{"id":3121,"date":"2015-04-22T16:00:00","date_gmt":"2015-04-22T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3110"},"modified":"2015-04-22T16:00:00","modified_gmt":"2015-04-22T15:00:00","slug":"turn-back-time-18-3-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/04\/22\/turn-back-time-18-3-3\/","title":{"rendered":"Turn Back Time 18. (3\/3)"},"content":{"rendered":"
autor: Izzap<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Jak ti je?“ zeptal se Tom n\u00e1sleduj\u00edc\u00edho ve\u010dera. Na krajinu u\u017e padl soumrak a na tmav\u00e9 obloze se za\u010daly ukazovat hv\u011bzdy, je\u017e z\u00e1\u0159ily s touhou po pozornosti lid\u00ed na Zemi pod nimi.<\/div>\n
Bill se pohnul proti Tomovu t\u011blu, pevn\u011bji se k n\u011bmu p\u0159itulil, p\u0159evr\u00e1til se na bok a pravou nohu p\u0159ehodil p\u0159es Tomovy. Hlavu si op\u0159el o dred\u00e1\u010d\u016fv zdvihaj\u00edc\u00ed se hrudn\u00edk a zav\u0159el o\u010di.<\/div>\n
„Jsem unaven\u00fd,“ zamumlal ti\u0161e sotva sly\u0161iteln\u00fdm hlasem. Zase se zavrt\u011bl, nemohl naj\u00edt pohodlnou polohu. Ale uvolnil se, jakmile mu Tom polo\u017eil ruku na ramena a p\u0159it\u00e1hl si ho bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
„To v\u011b\u0159\u00edm,“ op\u00e1\u010dil dred\u00e1\u010d a vtiskl malou pusu na vr\u0161ek Billovy hlavy. Kdy\u017e se odt\u00e1hl, uhladil p\u00e1r neposedn\u00fdch havran\u00edch pramen\u016f a p\u0159itiskl si Billovu hlavu ke sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Spokojen\u011b vydechl a uvolnil se. Pod\u00edval se na no\u010dn\u00ed nebe a pohled mu padl na z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed hv\u011bzdy. M\u00edrn\u011b se usm\u00e1l a p\u0159itiskl si Billa je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e. Na odhalen\u00e9 \u010d\u00e1sti sv\u00fdch t\u011bl c\u00edtili chlapci polibky chladn\u00e9ho v\u00e1nku.<\/p>\n

Le\u017eeli v zadn\u00ed zahr\u00e1dce u domu Tr\u00fcmperov\u00fdch. Navzdory bl\u00edzkosti rezidence se k sob\u011b kluci tulili mnohem v\u00edc, ne\u017e by bylo v t\u00e9hle dob\u011b b\u011b\u017en\u00e9 u p\u0159\u00e1tel. Ale byli spolu, schovan\u00ed ve st\u00ednu vysok\u00e9 tr\u00e1vy, tak sami, jak jen mohli v tomto \u010dase b\u00fdt. Nicm\u00e9n\u011b nebyli hloup\u00ed. Nezkusili by d\u011blat nic v\u00edc tady na otev\u0159en\u00e9m prostranstv\u00ed, vystaveni zbytku sv\u011bta.<\/div>\n

Jejich oble\u010den\u00ed z\u016fstalo na sv\u00e9m m\u00edst\u011b, jejich rty byly rozd\u011blen\u00e9, a to nejv\u00edc, co si dovolili, bylo objet\u00ed. Objet\u00ed dvou chlapc\u016f, kte\u0159\u00ed necht\u011bli nic v\u00edc ne\u017e sd\u00edlet svou l\u00e1sku se sv\u011btem.<\/div>\n
Ale to nemohli.<\/div>\n
Alespo\u0148 ne s t\u00edmhle sv\u011btem. V\u011bt\u0161ina by nerozum\u011bla a v o\u010d\u00edch t\u00e9hle v\u011bt\u0161iny je jejich l\u00e1ska skand\u00e1l. Je to n\u011bco, co by m\u011blo v\u017edycky z\u016fstat pouhou f\u00e1mou a nikdy nezaj\u00edt d\u00e1l ne\u017e do n\u011b\u010d\u00ed p\u0159edstavivosti. Takov\u00e1 l\u00e1ska je pro v\u011bt\u0161inu lid\u00ed h\u0159\u00edchem a n\u011b\u010d\u00edm, co m\u00e1 z\u016fstat jenom ve vypr\u00e1v\u011bn\u00fdch p\u0159\u00edb\u011bz\u00edch.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Bill to nen\u00e1vid\u011bl. V\u017edycky se v t\u00e9hle dob\u011b c\u00edtil tak nem\u00edstn\u011b. \u017dil a pohyboval se ve spole\u010dnosti lid\u00ed, kte\u0159\u00ed nikdy \u00fapln\u011b nepochop\u00ed jeho prav\u00e9 j\u00e1, \u010dlov\u011bka, jen\u017e se schov\u00e1v\u00e1 p\u0159ed zbytkem sv\u011bta, \u010dlov\u011bka, jen\u017e je v soukrom\u00ed n\u011b\u010d\u00edm jin\u00fdm. Nez\u00e1le\u017eelo na tom, jak moc se nutil do toho chovat se tak, jak po n\u011bm cht\u011bli ostatn\u00ed. Nikdy se to, co d\u00e1v\u00e1 najevo navenek, nespoj\u00ed s t\u00edm \u010dlov\u011bkem, jen\u017e \u017eije uvnit\u0159 n\u011bj. Mohl si vz\u00edt oblek a chodit do \u0161koly a s pot\u011b\u0161en\u00edm se d\u00edvat na p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9 d\u00edvky jako zbytek chlapc\u016f jeho v\u011bku. Ale ve skute\u010dnosti byl jin\u00fd. Byla to jenom p\u0159etv\u00e1\u0159ka, kter\u00e1 m\u011bla pot\u011b\u0161it ostatn\u00ed.<\/div>\n
Mohl d\u00edvk\u00e1m v\u011bnovat t\u00e9m\u011b\u0159 koketn\u00ed \u00fasm\u011bvy a kdokoliv by \u0159ekl, \u017ee se zaj\u00edm\u00e1 o sle\u010dnu, na kterou takhle reaguje, ale pro Billa to nebylo nic v\u00edc ne\u017e \u00fasm\u011bv. Pro Billa za t\u00edm \u00fasm\u011bvem nebyly \u017e\u00e1dn\u00e9 emoce, bu\u0161en\u00ed srdce nebo n\u011bco podobn\u00e9ho.<\/div>\n
Ne\u2026 Emoce a spla\u0161en\u00e9 srdce a zpocen\u00e9 dlan\u011b p\u0159ich\u00e1zej\u00ed jenom s \u00fasm\u011bvem, jen\u017e je ur\u010den\u00fd Tomovi. Jak krut\u00fd byl osud\u2026 Zamiloval se do chlapce z jin\u00e9 doby. Ne\u0161t\u011bst\u00ed, chyba ve hv\u011bzd\u00e1ch, \u0159\u00edkejte tomu, jak je v\u00e1m libo, ale zkr\u00e1tka Billa s Tomem d\u011blilo sto let a byli spojen\u00ed mrz\u00e1ckou vodn\u00ed pumpou, kter\u00e1 zastupuje n\u011bjak\u00fd druh \u010dasov\u00e9ho port\u00e1lu, pokud to tak chcete naz\u00fdvat.<\/div>\n
B\u00fdt spolu vypadalo jako jednoduch\u00fd koncept.<\/div>\n
A m\u011blo by to tak b\u00fdt.<\/div>\n
\n

Bill by m\u011bl b\u00fdt schopn\u00fd ut\u00e9ct a p\u0159ipojit se k Tomovi v budoucnosti, kde by \u017eili \u0161\u0165astn\u011b a svobodn\u011b. Bill by u\u017e nebyl spole\u010densky nep\u0159ijateln\u00fd kv\u016fli tomu, co c\u00edt\u00ed – alespo\u0148 ne tak jako tady. Byli by voln\u00ed jako pt\u00e1ci, spolu. Mohli by d\u011blat, cokoliv by cht\u011bli, mohli by se milovat bez p\u0159ek\u00e1\u017eek – tak, jak tou\u017e\u00ed.<\/p><\/div>\n

Ale\u2026 Bill pat\u0159il do roku 1908, nebo ne?<\/div>\n
Neum\u011bl si p\u0159edstavit, \u017ee by naz\u00fdval dvac\u00e1t\u00e9 prvn\u00ed stolet\u00ed sv\u00fdm domovem. Bylo tak bizarn\u00ed s t\u00edm bl\u00e1zniv\u00fdm oble\u010den\u00edm a spla\u0161en\u00fdmi auty a budovami a\u2026 a\u2026 v\u0161emi za\u0159\u00edzen\u00edmi, kter\u00e1 se zapnou jenom stisknut\u00edm knofl\u00edku a reaguj\u00ed na dotek prstu. A jak se v\u0161echny hlasy a n\u00e1stroje dostanou do t\u011bch mal\u00fdch sluch\u00e1tek\u2026 nebo jsou v t\u00e9 mal\u00e9 krabi\u010dce, kter\u00e9 Tom \u0159\u00edk\u00e1 iPod? Nebo ty pohybliv\u00e9 obr\u00e1zky\u2026 v\u0161ichni ti mal\u00ed lidi\u010dkov\u00e9 p\u0159ece nem\u016f\u017eou \u017e\u00edt ve v\u0161ech t\u011bch bedn\u00e1ch!<\/div>\n
Pro Billa bylo v\u0161echno obrovsky fascinuj\u00edc\u00ed, o v\u011bt\u0161in\u011b v\u011bc\u00ed nikdy p\u0159edt\u00edm nesly\u0161el. A\u010dkoliv n\u011bco bylo samoz\u0159ejm\u011b vynalezeno u\u017e v devaten\u00e1ct\u00e9m stolet\u00ed nebo na za\u010d\u00e1tku dvac\u00e1t\u00e9ho, rozd\u00edly mezi t\u00edm, jak vypadaly v\u011bci, t\u0159eba auta, v t\u011bchhle dob\u00e1ch a v roce 2008 byly v\u00edce ne\u017e patrn\u00e9. Bill m\u016f\u017ee cestovat do jedenadvac\u00e1t\u00e9ho stolet\u00ed (jak je to mo\u017en\u00e9, to po\u0159\u00e1d nikdo nev\u00ed) znovu a znovu, ale po\u0159\u00e1d pro n\u011bj tenhle sv\u011bt bude ciz\u00ed. Nez\u00e1le\u017eelo na tom, kolik znalost\u00ed o nov\u00fdch technologi\u00edch z\u00edsk\u00e1, stejn\u011b mu to v hlav\u011b nebude d\u00e1vat smysl.<\/div>\n
Budoucnost mu nikdy nep\u0159ipadala jako m\u00edsto, kter\u00e9 by mohl nazvat domovem.<\/div>\n
A\u010dkoliv by si p\u0159\u00e1l, aby se to jednou zm\u011bnilo.<\/p>\n

„Bille, jsi je\u0161t\u011b vzh\u016fru?“ zeptal se Tom ti\u0161e, o\u010dividn\u011b p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee Bill u\u017e usnul.<\/div>\n

Ale Bill nespal. Otev\u0159el o\u010di, vytr\u017een\u00fd z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed, a zvedl hlavu, aby se pod\u00edval Tomovi do obli\u010deje. Usm\u00e1l se, unaven\u011b a l\u00edn\u011b, a sna\u017eil se prot\u00e1hnout.<\/div>\n
„Jsem st\u00e1le vzh\u016fru, pane Kaulitzi,“ za\u0161eptal.<\/div>\n
Tom se rozesm\u00e1l a pak si k sob\u011b Billa v\u00edc p\u0159ivinul, kdy\u017e uc\u00edtil, jak se kv\u016fli chladn\u00e9mu vzduchu zachv\u011bl. „Pane Kaulitzi?“ zopakoval skepticky. Zaj\u00edmalo ho, pro\u010d ho Bill po\u0159\u00e1d naz\u00fdv\u00e1 p\u0159\u00edjmen\u00edm.<\/div>\n
„Hm,“ zareagoval Bill se sm\u00edchem a zabo\u0159il hlavu do dred\u00e1\u010dova hrudn\u00edku. Zav\u0159el o\u010di a v\u00edc se p\u0159itulil. Ruce m\u011bl zkroucen\u00e9 sm\u011brem k vlastn\u00ed hrudi a op\u0159en\u00e9 o Tom\u016fv bok. Polkl a unaven\u011b si ol\u00edzl rty. Znovu trochu zm\u011bnil pozici. Zaz\u00edval a pak se opravil: „Tomi.“<\/div>\n
Tom se usm\u00e1l a krou\u017eiv\u011b hladil Billovo rameno. Pevn\u011b chlapce obj\u00edmal a vzhl\u00ed\u017eel k t\u00e9m\u011b\u0159 \u010dern\u00e9 obloze. Sv\u011btlo mizelo, opou\u0161t\u011blo nebe a jeho m\u00edsto zabrala temnota, kterou ob\u010das prosv\u00edtily hv\u011bzdy osv\u011btluj\u00edc\u00ed ka\u017ed\u00e9 m\u00edsto, je\u017e to pot\u0159ebovalo. M\u011bs\u00edc byl skoro v \u00fapl\u0148ku, a\u010dkoliv mu zb\u00fdvalo je\u0161t\u011b p\u00e1r dn\u00ed. Z\u00e1\u0159il do noci a nejist\u011b shl\u00ed\u017eel na Zemi.<\/p>\n

„Mus\u00ed\u0161 toto l\u00e9to odjet, Tomi?“ zeptal se Bill m\u011bkce, jeho hlas Toma trochu p\u0159ekvapil.<\/div>\n

Dredat\u00fd chlapec odhl\u00e9dl od hv\u011bzdn\u00e9 oblohy a shl\u00e9dl do nyn\u00ed otev\u0159en\u00fdch o\u010d\u00ed kluka ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di. Nepohodln\u011b se usm\u00e1l.<\/div>\n
„Nav\u0161t\u00edv\u00edm t\u011b.“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“<\/div>\n
Tom vt\u00e1hl spodn\u00ed ret mezi zuby. Ti\u0161e odpov\u011bd\u011bl: „Zkus\u00edm to.“<\/div>\n
Bill si povzdechl, ale p\u0159im\u011bl se m\u00edrn\u011b uculit. „P\u0159eji si, abys mohl-“ za\u010dal, ale p\u0159estal mluvit v okam\u017eiku, kdy v u\u0161\u00edch obou chlapc\u016f zazn\u011bl ostr\u00fd hlas.<\/div>\n
„Wilhelme! Wilhelme, jsi tu n\u011bkde?“<\/div>\n
Bill ztuhnul pod vlivem mat\u010dina hlasu oz\u00fdvaj\u00edc\u00edho se od domu. Svoje o\u010di spojil s Tomov\u00fdmi. Oba v nich m\u011bli zklam\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Wilhelme?“<\/div>\n
Tom na Billa k\u00fdvl, aby mu nazna\u010dil, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku j\u00ed odpov\u011bd\u011bt.<\/div>\n
Bill nesly\u0161n\u011b vydechl a posadil se. Oto\u010dil hlavu sm\u011brem k domu a spat\u0159il mat\u010dinu siluetu v matn\u00e9m sv\u011btle vych\u00e1zej\u00edc\u00edm od zadn\u00edch dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Wilhelme, tv\u016fj otec \u0159ekl, \u017ee t\u011b vid\u011bl sp\u011bchat-„<\/div>\n
„Ano, matko, jsem tady,“ zavolal Bill nazp\u011bt.<\/div>\n
„Oh, bo\u017ee dobr\u00fd, Wilhelme,“ op\u00e1\u010dila \u017eena a oto\u010dila se sm\u011brem, z n\u011bho\u017e p\u0159ich\u00e1zel hlas jej\u00edho syna, ale ve slab\u00e9m sv\u011btle nem\u011bla moc dobr\u00fd v\u00fdhled. V\u0161echno, co vid\u011bla, byly tajemn\u00e9 st\u00edny strom\u016f. „Co d\u011bl\u00e1\u0161 venku v tuto hodinu? Z\u00edtra jde\u0161 do \u0161koly, tak\u017ee si posp\u011b\u0161 a a\u0165 u\u017e jsi uvnit\u0159. Nepot\u0159ebuji od tv\u00e9 vyu\u010duj\u00edc\u00ed poslouchat, jak jsi op\u011bt usnul b\u011bhem hodiny-„<\/div>\n
„Dob\u0159e, matko, u\u017e jdu!“ zavolal na ni Bill hlasit\u011bji, ne\u017e bylo nutn\u00e9, ani se neobt\u011b\u017eoval skr\u00fdt svoje podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed.<\/p>\n

\u017dena za\u010dala cosi mumlat, ale chlapec u\u017e obr\u00e1til pozornost k Tomovi.<\/div>\n

„H\u00e1d\u00e1m, \u017ee se pro te\u010f mus\u00edm rozlou\u010dit, pane Kaulitzi,“ \u0159ekl ti\u0161e, hlas na hranici \u0161epotu.<\/div>\n
Tom se usm\u00e1l a nat\u00e1hl ruku, aby zastr\u010dil p\u00e1r zbloudil\u00fdch havran\u00edch pramen\u016f Billovi za ucho. „Ty a ta tvoje \u0159\u00e1dn\u00e1 sbohem,“ op\u00e1\u010dil se zasm\u00e1n\u00edm.<\/div>\n
„Nu\u017ee, co jin\u00e9ho bych m\u011bl \u0159\u00edct?“<\/div>\n
„Ne \u0159\u00edct, ud\u011blat.“<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou, ale pak se zeptal: „Dob\u0159e, co bych m\u011bl ud\u011blat, Tomi?“<\/div>\n
Tom na n\u011bj p\u00e1r okam\u017eik\u016f intenzivn\u011b z\u00edral, hlavu m\u00edrn\u011b naklon\u011bnou na stranu a spodn\u00ed ret vta\u017een\u00fd mezi zuby.<\/div>\n
Po\u0165ouchle se usm\u00e1l a odpov\u011bd\u011bl: „Polib m\u011b.“<\/div>\n
Bill otev\u0159el pusu, aby vyj\u00e1d\u0159il nesouhlas. Takov\u00e9 rozlou\u010den\u00ed by bylo nevhodn\u00e9, \u017ee? Ale ne\u017e mohl promluvit, jeho rty byly zajat\u00e9 v jemn\u00e9m, ale v\u00e1\u0161niv\u00e9m polibku.<\/div>\n
Byl kr\u00e1tk\u00fd a jednoduch\u00fd, jasn\u00fd. Jak rychle za\u010dal, tak rychle skon\u010dil. Bill se p\u0159istihl, jak na Toma z\u00edr\u00e1 s otev\u0159enou pusou a nem\u016f\u017ee se nadechnout.<\/p>\n

„Wilhelme, myslela jsem, \u017ee jde\u0161?“<\/div>\n

Obvykle by se Bill p\u0159ikr\u010dil pod mat\u010din\u00fdm striktn\u00edm t\u00f3nem, ale te\u010f se jenom po\u0159\u00e1d usm\u00edval na Toma, p\u0159ipitom\u011ble se zubil. Postavil se a uk\u00e1zal palcem sm\u011brem k domu, p\u0159i\u010dem\u017e nep\u0159est\u00e1val sledovat p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9ho dredat\u00e9ho chlapec, jen\u017e po\u0159\u00e1d sed\u011bl na zemi. „J\u00e1\u2026 m\u011bl bych j\u00edt,“ za\u0161eptal bez dechu.<\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvl a m\u00edrn\u011b se usm\u00e1l.<\/div>\n
Bill se pozadu roze\u0161el k domu, odm\u00edtal se oto\u010dit, aby se d\u00edval, kam jde. Po\u0159\u00e1d sledoval svou l\u00e1sku, od kter\u00e9 se vzdaloval.<\/div>\n
Tom rty nazna\u010dil Miluju t\u011b<\/em>. Bill ta slova navzdory mdl\u00e9mu sv\u011btlu zachytil.<\/div>\n
Tak\u00e9 t\u011b miluji<\/em> z jeho \u00fast ihned n\u00e1sledovalo.<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek se naposled usm\u00e1l, pak se oto\u010dil a dob\u011bhl k zadn\u00edm dve\u0159\u00edm domu, odkud zaslechl netrp\u011bliv\u00e9 mat\u010dino zaka\u0161l\u00e1n\u00ed. Na posledn\u00edch schodech vedouc\u00edch dom\u016f zpomalil a proklouzl dovnit\u0159 po matce.<\/div>\n
„Cos tam venku d\u011blal?“ zeptala se \u017eena zv\u011bdav\u011b a zav\u0159ela za sv\u00fdm synem dve\u0159e.<\/div>\n
„Oh, jenom\u2026 jsem se d\u00edval na hv\u011bzdy.“<\/div>\n
„D\u00edval ses na hv\u011bzdy?“ Matka se srde\u010dn\u011b rozesm\u00e1la a zavrt\u011bla hlavou. Polo\u017eila ruku na chlapcova z\u00e1da a sm\u011b\u0159ovala ho d\u00e1l do domu. „Nu, venku je zima, nerada bych, aby ses nachladil.“<\/div>\n
„Matko, pros\u00edm t\u011b,“ op\u00e1\u010dil Bill se zachecht\u00e1n\u00edm.<\/div>\n
„Wilhelme, jsem tvoje matka. Moje pr\u00e1ce je se starat.“<\/div>\n
„Ale star\u00e1\u0161 se p\u0159\u00edli\u0161 \u010dasto, matko.“<\/div>\n
„Nu, mus\u00edm svou pr\u00e1ci d\u011blat dob\u0159e, \u017ee?“ op\u00e1\u010dila \u017eena s \u00fasm\u011bvem. „A nyn\u00ed se jdi um\u00fdt a alou do postele, je pozd\u011b.“ Popl\u00e1cala sv\u00e9ho syna po z\u00e1dech a postr\u010dila ho kup\u0159edu. Stanuli pod schodi\u0161t\u011bm vedouc\u00edm do patra.<\/div>\n
„Dob\u0159e, dob\u0159e, dobrou noc, matko,“ \u0159ekl ti\u0161e Bill.<\/p>\n

Byl v p\u016flce schod\u016f, kdy\u017e se za n\u00edm znovu ozval mat\u010din hlas, jen\u017e zastavil jeho kroky.<\/div>\n

„St\u00e1le kulh\u00e1\u0161,“ prohl\u00e1sila \u017eena. „M\u00e1m zavolat doktora-„<\/div>\n
„Ne,“ p\u0159eru\u0161il ji chlapec okam\u017eit\u011b a ohl\u00e9dl se p\u0159es rameno. „Jsem v po\u0159\u00e1dku, matko, jen jsem\u2026 spadl a zvrtnul si kotn\u00edk, jak jsem ti v\u010dera \u0159\u00edkal, vzpom\u00edn\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Ano, vzpom\u00edn\u00e1m si, jen si d\u011bl\u00e1m starosti, mohlo by to b\u00fdt n\u011bco v\u00e1\u017en\u00e9ho. St\u00e1le to bol\u00ed?“<\/div>\n
Bill si povzdechl a oto\u010dil se, aby pokra\u010doval v cest\u011b po schodech, p\u0159i\u010dem\u017e se sna\u017eil o co nejnorm\u00e1ln\u011bj\u0161\u00ed ch\u016fzi. Ale nemohl si pomoct. Po\u0159\u00e1d ho bolel zadek. „Hoj\u00ed se to,“ odpov\u011bd\u011bl rychle pot\u00e9, co do\u0161el do patra.<\/div>\n
Rychle a ti\u0161e p\u0159ekonal zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed vzd\u00e1lenost do sv\u00e9 lo\u017enice, ignoroval nutk\u00e1n\u00ed bolest\u00ed pajdat.<\/div>\n
Jist\u011b, po\u0159\u00e1d to \u0161t\u00edpalo a bylo to nep\u0159\u00edjemn\u00e9, ale on by nikdy nelitoval toho, co s Tomem ud\u011blali.<\/p>\n

Vstoupil do pokoje, zav\u0159el a sebou dve\u0159e a p\u0159e\u0161el k oknu. Pod\u00edval se do zahrady a sna\u017eil se prohl\u00e9dnout skrz st\u00edny a zjistit, jestli tam Tom po\u0159\u00e1d stoj\u00ed, nebo u\u017e je na cest\u011b dom\u016f. Po minut\u011b Bill usoudil, \u017ee je jeho milenec u\u017e pry\u010d, a odvr\u00e1til se od okna. Rozhl\u00e9dl se po ztemn\u011bl\u00e9m pokoji oz\u00e1\u0159en\u00e9m jen sv\u011btlem m\u011bs\u00edce. O\u010dima t\u011bkal od jednoho p\u0159edm\u011btu ke druh\u00e9mu. Zarazil se, kdy\u017e se pod\u00edval na postel. Ne proto, \u017ee by tou\u017eil po sp\u00e1nku. Ani se ned\u00edval na horn\u00ed \u010d\u00e1st postele. Jeho zrak padl na mal\u00fd prostor mezi matrac\u00ed a d\u0159ev\u011bnou podlahou. P\u0159isp\u011bchal k l\u016f\u017eku a klekl si, aby rychle vlezl pod postel. Nadzvedl p\u0159ikr\u00fdvky a nat\u00e1hl se do skryt\u00e9ho prostoru. M\u00edrn\u011b se usm\u00e1l, kdy\u017e volnou rukou nahmatal schovan\u00fd p\u0159edm\u011bt, tajemstv\u00ed, je\u017e bylo skryto ka\u017ed\u00e9mu, kdo by ve\u0161el do m\u00edstnosti. Pustil p\u0159ikr\u00fdvky, skopl boty a vy\u0161plhal na matraci. P\u0159iplazil se a\u017e do rohu, do prostoru mezi pol\u0161t\u00e1\u0159 a ze\u010f, a pohodln\u011b se posadil. P\u0159it\u00e1hl si kolena k hrudn\u00edku a objal p\u0159edm\u011bt ve sv\u00fdch rukou.<\/a> Byla to star\u00e1 vln\u011bn\u00e1 deka z p\u0159edchoz\u00edho dne. Bill do l\u00e1tky zabo\u0159il nos a zhluboka se nadechl.<\/div>\n

Naho\u0159kl\u00e1 v\u016fn\u011b ude\u0159ila na jeho smysly a chlapec \u0161\u0165astn\u011b vydechl, zav\u0159el o\u010di a objal deku stejn\u00fdm zp\u016fsobem, jak\u00fdm d\u00edt\u011b sv\u00edr\u00e1 ply\u0161ov\u00e9ho medv\u00eddka, u kter\u00e9ho hled\u00e1 ochranu a l\u00e1sku, j\u00ed\u017e se mu moment\u00e1ln\u011b nedost\u00e1v\u00e1 z lidsk\u00e9ho kontaktu. Je to ta druh\u00e1 nejlep\u0161\u00ed v\u011bc.<\/p>\n

Bill se znovu nadechl a zavrtal se do pol\u0161t\u00e1\u0159e, pomalu se vzdaloval od zdi a pokl\u00e1dal se na bok, p\u0159i\u010dem\u017e z\u016fst\u00e1val v rohu. S jeho smysly si pohr\u00e1valy rozli\u010dn\u00e9 od\u00e9ry, je\u017e ho z\u00e1rove\u0148 vtahovaly a vzdalovaly od sp\u00e1nku. Deka mu bude v\u017edycky p\u0159ipom\u00ednat to speci\u00e1ln\u00ed setk\u00e1n\u00ed z minul\u00e9ho dne. Ten \u010das, na kter\u00fd nikdy nezapomene. Ale nebyly to v\u016fn\u011b v\u010derej\u0161ka, d\u00edky kter\u00fdm se Bill usm\u00edval. Nebyla to tahle v\u016fn\u011b, kter\u00e1 ho nutila sv\u00edrat p\u0159ikr\u00fdvku a schov\u00e1vat ji pod postel\u00ed pro noci, jako je tahle. Byla to v\u016fn\u011b, kter\u00e1 se mixovala se v\u0161emi ostatn\u00edmi, schovan\u00e1, a p\u0159esto patrn\u00e1. Byla to v\u016fn\u011b, je\u017e \u00fato\u010dila na jeho \u010dichov\u00e9 bu\u0148ky a zar\u00fdvala se mu do podv\u011bdom\u00ed. Vytrhla by ho i z nejhlub\u0161\u00edho sp\u00e1nku. Je to nezam\u011bniteln\u00e1 v\u016fn\u011b, kterou si Bill b\u011bhem uplynul\u00fdch m\u011bs\u00edc\u016f naprosto zamiloval.<\/div>\n

Tomova v\u016fn\u011b.<\/div>\n
Bill sev\u0159el deku pevn\u011bji a propadl se do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f.<\/p>\n

autor: Izzap<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Allka<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/span><\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Izzap „Jak ti je?“ zeptal se Tom n\u00e1sleduj\u00edc\u00edho ve\u010dera. Na krajinu u\u017e padl soumrak a na tmav\u00e9 obloze se za\u010daly ukazovat hv\u011bzdy, je\u017e z\u00e1\u0159ily s touhou po pozornosti lid\u00ed na Zemi pod nimi. Bill se pohnul proti Tomovu t\u011blu, pevn\u011bji se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[606],"tags":[],"class_list":["post-3121","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-turn-back-time"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3121","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3121"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3121\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3121"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3121"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3121"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}