{"id":3130,"date":"2015-04-19T16:00:00","date_gmt":"2015-04-19T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3119"},"modified":"2015-04-19T16:00:00","modified_gmt":"2015-04-19T15:00:00","slug":"the-hitchhiker-21","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/04\/19\/the-hitchhiker-21\/","title":{"rendered":"The Hitchhiker 21."},"content":{"rendered":"
autor: Zarlina<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Bude\u0161 mi chyb\u011bt<\/p>\n

<\/em> Bill sed\u011bl s p\u0159ek\u0159\u00ed\u017een\u00fdma nohama na posteli, sledoval televizn\u00ed obrazovku, zat\u00edmco \u010dekal na Toma, ne\u017e vyleze ze sprchy. Bylo docela brzy, d\u0159\u00edv ne\u017e byli zvykl\u00ed r\u00e1no vst\u00e1vat, ale Tom se probudil a ode\u0161el z postele a kr\u00e1tce pot\u00e9 se Bill rozhodl vyl\u00e9zt taky, nec\u00edtil se na to, aby d\u00e1l spal, ani\u017e by m\u011bl star\u0161\u00edho mu\u017ee vedle sebe.<\/p>\n

Trochu se ob\u00e1val toho, jak si zvykl sp\u00e1t vedle Toma. Postel byla tak pr\u00e1zdn\u00e1 ve stejn\u00e9m okam\u017eiku, kdy Tom ode\u0161el, \u017ee v\u011bd\u011bl jen o p\u00e1r minut pozd\u011bji, \u017ee u\u017e nebude moct sp\u00e1t, bez ohledu na to, jak byl unaven\u00fd. S Tomem se c\u00edtil v bezpe\u010d\u00ed a nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 no\u010dn\u00ed m\u016fry od chv\u00edle, kdy se s n\u00edm setkal. I v za\u010d\u00e1tku, kdy\u017e mu je\u0161t\u011b pln\u011b ned\u016fv\u011b\u0159oval, se jeho b\u011b\u017en\u00e9 no\u010dn\u00ed m\u016fry dr\u017eely d\u00e1l. Nebyl si jist\u00fd pro\u010d, ale n\u011bjak se vedle Toma c\u00edtil bezpe\u010dn\u011bji, jako by jej mohl ochr\u00e1nit p\u0159ed d\u00e9mony v jeho hlav\u011b.<\/p>\n

Povzdechl si a p\u0159epnul kan\u00e1l na televizi, zap\u0159el se rukama o postel p\u0159i sledov\u00e1n\u00ed obrazovky unaven\u00fdma o\u010dima. V\u010derej\u0161\u00ed ve\u010der mu dlouho trvalo, ne\u017e usnul, m\u011bl starosti o tom, co se bude d\u00edt d\u00e1l. Tohle byl jejich posledn\u00ed cel\u00fd den spolu, n\u00e1sledovala jejich posledn\u00ed noc. Tom mu \u0159ekl, \u017ee nechce z\u016fstat v New Yorku p\u0159es noc, proto\u017ee to tam je o mnoho dra\u017e\u0161\u00ed. Tak\u017ee jen dod\u00e1 sv\u00e9 zbo\u017e\u00ed, z\u00edsk\u00e1 nov\u00e9 zak\u00e1zky a pak opust\u00ed m\u011bsto, aby se vyspal n\u011bkde jinde, kde to bude levn\u011bj\u0161\u00ed, a nebude m\u00edt \u010das Billa dopoledne odv\u00e9zt zp\u011bt, tak\u017ee to bylo v\u0161e. Jejich posledn\u00ed noc. Pak bude konec.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Bill byl tak bl\u00edzko tomu, aby se Toma zeptal, jestli tam nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd zp\u016fsob, jak by mohl j\u00edt s n\u00edm, ale rozmyslel si to. Tom ho m\u011bl r\u00e1d, ale znali se vz\u00e1jemn\u011b jen t\u00fdden a jeho pocity by se mohly rychle zm\u011bnit, ani jeden z nich si dokonce nemohl b\u00fdt jist\u00fd t\u00edm, co c\u00edtili, proto\u017ee to bylo je\u0161t\u011b p\u0159\u00edli\u0161 nov\u00e9 na to, aby v\u011bd\u011bli, jestli to vydr\u017e\u00ed.<\/div>\n
Bill si ani nebyl jist\u00fd, co k Tomovi c\u00edt\u00ed. V\u011bd\u011bl, \u017ee ho m\u00e1 r\u00e1d, v\u011bd\u011bl, \u017ee se s n\u00edm c\u00edt\u00ed v bezpe\u010d\u00ed a v\u011bd\u011bl, \u017ee se s n\u00edm c\u00edt\u00ed \u0161\u0165astn\u00fd. Ale nebyly to stejn\u00e9 pocity, kter\u00e9 m\u00e1te s p\u0159\u00e1teli? Nemuselo to znamenat nic.<\/p>\n

Krom\u011b toho, \u017ee si nep\u0159ejete, aby v\u00e1s va\u0161i p\u0159\u00e1tele pol\u00edbili. A Bill necht\u011bl nic jin\u00e9ho v\u00edc, ne\u017e znovu uc\u00edtit Tomovy rty na sv\u00fdch vlastn\u00edch. Ale v\u011bd\u011bl, \u017ee se to nestane, a v\u011bd\u011bl, \u017ee by byl hloup\u00fd n\u00e1pad ud\u011blat n\u011bco takov\u00e9ho, kdy\u017e u\u017e se nikdy neuvid\u00ed, proto\u017ee v p\u0159\u00edpad\u011b, \u017ee by se nakonec skute\u010dn\u011b m\u011bli r\u00e1di, pak by to bolelo je\u0161t\u011b v\u00edc, a\u017e Bill bude muset odej\u00edt, ale to nic nem\u011bnilo na skute\u010dnosti, \u017ee to opravdu cht\u011bl.<\/p>\n

Jeho my\u0161lenky byly p\u0159eru\u0161eny zn\u00e1m\u00fdm zvukem televizn\u00edch zpr\u00e1v a se svra\u0161t\u011bl\u00fdm obo\u010d\u00edm obr\u00e1til svou koncentraci zp\u011bt k obrazovce. Nem\u011bl by je sledovat, v\u011bd\u011bl, \u017ee by jej to jen na\u0161tvalo, ale bylo t\u011b\u017ek\u00e9 to p\u0159epnout, kdy\u017e u\u017e to za\u010dalo.<\/div>\n

Dr\u017eel sv\u016fj pohled na obrazovce a se siln\u011b skousnut\u00fdm rtem \u010dekal na to, co \u0159eknou, ale ve chv\u00edli, kdy se uk\u00e1zaly zn\u00e1m\u00e9 tv\u00e1\u0159e, usly\u0161el, jak se otev\u0159ely koupelnov\u00e9 dve\u0159e a tak rychl\u00fdmi pohyby uchopil ovlada\u010d a televizi vypnul. Zhluboka se nadechl, ne\u017e se obr\u00e1til k Tomovi, kter\u00fd na n\u011bj koukal s p\u0159ekvapen\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech.<\/p>\n

„U\u017e jsi vzh\u016fru?“ Zeptal se ti\u0161e a pak pohl\u00e9dl dol\u016f na ru\u010dn\u00edk kolem sv\u00e9ho pasu. „M\u011bl bych se nau\u010dit si tam nosit oble\u010den\u00ed, uchechtl se a k\u00fdvl sm\u011brem ke koupeln\u011b. „Omlouv\u00e1m se.“<\/div>\n

„Nevad\u00ed mi to,“ odpov\u011bd\u011bl Bill a prohl\u00ed\u017eel si Toma odshora dol\u016f, p\u0159i\u010dem\u017e se nutil, aby zav\u0159el \u00fasta a ne aby m\u011bl \u010delist pokleslou nad t\u00edm, jak n\u00e1dhern\u00fd star\u0161\u00ed mu\u017e je, a se skousnut\u00fdm rtem se sna\u017eil neusm\u00edvat.<\/div>\n
„Jsem si jist\u00fd, \u017ee ti to nevad\u00ed,“ odpov\u011bd\u011bl Tom s dal\u0161\u00edm uchechtnut\u00edm a hodil pohledem na \u010dernou obrazovkou televize. „Na co ses d\u00edval?“<\/div>\n
„Jen na zpr\u00e1vy,“ Bill pokr\u010dil rameny a p\u0159inutil sv\u016fj pohled, aby se setkal s Tomov\u00fdm. „Nic zaj\u00edmav\u00e9ho.“<\/div>\n
„Oh? Mo\u017en\u00e1 bychom je m\u011bli pustit znovu,“ \u0159ekl Tom a ud\u011blal krok sm\u011brem k posteli, aby se nat\u00e1hl po d\u00e1lkov\u00e9m ovlada\u010di. „Ned\u00edval jsem se na zpr\u00e1vy a ani si nep\u0159e\u010detl noviny u\u017e n\u011bkolik dn\u00ed, musel jsem toho hodn\u011b pro\u0161vihnout.“<\/div>\n
„Ne,“ \u0159ekl Bill rychle. „Byly stejn\u011b u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 u konce a nic zaj\u00edmav\u00e9ho se nestalo. Jen norm\u00e1ln\u00ed, nudn\u00e9 v\u011bci.“<\/p>\n

Tom trochu svra\u0161til obo\u010d\u00ed, ale potom pokr\u010dil rameny a obr\u00e1til se m\u00edsto toho ke sv\u00e9 sportovn\u00ed ta\u0161ce, a zat\u00edmco Bill se co nejv\u00edce sna\u017eil nez\u00edrat, vyhrabal n\u011bjak\u00e9 d\u017e\u00edny a spodn\u00ed pr\u00e1dlo, kter\u00e9 si rychle nat\u00e1hl, ne\u017e pov\u011bsil ru\u010dn\u00edk p\u0159es \u017eidli u stolu. Pak se obr\u00e1til zp\u011bt k Billovi, kter\u00fd se velmi t\u011b\u017ece sna\u017eil udr\u017eet sv\u00e9 z\u00edr\u00e1n\u00ed daleko od Tomov\u00fdch b\u0159i\u0161\u00e1k\u016f a trupu.<\/div>\n

Kdy jen za\u010dal p\u0159em\u00fd\u0161let nad star\u0161\u00edm mu\u017eem takhle? Jist\u011b, v\u017edycky si myslel, \u017ee Tom vypad\u00e1 dob\u0159e, ale tohle bylo n\u011bco jin\u00e9ho. Najednou mu srdce za\u010dalo bu\u0161it prud\u010deji a dech by se mu zrychloval, pokud by nebyl p\u0159inucen kontrolovat se poka\u017ed\u00e9, kdy si Tom sundal n\u011bjak\u00e9 to oble\u010den\u00ed, a hned pot\u00e9, kdy\u017e tam st\u00e1l oble\u010den\u00fd jen v d\u017e\u00edn\u00e1ch, Billovi najednou vyschlo v krku a musel polknout, aby odstranil ten knedl\u00edk, tvo\u0159\u00edc\u00ed se mu v krku.<\/p>\n

„Jsi okay?“ Zeptal se Tom a pohl\u00e9dl na Billa, kter\u00fd musel n\u011bkolikr\u00e1t zamrkat, aby se probral ze sv\u00fdch my\u0161lenek. „Vypad\u00e1\u0161 trochu\u2026“ ud\u011blal mal\u00e9 gesto rukou, jako by nemohl naj\u00edt to spr\u00e1vn\u00e9 slovo pro to, jak Bill opravdu vypadal.<\/div>\n

„Jo,“ p\u0159ik\u00fdvl Bill s pon\u011bkud nucen\u00fdm \u00fasm\u011bvem. „Je mi fajn. Perfektn\u011b fajn.“<\/div>\n
„Jsi si jist\u00fd?“<\/div>\n
„Jo\u2026 j\u00e1 jen\u2026“ Bill trochu zav\u00e1hal a pak si ti\u0161e povzdechl. „Je to n\u00e1\u0161 posledn\u00ed den spolu. Mysl\u00edm, \u017ee\u2026 bude\u0161 mi chyb\u011bt.“<\/div>\n
Tom pomalu p\u0159ik\u00fdvl a p\u0159e\u0161el k posteli, aby se posadil vedle n\u011bj a s jemn\u00fdma o\u010dima se setkal s jeho pohledem.<\/p>\n

„Taky mi bude\u0161 chyb\u011bt,“ \u0159ekl ti\u0161e a pousm\u00e1l se na n\u011bj. „Ale, v\u00ed\u0161, tohle nemus\u00ed b\u00fdt konec. Jednou pravd\u011bpodobn\u011b dostanu dal\u0161\u00ed dod\u00e1vku do New Yorku a mohl bych ti d\u00e1t sv\u00e9 \u010d\u00edslo, pokud chce\u0161.“ Trochu zav\u00e1hal a pak se nat\u00e1hl pro Billovu ruku a lehce ji stisknul. „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsem \u0159ekl, \u017ee u\u017e se pravd\u011bpodobn\u011b nikdy neuvid\u00edme, ale pokud chce\u0161, tak m\u016f\u017eeme,“ \u0159ekl s \u00fasm\u011bvem. „A mo\u017en\u00e1 budou potom v\u011bci jinak, ale nem\u016f\u017eeme zm\u011bnit cel\u00fd n\u00e1\u0161 \u017eivot jen po jedin\u00e9m t\u00fddnu spolu. M\u00e1m t\u011b r\u00e1d, hodn\u011b, ale je to p\u0159\u00edli\u0161 brzy na n\u011bjak\u00e1 \u017eivot m\u011bn\u00edc\u00ed rozhodnut\u00ed.“<\/div>\n

„J\u00e1 v\u00edm,“ p\u0159ik\u00fdvl Bill a i kdy\u017e d\u0159\u00edve p\u0159em\u00fd\u0161lel p\u0159esn\u011b nad t\u00edm sam\u00fdm, st\u00e1le c\u00edtil bolestiv\u00e9 p\u00edchnut\u00ed, kdy\u017e to usly\u0161el i od Toma. „Ale ty bys m\u011b cht\u011bl znovu vid\u011bt? Jestli\u017ee se jednoho dne vyd\u00e1\u0161 znovu do New Yorku?“<\/p>\n

„Jo, cht\u011bl bych,“ Tom se usm\u00e1l, ne\u017e znovu vstal z postele. „No tak, poj\u010fme se p\u0159ipravit k odchodu. Te\u010f kdy\u017e jsme u\u017e vzh\u016fru, mohli bychom za\u010d\u00edt d\u0159\u00edv a potom bychom si spolu dnes mohli d\u00e1t po\u0159\u00e1dnou ve\u010de\u0159i, proto\u017ee to bude n\u00e1\u0161 posledn\u00ed spole\u010dn\u00fd ve\u010der.“<\/div>\n

„Okay,“ Bill se usm\u00e1l a tak\u00e9 vstal z postele, zat\u00edmco se natahoval pro sv\u00e9 oble\u010den\u00ed. „Hej, Tome?“<\/div>\n
„Jo?“ Zeptal se Tom a oto\u010dil se, op\u011bt s t\u00edm n\u00e1dhern\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech.<\/div>\n
„D\u011bkuju ti.“<\/div>\n
Tom naklonil hlavu na stranu a p\u0159ekvapen\u011b se na n\u011bj pod\u00edval.<\/div>\n
„Za co?“<\/div>\n
„Za v\u0161echno,“ Bill se usm\u00e1l. „Nikdy jsem si neuv\u011bdomil, jak hloup\u00e9 bylo tohle v\u0161echno ud\u011blat. V\u0161ak v\u00ed\u0161, stopovat a tak. A\u2026 j\u00e1 si mysl\u00edm, \u017ee kdyby nebylo tebe\u2026 J\u00e1 bych\u2026“ trochu pokr\u010dil rameny a kousl se do rtu, ne\u017e to vzdal, nemohl to \u0159\u00edct nahlas. „Prost\u011b ti d\u011bkuju.“
Tom mu v\u011bnoval dal\u0161\u00ed jemn\u00fd \u00fasm\u011bv a pok\u00fdval hlavou, jako \u017ee p\u0159esn\u011b pochopil, co cht\u011bl Bill \u0159\u00edct, i beze slov.<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 za\u010d.“<\/p>\n

autor: Zarlina<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Zarlina Bude\u0161 mi chyb\u011bt Bill sed\u011bl s p\u0159ek\u0159\u00ed\u017een\u00fdma nohama na posteli, sledoval televizn\u00ed obrazovku, zat\u00edmco \u010dekal na Toma, ne\u017e vyleze ze sprchy. Bylo docela brzy, d\u0159\u00edv ne\u017e byli zvykl\u00ed r\u00e1no vst\u00e1vat, ale Tom se probudil a ode\u0161el z postele a kr\u00e1tce<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[613],"tags":[],"class_list":["post-3130","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-hitchhiker"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3130","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3130"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3130\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3130"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3130"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3130"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}