{"id":3095,"date":"2015-04-29T16:00:00","date_gmt":"2015-04-29T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3084"},"modified":"2015-04-29T16:00:00","modified_gmt":"2015-04-29T15:00:00","slug":"turn-back-time-19","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/04\/29\/turn-back-time-19\/","title":{"rendered":"Turn Back Time 19."},"content":{"rendered":"
autor: Izzap<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Karneval a ply\u0161ov\u00ed medv\u00eddci<\/p>\n

<\/strong> „Tomi, no tak, kam to jedeme?“ ptal se Bill s obavami. Zvedl hlas, aby p\u0159ek\u0159i\u010del hudbu zn\u011bj\u00edc\u00ed z reproduktor\u016f, a chytil se op\u011bradla, kdy\u017e Tom prudce zato\u010dil. Pneumatiky zapi\u0161t\u011bly a Bill upevnil sev\u0159en\u00ed a kousal si zd\u011b\u0161en\u011b vnit\u0159ek tv\u00e1\u0159e. „Tome, zpomal.“<\/div>\n

Dred\u00e1\u010d zadr\u017eel sm\u00edch, nicm\u00e9n\u011b vyhov\u011bl mu a sn\u00ed\u017eil rychlost pot\u00e9, co koutkem oka Billa zahl\u00e9dl. Ten chud\u00e1\u010dek se tak dr\u017eel, a\u017e mu b\u011blely klouby.<\/div>\n
„Ty jsi v\u00e1\u017en\u011b nikdy v \u017eivot\u011b ne\u0159\u00eddil auto?“ zeptal se Tom a ignoroval Billovu p\u0159edchoz\u00ed ot\u00e1zku. Nat\u00e1hl ruku a o trochu ztlumil r\u00e1dio.<\/div>\n
„Nikdy,“ odpov\u011bd\u011bl druh\u00fd chlapec \u00fase\u010dn\u011b a posadil se rovn\u011b, z\u00e1dy se op\u0159el o sedadlo. Otev\u0159el pusu, aby pokra\u010doval v projevu, ale m\u00edsto toho zadr\u017eel dech a hned pot\u00e9 zak\u0159i\u010del s vykulen\u00fdma o\u010dima: „Tomi! Myslel jsem, \u017ees \u0159\u00edkal, \u017ee \u017elut\u00e9 sv\u011btlo znamen\u00e1 zpomalit!“<\/div>\n
Tom se rozesm\u00e1l, nemohl si pomoct. Na vte\u0159inu oto\u010dil hlavu, aby vid\u011bl Billa zabo\u0159en\u00e9ho v seda\u010dce, jako by ho tam dr\u017eela n\u011bjak\u00e1 neviditeln\u00e1 s\u00edla.<\/div>\n
„Ne, kdy\u017e jsi tak bl\u00edzko k\u0159i\u017eovatky. Nestihli bychom projet, kdybych zpomalil,“ vysv\u011btlil dred\u00e1\u010d, jako by n\u011bkomu p\u0159edn\u00e1\u0161el moudra o \u0159\u00edzen\u00ed. Pohledem se vr\u00e1til zp\u011bt na silnici a p\u0159ibrzdil, kdy\u017e se za\u0159adili do z\u00e1stupu dal\u0161\u00edch aut. Vydechl a znovu se oto\u010dil na sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka. „Bille,“ za\u010dal s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i. „Uklidni se, chov\u00e1\u0161 se, jako bys m\u011bl um\u0159\u00edt.“<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek se pod\u00edval Tomovi do o\u010d\u00ed a trochu se na sedadle uvolnil a zm\u00edrnil sev\u0159en\u00ed op\u011bradla na vnit\u0159n\u00ed stran\u011b dve\u0159\u00ed auta a op\u011bradla na druh\u00e9 stran\u011b. „Kv\u016fli zp\u016fsobu, jak\u00fdm \u0159\u00edd\u00edte, pane Kaulitzi, bych zem\u0159\u00edt skute\u010dn\u011b mohl,“ prohl\u00e1sil monot\u00f3nn\u011b, o\u010dividn\u011b ne zrovna nad\u0161en\u00fd rychlou j\u00edzdou.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Bille, prost\u011b relaxuj,“ op\u00e1\u010dil Tom op\u011bt se sm\u00edchem. Stiskl uj\u00ed\u0161\u0165uj\u00edcn\u011b Billovi koleno a dodal: „Nejsem tak \u0161patnej \u0159idi\u010d.“<\/div>\n
„Oh, m\u016fj bo\u017ee, tak s t\u00edmto si dovol\u00edm nesouhlasit,“ odpov\u011bd\u011bl Bill pobaven\u011b. Zavrt\u011bl se a posunul si p\u00e1s, aby se mu u\u017e nep\u0159\u00edjemn\u011b neza\u0159ez\u00e1val do krku. P\u0159im\u011bl se uklidnit, zat\u00edmco si kluci razili cestu „ve \u0161pi\u010dce“, jak Tom situaci p\u0159ed p\u00e1r minutami nazval. „Nu\u017ee, kam m\u00e1me dnes nam\u00ed\u0159eno, Tomi?“<\/div>\n
„Hmm?“ reagoval dred\u00e1\u010d a odvr\u00e1til pozornost od p\u0159ekvapiv\u011b vtipn\u00e9 n\u00e1lepky na aut\u011b p\u0159ed nimi. „Oh, uh, myslel jsem, \u017ee bych t\u011b mohl vz\u00edt na trh. Na zah\u00e1jen\u00ed letn\u00ed sez\u00f3ny.“<\/div>\n
Bill svra\u0161til obo\u010d\u00ed. „Na trh? Kv\u016fli obchodov\u00e1n\u00ed?“<\/div>\n
„Ne, ne na tenhle druh trhu,“ opravil ho Tom a zase se zaculil. „V\u0161ak v\u00ed\u0161, trh, jako karneval nebo festival nebo pou\u0165 nebo jakkoliv to chce\u0161 naz\u00fdvat.“<\/div>\n
„Oh,“ reagoval \u010dernovl\u00e1sek s uv\u011bdom\u011bn\u00edm a ok\u00fdnkem se pod\u00edval na pomalu se pohybuj\u00edc\u00ed vozidla. „Je dnes n\u011bjak\u00fd sv\u00e1tek?“<\/div>\n
„Ne v t\u00e9hle zemi. Pro\u010d?“<\/div>\n
„Nu, \u0159ekl jsi karneval\u2026 Ned\u011bj\u00ed se karnevaly obvykle na oslavu n\u011bjak\u00e9ho sv\u00e1tku nebo n\u011b\u010deho podobn\u00e9ho?“<\/div>\n
„Ne v dne\u0161n\u00ed dob\u011b, Bille,“ odpov\u011bd\u011bl Tom a op\u011bt se zasm\u00e1l. „Je to zkr\u00e1tka karneval, kter\u00fd se d\u011bje ka\u017ed\u00fd rok. Pro z\u00e1bavu.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Oh, jsem tolik r\u00e1d, \u017ee jsem venku z toho n\u00e1stroje smrti,“ zamumlal Bill a klop\u00fdtl o nezav\u00e1zan\u00e9 tkani\u010dky sv\u00fdch tenisek, obuvi z jedenadvac\u00e1t\u00e9ho stolet\u00ed. P\u0159ekvapiv\u011b zabralo n\u011bjak\u00fd \u010das, ne\u017e si na n\u011b zvykl.<\/p><\/div>\n

„Nen\u00ed to n\u00e1stroj smrti,“ op\u00e1\u010dil Tom, zav\u0159el dve\u0159e auta a zm\u00e1\u010dkl ovl\u00e1d\u00e1n\u00ed na kl\u00ed\u010dc\u00edch, aby zamkl.<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek nadsko\u010dil kv\u016fli zvuku, kter\u00fd auto vydalo, a vrhl t\u00edm sm\u011brem rychl\u00fd pohled, ne\u017e se p\u0159ipojil k Tomovi.<\/div>\n
„Dob\u0159e, dob\u0159e, ale tyto v\u011bci jsou tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed,“ prohl\u00e1sil a srovnal krok se sv\u00fdm spole\u010dn\u00edkem. M\u00ed\u0159ili od auta p\u0159es travnat\u00e9 parkovi\u0161t\u011b k atrakc\u00edm v d\u00e1li.<\/div>\n
Tom si povzdychl a vzal Billovu ruku do sv\u00e9 pot\u00e9, co do n\u00ed n\u011bkolikr\u00e1t narazil. Propletl jejich prsty zn\u00e1m\u00fdm zp\u016fsobem a ti\u0161e \u0159ekl: „Zvykne\u0161 si na n\u011b.“ Zvl\u00e1\u0161\u0165 jestli tu n\u011bkdy v budoucnu bude\u0161 \u017e\u00edt,<\/em> domyslel si.
To bylo jeho zbo\u017en\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Kluci do\u0161li na prostranstv\u00ed, zaplatili mal\u00fd poplatek a dostali vstupn\u00ed n\u00e1ramky. Kr\u00e1tce po vstupu do are\u00e1lu se zastavili.<\/div>\n
„Pane Kaulitzi?“<\/div>\n
Oto\u010dili se \u010delem k sob\u011b.<\/div>\n
Tom proto\u010dil o\u010di nad op\u011btovn\u00fdm u\u017eit\u00edm jeho p\u0159\u00edjmen\u00ed, ale p\u0159im\u011bl se m\u011bkce usm\u00e1t. „Ano?“<\/div>\n
Bill si odka\u0161lal a rozhl\u00e9dl se, ne\u017e pokra\u010doval: „Co p\u0159esn\u011b d\u011bl\u00e1te v dne\u0161n\u00ed dob\u011b na karnevalech?“ Zato\u010dila se mu hlava, kdy\u017e se kolem sebe podruh\u00e9 rozhl\u00e9dl, byl osln\u011bn\u00fd sv\u011btly a sm\u011bsic\u00ed zvuk\u016f p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00edch od r\u016fzn\u00fdch atrakc\u00ed a m\u00eds\u00edc\u00ed se se sm\u00edchem a rozhovorem r\u016fzn\u00fdch p\u00e1r\u016f a rodin, je\u017e kolem nich proch\u00e1zely. Chlapec spojil op\u011bt pohled s Tomov\u00fdm a zaslechl zn\u00e1m\u00fd zvuk chichotu, jen\u017e unikl z Tomov\u00fdch rt\u016f.<\/div>\n
„Nic a v\u0161echno,“ prohl\u00e1sil dred\u00e1\u010d nejasn\u011b a vzal Billovy dlan\u011b do sv\u00fdch. „Kde chce\u0161 za\u010d\u00edt?“<\/div>\n
\n

Bill vykulil o\u010di a odfrkl nad tou ot\u00e1zkou. Jako kdyby mohl tu\u0161it, kde se na takov\u00e9m m\u00edst\u011b za\u010d\u00edn\u00e1. Opravdu vtipn\u00e9.<\/p><\/div>\n

„Ty rozhodni,“ odpov\u011bd\u011bl a pod\u00edval se doleva na jednu z bezpo\u010dtu atrakc\u00ed a pak na rusk\u00e9 kolo stoj\u00edc\u00ed v d\u00e1li.<\/div>\n
Tom se usm\u00e1l a k\u00fdvl na souhlas. Oto\u010dil se na podpatku a Billa t\u00e1hl za sebou. Nicm\u00e9n\u011b Bill se za chvilku zastavil a jeho zrak padl na jednu atrakci nedaleko.<\/div>\n
„Co?“ zeptal se Tom, sna\u017eil se vysledovat Bill\u016fv pohled, ale nepoda\u0159ilo se mu to, nedok\u00e1zal naj\u00edt p\u0159\u00ed\u010dinu chlapcov\u00fdch vyvalen\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Nez\u00e1le\u017e\u00ed mi na tom, na jak\u00e9\u2026 atrakce\u2026 \u010di co, m\u011b vezme\u0161,“ za\u010dal Bill a polkl, kdy\u017e se zad\u00edval na jeden stroj. „Ale a\u0165 to nen\u00ed nic rychl\u00e9ho.<\/em>„<\/div>\n
Tom se rozesm\u00e1l.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Nep\u016fjde\u0161 ani na to\u010d\u00edc\u00ed hrn\u00ed\u010dky?“ zeptal se Tom, kdy\u017e si s Billem razili cestu skrz dal\u0161\u00ed p\u00e1ry a ostatn\u00ed lidi kr\u00e1\u010dej\u00edc\u00ed t\u00edm pomaleji, \u010d\u00edm obloha v\u00edc tmavla.<\/p><\/div>\n

Bill oto\u010dil hlavu a z\u00edral na Toma se zdvi\u017een\u00fdm obo\u010d\u00edm. „Jezdit v… hrn\u00ed\u010dc\u00edch, pane Kaulitzi?“<\/div>\n
„No, ve velk\u00fdch… hrn\u00ed\u010dc\u00edch,“ opravil se Tom se sm\u00edchem, uv\u011bdomil si, jak \u0161\u00edlen\u011b mus\u00ed ten n\u00e1vrh zn\u00edt n\u011bkomu, kdo nikdy o takov\u00e9 v\u011bci nesly\u0161el. Pravd\u011bpodobn\u011b to muselo zn\u00edt mnohem v\u00edc ne\u017e \u0161\u00edlen\u011b. „Pod\u00edvej, jsou p\u0159\u00edmo t\u00e1mhle,“ dodal Tom a uk\u00e1zal na atrakci, k n\u00ed\u017e pomalu m\u00ed\u0159ili.<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek se zastavil a d\u00edval se p\u0159ed sebe. Spadla mu \u010delist. Odfrkl si a pot\u00e9, co sledoval tu sm\u011b\u0161nou v\u011bc n\u011bkolik vte\u0159in, zavrt\u011bl hlavou. „Tome, omlouv\u00e1m se,“ za\u010dal t\u00e9m\u011b\u0159 stydliv\u011b, „ale nepojedu v ob\u0159\u00edm hrnku, kter\u00fd se to\u010d\u00ed jako… jako k\u00e1\u010da!“<\/div>\n
„Dob\u0159e, dob\u0159e, tak jdeme d\u00e1l,“ op\u00e1\u010dil Tom se zasm\u00e1n\u00edm a polo\u017eil dla\u0148 na Billova z\u00e1da, aby ho mohl v\u00e9st davem.<\/div>\n
„Co je to?“ zeptal se Bill a zastavil se p\u0159ed atrakc\u00ed, u n\u00ed\u017e nebylo zase tak ru\u0161no. Byla to dost velk\u00e1 budova, jasn\u011b osv\u011btlen\u00e1 a taky p\u011bkn\u011b z\u00e1\u0159iv\u00e1.<\/div>\n
„Oh, tohle?“ zareagoval Tom zklaman\u00fdm t\u00f3nem, jeho hlas d\u00e1val najevo, \u017ee chlapec nen\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 nad\u0161en\u00fd my\u0161lenkou j\u00edt dovnit\u0159. „To je jenom zrcadlov\u00fd d\u016fm.“<\/div>\n
Cht\u011bl kr\u00e1\u010det d\u00e1l, ale Bill z\u016fstal st\u00e1t a pozoroval atrakci p\u0159ed sebou. Jeho o\u010di klouzaly po z\u00e1\u0159iv\u00e9m povrchu a po zrcadlech. V zorni\u010dk\u00e1ch se mu odr\u00e1\u017eela sv\u011btla. \u010cernovl\u00e1sek oto\u010dil hlavou a setkal se s Tomov\u00fdm pohledem. Trochu se usm\u00e1l. „Mohli bychom j\u00edt dovnit\u0159?“ zeptal se ti\u0161e.<\/div>\n
Tom vydechl a kopl \u0161pi\u010dkou boty do zem\u011b. „Fajn,“ souhlasil a zam\u00ed\u0159il do zrcadlov\u00e9ho domu.<\/p>\n

Bill si nev\u0161iml, \u017ee m\u00ed\u0159\u00ed pry\u010d, dokud nezachytil pohledem jeho z\u00e1da mizej\u00edc\u00ed uvnit\u0159. Rychle za sv\u00fdm spole\u010dn\u00edkem vyrazil, a\u017e skoro zakopnul o vlastn\u00ed tenisky z jedenadvac\u00e1t\u00e9ho stolet\u00ed.<\/div>\n

Vstoupil do domu ze zrcadel a usko\u010dil dozadu, kdy\u017e hned do jedn\u00e9 skeln\u00e9 plochy narazil.<\/div>\n
„Tomi?“ zavolal, zat\u00edmco si t\u0159el \u010delo. Do tv\u00e1\u0159\u00ed se mu trapnost\u00ed nahrnula \u010derve\u0148, p\u0159esto\u017ee tohoto ne\u0161\u0165astn\u00e9ho momentu nikdo nebyl sv\u011bdkem. „Tome, co bych zde m\u011bl d\u011blat?“ zvolal a neodva\u017eoval se pohnout, dokud neusly\u0161\u00ed odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Naj\u00edt cestu ven,“ ozval se nazp\u011bt Tom\u016fv hlas. Bill se oto\u010dil, aby na\u0161el sm\u011br, z n\u011bho\u017e hlas p\u0159ich\u00e1z\u00ed, ale vid\u011bl jen stovku odraz\u016f sebe samotn\u00e9ho, ve v\u0161ech sm\u011brech. Oto\u010dil se je\u0161t\u011b jednou kolem dokola, ale po\u0159\u00e1d jenom sledoval odrazy sv\u00e9 zmaten\u00e9 tv\u00e1\u0159e, bez ohledu na to, jak st\u00e1l.<\/div>\n
„Tomi?“ vyp\u00edskl a nat\u00e1hl ruku p\u0159ed sebe, d\u00edky \u010demu\u017e se dostal trochu d\u00e1l ne\u017e p\u0159edt\u00edm. „Tomi, kdepak jsi?“<\/div>\n
„Jdi za m\u00fdm hlasem.“
„Jak se k tob\u011b m\u00e1m dostat?“ zeptal se \u010dernovl\u00e1sek a naboural do dal\u0161\u00edho zrcadla navzdory nata\u017een\u00e9 ruce. Zkusil se znovu pohnout kup\u0159edu a znovu narazil, p\u0159i\u010dem\u017e ze sebe dostal bolestiv\u00e9: „Oh.“<\/div>\n
K jeho u\u0161\u00edm dorazil dred\u00e1\u010d\u016fv chichot. „Zkus nenar\u00e1\u017eet do zrcadel,“ \u0159ekl Tom v\u011bcn\u011b, vyp\u00edchl to, co bylo d\u00e1vno jasn\u00e9.<\/div>\n
„Nejsem idiot, Tome,“ vy\u0161t\u011bkl Bill nazp\u011bt a zvl\u00e1dl minout n\u011bkolik skeln\u00fdch ploch, ne\u017e se pra\u0161til o dal\u0161\u00ed. „Ale jak jsi ty zvl\u00e1dl naj\u00edt odsud cestu? Je to nemo\u017en\u00e9 bludi\u0161t\u011b!“<\/div>\n
Zase zaslechl Tom\u016fv sm\u00edch, ale tentokr\u00e1t ho n\u00e1sledovala opravdov\u00e1 rada: „D\u00edvej se na zem,“ \u0159ekl to, co mohlo skute\u010dn\u011b Billovi pomoct to v zrcadlov\u00e9m bludi\u0161ti zvl\u00e1dnout.<\/div>\n
Na zem?<\/em> prob\u011bhlo Billovi hlavou. Nevypadalo to jako n\u011bco, co by mohlo fungovat. Ale stejn\u011b tu radu poslechl. Sklonil hlavu k zemi a pokra\u010doval v ch\u016fzi.<\/div>\n
Fungovalo to.<\/div>\n
Nezvedl hlavu, dokud do kohosi nevrazil.<\/p>\n

„Oh, promi\u0148te, omlouv\u00e1m se,“ \u0159ekl rychle a zvedl hlavu, aby se omluvil, na\u010de\u017e uvid\u011bl nikoho jin\u00e9ho ne\u017e sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele. „Tomi!“ vyhrkl \u00falevn\u011b a omotal pa\u017ee kolem dred\u00e1\u010dov\u00fdch zad v pevn\u00e9m objet\u00ed, p\u0159i\u010dem\u017e zabo\u0159il hlavu do ohb\u00ed Tomova krku.<\/div>\n

„Hej, na\u0161el jsi m\u011b a jsi celej,“ \u0159ekl Tom se sm\u00edchem a oplatil Billovi objet\u00ed, chytil ho kolem pasu. Siln\u011b ho sev\u0159el a um\u00edstil malou pusu do Billov\u00fdch havran\u00edch vlas\u016f. Vydechl a s Billem v n\u00e1ru\u010d\u00ed se m\u00edrn\u011b pohupoval, \u010dekal, ne\u017e se druh\u00e9mu chlapci dostane tlukot srdce do norm\u00e1lu, na to, a\u017e bude tlouci stejn\u011b jako to jeho. Pomalu zvedl hlavu a zrychlil se mu tep z toho, co kolem sebe vid\u011bl. D\u00edval se p\u0159\u00edmo do zrcadla p\u0159ed sebou, je\u017e mu vracelo sto odraz\u016f dredat\u00e9ho chlapce laskav\u011b sv\u00edraj\u00edc\u00edho v n\u00e1ru\u010d\u00ed n\u00e1dhern\u00e9ho, a\u010dkoliv vyd\u011b\u0161en\u00e9ho, and\u011blsk\u00e9ho chlapce. Odrazy vypadaly nekone\u010dn\u011b, bez konce se opakovaly a p\u0159ej\u00edmaly obrazy zrcadel naproti.<\/div>\n
Tom si nikdy neuv\u011bdomil, ani nep\u0159edstavil, jak spolu vypadaj\u00ed. \u00dasta se mu rozt\u00e1hla do \u00fasm\u011bvu a t\u011blo mu zaplavila vlna hlubok\u00e9 l\u00e1sky.<\/div>\n
„Bille,“ vyslovil ti\u0161e a jemn\u011b tv\u00e1\u0159\u00ed drcnul do \u010dernovl\u00e1skovy hlavy. „Pod\u00edvej.“ Tom sledoval v zrcadlech, jak mu Bill pochybova\u010dn\u011b vyhov\u011bl a pomalu zvedl hlavu zpod ochrany dred\u00e1\u010dova hrudn\u00edku. D\u00edval se, jak Bill otev\u0159el v\u00ed\u010dka a p\u00e1rkr\u00e1t zamrkal, zvykal si na sv\u011btlo. Pak mohl zachytit ten z\u00e1zrak, kter\u00fd Tom cht\u011bl, aby vid\u011bl.<\/div>\n
Jeho hn\u011bd\u00e9 o\u010di padly na odraz v zrcadle na stran\u011b, kter\u00fd ukazoval chlapce s havran\u00edmi vlasy a m\u00edrn\u011b ustaran\u00fdm v\u00fdrazem v obli\u010deji tul\u00edc\u00edho se ke sv\u00e9mu spole\u010dn\u00edkovi v ob\u0159\u00edm oble\u010den\u00ed a s dredy. Jejich objet\u00ed bylo n\u011bkde na pomez\u00ed mezi objet\u00edm milenc\u016f a p\u0159\u00e1tel \u010di p\u0159\u00edbuzn\u00fdch.<\/div>\n
A pak tu byl pohled v jejich o\u010d\u00edch…<\/div>\n
Ten pohled odr\u00e1\u017eel hloubku jejich vztahu, odhaloval jejich l\u00e1sku, jejich starosti i o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed, s nimi\u017e bojovali, zvl\u00e1\u0161t\u011b v Billov\u011b dob\u011b.<\/div>\n
Bill zvedl o\u010di a zahled\u011bl se do t\u011bch Tomov\u00fdch v odraze.<\/p>\n

Pohled Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed byl intenzivn\u00ed a v\u00e1\u0161niv\u00fd a nepat\u0159il nikomu jin\u00e9mu, jen Billovi. S\u00edla toho pohledu sta\u010dila na to, aby se \u010dernovl\u00e1skovi zkroutily vnit\u0159nosti nad t\u00edm mno\u017estv\u00edm l\u00e1sky. Vypadalo to, jako by a\u017e do dne\u0161ka nev\u011bnoval tomu pohledu dostatek pozornosti. P\u0159edt\u00edm vn\u00edmal tu jiskru v o\u010d\u00edch jako zv\u011bdavost a cht\u00ed\u010d, nic jin\u00e9ho. Ale ne, bylo v tom v\u00edc, ne\u017e v minulosti vid\u011bl.<\/div>\n

Tom se jemn\u011b usm\u00e1l, jakmile zachytil Bill\u016fv pohled v zrcadle, trochu se zavrt\u011bl a zad\u00edval se na odraz na druh\u00e9 stran\u011b. V tomhle odrazu mohl spat\u0159it, jak Bill zved\u00e1 hlavu, aby se mu mohl pod\u00edvat do o\u010d\u00ed. \u010cekal, a\u017e se na n\u011b dredat\u00fd chlapec obr\u00e1t\u00ed. Ten tak u\u010dinil.<\/div>\n
Oto\u010dil hlavou a v\u0161iml si, jak se Bill zazubil. Tom se s nerv\u00f3zn\u00edm uchichtnut\u00edm zeptal: „Na co se usm\u00edv\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Na tebe,“ op\u00e1\u010dil Bill jednodu\u0161e a up\u0159\u00edmn\u011b.<\/div>\n
Bez dal\u0161\u00edho slova oba chlapci shledali tuhle chv\u00edli jako vhodnou k tomu, aby se jejich rty setkaly v n\u011b\u017en\u00e9m polibku. Ten byl m\u00edrn\u00fd a cudn\u00fd, nebyl ni\u010d\u00edm v\u00edc ne\u017e posv\u00e1tnou pusou uloupenou tajn\u011b za rohem.<\/div>\n
Tom se odt\u00e1hl a s p\u0159imhou\u0159en\u00fdma o\u010dima vyslovil: „Poj\u010fme odsud.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
Z are\u00e1lu kluci neode\u0161li je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed hodinu od polibku, kter\u00fd sd\u00edleli v zrcadlov\u00e9m dom\u011b se stovkami sv\u00fdch odraz\u016f. A samoz\u0159ejm\u011b, spr\u00e1vn\u00e1 pou\u0165 by se nemohla obej\u00edt bez cukrov\u00e9 vaty a j\u00edzdy na koloto\u010di. Ob\u011b v\u011bci si Bill u\u017e\u00edval v\u00edc, ne\u017e by p\u0159edpokl\u00e1dal. Chlapci nezapomn\u011bli ani na romantiku a nav\u0161t\u00edvili tunel l\u00e1sky a pro\u0161li trapnou hrou, v n\u00ed\u017e \u0161lo o strefov\u00e1n\u00ed lahv\u00ed od ml\u00e9ka m\u011bkk\u00fd m\u00ed\u010dkem. Nicm\u00e9n\u011b jakkoliv trapn\u00e1 ta hra byla, Tom ji \u00fasp\u011b\u0161n\u011b absolvoval a vybojoval pro Billa modr\u00e9ho ply\u0161ov\u00e9ho medv\u00eddka.<\/div>\n
A te\u010f, kdy\u017e se obloha zbarvila do \u010derna a objevily se na n\u00ed miliony mal\u00fdch z\u00e1\u0159\u00edc\u00edch hv\u011bzd, davy pro\u0159\u00eddly a v\u011bt\u0161ina atrakc\u00ed oznamovala posledn\u00ed j\u00edzdu p\u0159ed zav\u00edra\u010dkou. Bill a Tom m\u00ed\u0159ili k v\u00fdchodu z are\u00e1lu k louce a zaparkovan\u00e9mu autu.<\/div>\n
Unaven\u00ed se plou\u017eili k autu ruku v ruce, l\u00edn\u011b kr\u00e1\u010deli \u0161t\u011brkovou cesti\u010dkou. Ti\u0161e a rychle nastoupili do vozu a oba u\u017e se vid\u011bli doma v posteli.<\/div>\n
Pot\u00e9, co si vyst\u00e1li frontu v \u0159ad\u011b aut opou\u0161t\u011bj\u00edc\u00edch are\u00e1l, Tom vyjel na hlavn\u00ed silnici a rozjel se do noci. A tentokr\u00e1t se Bill nedr\u017eel madla jako o \u017eivot. M\u00edsto toho se uvolnil na sedadle a op\u0159el si hlavu. Nach\u00e1zel se n\u011bkde mezi bd\u011blost\u00ed a sp\u00e1nkem. J\u00edzda k Tomov\u011b domu vzd\u00e1len\u00e9mu dobrou hodinu cesty prob\u00edhala v podstat\u011b v tichu. R\u00e1dio bylo vypnut\u00e9, oz\u00fdval se jedin\u011b zvuk motoru.<\/div>\n
Kdy\u017e Tom zaslechl unaven\u00fd povzdech a d\u00edky tomu zjistil, \u017ee Bill je\u0161t\u011b neusnul, zeptal se ti\u0161e: „Tak\u017ee, bavilo t\u011b to dneska?“ Na moment odhl\u00e9dl od silnice a ukradl si pohled na sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka, jen\u017e se zavrt\u011bl na seda\u010dce, jako by byl v posteli.<\/div>\n
„Hmmm,“ zamumlal \u010dernovl\u00e1sek a zah\u00fdbal bezpe\u010dnostn\u00edm p\u00e1sem na rameni. „Byla to z\u00e1bava.“<\/div>\n
A ve voze se op\u011bt rozhostilo ticho ru\u0161en\u00e9 pouze p\u0159eden\u00edm motoru a Billov\u00fdm \u010d\u00edm d\u00e1l krat\u0161\u00edmi n\u00e1dechy a v\u00fddechy.<\/p>\n

Nicm\u00e9n\u011b bylo tu n\u011bco, na co Tom posledn\u00edch p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f myslel. N\u011bco, co ho tr\u00e1pilo nejen, kdy\u017e byl vzh\u016fru, ale tak\u00e9, kdy\u017e se sna\u017eil usnout. N\u011bco, co cht\u011bl vy\u0159e\u0161it, ne\u017e odjede na cel\u00e9 l\u00e9to k prarodi\u010d\u016fm.<\/div>\n

„Hej, Bille?“ ozval se ti\u0161e a \u010dekal, a\u017e se chlapec na sedadle spolujezdce pohne na znamen\u00ed, \u017ee poslouch\u00e1 a je alespo\u0148 nap\u016fl vzh\u016fru. „Bille?“ zeptal se znovu.<\/div>\n
„Ano, uhm, copak?“ reagoval rychle Bill a nadsko\u010dil. Posadil se rovn\u011b a zamrkal v temnot\u011b, na kr\u00e1tk\u00fd okam\u017eik zapomn\u011bl, kde je. Polkl, oto\u010dil se a unaven\u00fdma o\u010dima se zad\u00edval na sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka. „Ano?“<\/div>\n
„Je… je tu n\u011bco, o \u010dem si s tebou chci promluvit,“ \u0159ekl Tom napjat\u00fdm hlasem, o\u010dividn\u011b pochyboval o tom, zda v\u016fbec to t\u00e9ma vytahovat.<\/div>\n
„Dob\u0159e, poslouch\u00e1m,“ op\u00e1\u010dil \u010dernovl\u00e1sek a znovu se na sedadle uvolnil. V\u00ed\u010dka se mu samovoln\u011b zav\u00edrala a t\u011bla zaplavovala \u00fanava. Po minut\u011b ticha Bill pobaven\u011b dodal: „M\u016f\u017ee\u0161 mluvit, st\u00e1le poslouch\u00e1m.“<\/div>\n
„Oh, uh, jo,“ reagoval Tom a zavrt\u011bl hlavou, aby se probral ze zamy\u0161len\u00ed. „Je to… Prost\u011b jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel a… v\u0161ak v\u00ed\u0161… p\u0159ed p\u00e1r m\u011bs\u00edci, kdy\u017e jsi byl u n\u00e1s doma a moje m\u00e1ma ti uk\u00e1zala… tu knihu?“<\/div>\n
Bill neodpov\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„V\u0161ak v\u00ed\u0161,“ za\u010dal dred\u00e1\u010d s povzdechem, nen\u00e1vid\u011bl, \u017ee to musel do detail\u016f popsat. „Ten po\u0159ada\u010d, kde byla fotka tebe a tvoj\u00ed rodiny a potom… tam byla data narozen\u00ed a-„<\/div>\n
„Tome, j\u00e1 v\u00edm, o \u010dem mluv\u00ed\u0161, nemus\u00ed\u0161 popisovat celou knihu, dob\u0159e?“ reagoval Bill kousav\u011b, nyn\u00ed pln\u011b vzh\u016fru.<\/div>\n
„Oh,“ odpov\u011bd\u011bl dred\u00e1\u010d a pod\u00edval se do strany, aby vid\u011bl, jak tam Bill sed\u00ed s o\u010dima do\u0161iroka otev\u0159en\u00fdma a vr\u00e1skou na \u010dele.<\/p>\n

Na chv\u00edli bylo ticho a pak se Bill zeptal: „Kam t\u00edm m\u00ed\u0159\u00ed\u0161, Tome?“ Jeho hlas byl studen\u00fd.<\/div>\n

„J\u00e1 prost\u011b…“ nedokon\u010dil Tom, neschopn\u00fd naj\u00edt spr\u00e1vn\u00fd zp\u016fsob, jak spojit slova a vytvo\u0159it celou v\u011btu. „T\u00fdk\u00e1 se to toho, co sis p\u0159e\u010detl-„<\/div>\n
„Nechci o tom mluvit.“<\/div>\n
„Bille,“ za\u010dal Tom a polkl, ne\u017e pokra\u010doval. „Mysl\u00edm, \u017ee je tu n\u011bco, co bys m\u011bl v\u011bd\u011bt-„<\/div>\n
„Tome!“ skoro zak\u0159i\u010del Bill se sk\u0159\u00edpaj\u00edc\u00edmi zuby. „\u0158ekl jsem,<\/em> \u017ee o tom nechci mluvit.“<\/div>\n
Tom se na moment nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b na Billa zad\u00edval, neschopn\u00fd pochopit d\u016fvod, pro\u010d chlapec nechce v\u011bd\u011bt informaci, kterou se mu chystal \u0159\u00edct, ale vyhov\u011bl mu. „Dob\u0159e.“ Ale ty neum\u0159e\u0161<\/em>, pomyslel si a p\u0159\u00e1l si, aby to dok\u00e1zal vyslovit.<\/div>\n
„Dob\u0159e.“<\/div>\n
A znovu se v aut\u011b rozhostilo ticho – krom\u011b zvuku, kter\u00fd vydal \u010dernovl\u00e1sek vrt\u00edc\u00ed se na sedadle.<\/div>\n
A znovu ho Tom prolomil.<\/div>\n
„Ani nechce\u0161 v\u011bd\u011bt, pro\u010d jsme m\u011bli knihu plnou fotografi\u00ed a dat t\u00fdkaj\u00edc\u00edch se tebe a tvoj\u00ed rodiny? Nejsi ani trochu zv\u011bdav\u00fd?“ musel se zeptat s trochou v\u00fdzvy v hlase.<\/div>\n
Na moment bylo ticho, ne\u017e Bill na\u0161el odvahu plnou silou vr\u00e1tit \u00fader.<\/div>\n
„Pro\u010d, Tome? Co? Jsi m\u016fj pra-pra vnuk nebo n\u011bco takov\u00e9ho? Je to tak?“ za\u0159val a oto\u010dil se sm\u011brem k Tomovi. Opravdu o tom te\u010f necht\u011bl mluvit. U\u017e na tu knihu a na jej\u00ed hrozn\u00fd obsah skoro zapomn\u011bl. A te\u010f bude Tom vytahovat minulost a zkaz\u00ed cel\u00fd den. „Je to d\u016fvod, pro\u010d m\u00e1te tu knihu, Tome? Jsem tv\u016fj pra-prad\u011bde\u010dek?“<\/div>\n
„Vlastn\u011b,“ op\u00e1\u010dil dred\u00e1\u010d s v\u00e1\u017enost\u00ed v hlase. „To je James.“<\/div>\n
„Oh, v\u00fdte\u010dn\u011b!“ prohl\u00e1sil Bill, podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b rozhodil rukama a zad\u00edval se z okna. „Skv\u011ble, jsem zamilovan\u00fd do bratrova pra-pravnuka,“ dodal \u0161eptem sarkasticky.<\/div>\n
„Na tom nesejde, nejsme bl\u00edzc\u00ed p\u0159\u00edbuzn\u00ed,“ zamumlal Tom. U\u017e d\u00e1vno se nezab\u00fdval t\u00edm, \u017ee jsou p\u0159\u00edbuzn\u00ed. Nevypadalo to jako n\u011bco, na \u010dem by te\u010f z\u00e1le\u017eelo.<\/div>\n
„Oh, st\u00e1le je to podivuhodn\u00e9,“ odpov\u011bd\u011bl \u010dernovl\u00e1sek sarkasticky. Zt\u011b\u017eka vydechl a op\u0159el si \u010delo o chladiv\u00e9 sklo a z\u00edral do temnoty venku. „Jako kdybych nebyl u\u017e dost zvr\u00e1cen\u00fd,“ dodal ti\u0161e, p\u0159i\u010dem\u017e se mu do o\u010d\u00ed za\u010daly tla\u010dit slzy.<\/p>\n

„Bille, ty nejsi zvr\u00e1cen\u00fd.“<\/div>\n

„Ty jsi jedin\u00fd, kdo si to mysl\u00ed, Tomi,“ op\u00e1\u010dil ho\u0159ce druh\u00fd chlapec. P\u0159ejel si prsty p\u0159es o\u010di a zhluboka se nadechl.<\/div>\n
Tom se nat\u00e1hl a chytil jeho ruku do sv\u00e9, propletl jejich prsty. „Nejsi,“ \u0159ekl znovu a uji\u0161\u0165uj\u00edcn\u011b Billovi stiskl dla\u0148.<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek zavzdychal. „Tome, zkus se v\u017e\u00edt do m\u00e9 situace a \u0159\u00edct to. Nen\u00ed to tak snadn\u00e9.“<\/div>\n
„Bille, no tak, nejsi zvr\u00e1cen\u00fd,“ prohl\u00e1sil Tom je\u0161t\u011b jednou. „Tak\u017ee co z toho, \u017ee mo\u017en\u00e1 sd\u00edl\u00edme n\u011bjak\u00e9 geny a krev a tak podobn\u011b? Mo\u017en\u00e1 m\u00e1me stejn\u00e9 o\u010di, ale komu na tom z\u00e1le\u017e\u00ed? Nen\u00ed to jako, kdybychom se u\u017e potkali jako p\u0159\u00edbuzn\u00ed-„<\/div>\n
„A to je jenom \u0161pi\u010dka ledovce, pane Kaulitzi!“ p\u0159eru\u0161il ho Bill kysel\u00fdm t\u00f3nem. Dop\u0159\u00e1l si chvilku na uklidn\u011bn\u00ed, ne\u017e ti\u0161e pokra\u010doval. „Nejsem norm\u00e1ln\u00ed, Tome. Moji vlastn\u00ed rodi\u010de mne naz\u00fdvaj\u00ed chod\u00edc\u00ed katastrofou. Nikdy m\u011b nep\u0159itahovaly d\u00edvky, moje matka o\u010dek\u00e1v\u00e1, \u017ee si vezmu n\u011bjakou d\u00edvku, ji\u017e sotva zn\u00e1m, a nedok\u00e1\u017ee pochopit, pro\u010d jsem ji je\u0161t\u011b nepo\u017e\u00e1dal o ruku, kdy\u017e n\u00e1s nut\u00ed k tomu, abychom se ka\u017ed\u00fd t\u00fdden nav\u0161t\u011bvovali. A l\u00edb\u00ed se mi chlapci, Tome. Mo\u017en\u00e1 v dne\u0161n\u00ed dob\u011b to nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m, ale pro m\u00e9 rodi\u010de a v m\u00e9m m\u011bst\u011b je to h\u0159\u00edch nad h\u0159\u00edchy. A te\u010f zji\u0161\u0165uji, \u017ee chlapec, do n\u011bho\u017e jsem zamilovan\u00fd, je se mnou p\u0159\u00edbuzn\u00fd. Jak mohu b\u00fdt je\u0161t\u011b zvr\u00e1cen\u011bj\u0161\u00ed, Tome? Up\u0159\u00edmn\u011b!“<\/p>\n

Tom neodpov\u011bd\u011bl hned. Byl ti\u0161e, ztracen\u00fd v n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch minut\u00e1ch ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch.<\/div>\n

Bill se uklidnil, zhluboka d\u00fdchal, dokud neuko\u010d\u00edroval vztek a jeho nervy a tlukot srdce se nevr\u00e1tily do norm\u00e1lu.<\/div>\n
„Nav\u0161t\u00edvil jsem p\u0159ed p\u00e1r m\u011bs\u00edci h\u0159bitov,“ ozval se po chv\u00edli Tom, p\u0159i\u010dem\u017e nep\u0159est\u00e1val sledovat vozovku. Mohl c\u00edtit, jak Bill na sedadle vedle n\u011bj v reakci na jeho slova ztuhnul.<\/div>\n
„J-jak to s t\u00edm v\u0161\u00edm souvis\u00ed?“ zeptal se \u010dernovl\u00e1sek rozt\u0159esen\u011b a zvedl hlavu od ok\u00fdnka, aby se na Toma mohl pod\u00edvat.<\/div>\n
Druh\u00fd chlapec si s odpov\u011bd\u00ed dal na\u010das. „J\u00e1-j\u00e1… nav\u0161t\u00edvil jsem tv\u016fj… hrob.“<\/div>\n
„Je hezk\u00e9 v\u011bd\u011bt, \u017ee budu m\u00edt v budoucnu n\u011bjak\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edky,“ zamudroval \u010dernovlas\u00fd a pustil Tomovu ruku.<\/div>\n
„Bille,“ \u0159ekl Tom a zavrt\u011bl hlavou. „Sna\u017e\u00edm se ti \u0159\u00edct, \u017ee s tvou smr-„<\/div>\n
„Tome,“ varoval ho Bill. „U\u017e jsem ti \u0159ekl, \u017ee-„<\/div>\n
„Bille, nech m\u011b domluvit!“ p\u0159eru\u0161il ho Tom na\u0161tvan\u011b, na\u010de\u017e Bill zav\u0159el pusu a rozhodl se vyposlechnout, cokoliv se mu Tom chystal \u0159\u00edct. „V\u00edm, \u017ee nechce\u0161 sly\u0161et nebo jenom p\u0159em\u00fd\u0161let o tom datu. M\u016f\u017eu si jenom p\u0159edstavovat, jak t\u011b\u017ek\u00e9 je \u017e\u00edt s t\u00edm datem, kter\u00e9 m\u00e1\u0161 v hl-„<\/div>\n
„Tome… p\u0159esta\u0148, pros\u00edm,“ t\u00e9m\u011b\u0159 \u017eadonil \u010dernovl\u00e1sek. V jeho hlase byl zn\u00e1t pl\u00e1\u010d, kdy\u017e znovu sko\u010dil Tomovi do \u0159e\u010di. Ti\u0161e dodal: „U\u017e jsem m\u00e1lem na to datum zapomn\u011bl a te\u010f p\u0159ijde\u0161 a-„<\/div>\n
„Ty neum\u0159e\u0161.“<\/div>\n
Bill ost\u0159e vydechl. O\u010dividn\u011b ho slzy kone\u010dn\u011b p\u0159emohly. Pod\u00edval se na sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka a otev\u00edral a zav\u00edral pusu, neschopn\u00fd se rozhodnout, jestli by m\u011bl promluvit, nebo ne. Nakonec se rozhodl, \u017ee ano.<\/p>\n

„Tome, zkr\u00e1tka p\u0159esta\u0148 se sv\u00fdmi hloup\u00fdmi sliby,“ prohl\u00e1sil rozt\u0159esen\u011b. „V\u00edm, \u017ee jsi \u0159ekl, \u017ee m\u011b p\u0159ed v\u0161\u00edm ochr\u00e1n\u00ed\u0161, ale nem\u016f\u017ee\u0161 m\u011b zachr\u00e1nit od n\u011b\u010deho takov\u00e9ho. To datum je vytes\u00e1no do kamene, s\u00e1m jsi to \u0159ekl. Nav\u0161t\u00edvils m\u016fj hrob<\/em>, Tome.“<\/div>\n

„Ale, Bille, to datum se m\u00fdl\u00ed.“<\/div>\n
„Jak se m\u016f\u017ee datum m\u00fdlit, Tome? J\u00e1 ho vid\u011bl, tys ho vid\u011bl, je vytesan\u00e9 do hloup\u00e9ho kamene…“<\/div>\n
„Bille,“ prohl\u00e1sil dredat\u00fd a znovu schoval Billovu t\u0159esouc\u00ed se dla\u0148 ve sv\u00e9, „ty toho dne neum\u0159e\u0161. Je to jenom stupidn\u00ed k\u00e1men na h\u0159bitov\u011b s odhadovan\u00fdm datem. Je to jenom odhad, Bille. Tvoje rodina nev\u00ed, jestli jsi um\u0159el, nebo ne…“<\/div>\n
Bill se odv\u00e1\u017eil promluvit a\u017e po chvilce ticha.<\/div>\n
„Tak co se se mnou tedy stalo?“ zeptal se opatrn\u011b.<\/div>\n
„Zmizel jsi.“<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek zt\u011b\u017eka vydechl. „Skv\u011ble,“ zamumlal sarkasticky.<\/div>\n
„Hej, Bille, tohle je dobr\u00e1 v\u011bc,“ opravil ho Tom se sm\u00edchem a s uji\u0161t\u011bn\u00edm mu stiskl ruku.<\/div>\n
„Ano, tak\u017ee jsem nutn\u011b nemusel zem\u0159\u00edt, jen jsem… zmizel,“ zopakoval Bill. „Ale kam? Tedy, kam na sv\u011bt\u011b bych mohl ut\u00e9ct?“<\/div>\n
„No, mohl bys za\u010d\u00edt \u017e\u00edt v bud-“ za\u010dal Tom, ale p\u0159\u00edli\u0161 ti\u0161e na to, aby byl sly\u0161et p\u0159es Billovu z\u00e1plavu ot\u00e1zek.<\/div>\n
„A co se mi bude\u0161 sna\u017eit \u0159\u00edct nyn\u00ed, \u017ee jsem byl unesen mimozem\u0161\u0165any?“ pokra\u010doval Bill s dotazy a \u00fapln\u011b p\u0159eslechl to, co se mu Tom sna\u017eil navrhnout.<\/div>\n
Tohle dred\u00e1\u010de opravdu rozesm\u00e1lo. „Nejsem \u00fapln\u011b proti t\u00e9hle mo\u017enosti. E.T. by si t\u011b obl\u00edbil.“<\/div>\n
„Kdo?“ ot\u00e1zal se druh\u00fd chlapce zmaten\u011b.<\/div>\n
„Zapome\u0148 na to,“ op\u00e1\u010dil Tom se zachichot\u00e1n\u00edm.<\/div>\n
Bill pokr\u010dil rameny nad dal\u0161\u00edm nedorozum\u011bn\u00edm zp\u016fsoben\u00fdm propast\u00ed \u010dasu mezi nimi a zhluboka se nadechl. Uvolnil se. Nechal svoje srdce i my\u0161lenky uklidnit se a p\u0159ejel prsty po Tomov\u011b ruce. A vtom mu n\u011bco do\u0161lo…<\/p>\n

„Tak\u017ee p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed rok nezem\u0159u?“ vyslovil do ticha.<\/div>\n

Tom se usm\u00e1l a znovu stiskl jeho dla\u0148. „Ne, rozhodn\u011b ne p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed rok. Bude\u0161 v bezpe\u010d\u00ed, o to se postar\u00e1m,“ sl\u00edbil up\u0159\u00edmn\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„Hmm,“ zamumlal Bill vesele a jemn\u011b se uculil. Na zbytek j\u00edzdy k Tomovu domu zav\u0159el o\u010di. Po chv\u00edli dodal. „V\u017edy jsem myslel na to, \u017ee tv\u00e9 o\u010di vypadaj\u00ed stejn\u011b jako m\u00e9.“<\/div>\n
\n<\/div>\n
***<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille!“ vyp\u00edskl James jm\u00e9no sv\u00e9ho bratra, kdy\u017e p\u0159\u00ed\u0161t\u00edho r\u00e1na vpadl do jeho lo\u017enice. Slunce bylo na obloze st\u00e1le n\u00edzko, jen nen\u00e1padn\u011b nakukovalo lidem do oken a p\u0159ivol\u00e1valo r\u00e1no. A\u010dkoliv v\u011bt\u0161ina lid\u00ed je\u0161t\u011b spala v dob\u011b, kdy bylo v sobotu slunce takhle n\u00edzko, v\u017edycky byly jist\u00e9 v\u00fdjimky.<\/div>\n
„Bille, hal\u00f3, je \u010das vst\u00e1vat!“ \u0159ekl James hlasit\u011bji a nahnul se k bratrovu uchu, aby ho vzbudil.<\/div>\n
Nejlep\u0161\u00ed odpov\u011b\u010f, jakou dostal, bylo unaven\u00e9 zast\u00e9n\u00e1n\u00ed t\u011bla zahraban\u00e9ho v p\u0159ikr\u00fdvk\u00e1ch, kter\u00e9 se oto\u010dilo \u010delem ke zdi, aby se pokusilo uniknout protivn\u00e9mu hlasu a sv\u011btlu.<\/div>\n
James si povzdechl a zat\u0159\u00e1sl sv\u00fdm bratrem v\u0161\u00ed silou, a\u017e pod t\u00edm pohybem zavrzala matrace.<\/div>\n
Ale jeho star\u0161\u00ed bratr po\u0159\u00e1d spal, o\u010dividn\u011b vy\u010derpan\u00fd z toho, co se d\u011blo p\u0159ede\u0161l\u00e9 noci – a\u0165 u\u017e to bylo cokoliv.<\/div>\n
„Bille, Bille, Bille, vzbu\u010f se, vzbu\u010f se, vzbu\u010f se!“ zazp\u00edval James p\u0159\u00edmo do Billova ucha.<\/div>\n
Bez \u00fasp\u011bchu.<\/div>\n
„Bo\u017ee, Bille, jsi mrtv\u00fd?“ zeptal se chlapec a ustoupil o p\u00e1r krok\u016f od postele.<\/div>\n
„Nejsem mrtv\u00fd,“ zamumlal hlas zpod p\u0159ikr\u00fdvek. „Jen unaven\u00fd.“<\/div>\n
Mlad\u0161\u00ed z chlapc\u016f zakoulel o\u010dima a p\u0159e\u0161el zp\u011bt k l\u016f\u017eku. Tentokr\u00e1t hm\u00e1tl po dek\u00e1ch. Nicm\u00e9n\u011b jeho star\u0161\u00ed bratr byl p\u0159\u00edli\u0161 rychl\u00fd a deky z\u016fstaly p\u0159esn\u011b tam, kde byly.<\/div>\n
„Proboha, co s tebou Tom minulou noc prov\u00e1d\u011bl, \u017ee jsi tak unaven\u00fd?“ zeptal se James. Vzpomn\u011bl si, \u017ee Bill \u0159\u00edkal v\u010dera n\u011bco o tom, \u017ee nav\u0161t\u00edv\u00ed Toma ve m\u011bst\u011b, kde \u017eije. „Zase jste spolu bojovali nebo tak podobn\u011b?“<\/div>\n
Hlava se dv\u011bma ospal\u00fdma o\u010dima vykoukla zpod jedn\u00e9 z pe\u0159in.<\/div>\n
„Ne.“<\/p>\n

„Oh,“ zareagoval James, a\u010dkoliv sv\u00e9mu bratrovi \u00fapln\u011b nev\u011b\u0159il. M\u011bl probl\u00e9my s d\u016fv\u011brou k n\u011bmu od toho dne p\u0159ed p\u00e1r t\u00fddny, kdy ho vid\u011bl l\u00edbat se s Tomem v lese a bratr mu to pak nep\u0159iznal. James nesn\u00e1\u0161el, kdy\u017e mu n\u011bkdo lhal, zvl\u00e1\u0161\u0165 pokud \u0161lo o jeho vlastn\u00edho bratra. Bolelo to\u2026 Ale sna\u017eil se p\u0159es to dostat. Vzdal pokusy vyt\u00e1hnout sv\u00e9ho p\u0159\u00edbuzn\u00e9ho z postele a zam\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm. „Mimochodem, matka \u0159\u00edkala, \u017ee pokud t\u011b nevzbud\u00edm j\u00e1, p\u0159ijde sem a ud\u011bl\u00e1 to sama.“<\/div>\n

Bill se okam\u017eit\u011b posadil, p\u0159ikr\u00fdvky skopnul do rohu postele a vysko\u010dil na nohy.<\/div>\n
„Jsem vzh\u016fru, jsem vzh\u016fru,“ \u0159ekl unaven\u00fdm hlasem, o\u010dividn\u011b je\u0161t\u011b ne pln\u011b bd\u011bl\u00fd, ale m\u011bl k tomu rozhodn\u011b bl\u00ed\u017e ne\u017e p\u0159ed chv\u00edl\u00ed.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ op\u00e1\u010dil James s \u00fasm\u011bvem a kr\u00e1\u010del z bratrova pokoje, kdy\u017e najednou perifern\u00edm vid\u011bn\u00edm zaregistroval nezn\u00e1m\u00fd p\u0159edm\u011bt zmuchlan\u00fd vedle Billova pol\u0161t\u00e1\u0159e. Svra\u0161til obo\u010d\u00ed. „Co je to?“<\/div>\n
„Co je co?“ zeptal se \u010dernovl\u00e1sek, kter\u00fd se zvedl z postele a pr\u00e1v\u011b se soukal do kalhot. Za\u0161klebil se, jakmile ho za\u0161kr\u00e1bala nep\u0159\u00edjemn\u00e1 l\u00e1tka. Mo\u017en\u00e1 maj\u00ed ty sm\u011b\u0161n\u00e9 nohavice z jedenadvac\u00e1t\u00e9ho stolet\u00ed n\u011bjak\u00e9 v\u00fdhody<\/em>, pomyslel a sna\u017eil se zav\u00e1zat \u0161\u0148\u016frky kolem pasu.<\/div>\n
James zam\u00ed\u0159il zp\u011bt do lo\u017enice, oto\u010dil hlavu na stranu a uk\u00e1zal na objekt na posteli. „Toto?“ prohl\u00e1sil a nap\u0159\u00edmil ukazov\u00e1\u010dek.<\/div>\n
Bill se ti\u0161e zasm\u00e1l a obl\u00e9kl si \u010distou ko\u0161ili, kterou si za\u010dal odshora zap\u00ednat. „Jamesi, v\u0161ak v\u00ed\u0161, co to je. Je to ply\u0161ov\u00fd medv\u00eddek. Matka a otec ti jednoho dali k lo\u0148sk\u00fdm V\u00e1noc\u016fm, vzpom\u00edn\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Ano, vzpom\u00edn\u00e1m,“ odpov\u011bd\u011bl mlad\u0161\u00ed z chlapc\u016f a p\u0159e\u0161el k bratrov\u011b posteli. Zvedl ten ciz\u00ed p\u0159edm\u011bt a zhodnotil ho kritick\u00fdm okem. „Ale m\u016fj nen\u00ed modr\u00fd. Jak\u00fd druh ply\u0161ov\u00e9ho medv\u00eddka je modr\u00fd?“ Vzhl\u00e9dl zv\u011bdav\u011b k Billovi.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Ten si zapnul posledn\u00ed knofl\u00ed\u010dek a pokr\u010dil rameny, co\u017e bylo n\u011bco, co odkoukal za t\u011bch p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f od Toma. „Nev\u00edm, Jamesi, mo\u017en\u00e1 ten, jen\u017e je d\u011blan\u00fd podle modr\u00e9ho medv\u011bda?“ navrhl se zachichot\u00e1n\u00edm.<\/div>\n
„Bille, modr\u00fd<\/em> medv\u011bd neexistuje,“ odpov\u011bd\u011bl James, na osmilet\u00e9ho chlapce a\u017e moc chytr\u00fdm hlasem. „Medv\u011bdi jsou jenom \u010dern\u00ed. Proto je tak\u00e9 m\u016fj ply\u0161ov\u00fd medv\u00eddek \u010dern\u00fd,<\/em> ne modr\u00fd.<\/em>„<\/div>\n
„Dob\u0159e, dob\u0159e, Jamesi, jen jsem t\u011b zkou\u0161el,“ \u0159ekl Bill, znovu se zasm\u00e1l a ohrnul si ruk\u00e1vy ko\u0161ile.<\/div>\n
„Kde v\u016fbec vyr\u00e1b\u011bj\u00ed medv\u00eddky s modr\u00fdm ko\u017eichem?“ t\u00e1zal se James, sp\u00ed\u0161 s\u00e1m sebe ne\u017e n\u011bkoho jin\u00e9ho, kdy\u017e obracel v rukou to divn\u00e9 zv\u00ed\u0159e. Dotkl se jeho nosu a mra\u010dil se na ten z\u00e1\u0159iv\u011b modr\u00fd odst\u00edn. „Je to dost\u2026 divn\u00e9, nemysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Bill zavzdychal nad bratrovou zv\u011bdavost\u00ed a op\u00e1\u010dil: „Mo\u017en\u00e1.“<\/div>\n
„Odkud ho m\u00e1\u0161?“ p\u00eddil se mlad\u0161\u00ed z chlapc\u016f. „Nikdy jsem takov\u00e9ho nevid\u011bl v obchodech, do nich\u017e n\u00e1s bere matka.“<\/div>\n
„Uhm,“ za\u010dal Bill a urovnal si l\u00edme\u010dek. „Tom mi ho daroval.“<\/div>\n
„Oh,“ zareagoval ti\u0161e James a vr\u00e1til zv\u00ed\u0159e na postel, p\u0159esn\u011b tam, odkud ho p\u0159edt\u00edm vzal, vedle pol\u0161t\u00e1\u0159e. Oto\u010dil se na bratra a zeptal se: „Kde by Tom na\u0161el n\u011bco takov\u00e9ho? Nikdy jsem nesly\u0161el o lidech, kte\u0159\u00ed by prod\u00e1vali vycpan\u00e1 zv\u00ed\u0159ata s modrou srst\u00ed.“<\/div>\n
Bill zavrt\u011bl hlavou a obe\u0161el sv\u00e9ho bratra, aby si ustlal postel. Vyt\u00e1hl p\u0159ikr\u00fdvky z rohu matrace a nat\u00e1hl je k pol\u0161t\u00e1\u0159i. „Nev\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl b\u011bhem sv\u00e9 \u010dinnosti. „Bude\u0161 se muset n\u011bkdy zeptat Toma.“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ \u0159ekl James a zam\u00ed\u0159il od postele k bratrovu stolu, kde le\u017eel dal\u0161\u00ed ciz\u00ed p\u0159edm\u011bt, jen\u017e upoutal jeho pozornost. Byl to leskl\u00fd pruh pap\u00edru, mo\u017en\u00e1 stejn\u011b dlouh\u00fd jako prav\u00edtko. Chlapec si ho zv\u011bdav\u011b zvedl bl\u00ed\u017e k obli\u010deji. „Co je to?“<\/p>\n

Bill vydechl a zahnul rohy dek pod matraci, ne\u017e se na n\u011bj p\u0159es rameno ohl\u00e9dl. Vyvalil o\u010di, jakmile spat\u0159il, co James dr\u017e\u00ed v rukou. B\u011bhem dvou vte\u0159in byl na druh\u00e9 stran\u011b pokoje vedle n\u011bj a vytrhl mu prou\u017eek pap\u00edru z dlan\u00ed. P\u0159itiskl si ho k hrudn\u00edku, aby ho schoval z dohledu Jamesov\u00fdch zv\u00eddav\u00fdch o\u010d\u00ed, tak\u017ee jedin\u00e1 v\u011bc, kterou mlad\u0161\u00ed chlapec mohl vid\u011bt, byla b\u00edl\u00e1 zadn\u00ed strana pap\u00edru.<\/div>\n

„Co je to?“ zeptal se James znovu, jeho zv\u011bdavost s Billovou p\u0159ekotnou reakc\u00ed automaticky vzrostla.<\/div>\n
„Co?“ zeptal se \u010dernovl\u00e1sek a bloudil o\u010dima po pokoji, zat\u00edmco se mu do tv\u00e1\u0159\u00ed hrnula \u010derve\u0148. „Nic to nen\u00ed.“<\/div>\n
„Bille, nejsem tak hloup\u00fd,“ op\u00e1\u010dil James a nat\u00e1hl se pro pap\u00edr. Ale Bill rychle ucuknul. James se usm\u00e1l nad t\u00edm, jak Bill rychle schoval pruh do jedn\u00e9 ze z\u00e1suvek stolu a zav\u0159el ji tak rychle, jak to bylo mo\u017en\u00e9. Postavil se p\u0159ed \u0161upl\u00edk, aby k n\u011bmu bratr nemohl. „Co to bylo?“ zeptal se mlad\u0161\u00ed z chlapc\u016f je\u0161t\u011b jednou, zkou\u0161el, jestli dok\u00e1\u017ee Billa p\u0159esv\u011bd\u010dit, aby mu to \u0159ekl. „Vypadalo to jako fotografie tebe a Toma.“<\/div>\n
Billovy tv\u00e1\u0159e znachov\u011bly. Samoz\u0159ejm\u011b, James m\u011bl ten pruh pap\u00edru dostate\u010dn\u011b dlouho na to, aby rozpoznal fotografie, navzdory tomu, jak moc Bill doufal, \u017ee tomu v\u010das zabr\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„\u0158ekl jsem,<\/em> \u017ee to nic nen\u00ed,“ procedil \u010dernovl\u00e1sek skrz zuby a chytil rukama desku stolu, aby vyventiloval svoje podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed.<\/div>\n
„\u010cerven\u00e1\u0161 se, Bille.“<\/div>\n
„Jamesi!“ zak\u0159i\u010del Bill a poslal sv\u00e9mu bratrovi nep\u011bkn\u00fd pohled. James se zahih\u0148al reakci, kterou dok\u00e1zal v Billovi vyvolat, a pak se nevinn\u011b usm\u00e1l. „Jamesi, odejdi!“<\/div>\n
<\/a>James se znovu zachichotal sm\u00edchem osmilet\u00e9ho d\u00edt\u011bte a pak vyhov\u011bl bratrovu p\u0159\u00e1n\u00ed. „Dob\u0159e, dob\u0159e, ji\u017e odch\u00e1z\u00edm,“ prohl\u00e1sil a s \u0159ehotem vyklouzl z pokoje.<\/p>\n

Bill rozzloben\u011b vydechl a p\u0159e\u0161el po pokoji, aby za sv\u00fdm sourozencem zabouchl dve\u0159e. Zavrt\u011bl hlavou a vr\u00e1til se ke stolu. Otev\u0159el z\u00e1suvku, kterou jen p\u0159ed chvilkou zav\u0159el. Vyt\u00e1hl leskl\u00fd pruh pap\u00edru a oto\u010dil ho.<\/div>\n

Samoz\u0159ejm\u011b to byla s\u00e9rie fotografi\u00ed jeho a Toma z p\u0159edchoz\u00ed noci, kterou ud\u011blali v n\u011bjak\u00e9 n\u00e1hodn\u00e9 foto-budce, kter\u00e1 st\u00e1la na pouti. Nebyly to neslu\u0161n\u00e9 fotky nebo n\u011bco takov\u00e9ho, ale po\u0159\u00e1d to nebylo n\u011bco, na co by se m\u011bl James d\u00edvat p\u0159\u00edli\u0161 dlouho. Tom a on sed\u011bli hodn\u011b u sebe, aby se ve\u0161li do z\u00e1b\u011bru. Tomova pa\u017ee byla majetnicky omotan\u00e1 kolem Billov\u00fdch ramen a na jednom ze sn\u00edmk\u016f dokonce sv\u00fdmi rty chyt\u00e1 do zajet\u00ed ty Billovy.<\/div>\n
Krom\u011b faktu, \u017ee jsou oba oble\u010den\u00ed ve v\u011bcech z jedenadvac\u00e1t\u00e9ho stolet\u00ed, tohle byl ten hlavn\u00ed d\u016fvod, pro\u010d se Bill vyd\u011bsil, kdy\u017e James ty fotky na\u0161el.<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek \u00falevn\u011b vydechl nad t\u00edm, \u017ee James ze sn\u00edmk\u016f mnoho nevid\u011bl, pak p\u0159erovnal dal\u0161\u00ed v\u011bci v z\u00e1suvce a prou\u017eek pap\u00edru polo\u017eil \u00fapln\u011b dozadu, kde bude schovan\u00fd p\u0159ed k\u00fdmkoliv, kdo by \u0161upl\u00edk otev\u0159el.<\/div>\n
A jen pro jistotu Bill je\u0161t\u011b zastr\u010dil pap\u00edr pod n\u011bkolik v\u011bc\u00ed. Pak opatrn\u011b z\u00e1suvku zav\u0159el. Fotografie byly v bezpe\u010d\u00ed, ukryt\u00e9 p\u0159ed zraky kohokoliv, kdo by p\u0159i\u0161el do pokoje.<\/p>\n

autor: Izzap<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Allka<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Izzap Karneval a ply\u0161ov\u00ed medv\u00eddci „Tomi, no tak, kam to jedeme?“ ptal se Bill s obavami. Zvedl hlas, aby p\u0159ek\u0159i\u010del hudbu zn\u011bj\u00edc\u00ed z reproduktor\u016f, a chytil se op\u011bradla, kdy\u017e Tom prudce zato\u010dil. Pneumatiky zapi\u0161t\u011bly a Bill upevnil sev\u0159en\u00ed a kousal si<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[606],"tags":[],"class_list":["post-3095","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-turn-back-time"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3095","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3095"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3095\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3095"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3095"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3095"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}