{"id":3141,"date":"2015-04-16T15:00:00","date_gmt":"2015-04-16T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3130"},"modified":"2015-04-16T15:00:00","modified_gmt":"2015-04-16T14:00:00","slug":"pohar-z-puli-prazdny-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/04\/16\/pohar-z-puli-prazdny-7\/","title":{"rendered":"Poh\u00e1r z p\u016fli pr\u00e1zdn\u00fd 7."},"content":{"rendered":"
autor: SakuraUchihaHaruno13<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill si z n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch dn\u00ed pamatoval jenom svoje obrazy v mysli. V\u011bt\u0161inou se tam m\u00edsily pohledy na dv\u011b mal\u00e1 miminka, pak jeho vlastn\u00ed minulost, kterou si pamatoval, a pak taky dost \u010dasto v p\u0159edstav\u00e1ch v\u00eddal toho blon\u010f\u00e1ka s dredy. Post\u0159ehl, \u017ee se zam\u011b\u0159oval i na p\u0159edstavu jeho obli\u010deje, kter\u00fd je\u0161t\u011b nem\u011bl mo\u017enost spat\u0159it. Tichounce st\u00e9nal, kdy\u017e m\u011bl v mysli obraz toho kluka, kter\u00fd byl k n\u011bmu oto\u010den\u00fd z\u00e1dy, p\u0159esto se ho ale dot\u00fdkal. Byli si tak bl\u00edzko, ale z\u00e1rove\u0148 tak vzd\u00e1len\u00ed a to v jednom jedin\u00e9m momentu, kter\u00fd se nav\u00edc je\u0161t\u011b odehr\u00e1val v Billov\u011b zmaten\u00e9 mysli, kde se objevovalo cosi, co v\u0161ichni ostatn\u00ed naz\u00fdvaj\u00ed halucinacemi.<\/p>\n

Doktor mu nasadil pr\u00e1\u0161ky, kdy\u017e byl jak\u017etak\u017e zvladateln\u00fd. Celkov\u011b se lep\u0161il a postupn\u011b i za\u010d\u00ednal vn\u00edmat okol\u00ed. V sobotu mu teplota klesla k necel\u00fdm 37\u00b0C a v ned\u011bli m\u011bl teplotu norm\u00e1ln\u00ed. Dostavila se v\u0161ak r\u00fdma a ka\u0161el, co\u017e mu v n\u00e1sleduj\u00edc\u00edm t\u00fddnu bylo dost jasnou p\u0159ipom\u00ednkou, \u017ee tan\u010dit v chladn\u00e9 de\u0161tiv\u00e9 noci, nav\u00edc je\u0161t\u011b bos\u00fd, se moc nevypl\u00e1c\u00ed.<\/div>\n

S matkou se hodnou chv\u00edli h\u00e1dal, ale nakonec ji p\u0159im\u011bl, aby ho v pond\u011bl\u00ed 3. z\u00e1\u0159\u00ed pustila do \u0161koly. P\u0159ece jenom byl u\u017e dosp\u011bl\u00fd, i kdy\u017e teprve jenom p\u00e1r dn\u00ed. Mrzelo ho, \u017ee nemohl svoje narozeniny oslavit s Andreasem, Gustavem a Georgem. V\u0161ichni se mu sna\u017eili dovolat, ale Billova matka je v\u0161echny poslala k \u0161\u00edpku. Vysv\u011btlila jim, \u017ee Billovi nen\u00ed dob\u0159e a \u017ee se \u017e\u00e1dn\u00e1 p\u00e1rty konat nebude.<\/div>\n
Bill m\u011bl v pl\u00e1nu uspo\u0159\u00e1dat po\u0159\u00e1dnou oslavu dal\u0161\u00ed v\u00edkend. Slavil svou plnoletost, cht\u011bl si to po\u0159\u00e1dn\u011b u\u017e\u00edt, ne jenom le\u017eet v posteli s halu\u0161kama a nachlazen\u00edm.<\/div>\n
Matka mu obstarala n\u011bjak\u00e9 z\u00e1kladn\u00ed l\u00e9ky na nachlazen\u00ed a \u0159ekla mu, \u017ee zru\u0161ila v\u0161echny sch\u016fzky na psychiatrii, kter\u00e9 m\u011bl m\u00edt do konce pr\u00e1zdnin a taky do poloviny prvn\u00edho \u0161koln\u00edho t\u00fddne.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Bill sice chv\u00edli dost protestoval, ale nakonec se s t\u00edm sm\u00ed\u0159il. Va\u0159il si siln\u00fd z\u00e1zvorov\u00fd \u010daj, kter\u00fd ho svou chut\u00ed v\u017edy \u00fapln\u011b uzemnil, proto si ‚necht\u011bn\u011b‘ sp\u00e1lil hork\u00fdm \u010dajem jazyk, aby do jist\u00e9 m\u00edry tu chu\u0165 eliminoval.<\/div>\n
Hodnou \u010d\u00e1st sv\u00e9ho \u010dasu prosed\u011bl p\u0159ed zrcadlem. Norm\u00e1ln\u011b by \u0161el ven nebo sed\u011bl na psychiatrii, ale matka mu zak\u00e1zala chodit ven. Cht\u011bla po n\u011bm, aby le\u017eel v posteli a potil se, ale on na jej\u00ed rady nedbal. Nejrad\u0161i by \u0161el i ven, ale zas tak moc j\u00ed necht\u011bl projevovat svou lhostejnost.<\/div>\n
Ka\u017ed\u00e9 vte\u0159iny p\u0159ed zrcadlem si v\u00e1\u017eil. Kdy\u017e nemusel ven, ani se nel\u00ed\u010dil, proto se d\u00edval na svou \u010distou tv\u00e1\u0159 a ve sv\u00fdch o\u010d\u00edch hledal skrytou up\u0159\u00edmnost. Str\u00e1vil hodn\u011b \u010dasu t\u00edm, \u017ee jenom vzpom\u00ednal na to, jak byl mal\u00fd, jak n\u011bkoho hledal i na to, kdy se radoval. Znovu si proch\u00e1zel zapsan\u00e9 sny a my\u0161lenky, kter\u00e9 odstartovaly v posledn\u00edch n\u011bkolika dnech pr\u00e1zdnin po tom, co se setkal s t\u00edm klukem. Sepisoval si v\u0161echno, co si pamatoval z dob sv\u00e9ho blouzn\u011bn\u00ed a ke sv\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed si doslova vybavoval n\u011bkolik slov poskl\u00e1dan\u00fdch do v\u011bty, jako by k n\u011bmu n\u011bkdo promlouval a t\u00e1zal se ho, k\u00fdm vlastn\u011b je. Z\u00e1rove\u0148 byl v\u0161ak po\u017e\u00e1d\u00e1n o to, aby pop\u0159el, k\u00fdm je a pak n\u011bco o jm\u00e9n\u011b napsan\u00e9m na pap\u00ed\u0159e.<\/p>\n

„Tak jak ti je?“ zeptal se vlastn\u00edho odrazu a v\u0161iml si vlastn\u00edho zkroucen\u00e9ho \u0161klebu.<\/div>\n

„Pt\u00e1\u0161 se v\u00e1\u017en\u011b?“ odpov\u011bd\u011bl si a znud\u011bn\u011b se prot\u00e1hl. „To bys m\u011bl p\u0159ece moc dob\u0159e v\u011bd\u011bt, ne?“<\/div>\n
„Neodmlouvej a prost\u011b mi odpov\u011bz!“ vyjel na sebe.<\/div>\n
„Fajn, fajn,“ le\u017e\u00e9rn\u011b pokr\u010dil rameny a lehce pohodil vlasy. „M\u00e1m se skv\u011ble, pokud ov\u0161em opomenu to otravn\u00e9 nachlazen\u00ed a taky fakt, \u017ee nejsp\u00ed\u0161 vypad\u00e1m jako bl\u00e1zen, kdy\u017e mluv\u00edm s vlastn\u00edm odrazem.“<\/div>\n
Pak se pobaven\u011b rozesm\u00e1l. Kdy\u017e tuhle terapii navrhoval, p\u0159i\u0161lo mu to geni\u00e1ln\u00ed, te\u010f m\u011bl ale probl\u00e9m se soust\u0159edit a ned\u011blat si ze sebe srandi\u010dky.<\/div>\n
Sv\u016fj n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed rozhovor si nahr\u00e1l na z\u00e1znamn\u00edk a sna\u017eil se, aby to k n\u011b\u010demu vedlo. Nechal se inspirovat ot\u00e1zkami pan\u00ed Drescherov\u00e9 a za\u010dal: „Tr\u00e1p\u00ed t\u011b v posledn\u00ed dob\u011b n\u011bco? Narazil jsi ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b na cokoli zvl\u00e1\u0161tn\u00edho nebo znepokojiv\u00e9ho?“<\/div>\n
„Kdy\u017e o tom mluv\u00ed\u0161,“ zamyslel se. „P\u0159ijde mi znepokojiv\u00e9, \u017ee jsem v posledn\u00ed dob\u011b potkal kluka, o n\u011bm\u017e nev\u00edm skoro nic, p\u0159esto se mi ale o n\u011bm zdaj\u00ed sny a ve chv\u00edli, kdy jsme byli jen p\u00e1r metr\u016f od sebe, jsem za\u017eil jak\u00fdsi zvl\u00e1\u0161tn\u00ed stav mysli, v n\u011bm\u017e jsem vid\u011bl dv\u011b mal\u00e9 d\u011bti. Mo\u017en\u00e1 se m\u00fdl\u00edm, ale m\u00e1m pocit, \u017ee ve mn\u011b bu\u010f vyvol\u00e1v\u00e1 halucinace, nebo to t\u0159eba mohou b\u00fdt vzpom\u00ednky\u2026?“<\/p>\n

„Nejsi si jist\u00fd t\u00edm, co ty obrazy znamenaj\u00ed?“ ptal se d\u00e1l.<\/div>\n

„Vid\u011bl jsem okam\u017eik, kde jsem dostal ten p\u0159\u00edv\u011b\u0161ek.“ Rukou si mimod\u011bk s\u00e1hl na hru\u010f, kde se nach\u00e1zel kovov\u00fd p\u0159\u00edv\u011b\u0161ek s n\u011bjak\u00fdmi rytinami. Od doby, co mu Agata Drescherov\u00e1 navrhla, aby se spojil se sv\u00fdm mlad\u0161\u00edm j\u00e1, ten p\u0159\u00edv\u011b\u0161ek nosil. N\u011bkde se mu poda\u0159ilo vyhrabat i \u00fazk\u00fd \u0159et\u00edzek, na n\u011bj\u017e si ho pov\u011bsil. M\u011bl ho i v dob\u011b, kdy tan\u010dil na zahrad\u011b.<\/div>\n
„A v\u011b\u0159\u00ed\u0161 tomu?“ dor\u00e1\u017eel d\u00e1l.<\/div>\n
„S\u00e1m v\u00ed\u0161, jak je to realistick\u00e9,“ odv\u011btil ti\u0161e.<\/div>\n
„To ale v\u011bt\u0161ina sn\u016f, kter\u00e9 jsou jenom iluz\u00ed,“ klidn\u011b si oponoval.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, prost\u011b mi p\u0159ijde, \u017ee to m\u00e1 n\u011bco do sebe. Pro\u010d by se mi jinak zd\u00e1lo o dvou mal\u00fdch d\u011btech zrovna ve chv\u00edli, kdy jsem se za\u010dal pln\u011b v\u011bnovat sv\u00e9 minulosti, v n\u00ed\u017e jsem skl\u00ed\u010den\u011b n\u011bkoho hledal?“<\/div>\n
„Nen\u00ed zde mo\u017enost, \u017ee by sis to t\u0159eba namlouval?“<\/div>\n
„Co p\u0159esn\u011b mysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„T\u0159eba si tvoje mysl jenom vym\u00fd\u0161l\u00ed, aby uspokojila tvoji touhu po jin\u00e9 osob\u011b.“<\/div>\n
„Ta mysl je na\u0161e,“ opravil s\u00e1m sebe. „Chce\u0161 mi \u0159\u00edct, \u017ee jsem si po celou dobu sv\u00e9ho \u017eivota jenom namlouval, \u017ee v m\u00fdch prsou zeje neskute\u010dn\u00e1 d\u00edra, kter\u00e1 mi nedovoluje j\u00edt v \u017eivot\u011b d\u00e1l?“ lehce pozvedl obo\u010d\u00ed. „Tomu nev\u011b\u0159\u00edm, jsem si jist\u00fd, \u017ee moje emoce byly n\u011b\u010d\u00edm podlo\u017een\u00e9 a nyn\u00ed kone\u010dn\u011b nal\u00e9z\u00e1m \u0159e\u0161en\u00ed.“ St\u00e1l si tvrdo\u0161\u00edjn\u011b na sv\u00e9m, i kdy\u017e si vz\u00e1p\u011bt\u00ed oponoval: „Mo\u017en\u00e1 je to jenom plan\u00e1 nad\u011bje,“ skepticky pohl\u00e9dl na sv\u016fj zrcadlov\u00fd odraz.<\/p>\n

„Ale n\u011bjakou nad\u011bji m\u00e1me a ta je po\u0159\u00e1d lep\u0161\u00ed ne\u017e nic,“ v\u011bdoucn\u011b se usm\u00e1l. „Tak\u017ee j\u00ed budeme jednodu\u0161e v\u011b\u0159it a t\u0159eba se n\u011bkam dostaneme,“ optimisticky zamrkal a usm\u00e1l se.<\/div>\n

„Kdy\u017e mysl\u00ed\u0161,“ zabru\u010del hned pot\u00e9 a rozhovor ukon\u010dil. Stopl i nahr\u00e1v\u00e1n\u00ed a zhluboka se nadechl. Vzduch v plic\u00edch hodnou chv\u00edli nechal, ne\u017e ho vypustil pry\u010d.<\/div>\n
„To bychom m\u011bli,“ kouzeln\u011b se usm\u00e1l do zrcadla a vstal. P\u0159e\u0161el ke stolu, kde uchopil propisku a dal se do p\u0159episov\u00e1n\u00ed cel\u00e9ho rozhovoru podle nahr\u00e1vky. Trvalo dost dlouho, ne\u017e se mu poda\u0159ilo doslovn\u011b zachytit v\u0161e, co padlo, ale byl s\u00e1m se sebou spokojen\u00fd. Uv\u011bdomil si, \u017ee skute\u010dn\u011b v\u011b\u0159\u00ed nad\u011bji, \u017ee se to vy\u0159e\u0161\u00ed a on u\u017e nebude muset v noci p\u0159emlouvat s\u00e1m sebe, aby klidn\u011b spal.<\/p>\n

B\u011bhem podrobn\u00e9ho zapisov\u00e1n\u00ed vyhl\u00e9dl ven z okna a zam\u011b\u0159il sv\u016fj pohled na ulici, kde vid\u011bl n\u011bjakou posp\u00edchaj\u00edc\u00ed matku t\u00e1hnouc\u00ed za sebou nespokojen\u00e9 d\u00edt\u011b. Kousek d\u00e1l spat\u0159il starce, jak poklidnou ch\u016fz\u00ed n\u00e1sleduje kroky sv\u00e9ho mal\u00e9ho pejska. Nakonec jeho o\u010di zaregistrovaly postavu oble\u010denou ve sv\u011btl\u00fdch voln\u00fdch d\u017e\u00edn\u00e1ch a v o n\u011bkolik \u010d\u00edsel v\u011bt\u0161\u00ed hn\u011bd\u00e9 sepran\u00e9 mikin\u011b. Na hlav\u011b m\u011bl tentokr\u00e1t \u010dernohn\u011bdou k\u0161iltovku, zpod n\u00ed\u017e mu vykukovaly voln\u011b rozpu\u0161t\u011bn\u00e9 dredy.<\/div>\n

Billovi posko\u010dilo srdce, jakmile si uv\u011bdomil, koho vid\u00ed. V hrudi se mu rozrostla touha vyj\u00edt ven a sezn\u00e1mit se s t\u00edm klukem, jen\u017ee mu nohy ztuhly na m\u00edst\u011b. Rozklepan\u00fdma rukama s\u00e1hl po klice na okn\u011b a hodnou chv\u00edli s n\u00ed z\u00e1pasil. T\u0159as se postupn\u011b dost\u00e1val i hloub\u011bji do jeho t\u011bla a on se skoro nedok\u00e1zal soust\u0159edit, ani\u017e by vlastn\u011b v\u011bd\u011bl pro\u010d. Nejsp\u00ed\u0161 v tom m\u011bl prsty ten nezn\u00e1m\u00fd dredat\u00fd kluk, ale kdo v\u00ed.<\/p>\n

Okno otev\u0159el a\u017e ve chv\u00edli, kdy se blon\u010f\u00e1k vzd\u00e1lil natolik, \u017ee by ho s nejv\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed ani nesly\u0161el. P\u0159esto to ale zkusil. Z pln\u00fdch plic na celou ulici za\u0159val: „Po\u010dkej! Vra\u0165 se!“<\/div>\n

V\u011bt\u0161ina kolemjdouc\u00edch k n\u011bmu obr\u00e1tila sv\u00e9 zmaten\u00e9 pohledy a n\u00e1sledn\u011b ho v\u0161ichni v\u00edce \u010di m\u00e9n\u011b slu\u0161n\u011b vyzvali k tomu, aby nebyl tak hlu\u010dn\u00fd.<\/div>\n
Kluk ve voln\u00e9m oble\u010den\u00ed m\u00edrn\u011b pooto\u010dil hlavu a vzhl\u00e9dl k oknu, z n\u011bho\u017e se vykl\u00e1n\u011bl jeho c\u00edl. Se siln\u00fdm bodnut\u00edm u srdce upevnil jejich prvn\u00ed p\u0159\u00edm\u00fd pohled do o\u010d\u00ed. Oba m\u011bli o\u010di kr\u00e1sn\u011b kakaov\u011b hn\u011bd\u00e9. Pod \u00fahlem slune\u010dn\u00edch paprsk\u016f se ale Billovy o\u010di zd\u00e1ly b\u00fdt podobn\u00e9 sp\u00ed\u0161e jemn\u00e9mu tekut\u00e9mu zlatu.<\/div>\n
„Copak?“ Kluk stoj\u00edc\u00ed na ulici se sna\u017eil uchovat si neutr\u00e1ln\u00ed a uvoln\u011bn\u00dd t\u00f3n hlasu, i kdy\u017e mu srdce siln\u011b bu\u0161ilo v hrudn\u00edku. V jednu chv\u00edli m\u011bl dokonce pocit, \u017ee to jeho c\u00edl mus\u00ed sly\u0161et.<\/div>\n
„K-kdo jsi?“ Bill se p\u0159i vysloven\u00ed ot\u00e1zky m\u00edrn\u011b zakoktal. Netu\u0161il, \u017ee by to mohlo vyj\u00edt. V\u0161echny jeho p\u0159edstavy o jejich prvotn\u00edm setk\u00e1n\u00ed se n\u00e1hle rozpustily a on \u017eil p\u0159\u00edtomnost\u00ed, kdy se mu nejistotou t\u0159\u00e1sl hlas, srdce bilo podobn\u011b rychle jako p\u0159ed n\u011bkolika dny, kdy le\u017eel v posteli s hore\u010dkou a jeho mysl vypov\u00eddala slu\u017ebu z dot\u011brn\u00e9ho pocitu, \u017ee se vzn\u00e1\u0161\u00ed v oblac\u00edch, i kdy\u017e vlastn\u011b ani netu\u0161il, pro\u010d tomu tak je. P\u0159ipadal si n\u00e1hle tak bla\u017een\u011b, ale z\u00e1rove\u0148 nerv\u00f3zn\u011b.<\/p>\n

Dred\u00e1\u010d se na chvilku zamyslel. Jeho jm\u00e9no mu pro ten okam\u017eik \u00fapln\u011b vypadlo, co\u017e se mu stalo prvn\u011b v \u017eivot\u011b. M\u011bl u\u017e tolik jmen, na kter\u00e1 si musel zvyknout, znal tolik p\u0159\u00edb\u011bh\u016f, kter\u00e9 se m\u011bly v\u00e1zat k jeho minulosti, ale nic z toho nebylo skute\u010dn\u00e9. Jenom tich\u00e9 maskov\u00e1n\u00ed. A te\u010f jeho maskov\u00e1n\u00ed mohlo b\u00fdt v \u010dudu.<\/div>\n

„Co\u017ee?“ hr\u00e1l alespo\u0148 o \u010das, kdy si v mysli prom\u00edtal ve\u010der, kdy dostal slo\u017eku se svou novou identitou. Co se tam, sakra, psalo?<\/em> Netu\u0161il. Mysl\u00ed mu n\u00e1sledn\u011b prol\u00e9tlo n\u011bkolik zb\u011b\u017en\u00fdch obraz\u016f, kter\u00e9 mu ve zkratce uk\u00e1zaly v\u011bci, kter\u00e9 m\u011bl Bill zapsan\u00e9 ve sv\u00fdch se\u0161itech. Jako by se n\u00e1hle ocitl v jin\u00e9m sv\u011bt\u011b, uvid\u011bl dv\u011b miminka, jak si spole\u010dn\u011b hraj\u00ed, jak dost\u00e1vaj\u00ed ty p\u0159\u00edv\u011b\u0161ky, jak se m\u011bstem \u017eene bou\u0159e i to, jak jeden tomu druh\u00e9mu podal to mali\u010dkat\u00e9 aut\u00ed\u010dko. C\u00edtil, jako by byl t\u00edm, kdo to aut\u00ed\u010dko d\u00e1v\u00e1. P\u0159i\u0161lo mu, \u017ee mus\u00ed toho druh\u00e9ho ut\u011b\u0161it za ka\u017edou cenu. Nesnesl jeho pl\u00e1\u010d, nesnesl jeho smutek a nutn\u011b cht\u011bl bojovat proti jeho zranitelnosti a slabosti. V\u011bd\u011bl, \u017ee ho mus\u00ed chr\u00e1nit.<\/p>\n

„J-jak s-se jmenuje\u0161?“ Bill zvolil jin\u00e1 slova, p\u0159i nich\u017e se zakoktal je\u0161t\u011b trochu v\u00edc.<\/div>\n

Blon\u010f\u00e1k nev\u011bd\u011bl. St\u00e1lo ho dost \u00fasil\u00ed udr\u017eet se na nohou a nespadnout. V mysli bojoval se v\u0161emi t\u011bmi obrazy a ti\u0161e nad\u00e1val s\u00e1m sob\u011b za to, jak\u00fd je slaboch, ale stejn\u011b to nepom\u00e1halo. Srovnal si svou rovnov\u00e1hu a d\u0159\u00edv, ne\u017e Bill stihl svou ot\u00e1zku zopakovat u\u017e pot\u0159et\u00ed, utekl pry\u010d.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b nikdy se mu nic takov\u00e9ho nestalo. Byla to otup\u011blost t\u011bla, neschopnost mysli, uv\u011bzn\u011bnost v ur\u010dit\u00e9m okam\u017eiku, kter\u00fd nezn\u00e1, ale c\u00edtil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed emoce, kdy\u017e to vid\u011bl. Za cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot nep\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee by se to skute\u010dn\u011b mohlo st\u00e1t, ale jeho srdce na okam\u017eik pook\u0159\u00e1lo a on poc\u00edtil n\u00e1klonnost a nep\u0159edst\u00edranou radost z toho, co vid\u011bl. Z\u00e1rove\u0148 se v\u0161ak dostavil i nesnesiteln\u00fd pocit ztr\u00e1ty, kter\u00fd ho pron\u00e1sledoval u\u017e od dob, co si sv\u016fj \u017eivot pamatoval. Nikdy tomu ale moc d\u016fle\u017eitosti nep\u0159ikl\u00e1dal. Lid\u00e9 se ztr\u00e1c\u00ed, o v\u011bci se p\u0159ich\u00e1z\u00ed, nic nen\u00ed v\u011b\u010dn\u00e9.<\/em> P\u0159esn\u011b tohle mu \u0159\u00edkali.<\/div>\n
Ale co kdy\u017e\u2026?<\/em> Chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161lel, kdy\u017e zab\u011bhl do jedn\u00e9 z tich\u00fdch uli\u010dek. Co kdy\u017e je n\u011bco p\u0159ece jenom v\u011b\u010dn\u00e9\u2026?<\/em> Uva\u017eoval a postupn\u011b b\u011bh zpomaloval na ch\u016fzi. V okam\u017eiku, kdy se zastavil, jeho t\u011blem prol\u00e9tlo jasn\u00e9 a rozhodn\u00e9: Ale ano! L\u00e1ska je p\u0159ece v\u011b\u010dn\u00e1!<\/em> I kdy\u017e ji nikdy nemohl poc\u00edtit a v\u017edy byl veden k tomu, \u017ee l\u00e1ska jen ni\u010d\u00ed.<\/p>\n

autor: SakuraUchihaHaruno13<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: SakuraUchihaHaruno13 Bill si z n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch dn\u00ed pamatoval jenom svoje obrazy v mysli. V\u011bt\u0161inou se tam m\u00edsily pohledy na dv\u011b mal\u00e1 miminka, pak jeho vlastn\u00ed minulost, kterou si pamatoval, a pak taky dost \u010dasto v p\u0159edstav\u00e1ch v\u00eddal toho blon\u010f\u00e1ka s dredy. Post\u0159ehl,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[614],"tags":[],"class_list":["post-3141","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-pohar-z-puli-prazdny"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3141","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3141"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3141\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3141"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3141"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3141"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}