{"id":3089,"date":"2015-05-01T15:00:00","date_gmt":"2015-05-01T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3078"},"modified":"2015-05-01T15:00:00","modified_gmt":"2015-05-01T14:00:00","slug":"lehrer-des-lebens-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/05\/01\/lehrer-des-lebens-11\/","title":{"rendered":"Lehrer des Lebens 11."},"content":{"rendered":"
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n

15. \u0159\u00edjna 2007, Magdeburg<\/p>\n

<\/em> Andreas, jemn\u011b \u0159e\u010deno, \u0161\u00edlel. Sotva se dozv\u011bd\u011bl, co se stalo, cht\u011bl osobn\u011b zb\u00edt zodpov\u011bdnou osobu a klidn\u011b i jej\u00ed p\u0159\u00e1tele, jen aby se to neopakovalo. \u017de se n\u011bco stalo, poznal i Anis, kdy\u017e kolem n\u011bj Bill b\u011bhem dne poka\u017ed\u00e9 pro\u0161el absolutn\u011b bez pov\u0161imnut\u00ed. Billovi bylo jasn\u00e9, \u017ee se nevyhne ot\u00e1zk\u00e1m. A pr\u00e1v\u011b z toho d\u016fvodu se rozhodl, kdy\u017e m\u00ed\u0159il do skladu za Anisem, \u017ee Tomovi nic ne\u0159ekne – necht\u011bl z toho d\u011blat velkou v\u011bc. V podstat\u011b ani o nic ne\u0161lo, jen ho to trochu rozhodilo a n\u011bkdo si toho v\u0161iml. Nic v\u00edc.<\/p>\n

„Hej, jsem tady,“ zamumlal se zrakem nekompromisn\u011b up\u0159en\u00fdm k zemi, kdy\u017e kone\u010dn\u011b do\u0161el ke stolu. Byla to obrovsk\u00e1 kruhov\u00e1 m\u00edstnost, v n\u00ed\u017e od st\u0159edov\u00e9ho stolu vyb\u00edhaly \u0159ady s reg\u00e1ly pln\u00fdmi knih. Norm\u00e1ln\u011b by v n\u00ed Bill spat\u0159oval kr\u00e1su, ale dnes\u2026<\/div>\n

„U\u017e jsem myslel, \u017ee nep\u0159ijede\u0161,“ Anis k n\u011bmu vzhl\u00e9dl. Usm\u00edval se, ale sotva si v\u0161iml, \u017ee chlapec se tv\u00e1\u0159\u00ed, jako by kdekoliv jinde byl rad\u011bji, zamra\u010dil se. P\u0159e\u0161el k n\u011bmu a ml\u010dky mu z ramene sundal t\u011b\u017ekou kabelu s u\u010den\u00edm. \u010cekal, jestli Bill n\u011bjak zareaguje, ale ani se nepohnul. Opatrn\u011b mu dv\u011bma prsty nadzvedl bradu. „Co se stalo?“ zeptal se ti\u0161e.<\/div>\n
„Nechci o tom s tebou mluvit,“ prosebn\u011b na n\u011bj Bill kone\u010dn\u011b pohl\u00e9dl. V\u011bd\u011bl, \u017ee by si d\u011blal starosti a cht\u011bl by to \u0159e\u0161it – to ale necht\u011bl Bill. „Omluvenku za druhou hodinu ti p\u0159inesu, slibuju. Jen\u2026“ zhluboka se nadechl p\u0159i vzpom\u00ednce na ostr\u00e1 slova spolu\u017ea\u010dky.<\/p>\n

Anis nakr\u010dil obo\u010d\u00ed. Bylo to poprv\u00e9, co chlapce vid\u011bl takhle zraniteln\u00e9ho a vzbuzovalo to v n\u011bm sv\u00edrav\u00fd pocit touhy pomoci, ochr\u00e1nit ho. Povzdechl si. „Dob\u0159e. Nebudu to z tebe p\u00e1\u010dit. Poj\u010f, uk\u00e1\u017eu ti, co m\u00e1me na pr\u00e1ci,“ pokynul mu rukou. Zavedl ho do jedn\u00e9 z \u0159ad, kterou Bill okam\u017eit\u011b poznal. Poezie, jednou tu hledal n\u011bjakou sb\u00edrku a sem tam p\u00e1r knih prozkoumal. „O pr\u00e1zdnin\u00e1ch tady p\u00e1r u\u010ditel\u016f hledalo materi\u00e1ly a vr\u00e1tili je sem tak, jak se jim zacht\u011blo. My jim mus\u00edme udat nov\u00fd \u0159\u00e1d.“<\/div>\n

Bill p\u0159ik\u00fdvl, prsty p\u0159ejel po h\u0159betech knih. „Podle abecedy nebo chronologicky?“<\/div>\n
„P\u016fvodn\u011b jsem myslel, \u017ee chronologicky. Ale kdy\u017e jsem si p\u0159edstavil, \u017ee by sem snad m\u011bl j\u00edt n\u011bkdo ze student\u016f\u2026 Vzhledem k jejich vzd\u011bl\u00e1n\u00ed bude lep\u0161\u00ed nechat to abecedn\u011b.“<\/div>\n
„To zn\u00ed rozumn\u011b,“ s m\u00edrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem k n\u011bmu Bill kr\u00e1tce vzhl\u00e9dnul, ne\u017e zam\u00ed\u0159il na samotn\u00fd za\u010d\u00e1tek \u0159ady. Nejd\u0159\u00edv si najde v\u0161echno, co nesed\u00ed, a pak bude rovnat.<\/div>\n
\n
~<\/div>\n
\n

Pracovali v naprost\u00e9 tichosti. Bill byl st\u00e1le pono\u0159en v sebedestruktivn\u00edch my\u0161lenk\u00e1ch n\u00e1sledkem t\u011bch n\u011bkolika ur\u00e1\u017eek od spolu\u017e\u00e1k\u016f, a Anis do n\u011bj necht\u011bl nijak r\u00fdpat. B\u011bhem pr\u00e1ce zv\u011bdav\u011b pro\u010d\u00edtal n\u00e1hodn\u00e1 d\u00edla, sna\u017ee se porozum\u011bt.<\/p><\/div>\n

U jednoho z nich se pozastavil. S n\u011b\u017en\u00fdm \u00fasm\u011bvem do\u0161el k Billovi oto\u010den\u00e9mu z\u00e1dy a za\u010dal ti\u0161e recitovat:<\/p>\n

„Kdy\u017e opu\u0161t\u011bn a s\u00e1m na\u0159\u00edk\u00e1m na sv\u016fj osud,<\/em><\/div>\n

zavr\u017een \u0161t\u011bst\u00edm i lidmi, u\u017e trose\u010dn\u00edk,<\/em><\/div>\n
kdy\u017e hled\u00edm na sebe a klnu sv\u00e9mu losu<\/em><\/div>\n
a k nebi vys\u00edl\u00e1m sv\u016fj bezv\u00fdsledn\u00fd k\u0159ik,<\/em><\/div>\n
kdy\u017e chci m\u00edt bohat\u00e9 nad\u011bje nejednoho<\/em><\/div>\n
a rysy jako ten a p\u0159\u00e1tele jako ten,<\/em><\/div>\n
kdy\u017e tou\u017e\u00edm po umu toho a moci toho,<\/em><\/div>\n
jsem t\u00edm, co m\u00e1m, nejm\u00e9n\u011b spokojen.<\/em><\/div>\n
A v t\u011bchto my\u0161lenk\u00e1ch, u\u017e na vrcholu t\u00edsn\u011b,<\/em><\/div>\n
pomysl\u00edm na tebe a tu se z m\u00e9ho nitra<\/em><\/div>\n
k nebes\u016fm rozl\u00e9tne radostn\u00fd hlas m\u00e9 p\u00edsn\u011b<\/em><\/div>\n
jak sk\u0159ivan let\u00edc\u00ed z temn\u00fdch br\u00e1zd v z\u00e1\u0159i jitra:<\/em><\/div>\n
nebo\u0165 tv\u00e1 l\u00e1ska mi dod\u00e1v\u00e1 tolik sil,<\/em><\/div>\n
\u017ee ani s kr\u00e1lem u\u017e bych v\u011bru nem\u011bnil.“<\/em><\/div>\n
William Shakespeare, Sonety<\/p>\n

Bill zamrzl na m\u00edst\u011b. S pootev\u0159en\u00fdmi \u00fasty zrychlen\u011b d\u00fdchal, vn\u00edmaje t\u011bsnou Anisovu bl\u00edzkost. C\u00edtil jeho dla\u0148, jak nejist\u011b p\u0159ejela p\u0159es chlapc\u016fv bok, za kter\u00fd ho nakonec i uchopil. P\u0159istoupil je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e, a\u017e se dot\u00fdkali. Sly\u0161el, \u017ee se chlapci zadrhl dech, kdy\u017e odlo\u017eil knihu a volnou rukou mu odhrnul vlasy z krku. Prsty pohladil sametov\u011b jemnou poko\u017eku.<\/div>\n

„Zn\u00e1m je\u0161t\u011b jednu b\u00e1se\u0148,“ naklonil se k jeho uchu. Sotva sly\u0161iteln\u00fdm \u0161epotem za\u010dal znovu recitovat, jeho nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed b\u00e1se\u0148:<\/p>\n

„M\u016fj mil\u00fd m\u00e1 m\u00e9 srdce, jeho j\u00e1,<\/em><\/div>\n

v\u00fdm\u011bnou rovnou, jedno za druh\u00e9.<\/em><\/div>\n
J\u00e1 jeho chr\u00e1n\u00edm, m\u00e9ho on si db\u00e1;<\/em><\/div>\n
nebylo sm\u011bny d\u0159\u00edv, tak p\u0159edrah\u00e9.<\/em><\/div>\n
Sv\u00fdm srdcem ve mn\u011b s\u00e1m je se mnou spjat,<\/em><\/div>\n
m\u00fdm srdcem, v mysli smysl\u016f nab\u00fdv\u00e1;<\/em><\/div>\n
m\u00e1 r\u00e1d m\u00e9 srdce, m\u011bl jej za poklad;<\/em><\/div>\n
j\u00e1 cen\u00edm jeho, ve mn\u011b p\u0159eb\u00fdv\u00e1.<\/em><\/div>\n
Do srdce pohledem m\u00fdm zasa\u017een;<\/em><\/div>\n
do m\u00e9ho p\u0159e\u0161lo zran\u011bn\u00ed;<\/em><\/div>\n
\u017ee ze mne bolest\u00ed byl posti\u017een,<\/em><\/div>\n
m\u00e1m cit pro jeho srdce tr\u00e1pen\u00ed;<\/em><\/div>\n
Rovnak\u00fd bol ta zm\u011bna \u0161\u0165astliv\u00e1:<\/em><\/div>\n
M\u016fj mil\u00fd m\u00e1 m\u00e9 srdce, jeho j\u00e1.“<\/em><\/div>\n
Sir Philip Sydney, M\u016fj mil\u00fd m\u00e1 m\u00e9 srdce, jeho j\u00e1<\/p>\n

Bill zav\u0159el o\u010di. Nechal se obejmout zezadu, sna\u017eil se zkrotit sv\u016fj dech. Nev\u011bd\u011bl, jak to poznal, ale kdy\u017e uc\u00edtil, \u017ee se k n\u011b\u010demu schyluje, prudce od Anise odstoupil. „Mus\u00edm j\u00edt,“ vyhrkl, a ani\u017e by se oto\u010dil, popadl svou ta\u0161ku a vyb\u011bhl ven. Neohl\u00ed\u017eel se, je\u0161t\u011b za b\u011bhu vyt\u00e1\u010del Tomovo \u010d\u00edslo. Tohle byla pohotovost, pot\u0159eboval vyzvednout.<\/p>\n

Zat\u00edmco Bill zoufale ut\u00edkal, Anis z\u016fstal ve skladu s\u00e1m. Pora\u017eenecky vr\u00e1til Shakespearovy Sonety na spr\u00e1vn\u00e9 m\u00edsto a vr\u00e1til se k pr\u00e1ci. Bylo pot\u0159eba to dod\u011blat a on se cht\u011bl n\u011bjak zam\u011bstnat, aby na chlapce tolik nemyslel. Co ud\u011blal \u0161patn\u011b? V\u017edy\u0165 si v soukrom\u00ed tolik rozum\u011bli! Je mo\u017en\u00e9, \u017ee by jeho slova vy\u0159\u010den\u00e1 v opilosti nebyla my\u0161len\u00e1 v\u00e1\u017en\u011b? V\u017edy\u0165 mu \u0159ekl, \u017ee se mu l\u00edb\u00ed a p\u0159i lou\u010den\u00ed sd\u011blil, \u017ee ho chce vid\u011bt znovu! Tak co se zm\u011bnilo, co bylo \u0161patn\u011b?<\/div>\n

Povzdychl si. Mo\u017en\u00e1 si uv\u011bdomil, \u017ee je mezi nimi velk\u00fd v\u011bkov\u00fd rozd\u00edl, nebo usoudil, \u017ee mu za to riziko nestoj\u00ed. Pitomej \u0159editel a jeho je\u0161t\u011b pitom\u011bj\u0161\u00ed pravidla. Nech\u00e1pal, pro\u010d to zak\u00e1zal – v\u0161ichni na \u0161kole, nebo alespo\u0148 v maturitn\u00edm ro\u010dn\u00edku, byli dosp\u011bl\u00ed, tak snad bylo na nich, s k\u00fdm budou, nebo snad ne? M\u011blo by to b\u00fdt jejich rozhodnut\u00ed a ne n\u011bjak\u00e9ho zap\u0161kl\u00e9ho d\u011bdka, co evidentn\u011b \u017eil v minul\u00e9m stolet\u00ed. Zatracen\u00e1 pravidla!<\/div>\n
\n

~<\/p><\/div>\n

\n

„Co se stalo?“ Tom t\u00e9m\u011b\u0159 smykem zastavil p\u0159ed Billem na smluven\u00e9m m\u00edst\u011b. V telefonu zn\u011bl jako minutu p\u0159ed infarktem, tak\u017ee Tom poru\u0161il nejm\u00e9n\u011b deset pravidel bezpe\u010dn\u00e9 j\u00edzdy, o z\u00e1konech ani nemluv\u011b. Cht\u011bl u Billa b\u00fdt co nejd\u0159\u00edv.<\/p><\/div>\n

„M\u00e1m pocit, \u017ee mi Anis vyznal l\u00e1sku,“ zhroutil se Bill bez dechu vedle Toma.<\/div>\n
Tom nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b otev\u0159el pusu. „D\u011bl\u00e1\u0161 si prdel?“ vyhrkl. „Bille, projel jsem v\u0161echny k\u0159i\u017eovatky na \u010dervenou, m\u00e1lem jsem zajel n\u011bjakou b\u00e1bu na p\u0159echodu, a to v\u0161echno jen kv\u016fli tomu, \u017ee chlap, kter\u00fd se ti jen tak mimochodem taky l\u00edb\u00ed, ti vyzn\u00e1 l\u00e1sku?!“ vr\u010del zlostn\u011b. M\u011bl chu\u0165 d\u00e1t mu facku.<\/div>\n
Bill si povzdechl. „N\u011bco jsem ti ne\u0159ekl,“ p\u0159iznal neochotn\u011b. „Dneska jsem nebyl na druh\u00fd hodin\u011b\u2026 Byl jsem zamknut\u00fd v kabince.“<\/div>\n
Tom se zamra\u010dil. „Pro\u010d?“<\/div>\n
„Prvn\u00ed hodinu jsem byl u Anise v kabinetu a vypl\u0148oval ty pap\u00edry na uvoln\u011bn\u00ed. M\u00e1lem\u2026 jsme se pol\u00edbili, ale n\u011bkdo zaklepal. Kdy\u017e jsem vy\u0161el ven, byla tam Agnes a\u2026 M\u011bla n\u011bjak\u00e9 \u0159e\u010di za m\u00fdmi z\u00e1dy. Jako \u017ee n\u011bkomu nastavuju zadek, abych m\u011bl \u00fastupky a tak.“<\/p>\n

„Je\u017ei\u0161i Bille, snad sis to nevzal osobn\u011b? Agnes je regulern\u00ed kr\u00e1va!“<\/div>\n

„To je,“ p\u0159ipustil Bill souhlasn\u011b, „ale to neznamen\u00e1, \u017ee si to nem\u016f\u017ee myslet v\u00edc lid\u00ed. Tome, tr\u00e1vil jsem s n\u00edm mimo \u0161kolu spoustu \u010dasu, a te\u010f dokonce budeme nahrazovat i ten t\u011blocvik. A on na m\u011b p\u0159ijde s takovou bombou! Jak se mu m\u00e1m pod\u00edvat do o\u010d\u00ed?“<\/div>\n
Tom beze slova p\u0159i prvn\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitosti oto\u010dil auto, m\u00ed\u0159il zp\u011bt ke \u0161kole. „Jede\u0161 za n\u00edm,“ vysv\u011btlil mu stru\u010dn\u011b. „\u0160koda, \u017ee se nem\u016f\u017ee\u0161 sly\u0161et, proto\u017ee mele\u0161 absolutn\u00ed sra\u010dky. Byl jsi s Alexem, kter\u00fd t\u011b podv\u00e1d\u011bl na ka\u017ed\u00fdm rohu, a v\u0161ichni o tom mluvili, a te\u010f nechce\u0161 b\u00fdt s chl\u00e1pkem, kterej si t\u011b o\u010dividn\u011b zamiloval? S Alexem jsi to dok\u00e1zal tajit dob\u0159e, tak pro\u010d bys to nedok\u00e1zal tajit i s Anisem? M\u00e1me jen p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f do konce \u0161koly a pak ti ka\u017ed\u00fd m\u016f\u017ee vl\u00e9zt na z\u00e1da. A na blb\u00fd pozn\u00e1mky taky ka\u0161li.“<\/div>\n
„Tome\u2026“ Bill nejist\u011b poposedl, ale Tom nekompromisn\u011b zavrt\u011bl hlavou a zastavil p\u0159ed \u0161kolou.<\/p>\n

„Nechci nic sly\u0161et, Bille. Kdy\u017e jsi s n\u00edm, tak z\u00e1\u0159\u00ed\u0161. A j\u00e1 t\u011b chci vid\u011bt z\u00e1\u0159it ka\u017ed\u00fd den, d\u00edky slu\u0161n\u00fdmu chlapovi, co t\u011b nebude m\u00edt jen na mrd. Tak\u017ee koukej j\u00edt za t\u00edm, u kter\u00e9ho my oba v\u00edme, \u017ee je to on,“ povzbudiv\u011b se Tom na mlad\u0161\u00edho bratra usm\u00e1l a popl\u00e1cal ho po stehn\u011b.<\/div>\n

Bill mu vtiskl pusu na tv\u00e1\u0159, ne\u017e si z kabely vylovil nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci, a znovu zam\u00ed\u0159il do skladu knihovny, s pokorou na dlan\u00edch. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee to zkazil, ale teprve a\u017e kdy\u017e Anise spat\u0159il, do\u0161lo mu, \u017ee mu opravdu ubl\u00ed\u017eil.<\/div>\n
Ti\u0161e se k n\u011bmu p\u0159ipl\u00ed\u017eil a naklonil se k jeho uchu. „M\u016fj mil\u00fd m\u00e1 m\u00e9 srdce, jeho j\u00e1, v\u00fdm\u011bnou rovnou, jedno za druh\u00e9,“ za\u0161eptal. Nejist\u011b polo\u017eil dla\u0148 na jeho a \u010dekal na reakci.<\/div>\n
Jen p\u00e1r vte\u0159in pot\u00e9 s n\u00edm Anis propletl prsty.<\/p>\n

autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. 15. \u0159\u00edjna 2007, Magdeburg Andreas, jemn\u011b \u0159e\u010deno, \u0161\u00edlel. Sotva se dozv\u011bd\u011bl, co se stalo, cht\u011bl osobn\u011b zb\u00edt zodpov\u011bdnou osobu a klidn\u011b i jej\u00ed p\u0159\u00e1tele, jen aby se to neopakovalo. \u017de se n\u011bco stalo, poznal i Anis, kdy\u017e kolem n\u011bj<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[610],"tags":[],"class_list":["post-3089","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lehrer-des-lebens"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3089","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3089"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3089\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3089"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3089"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3089"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}