{"id":3132,"date":"2015-04-19T15:00:00","date_gmt":"2015-04-19T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3121"},"modified":"2015-04-19T15:00:00","modified_gmt":"2015-04-19T14:00:00","slug":"blue-bird-25-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/04\/19\/blue-bird-25-1-2\/","title":{"rendered":"Blue Bird 25. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Geo?“<\/div>\n
„Babi?“<\/div>\n
„Co blbne\u0161? To jsem j\u00e1.“<\/div>\n
„Kdo j\u00e1?“<\/div>\n
„Tom,“ ozvalo se na druh\u00e9 stran\u011b telefonu pobaven\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„Nezn\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00e9ho Toma,“ tich\u00e1 slova byla n\u00e1sledov\u00e1na dlouh\u00fdm hlasit\u00fdm z\u00edvnut\u00edm.<\/div>\n
„Geo, ned\u011blej si ze m\u011b legraci, m\u00e1m jenom chvilku, tak m\u011b pros\u00edm poslouchej,“ Tom si p\u0159itiskl mobil k uchu tak, aby ho v p\u0159\u00edpad\u011b nouze mohl jednodu\u0161e zakr\u00fdt dlan\u00ed a ostra\u017eit\u011b hled\u011bl na zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e. „Poslouch\u00e1\u0161 m\u011b?“<\/div>\n
„Poslouch\u00e1m, babi,“ zamumlal Georg nesrozumiteln\u011b.<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148 mi kone\u010dn\u011b \u0159\u00edkat babi. A kdy\u017e u\u017e si m\u011b chce\u0161 s n\u011bk\u00fdm pl\u00e9st, mohl bys m\u011b pros\u00edm oslovovat klu\u010di\u010d\u00edm jm\u00e9nem?“ zeptal se se sm\u00edchem a sna\u017eil se rozeznat zvuky v pozad\u00ed. „Co vlastn\u011b d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
Chv\u00edli trvalo, ne\u017e se ozvala tlumen\u00e1 odpov\u011b\u010f. „Je \u0161est r\u00e1no, idiote. Co si asi mysl\u00ed\u0161, \u017ee d\u011bl\u00e1m?!“<\/div>\n
Tom se spokojen\u011b usm\u00e1l. Nebyla to nejp\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed reakce, ale zd\u00e1lo se, \u017ee bas\u00e1k kone\u010dn\u011b za\u010dal vn\u00edmat, a to bylo hlavn\u00ed. Nebyl si jist\u00fd, kolik m\u00e1 \u010dasu, a proto musel jednat rychle. Nebyl \u010das na zbyte\u010dn\u00e9 rozj\u00edman\u00ed, tomu se m\u016f\u017eou v\u011bnovat pozd\u011bji, ale nyn\u00ed bylo nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed rychle vy\u0159\u00eddit to, co pot\u0159eboval a p\u0159ed Billem se tv\u00e1\u0159it, jakoby nic.<\/p>\n

„V\u00edm, \u017ee je tro\u0161ku brzo, ale-„<\/div>\n

„Tro\u0161ku brzo?“ Georg do sluch\u00e1tka otr\u00e1ven\u011b zamru\u010del. „Je sobota \u0161est hodin r\u00e1no. Tome, to je zatracen\u011b brzo!“<\/div>\n
„Dob\u0159e, omlouv\u00e1m se, ale mus\u00edm s tebou mluvit.“<\/div>\n
„Omluva se p\u0159ij\u00edm\u00e1,“ ozval se Georg nakonec a tro\u0161ku pook\u0159\u00e1l. „Tak co pot\u0159ebuje\u0161?“<\/div>\n
„No, vlastn\u011b jsem t\u011b cht\u011bl po\u017e\u00e1dat\u2026 co se stalo?“ zeptal se Tom zd\u011b\u0161en\u011b, jakmile na druh\u00e9 stran\u011b linky zaslechl tlumen\u00fd v\u00fdk\u0159ik n\u00e1sledovan\u00fd hlasit\u00fdm \u0161t\u011bk\u00e1n\u00edm.<\/div>\n
„Pr\u00e1v\u011b jsi vzbudil i m\u00e9ho k\u00e1mo\u0161e a ten ti to tak snadno neodpust\u00ed.“<\/div>\n
Tom nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zavrt\u011bl hlavou. Takhle neskon\u010d\u00ed ani do ob\u011bda. „Jak jsem ho mohl j\u00e1 probudit?“<\/div>\n
„Vlastn\u011b jsem ho tro\u0161ku p\u0159ilehl, ale je to stejn\u011b tvoje vina. Ru\u0161\u00ed\u0161 n\u00e1s b\u011bhem sp\u00e1nku.“<\/div>\n
„Geo, kolikr\u00e1t jsem ti \u0159\u00edkal, abys ho nebral do postele?“ zeptal se Tom pobaven\u011b a vz\u00e1p\u011bt\u00ed ztichl. Zezdola zaslechl zvl\u00e1\u0161tn\u00ed zvuky a opravdu se za\u010d\u00ednal modlit, aby to nebyl Bill. Pot\u0159eboval je\u0161t\u011b alespo\u0148 p\u011bt minut. Jen p\u011bt minut, v\u00edc ne.<\/div>\n
Bas\u00e1k nespokojen\u011b odfrkl. „Tv\u016fj pes s tebou sp\u00ed po\u0159\u00e1d,“ lamentoval.<\/div>\n
„M\u016fj pes je skoro stejn\u011b velk\u00fd jako j\u00e1, nep\u0159ilehnu ho, ani kdybych cht\u011bl,“ nam\u00edtl, vysko\u010dil z postele a rychle p\u0159ib\u011bhl ke dve\u0159\u00edm. Sly\u0161el, \u017ee Georg n\u011bco \u0159\u00edk\u00e1, ale nev\u011bnoval mu pozornost. Opatrn\u011b pootev\u0159el dve\u0159e.<\/div>\n
„Co jsi \u0159\u00edkal?“ zeptal se a nen\u00e1padn\u011b vystr\u010dil hlavu z pokoje.<\/div>\n
„\u017de jsi idioot,“ zazp\u00edval Georg a Tom post\u0159ehl, \u017ee mu ozna\u010dov\u00e1n\u00ed ho idiotem v\u00fdrazn\u011b zlep\u0161ilo n\u00e1ladu. Jak jinak. \u0158\u00edkali si tak t\u00e9m\u011b\u0159 po\u0159\u00e1d, ale p\u0159esto si byl Tom jist\u00fd, \u017ee pokud by se m\u011bl na n\u011bkoho skute\u010dn\u011b spolehnout a nazvat n\u011bkoho opravdov\u00fdm p\u0159\u00edtelem, byl by to on. Pop\u0159\u00edpad\u011b Gustav, ale s t\u00edm si zase mnohem v\u00edc rozum\u011bl Bill. U\u017e jenom p\u0159i pom\u00fd\u0161len\u00ed na bratra uc\u00edtil v podb\u0159i\u0161ku podivn\u00e9 chv\u011bn\u00ed, \u017ealudek m\u011bl jako na vod\u011b a sv\u00edrav\u00fd pocit na hrudi mu dovoloval d\u00fdchat jen tolik, jak bylo nutn\u00e9.<\/div>\n
\n
\n

„Geo, poslouchej, u\u017e nem\u00e1m moc \u010dasu. Pot\u0159ebuju, abys pro m\u011b n\u011bco za\u0159\u00eddil.“<\/p><\/div>\n

„Ano zlato, Tom n\u00e1s probudil a my ho nem\u00e1me r\u00e1di, ale neboj se, on ti to vynahrad\u00ed. P\u0159inese ti po\u0159\u00e1dnou kost. P\u0159esn\u011b tu, kterou jsi vid\u011bl ve v\u00fdloze a kter\u00e1 se ti tak l\u00edbila.“<\/div>\n
Tom pora\u017een\u011b sv\u011bsil ramena, pobaven\u011b zakroutil hlavou a ti\u0161e za sebou zav\u0159el dve\u0159e. S telefonem u ucha do\u0161el k oknu a posadil se na parapet, d\u00edvaje se na probouzej\u00edc\u00ed se \u017eivot za okny. V\u017edy to m\u011bl r\u00e1d. Slunce a m\u011bs\u00edc, sv\u011btlo a temnota v neust\u00e1l\u00e9m kolob\u011bhu, v\u0161echno kouzeln\u00e9 sv\u00fdm zp\u016fsobem.<\/div>\n
„Fajn, vzd\u00e1v\u00e1m to s tebou, mohl bys probudit Gustava a d\u00e1t mi jej rychle k telefonu?“<\/div>\n
„Ten \u0161el nakoupit,“ odpov\u011bd\u011bl Georg sladk\u00fdm hl\u00e1skem, kter\u00fd mu z\u016fstal po \u0161i\u0161l\u00e1n\u00ed ke sv\u00e9mu mazl\u00ed\u010dkovi.<\/div>\n
„Jak to v\u00ed\u0161? V\u017edy\u0165 ses p\u0159ed chv\u00edl\u00ed probudil,“ \u0159ekl Tom s pohledem up\u0159en\u00fdm na mohutnou korunu star\u00e9 l\u00edpy. N\u011bco se mu nezd\u00e1lo.<\/div>\n
„D\u011bl\u00e1 to ka\u017ed\u00fd den. Ka\u017ed\u00fd den chod\u00ed v \u0161est r\u00e1no nakupovat. Zn\u00e1\u0161 Gustava a ty jeho rozvrhy. Kdy\u017e je nedodr\u017euje, je nerv\u00f3zn\u00ed. Je jako autista,“ \u0159ekl Georg se sm\u00edchem.<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak poslouchej. Jsme s Billem v N\u011bmecku a r\u00e1di bychom v\u00e1s dnes p\u0159ijeli nav\u0161t\u00edvit. V\u0161echno ti vysv\u011btl\u00edm pozd\u011bji, ale te\u010f m\u011b poslouchej. Byli byste s Gustavem schopni uspo\u0159\u00e1dat takovou malou oslavu?“<\/div>\n
Georg odlo\u017eil ve\u0161ker\u00e9 ot\u00e1zky t\u00fdkaj\u00edc\u00ed se jejich n\u00e1vratu na pozd\u011bji. V n\u011bkter\u00fdch chv\u00edl\u00edch um\u011bl b\u00fdt neuv\u011b\u0159iteln\u011b praktick\u00fd. „Oslavu? Narozeniny m\u00e1te a\u017e v pond\u011bl\u00ed. Nebo jsem zas mimo?“<\/div>\n
„Ne, m\u00e1me je a\u017e v pond\u011bl\u00ed, v\u0161echno ti pak vysv\u011btl\u00edm, ale pros\u00edm, mohli byste to pro m\u011b ud\u011blat?“ zeptal se Tom, nespou\u0161t\u011bje o\u010di z jejich d\u0159ev\u011bn\u00e9ho dome\u010dku.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e\u2026 ale definuj pojem oslava.“<\/p>\n

Tom se zhluboka nadechl. „Gustav by mohl up\u00e9ct ten skv\u011bl\u00fd \u010dokol\u00e1dov\u00fd dort, ale mus\u00ed na n\u011bm b\u00fdt marcip\u00e1nov\u00fd kv\u00edtky. Jo a budeme pot\u0159ebovat bal\u00f3nky.“<\/div>\n

„Bal\u00f3nky?“ zeptal se Georg nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b. Doufal, \u017ee jeho p\u0159\u00edtel \u017eertuje.<\/div>\n
„Jo, hromadu bal\u00f3n\u016f. Rozv\u011bste je po cel\u00e9m dom\u011b a taky mus\u00edte sehnat ty legra\u010dn\u00ed klobou\u010dky.“<\/div>\n
„D\u011bl\u00e1\u0161 si ze m\u011b legraci? A kolik sv\u00ed\u010dek m\u00e1 b\u00fdt na tom dortu? P\u011bt nebo \u0161est?“<\/div>\n
„Pros\u00edm, jen to ud\u011blejte,“ \u0161eptl Tom a kone\u010dn\u011b p\u0159i\u0161el na to, co se mu od za\u010d\u00e1tku nezd\u00e1lo. V mal\u00e9m okn\u011b spat\u0159il tmavou siluetu. Nejprve si myslel, \u017ee se jedn\u00e1 pouze o st\u00edn v\u011btv\u011b, ale ten by se rozhodn\u011b nepohyboval.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu se alespo\u0148 po\u0159\u00e1dn\u011b o\u017erat?“ zeptal se Georg zoufale.<\/div>\n
„S klobou\u010dkem na hlav\u011b m\u016f\u017ee\u0161 d\u011blat cokoliv,“ \u0159ekl Tom povzbudiv\u011b, pomalu m\u00ed\u0159\u00edc ke dve\u0159\u00edm. „M\u016f\u017eu se na v\u00e1s spolehnout? M\u00e1 to b\u00fdt p\u0159ekvapen\u00ed pro Billa.“<\/div>\n
„No jo, dob\u0159e. Zn\u00ed to \u0161\u00edlen\u011b, ale pokus\u00edm se to za\u0159\u00eddit. Jdu zase sp\u00e1t.“<\/div>\n
Tom se spokojen\u011b usm\u00e1l. „Jo, b\u011b\u017e. Uvid\u00edme se pozd\u011bji.“<\/div>\n
„Tome?“<\/div>\n
„Ano?“<\/div>\n
„Nezapome\u0148 tu kost,“ upozornil jej Georg vesele a polo\u017eil to, ani\u017e by \u010dekal na odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
Tom str\u010dil mobil do zadn\u00ed kapsy kalhot a s divoce bij\u00edc\u00edm srdcem se hnal po schodech dol\u016f. C\u00edtil radost a vzru\u0161en\u00ed a opravdu se nemohl do\u010dkat chv\u00edle, a\u017e spat\u0159\u00ed Bill\u016fv rozz\u00e1\u0159en\u00fd obli\u010dej. Zat\u00edm v\u0161echno vych\u00e1zelo podle jeho pl\u00e1n\u016f. P\u0159\u00edpravy prvn\u00ed ze t\u0159\u00ed oslav byly pr\u00e1v\u011b spu\u0161t\u011bny a jemu nez\u016fst\u00e1valo nic jin\u00e9ho ne\u017e doufat, \u017ee Georg nic nepoplete.<\/div>\n
\n

…<\/p><\/div>\n

\n

Ten obraz m\u011bl p\u0159ed o\u010dima tolikr\u00e1t. Mohl si na n\u011bj zvyknout, uzav\u0159\u00edt se, vnit\u0159n\u011b se v\u016f\u010di t\u011bm pocit\u016fm obrnit a b\u00fdt natolik siln\u00fd, aby jej ust\u00e1l, ale on to nedok\u00e1zal. Nikdy to nev\u011bd\u011bl. Billovo tr\u00e1pen\u00ed bylo od narozen\u00ed i jeho tr\u00e1pen\u00edm. Bolest t\u0159\u00edmaj\u00edc\u00ed k\u0159ehk\u00e9 t\u011blo jeho bratra byla v\u017edy spole\u010dnou bolest\u00ed a stejn\u011b tak i slzy st\u00e9kaj\u00edc\u00ed porcel\u00e1nov\u011b bledou tv\u00e1\u0159\u00ed. Tom to nerozli\u0161oval. Byli jedn\u00edm celkem, pokud byl smutn\u00fd jeden, automaticky byl smutn\u00fd i ten druh\u00fd a stejn\u011b tak to bylo i s radost\u00ed. Nemohl by se radovat s v\u011bdom\u00edm, \u017ee jeho bratr trp\u00ed. Proto jeho dobr\u00e1 n\u00e1lada zmizela v zapomn\u011bn\u00ed, jen co spat\u0159il Billa, jako u\u017e tolikr\u00e1t p\u0159edt\u00edm; shrben\u00e9ho ve tmav\u00e9m rohu jejich tajn\u00e9ho \u00fakrytu p\u0159ed sv\u011btem, p\u0159esn\u011b v m\u00edstech, kam nedos\u00e1hly slune\u010dn\u00ed paprsky a kde jeho bratr spl\u00fdval s tmav\u00fdmi st\u00edny.<\/p><\/div>\n

„Bille,“ \u0161eptl bezradn\u011b a po \u010dty\u0159ech se p\u0159iplazil bl\u00ed\u017e. P\u0159\u00e1l si v\u011bd\u011bt, co by m\u011bl \u0159\u00edct. P\u0159\u00e1l si b\u00fdt n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm. Um\u011bt jej ut\u011b\u0161it, pov\u011bd\u011bt p\u0159esn\u011b to, co Bill pot\u0159eboval sly\u0161et.<\/div>\n
„Stalo se n\u011bco?“ zeptal se.<\/div>\n
Bill jemn\u011b zavrt\u011bl hlavou, ale neodpov\u011bd\u011bl. Se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima se op\u00edral o chladnou d\u0159ev\u011bnou ze\u010f, sv\u00fdm t\u011blem zakr\u00fdval d\u00edru, z n\u00ed\u017e p\u0159ed chv\u00edl\u00ed vyt\u00e1hl malou b\u00edlou krabi\u010dku. Tu m\u011bl polo\u017eenou na kl\u00edn\u011b a odm\u00edtal j\u00ed v\u011bnovat pozornost. Nev\u011bd\u011bl, jak by se m\u011bl c\u00edtit. Byl rozpolcen\u00fd, ztracen\u00fd ve vlastn\u00edch my\u0161lenk\u00e1ch i pocitech. Na jedn\u00e9 stran\u011b byla radost a oddanost balancuj\u00edc\u00ed pod t\u00edhou v\u00fd\u010ditek a l\u00edtosti. Kdyby jen nebyl tak hloup\u00fd. Kdyby tehdy dovolil Tomovi, aby mu to vysv\u011btlil nebo jen otev\u0159el tu hloupou ob\u00e1lku\u2026 v\u0161echno mohlo b\u00fdt jinak.<\/p>\n

Na dlani uc\u00edtil jemn\u00e9 pohlazen\u00ed a o\u010dima n\u00e1sledoval h\u0159ejiv\u00e9 prsty, kter\u00e9 se jej dot\u00fdkaly nezvykle plach\u00fdm zp\u016fsobem. Zhluboka se nadechl a zvedl pohled k jeho tv\u00e1\u0159i. Jejich pohledy se setkaly a Billovi ten okam\u017eik vyrazil dech. Podruh\u00e9 v \u017eivot\u011b se bl\u00e1zniv\u011b zamiloval. A op\u011bt do t\u00e9 sam\u00e9 osoby. Cht\u011bl se usm\u00e1t. Byl \u0161\u0165astn\u00fd, proto\u017ee m\u011bl po sv\u00e9m boku \u010dlov\u011bka, kter\u00e9ho miloval a pro kter\u00e9ho by byl schopen v\u0161eho na sv\u011bt\u011b, ale \u00fasta se mu z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu necht\u011bla zk\u0159ivit do \u00fasm\u011bvu. Neplakal, jen c\u00edtil p\u0159\u00edtomnost slz v o\u010d\u00edch. Vid\u011bl Toma rozmazan\u011b, ale p\u0159esto byl t\u00edm pohledem uchv\u00e1cen, a d\u0159\u00edv, ne\u017e si sta\u010dil uv\u011bdomit, co se d\u011bje, se Tomova nejasn\u00e1 tv\u00e1\u0159 za\u010dala p\u0159ibli\u017eovat. Byl mu po\u0159\u00e1d bl\u00ed\u017e a bl\u00ed\u017e, jeho hork\u00fd dech mu zah\u0159\u00edval pootev\u0159en\u00e1 \u00fasta, Bill byl schopen rozeznat ka\u017edi\u010dkou \u0159asu lemuj\u00edc\u00ed Tomovy p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9 o\u010di a jen chvilku p\u0159edt\u00edm, ne\u017e to stihl ud\u011blat, zav\u0159el ty sv\u00e9 a hlubok\u00fdm polibkem spolkl v\u0161echny nevysloven\u00e9 ot\u00e1zky. Vydechl mu do \u00fast, p\u0159itiskl se na n\u011bj cel\u00fdm t\u011blem a v\u016fbec nepost\u0159ehl, kdy krabi\u010dka proklouzla mezi jejich t\u011bla a p\u0159ist\u00e1la na podlaze. C\u00edtil, \u017ee se od n\u011bj Tom odsouv\u00e1, pl\u00e1nuje ukon\u010dit polibek p\u0159ipraven dozv\u011bd\u011bt se d\u016fvod Billova podivn\u00e9ho chov\u00e1n\u00ed, ale Bill se ho odm\u00edtal pustit. Pevn\u011b mu omotal ruce kolem krku, vylezl na Tom\u016fv kl\u00edn a \u0161imral jej na tv\u00e1\u0159i sv\u00fdmi neposlu\u0161n\u00fdmi vlasy. Necht\u011bl mluvit. Necht\u011bl nic vysv\u011btlovat ani poslouchat \u017e\u00e1dn\u00e1 vysv\u011btlen\u00ed. Cht\u011bl jenom \u017e\u00edt. U\u017e\u00edt si tu chv\u00edli v\u0161emi smysly. Naslouchat Tomov\u011b bl\u00edzkosti, vid\u011bt ji, c\u00edtit, vn\u00edmat a dot\u00fdkat se j\u00ed. V\u00edc ne\u017e\u00e1dal. Po ni\u010dem jin\u00e9m netou\u017eil.<\/p>\n

Tom p\u0159ekvapen\u011b vydechl, jakmile se o n\u011bj bratr za\u010dal zlehka t\u0159\u00edt. Nebyl si jist\u00fd, jestli si toho je Bill v\u016fbec v\u011bdom. L\u00edbaje Billa stejnou silou, pootev\u0159el zdrav\u00e9 oko, aby se na n\u011bj pod\u00edval, ale bylo to zbyte\u010dn\u00e9. Byli si tak bl\u00edzko, jejich tv\u00e1\u0159e se o sebe t\u00e9m\u011b\u0159 ot\u00edraly a on by nepost\u0159ehl v\u016fbec nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho, ani kdyby cht\u011bl. Cht\u011bl si s Billem promluvit, dozv\u011bd\u011bt se p\u016fvod jeho slz, ale Bill m\u011bl z\u0159ejm\u011b n\u00e1ladu na n\u011bco jin\u00e9ho a Tom si nebyl jist\u00fd, jak dlouho se mu bude schopen br\u00e1nit, pokud v\u016fbec. Necht\u011bl, aby jednal un\u00e1hlen\u011b, aby se do n\u011b\u010deho tak hlubok\u00e9ho a intimn\u00edho pou\u0161t\u011bl jen ze zoufalstv\u00ed, ale kdy\u017e se jemn\u00e9 t\u0159en\u00ed prom\u011bnilo v rytmick\u00e9 p\u0159ir\u00e1\u017een\u00ed proti Tomovu kl\u00ednu, Tomova mysl byla najednou \u00fapln\u011b pr\u00e1zdn\u00e1. Takov\u00e9ho Billa neznal. V\u017edy byl plach\u00fd a nesm\u011bl\u00fd; kdy\u017e si spole\u010dn\u011b p\u0159ed lety pov\u00eddali o intimn\u00edch str\u00e1nk\u00e1ch \u017eivota, po celou dobu se \u010dervenal a nebyl schopen poskl\u00e1dat srozumitelnou v\u011btu, a najednou to bylo on, kdo se pou\u0161t\u011bl do n\u011b\u010deho tak riskantn\u00edho. Tom jej necht\u011bl odm\u00edtnout, s\u00e1m po n\u011bm tou\u017eil tak, \u017ee by byl schopen servat z n\u011bj oble\u010den\u00ed a pomilovat jej p\u0159\u00edmo tam, na podlaze jejich bunkru. Mo\u017en\u00e1 by to nebylo \u0161patn\u00e9. Ta my\u0161lenka se mu vlastn\u011b docela zal\u00edbila. To m\u00edsto bylo p\u0159eci pln\u00e9 tajemstv\u00ed a poklad\u016f, nebylo by kr\u00e1sn\u00e9 obohatit jej o dal\u0161\u00ed?<\/p>\n

Bill najednou le\u017eel na z\u00e1dech s Tomem na sob\u011b, lapaje po dechu poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se Tom hladov\u011b zakousl do jeho krku a vz\u00e1p\u011bt\u00ed po citliv\u00e9m m\u00edst\u011b p\u0159ejel jazykem. Oto\u010dil hlavu na stranu a d\u00edval se, jak se Tom nadzvedl a vyt\u00e1hl zpod sebe mal\u00fd p\u0159edm\u011bt, kter\u00fd odlo\u017eil stranou. A pak ztuhl a z\u016fstal zara\u017een\u011b z\u00edrat na b\u00edlou krabi\u010dku s fialovou ma\u0161l\u00ed, kter\u00e1 byla po\u0159\u00e1d elegantn\u00ed a n\u00e1dhern\u00e1 p\u0159esn\u011b jako v den, kdy ji kupoval. V\u00e1hal, jestli by mu nem\u011bl d\u00e1rek zabalit s\u00e1m, aby Bill vid\u011bl, jak moc si na tom dal z\u00e1le\u017eet, ale nakonec si to rozmyslel a poprosil o pomoc odborn\u00edka. Necht\u011bl, aby takov\u00e1 hloupost jako nemo\u017en\u00e1 ma\u0161le zkazila jejich spole\u010dn\u00fd ve\u010der.<\/div>\n

Zalapal po dechu, ale tentokr\u00e1t to nebylo zp\u016fsobeno vzru\u0161en\u00edm. Slezl z Billa a opatrn\u011b vzal do rukou d\u00e1rek, kter\u00fd nedr\u017eel cel\u00e9 dva roky a kter\u00fd m\u011bl b\u00fdt podle Billov\u00fdch slov na dn\u011b popelnice spole\u010dn\u011b s ob\u00e1lkou, kter\u00e1 byla pohozen\u00e1 na m\u00edst\u011b, kde Bill je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed sed\u011bl. Nest\u00e1valo se \u010dasto, \u017ee by jej n\u011bco dohnalo k slz\u00e1m, ale nyn\u00ed c\u00edtil v o\u010d\u00edch nezn\u00e1m\u00e9 vlhko.<\/p>\n

„\u0158\u00edkal jsi, \u017ees ho vyhodil,“ vydechl ti\u0161e a pooto\u010dil hlavu, aby se mohl pod\u00edvat na Billa, kter\u00fd se k n\u011bmu p\u0159isunul bl\u00ed\u017e a hlavu si op\u0159el o Tomovo rameno.<\/div>\n

„J\u00e1 v\u00edm,“ p\u0159ipustil stejn\u011b ti\u0161e.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi lhal?“<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem ti ubl\u00ed\u017eit,“ p\u0159iznal Bill chv\u011bj\u00edc\u00edm se hlasem a Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee nem\u00e1 daleko k tomu, aby se op\u011bt rozbre\u010del. Pochopil d\u016fvod Billov\u00fdch slz, ani\u017e by cokoliv \u0159ekl.<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem\u2026 cht\u011bl jsem, abys c\u00edtit alespo\u0148 zlomek t\u00e9 bolesti. Cht\u011bl jsem ho vyhodit, ale nedok\u00e1zal jsem to. Odjel jsem dom\u016f a v\u0161echno schoval tak, abych nem\u011bl poku\u0161en\u00ed otev\u0159\u00edt to. Myslel jsem, \u017ee je konec. Nikdy by m\u011b nenapadlo… Tome, nikdy by m\u011b nenapadlo-“ nebyl schopen dokon\u010dit v\u011btu. Vzlykl a c\u00edtil, \u017ee mu z o\u010d\u00ed st\u00e9kaj\u00ed dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed slzy. Cht\u011bl b\u00fdt siln\u00fd, opravdu cht\u011bl, ale ne\u0161lo to, a kdy\u017e se k n\u011bmu Tom oto\u010dil a pono\u0159il jej do sv\u00e9ho objet\u00ed, Bill m\u011bl chu\u0165 omluvit se mu za ka\u017edi\u010dkou o\u0161klivou my\u0161lenku, za ka\u017edou pochybnost, kterou v\u016f\u010di n\u011bmu kdysi p\u0159echov\u00e1val.<\/p>\n

„\u0160\u0161\u0161, v\u0161echno bude dobr\u00e9. Nez\u00e1le\u017e\u00ed na tom, co bylo p\u0159edt\u00edm. Z\u00e1le\u017e\u00ed jen na tom, co m\u00e1me te\u010f,“ vydechl a ruk\u00e1vem svetru opatrn\u011b ut\u00edral Billovy vlhk\u00e9 tv\u00e1\u0159e. I jemu bylo do pl\u00e1\u010de, ale nedovolil si podlehnout n\u00e1valu emoc\u00ed. Mus\u00ed b\u00fdt siln\u00fd. V\u017edy byl t\u00edm siln\u011bj\u0161\u00edm. Pro Billa.<\/div>\n

„M\u011bl bys m\u011b nen\u00e1vid\u011bt,“ vzlykl Bill a tv\u00e1\u0159\u00ed se p\u0159itiskl proti Tomov\u011b.<\/div>\n
Tom se smutn\u011b pousm\u00e1l. „Mysl\u00ed\u0161, \u017ee je mo\u017en\u00e9 nen\u00e1vid\u011bt n\u011bco milovan\u00e9ho?“ zeptal se a vzal Billovu tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed, vp\u00edjel se do uplakan\u00fdch stud\u00e1nek pln\u00fdch nezn\u00e1m\u00e9 podmaniv\u00e9 magie. „V\u00ed\u0161, co m\u011b v\u017edy zaj\u00edmalo?“<\/div>\n
Bill, zcela om\u00e1men Tomovou bytost\u00ed, zapomn\u011bl plakat a jen beze slova zavrt\u011bl hlavou. Nev\u011bd\u011bl.<\/div>\n
Tom b\u0159\u00ed\u0161kem prst\u016f p\u0159ejel po Billov\u011b obo\u010d\u00ed, zmapoval dokonalou linii jeho nosu a p\u0159ist\u00e1l na rtech, kter\u00e9 obkrou\u017eil a vz\u00e1p\u011bt\u00ed jemn\u011b pol\u00edbil. I p\u0159esto, \u017ee byla dvoj\u010data, m\u011bl Bill v sob\u011b n\u011bco, co Tomovi chyb\u011blo a nikdy po tom ani netou\u017eil. V\u011bd\u011bl, \u017ee to n\u011bco mohl m\u00edt v sob\u011b pouze jeho bratr. Narodil se s t\u00edm, vyv\u00edjelo se to v n\u011bm a Toma to pomalu, kousek po kousku dost\u00e1valo p\u0159esn\u011b tam, kde ho to cht\u011blo m\u00edt.<\/div>\n
Rychle zamrkal a rozt\u0159esen\u011b nas\u00e1l vzduch nosem.<\/div>\n
„Zaj\u00edmalo m\u011b, kde se v tob\u011b bere to kouzlo? D\u00edky \u010demu je tv\u016fj \u00fasm\u011bv z\u00e1\u0159iv\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e v\u0161echny ostatn\u00ed? Co zp\u016fsobuje jiskru a z\u00e1\u0159 ve tv\u00fdch o\u010d\u00edch?“<\/p>\n

Billa bodlo u srdce. V\u011bnoval Tomovi smutn\u00fd \u00fasm\u011bv p\u0159edt\u00edm, ne\u017e nat\u00e1hl ruku a l\u00e1skypln\u011b p\u0159ejel po jeho l\u00edci. „Jsi tak hloup\u00fd, Tomi. Svou odpov\u011b\u010f m\u00e1\u0161 cel\u00fd \u017eivot na dosah rukou. To sis toho opravdu nikdy nev\u0161iml?“<\/div>\n

Tom neodpov\u011bd\u011bl. P\u0159itiskl svou tv\u00e1\u0159 proti Billov\u011b a zoufale vdechoval v\u016fni jeho bled\u00e9 slan\u00e9 k\u016f\u017ee.<\/div>\n
„Jsi to ty. Usm\u00edv\u00e1m se a z\u00e1\u0159\u00edm, jen kdy\u017e jsem s tebou. Ve skute\u010dnosti jsi ty t\u00edm v\u00fdjime\u010dn\u00fdm. To, co ti tehdy \u0159ekl, nebyla pravda. Nikdy to nebyla pravda. Ty jsi moje v\u0161echno. Ty jsi to sv\u011btlo a j\u00e1 st\u00edn, kter\u00fd \u010dek\u00e1, a\u017e si ho v\u0161imne\u0161 a dovol\u00ed\u0161 mu zaz\u00e1\u0159it.“<\/div>\n
„Bo\u017ee, ty tak kr\u00e1sn\u011b mluv\u00ed\u0161,“ vydechl Tom s \u00fasm\u011bvem a Bill se i p\u0159es slzy v o\u010d\u00edch ti\u0161e zasm\u00e1l.<\/div>\n
„To proto vym\u00fd\u0161l\u00edm v\u011bt\u0161inu text\u016f a ty melodie. Ka\u017ed\u00fd m\u00e1me talent na to sv\u00e9, a teprve spojen\u00edm to v\u0161echno d\u00e1v\u00e1 smysl,“ n\u011b\u017en\u011b jej pl\u00e1cl po \u010dele a pol\u00edbil k\u016f\u017ei nad jeho monoklem. Tmav\u011b fialov\u00e1 barva postupn\u011b p\u0159ech\u00e1zela v bled\u011b modrou a\u017e zelenou a Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee nepotrv\u00e1 dlouho, ne\u017e se zbarv\u00ed do \u017eluta a nakonec zmiz\u00ed \u00fapln\u011b.<\/div>\n
„Bille?“<\/div>\n
„Ano?“<\/div>\n
Tom pla\u0161e sklonil tv\u00e1\u0159 a o\u010dima utkv\u011bl na \u0161katulce. „L\u00edb\u00ed se ti?“<\/div>\n
Bill nejprve nepochopil, co t\u00edm mysl\u00ed, ale kdy\u017e si v\u0161iml, na co se d\u00edv\u00e1, rozz\u00e1\u0159il se. „Je n\u00e1dhern\u00fd,“ \u0161eptl d\u00edvaje se, jak Tom pomalu otv\u00edr\u00e1 krabi\u010dku a vynd\u00e1v\u00e1 z n\u00ed st\u0159\u00edbrn\u00fd prst\u00fdnek.<\/div>\n
„Je to ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed d\u00e1rek, jak\u00fd jsi mi kdy dal.“<\/div>\n
Tom jej chv\u00edli dr\u017eel p\u0159ed o\u010dima, ne\u017e mu do\u0161el v\u00fdznam Billov\u00fdch slov a zasm\u00e1l se.<\/div>\n
„Je mil\u00e9, \u017ee to \u0159\u00edk\u00e1\u0161, ale p\u0159iznejme si to, moje d\u00e1rky byly v\u017edycky hotovou katastrofou, tak\u017ee nebylo v\u016fbec t\u011b\u017ek\u00e9 p\u0159ekonat je.“<\/div>\n
Bill si hrav\u011b skousl ret. „To nen\u00ed pravda. U\u017e jako d\u00edt\u011b jsi byl hodn\u011b kreativn\u00ed.“<\/div>\n
Tom odfrkl a st\u00e1hl si Billa na kl\u00edn. „Sna\u017eil jsem se, ale n\u011bkdy jsem rad\u011bji mohl b\u00fdt m\u00e9n\u011b kreativn\u00ed, vz\u00edt t\u011b do obchodu a prost\u011b ti koupit to, co se ti l\u00edb\u00ed.“<\/p>\n

Bill se ti\u0161e zachichotal. V\u011bd\u011bl, \u017ee oba mysl\u00ed na to sam\u00e9. Na obr\u00e1zek, kter\u00fd mu daroval p\u0159ed v\u00edc jak deseti lety. Bill m\u011bl na n\u011bm velkou hlavu, drobn\u00e9 kon\u010detiny a modr\u00e9 vlasy. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed Tom zv\u00e1\u017en\u011bl.<\/div>\n

„V\u00ed\u0161,“ za\u010dal a Bill post\u0159ehl jemn\u00e9 zachv\u011bn\u00ed jeho hlasu. „Dal jsem ho vyrobit u\u017e m\u011bs\u00edc p\u0159ed na\u0161imi narozeninami. Nemohl jsem se do\u010dkat, a\u017e ti ho budu moct d\u00e1t. Po\u0159\u00e1d jsem ho kontroloval a ukr\u00fdval ho na ta nej\u0161\u00edlen\u011bj\u0161\u00ed m\u00edsta. Jednou jsem dokonce zapomn\u011bl, kam jsem ho schoval. Trvalo mi t\u00e9m\u011b\u0159 t\u00fdden, ne\u017e jsem ho na\u0161el.“<\/div>\n
Bill jej l\u00e1skypln\u011b pol\u00edbil do koutku \u00fast a hlavu polo\u017eil pod Tom\u016fv krk. Naklonil ji na stranu a nosem se ot\u0159el o m\u00edsto, kde byla jeho v\u016fn\u011b nejintenzivn\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
„M\u011bl jsem pl\u00e1ny. T\u011b\u0161il jsem se.“<\/div>\n
Bill zk\u0159ivil tv\u00e1\u0159 a rychle zamrkal p\u0159edt\u00edm, ne\u017e mu stihly z o\u010d\u00ed vyklouznout dal\u0161\u00ed slzy. „J\u00e1 taky.“<\/div>\n
„Mus\u00edm se ti s n\u011b\u010d\u00edm p\u0159iznat,“ za\u010dal Tom ti\u0161e, ruce, kter\u00fdmi obj\u00edmal Billovy boky, se mu rozt\u0159\u00e1sly.<\/div>\n
Bill je zachytil t\u011bmi sv\u00fdmi a pohladil na znamen\u00ed toho, \u017ee poslouch\u00e1, Tom ale nic ne\u0159\u00edkal. Jen napr\u00e1zdno otev\u00edral a zav\u00edral \u00fasta. Bylo tak stra\u0161n\u011b t\u011b\u017ek\u00e9 prom\u011bnit pocity ve slova a vkl\u00e1dat je do v\u011bt, vytvo\u0159it smyslupln\u00fd celek. Cht\u011bl mu pov\u011bd\u011bt o v\u0161em, co v minulosti c\u00edtil. P\u0159iznat se, jak t\u011b\u017ek\u00e9 pro n\u011bj bylo sp\u00e1vat ve vedlej\u0161\u00edm pokoji, s osobou, ke kter\u00e9 nikdy nic nec\u00edtil, po sv\u00e9m boku. Cht\u011bl mu \u0159\u00edct o tom, \u017ee se s n\u00ed nikdy nemiloval st\u0159\u00edzliv\u00fd, \u017ee jejich vztah nebyl ani zdaleka takov\u00fdm, jak si Bill p\u0159edstavoval, a to z jedin\u00e9ho d\u016fvodu. Jen kv\u016fli n\u011bmu. Byl v\u0161ude. M\u011bl jeho obli\u010dej po\u0159\u00e1d p\u0159ed o\u010dima, sly\u0161el jeho hlas, c\u00edtil sladkou v\u016fni, a ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm dnem to \u0161\u00edlenstv\u00ed nar\u016fstalo. Vkr\u00e1dal se mu do sn\u016f a zp\u016fsoboval, \u017ee se z nich Tom necht\u011bl probouzet. Cht\u011bl je prom\u011bnit ve skute\u010dnost, kter\u00e1 byla v t\u00e9 dob\u011b pochmurn\u00e1 a pr\u00e1zdn\u00e1.<\/p>\n

„K \u010demu, Tome?“ U ucha zaslechl tich\u00fd hl\u00e1sek.<\/div>\n

„K tomu, \u017ee n\u00e1s \u010dek\u00e1 skv\u011bl\u00fd v\u00edkend,“ \u0159ekl nakonec, sklonil tv\u00e1\u0159 a l\u00edbnul Billa do havran\u00edch vlas\u016f. C\u00edtil, jak se Bill zachv\u011bl a radostn\u011b zapi\u0161t\u011bl.<\/div>\n
„Chce\u0161 mi snad prozradit to p\u0159ekvapen\u00ed?“ zeptal se s nad\u011bj\u00ed v hlase i p\u0159esto, \u017ee odpov\u011b\u010f dob\u0159e znal. Tom byl na rozd\u00edl od n\u011bj nejen trp\u011bliv\u00fd, ale i dostate\u010dn\u011b tvrdohlav\u00fd, aby odolal Billov\u00fdm pokus\u016fm a udr\u017eel tajemstv\u00ed.<\/div>\n
„Pak by to nebylo p\u0159ekvapen\u00ed.“ Tom se z\u00e1dy pohodln\u011b op\u0159el o d\u0159ev\u011bnou ze\u010f a pobaven\u00fdm pohledem sledoval vr\u00e1sku nad Billov\u00fdm \u010delem. Jeho bratr z\u0159ejm\u011b \u00fap\u011bnliv\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lel.<\/div>\n
„Nic m\u011b nenapad\u00e1,“ pora\u017een\u011b sv\u011bsil hlavu mezi ramena, z\u00e1dy se op\u0159el o Tom\u016fv hrudn\u00edk a chv\u00edli p\u00e1tral rukou vedle sebe. Kdy\u017e kone\u010dn\u011b uc\u00edtil chladn\u00fd kus kovu, sev\u0159el jej mezi prsty a p\u0159idr\u017eel ho proti slunci. B\u0159\u00ed\u0161kem ukazov\u00e1\u010dku pohladil obrys pta\u010d\u00edch k\u0159\u00eddel.<\/div>\n
„Chci ho nosit,“ \u0161eptl a l\u00e1skypln\u011b si prohl\u00ed\u017eel vygrav\u00edrovan\u00fd n\u00e1pis.<\/div>\n
Tom p\u0159ekvapen\u011b zamrkal. Ne\u010dekal to. Ten prsten byl mo\u017en\u00e1 hezk\u00fd, ale z\u00e1rove\u0148 byl zt\u011blesn\u011bn\u00edm v\u0161eho o\u0161kliv\u00e9ho, co se jim v minulosti stalo. B\u00e1l se, \u017ee by pohled na n\u011bj v Billovi vyvol\u00e1val jen nep\u0159\u00edjemn\u00e9 pocity. Necht\u011bl, aby si poka\u017ed\u00e9 p\u0159edstavil Riu a velkou hrubou ze\u010f d\u011bl\u00edc\u00ed jejich pokoje.<\/p>\n

„Je tv\u016fj. Je na tob\u011b co s n\u00edm ud\u011bl\u00e1\u0161,“ vydechl a rozhodl se to tak skute\u010dn\u011b nechat.<\/div>\n

„Nasad\u00ed\u0161 mi ho?“ Na tv\u00e1\u0159i uc\u00edtil jemn\u00e9 za\u0161imr\u00e1n\u00ed, kdy\u017e k n\u011bmu Bill pooto\u010dil hlavu a pohl\u00e9dl mu do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
Tom se na n\u011bj usm\u00e1l, jednou rukou dr\u017eel prst\u00fdnek, zat\u00edmco tou druhou k sob\u011b p\u0159ibli\u017eoval Billovu pravou ruku.<\/div>\n
„Hotovo,“ \u0161eptl, jakmile Billovi nasadil prsten a propletl jejich prsty.<\/div>\n
Bill spokojen\u011b vydechl. Nat\u00e1hl ruku ke slunci a prohl\u00ed\u017eel si mal\u00fd krou\u017eek, kter\u00fd se v ost\u0159\u00ed slune\u010dn\u00edch paprsk\u016f prom\u011bnil v tekouc\u00ed z\u00e1plavu t\u0159pytek. Zav\u0159el o\u010di, zklidnil sv\u00e9 d\u00fdch\u00e1n\u00ed a p\u0159izp\u016fsobil jej tempu Tomova d\u00fdch\u00e1n\u00ed. Byl si jist\u00fd, \u017ee i jejich srdce poh\u00e1n\u011bl stejn\u00fd rytmus. Najednou mu v\u016fbec nez\u00e1le\u017eelo na tom, co za p\u0159ekvapen\u00ed si pro n\u011bj Tom p\u0159ipravil. Byl ochoten po\u010dkat t\u011bch p\u00e1r hodin. Konec konc\u016f, co je p\u00e1r hodin ve srovn\u00e1n\u00ed s n\u011bkolika dny? A co je n\u011bkolik dn\u00ed ve srovn\u00e1n\u00ed se dv\u011bma lety?<\/div>\n
Nic, jen mali\u010dk\u00e1 \u010d\u00e1st mu\u010div\u00e9ho nekone\u010dna, p\u0159esn\u011b ta, o n\u00ed\u017e v\u00edte, \u017ee ute\u010de jako voda. U\u017e se v\u00edc neptal. U\u017e\u00edval si jejich mal\u00e9 nekone\u010dno v je\u0161t\u011b st\u00edsn\u011bn\u011bj\u0161\u00edm prostoru, kde na n\u011b ze v\u0161ech stran d\u00fdchala minulost. Bill to m\u011bl v\u0161echno p\u0159ed o\u010dima. Vid\u011bl dva mal\u00e9 chlapce s rozz\u00e1\u0159en\u00fdma o\u010dima hled\u011bt na sv\u00e9 d\u00edlo. Vid\u011bl s\u00e1m sebe usm\u00edvat se, plakat, tr\u00e1pit se i z\u00e1\u0159it. Vid\u011bl se jako d\u00edt\u011b i v pr\u016fb\u011bhu dal\u0161\u00edch let a Toma vid\u011bl v\u017edy po sv\u00e9m boku. Kdy\u017e se usm\u00edval, sm\u00e1l se s n\u00edm, kdy\u017e plakal, byl on t\u00edm, kdo jej dr\u017eel v n\u00e1ru\u010d\u00ed tak dlouho, dokud bolest neztratila ve\u0161ker\u00fd v\u00fdznam a zcela nepominula. Ten strom byl sv\u011bdkem jejich radosti i bolesti, rostl, vyv\u00edjel se a formoval spole\u010dn\u011b s jejich city v\u016f\u010di tomu druh\u00e9mu a Bill se p\u0159i t\u00e9 my\u0161lence nedok\u00e1zal p\u0159estat jemn\u011b usm\u00edvat. Slunce mu zah\u0159\u00edvalo tv\u00e1\u0159, do o\u010d\u00ed mu padaly neposedn\u00e9 pram\u00ednky vlas\u016f, kter\u00e9 si odm\u00edtal jakkoliv upravovat a c\u00edtil, jak z n\u011bj ka\u017edou vte\u0159inou unikaj\u00ed i posledn\u00ed zbytky bolesti. U\u017e nebylo nic, kv\u016fli \u010demu by m\u011bl plakat. U\u017e nebylo nic nevypov\u011bzen\u00e9. V\u0161echna tajemstv\u00ed vy\u0161la na sv\u011btlo a byl to zatracen\u011b kr\u00e1sn\u00fd pocit.<\/p>\n

„Tomi?“ zeptal se, ani\u017e by otev\u00edral o\u010di.<\/div>\n

„Ano?“<\/div>\n
„Jak dlouho tady z\u016fstaneme?“<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b chv\u00edli a budeme muset vyrazit,“ odpov\u011bd\u011bl Tom \u0161eptem, o\u010di zav\u0159en\u00e9 a mysl otev\u0159en\u00e1, \u010derpaj\u00edc\u00ed z toho okam\u017eiku maximum.<\/div>\n
Bill pobaven\u011b zakroutil hlavou. „Myslel jsem, jak dlouho z\u016fstaneme tady, v N\u011bmecku.“<\/div>\n
Tom neodpov\u011bd\u011bl. Jen k sob\u011b Billa p\u0159itiskl je\u0161t\u011b v\u00edc a pol\u00edbil jej do vlas\u016f. Kdy\u017e znovu nastavoval tv\u00e1\u0159 slunci, spokojen\u011b se usm\u00edval. V\u011bd\u011bl, \u017ee se rozhodl spr\u00e1vn\u011b. Do Ameriky se u\u017e nevr\u00e1t\u00ed. Nikdy.<\/p>\n

<\/em> autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay „Geo?“ „Babi?“ „Co blbne\u0161? To jsem j\u00e1.“ „Kdo j\u00e1?“ „Tom,“ ozvalo se na druh\u00e9 stran\u011b telefonu pobaven\u00fdm hlasem. „Nezn\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00e9ho Toma,“ tich\u00e1 slova byla n\u00e1sledov\u00e1na dlouh\u00fdm hlasit\u00fdm z\u00edvnut\u00edm. „Geo, ned\u011blej si ze m\u011b legraci, m\u00e1m jenom chvilku, tak m\u011b pros\u00edm<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[599],"tags":[],"class_list":["post-3132","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-blue-bird"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3132","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3132"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3132\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3132"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3132"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3132"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}