{"id":3133,"date":"2015-04-19T14:00:00","date_gmt":"2015-04-19T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3122"},"modified":"2015-04-19T14:00:00","modified_gmt":"2015-04-19T13:00:00","slug":"nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/04\/19\/nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad-1\/","title":{"rendered":"Nechci si v\u00edc p\u0159\u00e1t\u2026 jenom m\u011b m\u011bj r\u00e1d! 1."},"content":{"rendered":"
autor: Ann
<\/strong> <\/p>\n

Smysl m\u00e9 existence\u2026<\/p>\n

<\/strong> „\u017d\u00e1dn\u00fd okam\u017eik se neopakuje, ale v ka\u017ed\u00e9m okam\u017eiku se m\u016f\u017ee st\u00e1t n\u011bco, co m\u00e1 v\u00fdznam pro v\u011b\u010dnost\u2026“
Tato slova pro m\u011b nikdy mnoho neznamenala. Byla pouh\u00fdm cit\u00e1tem plan\u00e9 nad\u011bje v mo\u0159i nep\u0159\u00edjemnost\u00ed. Pouh\u00fdm souv\u011bt\u00edm pln\u00fdm l\u017ei a klamn\u00e9 vize sv\u011btlej\u0161\u00edch z\u00edt\u0159k\u016f. Nic jsem v n\u00ed nevid\u011bl. Nic mi ned\u00e1vala, nic nep\u0159in\u00e1\u0161ela. Pouze dal\u0161\u00ed s v\u00fdmysl\u016f zoufal\u00fdch lid\u00ed na pokraji sil. Lid\u00ed, kte\u0159\u00ed se top\u00ed v t\u00e9 nemiz\u00edc\u00ed tm\u011b kolem n\u00e1s. T\u00e1paj\u00ed\u2026 Slep\u00ed a hlu\u0161\u00ed. Nevn\u00edmaj\u00ed nic ne\u017e vlastn\u00ed divoce bu\u0161\u00edc\u00ed srdce a vlastn\u00ed pot\u0159ebu \u017eivota\u2026
\u017divota? A co je to vlastn\u011b \u017eivot? N\u011bkdo ho naz\u00fdv\u00e1 souhrnem pocit\u016f. N\u011bkdo sletem ud\u00e1lost\u00ed. Pro n\u011bkoho je darem z nebe a pro n\u011bkoho proklet\u00edm\u2026 J\u00e1 osobn\u011b v n\u011bm vid\u00edm pouze jeden princip. \u017divot je pro m\u011b jen plynut\u00ed \u010dasu a tik\u00e1n\u00ed hodin.<\/p>\n

Nikdo v tomhle sv\u011bt\u011b nech\u00e1pe, jak se c\u00edt\u00edm. V\u0161ichni \u017eij\u00ed ve l\u017ei, ze kter\u00e9 jsem j\u00e1 p\u0159ed ned\u00e1vnem unikl. Lid\u00e9 v\u0161echno p\u0159ekroutili. Stali jsme se sami pro sebe zhoubn\u00fdm n\u00e1dorem. V\u0161ude kolem n\u00e1s jsou jen pravidla. Na\u0159\u00edzen\u00ed, z\u00e1kony, verdikty\u2026 Jenom spousty lid\u00ed a prost\u0159edk\u016f, kter\u00e9 n\u00e1m berou du\u0161e. Kradou n\u00e1m na\u0161i podstatu. Na\u0161e vize, sny i s\u00edlu. Jsme jako stroje, co tup\u011b n\u00e1sleduj\u00ed dav. Jsme otroci syst\u00e9mu. Pobl\u00e1zn\u011bn\u00ed je pro n\u00e1s l\u00e1ska a vztek je pro n\u00e1s nen\u00e1vist. N\u00e1\u0161 pohled na sv\u011bt je tolik p\u0159ekroucen\u00fd. V\u011bci, kter\u00e9 bychom si p\u0159ed lety nenechali l\u00edbit, bereme jako samoz\u0159ejmost. Jsme sm\u00ed\u0159eni sami se sebou i se sv\u00fdmi \u010diny. Jako by bolest byla samoz\u0159ejm\u00e1 a slzy je\u0161t\u011b samoz\u0159ejm\u011bj\u0161\u00ed. Nevn\u00edmaje utrpen\u00ed ostatn\u00edch, hled\u00e1me sami nasycen\u00ed sv\u00fdch tu\u017eeb. Jsme jako bezedn\u00e9 \u010d\u00ed\u0161e prahnouc\u00ed po napln\u011bn\u00ed. A to je nelidsk\u00e9\u2026 Ne, po\u010dkat\u2026 Je to lidsk\u00e9. A to je na tom to nejhor\u0161\u00ed\u2026<\/p>\n

Toto v\u0161echno se honilo mou mysl\u00ed st\u00e1le a st\u00e1le dokola. Jako \u0161estn\u00e1ctilet\u00fd kluk maj\u00edc\u00ed \u017eivot p\u0159ed sebou jsem si pr\u00fd m\u011bl u\u017e\u00edvat. Bavit se s p\u0159\u00e1teli, sm\u00e1t se a ob\u010das prov\u00e9st i n\u011bco nekal\u00e9ho. J\u00e1 v\u0161ak byl st\u00e1le s\u00e1m a uzav\u0159en\u00fd do sebe. Pro\u010d? Na to jsem neznal odpov\u011b\u010f. Vyprahl\u00fd a unaven\u00fd jsem plnil sv\u016fj \u00fad\u011bl b\u00fdt na t\u00e9to zemi tak, jak mi to bylo nak\u00e1z\u00e1no. Cel\u00fd m\u016fj \u017eivot postr\u00e1dal smysl.
Ne\u017e se v p\u00e1r momentech v\u0161e od z\u00e1kladu zm\u011bnilo\u2026<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

<\/em> Kr\u00e1\u010del jsem vp\u0159ed a hled\u011bl na rozpraskan\u00fd chodn\u00edk pod sv\u00fdma nohama. Sm\u011b\u0159oval jsem k parku, kde jsem jako ka\u017ed\u00fd ve\u010der hledal odpo\u010dinek a chvilku klidu. Klidu, jen\u017e mi byl tak vz\u00e1cn\u00fd.
M\u00ed zn\u00e1m\u00ed u\u017e se d\u00e1vno vzdali my\u0161lenky, \u017ee by se ze m\u011b znovu stal spole\u010densk\u00fd typ. Takov\u00fd b\u00fdval star\u00fd Tom, ne ten nov\u00fd\u2026 Ten nov\u00fd toti\u017e vid\u011bl sv\u00fdma o\u010dima v\u00edc, ne\u017e si jeho star\u00e9 j\u00e1 mohlo uv\u011bdomit.
Naslouchal jsem uklid\u0148uj\u00edc\u00edmu zp\u011bvu pt\u00e1k\u016f v korun\u00e1ch okoln\u00edch strom\u016f. Ty vysok\u00e9 hlasy se nesly opu\u0161t\u011bnou ulic\u00ed jako jedin\u00fd paprsek slunce, kter\u00e9 u\u017e pomalu mizelo za obzorem a z posledn\u00edch sil zaplavovalo z\u00e1pad zm\u011bt\u00ed prol\u00ednaj\u00edc\u00edch se barev. Rud\u00e1, oran\u017eov\u00e1 a zlat\u00e1 spl\u00fdvaly v jedno a p\u016fsobily jako tekut\u00e9 zlato, stahuj\u00edc\u00ed se z na\u0161eho dosahu. Bylo marn\u00e9 sna\u017eit se ho zastavit. Jedin\u00e9, co mohl \u010dlov\u011bk ud\u011blat, bylo si to vychutnat.
Musel jsem se lehce pousm\u00e1t. Alespo\u0148 n\u011bco hezk\u00e9ho na tomhle sv\u011bt\u011b je\u0161t\u011b z\u016fstalo\u2026<\/p>\n

Zabo\u010dil jsem za roh ulice a pomalu jsem ve\u0161el do opu\u0161t\u011bn\u00e9ho parku. L\u00edstky strom\u016f kolem se o sebe v lehk\u00e9m, podzimn\u00edm v\u00e1nku t\u0159ely a vyd\u00e1valy \u0161ustiv\u00e9 zvuky zn\u011bj\u00edc\u00ed jako \u0161epot. Jako tichounk\u00e9 prosby du\u0161\u00ed nenal\u00e9zaj\u00edc\u00edch klid\u2026
Vstoupil jsem mezi kmeny strom\u016f a lehl jsem si do tr\u00e1vy. M\u00e9 dredy se rozprost\u0159ely na m\u011bkkou zem pod m\u00fdmi z\u00e1dy a m\u00e9 o\u010di se up\u0159ely do korun strom\u016f nad mou hlavou. Ruce jsem si polo\u017eil za hlavu a odpo\u010d\u00edval jsem. U\u017e\u00edval jsem si neru\u0161en\u00e9ho ticha, je\u017e mi tohle m\u00edsto pln\u00e9 harmonie sk\u00fdtalo.
Miloval jsem to tu. Tenhle m\u00e1lo nav\u0161t\u011bvovan\u00fd park se stal m\u00fdm \u00fato\u010di\u0161t\u011bm. M\u00edstem, kam jsem zam\u00ed\u0159il v\u017edy, kdy\u017e mi bylo smutno, nebo kdy\u017e jsem se pot\u0159eboval sebrat. Tady m\u00e9 srdce v\u017edy na\u0161lo domov nebo alespo\u0148 n\u011bco tomu siln\u011b podobn\u00e9ho.
Pousm\u00e1l jsem se a zav\u0159el o\u010di.
A zrovna kdy\u017e posledn\u00ed slune\u010dn\u00ed paprsek zmizel za obzor a okol\u00ed uchv\u00e1tila tma\u2026 zrovna kdy\u017e nastala chv\u00edle toho nejv\u011bt\u0161\u00edho klidu\u2026 jsem to poprv\u00e9 zaslechl\u2026 Ten tich\u00fd, bolestn\u00fd hlas, na kter\u00fd nikdy v \u017eivot\u011b nezapomenu\u2026<\/p>\n

„L\u00e1ska a p\u0159\u00e1telstv\u00ed jsou emoce bez c\u00edle,
vy\u017e\u00edv\u00e1me se v nen\u00e1visti a velk\u00e9 s\u00edle,
bloud\u00edme sami, nestoj\u00edme o city,
jsme v tom zapleteni j\u00e1 i ty.<\/div>\n

Jako ovce n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed st\u00e1do,
jako \u0161t\u011bn\u011b, co m\u011blo p\u00e1na r\u00e1do,
a on na n\u011bj vyt\u00e1hl mocn\u00fd bi\u010d,
to \u0161t\u011bn\u011b od l\u00e1sky uteklo pry\u010d.<\/div>\n
Vytrhli n\u00e1m srdce a nahradili ho kamen\u00edm,
zni\u010dili n\u00e1m vize, kdy\u017e jsme byli mimo sn\u011bn\u00edm,
do mysli n\u00e1m zasadili pouze na\u0159\u00edzen\u00ed,
mus\u00edme poslouchat z\u00e1kony, cesty zp\u011bt nen\u00ed.<\/p>\n

J\u00e1 tak ale nechci \u017e\u00edt!
v\u011b\u010dn\u011b s\u00e1m nechci b\u00fdt,
bez l\u00e1sky a emoc\u00ed,
m\u016fj pl\u00e1\u010d se nese noc\u00ed.<\/div>\n

Ale nikdo si toho nev\u0161\u00edm\u00e1,
o m\u00e9 city se nikdo nezaj\u00edm\u00e1,
jsem jenom \u010dlenem davu,
kter\u00fd by tak r\u00e1d ztratil hlavu…“<\/p>\n

Ten hlas! Ta slova! Ten t\u00f3n! C\u00edtil jsem, jak m\u00e9 u\u017e dlouho mrtv\u00e9 srdce rychle bu\u0161ilo a m\u00e9 o\u010di s roz\u0161\u00ed\u0159en\u00fdmi zorni\u010dkami z\u00edraly p\u0159ed sebe do tmy.
V t\u011bch slovech bylo tolik bolesti. Tolik strachu, str\u00e1d\u00e1n\u00ed a zako\u0159en\u011bn\u00e9 touhy\u2026 Tolik opu\u0161t\u011bnosti\u2026
P\u0159ipadalo mi, jako by mi ta osoba mluvila ze srdce. Jako by cel\u00fd ten text byl o mn\u011b. Jako bych v tom tak\u00e9 figuroval\u2026 V tom dech berouc\u00edm vystoupen\u00ed bez gest a v\u00fdraz\u016f, kter\u00e9ho jsem byl pr\u00e1v\u011b sv\u011bdkem. V t\u011bch chvilkov\u00fdch slovech, kter\u00e1 mi vzala srdce\u2026
Rychle jsem vysko\u010dil na nohy. Musel jsem ihned mluvit s t\u00edm, kdo tohle zp\u00edval! Bylo mi nad slunce jasn\u00e9, \u017ee tohle jsem nemohl jen tak p\u0159ej\u00edt. Ten n\u011bkdo mi mluvil z du\u0161e. Jako by dok\u00e1zal \u0159\u00edct touhle kr\u00e1snou p\u00edsn\u00ed v\u0161e, co jsem v sob\u011b j\u00e1 dusil. Ta osoba mi rozum\u011bla, jej\u00ed slova byla i slovy m\u00e9ho srdce. M\u00e9 du\u0161e. M\u00e9 bytosti\u2026<\/p>\n

„Hal\u00f3!“ rychle jsem se rozeb\u011bhl k lavi\u010dce za stromy, odkud se hlas p\u0159edt\u00edm oz\u00fdval.
Reakc\u00ed na m\u016fj asi trochu p\u0159ehnan\u00fd v\u00fdk\u0159ik bylo chvilkov\u00e9 ticho a pak rychle se vzdaluj\u00edc\u00ed, b\u011b\u017e\u00edc\u00ed kroky. Ne\u017e jsem sta\u010dil dorazit k lavi\u010dce, byl zp\u011bv\u00e1k u\u017e daleko.
Spat\u0159il jsem jenom obrys jeho zad, a pak kdy\u017e se pod lampou na konci parku pooto\u010dil\u2026 m\u00e9 srdce p\u0159estalo bu\u0161it. Strnul jsem a pouze jsem z\u00edral do lesknouc\u00edch se o\u010d\u00ed, kter\u00e9 byly to jedin\u00e9, co jsem v mlze rozeznal. A tak\u00e9 to jedin\u00e9, co jsem pot\u0159eboval vid\u011bt\u2026
Byly to o\u010d\u00ed pln\u00e9 osam\u011blosti a strachu. O\u010di nevinn\u00e9 lan\u011b, marn\u011b hledaj\u00edc\u00ed domov. Neskute\u010dn\u011b hlubok\u00e9\u2026 jako stud\u00e1nky zej\u00edc\u00ed hluboko do zem\u011b. A p\u0159esto tak m\u011blk\u00e9 a d\u00e1vaj\u00edc\u00ed na odiv city sv\u00e9ho majitele. Smutn\u00e9 city. A siln\u00e9 city.<\/p>\n

Nemohl jsem vydat ani hl\u00e1sku. Byl jsem une\u0161en. Ta hn\u011bd\u00e1 hlubina s n\u00e1znakem zelen\u00e9 m\u011b pohltila a strhla do t\u00e9 propasti. A j\u00e1 se nebr\u00e1nil. Nechal jsem se pohltit a poz\u0159\u00edt. Un\u00e9st\u2026
Rozechv\u011ble jsem se nadechl a nat\u00e1hl k t\u011bm o\u010d\u00edm ruku. „Pros\u00edm\u2026“ \u0161eptly m\u00e9 rty nesly\u0161n\u011b\u2026 a ty dv\u011b propasti se vytratily\u2026
Z\u016fstal jsem n\u011bkolik dlouh\u00fdch minut st\u00e1t na m\u00edst\u011b, ne\u017e jsem se pod\u00edval na m\u011bs\u00edc, kter\u00fd u\u017e pomalu vystoupal na nebe.
Ano, majitel t\u011bch kr\u00e1sn\u00fdch slov sice utekl, ale\u2026 ty o\u010di jsem m\u011bl vyryt\u00e9 hluboko v pam\u011bti\u2026 a byl jsem odhodlan\u00fd je naj\u00edt!
Pousm\u00e1l jsem se a rukou jsem si pro\u010d\u00edsl dredy.
M\u016fj \u017eivot pr\u00e1v\u011b nabral smysl\u2026<\/p>\n

autor: Ann<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ann Smysl m\u00e9 existence\u2026 „\u017d\u00e1dn\u00fd okam\u017eik se neopakuje, ale v ka\u017ed\u00e9m okam\u017eiku se m\u016f\u017ee st\u00e1t n\u011bco, co m\u00e1 v\u00fdznam pro v\u011b\u010dnost\u2026“Tato slova pro m\u011b nikdy mnoho neznamenala. Byla pouh\u00fdm cit\u00e1tem plan\u00e9 nad\u011bje v mo\u0159i nep\u0159\u00edjemnost\u00ed. Pouh\u00fdm souv\u011bt\u00edm pln\u00fdm l\u017ei a klamn\u00e9<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[618],"tags":[],"class_list":["post-3133","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nechci-si-vic-prat-jenom-me-mej-rad"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3133","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3133"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3133\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3133"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3133"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3133"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}