{"id":3077,"date":"2015-05-04T14:00:00","date_gmt":"2015-05-04T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3067"},"modified":"2015-05-04T14:00:00","modified_gmt":"2015-05-04T13:00:00","slug":"blue-bird-26","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/05\/04\/blue-bird-26\/","title":{"rendered":"Blue Bird 26."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay
<\/strong> <\/p>\n

Kdy\u017e se obloha zatemn\u00ed, m\u00e1 mysl je kone\u010dn\u011b otev\u0159en\u00e1. Tak jako obvykle i dnes p\u0159i\u0161la spole\u010dn\u011b s de\u0161t\u011bm a ponur\u00fdm po\u010das\u00edm zna\u010dn\u00e1 d\u00e1vka inspirace, kter\u00e1 m\u011b po dlouh\u00e9 dob\u011b dohnala ke psan\u00ed. Tenhle d\u00edl je jen jak\u00fdmsi dodatkem k tomu p\u0159edchoz\u00edmu, ukon\u010den\u00ed, kter\u00e9 mu pr\u00e1vem pat\u0159\u00ed a v\u00e1m taky :). Dal\u0161\u00ed drobn\u00fd \u00falomek p\u0159\u00edb\u011bhu, dal\u0161\u00ed kr\u016f\u010dek, kter\u00fdm jsme se op\u011bt o n\u011bco p\u0159ibl\u00ed\u017eili k tomu fin\u00e1ln\u00edmu. Z\u016fst\u00e1v\u00e1 n\u00e1m opravdu u\u017e jen p\u00e1r krok\u016f, tak si je poj\u010fme u\u017e\u00edt spole\u010dn\u011b.<\/em><\/div>\n

P\u0159eji kr\u00e1sn\u00e9 \u010dten\u00ed \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Sly\u0161els to?“<\/em><\/div>\n
„Ne, nic jsem nesly\u0161el.“<\/em><\/div>\n
„A te\u010f?“<\/em><\/div>\n
„Co m\u00e1m sly\u0161et?“<\/em><\/div>\n
„Ty divn\u00e9 zvuky. Jako by se n\u011bkdo pl\u00ed\u017eil zahradou.“<\/em><\/div>\n
„Nesly\u0161\u00edm \u017e\u00e1dn\u00e9 divn\u00e9 zvuky, proto\u017ee jak jsi spr\u00e1vn\u011b \u0159ekl, jsme na zahrad\u011b.“<\/em><\/div>\n
„M\u016f\u017ee to b\u00fdt kdokoliv, nikdy nev\u00ed\u0161, co-„<\/em><\/div>\n
„Billee,“ za\u00fap\u011bl Tom zoufale a obr\u00e1til se ve sv\u00e9m spac\u00e1ku tak, aby byl k bratrovi tv\u00e1\u0159\u00ed. Bill, kter\u00fd se se sv\u00fdm spac\u00e1kem tisknul co nejt\u011bsn\u011bji k Tomov\u00fdm z\u00e1d\u016fm, se m\u00edrn\u011b odt\u00e1hl, aby m\u011bl Tom dost m\u00edsta, ale odm\u00edtal se mu pod\u00edvat do o\u010d\u00ed. Z jedin\u00e9ho prost\u00e9ho d\u016fvodu. Styd\u011bl se. Bylo mu jeden\u00e1ct a on se po\u0159\u00e1d choval jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, kter\u00e9 se boj\u00ed v\u0161eho, co nezn\u00e1 a nepova\u017euje za bezpe\u010dn\u00e9. Tom byl jin\u00fd. M\u011bl mnohem dobrodru\u017en\u011bj\u0161\u00ed povahu, v Billov\u00fdch o\u010d\u00edch byl i p\u0159es sv\u016fj n\u00edzk\u00fd v\u011bk siln\u00fd a neboj\u00e1cn\u00fd. Pokud by se Billa v t\u00e9 dob\u011b n\u011bkdo zeptal, jak si p\u0159edstavuje superhrdinu, jeho odpov\u011b\u010f byla jasn\u00e1. Tak moc cht\u011bl b\u00fdt Tomovi podobn\u00fd a tak moc mu cht\u011bl ud\u011blat radost, a\u017e vymyslel tu nejv\u011bt\u0161\u00ed hloupost na sv\u011bt\u011b a je\u0161t\u011b ke v\u0161emu i tu zkazil. Kdy\u017e p\u0159i\u0161el za Tomem s n\u00e1padem, \u017ee by mohli str\u00e1vit noc ve stanu v nedalek\u00e9m lese, Tom byl sice v\u00edc ne\u017e p\u0159ekvapen\u00fd, ale nad\u0161en\u011b souhlasil. Kdyby v\u011bd\u011bl, co v\u0161echno je \u010dek\u00e1, hodn\u011b rychle by si to rozmyslel.<\/em> <\/p>\n

„Je\u0161t\u011b se zlob\u00ed\u0161?“ zeptal se tenk\u00fdm hl\u00e1skem, o\u010di utkv\u011bl\u00e9 na Tomov\u00fdch rukou, kter\u00e9 si pohr\u00e1valy s obalem od \u010dokol\u00e1dov\u00e9 ty\u010dinky. S malou du\u0161i\u010dkou se d\u00edval, jak obal zmuchlal do kuli\u010dky a odhodil za sebe. B\u00e1l se toho, co m\u011blo p\u0159ij\u00edt. Tom se na n\u011bj je\u0161t\u011b nikdy nezlobil, tedy ne tak opravdov\u011b.<\/em><\/div>\n

„Bille,“ k u\u0161\u00edm mu dolehl Tom\u016fv povzdech. Nezn\u011blo to na\u0161tvan\u011b, a tak se odv\u00e1\u017eil zvednout tv\u00e1\u0159 a pod\u00edvat se bratrovi do o\u010d\u00ed. Jejich pohledy se st\u0159etly ve stejn\u00e9 chv\u00edli, kdy Tom zvedl ruku a n\u011b\u017en\u011b se dotkl jeho \u010delisti.<\/em><\/div>\n
„Nezlob\u00edm se,“ odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e. „Jen jsem si dne\u0161n\u00ed ve\u010der p\u0159edstavoval trochu jinak.“<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, mrz\u00ed m\u011b to. P\u0159\u00ed\u0161t\u011b to ur\u010dit\u011b zvl\u00e1dnu.“<\/em><\/div>\n
Tom se tlumen\u011b zasm\u00e1l a pobaven\u011b zakroutil hlavou. Nemyslel si, \u017ee to Bill p\u0159\u00ed\u0161t\u011b zvl\u00e1dne. Nemyslel si, \u017ee to v\u016fbec n\u011bkdy zvl\u00e1dne. Kdy\u017e si vzpomn\u011bl, jak dlouho jim trvalo, ne\u017e kone\u010dn\u011b na\u0161li vhodn\u00e9 m\u00edsto a rozlo\u017eili stan, a jak rychle se museli sbalit a vr\u00e1tit zp\u00e1tky, kdy\u017e Bill zaslechl vzd\u00e1len\u00e9 vyt\u00ed, nedok\u00e1zal se ubr\u00e1nit \u00fasm\u011bvu. Mo\u017en\u00e1 se tehdy chv\u00edli zlobil, ale rozhodn\u011b ne na n\u011bj. Zlobil se na sebe. M\u011blo mu doj\u00edt, \u017ee to Bill ned\u011bl\u00e1 z vlastn\u00ed iniciativy. \u017de se jen sna\u017e\u00ed ud\u011blat n\u011bco, \u010d\u00edm by mu ud\u011blal radost. Bylo to sv\u00fdm zp\u016fsobem mil\u00e9 a on se rozhodl, \u017ee to nebude v\u00edc komentovat. Vr\u00e1tili se k d\u011bde\u010dkovi, na zahrad\u011b ji\u017e po druh\u00e9 v ten ve\u010der rozlo\u017eili stan a Tom byl relativn\u011b spokojen\u00fd. Ne v\u0161ak na dlouho. Jeho spokojenost vyprchala hned pot\u00e9, co Bill do stanu p\u0159ivlekl jedno z prasat a rozhodl, \u017ee bude stanovat s nimi.<\/em> <\/p>\n<\/div>\n
\n
„P\u0159\u00ed\u0161t\u011b rad\u011bji z\u016fstaneme uvnit\u0159, ano?“ navrhl, \u010d\u00edm\u017e nen\u00e1padn\u011b nar\u00e1\u017eel na malou r\u016f\u017eovou v\u011bc, krout\u00edc\u00ed se mezi jejich spac\u00e1ky, ze kter\u00e9 se nelinul zrovna nejp\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed z\u00e1pach. Op\u011bt zvedl o\u010di k Billovi a uc\u00edtil tupou bolest n\u011bkde kolem \u017ealudku.<\/em><\/div>\n
Bill se taky d\u00edval na mal\u00e9 pras\u00e1tko; rukou jej l\u00e1skypln\u011b hladil za u\u0161ima a usm\u00edval se, jako by m\u011bl p\u0159ed o\u010dima sedm\u00fd div sv\u011bta. Tom pla\u0161e odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159. Je mo\u017en\u00e9, \u017ee se stejn\u00fdm pohledem d\u00edval na n\u011bj?<\/em><\/div>\n
„Nen\u00ed milou\u010dk\u00e1?“<\/em><\/div>\n
„Kdo?“ zeptal se Tom m\u00edrn\u011b vyveden z m\u00edry.<\/em><\/div>\n
„Marta,“ odpov\u011bd\u011bl Bill s \u00fasm\u011bvem. Nezd\u00e1lo se, \u017ee by mu z\u00e1pach nebo tlumen\u00e9 chrocht\u00e1n\u00ed vadilo. Najednou jako by zapomn\u011bl i na sv\u016fj strach z nezn\u00e1m\u00fdch zvuk\u016f. Zvedl o\u010di k Tomovi a obli\u010dejem se p\u0159itulil k jeho ramenu.<\/em><\/div>\n
„Kdo je Marta?“ Tom trochu znejist\u011bl. Sna\u017eil se zhluboka d\u00fdchat a ned\u00e1vat sv\u016fj vnit\u0159n\u00ed neklid p\u0159\u00edli\u0161 najevo, ale je\u0161t\u011b nikdy nebylo tak t\u011b\u017ek\u00e9 zachovat si chladnou tv\u00e1\u0159, jako ve chv\u00edli, kdy jej mal\u00fd Bill hladil \u0161pi\u010dkou nosu po brad\u011b a vyd\u00e1val u toho rozko\u0161n\u00e9 spokojen\u00e9 zvuky.<\/em><\/div>\n
„Tomi, Marta je pras\u00e1tko.“<\/em><\/div>\n
P\u0159esn\u011b tohohle se Tom b\u00e1l. Byl si v\u011bdom Billovy siln\u00e9 l\u00e1sky ke zv\u00ed\u0159at\u016fm, i on je zbo\u017e\u0148oval, ale prasat\u016fm se z jist\u00fdch d\u016fvod\u016f vyh\u00fdbal. Nesna\u017eil se je m\u00edt r\u00e1d, ned\u00e1val jim jm\u00e9na a nemazlil se s nimi, proto\u017ee znal sv\u00e9ho d\u011bdu. On nechoval prasata pro z\u00e1bavu, nehledal v nich mazl\u00ed\u010dky, slou\u017eila mu jen jako potrava a Tom si toho byl v\u011bdom. Necht\u011bl se pozd\u011bji tr\u00e1pit, proto si rad\u011bji dr\u017eel odstup. Ale p\u0159i pohledu na Billa si nebyl \u00fapln\u011b jist\u00fd, jestli to vn\u00edmaj\u00ed stejn\u011b.<\/p>\n

„Bille,“ opatrn\u011b vyslovil jeho jm\u00e9no. „Ani nev\u00ed\u0161, jestli je to holka. A krom toho, nem\u016f\u017ee\u0161 jim d\u00e1vat jm\u00e9na.<\/em><\/div>\n

„Pro\u010d ne?“ zeptal se Bill ti\u0161e a Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee odpov\u011b\u010f dob\u0159e zn\u00e1.<\/em><\/div>\n
„Ty v\u00ed\u0161 pro\u010d,“ \u0159ekl jemn\u011b a zlehka jej pohladil ve vlasech.<\/em><\/div>\n
Bill si povzdechl, zamlel se a p\u0159itiskl se sv\u00fdm t\u011blem je\u0161t\u011b v\u00edc na Tom\u016fv hrudn\u00edk. Nel\u00edbil se mu pocit, \u017ee je mezi nimi n\u011bjak\u00e1 p\u0159ek\u00e1\u017eka, i kdy\u017e se jednalo pouze o vrstvu l\u00e1tky spac\u00e1ku. Mlel sebou tak dlouho, dokud to s n\u00edm Tom nevzdal. Rozepnul sv\u016fj ob\u0159\u00ed spac\u00e1k po t\u00e1tovi a pohledem Billovi nazna\u010dil, aby p\u0159elezl k n\u011bmu.<\/em><\/div>\n
Nad\u0161en\u011b vysko\u010dil ze sv\u00e9ho spac\u00e1ku a byl p\u0159ipraven vecpat se k Tomovi, kdy\u017e se najednou zasekl a s polovinou t\u011bla uvnit\u0159 na n\u011bj nejist\u011b pohl\u00e9dl. „Opravdu m\u016f\u017eu?“ Rozkmital prsty u nohou a nev\u011bdomky t\u00edm Toma po\u0161imral na b\u0159i\u0161e.<\/em><\/div>\n
Tom op\u011bt uc\u00edtil ten podivn\u00fd tlak a pokusil se zhluboka nadechnout. Ne\u0161lo to. „Jen kdy\u017e mi sl\u00edb\u00ed\u0161, \u017ee se v\u00edc nebude\u0161 soust\u0159edit na okoln\u00ed zvuky.“<\/em><\/div>\n
„Slibuju,“ Bill\u016fv obli\u010dej se rozz\u00e1\u0159il a ve spojen\u00ed se z\u00e1\u0159\u00ed m\u011bs\u00edce, tlumen\u011b dol\u00e9haj\u00edc\u00ed do jejich stanu skrz mal\u00e9 st\u0159e\u0161n\u00ed ok\u00fdnko, p\u016fsobil jako z porcel\u00e1nu.<\/em> <\/p>\n

Tom se je\u0161t\u011b pokusil o hlubok\u00fd n\u00e1dech, ne\u017e to vzdal, pousnul se ke kraji a ud\u011blal vedle sebe m\u00edsto pro bratra, kter\u00fd se obto\u010dil kolem jeho t\u011bla a spokojen\u011b vydechl. Tom jej k sob\u011b stydliv\u011b p\u0159ivinul, bradou se op\u0159el o Billovu hlavu s nosem zabo\u0159en\u00fdm do divok\u00fdch vlas\u016f. I p\u0159esto, \u017ee nejen cel\u00fd stan, ale i oni dva byli c\u00edtit chl\u00edvem, Billovy vlasy z\u016fstaly nedot\u010den\u00e9. Jejich v\u016fn\u011b byla uzamknut\u00e1 v hust\u00fdch zdrav\u00fdch pramenech a otev\u0159ela se pouze Tomov\u00fdm \u010dichov\u00fdm bu\u0148k\u00e1m. Zav\u0159el o\u010di, vdechoval medov\u00e9 t\u00f3ny Billova \u0161amp\u00f3nu, c\u00edtil, \u017ee na n\u011bj pomalu p\u0159ich\u00e1z\u00ed sp\u00e1nek.<\/em><\/div>\n

„Tomi, je\u0161t\u011b nejsem unaven\u00fd a ty?“<\/em><\/div>\n
Rychle otev\u0159el o\u010di, a kdy\u017e se k n\u011bmu Bill oto\u010dil tv\u00e1\u0159\u00ed, obda\u0159il jej sv\u011b\u017e\u00edm \u00fasm\u011bvem. „Ani j\u00e1 ne.“<\/em><\/div>\n
Bill nat\u00e1hl ruku a z batohu vyt\u00e1hl malou \u010dernou baterku. Polo\u017eil se na z\u00e1da, nam\u00ed\u0159il baterku na st\u0159echu stanu a rozsv\u00edtil ji. Mal\u00e9 prase mezit\u00edm p\u0159elezlo p\u0159es Billa a us\u00eddlilo se mezi jejich t\u011bly. Chv\u00edli unaven\u011b p\u0159ech\u00e1zelo o\u010dima z jednoho na druh\u00e9ho, p\u0159evalovalo se, hledaj\u00edc nejvhodn\u011bj\u0161\u00ed polohu, a kdy\u017e ji kone\u010dn\u011b objevilo, spokojen\u011b zav\u0159elo o\u010di.<\/em><\/div>\n
„Co kdybychom si zahr\u00e1li na h\u00e1danky? J\u00e1 budu ukazovat a ty bude\u0161 h\u00e1dat, jak\u00e9 zv\u00ed\u0159e se sna\u017e\u00edm napodobit.“<\/em><\/div>\n
„Tak za\u010dni,“ Tom jej jemn\u011b dloubl do ramene, opatrn\u011b se p\u0159evalil na z\u00e1da, ale prostor byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 t\u011bsn\u00fd, museli se dotknout. Jejich t\u011bla byla propletena a oba \u0161okov\u00e1ni t\u00edm, jak nerv\u00f3zn\u00ed najednou za\u010dali b\u00fdt. Je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm je n\u011bco tak p\u0159irozen\u00e9ho, k jejich \u017eivotu pot\u0159ebn\u00e9ho, nerozladilo. Bill se siln\u011b nadechl, zvedl ruku do vzduchu a sna\u017eil se hrou sv\u011btla a st\u00edn\u016f vytvo\u0159it na st\u0159e\u0161e stanu napodobeninu n\u011bjak\u00e9ho zv\u00ed\u0159ete.<\/em> <\/p>\n

„Pes?“<\/em><\/div>\n

Bill se sladce uculil a zavrt\u011bl hlavou. „H\u00e1dej.“<\/em><\/div>\n
„Nebo by to mohl b\u00fdt zaj\u00edc,“ Tom p\u0159imhou\u0159il o\u010di, naklonil hlavu na stranu, zkoumaje st\u00edn nad hlavou. „Ale musel bys mu d\u00e1t del\u0161\u00ed u\u0161i, takhle,“ zvedl ruku a zezadu ji p\u0159itiskl k t\u00e9 Billov\u011b. Skr\u010dil prsty, jen ukazov\u00e1\u010dek a prost\u0159edn\u00edk dr\u017eel vyrovnan\u011b. Kdy\u017e se te\u010f zahled\u011bl na st\u00edn, spat\u0159il tam dokonal\u00e9ho zaj\u00edce.<\/em><\/div>\n
„Byl to zaj\u00edc,“ \u0161eptl Bill a pooto\u010dil hlavu k Tomovi. Usm\u00edval se. „Vid\u00ed\u0161, nedok\u00e1\u017eu bez tebe ani takovou hloupost.“<\/em><\/div>\n
Tom neodpov\u011bd\u011bl. Ruku, kterou po\u0159\u00e1d dr\u017eel ve vzduchu, rozev\u0159el, prsty propletl s t\u011bmi Billov\u00fdmi a stiskl. Srdce se mu roztlouklo o pozn\u00e1n\u00ed rychleji.<\/em><\/div>\n
„Pod\u00edvej,“ \u0161eptl mu do vlas\u016f. „Nen\u00ed to sice zv\u00ed\u0159e, ale je to-„<\/em><\/div>\n
„Kr\u00e1sn\u00e9,“ doplnil jej Bill. Jeho ruka se v Tomov\u011b sev\u0159en\u00ed rozechv\u011bla, zesl\u00e1bla a on ji neudr\u017eel d\u00e9le ve vzduchu. Dopadla na Tomovy l\u00edce, v\u011bnuj\u00edc mu m\u011bkk\u00e9 pohlazen\u00ed. Dvoj\u010data se k sob\u011b op\u011bt oto\u010dila tv\u00e1\u0159emi.<\/em><\/div>\n
„Je pozd\u011b,“ za\u010dal Tom chv\u011bj\u00edc\u00edm se hlasem. „M\u011bli bychom j\u00edt sp\u00e1t.“<\/em><\/div>\n
Bill z n\u011bj nespou\u0161t\u011bl pohled, o\u010dima se vp\u00edjel do Tomova starostliv\u00e9ho pohledu a nerozum\u011bl, co se to d\u011bje. Bylo to tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Mohl se v nich utopit, vp\u00edjely jej do sebe a on se jim v\u016fbec nebr\u00e1nil. Cht\u011bl b\u00fdt jejich sou\u010d\u00e1st\u00ed. Sou\u010d\u00e1st\u00ed toho laskav\u00e9ho nekone\u010dna. V t\u011bch o\u010d\u00edch vid\u011bl cel\u00fd sv\u011bt. Vid\u011bl hv\u011bzdy a slunce, vid\u011bl s\u00e1m sebe a d\u016fvod, pro kter\u00fd \u017eil. C\u00edtil, \u017ee se mu o n\u011bco h\u016f\u0159 d\u00fdch\u00e1. Cht\u011bl od n\u011bj ut\u00e9ct. Cht\u011bl ut\u00e9ct p\u0159ed v\u0161\u00edm, co c\u00edtil, proto\u017ee se ve sv\u00fdch pocitech nevyznal a na n\u011bco takov\u00e9ho nebyl zvykl\u00fd. V\u011bd\u011bl v\u0161ak, \u017ee kdyby se rozb\u011bhl, kdyby se opravdu dal na \u00fat\u011bk, nohy by jej stejn\u011b p\u0159ivedly k Tomovi. Ut\u00edkal by, a p\u0159itom by se nehnul z m\u00edsta.<\/em><\/div>\n
„Dobrou noc,“ naklonil tv\u00e1\u0159 a vtiskl drobn\u00fd bratrsk\u00fd polibek na Tomovy pootev\u0159en\u00e9 rty. Oto\u010dil se k n\u011bmu z\u00e1dy a natiskl se na Tom\u016fv hrudn\u00edk. Tom pochopil. Omotal kolem n\u011bj ruce a s jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem zdob\u00edc\u00edm jeho rty, za\u0161eptal do noci.<\/em><\/div>\n
„Dobrou noc, Bille.“<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

<\/em> …<\/strong><\/div>\n

\n

Nyn\u00ed m\u011bl p\u0159ed o\u010dima stejn\u00fd obraz. P\u0159imhou\u0159en\u00fdma o\u010dima hled\u011bl p\u0159ed sebe, kochal se p\u0159i pohledu na m\u00edsta, kde na zdi doch\u00e1zelo ke st\u0159etu z\u00e1\u0159e m\u011bs\u00edce a st\u00edn\u016f jejich propleten\u00fdch rukou. Mezi tich\u00fdmi steny st\u0159\u00eddav\u011b lapal po dechu, sna\u017eil se soust\u0159edit na v\u00fdjev z minulosti, kr\u00e1snou vzpom\u00ednku, na moment, kdy si v\u00edc ne\u017e kdy jindy uv\u011bdomoval, \u017ee je k bratrovi pout\u00e1n n\u011b\u010d\u00edm mnohem siln\u011bj\u0161\u00edm. Z pootev\u0159en\u00fdch \u00fast mu unikaly i posledn\u00ed zbytky vzduchu. Bezmocn\u011b lapal po kysl\u00edku, ale jedin\u00e9, \u010deho se mu dost\u00e1valo, byla v\u016fn\u011b Tomovy nah\u00e9 k\u016f\u017ee tisknouc\u00ed se zezadu na jeho t\u011blo. Zahaleni rou\u0161kou tajemstv\u00ed, poprv\u00e9 okusili dotek intimity. Bylo jim dovoleno nahl\u00e9dnout na m\u00edsta, kam se d\u00edky tomu druh\u00e9mu mohou dostat a mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b d\u00e1l.<\/p><\/div>\n

Billovo srdce tlouklo jako spla\u0161en\u00e9, volnou dlan\u00ed siln\u011b drtil prost\u011bradlo, ale za\u010d\u00ednalo to b\u00fdt p\u0159\u00edli\u0161 m\u00e1lo. V\u011bd\u011bl, \u017ee musej\u00ed b\u00fdt hodn\u011b potichu, \u017ee to, co pr\u00e1v\u011b d\u011blali, bylo a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 k\u0159ehk\u00e9, \u017ee sta\u010dilo m\u00e1lo a v\u0161echno se mohlo z\u0159\u00edtit s lehkost\u00ed dome\u010dku z karet. A to on necht\u011bl. Necht\u011bl, aby byli prozrazeni, z\u00e1rove\u0148 ale nedok\u00e1zal ovl\u00e1dat reakce sv\u00e9ho t\u011bla, kter\u00e9 se t\u0159\u00e1slo a podl\u00e9halo Tomovu sev\u0159en\u00ed. Prom\u011bnil se v d\u0159ev\u011bnou loutku, jemn\u011b se pohupuj\u00edc\u00ed dop\u0159edu a dozadu ve stejn\u00e9m rytmu, jak\u00fdm se Tomova ruka houpala v jeho kl\u00edn\u011b. Nikdy nev\u011b\u0159il, \u017ee zajdou a\u017e takhle daleko, ale te\u010f kdy\u017e ho c\u00edtil, doopravdy c\u00edtil<\/em>, nev\u011b\u0159il, \u017ee vydr\u017eeli \u010dekat a\u017e tak dlouho. Tom zes\u00edlil sv\u016fj stisk, zrychlil pohyby a Bill post\u0159ehl zoufal\u00fd sten, kter\u00fd se Tom sna\u017eil ztlumit v jeho nah\u00e9 poko\u017ece. Teprve v t\u00e9 chv\u00edli si uv\u011bdomil, \u017ee se o n\u011bj Tom rytmicky t\u0159e, \u017ee p\u0159ir\u00e1\u017e\u00ed proti jeho t\u011blu, a i kdy\u017e se jej Bill je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nedotkl, z\u0159ejm\u011b se mu dost\u00e1valo pat\u0159i\u010dn\u00e9ho uspokojen\u00ed, proto\u017ee se chv\u011bl, sv\u00edjel a do vlas\u016f mu ti\u0161e mumlal n\u011bco, \u010demu Bill nerozum\u011bl. Cht\u011bl se oto\u010dit. Cht\u011bl se mu ocitnout tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159, poprv\u00e9 si jej skute\u010dn\u011b prohl\u00e9dnout, o\u010dima vyj\u00e1d\u0159it v\u0161e, co nebylo vysloven\u00e9, ale je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nena\u0161el odvahu. B\u00e1l se, \u017ee pokud ud\u011bl\u00e1 jedin\u00fd pohyb, probud\u00ed se ze snu a ocitne se zp\u011bt v krut\u00e9 realit\u011b. Ve sv\u011bt\u011b, v n\u011bm\u017e mu nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtel vzal to nejcenn\u011bj\u0161\u00ed, co m\u00e1.<\/p>\n

Usykl a m\u00e1lem se p\u0159evalil dop\u0159edu, ale Tom jej dr\u017eel a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 pevn\u011b. Bylo to k nevydr\u017een\u00ed. Z pootev\u0159en\u00fdch \u00fast mu vych\u00e1zely nesly\u0161n\u00e9 v\u00fdk\u0159iky, st\u0159\u00eddav\u011b zav\u00edral a otev\u00edral o\u010di. Ve stavu nejv\u011bt\u0161\u00edho zoufalstv\u00ed pustil Tomovu ruku, se kterou do t\u00e9 doby propl\u00e9tal prsty, a hladov\u011b ji p\u0159itiskl na tu, kter\u00e1 pono\u0159ena v jeho kl\u00edn\u011b, vytv\u00e1\u0159ela n\u011bco tak magick\u00e9ho a vytou\u017een\u00e9ho, a\u017e nemohl popadnout dech.<\/div>\n

„Tome,“ zast\u00e9nal. „Tome, j\u00e1 u\u017e-„<\/div>\n
P\u0159ed o\u010dima m\u011bl oh\u0148ostroj barev, v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e je tam. \u017de sta\u010d\u00ed m\u00e1lo a barvy se rozlet\u00ed na miliony drobn\u00fdch jisk\u0159i\u010dek, zatemn\u00ed Billovu mysl a na chv\u00edli jej unesou mimo realitu. Vzru\u0161en\u00ed pomalu p\u0159ech\u00e1zelo v bolest, v b\u0159i\u0161e c\u00edtil mraven\u010den\u00ed. V\u011bd\u011bl, \u017ee se d\u00e9le potichu neudr\u017e\u00ed a ve chv\u00edli, kdy se chystal vyk\u0159iknout \u00falevou, Tom popadl jeho tv\u00e1\u0159 a hladov\u00fdm polibkem zachytil v\u0161e, co m\u011blo z\u016fstat skryto u\u0161\u00edm jejich dvou spoluhr\u00e1\u010d\u016f. Na ruce i na stehnech, sv\u00edraj\u00edc\u00edch Billovy boky, uc\u00edtil vz\u00e1p\u011bt\u00ed n\u011bco tepl\u00e9ho, ale on jej nepou\u0161t\u011bl a nep\u0159est\u00e1val pumpovat, a\u017e dokud mu nedal v\u0161echno, co m\u011bl. A\u017e dokud v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed neochabl a nedal t\u00edm prostor jeho vlastn\u00edmu vyvrcholen\u00ed. Sta\u010dilo je\u0161t\u011b p\u00e1rkr\u00e1t nal\u00e9hav\u011b p\u0159irazit proti \u00fatl\u00fdm sn\u011bhov\u00fdm bok\u016fm a jeho t\u011blo se vz\u00e1p\u011bt\u00ed napnulo stejn\u011b, jako to Billovo. Dopadli na postel vedle sebe, zpocen\u00ed, ulepen\u00ed a p\u0159\u00edjemn\u011b unaveni.<\/p>\n

Bill se pla\u0161e kousl do rtu, zhluboka se nadechl a pomalu se oto\u010dil k bratrovi tv\u00e1\u0159\u00ed. Tom se nat\u00e1hl za sebe a spole\u010dn\u011b s tich\u00fdm kliknut\u00edm se pokoj zalil matn\u00fdm sv\u011btlem mal\u00e9 stoln\u00ed lampy. Bill m\u011bl tendenci zakr\u00fdt sv\u00e9 intimn\u00ed partie, skr\u00fdt se p\u0159ed Tomov\u00fdm zv\u011bdav\u00fdm pohledem, ale vzhledem k tomu, co se pr\u00e1v\u011b odehr\u00e1lo, mu to p\u0159i\u0161lo naprosto zbyte\u010dn\u00e9, a tak se jen d\u00edval a dovolil, aby se Tom d\u00edval na n\u011bj. Plach\u00fdma o\u010dima mapovali t\u011blo toho druh\u00e9ho, seznamovali se s ka\u017ed\u00fdm milimetrem, a kdy\u017e u\u017e nebylo v\u00edc co pozn\u00e1vat, zvedli pohled k tomu druh\u00e9mu. Nemluvili. Protentokr\u00e1t cht\u011bli z\u016fstat ti\u0161e a pln\u00fdmi dou\u0161ky si vychutnat s\u00edlu pro\u017eit\u00e9ho okam\u017eiku. Prost\u0159ednictv\u00edm hlubok\u00e9ho o\u010dn\u00edho kontaktu si vz\u00e1jemn\u011b pod\u011bkovali. V\u011bd\u011bli, \u017ee od t\u00e9to chv\u00edle je v\u0161echno jinak. Bill se k Tomovi naklonil stejn\u011b jako v tu noc a vtiskl mu drobn\u00fd bratrsk\u00fd polibek na pootev\u0159en\u00e1 \u00fasta.<\/div>\n

„Dobrou noc,“ \u0161eptl se slzami v o\u010d\u00edch. Oto\u010dil se k n\u011bmu op\u011bt z\u00e1dy a natiskl se na jeho hrudn\u00edk. Tom se pousm\u00e1l. P\u0159ehodil p\u0159es oba p\u0159ikr\u00fdvku, zhasnul sv\u011btlo a omotal ruce kolem Billova \u00fatl\u00e9ho pasu. S jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem zdob\u00edc\u00edm jeho rty za\u0161eptal do noci.<\/div>\n
„Dobrou noc, Bille.“<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Kdy\u017e se obloha zatemn\u00ed, m\u00e1 mysl je kone\u010dn\u011b otev\u0159en\u00e1. Tak jako obvykle i dnes p\u0159i\u0161la spole\u010dn\u011b s de\u0161t\u011bm a ponur\u00fdm po\u010das\u00edm zna\u010dn\u00e1 d\u00e1vka inspirace, kter\u00e1 m\u011b po dlouh\u00e9 dob\u011b dohnala ke psan\u00ed. Tenhle d\u00edl je jen jak\u00fdmsi dodatkem k tomu<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[599],"tags":[],"class_list":["post-3077","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-blue-bird"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3077","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3077"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3077\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3077"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3077"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3077"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}