{"id":3112,"date":"2015-04-25T15:00:00","date_gmt":"2015-04-25T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3101"},"modified":"2015-04-25T15:00:00","modified_gmt":"2015-04-25T14:00:00","slug":"nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/04\/25\/nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad-2\/","title":{"rendered":"Nechci si v\u00edc p\u0159\u00e1t\u2026 jenom m\u011b m\u011bj r\u00e1d! 2."},"content":{"rendered":"
autor: Ann
<\/strong> <\/p>\n

And\u011bl v pekle<\/a><\/p>\n

Kdy\u017e zaslechnete and\u011bla, tak to z hlavy jen tak nedostanete. A kdy\u017e m\u00e1te mo\u017enost spat\u0159it i jeho o\u010di a jste mu tak bl\u00edzko\u2026 nav\u017edy v\u00e1s to poznamen\u00e1 a zm\u011bn\u00ed. Od z\u00e1kladu.
A p\u0159esn\u011b to se odehr\u00e1lo i se mnou. B\u011bhem p\u00e1r minut byl zm\u011bn\u011bn a p\u0159ekop\u00e1n m\u016fj dosavadn\u00ed \u017eivot. Nev\u00edm, m\u00e1m-li to naz\u00fdvat pobl\u00e1zn\u011bn\u00edm, okouzlen\u00edm nebo uchv\u00e1cen\u00edm, ale bylo to opravdu siln\u00e9. A j\u00e1 tomu nemohl vzdorovat. A vlastn\u011b jsem ani necht\u011bl.
Nechal jsem se vytrhnout ze sv\u00e9ho dosavadn\u00edho \u017eivota pln\u00e9ho tmy a m\u00edsto toho jsem za\u010dal hledat. Ka\u017ed\u00fd ve\u010der jsem chodil do toho parku, kde jsem ho potkal. Sed\u00e1val jsem tam dlouh\u00e9 hodiny. \u010cekal jsem. St\u00e1le a st\u00e1le dokola. Den po dni. T\u00fdden po t\u00fddnu. A ani po dvou m\u011bs\u00edc\u00edch jsem se nevzd\u00e1val. Ty pocity st\u00e1le doutnaj\u00edc\u00ed uvnit\u0159 m\u011b byly moc siln\u00e9. Nemohl jsem je potla\u010dovat. Proto jsem jim podlehl.
Odhodlan\u00fd a s neutuchaj\u00edc\u00ed touhou uvnit\u0159 sebe jsem usiloval o nalezen\u00ed sv\u00e9ho odrazu. Sv\u00e9 sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00e9 du\u0161e\u2026
Trp\u011blivost p\u0159ece p\u0159in\u00e1\u0161\u00ed r\u016f\u017ee\u2026 ne?<\/em><\/p>\n

<\/em> „Tome! Hej! Poslouch\u00e1\u0161 m\u011b?! Hal\u00f3! Zem\u011b vol\u00e1 dredatou hlavu!“
Trhl jsem sebou a omluvn\u011b jsem se usm\u00e1l na Samanthu – svou spolu\u017ea\u010dku, kter\u00e1 se mnou pr\u00e1v\u011b jela autobusem dom\u016f. „Promi\u0148, \u0159\u00edkala jsi n\u011bco?“ zeptal jsem se nevinn\u011b.
„U\u017e ti n\u011bkdo \u0159ekl, \u017ee jsi posledn\u00ed dobou je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed ignorant ne\u017e obvykle?!“ rozk\u0159ikla se dop\u00e1len\u011b a v o\u010d\u00edch j\u00ed v\u00ed\u0159ila vztekl\u00e1 mod\u0159.
„Ano, jenom za tenhle den jsi mi to zrovna ty \u0159ekla u\u017e p\u011btkr\u00e1t,“ zasm\u00e1l jsem se, i kdy\u017e j\u00ed zcela o\u010dividn\u011b do sm\u00edchu nebylo. Pr\u00e1v\u011b naopak.
„Jsi v\u00e1\u017en\u011b hroznej!“
„A jsem na to hrd\u00fd\u2026“ vypl\u00e1zl jsem na ni jazyk a zad\u00edval jsem se ven z ok\u00e9nka.
Jelo hodn\u011b lid\u00ed a my museli st\u00e1t. Mn\u011b osobn\u011b to ani trochu nevadilo. Nav\u00edc jsem byl bokem nam\u00e1\u010dknut\u00fd u ok\u00fdnka, tak\u017ee jsem se nem\u011bstnal mezi t\u011bly uprost\u0159ed uli\u010dky, a to byla p\u0159ece jenom v\u00fdhoda. Natisknout se v tomhle vedru \u010delem na chladn\u00e9 sklo byl r\u00e1j.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Tak a dost! Poj\u010fme se bavit o n\u011b\u010dem jin\u00e9m, nebo m\u011b z tebe klepne!“ odfoukla si z obli\u010deje s dop\u00e1len\u00fdm v\u00fdrazem pramen blond vlas\u016f. „Bude\u0161 mi asi zase muset vysv\u011btlit matiku, dneska jsem ten test tot\u00e1ln\u011b projela\u2026“ povzdechla si.
„U tebe \u017e\u00e1dn\u00e1 novinka\u2026“ neodpustil jsem si \u0161k\u00e1dlivou pozn\u00e1mku a vyslou\u017eil si za to dupnut\u00ed na nohu, kter\u00e9mu jsem se jenom zasm\u00e1l. Nebylo moc siln\u00e9.
„Ty se zase ztrat\u00ed\u0161 snad v\u0161ude, tak poml\u010d!“ osopila se na m\u011b.
„Orientace v map\u00e1ch je ale n\u011bco jin\u00e9ho\u2026“ zazubil jsem se na ni.
„To je jedno!“ vyjela, a pak se na chvilku zarazila a p\u0159imhou\u0159en\u00fdma o\u010dima na m\u011b pohl\u00e9dla. „Tome\u2026?“ optala se nejist\u011b. „D\u011bje se n\u011bco\u2026?“ hlesla.
J\u00e1 j\u00ed ale nev\u011bnoval pozornost. Te\u010f jsem jej\u00ed slova ani nevn\u00edmal. Nesly\u0161el jsem je p\u0159es hlasit\u00e9 bu\u0161en\u00ed vlastn\u00edho srdce. M\u00e9 o\u010di hled\u011bly na druhou stranu autobusu do smutn\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Do tv\u00e1\u0159e z jemn\u00fdmi rysy a dlouh\u00fdmi \u0159asami\u2026 do tv\u00e1\u0159e s o\u010dima, kter\u00e9 jsem tak bezpe\u010dn\u011b poznal\u2026
„To je on\u2026“ vydechl jsem tak ti\u0161e, \u017ee to nemohl nikdo krom\u011b m\u011b sly\u0161et a visel jsem na n\u011bm o\u010dima. Byl jsem k n\u011bmu doslova p\u0159ipout\u00e1n pohledem.<\/p>\n

„Posu\u0148te se dozadu!“ ozval se nerudn\u00fd hlas \u0159idi\u010de a on za\u010dal s davem postupovat d\u00e1l\u2026 a bl\u00ed\u017e ke mn\u011b\u2026 Dech se mi zrychloval jako b\u011b\u017eci bl\u00ed\u017e\u00edc\u00edmu se k c\u00edlov\u00e9 p\u00e1sce. U\u017e byl jen na dosah ruky\u2026
V tu chv\u00edli sebou autobus \u0161kubl a on, zasko\u010den t\u00edm ne\u010dekan\u00fdm trhnut\u00edm, ztratil na chvilku rovnov\u00e1hu a… dopadl p\u0159\u00edmo mn\u011b na hrudn\u00edk\u2026
„Velmi se omlouv\u00e1m\u2026“ dolehl k m\u00fdm u\u0161\u00edm jeho tlumen\u00fd hlas, kter\u00fd se tak dokonale hodil k jeho tv\u00e1\u0159i. Byl jemn\u00fd, hladk\u00fd a and\u011blsk\u00fd\u2026 Zvedl ke mn\u011b sv\u00e9 o\u010di a zamrkal. V hlubin\u00e1ch kolem jeho panenek se za\u010dalo zra\u010dit p\u0159ekvapen\u00ed.
„Ty\u2026“ vydechli jsme oba najednou stejn\u00e9 uchv\u00e1cen\u00e9 slov\u00ed\u010dko a z\u00edrali jsme na sebe jako bychom pr\u00e1v\u011b spat\u0159ili ducha.<\/p>\n

Najednou jako by se zastavil \u010das. Ka\u017ed\u00e1 vte\u0159ina se te\u010f zd\u00e1la b\u00fdt tak neskute\u010dn\u011b dlouh\u00e1. Hled\u011bli jsme na sebe. Nev\u00edm, co se honilo hlavou jemu, ale j\u00e1 jsem se dokonale ztr\u00e1cel v jeho o\u010d\u00edch. V t\u011bch hlubok\u00fdch stud\u00e1nk\u00e1ch, kter\u00e9 jsem p\u0159edt\u00edm vid\u011bl jen z d\u00e1lky. Takhle zbl\u00edzka byly mnohem tmav\u0161\u00ed a podmaniv\u011bj\u0161\u00ed. A z\u00e1rove\u0148 i pla\u0161\u0161\u00ed a v\u00edc nejist\u00e9. Byly pln\u00e9 ohn\u011b, ale i ledu. M\u00edsilo se v nich o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed a v\u00e1havost. Tolik rozporupln\u00fdch emoc\u00ed, kter\u00e9 se k sob\u011b p\u0159itom dokonale hodily\u2026
Trhnut\u00ed autobusu m\u011b vr\u00e1tilo zp\u011bt do skute\u010dn\u00e9 reality. „Dr\u017e se!“ pob\u00eddl jsem ho a automaticky jsem ho nastr\u010dil bl\u00ed\u017e k oknu, aby se mohl op\u0159\u00edt a chytit. Ale docela jsem to nedomyslel, proto\u017ee te\u010f jsme st\u00e1li dost divn\u011b. On m\u011bl za z\u00e1dy okno a \u010dely jsme st\u00e1li k sob\u011b. A ma\u010dkanice lid\u00ed n\u00e1s tiskla k sob\u011b. Trapas\u2026
Uhnul pohledem a ml\u010del, vypadalo to, \u017ee mu tahle situace nen\u00ed ani trochu p\u0159\u00edjemn\u00e1. A j\u00e1 ho ch\u00e1pal. Ale\u2026 pro m\u011b to byla ide\u00e1ln\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitost si p\u00e1r v\u011bc\u00ed zjistit\u2026<\/p>\n

„Pro\u010d jsi v\u010dera utekl?“ po\u0161eptal jsem mu tak, aby to mohl sly\u0161et jen on a nev\u0161\u00edmal jsem si dost nech\u00e1pav\u00fdch pohled\u016f od Samanthy.
Dlouho to vypadalo, \u017ee v\u016fbec neodpov\u00ed, pak ke mn\u011b ale zvedl zase o\u010di. „Proto\u017ee t\u011b nezn\u00e1m. A byli jsme sami na opu\u0161t\u011bn\u00e9m m\u00edst\u011b\u2026“
Naklonil jsem hlavu na stanu a pousm\u00e1l jsem se. „Ale j\u00e1 ti necht\u011bl ubl\u00ed\u017eit,“ ujistil jsem ho.
„To jsem ale j\u00e1 nemohl v\u011bd\u011bt,“ zavrt\u011bl hlavou.
„Tak te\u010f u\u017e to v\u00ed\u0161,“ zasm\u00e1l jsem se. Sna\u017eil jsem se p\u016fsobit co nejv\u00edc uvoln\u011bn\u011b, i kdy\u017e jsem byl jako na trn\u00ed.
„Asi jo\u2026“ nevypadal, \u017ee by mu bylo zrovna dvakr\u00e1t do \u0159e\u010di. K jeho sm\u016fle jsem o n\u011bm ale j\u00e1 cht\u011bl zjistit v\u00edc.
„Jak se jmenuje\u0161?“
„Pro\u010d?“ jeho v\u00fdraz byl ned\u016fv\u011b\u0159iv\u00fd.
„Mus\u00edm snad m\u00edt d\u016fvod?“ op\u00e1\u010dil jsem pobaven\u011b.
„Ano\u2026“
„No dob\u0159e tedy,“ rozhodl jsem se j\u00edt s pravdou ven. „Zaj\u00edm\u00e1\u0161 m\u011b.“
„Zaj\u00edm\u00e1m?“ zamrkal. Byl zcela o\u010dividn\u011b zasko\u010den\u00fd.
„Ano,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem. „V\u00ed\u0161, p\u0159ipad\u00e1 mi, \u017ee toho m\u00e1me docela dost spole\u010dn\u00e9ho,“ za\u010dal jsem rychle rozv\u00edjet svoji \u0159e\u010d. „Kdy\u017e jsem t\u011b zaslechl v tom parku zp\u00edvat, bylo to, jako by ta slova \u0159\u00edkalo i moje srdce. V\u00edm, jak se c\u00edt\u00ed\u0161. Jsi ztracen\u00fd, \u017ee? Nikdo t\u011b nech\u00e1pe a nikdo ti nerozum\u00ed. Stoj\u00ed\u0161 na m\u00edst\u011b a natahuje\u0161 ruku bezradn\u011b vp\u0159ed. Pros\u00ed\u0161 o pomoc, ale m\u00edj\u00ed t\u011b jen tv\u00e1\u0159e bez v\u00fdrazu s pravidly v o\u010d\u00edch. Tak r\u00e1d bys za t\u00edm cel\u00fdm ud\u011blal tlustou \u010d\u00e1ru, ale nem\u016f\u017ee\u0161. A to t\u011b t\u00fdr\u00e1. Hled\u00e1\u0161 smysl sv\u00e9ho byt\u00ed, sv\u00e9 existence, ale nal\u00e9z\u00e1\u0161 jen smysl \u017eivota ostatn\u00edch\u2026“ asi bylo divn\u00e9 n\u011bco takov\u00e9ho mu \u0161eptat do ucha v hlu\u010dn\u00e9m a p\u0159epln\u011bn\u00e9m autobuse, ale j\u00e1 jsem to musel \u0159\u00edct. Cht\u011bl jsem, aby to pochopil. Aby pochopil, jak moc mu rozum\u00edm.<\/p>\n

Jeho dosud podez\u0159\u00edvav\u00fd pohled byl najednou udiven\u00fd a pln\u00fd z\u00e1jmu. „Ty\u2026 jak to v\u00ed\u0161\u2026?“ zn\u011bl rozru\u0161en\u011b.
„C\u00edt\u00edm to sam\u00e9, co ty!“ nad\u0161en\u00ed ze m\u011b p\u0159\u00edmo s\u00e1lalo. „Vid\u00edm sv\u011bt tv\u00fdma o\u010dima!“
„Jak\u2026?“ bylo vid\u011bt, \u017ee tomu nerozum\u00ed.
U\u017eu\u017e jsem cht\u011bl odpov\u011bd\u011bt, kdy\u017e tu autobus zastavil na dal\u0161\u00ed zast\u00e1vce a on se prudce oto\u010dil. „Mus\u00edm j\u00edt,“ zamumlal jenom m\u00edsto rozlou\u010den\u00ed a spole\u010dn\u011b s dal\u0161\u00edmi lidmi vystoupil ven na jedn\u00e9 ze \u0161pinav\u00fdch zast\u00e1vek v temn\u00e9 \u010dtvrti.
„Po\u010dkej!“ rozhodn\u011b jsem necht\u011bl, aby mi te\u010f zmizel. V\u017edy\u0165 jsem ani nezjistil jeho jm\u00e9no!
M\u016fj dal\u0161\u00ed \u010din byl \u0161\u00edlen\u00fd a naprosto nezodpov\u011bdn\u00fd. Na svou obhajobu ale mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee jsem jednal pudov\u011b.
Na posledn\u00ed chv\u00edli jsem popadl sv\u016fj batoh a vyb\u011bhl jsem ven z autobusu za n\u00edm.
„Tome!“ vyjekla je\u0161t\u011b Samantha, ne\u017e se dve\u0159e zav\u0159ely.
Zhluboka jsem se nadechl.<\/p>\n

Do t\u00e9hle \u010dtvrti mi moji rodi\u010de u\u017e jako mal\u00e9mu klukovi zakazovali chodit. M\u00edsto bez n\u00e1zvu, zapov\u011bzen\u00e9 v\u0161em nezvan\u00fdm. Ano, p\u0159\u00edb\u011bhy, kter\u00e9 mi o lidech tady vypr\u00e1v\u011bli, musely b\u00fdt smy\u0161len\u00e9, ale kdy\u017e jsem tak hled\u011bl na polorozpadl\u00e9 budovy, potetovan\u00e9 lidi se zlov\u011bstn\u00fdmi v\u00fdrazy a vychrtl\u00e9 psy, kte\u0159\u00ed pob\u00edhali v\u0161ude kolem, za\u010d\u00ednal jsem t\u011bm histork\u00e1m i trochu v\u011b\u0159it.
Ohl\u00e9dl jsem se po autobusu, kter\u00fd u\u017e mizel v d\u00e1lce, a polkl jsem. Tak jo, hlavn\u011b nezmatkuj\u2026<\/em> \u0158ekl jsem s\u00e1m sob\u011b, abych se vzpamatoval.
Narovnal jsem se a zap\u00e1tral o\u010dima po okol\u00ed, kter\u00e9 opravdu nebylo zrovna dvakr\u00e1t p\u0159\u00edv\u011btiv\u00e9. U\u017e jsem se zase celkem uklidnil a te\u010f mi v hlav\u011b v\u011bzela hlavn\u011b jedna v\u011bc:
Co na tomhle m\u00edst\u011b pln\u00e9m drog a n\u00e1sil\u00ed d\u011bl\u00e1 ON?!<\/p>\n

<\/em> autor: Ann<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ann And\u011bl v pekle Kdy\u017e zaslechnete and\u011bla, tak to z hlavy jen tak nedostanete. A kdy\u017e m\u00e1te mo\u017enost spat\u0159it i jeho o\u010di a jste mu tak bl\u00edzko\u2026 nav\u017edy v\u00e1s to poznamen\u00e1 a zm\u011bn\u00ed. Od z\u00e1kladu.A p\u0159esn\u011b to se odehr\u00e1lo i se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[618],"tags":[],"class_list":["post-3112","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3112","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3112"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3112\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3112"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3112"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3112"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}