161en\u00ed. Po ob\u011bd\u011b jsem zalehl k TV a z\u016fstal tam a\u017e do \u0161esti do ve\u010dera, pak se ozval zvonek. Roze\u0161el jsem se ke dve\u0159\u00edm, kde st\u00e1l Andreas, m\u016fj nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d. Tohle bude n\u00e1ro\u010dn\u00fd ve\u010der.
„\u010cau, poj\u010f d\u00e1l.“<\/div>\n

„\u010cau.“ Ve\u0161el dovnit\u0159, hodil bundu na v\u011b\u0161\u00e1k, boty do botn\u00edku a roze\u0161el se k m\u00e9 ledni\u010dce. J\u00e1 se uhn\u00edzdil zp\u011bt k televizi.<\/div>\n
„Kam ses tak vyfintil?“ Houkl jsem na n\u011bj do kuchyn\u011b, ale to u\u017e si sedal vedle m\u011b.<\/div>\n
„Jdeme na p\u00e1rty.“ Ozn\u00e1mil mi.<\/div>\n
„Jdeme? J\u00e1 nikam nejdu.“<\/div>\n
„Ale no tak, Bille, p\u0159eci m\u011b nenech\u00e1\u0161 j\u00edt samotn\u00e9ho. V\u00ed\u0161, co d\u011bl\u00e1m, kdy\u017e se opiju. Nav\u00edc ti mus\u00edm uk\u00e1zat m\u011bsto, jsi nov\u00fd.“ Uchechtl se. Jasn\u011b, to si pamatuju z minula, kdy\u017e se naposledy opil, tvrdil, \u017ee jsem jeho otravn\u00e1 holka a st\u00e1le hledal moje prsa.<\/div>\n
„Jo, to si pamatuju, ale st\u00e1le si nemysl\u00edm, \u017ee bych cht\u011bl n\u011bkam j\u00edt.“<\/div>\n
„No tak, bude z\u00e1bava.“ Jako v\u017edy.<\/div>\n
„Jako bych se s tebou n\u011bkdy nudil.“ Proto\u010dil jsem o\u010di.<\/div>\n
„No tak \u0161up, obl\u00edkat se.“ \u0160\u0165ouchl do m\u011b a p\u0159epnul program.<\/div>\n
„Fajn.“ Zvednul jsem se a \u0161el do lo\u017enice. Je hor\u0161\u00ed ne\u017e d\u011bcko, kdy\u017e n\u011bco chce. A jak to dopadne? O\u017eere se a j\u00e1 ho pot\u00e1hnu dom\u016f.
Otev\u0159el jsem sk\u0159\u00ed\u0148 a za\u010dal se v n\u00ed p\u0159ehrabovat. Nakonec jsem vyt\u00e1hl \u010dern\u00fd \u00fazk\u00fd d\u017e\u00edny, b\u00edl\u00fd tri\u010dko a ko\u017eenou bundu. V\u0161echno jsem si obl\u00edkl a zav\u00edtal do koupelny. Vlasy jsem si s\u010desal dozadu a p\u0159elakoval. Nal\u00ed\u010dil jsem se jako v\u017edy, \u010dern\u00e1 tu\u017eka a st\u00edny. Kdy\u017e jsem se vr\u00e1til do ob\u00fdv\u00e1ku, Andreas byl rozvalenej p\u0159es celej gau\u010d a \u017eral bramb\u016frky. Kdo to uklid\u00ed?<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee chce\u0161 n\u011bkam j\u00edt.“ Zvednul hlavu a okam\u017eit\u011b se postavil na nohy s p\u0159ihloupl\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Jasn\u011b, jdeme.“ Obul jsem si koza\u010dky na men\u0161\u00edm podpatku a vzal si s sebou jen pen\u011b\u017eenku, mobil a kl\u00ed\u010de do kapsy. Nehodl\u00e1m n\u011bkde tahat ta\u0161ku a pak ji ztratit, na to ji m\u00e1m a\u017e moc r\u00e1d.<\/p>\n

Po p\u016flhodin\u011b – zastavovali jsme se pro j\u00eddlo, nech\u00e1pu, kam v\u0161echno j\u00eddlo Andy d\u00e1v\u00e1 a \u017ee je\u0161t\u011b neprasknul – jsme byli u baru. Vypadalo to celkem dob\u0159e.<\/div>\n

„To bude z\u00e1bava.“ Tetelil se blahem a m\u00ed\u0159il k baru, jen jsem ho n\u00e1sledoval. Sedl jsem si na jednu ze \u017eidl\u00ed u baru a objednal si drink. Andy se okam\u017eit\u011b vypa\u0159il na parket, chv\u00edli jsem ho sledoval, ale pak m\u011b to p\u0159estalo bavit. Kdo se taky m\u00e1 po\u0159\u00e1d d\u00edvat, jak se p\u0159edv\u00e1d\u00ed. Napil jsem se a rozhl\u00eddl se po okol\u00ed. Aspo\u0148 tu nevid\u00edm sv\u00e9 studenty. To tady budu \u010dekat, ne\u017e se Andreas o\u017eere, pak ho doprav\u00edm dom\u016f, a nakonec sebe do postele. Je\u0161t\u011b \u017ee nejsem autem, aspo\u0148 m\u016f\u017eu p\u00edt.<\/div>\n
Bo\u017ee, to je \u017eivot.<\/p>\n

„Ahoj Bill\u00ed.“ Najednou mi n\u011bkdo \u0161eptal do ucha.<\/div>\n

„Co?“ Oto\u010dil jsem se a tam st\u00e1l Deny.<\/div>\n
„Bo\u017ee, co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“ Vy\u0161t\u011bkl jsem na n\u011bj. Tak aby bylo jasno, j\u00e1 se kv\u016fli tomuhle debilovi p\u0159est\u011bhoval do jin\u00e9ho m\u011bsta, zm\u011bnil zam\u011bstn\u00e1n\u00ed, opustil p\u0159\u00e1tele a on je tady?<\/div>\n
„Taky t\u011b r\u00e1d vid\u00edm.“ P\u0159isedl si. Takovejch bar\u016f po m\u011bst\u011b a on mus\u00ed zrovna sem. Ignoruj ho.<\/div>\n
„To je n\u00e1hoda, zrovna jdeme oba do stejn\u00e9ho baru.“<\/div>\n
„Ty jsi m\u011b sledoval?“<\/div>\n
„Sledoval? No tak, Bille, j\u00e1? Jak bych mohl.“ No to zn\u00ed velmi d\u016fv\u011bryhodn\u011b.<\/div>\n
„Jasn\u011b.“ Napil jsem se a zvedl se.<\/div>\n
„Kampak?“ Zvedl se se mnou.<\/div>\n
„Co nejd\u00e1l od tebe.“ Vydal jsem se p\u0159es parket k jednomu z box\u016f. Sedl jsem si, jen\u017ee hned za mnou si p\u0159isedl i Deny.<\/div>\n
„Trochu soukrom\u00ed, skv\u011bl\u00fd. Tak\u017ee jak se ti l\u00edb\u00ed v nov\u00e9 pr\u00e1ci?“<\/div>\n
„Vlastn\u011b se mi tam l\u00edb\u00ed hodn\u011b, je to daleko od tebe. Nav\u00edc maj\u00ed hl\u00edda\u010de a ty se tam nedostane\u0161.“ U\u0161kl\u00edbnul jsem se a napil se sv\u00e9ho \u00fa\u017easn\u00e9ho drinku.<\/div>\n
„Ale no tak, u\u017e si p\u0159esta\u0148 hr\u00e1t na ura\u017een\u00e9ho. V\u017edy\u0165 se nic nestalo.“<\/div>\n
„Nic? D\u011bl\u00e1\u0161 si srandu?“ Vyjel jsem na n\u011bj. Kret\u00e9n.<\/div>\n
„No dob\u0159e, ale tak odpustit mi to u\u017e m\u016f\u017ee\u0161, n\u00e9.“ Polo\u017eil na m\u00e9 stehno svoji dla\u0148, kterou jsem hned set\u0159\u00e1sl.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu! U\u017e nikdy, ch\u00e1pe\u0161?! Vypadni ode m\u011b.“ Natiskl se ke mn\u011b je\u0161t\u011b v\u00edc, tak\u017ee mi \u0161eptal do ucha.<\/div>\n
„L\u00edb\u00ed se mi, kdy\u017e m\u011b odm\u00edt\u00e1\u0161.“ A l\u00edbnul m\u011b na krk, to u\u017e jsem nevydr\u017eel a jednu mu vrazil. Chytl mn\u011b ruku a svoj\u00ed rukou m\u011b chytl pod krkem.<\/div>\n
„Tak hele, tohle jsme si nedomluvili. Uklidni se, nic se ti zat\u00edm nestalo! Okam\u017eit\u011b p\u0159esta\u0148 s tou tvoj\u00ed komedi\u00ed, u\u017e m\u011b to nebav\u00ed. Odte\u010f jsi zase m\u016fj p\u0159\u00edtel, rozum\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„U\u017e nikdy nebudu tv\u016fj p\u0159\u00edtel! NIKDY! To m\u011b rad\u0161i zabij.“ Najednou n\u011b\u010d\u00ed ruce chytly Denyho a odt\u00e1hly ho ode m\u011b, d\u00e1l u\u017e jsem jen vid\u011bl, jak Deny dostal p\u011bst\u00ed a sb\u00edr\u00e1 se ze zem\u011b. Na\u010de\u017e si ke mn\u011b p\u0159isedl Tom.<\/p>\n

„Dobrej, pane u\u010diteli. Bav\u00edte se?“ Vesele se usm\u00e1l jakoby nic, to jen j\u00e1 na n\u011bj \u010dumel jak puk.<\/div>\n

„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ Te\u010f si m\u011b u\u017e starostliv\u011b prohl\u00eddnul. „No tak.“ Usm\u00e1l se a zav\u0159el mi pusu. „Ok? Nic ti neud\u011blal?“<\/div>\n
„Ne\u2026 ne, j\u00e1 d\u011bkuju, Tome.“ Tohle bych od n\u011bj ne\u010dekal.<\/div>\n
„Nen\u00ed za\u010d, tv\u016fj p\u0159\u00edtel? B\u00fdval\u00fd?“ Nedo\u010dkav\u011b se na m\u011b d\u00edval.<\/div>\n
„B\u00fdval\u00fd. Je to bl\u00e1zen.“ Zat\u0159\u00e1sl jsem hlavou.<\/div>\n
„Co ti ud\u011blal? Teda nechci vyzv\u00eddat, j\u00e1 jen, jestli by ses cht\u011bl sv\u011b\u0159it.“<\/div>\n
„Klasika, bydleli jsme spolu, chodili spolu dva roky, on m\u011b podvedl, j\u00e1 na to p\u0159i\u0161el, roze\u0161li jsme se, on m\u011b sledoval, zm\u011bnil jsem pr\u00e1ci, m\u011bsto a te\u010f je tady. Asi se ho u\u017e nezbav\u00edm.“ Povzdechl jsem si. Pro\u010d si vyb\u00edr\u00e1m takov\u00e9 debily?<\/div>\n
„Aha, ch\u00e1pu, neodbytn\u00fd b\u00fdval\u00fd.“<\/div>\n
„Tak n\u011bjak.“ P\u0159ik\u00fdvl jsem. „Nerad bych t\u011b n\u011bjak zdr\u017eoval nebo n\u011bco.“<\/div>\n
„J\u00e1 bych sp\u00ed\u0161 nerad zdr\u017eoval tebe, k\u00e1mo\u0161i se beze m\u011b obejdou na chv\u00edli.“ Zaculil se.<\/div>\n
„U\u017e se m\u011b neboj\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Jen trochu, jsem z tebe nerv\u00f3zn\u00ed.“ Uchechtl se. N\u00e1podobn\u011b, i j\u00e1 z tebe jsem nerv\u00f3zn\u00ed a nech\u00e1pu pro\u010d.<\/div>\n
„U\u017e ti bylo osmn\u00e1ct?“<\/div>\n
„Jo, u\u017e celkem d\u00e1vno.“ Zasm\u00e1l se.<\/div>\n
„Fajn, zvu t\u011b na pan\u00e1ka.“ Hned jsem poru\u010dil barmanovi, kter\u00fd proch\u00e1zel kolem, a b\u011bhem p\u00e1r minut p\u0159ed n\u00e1mi st\u00e1ly dva pan\u00e1ky. Jen jsme si \u0165ukli a hned v n\u00e1s zmizely.<\/p>\n

„Jsi tu autem?“<\/div>\n

„Ne, jen s k\u00e1mo\u0161em. On cht\u011bl j\u00edt ven a uk\u00e1zat mi m\u011bsto, jinak \u0159e\u010deno j\u00edt se o\u017erat do klubu.“<\/div>\n
„To je hodn\u00fd kamar\u00e1d. Uk\u00e1zal ti nejlep\u0161\u00ed klub tady.“ Mrknul na m\u011b a upil ze sv\u00e9ho pit\u00ed.<\/div>\n
„Jo to on je.“<\/div>\n
P\u0159ekvapiv\u011b jsme se cel\u00fd ve\u010der v\u00fdborn\u011b bavili. V tom klukovi je v\u00edc, ne\u017e se na prvn\u00ed pohled zd\u00e1. Dokonce jsme byli i tancovat, je to \u00fa\u017easn\u00fd partner, tane\u010dn\u00ed. Bylo mi s n\u00edm skv\u011ble. Kolem druh\u00e9 r\u00e1no jsme se rozhodli j\u00edt dom\u016f, Tom m\u011b cht\u011bl doprovodit, proto jsme \u0161li nejd\u0159\u00edv ke mn\u011b.<\/div>\n
„To nen\u00ed f\u00e9r, abys m\u011b doprov\u00e1zel, a pak \u0161el dom\u016f s\u00e1m. M\u011bl bych t\u011b doprovodit taky nebo tak n\u011bco.“ St\u00e1li jsme p\u0159ede dve\u0159mi od vchodu.<\/div>\n
„No tak to bys ty mohl doprovodit m\u011b a j\u00e1 pak zase tebe, ale to bysme takhle chodili po m\u011bst\u011b a\u017e do pond\u011bl\u00ed, ne\u017e bysme museli do \u0161koly.“ Zasm\u00e1l jsem se.<\/div>\n
„To je pravda. Tak co kdybys je\u0161t\u011b zasko\u010dil ke mn\u011b?“ B\u00fdt zcela st\u0159\u00edzliv\u00fd, tak se ho ani neopova\u017euju na n\u011bco takov\u00fdho zeptat.<\/div>\n
„To bych r\u00e1d.“ Usm\u00e1l se, ale to j\u00e1 u\u017e otv\u00edral dve\u0159e. Nastoupili jsme do v\u00fdtahu a j\u00e1 zm\u00e1\u010dkl \u0161est\u00e9 patro. Jak se v\u00fdtah rozjel, oba jsme se na sebe vrhli. Cel\u00fd ten ve\u010der jsem tou\u017eil ochutnat jeho rty, a te\u010f se mi to kone\u010dn\u011b povedlo. Jak jsem p\u0159edpokl\u00e1dal, sladk\u00e9, ale trochu naho\u0159kl\u00e9 od alkoholu.<\/p>\n

autor: B\u00edna<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B\u00edna Ahojky \ud83d\ude42 Tato pov\u00eddka je alternativa k pov\u00eddce My student. Tato kapitola je hoooodn\u011b podobn\u00e1 prvn\u00edm t\u0159em kapitol\u00e1m My student, ale jsou tam z\u00e1sadn\u00ed d\u011bjov\u00e9 rozd\u00edly. Skv\u011bl\u00e9 je, \u017ee pov\u00eddku My student \u010d\u00edst ani zn\u00e1t nemus\u00edte, proto\u017ee s t\u00edm nem\u00e1<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[622],"tags":[],"class_list":["post-3076","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-new-teacher"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3076","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3076"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3076\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3076"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3076"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3076"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}