{"id":3108,"date":"2015-04-26T15:00:00","date_gmt":"2015-04-26T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3097"},"modified":"2015-04-26T15:00:00","modified_gmt":"2015-04-26T14:00:00","slug":"blue-bird-25-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/04\/26\/blue-bird-25-2-2\/","title":{"rendered":"Blue Bird 25. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Co to vyv\u00e1d\u00ed\u0161?!“<\/div>\n
„Co bych vyv\u00e1d\u011bl? Sna\u017e\u00edm se to zachr\u00e1nit. Chutnals to? Je to odporn\u00e9!“<\/div>\n
„Jist\u011b\u017ee jsem to chutnal, mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee jsem naprost\u00fd idiot? T\u00e9 om\u00e1\u010dce nic nechyb\u00ed, je skv\u011bl\u00e1!“<\/div>\n
„Je odporn\u00e1, takhle z tebe nikdy nebude dobr\u00e1 hospody\u0148ka.“<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148 s t\u00edm. Co to do tebe zase vjelo? Chov\u00e1\u0161 se jako \u00fapln\u00fd v\u016fl.“<\/div>\n
„J\u00e1? Pod\u00edvej se na sebe! Kdy\u017e se j\u00e1 chov\u00e1m jako v\u016fl, tak ty se chov\u00e1\u0161 jako tot\u00e1ln\u00ed bl\u00e1zen. P\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161 n\u011bkdy v\u016fbec, Gustave?“<\/div>\n
„Bav\u00edme se je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d o om\u00e1\u010dce, nebo zase strk\u00e1\u0161 nos do v\u011bc\u00ed, do kter\u00fdch ti nic nen\u00ed?“<\/div>\n
„Jdi do prdele.“<\/p>\n

Bill vykulil o\u010di a spole\u010dn\u011b s Tomem sebou vyd\u011b\u0161en\u011b trhli, jakmile se zevnit\u0159 ozval ostr\u00fd zvuk skla t\u0159\u00ed\u0161t\u00edc\u00edho se o dve\u0159e. Tom zamrzl s rukou na klice, nejist\u00fd, jestli m\u00e1 nebo nem\u00e1 zaklepat.<\/div>\n

M\u011bli men\u0161\u00ed zpo\u017ed\u011bn\u00ed; pot\u00ed\u017ee s autem a Bill\u016fv neposedn\u00fd m\u011bch\u00fd\u0159 se postaraly o to, \u017ee jim cesta trvala o t\u0159i hodiny d\u00e9le, ne\u017e m\u011bl Tom p\u016fvodn\u011b v pl\u00e1nu, a kdy\u017e kone\u010dn\u011b dorazili do c\u00edle, stm\u00edvalo se. Byl si jist\u00fd, \u017ee mu to Georg po\u0159\u00e1dn\u011b spo\u010d\u00edt\u00e1 a byl p\u0159ipraven ud\u011blat cokoliv, aby mu bylo odpu\u0161t\u011bno, ale to, \u010deho byli pr\u00e1v\u011b sv\u011bdkem, ne\u010dekal ani v nejbl\u00e1zniv\u011bj\u0161\u00edm snu.<\/div>\n
V\u00e1hav\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pl na m\u00edst\u011b a pod\u00edval se na Billa, kter\u00fd jej po celou dobu sledoval smutn\u00fdm pohledem. Takhle si Tom to p\u0159ekvapen\u00ed v\u016fbec nep\u0159edstavoval. Bill se m\u011bl radovat, m\u011bl se usm\u00edvat jako slun\u00ed\u010dko a poskakovat na m\u00edst\u011b, jako to d\u011blal v\u017edy, kdy\u017e byl z n\u011b\u010deho nad\u0161en\u00fd. M\u011bli spole\u010dn\u011b str\u00e1vit hezk\u00fd ve\u010der, po\u0159\u00e1dn\u011b se naj\u00edst, op\u00edt se a na druh\u00fd den vyrazit za dal\u0161\u00ed \u010d\u00e1st\u00ed Tomova p\u0159ekvapen\u00ed. Cht\u011bl, aby bylo v\u0161echno skv\u011bl\u00e9, opravdu zoufale mu tou\u017eil vynahradit v\u0161echen \u010das, kter\u00fd promarnili, ale tohle rozhodn\u011b nebyl dobr\u00fd za\u010d\u00e1tek.<\/p>\n

„P\u0159ekvapen\u00ed,“ \u0159ekl rozpa\u010dit\u011b, koutky \u00fast se mu zkroutily do drobn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu, kter\u00fd nane\u0161t\u011bst\u00ed nebyl v\u016fbec p\u0159esv\u011bd\u010div\u00fd. „Bille, j\u00e1-„<\/div>\n

Oba zd\u011b\u0161en\u011b nadsko\u010dili, jakmile se zevnit\u0159 ozvala dal\u0161\u00ed siln\u00e1 r\u00e1na, za kterou n\u00e1sledoval proud t\u011bch nejvybran\u011bj\u0161\u00edch slov, jak\u00e9 kluk\u016fm p\u0159i\u0161ly na rozum. Tom si nebyl jist\u00fd, jestli jsou si v\u016fbec v\u011bdomi toho, co vyv\u00e1d\u011bj\u00ed.<\/div>\n
„Co to d\u011blaj\u00ed?“ zeptal se Bill ne\u0161\u0165astn\u011b s uchem p\u0159ilepen\u00fdm na dve\u0159\u00edch a mal\u00e9ho krout\u00edc\u00edho se Pumbu p\u0159itiskl je\u0161t\u011b v\u00edc na sv\u016fj hrudn\u00edk.<\/div>\n
„H\u00e1daj\u00ed se,“ \u0159ekl Tom a zoufale hled\u011bl na vchodov\u00e9 dve\u0159e, jako by mohl up\u0159en\u00fdm pohledem vyr\u00fdt do d\u0159eva d\u00edru a zjistit, co se d\u011bje uvnit\u0159. Nebyl si ale celkem jist\u00fd, jestli to v\u016fbec cht\u011bl v\u011bd\u011bt. Byla to jeho chyba. Kdyby p\u0159i\u0161li v\u010das, nic by se nestalo.<\/div>\n
„Nikdy se neh\u00e1daj\u00ed.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm.“<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b nikdy jsem je nevid\u011bl se h\u00e1dat. R\u00e1di se popichuj\u00ed, ale v\u017edy to bylo v r\u00e1mci legrace. A Gustav? Je v\u017edy tak klidn\u00fd, nikdy bych nev\u011b\u0159il, \u017ee je schopen takhle vybouchnout. Tome, je mi z cel\u00e9 t\u00e9hle situace divn\u011b. Nem\u011bli bychom tady b\u00fdt.“
Odvr\u00e1til pohled a zvedl ruku, aby si sundal z o\u010d\u00ed legra\u010dn\u00ed dioptrick\u00e9 br\u00fdle se syt\u011b \u010derven\u00fdm r\u00e1mem, kter\u00e9 nosil jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b a kter\u00e9 n\u00e1hodou na\u0161el ve sk\u0159\u00edni. Byl sv\u00fdm objevem tak nad\u0161en\u00fd, \u017ee se hned ut\u00edkal pochlubit Tomovi a i kdy\u017e on jeho nad\u0161en\u00ed nesd\u00edlel a celou cestou si jej kv\u016fli nim dob\u00edral, nevadilo mu to. V\u011bd\u011bl, \u017ee to Tom nemysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b, a i kdyby, m\u011bl tak skv\u011blou n\u00e1ladu, \u017ee mu to v\u016fbec nep\u0159ek\u00e1\u017eelo. T\u011b\u0161il se na Tomovo p\u0159ekvapen\u00ed, t\u011b\u0161il se na \u010das str\u00e1ven\u00ed s n\u00edm a celou cestu si v mysli utv\u00e1\u0159el r\u016fzn\u00e9 sc\u00e9n\u00e1\u0159e, kam asi p\u016fjdou a co budou d\u011blat. Vezme jej Tom do p\u0159\u00edrody? Ale s t\u00edm, \u017ee z\u016fstanou na prahu dve\u0159\u00ed a nev\u011bdomky se stanou sv\u011bdky snad prvn\u00ed h\u00e1dky, kterou mezi sebou G\u00e9\u010dka m\u011bla, jaksi nepo\u010d\u00edtal.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Ne, ne, nech si je,“ p\u0159ekvapen\u011b zvedl pohled, jakmile jej Tom chytil za ruku a p\u0159itiskl mu ji zp\u011bt k bok\u016fm. „Nech si ty br\u00fdle. Byl jsi tak \u0161\u0165astn\u00fd, kdy\u017e si je na\u0161el.“<\/div>\n
„To nevad\u00ed, Tome. M\u011bls pravdu. Jsou star\u00e9 a sm\u011b\u0161n\u00e9,“ trhl ramenem a sklonil hlavu, kterou Tom vz\u00e1p\u011bt\u00ed vzal do dlan\u00ed a p\u0159itiskl ke sv\u00e9mu obli\u010deji. Billa na tv\u00e1\u0159i za\u0161imraly Tomovy vousy, m\u011bl nutk\u00e1n\u00ed usm\u00e1t se, p\u0159itulit se k n\u011bmu a pomazlit se, ale b\u00e1l se, proto\u017ee takov\u00e9 chov\u00e1n\u00ed rozhodn\u011b nebylo bezpe\u010dn\u00e9. A tak jenom st\u00e1l na m\u00edst\u011b, zhluboka nas\u00e1val ho\u0159ko-sladk\u00e9 t\u00f3ny Tomova parf\u00e9mu a p\u0159\u00e1l si, aby u\u017e nemusel nic d\u011blat. Aby mohl z\u016fstat p\u0159esn\u011b tak, jak byl. V Tomov\u011b n\u00e1ru\u010d\u00ed, chr\u00e1n\u011bn p\u0159ede v\u0161\u00edm a p\u0159ede v\u0161emi. Na jedin\u00e9m m\u00edst\u011b, kde se v\u017edy c\u00edtil \u00fapln\u00fd a kde mu nic nechyb\u011blo.<\/div>\n
„Nejsou sm\u011b\u0161n\u00e9,“ Tom mu \u0161eptal do ucha. „V\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku, ano? Bude to p\u0159esn\u011b tak, jak jsem ti sl\u00edbil. Je mi jedno, co tam vevnit\u0159 vyv\u00e1d\u011bj\u00ed, dnes ve\u010der za\u017eijeme skv\u011blou z\u00e1bavu. Budeme j\u00edst a p\u00edt a d\u00edvat se na filmy a blbnout a celou dobu se budeme jen usm\u00edvat.“ Ukazov\u00e1\u010dkem l\u00e1skypln\u011b dloubl do \u0161pi\u010dky Billova nosu a usm\u00e1l se. Bill se hrav\u011b kousl do rtu a chytil se za nos.<\/div>\n
„Tak u\u017e se na m\u011b usm\u011bj,“ \u0161eptl Tom do Billov\u00fdch rozevl\u00e1t\u00fdch havran\u00edch vlas\u016f a Bill se vz\u00e1p\u011bt\u00ed rozz\u00e1\u0159il jako slunce.<\/div>\n
„Tak se mi to l\u00edb\u00ed,“ n\u011b\u017en\u011b jej pohladil po \u010delisti a je\u0161t\u011b jednou jej m\u011bkce pol\u00edbil p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se oto\u010dil \u010delem ke dve\u0159\u00edm a s hlubok\u00fdm n\u00e1dechem, zaklepal.<\/p>\n

„Gustave, to jsou oni! Rychle posb\u00edrej ty st\u0159epy.“<\/div>\n

„P\u0159esta\u0148 se mnou jednat jako s d\u011bckem. V\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat.“<\/div>\n
„O tom by se dalo polemizovat. Tohle mus\u00ed\u0161 m\u00edt na hlav\u011b.“<\/div>\n
„Co to proboha je?“<\/div>\n
„Nic lep\u0161\u00edho jsem bohu\u017eel nesehnal, tak si posp\u011b\u0161 a j\u00e1 jdu zat\u00edm otev\u0159\u00edt.“<\/div>\n
„U\u017e jsem ti jednou \u0159ekl, abys se mnou nejednal jako s mal\u00fdm d\u011bckem.“<\/div>\n
Tom se rozpa\u010dit\u011b po\u0161kr\u00e1bal ve vlasech, m\u011blce d\u00fdchal a neodva\u017eoval se pod\u00edvat Billov\u00fdm sm\u011brem. Zlobil se na Georga, kter\u00fd mu sl\u00edbil, \u017ee v\u0161echno dopadne skv\u011ble, zlobil se na Gustava, kter\u00fd byl \u00fa\u017easn\u00fd a pokojn\u00fd t\u00e9m\u011b\u0159 ve v\u0161ech situac\u00edch a pro sv\u016fj prvn\u00ed ve\u0159ejn\u00fd v\u00fdbuch si vybral pr\u00e1v\u011b dne\u0161n\u00ed ve\u010der ale nejv\u00edc se zlobil s\u00e1m na sebe. Klobou\u010dky a \u010dokol\u00e1dov\u00fd dort? Co ho to v\u016fbec napadlo?<\/div>\n
D\u0159\u00edv, ne\u017e si sta\u010dil odpov\u011bd\u011bt, se dve\u0159e ne\u010dekan\u011b rozl\u00e9tly a ven vykoukla Geova vysm\u00e1t\u00e1 tv\u00e1\u0159 s kouzelnick\u00fdm kloboukem na hlav\u011b. Tom p\u0159ekvapen\u011b zamrkal. Neb\u00fdt toho v\u00fdstupu, kter\u00fd si p\u0159ed chv\u00edl\u00ed vyslechli, byl by si jist\u00fd, \u017ee je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku.<\/div>\n
„Gustave volej policii, p\u0159epaden\u00ed,“ zak\u0159i\u010del sm\u011brem k osob\u011b kr\u010d\u00edc\u00ed se za jeho z\u00e1dy, nat\u00e1hl ruce a popadl p\u0159ekvapen\u00e9ho Billa kolem bok\u016f. Hrav\u011b si jej p\u0159ehodil p\u0159es rameno a ut\u00edkal s n\u00edm do domu. Pumba, kter\u00fd padl p\u0159\u00edmo do Tomovy n\u00e1ru\u010de, mrzut\u011b prskal a l\u00edn\u011b vrt\u011bl oc\u00e1skem, zat\u00edmco ospal\u00fdm pohledem sledoval Caliho, jak o\u010dich\u00e1v\u00e1 ter\u00e9n a nejist\u011b vch\u00e1z\u00ed dovnit\u0159. Tom se nedok\u00e1zal ubr\u00e1nit \u00fasm\u011bvu p\u0159i pohledu na bratra, kter\u00fd se kroutil a vesele pi\u0161t\u011bl v bas\u00e1kov\u011b sev\u0159en\u00ed. Pozdravil se s Gustavem a p\u0159\u00e1telsky jej k sob\u011b p\u0159itiskl. P\u0159i\u0161lo mu hloup\u00e9 pt\u00e1t se na to, jak se jim da\u0159\u00ed po tom, co si nedopat\u0159en\u00edm vyslechli, ale na druhou stranu nep\u0159i\u0161el na \u017e\u00e1dn\u00fd jin\u00fd zp\u016fsob rozproud\u011bn\u00ed konverzace. N\u00e1sledoval Gustava do haly, kde si odlo\u017eil mikinu a vyhledal pohled jeho drobn\u00fdch o\u010d\u00ed za hrub\u00fdmi skly.<\/p>\n

„Jak se m\u00e1\u0161?“ zeptal se nesm\u011ble a opravdu se sna\u017eil, aby Gustav v jeho slovech nepost\u0159ehl l\u00edtost.<\/div>\n

Gustav pokr\u010dil rameny. „Skv\u011ble,“ na chv\u00edli zvedl pohled a v\u011bnoval Tomovi drobn\u00fd \u00fasm\u011bv. „M\u00e1m se skv\u011ble,“ dodal \u0161eptem.<\/div>\n
Toma bodlo u srdce. Nen\u00e1vid\u011bl se za to, \u017ee neum\u011bl lidi ut\u011b\u0161it, \u017ee neum\u011bl \u0159\u00edct to, co v danou chv\u00edli pot\u0159ebovali sly\u0161et a skoro poka\u017ed\u00e9 zpanika\u0159il. I tentokr\u00e1t o\u010dima zoufale poletoval po v\u0161ech koutech m\u00edstnosti, naslouchal Billovu vzd\u00e1len\u00e9mu sm\u00edchu a h\u00e1dal, jestli jej Georg zrovna \u0161imr\u00e1, nebo mu na hlavu nasazuje legra\u010dn\u00ed \u0161pi\u010dat\u00fd klobouk. Klobouk!<\/em><\/div>\n
„Dnes si budeme hr\u00e1t na \u010darod\u011bje?“ zeptal se a s \u00fasm\u011bvem uk\u00e1zal na Gustavovu pokr\u00fdvku hlavy.<\/div>\n
Gustav chv\u00edli nereagoval, jen hled\u011bl do pr\u00e1zdna a klidn\u011b d\u00fdchal, ne\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee na n\u011bj Tom promluvil. Zavrt\u011bl hlavou a pod\u00edval se na n\u011bj. „Oh, m\u00e1lem bych zapomn\u011bl,“ pleskl se po \u010dele, z kapsy vyt\u00e1hl dal\u0161\u00ed klobouk a podal ho Tomovi.<\/div>\n
„Georg bohu\u017eel nesehnal nic lep\u0161\u00edho.“<\/div>\n
„Ne, to nic, tyhle jsou skv\u011bl\u00fd. Jako mal\u00fd jsem cht\u011bl b\u00fdt kouzeln\u00edkem,“ reagoval Tom, doufaje, \u017ee se mu poda\u0159\u00ed vykouzlit na Gustavov\u011b obli\u010deji alespo\u0148 n\u00e1znak \u00fasm\u011bvu, ale on jen kr\u00e1tce k\u00fdvl hlavou, omluvil se, \u017ee se mus\u00ed je\u0161t\u011b rychle pod\u00edvat na t\u011bstoviny a pomalu zam\u00ed\u0159il do kuchyn\u011b. Kdyby Tom Gustava neznal a nebyl si jist\u00fd, \u017ee na sv\u011bt\u011b neexistuje nic, co by mu mohlo zkazit n\u00e1ladu a vyvolat v n\u011bm l\u00edtost, p\u0159\u00edsahal by, \u017ee v jeho o\u010d\u00edch spat\u0159il z\u00e1blesk slz.<\/p>\n

L\u00edtostiv\u00fdm pohledem sledoval jeho vzdaluj\u00edc\u00ed se z\u00e1da a v\u00edc ne\u017e kdy jindy si p\u0159\u00e1l m\u00edt magick\u00e9 schopnosti. Rozhl\u00ed\u017eel se kolem sebe, pozoroval hromady barevn\u00fdch bal\u00f3nk\u016f rozv\u011b\u0161en\u00e9 po cel\u00e9 m\u00edstnosti a vdechoval p\u0159\u00edjemnou \u010dokol\u00e1dovou v\u016fni linouc\u00ed se z kuchyn\u011b. V\u0161echno bylo tak, jak si p\u0159\u00e1l. Dort, bal\u00f3ny, dobr\u00e9 j\u00eddlo, p\u0159i\u0161li sice trochu pozd\u011b, ale po\u0159\u00e1d m\u011bli dost \u010dasu na to, aby si u\u017eili skv\u011bl\u00fd ve\u010der. A p\u0159esto c\u00edtil, \u017ee n\u011bco nen\u00ed tak, jak by m\u011blo b\u00fdt. Ve vzduchu bylo c\u00edtit nezn\u00e1m\u00e9 nap\u011bt\u00ed, pronikalo j\u00edm jako ost\u0159\u00ed tis\u00edc\u016f no\u017e\u016f a nutilo jej ob\u00e1vat se toho, co m\u011blo p\u0159ij\u00edt. Nem\u011bl z toho dobr\u00fd pocit. Cht\u011bl myslet pozitivn\u011b, skute\u010dn\u011b cht\u011bl v\u011b\u0159it, \u017ee v\u0161echno dopadne dob\u0159e, ale n\u011bco v Gustavov\u00fdch o\u010d\u00edch mu \u0159\u00edkalo, \u017ee to n\u011bco<\/em> nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku u\u017e dost dlouho.<\/div>\n

Zalapal po dechu, jakmile se mu o nohu ot\u0159elo n\u011bco chlupat\u00e9ho a vytrhlo jej t\u00edm ze zamy\u0161len\u00ed. Sklonil hlavu a usm\u00e1l se na Georgova mazl\u00ed\u010dka. Mal\u00e9 \u010dern\u00e9 \u0161t\u011bn\u011b si Toma zv\u011bdav\u011b prohl\u00ed\u017eelo, o\u010dich\u00e1valo mu kalhoty, ze kter\u00fdch c\u00edtilo stopy Caliho a Pumby, a kdy\u017e jej to p\u0159estalo bavit, postavilo se na zadn\u00ed a za\u010dalo Toma vyb\u00edzet k tomu, aby si s n\u00edm hr\u00e1l.<\/div>\n
„Tys nezapomn\u011bl co?“ Tom si k pejskovi klekl, n\u011b\u017en\u011b jej po\u0161kr\u00e1bal za u\u0161ima a vyt\u00e1hl z kapsy slibovan\u00fd d\u00e1rek. „V\u00edm, \u017ee nen\u00ed tak velk\u00e1, jak sis p\u0159\u00e1l, ale douf\u00e1m, \u017ee ti bude p\u0159esto chutnat.“<\/div>\n
\u0160t\u011bn\u011b nejist\u011b p\u0159istoupilo bl\u00ed\u017e a vzalo si nab\u00edzen\u00fd pamlsek. Vesele zavrt\u011blo ocasem a rozb\u011bhlo se do kuchyn\u011b.<\/p>\n

Alespo\u0148<\/em> n\u011bkdo m\u00e1 dobrou n\u00e1ladu<\/em>, pomyslel si Tom smutn\u011b, kdy\u017e vch\u00e1zel do ob\u00fdv\u00e1ku. Z\u016fstal st\u00e1t na prahu dve\u0159\u00ed a d\u00edval se na Billa, sed\u00edc\u00edho na kraji velk\u00e9ho gau\u010de, jak se mazl\u00ed s Calim a \u010dek\u00e1 na Georga, kter\u00fd si n\u011bkam odb\u011bhl. Zvedl hlavu t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b, co Tom vstoupil do m\u00edstnosti a zad\u00edval se na n\u011bj rozz\u00e1\u0159en\u00fdm pohledem, na tv\u00e1\u0159i nad\u0161en\u00fd \u00fasm\u011bv mal\u00e9ho d\u00edt\u011bte. Popl\u00e1cal na pr\u00e1zdn\u00e9 m\u00edsto vedle sebe a Tom nev\u00e1hal ani vte\u0159inu. Odlepil se ode dve\u0159\u00ed, do\u0161el ke gau\u010di a chv\u011bj\u00edc se po cel\u00e9m t\u011ble, se posadil vedle n\u011bj. Ruce klepouc\u00ed se nervozitou si slo\u017eil do kl\u00edna, zhluboka se nadechl a odv\u00e1\u017eil se oto\u010dit \u010delem k bratrovi. Srdce mu op\u011bt tlouklo jako spla\u0161en\u00e9, zd\u00e1lo se, \u017ee z m\u00edstnosti n\u011bkdo vys\u00e1l v\u0161echen kysl\u00edk. M\u011bl chu\u0165 u\u0161kl\u00edbnout si p\u0159i pomy\u0161len\u00ed na to, jak velkou moc nad n\u00edm m\u011blo to k\u0159ehk\u00e9 \u010dernovlas\u00e9 stvo\u0159en\u00ed.<\/p>\n

„To je tvoje pr\u00e1ce, vi\u010f?“ zeptal se v\u0161ev\u011bdoucn\u011b Bill, jeho \u0161irok\u00fd \u00fasm\u011bv se zd\u00e1l n\u00e1hle je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed. Z \u010dern\u00fdch vlas\u016f mu vykukoval klobouk stejn\u00e9ho odst\u00ednu a ve spojitosti s jeho d\u00fdmov\u00fdm l\u00ed\u010den\u00edm a alabastrov\u011b bledou k\u016f\u017e\u00ed p\u016fsobil jako n\u011bjak\u00e1 mystick\u00e1 bytost. Jedin\u00fdm pohledem dok\u00e1zal Toma o\u010darovat natolik, \u017ee nebyl schopen poskl\u00e1dat smysluplnou v\u011btu. P\u0159ipadal si jako loutka, slab\u00e1, poddajn\u00e1 a Bill byl loutk\u00e1\u0159, um\u011blec, kter\u00fd si je\u0161t\u011b nebyl v\u011bdom sv\u00fdch schopnost\u00ed a Tom se za\u010d\u00ednal b\u00e1t chv\u00edle, a\u017e si je v\u0161echny uv\u011bdom\u00ed a za\u010dne je proti n\u011bmu vyu\u017e\u00edvat. V\u011bd\u011bl, \u017ee pak bude naprosto ztracen.<\/div>\n

Tom pla\u0161e odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159 a trhl ramenem. „Je to mali\u010dkost. Vlastn\u011b to cel\u00e9 za\u0159\u00eddili kluci.“<\/div>\n
„Ale byl to tv\u016fj n\u00e1pad,“ podotkl Bill ti\u0161e a nepatrn\u011b se k Tomovi p\u0159isunul. V\u011bd\u011bl, \u017ee pokud by n\u011bkdo p\u0159ich\u00e1zel, usly\u0161eli by to. Srdce mu v hrudi tlouklo tak rychle, \u017ee nedok\u00e1zal popadnout dech. „D\u011bkuji.“<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem, abys byl \u0161\u0165astn\u00fd,“ vydechl Tom a netrp\u011bliv\u011b se zavrt\u011bl.<\/div>\n
„I ty bude\u0161 dnes \u0161\u0165astn\u00fd, Tomi. Slibuju,“ \u0161eptl mu Bill do ucha a d\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010dil Tom zkolabovat na nedostatek kysl\u00edku, stihl se vr\u00e1tit do bezpe\u010dn\u00e9 vzd\u00e1lenosti a s \u00fasm\u011bvem vyb\u011bhnout vst\u0159\u00edc Gustavovi, kter\u00fd do m\u00edstnosti napochodoval s ob\u0159\u00ed m\u00edsou t\u011bstovin.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Zvl\u00e1dli p\u0159\u00edpitek a ve\u010de\u0159i, bez zbyte\u010dn\u00fdch konfrontac\u00ed i sfouknut\u00ed sv\u00ed\u010dek a kr\u00e1jen\u00ed dortu. Chv\u00edli se jim dokonce poda\u0159ilo v\u00e9st norm\u00e1ln\u00ed konverzaci a po dlouh\u00e9m vyb\u00edr\u00e1n\u00ed se shodli i na filmu, kter\u00fd si pust\u00ed, ale d\u0159\u00edv, ne\u017e stihli zasunout disk do p\u0159ehr\u00e1va\u010de, se v\u0161echno za\u010dalo pomalu kazit. Mo\u017en\u00e1 za to mohl alkohol, kter\u00fd lidem obvykle rozvazuje jazyk a vyplavuje na povrch v\u011bci, kter\u00e9 by se jinak neodv\u00e1\u017eili pov\u011bd\u011bt, a mo\u017en\u00e1 jen oby\u010dejn\u00e1 lidsk\u00e1 l\u00edtost a p\u00fdcha.<\/p><\/div>\n

„D\u00e1\u0161 si je\u0161t\u011b?“ Tom se ti\u0161e naklonil k Billovi vedle, kter\u00fd si pohr\u00e1val s jedn\u00edm z bal\u00f3nk\u016f a v druh\u00e9 ruce sv\u00edral pr\u00e1zdnou skleni\u010dku.<\/div>\n
„Ano, pros\u00edm,“ k\u00fdvl hlavou a v\u011bnoval mu sladk\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
Tom se naklonil bl\u00ed\u017e, aby mu mohl dol\u00edt \u0161ampa\u0148sk\u00e9, ale jakmile jej do nosu ude\u0159ila Billova v\u016fn\u011b a jejich dlan\u011b se o sebe p\u0159i pohybu jemn\u011b ot\u0159ely, ruka, v n\u00ed\u017e sv\u00edral lahev, se mu rozt\u0159\u00e1sla nervozitou jako mal\u00e9mu d\u00edt\u011bti a d\u0159\u00edv, ne\u017e se stihl zastavit, vylil zna\u010dnou \u010d\u00e1st Billovi do kl\u00edna.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, Bille. Jsem nemehlo,“ ze stolu vzal pohotov\u011b n\u011bkolik ubrousk\u016f.<\/div>\n
„To nic, nic se nestalo. P\u016fjdu se p\u0159evl\u00e9knout,“ Bill se ti\u0161e chichotal. Nebyl opil\u00fd, tedy alespo\u0148 ne tolik jako Georg s Gustavem, kte\u0159\u00ed se rozhodli pro tvrd\u00fd alkohol, ale c\u00edtil, \u017ee mu bublinky pomalu stoupaj\u00ed do hlavy a podma\u0148uj\u00ed si jeho mysl.<\/div>\n
„Dej na n\u011b zat\u00edm pozor,“ \u0161eptl mu do ucha, uk\u00e1zal sm\u011brem k televizi, kde se G\u00e9\u010dka pr\u00e1v\u011b dohadovala nad pokyny k ovl\u00e1d\u00e1n\u00ed p\u0159ehr\u00e1va\u010de, a s \u00fasm\u011bvem vstal. Kdy\u017e proch\u00e1zel kolem, Tom odol\u00e1val nutk\u00e1n\u00ed chytit jej za ruku a st\u00e1hnout si jej do kl\u00edna. M\u00edsto toho si rad\u011bji sl\u00edbil, \u017ee u\u017e nebude v\u00edc p\u00edt, proto\u017ee s ka\u017edou dal\u0161\u00ed sklenkou bylo po\u0159\u00e1d t\u011b\u017e\u0161\u00ed odol\u00e1vat tomu poku\u0161en\u00ed.<\/p>\n

Kdy\u017e se po chv\u00edli Bill vr\u00e1til, Gustav je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d lamentoval nad bro\u017eurkou a Georg si vedle n\u011bj z pap\u00edrk\u016f, kter\u00e9 na\u0161el v krabici od p\u0159ehr\u00e1va\u010de, stav\u011bl mal\u00e1 letadla a h\u00e1zel je po Gustavovi. Tomu to z\u0159ejm\u011b nep\u0159i\u0161lo p\u0159\u00edli\u0161 vtipn\u011b, jeliko\u017e jedovat\u011b prskal na v\u0161echny strany, ale Georg se nenechal odradit a s vesel\u00fdm \u00fasm\u011bvem si hr\u00e1l d\u00e1l. Bill si pla\u0161e skousl rty, p\u0159ekro\u010dil Caliho rozvalen\u00e9ho na podlaze a usadil se na sv\u00e9 p\u016fvodn\u00ed m\u00edsto. Ve voln\u00fdch tmav\u00fdch kalhot\u00e1ch a b\u00edl\u00e9m tri\u010dku se c\u00edtil mnohem p\u0159\u00edjemn\u011bji, tak\u017ee ho napadlo, \u017ee by m\u011bl Tomovi vlastn\u011b pod\u011bkovat. Neb\u00fdt jeho ne\u0161ikovnosti, cel\u00fd ve\u010der by se tla\u010dil v t\u011bsn\u00fdch kalhot\u00e1ch a ko\u0161ili a nedok\u00e1zal by se uvolnit. Upil si ze sv\u00e9 dopln\u011bn\u00e9 sklenice a oto\u010dil se na Toma, p\u0159ipraven pod\u011bkovat mu, ale zarazil se, jakmile si v\u0161iml Tomova v\u00fdrazu v obli\u010deji.<\/div>\n

„Stalo se n\u011bco?“ zeptal se ti\u0161e, ale Tom neodpov\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„Tome, jsi v po\u0159\u00e1dku?“ ustaran\u011b si bratra prohl\u00ed\u017eel a teprve tehdy si uv\u011bdomil, \u017ee Tom po celou dobu nez\u00edral na n\u011bj ale na b\u00edl\u00e9 tri\u010dko, kter\u00e9 m\u011bl na sob\u011b. Sklonil hlavu a o\u010dima rychle prol\u00e9tl b\u00edlou l\u00e1tku, p\u00e1tral po neexistuj\u00edc\u00edch skvrn\u00e1ch. U\u017e se cht\u011bl zeptat, pro\u010d se na n\u011bj tak d\u00edv\u00e1, kdy\u017e Gustav ne\u010dekan\u011b vysko\u010dil na nohy, hodil do sebe dal\u0161\u00edho pan\u00e1ka a postavil se naproti nim. Chv\u011bj\u00edc\u00ed se ruce nerv\u00f3zn\u011b tiskl v p\u011bst, kousal se do rt\u016f, v\u0161emo\u017en\u011b maskuj\u00edc jemn\u00fd \u00fasm\u011bv. Zd\u00e1lo se, \u017ee je n\u011b\u010d\u00edm nad\u0161en\u00fd, a z\u00e1rove\u0148 se boj\u00ed promluvit.<\/p>\n

„Mus\u00edm v\u00e1m n\u011bco \u0159\u00edct,“ za\u010dal a Georg se najednou zasekl s rukou ve vzduchu a letad\u00e9lkem p\u0159ipraven\u00fdm na let. Propaloval Gustava na\u0161tvan\u00fdm pohledem, ale Gustav se odm\u00edtl pod\u00edvat jeho sm\u011brem. Zhluboka se nadechl. „Po\u017e\u00e1dal jsem Clarrysu o ruku,“ \u0159ekl ti\u0161e. „A ona souhlasila.“<\/div>\n

Dvoj\u010data unisono vykulila o\u010di a oba najednou vysko\u010dili na nohy, aby Gustava objali a poblahop\u0159\u00e1li mu.<\/div>\n
„To je skv\u011bl\u00fd Gustave, tolik ti to p\u0159eju,“ pi\u0161t\u011bl Bill a poskakoval jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b.<\/div>\n
„Blahop\u0159eji, chlape,“ \u0159ekl Tom se sm\u00edchem, mile p\u0159ekvapen.<\/div>\n
D\u0159\u00edv, ne\u017e se k n\u011bmu ale v\u016fbec dostali, jim zatarasil cestu Georg a v\u016fbec se netv\u00e1\u0159il, \u017ee by sd\u00edlel stejn\u00e9 nad\u0161en\u00ed. Mra\u010dil se a i kdy\u017e se \u010derven\u00fd odst\u00edn jeho obli\u010deje dal \u00fam\u011brn\u011b p\u0159isoudit po\u010dtu pan\u00e1k\u016f, kter\u00e9 v ten ve\u010der vypil, bylo z\u0159ejm\u00e9, \u017ee se zlob\u00ed.<\/div>\n
„Zbl\u00e1znili jste se?“ zamru\u010del a mrzut\u011b zk\u0159\u00ed\u017eil ruce na prsou. „Co je na tom skv\u011bl\u00e9ho? No tak se Gustav bude vd\u00e1vat, to je toho.“ Na slovo vd\u00e1vat<\/em> nezapomn\u011bl kl\u00e1st po\u0159\u00e1dn\u00fd d\u016fraz.<\/div>\n
„\u0158\u00edk\u00e1m ti to naposled,“ p\u0159ecedil Gustav skrz zatnut\u00e9 zuby, po \u00fasm\u011bvu a nad\u0161en\u00ed n\u00e1hle nebylo ani stopy. „Budu se \u017eenit, a pokud s t\u00edm m\u00e1\u0161 probl\u00e9m, je mi to l\u00edto, ale to u\u017e je tvoje v\u011bc.“<\/div>\n
„Co je na tom tak \u0161patn\u00e9ho?“ zeptal se Tom a opatrn\u011b p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e. D\u00edval se na Georga, jako by sv\u00e1 slova adresoval jen jemu. „Clarrysa je moc mil\u00e9 d\u011bv\u010de, tvo\u0159\u00ed p\u00e1r u\u017e dlouho, dalo se \u010dekat, \u017ee to d\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji p\u0159ijde.“<\/div>\n
„Tys byl s Riou taky dlouho a roze\u0161li jste se.“<\/div>\n
Tom c\u00edtil, jak sebou Bill vedle n\u011bj trhl a sklonil hlavu. Nen\u00e1padn\u011b se k n\u011bmu p\u0159ibl\u00ed\u017eil a n\u011b\u017en\u011b mu omotal ruku kolem bok\u016f.<\/div>\n
„To je n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho. Gustav je s n\u00ed \u0161\u0165astn\u00fd a ty by ses m\u011bl jako jeho nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtel radovat s n\u00edm.“<\/p>\n

I ve slab\u00e9m sv\u011btle pokoje bylo vid\u011bt, jak Georg\u016fv obli\u010dej z\u00e1\u0159\u00ed v\u0161emi odst\u00edny rud\u00e9. Rozhodil rukama a oto\u010dil se tv\u00e1\u0159\u00ed ke Gustavovi. „Fajn, vzd\u00e1v\u00e1m se!“ zvolal a m\u00edrn\u011b se zapot\u00e1cel. „Raduju se s tebou, Gustave. T\u011b\u0161\u00edm se na to, a\u017e p\u0159ijde na v\u0161echny tvoje otravn\u00e9 zlozvyky a naru\u0161\u00ed ten tv\u016fj nesmysln\u00fd rozvrh.“<\/div>\n

Gustav siln\u011b d\u00fdchal nosem. „M\u016fj rozvrh nen\u00ed v\u016fbec nesmysln\u00fd! A \u017e\u00e1dn\u00e9 otravn\u00e9 zlozvyky nem\u00e1m!“<\/div>\n
„Tob\u011b to tak mo\u017en\u00e1 nep\u0159ijde, ale m\u00e1\u0161 jich hodn\u011b a v\u011b\u0159 mi, \u017ee ona je trp\u011bt nebude.“<\/div>\n
„Ona<\/em> m\u00e1 i jm\u00e9no a laskav\u011b se o n\u00ed vyjad\u0159uj s pat\u0159i\u010dnou \u00factou, je to moje snoubenka a v bl\u00edzk\u00e9 dob\u011b se stane mou \u017eenou. Kdy\u017e jsi tak odv\u00e1\u017en\u00fd, co kdybys vyjmenoval p\u00e1r m\u00fdch zlozvyk\u016f, hm? D\u0159\u00edv ne\u017e-„<\/div>\n
Georg se teatr\u00e1ln\u011b zasm\u00e1l. Ve \u0161pi\u010dat\u00e9m klobouku p\u016fsobil jako z\u00e1ke\u0159n\u00fd sk\u0159\u00edtek. „D\u0159\u00edv ne\u017e co?“<\/div>\n
„Kluci no tak, co kdybychom se rad\u011bji pod\u00edvali na ten film,“ navrhl Bill a nen\u00e1padn\u011b se dostal mezi n\u011b.<\/div>\n
„Pod\u00edvali bychom se, kdyby Gustav nebyl takovej idiot a um\u011bl zapnout ten zatracenej p\u0159ehr\u00e1va\u010d!“<\/div>\n
„Geo, tohle u\u017e p\u0159eh\u00e1n\u00ed\u0161, nemysl\u00ed\u0161? Nemus\u00edme se d\u00edvat na film, pust\u00edme si televizi, mo\u017en\u00e1 naraz\u00edme na n\u011bco legra\u010dn\u00edho,“ navrhl Tom a odt\u00e1hl Billa za ruk\u00e1v do bezpe\u010d\u00ed a ud\u011blal dob\u0159e, proto\u017ee jen co Billa schoval za sv\u00fdm t\u011blem, Gustav vystr\u010dil ruce jako rozzu\u0159en\u00fd tygr a vrhl se na nic netu\u0161\u00edc\u00edho Georga, kter\u00fd neudr\u017eel balanc, dopadl na z\u00e1da s Gustavem na sob\u011b a ml\u00e1til ho po hlav\u011b \u017eertovn\u00fdm klobou\u010dkem. Tom se vrhl mezi n\u011b, sna\u017e\u00edc se je n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem od sebe dostat, ale s\u00e1m p\u0159itom utr\u017eil n\u011bkolik ran p\u011bst\u00ed. Cel\u00fd ve\u010der m\u011bl zl\u00e9 tu\u0161en\u00ed, \u017ee se stane n\u011bco \u0161patn\u00e9ho a v z\u00e1palu divok\u00e9ho boje sv\u00fdch p\u0159\u00e1tel zjistil, \u017ee se nem\u00fdlil.<\/p>\n

„Omlouv\u00e1m se,“ p\u00edpl Gustav a usykl, jakmile mu byl na roztr\u017een\u00fd ret p\u0159ilo\u017een kousek vatov\u00e9ho tamp\u00f3nku.<\/div>\n

„Za co?“ zeptal se Bill ti\u0161e a rozhl\u00e9dl se po koupeln\u011b, jestli nenajde i n\u011bjakou desinfekci.<\/div>\n
„Zkazili jsme v\u00e1m oslavu,“ zamumlal Gustav. „M\u00e1lem jsem t\u011b uhodil.“<\/div>\n
„Ale neuhodil,“ \u0159ekl Bill se sm\u00edchem, cht\u011bl odleh\u010dit situaci, ale nezd\u00e1lo se, \u017ee by to pomohlo.<\/div>\n
„Kdyby t\u011b Tom neodt\u00e1hl, uhodil bych t\u011b. Byl jsem tak\u2026“ nedok\u00e1zal naj\u00edt vhodn\u00e9 slovo. „Na\u0161tvan\u00fd. Tohle se mi je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm nestalo. Takhle ztratit kontrolu.“ Op\u011bt usykl a zad\u00edval se na Billa ne\u0161\u0165astn\u00fdm pohledem. „Omlouv\u00e1m se,“ zopakoval.<\/div>\n
Bill mu v\u011bnoval mil\u00fd \u00fasm\u011bv. „Nemus\u00ed\u0161 se omlouvat, nezlob\u00edm se na tebe. Nen\u00ed to v\u016fbec tvoje vina. To Georg ztratil kontrolu a p\u0159estal se ovl\u00e1dat. Asi toho hodn\u011b vypil, vysp\u00ed se z toho a z\u00edtra se ti ur\u010dit\u011b omluv\u00ed.“<\/div>\n
Gustav si povzdechl. „Neomluv\u00ed. Tohle nebyla na\u0161e prvn\u00ed h\u00e1dka. Ve skute\u010dnosti se h\u00e1d\u00e1me u\u017e n\u011bkolik t\u00fddn\u016f. Od chv\u00edle co jsem mu \u0159ekl o t\u00e9 svatb\u011b, jako by ze\u0161\u00edlel.“<\/div>\n
„To m\u011b mrz\u00ed,“ p\u0159ipustil Bill a tamp\u00f3nkem odstra\u0148oval zbytky zaschl\u00e9 krve pod Gustavov\u00fdm nosem.<\/div>\n
„Bille?“<\/div>\n
„Hm?“<\/div>\n
„Opravdu m\u00e1m tolik otravn\u00fdch zlozvyk\u016f?“<\/div>\n
Bill hrav\u011b zavrt\u011bl hlavou a p\u0159\u00e1telsky Gustava pohladil po brad\u011b. „Ka\u017ed\u00fd z n\u00e1s m\u00e1 n\u011bjak\u00e9 zlozvyky. Nemysl\u00edm si, \u017ee by ty tv\u00e9 byly tak \u0161patn\u00e9, \u017ee by ohrozily va\u0161e man\u017eelstv\u00ed.“<\/div>\n
„Tak pro\u010d to \u0159ekl?“ zeptal se ne\u0161\u0165astn\u011b a up\u0159el na Billa pohled odkopnut\u00e9ho \u0161t\u011bn\u011bte.<\/p>\n

Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee ta ot\u00e1zka d\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji p\u0159ijde, ale nedok\u00e1zal se na ni dostate\u010dn\u011b p\u0159ipravit. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nebyl natolik siln\u00fd, aby se od toho dok\u00e1zal odosobnit. Sta\u010dila jedin\u00e1 vzpom\u00ednka, kr\u00e1tk\u00e9 pomy\u0161len\u00ed a srovn\u00e1n\u00ed minulosti s t\u00edm, co pr\u00e1v\u011b pro\u017eili a v\u0161echno to bylo tak \u017eiv\u00e9. Tak d\u011bsiv\u011b skute\u010dn\u00e9. Bolest, kter\u00e1 mu nedovolala d\u00fdchat, zoufalstv\u00ed, nut\u00edc\u00ed jej d\u011blat v\u011bci, na kter\u00e9 by nikdy p\u0159edt\u00edm nepomyslel. Ka\u017ed\u00fd se se ztr\u00e1tou vyrovn\u00e1v\u00e1 sv\u00fdm zp\u016fsobem a n\u011bkdo… n\u011bkdo se s n\u00ed nevyrovn\u00e1 nikdy.<\/div>\n

„Cht\u011bl ti ubl\u00ed\u017eit,“ \u0161eptl nakonec a doufal, \u017ee se Gustav nebude v\u00edc pt\u00e1t. To by ale bylo a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 kr\u00e1sn\u00e9.<\/div>\n
„Ale pro\u010d? Co jsem mu ud\u011blal?“<\/div>\n
„C\u00edt\u00ed, \u017ee t\u011b ztr\u00e1c\u00ed. V\u00ed, \u017ee kdy\u017e se o\u017een\u00ed\u0161 a odst\u011bhuje\u0161 se, zalo\u017e\u00ed\u0161 si rodinu a on z\u016fstane s\u00e1m. Bol\u00ed ho to a nedok\u00e1\u017ee to vyj\u00e1d\u0159it jinak, proto ti ubli\u017euje. Chce, aby ses c\u00edtil stejn\u011b mizern\u011b.“<\/div>\n
„Chce\u0161 t\u00edm \u0159\u00edct,“ za\u010dal Gustav a se zatajen\u00fdm dechem hled\u011bl na Billa, kter\u00fd se d\u00e1l soust\u0159ed\u011bn\u011b v\u011bnoval jeho zran\u011bn\u00edm. Tahle mo\u017enost ho v\u016fbec nenapadla.<\/div>\n
„T\u00edm, jak se te\u010f chov\u00e1, se ti sna\u017e\u00ed d\u00e1t najevo, jak moc t\u011b m\u00e1 r\u00e1d.“<\/div>\n
\n

…<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
„Bydl\u00edme spolu t\u00e9m\u011b\u0159 deset let,“ vzlykl Georg a p\u0159ijal od Toma nab\u00edzenou sklenici vody. „Deset let! A on si prost\u011b jednoho dne p\u0159ijde a \u0159ekne, \u017ee je zasnouben\u00fd. Ch\u00e1pe\u0161 to?! Jen tak, jako by to byla ta nejp\u0159irozen\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc na sv\u011bt\u011b. Ani se se mnou neporadil, nevaroval m\u011b.“<\/div>\n
Tom se posadil na vedlej\u0161\u00ed \u017eidli a u\u017edibl si kousek \u010dokol\u00e1dov\u00e9ho dortu. Vlo\u017eil si jej do \u00fast a za\u010dal \u017ev\u00fdkat, ale siln\u00e1 bolest \u010delisti mu d\u00e1vala najevo, \u017ee to nebyl zrovna nejlep\u0161\u00ed n\u00e1pad. Bolestiv\u011b polkl a zad\u00edval se na zni\u010den\u00e9ho bas\u00e1ka.<\/div>\n
„Clarrysa\u2026 co to je v\u016fbec za jm\u00e9no?“ lamentoval Georg a na jeden n\u00e1dech do sebe vylil cel\u00fd obsah sklenice. „A pro\u010d se chce v\u016fbec \u017eenit? Je mlad\u00fd, bude m\u00edt je\u0161t\u011b tolik p\u0159\u00edle\u017eitost\u00ed. Mohl by to ud\u011blat tak za dvacet, t\u0159icet let. J\u00e1 bych se s t\u00edm mezit\u00edm n\u011bjak vyrovnal.“<\/div>\n
Tom se cht\u011bl tv\u00e1\u0159it v\u00e1\u017en\u011b, ale ne\u0161lo to. Je\u0161t\u011b nikdy nevid\u011bl Georga v takov\u00e9m rozpolo\u017een\u00ed a argumenty, kter\u00e9 p\u0159edkl\u00e1dal, snad ani nemohl myslet v\u00e1\u017en\u011b.<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee je to t\u011b\u017ek\u00e9, ale d\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji si i ty n\u011bkoho najde\u0161 a zalo\u017e\u00ed\u0161 si rodinu. Ostatn\u011b, klidn\u011b jsi to mohl b\u00fdt ty, kdo by se cht\u011bl \u017eenit. Jak by ti bylo, kdyby kv\u016fli tomu Gustav takhle vyv\u00e1d\u011bl?“<\/div>\n
„J\u00e1 nevyv\u00e1d\u00edm, jen se s t\u00edm sna\u017e\u00edm sm\u00ed\u0159it tro\u0161ku po sv\u00e9m.“<\/div>\n
„Tro\u0161ku po sv\u00e9m?“ zeptal se Tom se sm\u00edchem a p\u0159isunul k sob\u011b lahev s vodkou, po kter\u00e9 se Georg ne\u00fasp\u011b\u0161n\u011b natahoval. „Tohle nesm\u00ed\u0161 d\u011blat, Geo. V\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b m\u00e1m r\u00e1d, ale tohle jsi opravdu p\u0159ehnal.“<\/p>\n

Bas\u00e1k ukryl tv\u00e1\u0159 do dlan\u011b a tlumen\u011b vyk\u0159ikl. „Ale co m\u00e1m d\u011blat? Neum\u00edm si to v\u016fbec p\u0159edstavit. Jednoho dne se probud\u00edm a on tady nebude. Nebude pob\u00edhat po kuchyni. Nebudu si m\u00edt s k\u00fdm pov\u00eddat, nebude tady, abychom se spole\u010dn\u011b d\u00edvali na filmy a p\u0159edb\u00edhali se, kdo sn\u00ed v\u00edc burger\u016f. Z\u016fstanu tady s\u00e1m. Um\u00ed\u0161 si to p\u0159edstavit? P\u0159edstav si, \u017ee by se n\u011bco stalo a ty bys z\u016fstal bez Billa? P\u0159edstav si, \u017ee byste spolu nemluvili, ka\u017ed\u00fd byste byl n\u011bkde jinde a ty bys z\u016fstal s\u00e1m. Jak\u00fd je to pocit?“<\/div>\n

Tom t\u011b\u017ece polkl. N\u00e1sledkem t\u011bch slov v krku okam\u017eit\u011b uc\u00edtil silnou p\u0159ek\u00e1\u017eku, kter\u00e1 mu nedovolala promluvit a ma\u0159ila mu ka\u017ed\u00fd hlubok\u00fd n\u00e1dech, o kter\u00fd se pokusil. Nemusel p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, jak\u00fd je to pocit. Ten pocit p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e znal. Byl jeho sou\u010d\u00e1st\u00ed cel\u00e9 dva roky a ani te\u010f, kdy\u017e u\u017e bylo v\u0161echno tak, jak by m\u011blo b\u00fdt, jej jeho duch neopou\u0161t\u011bl. Bylo to, jako by v\u00e1m z t\u011bla vyrvali v\u0161echny vnit\u0159nosti a z va\u0161\u00ed p\u016fvodn\u00ed osobnosti z\u016fstala jen pr\u00e1zdn\u00e1 t\u011blesn\u00e1 schr\u00e1nka.<\/div>\n
„Nejhor\u0161\u00ed pocit na sv\u011bt\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl t\u0159esouc\u00edm se hlasem a odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Tak\u017ee mi rozum\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Tom v odpov\u011b\u010f k\u00fdvl hlavou a zhluboka se nadechl. „Ale po\u0159\u00e1d to neomlouv\u00e1 to, jak ses dnes choval.“<\/div>\n
„Tak co m\u00e1m d\u011blat?“ Georg bezradn\u011b rozhodil rukama, p\u0159i\u010dem\u017e si p\u0159evrhl zbytek \u010dokol\u00e1dov\u00e9ho dortu do kl\u00edna.<\/div>\n
„M\u011bl by ses mu j\u00edt omluvit. V\u0161echno mu vysv\u011btlit. To je nejv\u00edc, co m\u016f\u017ee\u0161 v tuhle chv\u00edli ud\u011blat.“ Rychl\u00fdm mrk\u00e1n\u00edm se sna\u017eil potla\u010dit p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed pl\u00e1\u010d. Mo\u017en\u00e1 m\u011bl plakat \u010dast\u011bji, tak jako Bill. Po celou dobu si zakazoval slzy, nevyronil pro svou ztracenou l\u00e1sku ani jednu jedinou a nyn\u00ed byl na pokraji sv\u00fdch sil. P\u0159i\u0161el si jako p\u0159ecitliv\u011bl\u00e1 holka, kterou doj\u00edm\u00e1 i pohled na v\u00fdchod slunce.<\/div>\n
„Dob\u0159e ud\u011bl\u00e1m to,“ zamru\u010del Georg a ne\u0161ikovn\u00fdmi pohyby si rozpitv\u00e1val dort po cel\u00fdch kalhot\u00e1ch i tri\u010dku. „P\u0159edt\u00edm se ale mus\u00edm je\u0161t\u011b pos\u00edlit, jinak nebudu m\u00edt odvahu,“ \u0159ekl a zad\u00edval se na Toma prosebn\u00fdm pohledem.<\/p>\n

Tom se na n\u011bj usm\u00e1l a p\u0159isunul k n\u011bmu lahev s vodkou. D\u00edval se, jak se napil a znechucen\u011b zk\u0159ivil obli\u010dej. Pobaven\u011b zakroutil hlavou a po\u0161kr\u00e1bal se ve vlasech. S p\u0159ekvapen\u00edm zjistil, \u017ee m\u00e1 kouzelnick\u00fd klobouk jako z\u00e1zrakem je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d na hlav\u011b. Pousm\u00e1l se.<\/div>\n

„P\u016fjdu si lehnout a ty se sna\u017e, ano?“ varoval Georga s \u00fasm\u011bvem a \u0161el ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„Tome?“<\/div>\n
„Ano?“ zeptal se p\u0159es rameno, ani\u017e by se ot\u00e1\u010del.<\/div>\n
„V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee se s n\u00ed rozejde\u0161.“<\/div>\n
„Co\u017ee?“ zamrkal a p\u0159ekvapen\u011b se oto\u010dil na Georga. Ten se na n\u011bj p\u0159iopile usm\u00edval, ale p\u0159esto m\u011bl v o\u010d\u00edch n\u011bco d\u016fv\u011brn\u00e9ho a srde\u010dn\u00e9ho.<\/div>\n
„Nev\u00edm, koho ses sna\u017eil oklamat, ale v m\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b ti to nevy\u0161lo. Jsem r\u00e1d, \u017ee ses kone\u010dn\u011b rozh\u00fdbal. Vypad\u00e1\u0161 \u0161\u0165astn\u011b.“<\/div>\n
Tom sklonil tv\u00e1\u0159, v o\u010d\u00edch op\u011bt c\u00edtil p\u0159\u00edtomnost slz. M\u011bl strach p\u0159iznat to tahle ve\u0159ejn\u011b. Jako by byla jeho \u00fad\u011blem neust\u00e1l\u00e1 bolest, a kdy\u017e vy\u0159kne pravdu do sv\u011bta, v\u0161echno se zkaz\u00ed. Na druhou stranu to ale nedok\u00e1zal d\u00e9le skr\u00fdvat.<\/div>\n
„To jsem,“ odpov\u011bd\u011bl s \u00fasm\u011bvem. „Jsem \u0161\u0165astn\u00fd.“<\/div>\n
Oto\u010dil se a bez ohl\u00ed\u017een\u00ed zam\u00ed\u0159il ke schod\u016fm.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
Bill si svl\u00e9kl kalhoty a spodn\u00ed pr\u00e1dlo a vklouzl pod pe\u0159inu zrovna ve chv\u00edli, kdy Tom otev\u0159el dve\u0159e a ti\u0161e proklouzl dovnit\u0159. M\u00edstnost, pohlcena ve tm\u011b, osv\u011btlena jen z\u00e1\u0159\u00ed m\u011bs\u00edce, z\u00edskala magick\u00fd, m\u00edsty a\u017e poh\u00e1dkov\u00fd n\u00e1dech a ta nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed nadp\u0159irozen\u00e1 bytost, jakou kdy Tom spat\u0159il, le\u017eela na posteli, \u010dekaj\u00edc\u00ed a\u017e kone\u010dn\u011b zru\u0161\u00ed mezeru, a\u017e se kone\u010dn\u011b p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed.<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d m\u00e1\u0161 na hlav\u011b klobou\u010dek,“ promluvil Bill do ticha zvl\u00e1\u0161tn\u00edm, slab\u00fdm hl\u00e1skem.<\/div>\n
Tom se pousm\u00e1l, k\u00fdvl hlavou a ud\u011blal n\u011bkolik krok\u016f vp\u0159ed. Kdy\u017e do\u0161el a\u017e k posteli, posadil se na jej\u00ed kraj a prol\u00e9tl Billovu tv\u00e1\u0159 plach\u00fdm pohledem. „Ty taky,“ vydechl.<\/div>\n
Bill se na vte\u0159inku rozz\u00e1\u0159il, vz\u00e1p\u011bt\u00ed ale op\u011bt zv\u00e1\u017en\u011bl. „Oslava je\u0161t\u011b neskon\u010dila,“ p\u00edpl a nat\u00e1hl k Tomovi ruku. Ve vzduchu n\u011b\u017en\u011b kmitaje prsty, v\u00e1bil sv\u00e9ho bratra k sob\u011b a doufal, \u017ee nebude odm\u00edtnut.<\/div>\n
Tom zalapal po vzduchu a zcela om\u00e1men zachytil Billovy prsty t\u011bmi sv\u00fdmi. „Neskon\u010dila,“ potvrdil jeho slova, ani\u017e by pou\u0161t\u011bl jeho ruku, opatrn\u011b se p\u0159isunul bl\u00ed\u017e a d\u00edval se, jak Bill odhazuje p\u0159ikr\u00fdvku stranou a klek\u00e1 si naproti n\u011bmu.<\/div>\n
„Bille,“ zast\u00e9nal, kdy\u017e se zad\u00edval na obraz p\u0159ed sebou. Tolik zn\u00e1m\u00fd, a p\u0159esto vid\u011bn poprv\u00e9. \u010cernovlas\u00e1 bytost v b\u00edl\u00e9m tri\u010dku, z\u00e1\u0159 m\u011bs\u00edce zdob\u00edc\u00ed sn\u011bhovou k\u016f\u017ei leskem diamant\u016f, nekone\u010dno ukryt\u00e9 v pohledu \u010dlov\u011bka, pro kter\u00e9ho byl schopen zem\u0159\u00edt. Mohlo se op\u011bt jednat o pouhou p\u0159edstavu? Byl by k n\u011bmu \u017eivot tak krut\u00fd? Zahr\u00e1val si s n\u00edm?<\/p>\n

Rozt\u0159esen\u011b se nadechl, nat\u00e1hl ruku mezi jejich t\u011bly a kone\u010dky prst\u016f ot\u0159el o horkou k\u016f\u017ei Billov\u00fdch stehen, zpola zahalen\u00fdch tri\u010dkem. Bylo to skute\u010dn\u00e9. Zachv\u011bn\u00ed, kter\u00e9 c\u00edtil, sten, hlad\u00edc\u00ed jeho u\u0161i. Muselo to b\u00fdt skute\u010dn\u00e9.<\/div>\n

Bill se kousl do rtu a se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima se oto\u010dil k Tomovi z\u00e1dy, tla\u010d\u00edc se na jeho hrudn\u00edk, a\u017e dokud jejich t\u011bla netvo\u0159ila pevn\u00e9 objet\u00ed. Tom zabo\u0159il hlavu do uhlov\u011b \u010dern\u00fdch vlas\u016f, pootev\u0159en\u00fdmi rty lapal po dechu, zat\u00edmco jeho dlan\u011b skrz tenkou l\u00e1tku tri\u010dka obkreslovaly k\u0159ivky Billova t\u011bla. T\u0159\u00e1sl se po cel\u00e9m t\u011ble a stejn\u00fd t\u0159es mu byl odpov\u011bd\u00ed. Bylo to \u00fapln\u011b stejn\u00e9 jako tenkr\u00e1t, a p\u0159esto tolik jin\u00e9. Tom m\u011bl pocit, \u017ee pro\u017e\u00edv\u00e1 sv\u016fj vlastn\u00ed sen. Dotkl se Billova odhalen\u00e9ho ramene, jen zlehka o n\u011bj ot\u0159el b\u0159\u00ed\u0161ka prst\u016f, ne\u017e je nahradil sv\u00fdmi rty. Drobn\u00fdmi polibky si dl\u00e1\u017edil cestu od ramene a\u017e k pulzuj\u00edc\u00ed tepn\u011b na krku a rozpl\u00fdval se nad sladkost\u00ed, kterou c\u00edtil na jazyku. Billovo nesm\u011bl\u00e9 st\u00e9n\u00e1n\u00ed zn\u011blo jeho u\u0161\u00edm jako rajsk\u00e1 hudba, oba se pr\u00e1v\u011b dotkli nekone\u010dna. Okusili p\u0159\u00edchu\u0165 toho nejslad\u0161\u00edho zak\u00e1zan\u00e9ho ovoce p\u0159\u00edmo na sv\u00e9 k\u016f\u017ei a v\u011bd\u011bli, \u017ee u\u017e nen\u00ed cesty zp\u011bt. Jedno sousto neukojilo jejich hlad, jen rozdr\u00e1\u017edilo smysly. Oba cht\u011bli v\u00edc.<\/div>\n
„Bille, m\u016f\u017eu-“ mumlal mu Tom do ucha a opatrn\u011b zah\u00e1kl ruce za okraj Billova tri\u010dka. Bill neprotestoval. S\u00e1m si jej p\u0159et\u00e1hl p\u0159es hlavu a docela se t\u00edm odhalil. Na nah\u00e9 k\u016f\u017ei c\u00edtil nezvykl\u00fd chlad, osm\u011blen touhou se no\u0159il hloub\u011bji a hloub\u011bji do Tomova objet\u00ed, neuv\u011bdomuj\u00edc si, jak\u00e1 muka t\u00edm Tomovi zp\u016fsoboval.<\/p>\n

Tomovo srdce tlouklo na poplach, jeho t\u011blo hrozilo sesyp\u00e1n\u00edm a mysl exploz\u00ed. Sklonil hlavu a kone\u010dky prst\u016f n\u011b\u017en\u011b p\u0159ejel p\u0159es Billovy lopatky, dot\u00fdkal se ka\u017ed\u00e9ho vystoupl\u00e9ho obratle, vn\u00edmal ka\u017ed\u00e9 zak\u0159iven\u00ed k\u016f\u017ee. Hr\u00e1l si, pozn\u00e1val a v\u011bd\u011bl, \u017ee je op\u011bt ob\u011bt\u00ed sv\u00e9ho loutk\u00e1\u0159e. Bill houpal jeho sv\u011btem, dr\u017eel jej ve sv\u00e9 moci a Tom si tu bezmoc u\u017e\u00edval pln\u00fdmi dou\u0161ky. V\u011bd\u011bl, \u017ee pozn\u00e1v\u00e1n\u00ed bylo v tu noc t\u00edm jedin\u00fdm, co se mezi nimi stane, ale bylo to v\u00edc, ne\u017e mohl \u010dekat.<\/div>\n

Pootev\u0159el rty a hladov\u011b se p\u0159is\u00e1l ke sladk\u00e9 ml\u00e9\u010dn\u00e9 poko\u017ece.<\/div>\n
„Tome.“ K u\u0161\u00edm mu dolehl slab\u00fd hl\u00e1sek a on c\u00edtil, jak se cel\u00fd t\u0159ese a po tv\u00e1\u0159i mu st\u00e9kaj\u00ed slzy.<\/div>\n
Bylo to skute\u010dn\u00e9.<\/p>\n

<\/em> autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay „Co to vyv\u00e1d\u00ed\u0161?!“ „Co bych vyv\u00e1d\u011bl? Sna\u017e\u00edm se to zachr\u00e1nit. Chutnals to? Je to odporn\u00e9!“ „Jist\u011b\u017ee jsem to chutnal, mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee jsem naprost\u00fd idiot? T\u00e9 om\u00e1\u010dce nic nechyb\u00ed, je skv\u011bl\u00e1!“ „Je odporn\u00e1, takhle z tebe nikdy nebude dobr\u00e1 hospody\u0148ka.“<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[599],"tags":[],"class_list":["post-3108","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-blue-bird"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3108","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3108"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3108\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3108"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3108"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3108"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}