{"id":3151,"date":"2015-04-13T15:00:00","date_gmt":"2015-04-13T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3140"},"modified":"2015-04-13T15:00:00","modified_gmt":"2015-04-13T14:00:00","slug":"me-myself-and-romeo-75","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/04\/13\/me-myself-and-romeo-75\/","title":{"rendered":"Me, Myself and Romeo 75."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
L\u00edn\u011b otev\u0159u o\u010di a sotva m\u011b do nich ude\u0159\u00ed ostr\u00e9 sv\u011btlo, kter\u00e9 do pokoje pronik\u00e1 skrze okenn\u00ed tabuli, zase je zav\u0159u. S\u00e1hnu vedle sebe, ale tam, kde by m\u011bl le\u017eet Bill, nahmat\u00e1m jen pr\u00e1zdno. Okam\u017eit\u011b se p\u0159eval\u00edm na druh\u00fd bok, a kdy\u017e se i pohledem ujist\u00edm, \u017ee vedle m\u011b nen\u00ed, posad\u00edm se. Bill a b\u00fdt vzh\u016fru d\u0159\u00edv ne\u017eli j\u00e1? Tak to jsem fakt ne\u010dekal! S hlasit\u00fdm z\u00edvnut\u00edm spust\u00edm nohy z postele, a zat\u00edmco se sunu ke dve\u0159\u00edm, mnu si o\u010di. Mo\u017en\u00e1 by nebylo od v\u011bci zal\u00e9zt si zp\u00e1tky do vyh\u0159\u00e1t\u00fdch pe\u0159in, ale nejprve mus\u00edm zjistit, kam se mi ztratil…<\/p>\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1nko!“ Sotva p\u0159ekro\u010d\u00edm pr\u00e1h lo\u017enice, vy\u0159\u00edt\u00ed se proti mn\u011b Bill s Absim v pat\u00e1ch. „U\u017e jsme si \u0159\u00edkali, jestli dnes v\u016fbec hodl\u00e1\u0161 vst\u00e1t.“<\/div>\n

„Kolik je hodin?“ Vyd\u011bs\u00edm se a hned se za\u010dnu poohl\u00ed\u017eet po n\u011bjak\u00e9m ukazateli \u010dasu. P\u0159ece jsem nemohl sp\u00e1t tak dlouho! P\u0159i\u0161lo mi, \u017ee jsem si zd\u0159\u00edml tak na hodinku, maxim\u00e1ln\u011b dv\u011b. Tak se ostatn\u011b i c\u00edt\u00edm. V\u016fbec jsem si neodpo\u010dinul.<\/div>\n
„Bude osm,“ odpov\u00ed mi a p\u0159iprav\u00ed mi t\u00edm dal\u0161\u00ed \u0161ok. Odkdy pan n\u00e1vrh\u00e1\u0159 vst\u00e1v\u00e1 v tuhle dobu? Nikdy nebyl rann\u00ed pt\u00e1\u010de. Kam a\u017e moje pam\u011b\u0165 sah\u00e1, vybavuji si Billa, jak se hrabe z postele nejd\u0159\u00edv v poledne. Sice je fakt, \u017ee od doby, co vede vlastn\u00ed firmu, vst\u00e1v\u00e1 d\u0159\u00edv, ale stejn\u011b jsem zasko\u010den\u00fd. Mus\u00ed b\u00fdt p\u0159inejmen\u0161\u00edm p\u016fl hodinu vzh\u016fru, jeliko\u017e je dokonale probran\u00fd.<\/div>\n
„Jak ses mi vyspal?“ Bill mi polo\u017e\u00ed ruce kolem krku, okam\u017eik zkoum\u00e1 mou tv\u00e1\u0159, ne\u017e m\u011b pol\u00edb\u00ed na rty.<\/div>\n
„U\u0161lo to,“ zamru\u010d\u00edm.<\/div>\n
„Copak?“ Zaj\u00edm\u00e1 se a vtiskne mi polibek na tv\u00e1\u0159. Co mu m\u00e1m \u0159\u00edct? \u017de jsem \u0161patn\u011b spal, proto\u017ee jsem celou noc uva\u017eoval nad dne\u0161n\u00ed sch\u016fzkou s Marion? \u017de m\u00e1m skoro a\u017e strach, co se dozv\u00edm? To bych tomu dal! P\u0159ipoutal by m\u011b \u0159et\u011bzy k topen\u00ed a nikam by m\u011b nepustil.<\/div>\n
„Co t\u011b tr\u00e1pilo?“ \u0160ept\u00e1 vedle m\u00e9ho ucha a s n\u011bhou m\u011b hlad\u00ed po z\u00e1dech. Miluji tohohle Billa, jeho prom\u011bna je do o\u010d\u00ed bij\u00edc\u00ed a jen bl\u00e1zen by si st\u011b\u017eoval. Byl jsem na pochyb\u00e1ch, jestli se dovede zm\u011bnit a moc \u0161anc\u00ed jsem tomu ned\u00e1val, ale Bill se opravdu p\u0159ekon\u00e1v\u00e1. Podle m\u011b p\u00e1rkr\u00e1t musel zatnout zuby, ale nau\u010dil se \u0159\u00edkat ‚promi\u0148‘, pokud p\u0159est\u0159el\u00ed. V\u00edc mi naslouch\u00e1 a zaj\u00edm\u00e1 se, co si mysl\u00edm. To jo podle m\u011b obrovsk\u00fd pokrok v na\u0161em vztahu. Nen\u00ed to rozd\u011bleno na j\u00e1 a ty, ale jsme to my. Kone\u010dn\u011b jsme to doopravdy my.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
\n
„Byl jsem p\u0159eta\u017eenej.“ Zamuml\u00e1m. Mrz\u00ed m\u011b, \u017ee mu mus\u00edm lh\u00e1t. Jen\u017ee pravdu mu \u0159\u00edct nem\u016f\u017eu. Kdyby se dozv\u011bd\u011bl, \u017ee se m\u00e1m sej\u00edt s Marion, ur\u010dit\u011b by tomu zabr\u00e1nil. Za ka\u017edou cenu a v\u0161emi prost\u0159edky.<\/div>\n
„To zn\u00e1m.“ Odt\u00e1hne se ode m\u011b a pohlad\u00ed m\u011b po tv\u00e1\u0159i. Z\u00e1hy vezme mou dla\u0148 do sv\u00e9 a odvede m\u011b, ke stolu.<\/div>\n
„Ty jsi…?“ V\u011btu nedo\u0159eknu, nebo\u0165 jsem schopn\u00fd jen koukat na v\u0161echno to j\u00eddlo p\u0159ed sebou.<\/div>\n
„Ano, p\u0159ipravil jsem sn\u00eddani.“ Usm\u011bje se a o m\u011b se pokou\u0161ej\u00ed mdloby. Proto vezmu zavd\u011bk \u017eidl\u00ed vedle a posad\u00edm se. Bill se m\u011b chyst\u00e1 napodobit, ale pohotov\u011b si ho st\u00e1hnu na kl\u00edn a pod\u011bkuji mu polibkem. V\u00e1\u017e\u00edm si toho, co pro m\u011b d\u011bl\u00e1.<\/div>\n
„Co si d\u00e1\u0161?“ Zavrt\u00ed se mi v kl\u00edn\u011b a naleje n\u00e1m ob\u011bma k\u00e1vu. Teprve pak vezme tal\u00ed\u0159ek a za\u010dne na n\u011bj d\u00e1vat v\u0161echno, na co si uk\u00e1\u017eu. To je aspo\u0148 servis! Sice jsem rad\u011bji t\u00edm, kdo si h\u00fd\u010dk\u00e1 jeho, ale ob\u010das nen\u00ed od v\u011bci nechat se rozmazlovat. A je to o to p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed, kdy\u017e to \u010dlov\u011bk ne\u010dek\u00e1.<\/div>\n
„Tomi,“ zasm\u011bje se. Cht\u011bl si p\u0159esednout na \u017eidli, abychom se oba mohli v klidu nasn\u00eddat, ale omotal jsem ruce kolem jeho \u0161t\u00edhl\u00e9ho pasu a zabr\u00e1nil mu v tom. S na\u0161pulenou pusou se na n\u011bm do\u017eaduji dal\u0161\u00edho pol\u00edben\u00ed. Od Billa se ho v\u0161ak nedo\u010dk\u00e1m, m\u00edsto polibku m\u011b napodob\u00ed a za\u010dne na m\u011b srandovn\u011b \u0161pulit rty.<\/div>\n
„Potvoro,“ otituluji ho a p\u0159itisknu mu rty na krk.<\/div>\n
„To lecht\u00e1,“ zasm\u011bje se a ucukne. Nat\u00e1hne se po pl\u00e1tku s\u00fdra, pe\u010dliv\u011b ho sroluje a ne\u017e se do n\u011bj zakousne, nab\u00eddne mi. Zavrt\u00edm hlavou, nem\u00e1m na n\u011bj po t\u011bch v\u010derej\u0161\u00edch s\u00fdrov\u00fdch hodech chu\u0165. Bill sousto pomalu a pe\u010dliv\u011b p\u0159e\u017evykuje a kouk\u00e1 n\u011bkam p\u0159ed sebe.<\/p>\n

„Co bude\u0161 dnes d\u011blat?“ Zaj\u00edm\u00e1m se a p\u0159it\u00e1hnu si k sob\u011b tal\u00ed\u0159ek. S Billem na kl\u00edn\u011b je mali\u010dko slo\u017eit\u011bj\u0161\u00ed se nasn\u00eddat, ale ml\u010d\u00edm, proto\u017ee nechci, aby si p\u0159esedl na \u017eidli.<\/div>\n

„Mo\u017en\u00e1 bych mohl z\u016fstat doma,“ zauva\u017euje a oto\u010d\u00ed se na m\u011b. „Co bys \u0159ekl tomu str\u00e1vit cel\u00fd den v posteli?“ Bill mi ovine ruce kolem krku a dlouze m\u011b pol\u00edb\u00ed na rty. Co\u017e o to, tenhle jeho n\u00e1pad bych uv\u00edtal s nad\u0161en\u00edm, kdybych u\u017e nem\u011bl jin\u00fd program. D\u016fle\u017eit\u00fd program. Mus\u00edm se z toho n\u011bjak \u0161ikovn\u011b vykroutit a hlavn\u011b mus\u00ed to, co m\u011b \u00fadajn\u011b dnes \u010dek\u00e1, vyzn\u00edt nez\u00e1\u017eivn\u011b a nudn\u011b, aby se n\u00e1hodou pan n\u00e1vrh\u00e1\u0159 necht\u011bl p\u0159idat.<\/div>\n
„M\u00e1m dnes moc za\u0159izov\u00e1n\u00ed.“ Naoko smutn\u011b si povzdechnu.<\/div>\n
„Tak to p\u0159elo\u017e na jindy,“ za\u0161ept\u00e1 ten \u010dernovlas\u00fd satan a provokativn\u011b mi skousne u\u0161n\u00ed lal\u016f\u010dek. J\u00e1 ho za\u0161krt\u00edm! To s t\u00edm nemohl p\u0159ij\u00edt t\u0159eba v\u010dera nebo a\u017e z\u00edtra? Ne, musel to navrhnout dneska. Za\u010d\u00edn\u00e1m m\u00edt podez\u0159en\u00ed, \u017ee vyc\u00edtil, co se chyst\u00e1m ud\u011blat a sna\u017e\u00ed se to zhatit. „Nebude\u0161 litovat.“ Zap\u0159ede. Je mi jasn\u00e9, \u017ee bych nelitoval, proto\u017ee ho dob\u0159e zn\u00e1m, ale mus\u00edm to o\u017eelet. Prost\u011b mus\u00edm.<\/div>\n
„To nejde, Billi.“ Zavrt\u00edm hlavou, na\u010de\u017e Bill vstane a sedne si na vedlej\u0161\u00ed \u017eidli. Je ura\u017een\u00fd, pozn\u00e1m to na n\u011bm. Sta\u010d\u00ed mi k tomu jedin\u00fd pohled. V\u017edycky, kdy\u017e se mu n\u011bco nel\u00edbilo, \u0161klebil se p\u0159esn\u011b takhle. Co chvilku zvedl jedno obo\u010d\u00ed a legra\u010dn\u011b \u0161pulil pusu. P\u0159esto\u017ee jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee nejhor\u0161\u00ed je za\u010d\u00edt se mu v ten moment sm\u00e1t, nikdy jsem sm\u00edch nedok\u00e1zal zadr\u017eet. Jasn\u011b, \u017ee jsem to t\u00edm je\u0161t\u011b zhor\u0161il. Sotva jsem se rozchechtal, schytal jsem od n\u011bho r\u00e1nu a hned za\u010dal f\u0148ukat, a\u0165 se mu neposm\u00edv\u00e1m. V tom lep\u0161\u00edm p\u0159\u00edpad\u011b. F\u0148uk\u00e1n\u00ed bylo v pohod\u011b, zato ml\u010den\u00ed ne.<\/p>\n

Oba jsme odmala byli \u0161\u00edlen\u011b ukecan\u00ed, av\u0161ak ve srovn\u00e1n\u00ed s Billem jsem j\u00e1 je\u0161t\u011b m\u00e1lomluvn\u00fd. Br\u00e1\u0161ka prost\u011b mus\u00ed<\/em> mluvit. O v\u0161em a po\u0159\u00e1d. Ml\u00e1t\u00ed pantem dvacet \u010dty\u0159i hodin denn\u011b a pro lidi, co s n\u00edm poprv\u00e9 p\u0159ijdou do styku, to m\u016f\u017ee b\u00fdt vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00ed. Ti bl\u00e1zni si toti\u017e v\u016fbec neuv\u011bdomuj\u00ed, \u017ee dokud Bill mluv\u00ed, je v\u0161echno v cajku. Jakmile p\u0159estane a ml\u010d\u00ed v\u00edc jak p\u011bt minut, je zle. Naz\u00fdvali jsme to ticho p\u0159ed bou\u0159\u00ed a ta pak v\u017edycky st\u00e1la za to. Tak\u017ee kdykoli ztichl, G\u00e9\u010dka se proz\u00edrav\u011b zdekovala, jen blbej Tom se zdr\u017eoval v jeho bl\u00edzkosti a schytal to za v\u0161echno a v\u0161echny. Bill um\u011bl a podle m\u011b po\u0159\u00e1d um\u00ed b\u00fdt p\u011bkn\u00e1 hysterka, co je schopn\u00e1 ml\u00e1tit ve vzteku se v\u0161\u00edm, co mu p\u0159ijde pod ruku. H\u00e1dali jsme se v\u011bt\u0161inou kv\u016fli naprost\u00fdm mali\u010dkostem, jak to ostatn\u011b u\u017e b\u00fdv\u00e1. V\u00e1\u017en\u00e9 v\u011bci jsme \u0159e\u0161ili v klidu, kv\u016fli kravin\u00e1m jsme po sob\u011b \u0161t\u011bkali. Vzpom\u00edn\u00e1m si, \u017ee jednou b\u011bhem h\u00e1dky Bill popadl sv\u016fj laptop, kter\u00fd m\u011bl do t\u00e9 doby na kl\u00edn\u011b, a t\u0159\u00edskl j\u00edm o st\u016fl tak siln\u011b, a\u017e Gustav sed\u00edc\u00ed naproti leknut\u00edm nadsko\u010dil. Dvoj\u010de na m\u011b za\u010dalo je\u010det jak pominut\u00e9, nad\u00e1vat mi, ale najednou ztichlo a s pusou doko\u0159\u00e1n z\u00edralo na laptop. O p\u00e1r vte\u0159in pozd\u011bji zamrkalo a obr\u00e1tilo se na m\u011b se sv\u00fdm „Tomi“. Jasn\u011b, fl\u00e1kl s n\u00edm a rozbil ho a po Tomim se cht\u011blo, aby s t\u00edm hned n\u011bco ud\u011blal. V tom nejlep\u0161\u00edm p\u0159\u00edpad\u011b mu ho urychlen\u011b opravil. M\u011bl jsem na jazyku, \u017ee kdyby nebyl rapl, nic by se nestalo, ale ml\u010del jsem a abych m\u011bl klid, p\u016fj\u010dil jsem mu sv\u016fj. Bill si d\u00e1l vesele pou\u0161t\u011bl ty svoje vykop\u00e1vky, vrt\u011bl se u nich a byl klid.<\/div>\n

Zauva\u017euji, \u010d\u00edm by mohl za\u010d\u00edt h\u00e1zet te\u010f. Na stole je sakra velkej v\u00fdb\u011br. Na hlav\u011b by mi mohlo p\u0159ist\u00e1t cokoli od krabice s m\u00fcsli a\u017e po konvici s kafem. Kdy\u017e se pr\u00e1v\u011b po n\u00ed nat\u00e1hne, instinktivn\u011b se p\u0159ikr\u010d\u00edm.<\/p>\n

„Tome,“ oslov\u00ed m\u011b a doleje si k\u00e1vu. A j\u00e9, \u0159\u00edk\u00e1 mi Tome a ne Tomi, tak\u017ee jsem ho na\u0161tval. Ale neml\u010d\u00ed, tak\u017ee to je je\u0161t\u011b dobr\u00fd. Podle m\u011b se znovu mus\u00ed p\u0159em\u00e1hat, ale \u00fasp\u011bch je jen to, \u017ee to d\u011bl\u00e1. Klidn\u011b mohl p\u0159epnout na diva-m\u00f3d a d\u011blat sc\u00e9ny, ve kter\u00fdch nem\u00e1 na sv\u011bt\u011b konkurenci. Ale zatnul zuby a sm\u00ed\u0159il se s t\u00edm, \u017ee nebude po jeho. Aspo\u0148 v to douf\u00e1m. „Kdy si mysl\u00ed\u0161, \u017ee se vr\u00e1t\u00ed\u0161?“<\/div>\n

„To netu\u0161\u00edm,“ pokr\u010d\u00edm rameny. Je jak matka. Je\u0161t\u011b jsem ani nevyt\u00e1hl paty z bar\u00e1ku a u\u017e se m\u011b ptala, v kolik p\u0159ijdu dom\u016f. Nesn\u00e1\u0161el jsem tyhle ot\u00e1zky a Bill taky. A te\u010f mi ji s\u00e1m polo\u017e\u00ed.<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161, odhadem. Ve t\u0159i? V p\u011bt?“ Zept\u00e1 se m\u011b netrp\u011bliv\u011b a p\u0159ilo\u017e\u00ed si hrnek k \u00fast\u016fm.<\/div>\n
„V p\u011bt budu d\u00e1vno doma.“<\/div>\n
„Fajn,“ spoj\u00ed ruce a polo\u017e\u00ed je na st\u016fl. „Tak\u017ee j\u00e1 vyven\u010d\u00edm Absiho, dopoledne vy\u0159\u00edd\u00edm to nejnutn\u011bj\u0161\u00ed a ne\u017e se vr\u00e1t\u00ed\u0161, tak se n\u011bjak zabav\u00edm.“ Abych pravdu \u0159ekl, v\u016fbec se mi nel\u00edbilo, jak se kolem sebe rozhl\u00e9dl. Zabavit se toti\u017e v Billov\u011b pod\u00e1n\u00ed m\u016f\u017ee m\u00edt katastrofick\u00e9 n\u00e1sledky.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Za p\u011bt minut poledne. St\u00edh\u00e1m naprosto s p\u0159ehledem, pomysl\u00edm si, kdy\u017e vejdu do kav\u00e1rny. O\u010dima p\u0159el\u00e9tnu v\u0161echny stolky, p\u00e1tr\u00e1m mezi jednotliv\u00fdmi hosty, a\u017e ji kone\u010dn\u011b zahl\u00e9dnu. Sed\u00ed \u00fapln\u011b vzadu. Jakmile m\u011b zaregistruje, lehce pozvedne ruku. R\u00e1zn\u011b vykro\u010d\u00edm k n\u00ed a pokou\u0161\u00edm se tv\u00e1\u0159it co nejp\u0159\u00edv\u011btiv\u011bji.<\/p><\/div>\n

„Dobr\u00fd den, Marion,“ pozdrav\u00edm ji jako prvn\u00ed a usad\u00edm se na prot\u011bj\u0161\u00ed \u017eidli.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den,“ nepatrn\u011b se pousm\u011bje. „Jsem r\u00e1da, \u017ee jste p\u0159i\u0161el.“ Aby taky ne, jsem napnutej jako k\u0161andy. V\u010dera jsem cel\u00fd ve\u010der nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad ni\u010d\u00edm jin\u00fdm ne\u017e nad t\u00edm, o \u010dem se mnou pot\u0159ebuje mluvit. V\u016fbec poprv\u00e9 jsem byl vd\u011b\u010dn\u00fd za to, \u017ee Bill je tak upov\u00eddan\u00fd. Mlel p\u00e1t\u00e9 p\u0159es dev\u00e1t\u00e9 a z moj\u00ed strany sta\u010dilo p\u0159edst\u00edrat, \u017ee poslouch\u00e1m. D\u011blal jsem to sice jen nap\u016fl, ale sta\u010dilo. Do d\u016fchodu m\u00e1me o z\u00e1bavu postar\u00e1no.<\/div>\n
Noc byla p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e1, r\u00e1no je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed. Zat\u00edmco br\u00e1\u0161ka se vyhajal dor\u016f\u017eova, j\u00e1 jsem si p\u0159ipadal jak p\u0159ejet\u00fd parn\u00edm v\u00e1lcem. Dvakr\u00e1t p\u0159ejet\u00fd parn\u00edm v\u00e1lcem. V\u0161echno m\u011b bol\u00ed, pod o\u010dima m\u00e1m tmav\u00e9 kruhy a p\u0159ijde mi, \u017ee mi to ani moc nemysl\u00ed. Zapla\u0165p\u00e1nb\u016fh, \u017ee dneska nemus\u00edm nic za\u0159izovat, a\u010d jsem mu zaryt\u011b tvrdil, kolik toho m\u00e1m. Hned jak skon\u010d\u00ed moje rendez-vous s Marion, sednu do auta a jedu za Billem. B\u016fhv\u00ed, co prov\u00e1d\u00ed…<\/p>\n

„Tak poslouch\u00e1m,“ vyb\u00eddnu ji pot\u00e9, co si objedn\u00e1m presso. Sice jsem dneska u\u017e dv\u011b kafe m\u011bl, ale t\u0159et\u00ed m\u011b nezabije. N\u011bco snesu.<\/div>\n

„Jde o va\u0161eho bratra.“ Pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b p\u0159es st\u016fl. Nerv\u00f3zn\u011b si pohr\u00e1v\u00e1 s ruk\u00e1vy sv\u00e9ho s\u00e1\u010dka a kou\u0161e se do rtu. Myslel jsem si, \u017ee p\u016fjde o n\u011bho. Nenapadl m\u011b jin\u00fd d\u016fvod, pro\u010d by m\u011b sem tahala. Jedin\u011b, \u017ee by si uv\u011bdomila, \u017ee to, co ke mn\u011b celou dobu c\u00edtila, nebyla nen\u00e1vist, ale nehynouc\u00ed l\u00e1ska. A to by byl u\u017e fakt vrchol v\u0161eho. Tragikomedie jak vy\u0161it\u00e1.<\/div>\n
„Co s n\u00edm je?“ Zavrt\u00edm se. Nev\u0161iml jsem si, \u017ee by s n\u00edm bylo n\u011bco v nepo\u0159\u00e1dku. Pominu-li to, \u017ee se chce st\u00e1le st\u011bhovat z N\u011bmecka. V\u010dera dokonce nahlas uva\u017eoval, kde by to pro n\u00e1s bylo nejlep\u0161\u00ed. Padala m\u00edsta jako Malajsie \u010di Nov\u00fd Z\u00e9land. Osobn\u011b bych se p\u0159imlouval za Ameriku, co\u017e by Bill snad i schv\u00e1lil, pokud by \u0161lo o tu Ji\u017en\u00ed. Chile, Mexiko nebo n\u011bco podobn\u00fdho. Po\u0159\u00e1d ale v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee sta\u010d\u00ed p\u00e1r t\u00fddn\u016f volna a oto\u010d\u00ed.<\/div>\n
„V\u0161imla jsem si u\u017e d\u0159\u00edv, ale posledn\u00ed t\u00fddny se mi Bill nel\u00edb\u00ed.“ To je snad poprv\u00e9, co jsem sly\u0161el, \u017ee ho nazvala k\u0159estn\u00edm jm\u00e9nem. „P\u0159ed p\u00e1r dny dokonce zapomn\u011bl na jednu sch\u016fzku.“<\/div>\n
„Stane se,“ pokr\u010d\u00edm rameny. To je toho. Kdybych m\u011bl j\u00e1 spo\u010d\u00edtat, kolikr\u00e1t jsem zapomn\u011bl na n\u011bjak\u00fd rozhovor, nedopo\u010d\u00edtal bych se. Na\u0161t\u011bst\u00ed jsme m\u011bli lidi, co si to pamatovali za n\u00e1s a p\u0159ipomn\u011bli n\u00e1m, kde, v kolik a pro\u010d m\u00e1me b\u00fdt.<\/div>\n
„V\u00e1\u0161 bratr tyhle v\u011bci nikdy nezapom\u00edn\u00e1 a u\u017e v\u016fbec ne, pokud jde o n\u011bkoho tak v\u00fdznamn\u00e9ho, jako je Karl Lagerfeld.“ Objasn\u00ed mi, o jakou sch\u016fzku konkr\u00e9tn\u011b \u0161lo. Bill \u017ee zapomn\u011bl na Karla? Tak to je moc. Zaj\u00edmalo by m\u011b, jak se z toho vykecal. Mo\u017en\u00e1 to nechal na Marion. A\u010dkoli Lagerfeld je n\u011bco jako jeho vzor, tak\u017ee si mysl\u00edm, \u017ee s n\u00edm jedn\u00e1 v\u017edycky s\u00e1m. Divn\u00e9, \u017ee se o tom nezm\u00ednil. Asi m\u011bl strach, \u017ee bych si z n\u011bho utahoval, co\u017e bych taky d\u011blal. Kdy\u017e se poprv\u00e9 se starou\u0161em Karlem setkal, kecal o tom je\u0161t\u011b dva m\u011bs\u00edce potom, znal jsem to cel\u00e9 i pozp\u00e1tku a stejn\u011b jsem mu trp\u011bliv\u011b naslouchal, abych mu ud\u011blal radost. A on na n\u011bj zapomene. Chud\u00e1k, div\u00edm se, \u017ee z toho nem\u00e1 deprese.<\/p>\n

„Nesoust\u0159ed\u00ed se a j\u00e1…“ Marion se odml\u010d\u00ed a odvr\u00e1t\u00ed pohled. Mezit\u00edm p\u0159ede mnou p\u0159istane \u0161\u00e1lek s pressem, kter\u00e9 za\u010dnu m\u00edchat l\u017ei\u010dkou. Pot\u0159ebuji n\u011bjak zam\u011bstnat ruce. „M\u00e1m o n\u011bho strach,“ dokon\u010d\u00ed v\u011btu a zad\u00edv\u00e1 se na m\u011b. Nel\u017ee mi. Ty obavy m\u00e1 vepsan\u00e9 ve tv\u00e1\u0159i. Mus\u00ed j\u00ed na Billovi hodn\u011b z\u00e1le\u017eet, p\u0159esto\u017ee se k n\u00ed v\u017edycky nechov\u00e1 zrovna nejl\u00edp a podle m\u011b si na n\u00ed nejednou zchladil \u017e\u00e1hu. P\u0159esto ho m\u00e1 r\u00e1da. Jinak by tohle neud\u011blala. Nep\u0159i\u0161la by za mnou. „Podle m\u011b se n\u011bkoho boj\u00ed.“<\/div>\n

„Bill? Koho?“ Polo\u017e\u00edm \u0161\u00e1lek zp\u011bt, ani\u017e bych se z n\u011bho napil. Jej\u00ed pozn\u00e1mka m\u011b toti\u017e zas\u00e1hne na tom nejcitliv\u011bj\u0161\u00edm m\u00edst\u011b.<\/div>\n
„To pr\u00e1v\u011b nev\u00edm.“ Pokr\u010d\u00ed rameny. „Nesv\u011b\u0159uje se mi a j\u00e1 m\u00e1m zak\u00e1z\u00e1no se mu vrtat v soukrom\u00ed. Myslela jsem, \u017ee se v\u00e1m t\u0159eba…“<\/div>\n
„Jako jestli mi n\u011bco nenazna\u010dil?“ Odtu\u0161\u00edm. „V\u016fbec ne. Naopak a ni\u010deho jsem si popravd\u011b ani nev\u0161iml. Chov\u00e1 se norm\u00e1ln\u011b. Pokud by m\u011bl opravdu strach, tak by mi to ur\u010dit\u011b \u0159ekl.“ ‚Jsi si opravdu tak jist\u00fd, Tome?‘<\/em>, ozve se mi v hlav\u011b. Jasn\u011b, \u017ee jsem si jist\u00fd. Kdyby m\u011bl Bill z n\u011bkoho strach, byl bych prvn\u00ed, za k\u00fdm by b\u011b\u017eel, proto\u017ee odmala v\u011b\u0159il, \u017ee jen j\u00e1 ho dok\u00e1\u017eu opravdu ochr\u00e1nit. Nikdy ne\u0161el za m\u00e1mou, kdy\u017e se v noci probudil a b\u00e1l se p\u0159\u00ed\u0161er, v\u017edycky se vpl\u00ed\u017eil za mnou. V\u017edycky.<\/em> Roky na tom nic nezm\u011bnily, Bill m\u011b do dne\u0161n\u00edch dn\u016f vn\u00edm\u00e1 jako sv\u00e9ho osobn\u00edho str\u00e1\u017ece. Jednou m\u011b dokonce nazval sv\u00fdm str\u00e1\u017en\u00fdm and\u011blem, proto\u017ee nad n\u00edm dr\u017e\u00edm pr\u00fd ochrannou ruku a jemu se nem\u016f\u017ee nikdy nic st\u00e1t, jsem-li nabl\u00edzku.<\/p>\n

„Mo\u017en\u00e1 v\u00e1s n\u011bco p\u0159esv\u011bd\u010d\u00ed o opaku.“ Marion se nat\u00e1hne po kabelce, kterou m\u00e1 na \u017eidli vedle sebe a za\u010dne v n\u00ed n\u011bco hledat. Po chv\u00edli vyt\u00e1hne jakousi ob\u00e1lku, kterou mi opatrn\u011b p\u0159ed\u00e1.<\/div>\n

„Pros\u00edm v\u00e1s, slibte mi, \u017ee ne\u0159eknete, \u017ee jsem v\u00e1m to dala p\u0159e\u010d\u00edst.“ Po\u017eaduje, ne\u017e ji pust\u00ed a dovol\u00ed mi do n\u00ed nahl\u00e9dnout.<\/div>\n
„Nic nepov\u00edm. P\u0159\u00edsah\u00e1m.“ Sv\u016fj slib dopln\u00edm k\u00fdvnut\u00edm hlavou. Uvnit\u0159 se skr\u00fdvaj\u00ed p\u0159ehnut\u00e9 listy pap\u00edru, kter\u00e9 jsou mi vzhledem nebezpe\u010dn\u011b pov\u011bdom\u00e9. U\u017e jsem je kdysi vid\u011bl. Bohu\u017eel.<\/div>\n
„Jsou z r\u016fzn\u00fdch obdob\u00ed. Nejstar\u0161\u00ed je asi t\u0159i m\u011bs\u00edce star\u00fd, ten spodn\u00ed je nejnov\u011bj\u0161\u00ed.“ Vysv\u011btl\u00ed mi, jak jsou \u0159azen\u00e9, kdy\u017e se d\u00edv\u00e1m st\u0159\u00eddav\u011b na ni a na to, co dr\u017e\u00edm v ruce. To se mi snad jen zd\u00e1! Ale ne, nezd\u00e1, Tome, tohle je krut\u00e1 realita.<\/div>\n
„Kde jste je vzala?“<\/div>\n
„Prvn\u00ed se ke mn\u011b dostal vlastn\u011b \u00faplnou n\u00e1hodou, v\u00e1\u0161 bratr ho zapomn\u011bl mezi v\u00fdkazy. Cht\u011bla jsem mu ho vr\u00e1tit, ale b\u00e1la jsem se jeho reakce. Pak jsem nav\u00edc na\u0161la ten slepovan\u00fd. V\u00e1lel se vedle odpadkov\u00e9ho ko\u0161e v jeho kancel\u00e1\u0159i.“<\/div>\n
„Pros\u00edm t\u011b, ty a n\u011bkoho m\u00edt r\u00e1d! V\u017edy\u0165 nemiluje\u0161, sty\u010f se, ani s\u00e1m sebe! L\u00e1sku jen bere\u0161, neum\u00ed\u0161 ji d\u00e1t. Bez citu jsi a v\u00ed to samo nebe.“<\/em> P\u0159e\u010dtu polohlasem prvn\u00ed odstavec a mrknu se na svoji spole\u010dnici, zda tomu rozum\u00ed. Nevypad\u00e1, \u017ee by z toho byla moud\u0159ej\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1. Vzhledov\u011b mi to p\u0159ipom\u00edn\u00e1 ty bl\u00e1boly, co Billovi chod\u00edvaly v dob\u011b, kdy jsem se vr\u00e1til a je\u0161t\u011b b\u011bhem toho, co jsme byli spolu. Dlouho jsem u n\u011bho ale \u017e\u00e1dn\u00fd nespat\u0159il a s\u00e1m se nezm\u00ednil, tak\u017ee jsem naprosto na n\u011bjak\u00e9ho opisovatele Shakespeara zapomn\u011bl. Zd\u00e1 se v\u0161ak… Co zd\u00e1! Tohle je fakt. Nep\u0159estal s t\u00edm a pokra\u010duje d\u00e1l.<\/div>\n
„Ten posledn\u00ed. P\u0159e\u010dt\u011bte si ten posledn\u00ed.“ Marion odsune stranou svoji k\u00e1vu, op\u0159e se lokty o st\u016fl a naklon\u00ed se bl\u00ed\u017e ke mn\u011b. Zahled\u00edm se tedy na posledn\u00ed popsan\u00fd list pap\u00edru. Jsou na n\u011bm jen t\u0159i \u0159\u00e1dky, ze kter\u00fdch m\u011b a\u017e mraz\u00ed.<\/div>\n
‚Bu\u010f v\u011b\u010dn\u011b sv\u016fj, m\u016fj mil\u00fd, v\u011b\u010dn\u011b sv\u016fj. Le\u010d pamatuj, \u017ee v\u011b\u010dn\u011b nebude\u0161, na vlastn\u00ed smrt se zav\u010das p\u0159ipravuj…‘<\/p>\n

<\/em> autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay L\u00edn\u011b otev\u0159u o\u010di a sotva m\u011b do nich ude\u0159\u00ed ostr\u00e9 sv\u011btlo, kter\u00e9 do pokoje pronik\u00e1 skrze okenn\u00ed tabuli, zase je zav\u0159u. S\u00e1hnu vedle sebe, ale tam, kde by m\u011bl le\u017eet Bill, nahmat\u00e1m jen pr\u00e1zdno. Okam\u017eit\u011b se p\u0159eval\u00edm na druh\u00fd bok,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[342],"tags":[],"class_list":["post-3151","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-me-myself-and-romeo"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3151","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3151"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3151\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3151"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3151"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3151"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}