{"id":3078,"date":"2015-05-03T16:00:00","date_gmt":"2015-05-03T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3068"},"modified":"2015-05-03T16:00:00","modified_gmt":"2015-05-03T15:00:00","slug":"the-hitchhiker-27-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/05\/03\/the-hitchhiker-27-konec\/","title":{"rendered":"The Hitchhiker 27. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Zarlina<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
O 1 rok a 10 dn\u00ed pozd\u011bji<\/p>\n

<\/strong> „Bille, brou\u010dku?“ Billova matka Simone zaklepala na jeho dve\u0159e, a ani\u017e by \u010dekala na odpov\u011b\u010f, otev\u0159ela je a zcela ignorovala Bill\u016fv otr\u00e1ven\u00fd povzdech z m\u00edsta, kde sed\u011bl na posteli a kreslil. „Mohl bys mi zaj\u00edt do obchodu? Tv\u00ed host\u00e9 zde brzy budou a j\u00e1 mus\u00edm dokon\u010dit p\u0159\u00edpravu j\u00eddla.“<\/div>\n

„Jen proto, \u017ee to jsou moje narozeniny, to neznamen\u00e1, \u017ee to jsou m\u00ed<\/em> host\u00e9, mami,“ Bill se zamra\u010dil, pohledem ani na chv\u00edli neopustil svou kresbu. „J\u00e1 ani nechci \u017e\u00e1dnou oslavu. Vy jste je v\u0161echny pozvali.“<\/div>\n
„Nebu\u010f takov\u00fd,“ Simone si povzdechla. „\u0158\u00edkal jsi, \u017ee by ses cht\u011bl setk\u00e1vat s v\u00edce lidmi a tam bude spousta mlad\u00fdch mu\u017e\u016f a \u017een ve tv\u00e9m v\u011bku.“ Ve\u0161la d\u00e1l do pokoje. „M\u016f\u017ee\u0161 se zastavit v obchod\u011b s kosmetikou a koupit si n\u011bco extra, jestli chce\u0161. Proto\u017ee jsou to tvoje narozeniny.“<\/div>\n
Bill ignoroval nutk\u00e1n\u00ed proto\u010dit o\u010di, rozhodl se, \u017ee to za to nestoj\u00ed, tak\u017ee m\u00edsto toho si jen povzdechl a k\u00fdvnul hlavou. „Fajn,“ zamumlal. „Co pot\u0159ebuje\u0161?“
„Nech\u00e1m ti seznam a kreditn\u00ed kartu na stole,“ Simone se jemn\u011b usm\u00e1la a p\u0159i\u0161la k n\u011bmu bl\u00ed\u017e, aby jej pohladila po vlasech. „Ta kresba je kr\u00e1sn\u00e1, brou\u010dku.“<\/div>\n
„Jo,“ zamumlal Bill a pod\u00edval se dol\u016f na mu\u017ee s cop\u00e1nky, kter\u00e9ho kreslil, a pak s dal\u0161\u00edm povzdechem zav\u0159el skic\u00e1k a pod\u00edval se na svou matku, kter\u00e1 se st\u00e1le usm\u00edvala. „P\u016fjdu za p\u00e1r minut, okay?“<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku, zlat\u00ed\u010dko,“ \u0159ekla s p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm, pak s posledn\u00edm \u00fasm\u011bvem ode\u0161la z m\u00edstnosti, a Bill si lehl na z\u00e1da se zast\u00e9n\u00e1n\u00edm, v\u016fbec se nec\u00edtil na to, aby opustil d\u016fm.<\/p>\n

V\u011bd\u011bl, \u017ee by si nem\u011bl st\u011b\u017eovat, kone\u010dn\u011b dost\u00e1val n\u011bjakou svobodu, kterou cht\u011bl, kdy\u017e o rok d\u0159\u00edve opustil sv\u016fj domov. Jeho rodi\u010de u\u017e nebyli tolik kontroluj\u00edc\u00ed, nemohli b\u00fdt, ne po tom v\u0161em chaosu s polici\u00ed, report\u00e9ry a dokonce i zn\u00e1m\u00fdmi a rodinou, kte\u0159\u00ed se kolem nich motali, kdy\u017e byl p\u0159iveden zp\u011bt dom\u016f a odpov\u011bd\u011bl na ot\u00e1zky policie celkem up\u0159\u00edmn\u011b. Byl to obrovsk\u00fd chaos a jeho rodi\u010de spolu s Billov\u00fdm l\u00e9ka\u0159em a psychologem, do\u0161li k z\u00e1v\u011bru, \u017ee mo\u017en\u00e1 na n\u011bj byli trochu tvrd\u00ed a mo\u017en\u00e1, \u017ee by mohl zvl\u00e1dnout trochu v\u00edce svobody a m\u00e9n\u011b l\u00e9k\u016f.<\/div>\n

\n
<\/div>\n
Po tom v\u0161em Billovi bylo umo\u017en\u011bno chodit ven a d\u011blat v\u011bt\u0161inu z toho, co d\u011blali norm\u00e1ln\u00ed teenage\u0159i, tak dlouho, dokud nikdy, za \u017e\u00e1dn\u00fdch okolnost\u00ed, neopustil d\u016fm, ani\u017e by \u0159ekl sv\u00fdm rodi\u010d\u016f, kam \u0161el, v\u017edy m\u011bl sv\u016fj telefon s sebou a v\u017edy jej zvedl, pokud n\u011bkdo volal. I tak mu p\u0159ipadla v\u011bt\u0161ina pravidel hloup\u00e1, p\u0159edev\u0161\u00edm proto, \u017ee volali skoro ka\u017edou p\u016flhodinu, ale p\u0159ijal to.
Ale st\u00e1le byl osam\u011bl\u00fd, nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 p\u0159\u00e1tele a nebylo mu dovoleno vr\u00e1tit se do \u0161koly, tak\u017ee ani nemohl \u017e\u00e1dn\u00e9 z\u00edskat. Obvykle svou svobodu vyu\u017e\u00edval k chozen\u00ed po m\u011bst\u011b a hled\u00e1n\u00ed nov\u00fdch m\u00edst, kde by se mohl schovat p\u0159ed sv\u011btem a jen si vychutn\u00e1vat \u010derstv\u00fd vzduch a ten pocit, \u017ee netr\u00e1v\u00ed cel\u00e9 dny ve sv\u00e9m pokoji.<\/div>\n
Se zast\u00e9n\u00e1n\u00edm vstal z postele, nejrad\u011bji u\u017e by to m\u011bl v\u0161echno za sebou. Ale oslava jeho osmn\u00e1ct\u00fdch narozenin, kterou se mu rodi\u010de rozhodli uspo\u0159\u00e1dat, jen tak n\u011bkam neodejde, i kdy\u017e si to opravdu hodn\u011b p\u0159\u00e1l. Jen se sna\u017eili b\u00fdt mil\u00ed sv\u00fdm vlastn\u00edm podivn\u00fdm zp\u016fsobem, t\u00edm, \u017ee pozvali dal\u0161\u00ed lidi v jeho v\u011bku, kter\u00e9 schvalovali. Syny a dcery slu\u0161n\u00fdch lid\u00ed, kter\u00e9 znali a kte\u0159\u00ed by jist\u011b byli dobr\u00fdmi p\u0159\u00e1teli pro jejich syna.<\/p>\n

Pod\u00edval se na kresbu, kterou m\u011bl p\u0159ipevn\u011bnou na zdi nad postel\u00ed. Byla to prvn\u00ed kresba Toma, kterou ud\u011blal, st\u00e1le nedokon\u010den\u00e1, ale jedin\u00e1, se kterou byl spokojen\u00fd. Nedok\u00e1zal u\u017e spr\u00e1vn\u011b nakreslit v\u0161echny linky a um\u00edstit spr\u00e1vn\u011b v\u0161echny st\u00edny tam, kde by m\u011bly b\u00fdt. Bylo to, jako by si u\u017e nemohl vzpomenout, jak star\u0161\u00ed mu\u017e vlastn\u011b vypadal a bez ohledu na to, jak moc se sna\u017eil, \u017e\u00e1dn\u00e1 z dal\u0161\u00edch kreseb, o kter\u00e9 se pokou\u0161el, mu nepomohla vzpomenout si na Tomovy dokonal\u00e9 rysy. To byl d\u016fvod, pro\u010d se neodva\u017eoval dokon\u010dit tu kresbu z jejich posledn\u00edho spole\u010dn\u00e9ho ve\u010dera. Necht\u011bl zni\u010dit to, co u\u017e m\u011bl, proto\u017ee to byla jeho jedin\u00e1 skute\u010dn\u00e1 vzpom\u00ednka na mu\u017ee, kter\u00fd tak moc zm\u011bnil jeho \u017eivot a cht\u011bl si ho tak pamatovat, s v\u0159el\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech a s o\u010dima, kter\u00e9 jej ti\u0161e pozorovaly.
U\u017e na n\u011bj nebyl na\u0161tvan\u00fd. Ze za\u010d\u00e1tku byl, ale nemohl z\u016fstat na\u0161tvan\u00fd na n\u011bkoho, kdo pro n\u011bj cht\u011bl jen to nejlep\u0161\u00ed. A Tom k n\u011bmu byl tak mil\u00fd, ani jej neznal, a p\u0159esto byl mil\u00fd a laskav\u00fd. Nikdy nikdo s Billem nezach\u00e1zel tak jako Tom a Bill mu nikdy nemohl b\u00fdt dostate\u010dn\u011b vd\u011b\u010dn\u00fd. S mal\u00fdm pot\u0159esen\u00edm hlavy opustil sv\u016fj pokoj, na\u0161tvan\u00fd s\u00e1m na sebe. Nem\u011bl by p\u0159em\u00fd\u0161let o Tomovi, m\u011bl by se sna\u017eit se sv\u00fdm \u017eivotem posunout d\u00e1l. Tomovi se poda\u0159ilo z\u00edskat jeho \u010d\u00edslo a n\u011bkolikr\u00e1t mu zavolal, ale Bill nikdy nem\u011bl dostatek soukrom\u00ed od sv\u00fdch rodi\u010d\u016f, aby s n\u00edm mohl mluvit o \u010demkoliv jin\u00e9m ne\u017e o norm\u00e1ln\u00edch, nudn\u00fdch v\u011bcech a s ka\u017ed\u00fdm telefon\u00e1tem postr\u00e1dal toho pohledn\u00e9ho \u0159idi\u010de kamionu je\u0161t\u011b v\u00edce, tak\u017ee i kdy\u017e bylo p\u0159\u00edjemn\u00e9 sly\u0161et jeho hlas, nakonec p\u0159estal zvedat telefon, proto\u017ee se od n\u011bj c\u00edtil je\u0161t\u011b vzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00ed, kdy\u017e nemohli m\u00edt re\u00e1lnou konverzaci.<\/p>\n

V\u011bd\u011bl, \u017ee to nebylo f\u00e9r, s n\u00edm takhle p\u0159estat mluvit a mohl obvi\u0148ovat jen s\u00e1m sebe, \u017ee mu tak moc chyb\u011bl, ale nemohl u\u017e d\u00e1l s\u00e1m sebe mu\u010dit t\u00edm, \u017ee by sly\u0161el jeho hlas, ani\u017e by jej mohl vid\u011bt. Nec\u00edtil se bez t\u011bch hovor\u016f o moc l\u00e9pe, ale aspo\u0148 se jeho srdce tro\u0161ku nel\u00e9\u010dilo poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e spolu mluvili, jen aby se op\u011bt zlomilo ve chv\u00edli, kdy to polo\u017eil.<\/div>\n

Tak\u017ee prost\u011b z\u016fstalo zlomen\u00e9. A tak n\u011bjak to t\u00edmhle zp\u016fsobem bylo jednodu\u0161\u0161\u00ed.
Na\u0161el na stole seznam od sv\u00e9 matky a s povzdechem jej zvedl, zastr\u010dil jej do kapsy d\u017e\u00edn spolu s kreditn\u00ed kartou a u\u017e te\u010f litoval, \u017ee souhlasil s t\u00edmhle stupidn\u00edm n\u00e1padem. Byly to jeho narozeniny, pro\u010d on byl ten, kdo byl posl\u00e1n do obchodu? M\u011bl by m\u00edt mo\u017enost d\u011blat to, co cht\u011bl. Co\u017e by znamenalo z\u016fstat ve sv\u00e9m pokoji a b\u00fdt ne\u0161\u0165astn\u00fd, proto\u017ee byl kone\u010dn\u011b dost star\u00fd na to, aby mohl b\u00fdt s Tomem, ale pod\u011blal to, kdy\u017e mu p\u0159ed n\u011bkolika m\u011bs\u00edci p\u0159estal zvedat telefon. Dokonce neznal ani jeho telefonn\u00ed \u010d\u00edslo. A byl si jist\u00fd, \u017ee po tom, jak p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b se od n\u011bj odst\u0159ihnul, u\u017e by s n\u00edm stejn\u011b necht\u011bl m\u00edt nic spole\u010dn\u00e9ho.<\/p>\n

„Ty jde\u0161 ven?“<\/div>\n

Bill se oto\u010dil za zvukem otcova hlasu a lehce k\u00fdvl na mu\u017ee, kter\u00fd st\u00e1l ve dve\u0159\u00edch.<\/div>\n
„Jo,“ zamumlal a nat\u00e1hl se pro bundu. „M\u00e1ma cht\u011bla, abych j\u00ed koupil n\u011bjak\u00e9 v\u011bci.“<\/div>\n
„Pro\u010d ten smutn\u00fd obli\u010dej?“ Zeptal se J\u00f6rg s m\u011bkk\u00fdm \u00fasm\u011bvem a p\u0159istoupil o krok bl\u00ed\u017ee ke sv\u00e9mu synovi. „Jsou to tvoje narozeniny, ne\u0159\u00edkal jsi, \u017ee se nem\u016f\u017ee\u0161 do\u010dkat, a\u017e ti bude osmn\u00e1ct, abys mohl opustit tenhle d\u016fm?“
Bill se zamra\u010dil, c\u00edtil se trochu provinile, kdy\u017e mu byl op\u011bt p\u0159ipomenut ten obrovsk\u00fd chaos, kter\u00fd zp\u016fsobil o rok d\u0159\u00edve. Opravdu tyhle v\u011bci \u0159ekl, kdy\u017e byl nucen se vr\u00e1tit dom\u016f. Ale to bylo p\u0159edt\u00edm, ne\u017e si jeho rodi\u010de za\u010dali uv\u011bdomovat, \u017ee nen\u00ed n\u011bjak\u00fd zlomen\u00fd ment\u00e1ln\u00ed p\u0159\u00edpad, co\u017e, jak byl nucen\u00fd p\u0159iznat, ve skute\u010dnosti byl hned po t\u00e9 ud\u00e1losti, d\u00edky kter\u00e9 jej vzali ze \u0161koly, a dnes mu to tolik nevadilo. Vych\u00e1zeli spolu docela dob\u0159e, i kdy\u017e J\u00f6rg a Simone byli ob\u010das p\u0159\u00edli\u0161 ochran\u00e1\u0159\u0161t\u00ed, byl docela spokojen\u00fd se \u017eivotem, kter\u00fd m\u011bl. Nebo alespo\u0148, tak spokojen\u00fd, jak jen mohl b\u00fdt bez Toma kolem.
„Tati, omlouv\u00e1m se,“ \u0159ekl ti\u0161e. Omluvil se u\u017e v\u00edckr\u00e1t, ne\u017e dok\u00e1zal spo\u010d\u00edtat, ale po\u0159\u00e1d se kv\u016fli tomu c\u00edtil \u0161patn\u011b. „Nemyslel jsem-„<\/div>\n
„Bille, j\u00e1 v\u00edm,“ \u0159ekl J\u00f6rg jemn\u011b a v\u011bnoval sv\u00e9mu synovi dal\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv. „U\u017e jsme o tom mluvili, byla to i na\u0161e chyba. J\u00e1 jen \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee bys nem\u011bl b\u00fdt tak sklesl\u00fd, kdy\u017e je ten den kone\u010dn\u011b tady.“<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl a v\u011bnoval mu nazp\u011bt ztuhl\u00fd \u00fasm\u011bv. „M\u011bl bych j\u00edt,“ \u0159ekl a uk\u00e1zal ke dve\u0159\u00edm. „Nebo p\u0159ijdu pozd\u011b na oslavu.“<\/div>\n
J\u00f6rg p\u0159ik\u00fdvl a Bill se s dal\u0161\u00edm strnul\u00fdm \u00fasm\u011bvem oto\u010dil a ode\u0161el z domu, ne\u017e si povzdechl \u00falevou, kdy\u017e za sebou zav\u0159el dve\u0159e. Miloval sv\u00e9 rodi\u010de, ale byl tak unaven\u00fd z toho pocitu viny poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e mu p\u0159ipomenuli, co jim zp\u016fsobil, a byl je\u0161t\u011b unaven\u011bj\u0161\u00ed z toho, jak se k n\u011bmu chovali, jako by byl n\u011bjak\u00fd druh bomby, kter\u00e1 by mohla explodovat a znovu zmizet, kdyby ud\u011blali n\u011bco, co by jej rozru\u0161ilo.<\/p>\n

Venku bylo trochu chladn\u011bji, ne\u017e Bill o\u010dek\u00e1val, ale opravdu mu to nevadilo, jeho nov\u00e1 bunda byla docela tepl\u00e1 a obchod nebyl daleko, tak\u017ee na tom nez\u00e1le\u017eelo. \u0160el docela rychle, jen aby u\u017e to m\u011bl za sebou. Cht\u011bl se vr\u00e1tit dom\u016f, vydr\u017eet tu stupidn\u00ed oslavu a pak zal\u00e9zt do sv\u00e9ho pokoje, aby str\u00e1vil dal\u0161\u00ed pozdn\u00ed ve\u010der snahou nakreslit Toma, ne\u017e to vzd\u00e1 a vezme si dobrovoln\u011b pr\u00e1\u0161ek na span\u00ed, aby z\u00edskal alespo\u0148 p\u00e1r hodin sp\u00e1nku. Jeho otec jej u\u017e nemusel nutit, aby je bral, jako to d\u011blal cel\u00e9 roky. Ne, Bill je te\u010f bral bez zav\u00e1h\u00e1n\u00ed, vd\u011b\u010dn\u00fd za \u0161anci, jak na p\u00e1r hodin uniknout realit\u011b.<\/div>\n

Byl ztracen v my\u0161lenk\u00e1ch a ani si neuv\u011bdomil, \u017ee ve\u0161el rovnou doprost\u0159ed ulice, ani\u017e by se rozhl\u00e9dl, a a\u017e ne\u010dekan\u00fd zvuk sk\u0159\u00edp\u011bj\u00edc\u00edch pneumatik jej vr\u00e1til zp\u011bt do reality. Zmaten\u011b zamrkal na st\u0159\u00edbrn\u00e9 auto, kter\u00e9 ho m\u00e1lem srazilo, a zamra\u010dil se s\u00e1m nad sebou.<\/div>\n
„Sakra,“ zamumlal a zavrt\u011bl hlavou. Sna\u017eil se zahl\u00e9dnout \u0159idi\u010de, ale v p\u0159edn\u00edm skle se odr\u00e1\u017eelo slunce, tak\u017ee to bylo nemo\u017en\u00e9, a s omluvn\u00fdm m\u00e1vnut\u00edm komukoliv, kdo \u0159\u00eddil, do\u0161el p\u00e1r zb\u00fdvaj\u00edc\u00edch krok\u016f na druhou stranu ulice, kde se zastavil a zhluboka d\u00fdchal.<\/p>\n

Ztr\u00e1cel se v my\u0161lenk\u00e1ch \u010d\u00edm d\u00e1l \u010dast\u011bji, stejn\u011b jako p\u0159ed lety a v\u011bd\u011bl, \u017ee mus\u00ed naj\u00edt zp\u016fsob, jak s t\u00edm p\u0159estat, ne\u017e si ubl\u00ed\u017e\u00ed, nebo ne\u017e si toho v\u0161imne n\u011bkdo, kdo zn\u00e1 jeho rodi\u010de. Pokud by se dozv\u011bd\u011bli, v jak\u00e9m nebezpe\u010d\u00ed mohl b\u00fdt, u\u017e by ho ven nepustili. Nez\u00e1le\u017eelo by na tom, \u017ee u\u017e mu je osmn\u00e1ct, oni by na\u0161li zp\u016fsob, jak ho znovu zamknout. Ne proto, aby jej potrestali, ale aby jej uchr\u00e1nili p\u0159ed sebou sam\u00fdm.<\/div>\n

Poda\u0159ilo se mu dostat do obchodu, ani\u017e by ud\u011blal n\u011bco dal\u0161\u00edho hloup\u00e9ho, a zat\u00edmco si s\u00e1m sob\u011b ti\u0161e st\u011b\u017eoval na tu pitomou oslavu, kter\u00e1 bude za m\u00e9n\u011b ne\u017e hodinu, na\u0161el v\u011bci z mat\u010dina seznamu. Byl docela kr\u00e1tk\u00fd a Bill nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, pro\u010d proboha pot\u0159ebovala to, co napsala. Nebylo to nic, bez \u010deho by nemohla p\u0159e\u017e\u00edt do dal\u0161\u00edho dne, tak\u017ee opravdu nech\u00e1pal, pro\u010d s t\u00edm tolik nad\u011blala.<\/p>\n

Zam\u00ed\u0159il k pokladn\u011b, zaplatil za n\u011bkolik polo\u017eek a jen o p\u00e1r minut pozd\u011bji se l\u00edn\u011b proch\u00e1zel ulicemi dom\u016f, zat\u00edmco z\u00edral do r\u016fzn\u00fdch v\u00fdloh, a na chv\u00edli uva\u017eoval nad t\u00edm, \u017ee by si koupil n\u011bco pro sebe, jako mu navrhla matka, ale rozhodl se proti. Nevid\u011bl nic, co by cht\u011bl, a nem\u011bl n\u00e1ladu na n\u00e1kupy, tak\u017ee s pokr\u010den\u00edm ramen pokra\u010doval v ch\u016fzi a ignoroval zbytek obchod\u016f, kolem kter\u00fdch pro\u0161el.<\/div>\n

Dorazil dom\u016f a znovu se zamra\u010dil, kdy\u017e spat\u0159il auta p\u0159ed domem. N\u011bkte\u0159\u00ed host\u00e9 dorazili d\u0159\u00edve a to znamenalo, \u017ee u\u017e bude muset za\u010d\u00edt hr\u00e1t mil\u00e9ho. Nem\u011bl na to v\u016fbec n\u00e1ladu, ale opravdu nem\u011bl na v\u00fdb\u011br, tak\u017ee ze sebe prost\u011b bude muset vydat to nejlep\u0161\u00ed.<\/div>\n
Jeho pohled putoval p\u0159es auta, zat\u00edmco \u0161el k p\u0159edn\u00edm dve\u0159\u00edm a na chv\u00edli zastavil, kdy\u017e uvid\u011bl na ulici zaparkovan\u00e9 jedno st\u0159\u00edbrn\u00e9. Doufal, \u017ee to nebylo to stejn\u00e9, kter\u00e9 jej t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159ejelo, posledn\u00ed v\u011bc, kterou pot\u0159eboval, byla, aby se ten p\u0159\u00edb\u011bh dostal k jeho rodi\u010d\u016fm. Ale byla to pravd\u011bpodobn\u011b jen n\u00e1hoda, existovala velk\u00e1 spoust st\u0159\u00edbrn\u00fdch aut a \u0161ance byly mal\u00e9, tak\u017ee se bez velk\u00fdch obav vydal posledn\u00edch p\u00e1r krok\u016f sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm, ne\u017e si zhluboka povzdechl a otev\u0159el je s nad\u011bj\u00ed, \u017ee zbytek dne rychle ute\u010de.<\/p>\n

„Mami?“ Zak\u0159i\u010del, zat\u00edmco si sundal bundu a \u0161el do kuchyn\u011b polo\u017eit ta\u0161ku s potravinami na pult, ne\u017e pokra\u010doval v ch\u016fzi sm\u011brem do ob\u00fdvac\u00edho pokoje, kde v\u011bd\u011bl, \u017ee byly p\u0159ipraveny v\u011bci na tu hloupou oslavu.<\/div>\n

„Ahoj, zlat\u00ed\u010dko,“ usm\u00e1la se, jak vstoupil do m\u00edstnosti, a vyprodukoval nucen\u00fd \u00fasm\u011bv, kdy\u017e tam spat\u0159il dal\u0161\u00ed osoby, byli to lid\u00e9, kter\u00e9 nikdy nevid\u011bl, nebo si to alespo\u0148 nepamatoval. „St\u00e1le o\u010dek\u00e1v\u00e1me n\u011bjak\u00e9 dal\u0161\u00ed hosty,“ \u0159ekla, „ale poj\u010f d\u00e1l a p\u0159iv\u00edtej se.“<\/div>\n
Bill\u016fv fale\u0161n\u00fd \u00fasm\u011bv nikdy nezmizel z jeho tv\u00e1\u0159e, jak pozdravil ka\u017ed\u00e9ho ze sv\u00fdch host\u016f, p\u0159ij\u00edmal d\u00e1rky a p\u0159edst\u00edral, \u017ee poslouch\u00e1 jejich p\u0159\u00e1n\u00ed k narozenin\u00e1m. Na \u017e\u00e1dn\u00e9m z nich mu nez\u00e1le\u017eelo. Byl si jist\u00fd, \u017ee to v\u0161ichni byli mil\u00ed lid\u00e9, nebo dob\u0159e, alespo\u0148 v\u011bt\u0161ina z nich, a opravdu byli v jeho v\u011bku, ale on necht\u011bl p\u0159\u00e1tele, kter\u00e9 mu vybrali jeho rodi\u010de, alespo\u0148 ne kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee tam v\u0161ichni byli pravd\u011bpodobn\u011b jen proto, \u017ee jim to p\u0159ik\u00e1zali jejich rodi\u010de.
Nen\u00e1vid\u011bl to a nen\u00e1vid\u011bl, \u017ee poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se zd\u00e1lo, \u017ee dos\u00e1hl konce \u0159ady lid\u00ed, kte\u0159\u00ed tam byli na oslavu tohoto depresivn\u00edho dne, objevil se n\u011bkdo nov\u00fd, nikdy to neskon\u010dilo, v\u017edy tam byl n\u011bkdo nov\u00fd, koho musel pozdravit, n\u011bkdo pokl\u00e1daj\u00edc\u00ed mu n\u011bjakou ot\u00e1zku, d\u00e1rek k otev\u0159en\u00ed a vtip k zasm\u00e1n\u00ed. Dostal p\u00e1r docela p\u011bkn\u00fdch v\u011bc\u00ed, to musel p\u0159iznat, a jeden nebo dva lid\u00e9, se kter\u00fdmi mluvil, se zd\u00e1li b\u00fdt docela fajn a byl tam dokonce jeden kluk, kter\u00fd se zd\u00e1l b\u00fdt zcela up\u0159\u00edmn\u00fd, kdy\u017e \u0159ekl, \u017ee jej moc r\u00e1d poznal, tak\u017ee to nebylo tak \u00fapln\u011b \u0161patn\u00e9, i kdy\u017e by tam nejrad\u011bji nebyl.<\/p>\n

„Wow,“ vydal fale\u0161n\u011b nad\u0161en\u00fd zvuk, kdy\u017e otev\u0159el jeden z mnoha d\u00e1rk\u016f, kter\u00fd obsahoval velmi p\u011bkn\u00e9 tri\u010dko, kter\u00e9 si na sebe pravd\u011bpodobn\u011b i jednou vezme. Jeho rodi\u010de pravd\u011bpodobn\u011b obezn\u00e1mili ostatn\u00ed o jeho zvl\u00e1\u0161tn\u00edm stylu, proto\u017ee v\u011bt\u0161ina z toho, co dostal, byly v\u011bci, kter\u00e9 by si dokonce s\u00e1m koupil. „D\u011bkuju,“ usm\u00e1l se sm\u011brem k blon\u010fat\u00e9mu mlad\u00edkovi, jeho\u017e jm\u00e9no u\u017e zapomn\u011bl. Byl to opravdu p\u011bkn\u00fd d\u00e1rek, ale on prost\u011b v\u016fbec nic necht\u011bl, a tak opravdu nedok\u00e1zal c\u00edtit n\u011bjak\u00e9 nad\u0161en\u00ed, a\u0165 u\u017e se mu to l\u00edbilo, nebo ne.<\/div>\n

„Moje sestra mi to pomohla vybrat,“ usm\u00e1l se mlad\u00edk. „Nem\u011bl jsem tu\u0161en\u00ed, co ti d\u00e1t, ale douf\u00e1m, \u017ee je to okay. Pokud se ti to nel\u00edb\u00ed, v\u017edycky to m\u016f\u017ee\u0161 vym\u011bnit za n\u011bco jin\u00e9ho.“<\/div>\n
„Ne, je to skv\u011bl\u00e9, opravdu,“ Bill se usm\u00e1l a pod\u00edval se znovu na tri\u010dko. Bylo \u010dern\u00e9 s obrovskou st\u0159\u00edbrnou lebkou a okraje byly trochu roztrhnut\u00e9, d\u00edky \u010demu\u017e bylo m\u00e9n\u011b nudn\u00e9 ne\u017e norm\u00e1ln\u00ed. „Je to tot\u00e1ln\u011b n\u011bco, co bych nosil,“ dodal, a jeho \u00fasm\u011bv byl tentokr\u00e1t t\u00e9m\u011b\u0159 up\u0159\u00edmn\u00fd. T\u00e9m\u011b\u0159.<\/p>\n

Takhle to pokra\u010dovalo i dal\u0161\u00ed p\u016flhodinu nebo tak, a po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b Bill c\u00edtil, \u017ee jeho \u00fasm\u011bv st\u00e1le \u010dast\u011bji miz\u00ed. Nem\u011bl u\u017e dost energie na p\u0159edst\u00edr\u00e1n\u00ed a po\u0159\u00e1d h\u00e1zel pohledy na hodiny v nad\u011bji, \u017ee se budou pohybovat rychleji, aby mohl brzy uniknout.<\/div>\n

„Bav\u00ed\u0161 se?“<\/div>\n
Bill se oto\u010dil za zvukem hlasu sv\u00e9ho otce a v\u011bnoval mu mal\u00fd \u00fasm\u011bv. „Jo,“ \u0159ekl. „Ty a m\u00e1ma jste odvedli skv\u011blou pr\u00e1ci, d\u011bkuju.“<\/div>\n
J\u00f6rg se usm\u00e1l, omotal ruku kolem ramen sv\u00e9ho syna a rozhl\u00ed\u017eel se po m\u00edstnosti. „Tohle nen\u00ed to, co jsi cht\u011bl, \u017ee?“<\/div>\n
„Tak to nen\u00ed,“ Bill vzdychl, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee sv\u00e9mu otci nedok\u00e1\u017ee lh\u00e1t. „J\u00e1 jen… Nikoho tady nezn\u00e1m.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl J\u00f6rg s k\u00fdvnut\u00edm. „Ale den je\u0161t\u011b nen\u00ed u konce. Mo\u017en\u00e1 to bude lep\u0161\u00ed.“<\/div>\n
Bill se zamra\u010dil, nev\u011b\u0159il tomu, ale nehodlal si st\u011b\u017eovat, ne, kdy\u017e jeho rodi\u010de pro\u0161li tolika probl\u00e9my, aby m\u011bl p\u011bkn\u00e9 narozeniny.<\/div>\n
„Kde je m\u00e1ma?“<\/div>\n
„Naho\u0159e,“ \u0159ekl Jorg, „brzy p\u0159ijde dol\u016f, mysl\u00edm.“<\/div>\n
Bill znovu p\u0159ik\u00fdvl a o n\u011bkolik minut pozd\u011bji byla Simone opravdu zp\u011bt a tla\u010dila jej k n\u011bkomu, s k\u00fdm cht\u011bla, aby si promluvil a on to se zamra\u010den\u00edm ud\u011blal, proto\u017ee u\u017e zjistil, \u017ee bylo jednodu\u0161\u0161\u00ed prost\u011b d\u00e1l hr\u00e1t mil\u00e9ho, dokud nebude po v\u0161em.<\/p>\n

O n\u011bkolik hodin pozd\u011bji Bill kone\u010dn\u011b zam\u00e1val posledn\u00edm host\u016fm a s tich\u00fdm zast\u00e9n\u00e1n\u00edm klesl na gau\u010d v ob\u00fdvac\u00edm pokoji, p\u0159i\u010dem\u017e jeho unaven\u00e9 nohy dostaly \u0161anci na odpo\u010dinek p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e bude moct uniknout do sv\u00e9ho pokoje, jak si p\u0159\u00e1l. Mohl jen doufat, \u017ee jeho rodi\u010de necht\u011bli n\u011bjak\u00fd spole\u010dn\u00fd rodinn\u00fd \u010das nebo tak n\u011bco, kdy\u017e u\u017e byli v\u0161ichni lid\u00e9 kone\u010dn\u011b pry\u010d, v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b na n\u011bco takov\u00e9ho nem\u011bl energii, jen cht\u011bl j\u00edt nahoru do sv\u00e9ho pokoje, poslouchat n\u011bjakou hudbu a pak sp\u00e1t. Byl p\u0159\u00edli\u0161 unaven\u00fd i na to, aby po\u0159\u00e1dn\u011b myslel a necht\u011bl nic v\u00edc, ne\u017e jen odpo\u010dinek.<\/p>\n

„Bavil ses?“ Zeptala se Simone a posadila se vedle n\u011bj, zat\u00edmco se d\u00edvala na nepo\u0159\u00e1dek kolem. „Tohle bude trvat uklidit n\u011bkolik hodin,“ povzdechla si. „Ale pokud ses bavil, st\u00e1lo to za to.“<\/div>\n

„Moc jsem se bavil,“ lhal Bill a v\u011bnoval sv\u00e9 matce ten nejup\u0159\u00edmn\u011bj\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv, jak\u00fd mohl. Dala se jednodu\u0161eji o\u0161\u00e1lit ne\u017e J\u00f6rg. „D\u00edky, mami. Chce\u0161, abych ti pomohl?“<\/div>\n
„Ne, ne,“ usm\u00e1la se ti\u0161e. „Vsad\u00edm se, \u017ee jsi unaven\u00fd, brou\u010dku, jdi si odpo\u010dinout.“<\/div>\n
Bill se znovu pousm\u00e1l a vstal z gau\u010de, ne\u017e se vydal na cestu ke schodi\u0161ti v hale.<\/div>\n
„Jde\u0161 do sv\u00e9ho pokoje?“ Zeptal se J\u00f6rg, kdy\u017e jej Bill potkal, jak m\u00ed\u0159\u00ed do ob\u00fdvac\u00edho pokoje, aby pomohl Simone. „Pak tedy dobrou noc, Bille.“<\/div>\n
„Dobrou noc, tati,“ usm\u00e1l se Bill, v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e asi ten ve\u010der sv\u016fj pokoj neopust\u00ed. „Uvid\u00edme se z\u00edtra.“<\/p>\n

J\u00f6rg se jen znovu usm\u00e1l a Bill s unaven\u00fdm povzdechem vy\u0161el po schodech a \u0161el sm\u011brem ke sv\u00e9mu pokoji, zadr\u017eel z\u00edvnut\u00ed p\u0159i otev\u00edr\u00e1n\u00ed dve\u0159\u00ed, a t\u011b\u0161il se, \u017ee si na chv\u00edli lehne, ne\u017e p\u016fjde sp\u00e1t.<\/div>\n

Dal\u0161\u00ed z\u00edvnut\u00ed cht\u011blo uniknout p\u0159es jeho rty, a tentokr\u00e1t ho nechal, zat\u00edmco si unaven\u011b promnul o\u010di. Neuv\u011bdomil si, jak byl unaven\u00fd, dokud se kone\u010dn\u011b nedostal do sv\u00e9ho pokoje a s tich\u00fdm povzdechem se obr\u00e1til k posteli, jen aby ztuhnul na m\u00edst\u011b a dech se mu zasekl, kdy\u017e skrz prsty, kter\u00fdmi si st\u00e1le prot\u00edral o\u010di, spat\u0159il z\u00e1blesk nohou.<\/div>\n
Zat\u00edmco st\u00e1le zadr\u017eoval dech a srdce mu bu\u0161ilo jako \u0161\u00edlen\u00e9, pomalu zvedl pohled, p\u0159ipraven k\u0159i\u010det pro rodi\u010de, ale kdy\u017e se jeho pohled setkal s o\u0159\u00ed\u0161kov\u011b hn\u011bd\u00fdma o\u010dima, ve\u0161ker\u00e9 zvuky mu uv\u00edzly v krku a srdce se mu t\u00e9m\u011b\u0159 zastavilo, zat\u00edmco z\u00edral na mu\u017ee, kter\u00fd sed\u011bl na jeho posteli a ti\u0161e se na n\u011bj usm\u00edval.
Ruka se mu p\u0159esunula z o\u010d\u00ed na \u00fasta, a zat\u00edmco zadr\u017eoval zvuk, kter\u00fd ani nedok\u00e1zal pojmenovat, ud\u011blal krok bl\u00ed\u017e a jeho o\u010di ani na okam\u017eik neopustily druh\u00e9ho mu\u017ee, kter\u00fd pomalu vstal a nerv\u00f3zn\u011b se kousal do rtu.<\/p>\n

„Ahoj, Bille,“ \u0159ekl ti\u0161e, a kdy\u017e se zvuk jeho hlasu dostal k Billovu uchu, mlad\u00edk nedok\u00e1zal zadr\u017eet tich\u00fd vzlyk, kter\u00fd mu unikl ze rt\u016f. Um\u00edral touhou sly\u0161et ten hlas tak dlouho a nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee je to skute\u010dn\u00e9 a \u017ee se mu to nezd\u00e1.<\/div>\n

„Tome,“ za\u0161eptal, ani si nebyl jist\u00fd, jestli jej star\u0161\u00ed mu\u017e mohl sly\u0161et. „Ach m\u016fj bo\u017ee.“<\/div>\n
„Ahoj,“ \u0159ekl Tom znovu a pla\u0161e se usm\u00edval. „J\u00e1, ehm\u2026 tv\u00ed rodi\u010de m\u011b pozvali.“<\/div>\n
Bill na n\u011bj jen z\u00edral, st\u00e1le je\u0161t\u011b nech\u00e1pal, co se to d\u011bje. Tom byl tady. V jeho pokoji. St\u00e1l tam a opatrn\u011b jej pozoroval jemn\u00fdma o\u010dima, jako by si nebyl jist\u00fd, jak bude Bill reagovat na to, \u017ee tam je.<\/div>\n
„Je to\u2026“ Bill si nebyl jist\u00fd, co na to \u0159\u00edct a ud\u011blal dal\u0161\u00ed krok kup\u0159edu, ne\u017e se pomalu nat\u00e1hl, aby se dotknul Tomovy pa\u017ee, jako by pot\u0159eboval c\u00edtit, \u017ee je skute\u010dn\u00fd. „Nem\u016f\u017eu tomu uv\u011b\u0159it.“
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee m\u011b mo\u017en\u00e1 nechce\u0161 vid\u011bt,“ \u0159ekl Tom ti\u0161e a Bill si byl jist\u00fd, \u017ee mohl v jeho hlase sly\u0161et bolest. „Vzhledem k tomu, \u017ee jsi mi p\u0159estal zvedat telefon a tak\u2026 ale tv\u00ed rodi\u010de \u0159\u00edkali, \u017ee se tr\u00e1p\u00ed\u0161 a, no\u2026“ rozhl\u00e9dl se po m\u00edstnosti, kde bylo nejm\u00e9n\u011b deset jeho r\u016fzn\u00fdch kreseb, a Bill si byl jist\u00fd, \u017ee u\u017e je v\u0161echny vid\u011bl a pochopil, \u017ee se p\u0159es n\u011bj Bill je\u0161t\u011b v\u016fbec nedostal. „Myslel jsem, \u017ee bych p\u0159i\u0161el a pop\u0159\u00e1l ti v\u0161echno nejlep\u0161\u00ed k narozenin\u00e1m.“<\/p>\n

Bill p\u0159ik\u00fdvl a sna\u017eil se n\u011bco \u0159\u00edct, ale m\u00edsto toho ze sebe vypustil jen dal\u0161\u00ed vzlyk. Nev\u011bd\u011bl, co na to \u0159\u00edct, nem\u011bl ani tu\u0161en\u00ed, a tak jen p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e a omotal sv\u00e9 pa\u017ee kolem mu\u017ee s cop\u00e1nky, ani\u017e by se sna\u017eil zastavit slzy, unikaj\u00edc\u00ed mu z o\u010d\u00ed, kdy\u017e uc\u00edtil, jak jej Tom objal. Kone\u010dn\u011b byl tam, kde m\u011bl b\u00fdt, poprv\u00e9 za v\u00edce ne\u017e rok se c\u00edtil, jako by byl doma, jako by bylo v\u0161e v po\u0159\u00e1dku.<\/div>\n

„Tak moc jsi mi chyb\u011bl,“ za\u0161eptal a zabo\u0159il obli\u010dej do Tomova tri\u010dka. „Tak stra\u0161n\u011b moc to bolelo s tebou mluvit, \u017ee jsem musel p\u0159estat,“ vzlykal. „Chyb\u011bl jsi mi a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 moc.“<\/div>\n
„Ach, Bille,“ Tom si povzdechl a p\u0159it\u00e1hl si jej bl\u00ed\u017e. „Je mi l\u00edto, \u017ee jsem nep\u0159i\u0161el d\u0159\u00edve. Myslel jsem, \u017ee by bylo lep\u0161\u00ed po\u010dkat, ne\u017e ti bude osmn\u00e1ct, a kdy\u017e jsi mi p\u0159estal zvedat telefon, myslel jsem, \u017ee u\u017e se mnou nechce\u0161 m\u00edt nic spole\u010dn\u00e9ho.“<\/p>\n

Bill jen zavrt\u011bl hlavou, nedok\u00e1zal ze sebe dostat \u017e\u00e1dn\u00e1 dal\u0161\u00ed slova. U\u017e na tom nez\u00e1le\u017eelo, bylo mu jedno, \u017ee Tom \u010dekal tak dlouho, nestaral se o nic jin\u00e9ho, ne\u017e \u017ee kone\u010dn\u011b mohl b\u00fdt op\u011bt v jeho n\u00e1ru\u010di, c\u00edtit jeho pa\u017ee kolem sebe a zn\u00e1mou v\u016fni jeho kol\u00ednsk\u00e9.<\/div>\n

N\u011bjakou dobu takhle st\u00e1li, Bill ze sebe vypustil v\u0161echnu svou bolest a zmaten\u00e9 pocity, zat\u00edmco jej Tom pevn\u011b obj\u00edmal a ani jeden z nich se necht\u011bl odlou\u010dit, a\u017e kdy\u017e se Bill c\u00edtil tro\u0161ku l\u00e9pe, couvnul o p\u016fl kroku, aby mohl vzhl\u00e9dnout do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Zni\u010dil jsem si make-up,“ \u0159ekl ti\u0161e a Tom se m\u00edsto odpov\u011bdi lehce zasm\u00e1l.<\/div>\n
„Na tom nez\u00e1le\u017e\u00ed,“ zamumlal Tom a pohladil jej po tv\u00e1\u0159i. „St\u00e1le jsi ta nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed lidsk\u00e1 bytost, jakou jsem kdy vid\u011bl.“<\/div>\n
Bill ze sebe vydal n\u011bco mezi sm\u00edchem a vzlykem a s povzdechem se naklonil do Tomova doteku.<\/p>\n

„Co ti \u0159ekli m\u00ed rodi\u010de?“ Zeptal se ti\u0161e. „Jak dlouho m\u016f\u017ee\u0161 z\u016fstat?“<\/div>\n

„Minim\u00e1ln\u011b tu m\u016f\u017eu str\u00e1vit noc,“ zasm\u00e1l se Tom. „Pokud pou\u017eijeme ochranu,“ mrkl. „Ale m\u011b up\u0159\u00edmn\u011b nezaj\u00edm\u00e1 nic jin\u00e9ho, ne\u017e abych mohl op\u011bt sp\u00e1t vedle tebe,“ \u0159ekl s dal\u0161\u00edm jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem. „Chyb\u011blo mi m\u00edt t\u011b v n\u00e1ru\u010d\u00ed.“<\/div>\n
„Tak\u017ee oni jsou s t\u00edmhle v pohod\u011b?“ Za\u0161eptal Bill pochybova\u010dn\u011b. „Jim nevad\u00ed, \u017ee jsme my dva spolu?“<\/div>\n
„Tv\u016fj t\u00e1ta nebyl moc nad\u0161en\u00fd v\u011bkov\u00fdm rozd\u00edlem,“ \u0159ekl Tom up\u0159\u00edmn\u011b, p\u0159i\u010dem\u017e jej chytil za ruku a Bill se usm\u00e1l, kdy\u017e ho Tom t\u00e1hl k posteli, a jakmile se posadili, op\u0159el se o star\u0161\u00edho mu\u017ee. „Ale tvoje m\u00e1ma jej p\u0159inutila to p\u0159ijmout, \u0159\u00edkala, \u017ee tvoje \u0161t\u011bst\u00ed je to jedin\u00e9, na \u010dem z\u00e1le\u017e\u00ed.“<\/div>\n
Bill pomalu p\u0159ik\u00fdvl a sna\u017eil se to v\u0161e vst\u0159ebat. Nedok\u00e1zal uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee jeho rodi\u010de s t\u00edmhle byli v pohod\u011b, ne, kdy\u017e byl Tom o tolik star\u0161\u00ed ne\u017e on, ale stejn\u011b mu to bylo jedno, u\u017e byl dost star\u00fd na to, aby d\u011blal sv\u00e1 vlastn\u00ed rozhodnut\u00ed a cht\u011bl Toma a nikoho jin\u00e9ho.<\/p>\n

„Po\u0159\u00e1d \u0159\u00edd\u00ed\u0161 sv\u016fj kamion?“<\/div>\n

„Ne,“ Tom se ti\u0161e usm\u00e1l a Bill si nemohl pomoct a taky se usm\u00edval, doufal, \u017ee to znamenalo, \u017ee jej Tom nebude muset znovu opustit. „M\u00e1m te\u010f sv\u016fj vlastn\u00ed byt,“ uchechtl se Tom. „U\u017e bylo na \u010dase, co?“<\/div>\n
„Opravdu?“ Bill\u016fv \u00fasm\u011bv se zv\u011bt\u0161il a pohl\u00e9dl na Toma s roz\u0161\u00ed\u0159en\u00fdma o\u010dima. „Kde?“<\/div>\n
„Asi hodinu odsud,“ odpov\u011bd\u011bl Tom s dal\u0161\u00edm \u00fasm\u011bvem. „M\u016fj t\u00e1ta mi nedovolil naj\u00edt si n\u011bjak\u00fd p\u0159\u00edli\u0161 bl\u00edzko k tob\u011b, v p\u0159\u00edpad\u011b, \u017ee u\u017e bys m\u011b necht\u011bl znovu vid\u011bt.“<\/div>\n
Bill ze sebe vydal tich\u00fd sm\u00edch, nestaral se o to, \u017ee Tom \u017eil hodinu cesty daleko. Hodina nic nebyla, to jej nezastav\u00ed, aby jej vid\u011bl.<\/p>\n

Chv\u00edli sed\u011bli ml\u010dky, Bill se st\u00e1le sna\u017eil vst\u0159ebat v\u0161echno, co se stalo, bylo toho tak moc, a\u017e se ob\u00e1val, \u017ee se probud\u00ed a zjist\u00ed, \u017ee to byl v\u0161echno jen sen.<\/div>\n

„Vypad\u00e1\u0161 te\u010f mnohem zdrav\u011bji,“ v\u0161iml si Tom a Bill spat\u0159il, jak si prohl\u00ed\u017e\u00ed cel\u00e9 jeho t\u011blo. „Nejsi tak huben\u00fd jako p\u0159edt\u00edm,“ pokra\u010doval mu\u017e. „A tvoje vlasy jsou del\u0161\u00ed.“<\/div>\n
„Jo,“ Bill se usm\u00e1l a narovnal se, aby se mohl na Toma pod\u00edvat po\u0159\u00e1dn\u011b. „Mysl\u00edm, \u017ee jsem na tom v posledn\u00ed dob\u011b l\u00e9pe. Alespo\u0148 fyzicky.“<\/div>\n
„Ale nejsi moc opatrn\u00fd,“ \u0159ekl Tom op\u011bt v\u00e1\u017en\u011b. „Ned\u00edv\u00e1\u0161 se, kudy jde\u0161? Co si mysl\u00ed\u0161, \u017ee by tv\u00ed rodi\u010de \u0159ekli, kdybych t\u011b p\u0159ejel sv\u00fdm autem?“<\/div>\n
„To jsi byl ty?“ Bill se zamra\u010dil a p\u0159\u00e1l si, aby d\u0159\u00edve v tom aut\u011b mohl zahl\u00e9dnout \u0159idi\u010de. „Po\u010dkej, kdy ses sem vlastn\u011b dostal?“<\/div>\n
„Jo, to jsem byl j\u00e1,“ Tom se zamra\u010dil, ale pot\u00e9 se op\u011bt v\u0159ele usm\u00e1l. „P\u0159ed n\u011bkolika hodinami,“ uchechtl se. „Musel jsem se nejd\u0159\u00edve schovat v pokoji tv\u00fdch rodi\u010d\u016f, v p\u0159\u00edpad\u011b, \u017ee bys sem zam\u00ed\u0159il p\u0159ed oslavou, ale pak m\u011b tv\u00e1 m\u00e1ma zavedla sem a pouk\u00e1zala na p\u00e1r v\u011bc\u00ed o tom, jak ti nem\u00e1m ubl\u00ed\u017eit a podobn\u00e9 v\u011bci. Musel jsem sl\u00edbit, \u017ee odejdu, pokud m\u011b tady nebude\u0161 cht\u00edt a tak d\u00e1le.“<\/p>\n

Posledn\u00ed \u010d\u00e1st pronesl s odfrknut\u00edm, ale pak op\u011bt zv\u00e1\u017en\u011bl a setkal se s Billov\u00fdm pohledem se svra\u0161t\u011bl\u00fdm obo\u010d\u00edm.<\/div>\n

„Chce\u0161 m\u011b tady, \u017ee?“ \u0158ekl ti\u0161e, zn\u011blo to, jako by si ve skute\u010dnosti nebyl jist\u00fd. „Dokonce i te\u010f, kdy\u017e u\u017e nejsi v \u0161oku a tak? J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsem ti hodn\u011b ubl\u00ed\u017eil, kdy\u017e jsem na tebe zavolal policii, a pokud m\u011b tady nechce\u0161, tak odejdu, sta\u010d\u00ed \u0159\u00edct a jsem pry\u010d.“<\/div>\n
Bill se usm\u00e1l, naklonil se a p\u0159itiskl sv\u00e9 rty proti Tomov\u00fdm, ochutn\u00e1vaje je tak poprv\u00e9 za v\u00edce ne\u017e rok a uc\u00edtil jeho \u00fasm\u011bv proti sv\u00e9mu vlastn\u00edmu. „Neodch\u00e1zej,“ za\u0161eptal do polibku. „U\u017e nikdy m\u011b neopou\u0161t\u011bj.“<\/div>\n
Tom souhlasn\u011b zamru\u010del a Bill lehce pootev\u0159el rty a pozval jej t\u00edm k prohlouben\u00ed polibku. Tom nepot\u0159eboval v\u00edce p\u0159esv\u011bd\u010dov\u00e1n\u00ed a Bill nedok\u00e1zal zadr\u017eet tich\u00e9 zast\u00e9n\u00e1n\u00ed, kdy\u017e se jejich jazyky setkaly, a p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak v\u016fbec bez toho p\u0159e\u017eil, bez chuti Tomov\u00fdch rt\u016f na sv\u00fdch vlastn\u00edch a bez jeho rukou, kter\u00e9 si na\u0161ly cestu kolem jeho \u0161t\u00edhl\u00e9ho t\u011bla a p\u0159it\u00e1hly si jej bl\u00ed\u017e.
„Neopust\u00edm,“ zamumlal Tom ti\u0161e, ani\u017e by p\u0159eru\u0161il polibek. „U\u017e nikdy t\u011b znovu nenech\u00e1m odej\u00edt.“<\/p>\n

KONEC<\/p>\n

autor: Zarlina<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/a><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Zarlina O 1 rok a 10 dn\u00ed pozd\u011bji „Bille, brou\u010dku?“ Billova matka Simone zaklepala na jeho dve\u0159e, a ani\u017e by \u010dekala na odpov\u011b\u010f, otev\u0159ela je a zcela ignorovala Bill\u016fv otr\u00e1ven\u00fd povzdech z m\u00edsta, kde sed\u011bl na posteli a kreslil. „Mohl bys<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[613],"tags":[],"class_list":["post-3078","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-hitchhiker"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3078","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3078"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3078\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3078"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3078"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3078"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}