{"id":3119,"date":"2015-04-23T15:00:00","date_gmt":"2015-04-23T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3108"},"modified":"2015-04-23T15:00:00","modified_gmt":"2015-04-23T14:00:00","slug":"pohar-z-puli-prazdny-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/04\/23\/pohar-z-puli-prazdny-8\/","title":{"rendered":"Poh\u00e1r z p\u016fli pr\u00e1zdn\u00fd 8."},"content":{"rendered":"
autor: SakuraUchihaHaruno13<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill zara\u017een\u011b st\u00e1l u okna a ti\u0161e hled\u011bl na m\u00edsto, kde se nep\u0159edstaven\u00fd kluk ztratil. Jeho t\u011blo op\u011bt zaplavila nesnesiteln\u00e1 vlna samoty a smutku. P\u0159i\u0161lo mu, jako by znovu mohl m\u00edt, co cht\u011bl, ale v posledn\u00edm okam\u017eiku mu to uteklo, p\u0159esn\u011b jako ten kluk, kter\u00fd ani ne\u0159ekl svoje jm\u00e9no. Nep\u0159edstavil se, prost\u011b mu jenom hled\u011bl do o\u010d\u00ed. Billovi se sice chv\u00edli zd\u00e1lo, \u017ee p\u0159estal vn\u00edmat okol\u00ed a trochu se pot\u00e1cel, ale po chv\u00edli zase nabral dostatek rovnov\u00e1hy a beze slova utekl.<\/div>\n
Zklaman\u011b odstoupil od okna a zav\u0159el ho. Z hrdla mu unikl hlasit\u00fd povzdech. Co se to jen v posledn\u00edch dnech d\u011bje?<\/em><\/div>\n
Odpov\u011b\u010f neznal. M\u011bl pocit, \u017ee se v\u0161echno to\u010d\u00ed v nezastaviteln\u00e9m v\u00edru a on jenom klou\u017ee po jeho okraj\u00edch, ani\u017e by byl pln\u011b sezn\u00e1men s t\u00edm, pro\u010d se v tom v\u00edru vlastn\u011b nach\u00e1z\u00ed.<\/p>\n

Jeho o\u010di se zam\u011b\u0159ily na nedopsan\u00fd rozhovor jeho mysli a n\u00e1hle ho p\u0159epadla nechu\u0165 v tom pokra\u010dovat. M\u00edsto toho si otev\u0159el se\u0161it zezadu, popadl m\u011bkkou tu\u017eku a za\u010dal pap\u00edr plnit jemn\u00fdmi tahy, jimi\u017e se sna\u017eil zachytit tv\u00e1\u0159 toho chlapce, kter\u00e1 se mu p\u0159esn\u011b vyobrazovala v mysli. Nebyli bl\u00edzko natolik, aby byl schopn\u00fd zachytit pln\u00e9 detaily, ale prvn\u00ed dojem byl \u00fa\u017easn\u00fd. V\u0161iml si jeho kouzeln\u00fdch o\u010d\u00ed skryt\u00fdch pod hust\u00fdm obo\u010d\u00edm. Vid\u011bl i krou\u017eek ve rtu nebo ladnou linii jeho \u00fast. Bill nebyl \u017e\u00e1dn\u00fd rozen\u00fd um\u011blec, \u017e\u00e1dn\u00e1 jeho kresba nep\u0159ipom\u00ednala d\u00edlo slavn\u00e9ho um\u011blce. V\u011bt\u0161inou jeho kresby ale vyjad\u0159ovaly jasn\u011b zachytiteln\u00e9 emoce, je\u017e se v\u017edy pohybovaly v tom negativn\u00edm sm\u011bru.<\/div>\n

Tentokr\u00e1t si dal ale z\u00e1le\u017eet. Soust\u0159edil se pln\u011b na obraz v mysli a ruce vys\u00edlal jenom m\u00edrn\u00e9 podn\u011bty k zachycen\u00ed t\u00e9 nesm\u00edrn\u00e9 dokonalosti, j\u00ed\u017e byl p\u0159ed malou chv\u00edl\u00ed sv\u011bdkem. Dalo by se \u0159\u00edct, \u017ee svoj\u00ed ruce nech\u00e1val voln\u00fd prostor, chv\u00edlemi se mu dokonce zd\u00e1lo, \u017ee se ruka pohybuje voln\u011b, ani\u017e by ji n\u011bjak ovl\u00e1dal.<\/p>\n<\/div>\n
\n
V tomto stavu setrval, dokud ho jeho matka nezavolala k ob\u011bdu. Kdy\u017e si pak pozorn\u011b prohl\u00e9dl pap\u00edr, s\u00e1m se trochu zarazil. P\u0159i\u0161lo mu, \u017ee n\u011bco takov\u00e9ho nemohl s\u00e1m vytvo\u0159it. \u00dapln\u011b se to li\u0161ilo od v\u0161eho, co kdy maloval. Vn\u00edmal jemn\u00e9 detaily na tv\u00e1\u0159i toho namalovan\u00e9ho chlapce, i kdy\u017e si byl jist\u00fd, \u017ee je ve skute\u010dnosti nikdy nevid\u011bl. Se zatajen\u00fdm dechem sledoval n\u011b\u017en\u011b vypadaj\u00edc\u00ed rty, kter\u00e9 byly na n\u011bkolika m\u00edstech trochu popraskan\u00e9, co\u017e zaru\u010den\u011b nemohl z v\u00fd\u0161ky sv\u00e9ho okna vid\u011bt. V\u0161iml si dopodrobna vykreslen\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 d\u00e1valy jasn\u011b najevo n\u011bjakou emoci, kterou ale nedok\u00e1zal p\u0159esn\u011b rozlu\u0161tit. Jeho pohled klouzal po jednotliv\u00fdch spletenc\u00edch vlas\u016f, je\u017e byly stejn\u011b jako v\u0161e ostatn\u00ed vyvedeny do nejmen\u0161\u00edch detail\u016f.<\/div>\n
P\u0159ekvapen\u011b zakroutil hlavou a vstal od stolu, aby \u0161el se sv\u00fdmi rodi\u010di poob\u011bdvat. V duchu se usm\u00edval nad t\u00edm, \u017ee prvn\u011b v \u017eivot\u011b namaloval n\u011bco jin\u00e9ho ne\u017e d\u011btskou omalov\u00e1nku.<\/p>\n

„Jsi si jist\u00fd, \u017ee z\u00edtra p\u016fjde\u0161 do \u0161koly?“ uji\u0161\u0165ovala se u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 jeho matka, kter\u00e1 ho do \u0161koly pustit necht\u011bla.<\/div>\n

„Jasn\u011b,“ p\u0159itakal trochu otup\u011ble. „Mysl\u00edm, \u017ee b\u011bhem prvn\u00edch dn\u00ed se dozv\u00edm to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed.“<\/div>\n
„Tak dobr\u00e1,“ p\u0159ik\u00fdvl otec a usedl p\u0159ed porci zeleninov\u00e9ho rizota. „Dobrou chu\u0165,“ pop\u0159\u00e1l v\u0161em u stolu a dal se s chut\u00ed do j\u00eddla.<\/div>\n
„Dobrou,“ odv\u011btil Bill a v\u00e1hav\u011b si nabral kousek hr\u00e1\u0161ku a mrkve, kter\u00e9 se v\u00e1lely vedle r\u00fd\u017eov\u00e9 kopy. Nem\u011bl valnou chu\u0165 k j\u00eddlu. Celkov\u011b ani nevn\u00edmal, co se d\u011bje. Jeho mysl pln\u011b pohltila my\u0161lenka na toho kluka, kter\u00fd p\u0159ed n\u00edm utekl. Pro\u010d to jenom ud\u011blal?<\/em> Nech\u00e1pal. To jsem ho n\u011bjak vystra\u0161il nebo co?<\/em> Sna\u017eil se naj\u00edt d\u016fvod, pro\u010d se nep\u0159edstavil. Dost ho t\u00ed\u017eil i ten okam\u017eik, kdy se jejich pohledy spojily. Bill m\u011bl pocit, \u017ee se jeho srdce rozeb\u011bhlo neskute\u010dnou rychlost\u00ed, zat\u00edmco o\u010dima vn\u00edmal, jak se blon\u010f\u00e1k pod n\u00edm lehce chv\u011bje a sna\u017e\u00ed se vyrovn\u00e1vat rovnov\u00e1hu. Nejhor\u0161\u00ed na tom ale byla to jeho nervozita a neklid. Norm\u00e1ln\u011b nem\u00edval z ciz\u00edch lid\u00ed strach, dok\u00e1zal si v klidu pov\u00eddat a v\u0161e vn\u00edmat, ale tentokr\u00e1t m\u011bl o\u010di jenom pro n\u011bj. Nav\u00edc ho k tomu v\u0161emu popadl je\u0161t\u011b pocit bl\u00e1hov\u00e9 radosti, jako by se vzn\u00e1\u0161el v oblac\u00edch, co\u017e nech\u00e1pal u\u017e v\u016fbec.<\/p>\n

„Bille?“ Matka sv\u016fj pohled soust\u0159edila na Bill\u016fv pln\u00fd tal\u00ed\u0159 s porc\u00ed, j\u00ed\u017e se skoro nedotkl.<\/div>\n

„Nem\u00e1m hlad,“ nep\u0159\u00edtomn\u011b odpov\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„Nen\u00ed ti \u0161patn\u011b? Nechce\u0161 z\u00edtra tu \u0161kolu p\u0159ece jenom vynechat?“ v\u011bnovala mu dal\u0161\u00ed ze sv\u00fdch starostliv\u00fdch pohled\u016f, kter\u00fdch si u\u017e za sv\u016fj \u017eivot u\u017eil dost.<\/div>\n
„Jsem v po\u0159\u00e1dku,“ dal se do p\u0159esv\u011bd\u010dov\u00e1n\u00ed. „Sna\u017e\u00edm se si jenom vzpomenout, co na prvn\u00ed den budu pot\u0159ebovat,“ zalhal. „Nikdy si toti\u017e nepamatuju, co si m\u00e1m vz\u00edt,“ v\u00fdmluvn\u011b pokr\u010dil rameny a vlo\u017eil si do \u00fast mal\u00fd kousek kuku\u0159ice.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ ustoupila, i kdy\u017e mu moc nev\u011b\u0159ila.<\/div>\n
„Nechce\u0161 j\u00edt dnes nav\u0161t\u00edvit pan\u00ed Drescherovou?“ navrhl otec. Bill p\u0159ekvapen\u00edm pootev\u0159el \u00fasta. Jeho otec byl v\u011bt\u0161inou proti tomu, aby tak \u010dasto chodil na psychiatrii.<\/div>\n
„M\u016f\u017eeme se j\u00ed zeptat, jestli nem\u00e1 \u010das,“ le\u017e\u00e9rn\u011b pokr\u010dil rameny, i kdy\u017e se v jeho nitru rozho\u0159el plam\u00ednek radosti. Kdyby \u0161el ven, mohl by se s t\u00edm klukem setkat. T\u0159eba by se nakonec jeden druh\u00e9mu p\u0159edstavili a pak\u2026 A pak co?<\/em> Bill narazil na st\u011bnu ve sv\u00e9 mysli. Co by se pak d\u011blo? Co m\u00e1\u0161 vlastn\u011b v pl\u00e1nu?<\/em> V tuto chv\u00edli si jen zklaman\u011b povzdechl, kdy\u017e shledal, \u017ee skute\u010dn\u011b nem\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00e9 pl\u00e1ny. Zvl\u00e1\u0161\u0165 potom, co prvn\u011b koktal, si nedok\u00e1zal p\u0159edstavit, jak by se jejich dal\u0161\u00ed setk\u00e1n\u00ed vyv\u00edjelo.<\/p>\n

Po ob\u011bd\u011b Bill\u016fv otec zavolal na psychiatrii, kde mu bylo \u0159e\u010deno, \u017ee si pan\u00ed Drescherov\u00e1 neo\u010dek\u00e1van\u011b vzala dovolenou a \u017ee se vr\u00e1t\u00ed a\u017e za dva t\u00fddny.<\/div>\n

Dva t\u00fddny?!<\/em> Billovi se m\u00e1lem zato\u010dila hlava, kdy\u017e to sly\u0161el. Bude m\u00edt dva t\u00fddny na to, aby pro ni sehnal n\u011bjak\u00fd materi\u00e1l ze svoj\u00ed minulosti, zat\u00edmco ona se bude v\u00e1let n\u011bkde na dovolen\u00e9 a na jejich domluvu zapomene? V\u016fbec se mu to nel\u00edbilo, ale moud\u0159e uznal, \u017ee proti tomu nic nezm\u016f\u017ee.<\/div>\n
Trochu zklaman\u011b se vr\u00e1til do sv\u00e9ho pokoje, kde se v\u011bnoval dal\u0161\u00ed kresb\u00e1m toho z\u00e1hadn\u00e9ho kluka, kter\u00fd se mu nen\u00e1padn\u011b dost\u00e1val pod k\u016f\u017ei \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Tom Engel se vr\u00e1til na z\u00e1kladnu, kde m\u011bl po dobu sv\u00e9ho \u00fakolu pob\u00fdvat. Byl to jeden z nejlevn\u011bj\u0161\u00edch byt\u016f v t\u00e9m\u011b\u0159 neobydlen\u00e9 \u010d\u00e1sti m\u011bsta. Ka\u017ed\u00fd, koho tam potkal, dost solidn\u011b jel na drog\u00e1ch. Na podobn\u00e9 podm\u00ednky byl za sv\u016fj \u017eivot u\u017e zvykl\u00fd, na vlastn\u00ed o\u010di vid\u011bl tolik zdrogovan\u00fdch, \u017ee dok\u00e1zal p\u0159esn\u011b ur\u010dit, \u010d\u00edm se dan\u00fd \u010dlov\u011bk dopuje. Dostal se do poty\u010dek s opilci, bezdomovci, prostituty a prostitutkami\u2026 s ka\u017ed\u00fdm pouli\u010dn\u00edm druhem, kter\u00fd solidn\u00ed spole\u010dnost odsoudila na \u00fapln\u011b okraj mo\u017en\u00e9 normy. On nebyl ani opilec ani zdrogovan\u00fd ani prostitut, ale pat\u0159il k nim. Pat\u0159il k t\u00e9 spodin\u011b sv\u011bta, ani\u017e by si to s\u00e1m vybral. \u0158\u00edct, \u017ee k tomu byl donucen, by bylo taky dost nem\u00edstn\u00e9. On se do toho prost\u011b narodil.<\/em> Nem\u011bl na v\u00fdb\u011br, u\u017e od mala musel spl\u00e1cet dluh za sv\u016fj \u017eivot. P\u0159esn\u011b tak mu to \u0159\u00edkali. A\u017e n\u00e1m to v\u0161echno splat\u00ed\u0161, bude\u0161 voln\u00fd.<\/em> Pak se v\u017edycky sm\u00e1li. V\u011bd\u011bli, \u017ee to nikdy nesplat\u00ed. Nemohl si vyd\u011blat tolik, aby zaplatil za cel\u00e9 sv\u00e9 \u017eivobyt\u00ed a moc dob\u0159e to v\u011bd\u011bl. U\u017e se sm\u00ed\u0159il s t\u00edm, \u017ee se od Amalie nehne ani na krok a do konce \u017eivota bude v jej\u00edm podru\u010d\u00ed i v podru\u010d\u00ed v\u0161ech ostatn\u00edch, kte\u0159\u00ed si hr\u00e1li na jeho rodinu. Do konce sv\u00fdch dn\u00ed bude muset plnit \u00fakoly, kter\u00e9 mu zadaj\u00ed. \u00dakoly st\u00e1le stejn\u00e9, v nich\u017e se pouze li\u0161\u00ed pozad\u00ed, osoba a okol\u00ed, n\u011bkdy mo\u017en\u00e1 i trochu sc\u00e9n\u00e1\u0159, jinak je to st\u00e1le to sam\u00e9. \u0160ed\u00e1 nem\u011bnnost, v n\u00ed\u017e se st\u00e1le opakuje mo\u017enost smrti nebo p\u0159isti\u017een\u00ed. \u017divot nabit\u00fd adrenalinem a neustupuj\u00edc\u00edm nebezpe\u010d\u00edm.<\/p>\n

Pochopil, \u017ee poslu\u0161nost je ta jedin\u00e1 dobr\u00e1 cesta, co\u017e zjistil u\u017e jako mal\u00fd, kdy byl za v\u0161echno siln\u011b bit \u017eelezn\u00fdmi dr\u00e1ty. Amalia vlastnila nechutnou v\u011bc, j\u00ed\u017e \u0159\u00edkala Poslu\u0161n\u00edk. Byla to d\u0159ev\u011bn\u00e1 rukoje\u0165, k n\u00ed\u017e bylo p\u0159ipevn\u011bno n\u011bkolik des\u00edtek dr\u00e1t\u016f. N\u011bkter\u00e9 byly slab\u00e9, jin\u00e9 siln\u00e9, dal\u0161\u00ed zase ostnat\u00e9 a tak d\u00e1le. Ty dr\u00e1ty vy\u010duhovaly takov\u00fdm zp\u016fsobem, \u017ee to na prvn\u00edm pohled trochu p\u0159ipom\u00ednalo ko\u0161t\u011b, \u00fa\u010del to m\u011blo ale jin\u00fd. Tom t\u00edm byl ml\u00e1cen do zad, do hrudi nebo kamkoli jinam, kam se Amalia zrovna trefila. Ka\u017ed\u00fd z dr\u00e1t\u016f za sebou nech\u00e1val jin\u00fd \u0161kr\u00e1banec a jin\u00e9 mno\u017estv\u00ed krve.<\/div>\n

Bylo mu jasn\u00e9, \u017ee je v\u011bzn\u011bn v tomto \u017eivot\u011b, ani\u017e by m\u011bl mo\u017enost b\u00fdt osvobozen. Za ka\u017edou chybu v pl\u00e1nu dostal siln\u00fd v\u00fdprask, po n\u011bm\u017e byl n\u011bkolik dn\u00ed skoro nepou\u017eiteln\u00fd, p\u0159esto ale musel pracovat d\u00e1l. Takov\u00e1 byla pravidla, pat\u0159il do t\u00e9 spodiny, c\u00edtil bolest, nedost\u00e1valo se mu l\u00e1sky ani p\u00e9\u010de. Dalo by se \u0159\u00edct, \u017ee po rozjet\u00ed pl\u00e1nu \u017eil ze dne na den a riskoval sv\u016fj \u017eivot jako ostatn\u00ed v t\u00e9 neofici\u00e1ln\u00ed organizaci. V\u0161em \u0161lo o \u017eivot, v\u0161em hrozil krimin\u00e1l, v\u0161ichni riskovali, \u017ee o v\u0161echno p\u0159ijdou. Jen\u017ee on skoro nic nem\u011bl, v\u011bt\u0161ina odm\u011bny \u0161la na spl\u00e1cen\u00ed jeho dluhu, s \u010d\u00edm\u017e nemohl nic d\u011blat, ani kdyby cht\u011bl.<\/div>\n
Takov\u00fd byl jeho \u017eivot. \u017dil v nebezpe\u010d\u00ed, strachu i bolesti. U\u017e d\u00e1vno se odnau\u010dil souc\u00edtit s lidmi a db\u00e1t na jejich \u00fap\u011bnliv\u00e9 prosby. Ji\u017e p\u0159ed mnoha lety se oprostil od toho, aby se v\u011bnoval spravedlnosti, \u017eil s\u00e1m pro sebe a pro organizaci. Kdyby se vzbou\u0159il, p\u0159i\u0161el by o \u017eivot. U\u017e osmn\u00e1ct let to tak fungovalo.<\/p>\n

Ti\u0161e vklouzl do p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b mal\u00e9 a zanedban\u00e9 m\u00edstnosti, v n\u00ed\u017e se nach\u00e1zela jenom nap\u016fl rozpadl\u00e1 postel s roztr\u017een\u00fdm pol\u0161t\u00e1\u0159em a slabou d\u011bravou dekou, mali\u010dk\u00e1 sk\u0159\u00ed\u0148, v n\u00ed\u017e m\u011bl dvoje voln\u00e9 d\u017e\u00edny, \u010dty\u0159i mikiny, p\u011bt tri\u010dek, p\u00e1r p\u00e1r\u016f pono\u017eek a n\u011bkolik trenek, a z\u010d\u00e1sti rozbit\u00e9 umyvadlo. V m\u00edstnosti bylo d\u00e1l okno, kter\u00e9 dovnit\u0159 pou\u0161t\u011blo jenom minimum sv\u011btla, jeliko\u017e hned naproti st\u00e1l dal\u0161\u00ed d\u016fm. Uli\u010dka mezi nimi byla tak mal\u00e1, \u017ee by j\u00ed neprojelo ani auto.<\/div>\n

Z ka\u017ed\u00e9 st\u011bny u\u017e opadala velk\u00e1 \u010d\u00e1st om\u00edtky. Na n\u011bkolika m\u00edstech se nach\u00e1zely velk\u00e9 tmav\u00e9 skvrny, o jejich\u017e p\u016fvodu Tom rad\u0161i ani nic v\u011bd\u011bt necht\u011bl. Ze stropu viselo mno\u017estv\u00ed zapr\u00e1\u0161en\u00fdch pavu\u010din, podlaha byla pokryt\u00e1 d\u0159evot\u0159\u00edskou.<\/div>\n
Opatrn\u011b se posadil na postel, kter\u00e1 pod n\u00e1porem jeho v\u00e1hy nespokojen\u011b zavzdychala, a v duchu hloubal nad t\u00edm, jak to mohl tak pohnojit. P\u0159em\u00edtal nad t\u00edm, jak prvn\u011b sv\u00e9 ob\u011bti pohl\u00e9dl p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed a jak se p\u0159itom c\u00edtil. Jeho t\u011blo zaplavila vlna horka, dech se mu zrychlil, srdce tlouklo stra\u0161n\u011b rychle a mysl mu ukazovala jak\u00e9si nesmysln\u00e9 obrazy. Nic takov\u00e9ho je\u0161t\u011b v \u017eivot\u011b neza\u017eil, v\u011bt\u0161inou byl klidn\u00fd, na nebezpe\u010d\u00ed byl zvykl\u00fd. Jeho srdce dok\u00e1zalo k rychlosti vyburcovat opravdu jen m\u00e1loco.<\/p>\n

Bill Kaulitz Tr\u00fcmper.<\/em> Pronesl ti\u0161e v duchu a s\u00e1hl si pod mikinu, kde vylovil jeho slo\u017eku. Vyndal v\u0161echny fotografie, kter\u00e9 zachycovaly jeho cestu \u017eivotem a podrobn\u011b je studoval. Hledal n\u011bco, co by mu pomohlo se o n\u011bm n\u011bco dozv\u011bd\u011bt, naj\u00edt jeho slabinu nebo n\u011bco u\u017eite\u010dn\u00e9ho. Pot\u0159eboval se o n\u011bm dozv\u011bd\u011bt cokoli, co by mu usnadnilo jeho \u00fakol. Cht\u011bl v\u011bd\u011bt, jak se chov\u00e1, co m\u00e1 r\u00e1d, jestli je spokojen\u00fd, zbab\u011bl\u00fd, chytr\u00fd a tak d\u00e1le. Musel u n\u011bj prov\u00e9st podrobnou vnit\u0159n\u00ed anal\u00fdzu, aby pl\u00e1n prob\u011bhl bez probl\u00e9mu.<\/div>\n

Kdy\u017e pak ani po patn\u00e1cti minut\u00e1ch na nic nep\u0159i\u0161el, vyt\u00e1hl z kapsy d\u017e\u00edn\u016f malou izolepu a postupn\u011b v\u0161echny fotografie p\u0159ipevnil ke st\u011bn\u011b p\u0159esn\u011b v po\u0159ad\u00ed, v jak\u00e9m je dostal. Od t\u00e9 nejstar\u0161\u00ed po tu nejmlad\u0161\u00ed.<\/div>\n
Do\u0161lo mu, \u017ee tenhle p\u0159\u00edpad bude o n\u011bco obt\u00ed\u017en\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e v\u0161echny p\u0159edchoz\u00ed. Nedok\u00e1zal p\u0159esn\u011b ur\u010dit, pro\u010d to tak c\u00edtil, ale jeho intuice mu d\u00e1vala jasn\u011b najevo, \u017ee v tomhle m\u011bst\u011b se pou\u0161t\u00ed do v\u011bt\u0161\u00edho nebezpe\u010d\u00ed ne\u017e norm\u00e1ln\u011b.<\/div>\n
No Bille,<\/em> poslal mu v mysli tichounk\u00fd vzkaz, jako ka\u017ed\u00e9mu, s k\u00fdm m\u011bl v minulosti co do\u010din\u011bn\u00ed, jenom douf\u00e1m, \u017ee to p\u0159e\u017eije\u0161.<\/p>\n

<\/em> autor: SakuraUchihaHaruno13<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: SakuraUchihaHaruno13 Bill zara\u017een\u011b st\u00e1l u okna a ti\u0161e hled\u011bl na m\u00edsto, kde se nep\u0159edstaven\u00fd kluk ztratil. Jeho t\u011blo op\u011bt zaplavila nesnesiteln\u00e1 vlna samoty a smutku. P\u0159i\u0161lo mu, jako by znovu mohl m\u00edt, co cht\u011bl, ale v posledn\u00edm okam\u017eiku mu to uteklo,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[614],"tags":[],"class_list":["post-3119","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-pohar-z-puli-prazdny"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3119","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3119"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3119\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3119"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3119"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3119"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}