{"id":3154,"date":"2015-04-12T15:00:00","date_gmt":"2015-04-12T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3143"},"modified":"2015-04-12T15:00:00","modified_gmt":"2015-04-12T14:00:00","slug":"najdu-te-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/04\/12\/najdu-te-2\/","title":{"rendered":"Najdu t\u011b! 2."},"content":{"rendered":"
autor: B\u00edna
<\/strong><\/p>\n

Ahojky, tak jsem tu s novou kapitolou. Moc m\u011b pot\u011b\u0161ily va\u0161e koment\u00e1\u0159e! Jste \u00fa\u017easn\u00ed.<\/em><\/div>\n

Budu se sna\u017eit p\u0159id\u00e1vat kapitoly pravideln\u011b, ale \u010dekaj\u00ed m\u011b p\u0159ij\u00edma\u010dky plus zkou\u0161ky plus kon\u010d\u00edm \u0161kolu, tak\u017ee toho je opravdu, opravdu moc. Snad V\u00e1s pokra\u010dov\u00e1n\u00ed nezklame.<\/em><\/div>\n
B\u00edna
<\/em><\/p>\n

Tom doprovodil Billa do jeho pr\u00e1ce, kde se rozlou\u010dili a ka\u017ed\u00fd se vydali svoj\u00ed cestou. Tom ho vlastn\u011b obdivoval. Potom, co dnes r\u00e1n vid\u011bl, potom, co se mu v \u017eivot\u011b p\u0159ihodilo, prost\u011b vzty\u010dil hlavu a \u0161el do pr\u00e1ce. Mo\u017en\u00e1 stejn\u011b jako pro Toma je to pro n\u011bj odreagov\u00e1n\u00ed a \u00fanik od vlastn\u00edch starost\u00ed. Proch\u00e1zel se ulicemi, sledoval uh\u00e1n\u011bj\u00edc\u00ed lidi kolem sebe, pozoroval v\u00fdlohy m\u00f3dn\u00edch butik\u016f a ztr\u00e1cel se ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch. Touhle dobou bylo v New Yorku kr\u00e1sn\u011b, stromy kvetly a teploty byly tak akor\u00e1t. Krom rann\u00ed vra\u017edy nem\u011blo jejich odd\u011blen\u00ed do \u010deho p\u00edchnout, on sv\u00e9ho sv\u011bdka vyslechl a m\u011bl je\u0161t\u011b p\u0159\u00edjemn\u00e9 p\u016fl hodinky k dobru. Tom pat\u0159\u00ed mezi ty chytr\u00e9 detektivy a moc dob\u0159e v\u00ed, \u017ee vra\u017eda to nen\u00ed posledn\u00ed. Jen\u017ee dokud nebude dal\u0161\u00ed ob\u011b\u0165, nebo z m\u00edsta \u010dinu nebudou m\u00edt otisky \u010di DNA se shodou, nem\u016f\u017eou nic d\u011blat. Tohle na policejn\u00ed pr\u00e1ci nesn\u00e1\u0161el, \u010dek\u00e1n\u00ed na dal\u0161\u00ed vra\u017edu, aby toho psychopata chytili. Zahnul do kav\u00e1rny, kde si koupil k\u00e1vu, n\u011bkolik koblih pro kolegy a \u0161el do kancel\u00e1\u0159e.<\/p>\n

Anita s Mischou systematicky proch\u00e1zeli patra pod i nad bytem ob\u011bti a vypt\u00e1vali se soused\u016f, jestli n\u011bco nesly\u0161eli nebo nevid\u011bli. Anita zaklepala na byt, kter\u00fd sousedil s bytem Sandry. Otev\u0159ela star\u0161\u00ed pan\u00ed s rezav\u00fdm kocourem v ruce. Budila dojem spr\u00e1vn\u00e9 d\u016fchodkyn\u011b, \u0161ed\u00e9 vlasy j\u00ed spadaly na ramena a mal\u00e9 o\u010di j\u00ed r\u00e1movaly hn\u011bd\u00e9 br\u00fdle.
„Dobr\u00fd den, jsem detektiv Learnov\u00e1. Pot\u0159ebovala bych s v\u00e1mi mluvit ohledn\u011b vra\u017edy Sandry Jacksonov\u00e9.“ Pan\u00ed j\u00ed pokynula, aby \u0161la dovnit\u0159, Anita ji n\u00e1sledovala do obyv\u00e1ku. Byt nebyl za\u0159\u00edzen nejmodern\u011bji, ale vkusn\u011b ano. Podlahy pokr\u00fdvaly star\u00e9 koberce s ornamenty a m\u00edstnosti v\u00e9vodil velk\u00fd zdoben\u00fd lustr. Uprost\u0159ed obyv\u00e1ku st\u00e1la velk\u00e1 kv\u011btovan\u00e1 pohovka a kolem zd\u00ed byla kolem dokola knihovna. V rohu u okna byl pelech pro kocoura.
„Jmenuji se Freerov\u00e1 Annie. \u017diju tu u\u017e dvacet let od doby, kdy to tu bylo nov\u00e9, to jsme to s man\u017eelem koupili, ale nikdy se tu nic tak hrozn\u00e9ho nestalo. Chudinka holka, a to byla tak mil\u00e1, n\u011bkolikr\u00e1t mi pomohla s ta\u0161kama. Posa\u010fte se.“ Anita se usadila na pohovku a vyt\u00e1hla blo\u010dek.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Tak\u017ee jste se s ob\u011bt\u00ed znala?“
„Znala, kdo koho opravdu zn\u00e1? Potk\u00e1valy jsme se, to ano, p\u00e1rkr\u00e1t prohodily p\u00e1r slov a n\u011bkolikr\u00e1t mi to d\u011bv\u010d\u00e1tko pomohlo do schod\u016f, ale \u017ee bych ji znala, to ne.“ Usm\u00e1la se t\u00edm d\u016fv\u011brn\u00fdm babi\u010dkovsk\u00fdm \u00fasm\u011bvem a tehdy za\u010dala b\u00fdt Anita ostra\u017eit\u00e1. Babi\u010dky jsou fajn, dokud v\u00e1s nestrkaj\u00ed do pece, aby v\u00e1s se\u017eraly.
„M\u011bla Sandra \u010dasto n\u00e1v\u0161t\u011bvy? V\u00eddala jste tu n\u011bkoho, kdo by ji nav\u0161t\u011bvoval pravideln\u011b?“
„Ano, ten jej\u00ed bratr. Stavoval se pro ni ka\u017ed\u00fd den r\u00e1no a ob\u010das se tu zastavil i odpoledne nebo o v\u00edkendu, ale pokud mysl\u00edte p\u00e1nsk\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvy, tak to ne. Nikdo sem nechodil pravideln\u011b, ale minul\u00fd \u010dtvrtek, kdy\u017e jsem \u0161la dom\u016f, tak u jej\u00edch dve\u0159\u00ed st\u00e1l moc mil\u00fd chlapec.“ Zase ten \u00fasm\u011bv. U\u017e ji za\u010d\u00ednal vyt\u00e1\u010det, jako by se najednou ocitla v n\u011bjak\u00e9 hloup\u00e9 poh\u00e1dce. To Mischa by ji okouzlil sv\u00fdm \u00fasm\u011bvem a \u0161armem, ona by jedin\u011b rozrazila pistol\u00ed okno, aby z n\u011bj mohla vysko\u010dit, ne\u017e trp\u011bt dal\u0161\u00ed babi\u010dkovsk\u00e9 \u00fasm\u011bvy.<\/p>\n

„M\u016f\u017eete ho popsat?“ Zkou\u0161ela b\u00fdt co nejmilej\u0161\u00ed a nezn\u00edt popuzen\u011b.
„No j\u00e1 nev\u00edm. Byl vysok\u00fd a ramenat\u00fd. Hn\u011bd\u00e9 vlasy, \u0159ekla bych.“ Tenhle popis sed\u011bl na ka\u017ed\u00e9ho druh\u00e9ho chlapa, co nebyl ob\u00e9zn\u00ed nebo blon\u010f\u00e1k.
„Kolik asi mohl m\u011b\u0159it?“ Jestli tohle zachr\u00e1n\u00ed a Tom ji nezabije, zajde si dnes na skleni\u010dku.
„Takov\u00fd metr devades\u00e1t, byl asi tak velk\u00fd jako m\u016fj syn, ale siln\u011bj\u0161\u00ed, vysportovan\u011bj\u0161\u00ed. Ke t\u0159ic\u00edtce, \u0159ekla bych.“ Aspo\u0148 n\u011bco.
„A nem\u011bl n\u011bjak vystouplou bradu? Znam\u00e9nko? Tetov\u00e1n\u00ed? Piercing?“ Za\u010d\u00edn\u00e1 b\u00fdt zoufal\u00e1
„Mmm, to ne. Byl moc hezk\u00fd a takov\u00fd mil\u00fd v obli\u010deji, ale vid\u011bla jsem ho jen na okam\u017eik.“ Zakroutila hlavou pan\u00ed Freerov\u00e1.
„A nesly\u0161ela jste n\u011bco dnes v noci? Nebo nevid\u011bla zde toho mu\u017ee znovu?“
„Ne. Usnula jsem u televize. Mysl\u00edte, \u017ee by ji mohl zab\u00edt ten mlad\u00edk?“ Te\u010f j\u00ed skoro a\u017e vyhrkly slzy z o\u010d\u00ed.
„Zat\u00edm nev\u00edme v\u016fbec nic, jsme na za\u010d\u00e1tku. Moc v\u00e1m d\u011bkuji, pomohla jste n\u00e1m. Kdyby n\u011bco, je\u0161t\u011b se ozvu.“ Anita byla venku rychlost\u00ed blesku.<\/p>\n

V hale na ni u\u017e \u010dekal Mischa, op\u00edral se o ze\u010f a pozoroval ulici. Vlastn\u011b nevypad\u00e1 v\u016fbec \u0161patn\u011b, napadlo Anitu. U\u017e blbne! Te\u010f bude zoufale vyj\u00ed\u017ed\u011bt po sv\u00fdch kolez\u00edch, proto\u017ee nem\u00e1 do koho jin\u00e9ho p\u00edchnout, tedy sp\u00ed\u0161e nikdo jin\u00fd nep\u00edch\u00e1 ji. Je\u0161t\u011b by to mohla zkusit t\u0159eba na Toma, to by byl vrchol. Zasm\u00e1la se sv\u00e9mu zoufalstv\u00ed, a\u010d to bylo k breku, ale bre\u010det takhle ve\u0159ejn\u011b by ji nedonutil nikdo. NIKDO!
„Co je tu sm\u011b\u0161n\u00e9?“ Vyzv\u00eddal Mischa.
„Ti to \u0159eknu a u\u017e to sm\u011b\u0161n\u00e9 nebude.“ Vypl\u00e1zla na n\u011bj jazyk. Mischa jen s \u00fasm\u011bvem pot\u0159epal hlavou nad tou d\u011btinskost\u00ed.
„Zjistil jsi n\u011bco?“ Zeptala se Anita.
„Nic zaj\u00edmav\u00e9ho. Mil\u00e1 holka, jedinou jej\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvou byl bratr, \u017e\u00e1dn\u00e9 komplikace s n\u00e1jmem ani s ostatn\u00edmi n\u00e1jemn\u00edky. Co Ty?“ Prolistoval Mischa zb\u011b\u017en\u011b sv\u016fj z\u00e1pisn\u00edk.
„Sousedka minul\u00fd \u010dtvrtek vid\u011bla n\u011bkoho u jej\u00edch dve\u0159\u00ed. Asi t\u0159ic\u00e1tn\u00edk, metr devades\u00e1t, hn\u011bd\u00e9 vlasy, \u017e\u00e1dn\u00e9 v\u00fdrazn\u00e9 rysy. P\u016fsobil mile.“
„Jo takov\u00fdch jsou tady stovky. Ale lep\u0161\u00ed ne\u017e nic.“ P\u0159itakal Mischa. Oba se loudav\u00fdm krokem vydali k autu. Venku b\u011bhem dopoledne u\u017e za\u010d\u00ednalo b\u00fdt celkem teplo. V l\u00e9t\u011b to bude hor\u0161\u00ed, napadlo Anitu.<\/p>\n

Sal mezit\u00edm zavolal sv\u00e9mu zn\u00e1m\u00e9mu Haroldovi. Byl to machr p\u0159es po\u010d\u00edta\u010de, jak by kdokoli jin\u00fd \u0159ekl genius. Genius ale ur\u010dit\u011b nebyl. Salovi p\u0159i\u0161lo, \u017ee jedin\u00e9, \u010demu Harold rozum\u00ed, jsou pr\u00e1v\u011b po\u010d\u00edta\u010de, v lidsk\u00e9 komunikaci selh\u00e1val na pln\u00e9 \u010d\u00e1\u0159e.
„Harolde, tady Sal. Pot\u0159eboval bych n\u011bco zjistit. Dnes zavra\u017edili Sandru Jacksonovou.“
„Jo, sly\u0161el jsem. Za jak dlouho?“ Neobt\u011b\u017eovali se se zdraven\u00edm, Sal u\u017e d\u00e1vno pochopil, \u017ee Harolda obt\u011b\u017euje v\u0161e, co se net\u00fdk\u00e1 po\u010d\u00edta\u010d\u016f. Pokud by takov\u00fdch bylo v\u00edc, lidstvo by vym\u0159elo b\u011bhem deseti let, napadlo Sala.
„Hodina a p\u016fl.“
„Za hodinu to m\u00e1\u0161 na mailu.“ A polo\u017eil to. T\u00edm Salova pr\u00e1ce pro te\u010f skon\u010dila. Sedl si do kav\u00e1rny, dal si \u010dernou k\u00e1vu s koblihou a p\u0159em\u00fd\u0161lel o vra\u017ed\u011b. Nikdy nevid\u011bl, \u017ee by n\u011bkdo vra\u017edil takov\u00fdm zp\u016fsobem. Ano, od doby, co pracuje s Tomem, toho vid\u011bl u\u017e hodn\u011b. Mo\u017en\u00e1 v\u00edc ne\u017e zdrav\u00fd rozum dok\u00e1\u017ee pobrat, ale tohle ne. Pro\u010d by n\u011bkdo ud\u011blal n\u011bco takov\u00e9ho a zrovna tak kr\u00e1sn\u00e9 mlad\u00e9 \u017een\u011b, kterou byla Sandra?<\/p>\n

Za dv\u011b hodiny u\u017e v\u0161ichni sed\u011bli v jejich mal\u00e9 kancel\u00e1\u0159i. Lutz jim za\u0159\u00eddil men\u0161\u00ed prostory mimo policejn\u00ed stanici, nad nimi byla n\u011bjak\u00e1 chirurgick\u00e1 klinika a naproti zubn\u00ed klinika. Jejich kancel\u00e1\u0159 byla skromn\u00e1, pod\u00e9l zdi po prav\u00e9 stran\u011b ode dve\u0159\u00ed st\u00e1ly police a na nich spousta \u0161anon\u016f, u okna naproti dve\u0159\u00edm byl mal\u00fd k\u00e1vovar a stolek, nalevo od k\u00e1vovaru dve\u0159e, kter\u00e9 vedly do koupelny a \u0161atni\u010dky. Po lev\u00e9 st\u011bn\u011b byly rozm\u00edst\u011bny 3 stoly a v jejich \u010dele st\u016fl Toma. T\u00edm bylo jasn\u00e9, kdo tomu zde vel\u00ed. Tom, Anita a Mischa u\u017e sed\u011bli ka\u017ed\u00fd u sv\u00e9ho stolu a koukali do po\u010d\u00edta\u010d\u016f, Sal ve\u0161el ud\u00fdchan\u00fd do m\u00edstnosti a zhroutil se na svoji \u017eidli. Tom povyt\u00e1hnul obo\u010d\u00ed, Sal na n\u011bj m\u00e1vnul, a\u0165 po\u010dk\u00e1. Sice nen\u00ed je\u0161t\u011b starej, ale b\u011bh p\u0159es t\u0159i bloky mu dal zabrat. Zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed t\u0159i detektivov\u00e9 na n\u011bj koukali a \u010dekali.<\/p>\n

„Tak, volal jsem Haroldovi, aby n\u011bco zjistil. A zjistil, \u017ee nezjistil nic. Sandra byla norm\u00e1ln\u00ed mlad\u00e1 holka, m\u011bla velk\u00e9 ambice, krut\u00fd \u017eivotn\u00ed osud. Vyr\u016fstali v rodinn\u00e9m dome\u010dku, dokud jejich rodi\u010de nebyli zavra\u017ed\u011bni. Dokonce m\u00edstn\u00ed policajti podez\u0159\u00edvali toho jej\u00edho bratra, ale nikdy nem\u011bli dost d\u016fkaz\u016f. Volal jsem m\u00edstn\u00edm policajt\u016fm a jeden ten p\u0159\u00edpad pamatuje, \u0159\u00edkal, \u017ee ten Bill byl v\u017edy divn\u00fd. Maloval se, poslouchal divnou muziku, kamar\u00e1dil se star\u0161\u00edma, prost\u011b divnej t\u00fdpek. Jeho s\u00e9gra byla prav\u00fd opak, ka\u017ed\u00fd ji miloval, blon\u010fat\u00fd and\u00edlek. Mysl\u00edm, \u017ee br\u00e1\u0161ka \u017e\u00e1rlil. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b potom, co jejich rodi\u010de zavra\u017edili, si Bill vzal Sandru do p\u00e9\u010de a po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b se z m\u011bsta odst\u011bhovali, proto\u017ee lidi furt vedli \u0159e\u010di, \u017ee Bill zavra\u017edil rodi\u010de a te\u010f ur\u010dit\u011b zavra\u017ed\u00ed i tu malou. Ten policajt se v\u016fbec nedivil, \u017ee byla zavra\u017ed\u011bn\u00e1 a hned \u0159\u00edkal, \u017ee to byl ten bratr. A te\u010f to zaj\u00edmav\u00fd! Jej\u00ed bratr je veden\u00fd jako v\u00fdtr\u017en\u00edk, m\u00e1 n\u011bjak\u00fd z\u00e1znam za ni\u010deni ve\u0159ejn\u00e9ho majetku, napaden\u00ed, vyhro\u017eov\u00e1n\u00ed, a dokonce pokus o zabit\u00ed, ale byl propu\u0161t\u011bn, proto\u017ee se jednalo o sebeobranu.“ Dokon\u010dil Sal.<\/p>\n

„Ne, to je nemo\u017en\u00e9. Jedna ze sousedek \u0159\u00edkala, \u017ee Bill i Sandra byli pobod\u00e1ni taky a vlastn\u011b to p\u0159e\u017eili z\u00e1zrakem. Je teda nemo\u017en\u00fd, aby zabil jejich rodi\u010de.“ \u010certila se Anita. Ani Bill neznala, ale bylo j\u00ed toho kluka l\u00edto, stejn\u011b jako Tomovi.
„Mohl si to ud\u011blat s\u00e1m. Nebylo by to poprv\u00e9.“ Pokr\u010dil Sal rameny.
„Promluv\u00edm s n\u00edm znovu.“ Ukon\u010dil debatu Tom. „Co jin\u00e9ho?“ Oto\u010dil se na Anitu, aby ji trochu zklidnil.
„Sousedka minul\u00fd \u010dtvrtek vid\u011bla u bytu ob\u011bti mu\u017ee, asi t\u0159ic\u00e1tn\u00edk, metr devades\u00e1t, hn\u011bd\u00fd vlasy, ni\u010d\u00edm zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Chlap jako ka\u017ed\u00fd jin\u00fd. Nem\u016f\u017eeme \u0159\u00edct, jestli to byl p\u0159\u00edtel nebo vrah.“ Za\u010dala Anita. „Nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho nesly\u0161ela a nikdo jin\u00fd vlastn\u011b taky ne.“ Tom si promnul sp\u00e1nky, tohle bude t\u011b\u017ek\u00e9. Nikdo nic nevid\u011bl, nikdo nic nesly\u0161el. Nem\u016f\u017eou ani varovat ostatn\u00ed \u017eeny, kdy\u017e nev\u00ed p\u0159ed k\u00fdm.
„Ozval se u\u017e n\u011bkdo z technik\u016f?“ Zaj\u00edmal se Mischa.
„Je\u0161t\u011b ne, ani Himlr. Dobr\u00e1 zpr\u00e1va je, \u017ee media se toho je\u0161t\u011b nechytla. Aspo\u0148 to hraje pro n\u00e1s. Zpr\u00e1va o pitv\u011b by m\u011bla doj\u00edt po ob\u011bd\u011b. Tak si zajd\u011bte na ob\u011bd, j\u00e1 zajedu za Billem a potom se sejdem tady.“ K\u00fdvl na ostatn\u00ed, p\u0159ehodil bundu p\u0159es rameno a roze\u0161el se k firm\u011b, kde r\u00e1no Billa zanechal.<\/p>\n

Bylo poledne a lidi chodili na ob\u011bd, Tom ve\u0161el do vestibulu a v\u00fdtahem vyjel do t\u0159in\u00e1ct\u00e9ho patra, kde je firma Modern Beauty. Dve\u0159e v\u00fdtahu se otev\u0159ely do b\u00edl\u00e9 chodby, na jej\u00edm\u017e konci je mal\u00e1 recepce, a tam sed\u00ed roztomil\u00e1 blond\u00fdnka. Tom k n\u00ed do\u0161el a usm\u00e1l se na ni. D\u00edvka mu \u00fasm\u011bv op\u011btovala. Je hezk\u00e1, pomyslel si Tom.
„Dobr\u00fd den, s \u010d\u00edm v\u00e1m mohu pomoci?“ Obda\u0159ila ho dal\u0161\u00edm \u00fasm\u011bvem.
„Jsem detektiv Kaulitz, hled\u00e1m tady pana Jacksona.“
„Jacksona?“ Podivila se d\u00edvka. „Nikdo takov\u00fd tu nepracuje.“ Tohle nehraje, pomyslel si Tom.
„Vlastn\u011b se jmenuji Tr\u00fcmper.“ Ozvalo se za n\u00edm. Kdy\u017e se Tom oto\u010dil, uvid\u011bl tam Billa. Byl unaven\u00fd a m\u011bl trochu rozmazanou \u0159asenku. Pokusil se vykouzlit \u00fasm\u011bv, i kdy\u017e byl smutn\u00fd.<\/div>\n

„Poj\u010fte, detektive.“ Pootev\u0159el dve\u0159e tak, aby Tom mohl vej\u00edt. Prot\u00e1hl se kolem n\u011bj a pustil ho p\u0159ed sebe. Bill ho zavedl k sob\u011b do kancel\u00e1\u0159e a posadil se za velk\u00fd psac\u00ed st\u016fl. Tom se posadil naproti n\u011bmu do polstrovan\u00e9 b\u00edl\u00e9 \u017eidle. Kancel\u00e1\u0159 byla hezky za\u0159\u00edzen\u00e1 sv\u011btl\u00fdm n\u00e1bytkem, za Billem bylo velk\u00e9 okno, kter\u00e9 tak n\u011bjak ladilo s velk\u00fdm sklen\u011bn\u00fdm stolem. Na stole byla hromada pap\u00edr\u016f a n\u00e1vrh\u016f oble\u010den\u00ed, dokonce sem tam i n\u011bjak\u00e1 l\u00e1tka. Zdi byly vymalov\u00e1ny sv\u011btle b\u00e9\u017eovou barvou a jedna tmav\u011b hn\u011bdou. U hn\u011bd\u00e9 st\u011bny st\u00e1ly men\u0161\u00ed b\u00edl\u00e9 sk\u0159\u00ed\u0148ky. Na st\u011bn\u00e1ch visely zar\u00e1movan\u00e9 tituln\u00ed strany \u010dasopisu a uprost\u0159ed b\u00e9\u017eov\u00e9 zdi byla fotografie Billa a Sandry, ta sam\u00e1 fotografie byla na jedn\u00e9 ze sk\u0159\u00edn\u011bk a vedle fotografie dvou d\u011bt\u00ed a rodi\u010d\u016f, Tom tipoval, \u017ee to je rodinn\u00e1 fotografie.<\/p>\n

„M\u00e1te to tu hezk\u00e9.“ Uznale pok\u00fdval Tom.
„D\u011bkuji, Tak\u017ee tu jste pracovn\u011b.“ Odhadl podle vyk\u00e1n\u00ed Bill.
„Ano, ale net\u011b\u0161\u00ed m\u011b to. Pot\u0159eboval bych se zeptat na smrt va\u0161ich rodi\u010d\u016f.“ Bill si povzdechl, v\u011bd\u011bl, co p\u0159ijde.
„Nezabil jsem je. Jsem adoptovan\u00fd, proto to jin\u00e9 p\u0159\u00edjmen\u00ed. V\u017edy jsem trochu vybo\u010doval, ale to neznamen\u00e1, \u017ee jsem vrah. Bavil jsem se se star\u0161\u00edmi, proto\u017ee ostatn\u00ed se mi sm\u00e1li. \u0160ikanovali m\u011b, ale sestru i rodi\u010de jsem miloval nadev\u0161e. Neubl\u00ed\u017eil bych jim.“ Slo\u017eil hlavu do dlan\u00ed.
„\u0158ekn\u011bte mi v\u00edce o obdob\u00ed, ne\u017e jste se p\u0159est\u011bhovali se sestrou sem.“ Pob\u00eddl ho Tom.
„V\u00edm, kam m\u00ed\u0159\u00edte. Po smrti rodi\u010d\u016f jsem trochu zdivo\u010del. Babi\u010dka na n\u00e1s byla sama a j\u00e1 hledal n\u011bjak\u00e9 povyra\u017een\u00ed. Chytl jsem se \u0161patn\u00e9 party, byli to tak trochu ekologov\u00e9, d\u011blali jsem r\u016fzn\u00e9 protesty a p\u00e1rkr\u00e1t m\u011b zatkli. Za\u010dal jsem tam chodit s jedn\u00edm klukem, a kdy\u017e jsme se rozhodli p\u0159est\u011bhovat, roze\u0161el jsem se s n\u00edm, jen to t\u011b\u017ece nesl. Ve\u010der p\u0159ed odjezdem mi volal, \u017ee se chce sej\u00edt, naposled, rozlou\u010dit se. \u0160el jsem za n\u00edm a byl jsem opravdu naivn\u00ed. Vyt\u00e1hl na m\u011b n\u016f\u017e a pokusil se m\u011b zn\u00e1silnit, j\u00e1 mu ten n\u016f\u017e vyrazil z ruky, a kdy\u017e jsme se prali, poda\u0159ilo se mi ho bodnout do nohy. U n\u00e1s to byl skand\u00e1l, m\u011bli m\u011b za vraha. Na\u0161t\u011bst\u00ed to smetli ze stolu.“ Te\u010f se Tom styd\u011bl. Jak si mohl myslet, \u017ee tenhle nevin\u011b vyhl\u00ed\u017eej\u00edc\u00ed tvor n\u011bkoho zabil? Nejrad\u011bji by se pra\u0161til.<\/p>\n

„Tak\u017ee to na tebe prost\u011b cht\u011bli hodit?“
„Tak n\u011bjak. Byl to syn starosty, starosta p\u0159ekousl, \u017ee syn\u00e1\u010dek po\u0159\u00e1d\u00e1 protesty, aby zachra\u0148oval \u017e\u00e1by, dokonce mu to d\u011blalo reklamu, kdy\u017e n\u00e1s zatkli za v\u00fdtr\u017enictv\u00ed, do hodiny jsme byli doma. Jednou n\u00e1s zatkli za vyd\u00edr\u00e1n\u00ed. Cht\u011bli jsme po v\u011bdeck\u00e9 laborato\u0159i, aby n\u00e1m vydala krysy.“ Bill se zasm\u00e1l a Tom s n\u00edm. „Prost\u011b jsem myslel, \u017ee to je spr\u00e1vn\u00e1 v\u011bc, ale v\u017edy m\u011b zaj\u00edmala hudba, m\u00f3da, a kdy\u017e jsem dostal p\u0159\u00edle\u017eitost pracovat v New Yorku, nemohl jsem \u0159\u00edct ne. J\u00e1 i Sandra jsme tou\u017eili vypadnout, \u017e\u00edt po sv\u00e9m, tak jsme to ud\u011blali. Starosta necht\u011bl skand\u00e1l, kdyby to \u0161lo hodit na m\u011b, ale ne\u0161lo, tak to smetli ze stolu.“ Pokr\u010dil rameny.
„Bille, j\u00e1 se omlouv\u00e1m. Opravdu, ale mus\u00edme pro\u0161et\u0159it v\u0161e.“ Bill se pousm\u00e1l.<\/div>\n

„J\u00e1 to ch\u00e1pu. Chci, abyste toho hajzla chytili. Cel\u00fd den tu sed\u00edm a bre\u010d\u00edm, nem\u016f\u017eu nic d\u011blat, myslet na nic jin\u00e9ho.“ Tom vstal a p\u0159e\u0161el k n\u011bmu, d\u0159epnul si k n\u011bmu a pohladil ho po z\u00e1dech.
„Jedl jsi n\u011bco?“ Zakroutil svoj\u00ed roztomilou hlavi\u010dkou, \u017ee ne. „Co takhle ob\u011bd a potom t\u011b zavezu dom\u016f?“ Navrhl Tom.
„Nechci t\u011b zdr\u017eovat od pr\u00e1ce.“ Tom se usm\u00e1l a podal mu bundi\u010dku.
„Tak \u0161up jdeme.“ Zavelel. Bill se zvedl a v doprovodu Toma vy\u0161el z kancel\u00e1\u0159e a n\u00e1sledn\u011b budovy. \u0160li do mal\u00e9 restaurace kousek od Billovy pr\u00e1ce, byla italsk\u00e1. Oba m\u011bli r\u00e1di italskou kuchyni. Dali si ob\u011bd a n\u00e1sledn\u011b i desert, sed\u011bli a pov\u00eddali si. Potom Tom doprovodil Billa a\u017e do bytu a ujistil se, \u017ee mu nic nebude chyb\u011bt a bude v po\u0159\u00e1dku.<\/p>\n

„D\u011bkuju. Ud\u011blal jsi toho u\u017e tak dost.“ Posadil se Bill na pohovku a Tom ho zakryl dekou, kterou m\u011bl p\u0159ehozenou p\u0159es op\u011brku.
„Tome.“ Zasm\u00e1l se.
„No co. Chci, abys byl v bezpe\u010d\u00ed, a proto\u017ee jsme t\u011b ofici\u00e1ln\u011b vylou\u010dili jako podez\u0159el\u00e9ho, tak tady je moje vizitka. Na druh\u00e9 stran\u011b je \u010d\u00edslo na m\u016fj osobn\u00ed mobil, na tom m\u011b se\u017eene\u0161 v\u017edy. Ve dne v noci, rozum\u00ed\u0161?“ Tom o n\u011bj m\u011bl v\u00e1\u017en\u011b starost. Vra\u017eda jeho rodi\u010d\u016f a pak sestry, jako by se to to\u010dilo kolem Billa, ale nev\u011bd\u011bl jak.
„Ano, pane. Neboj se! A d\u011bkuju.“ Usm\u00e1l se.
„Dob\u0159e, tak ahoj. A zamkni si za mnou.“ To u\u017e mu byl Bill v pat\u00e1ch.
„Nebojte, detektive. Ahoj.“ Zav\u0159el za n\u00edm dve\u0159e a zamknul, potom se vr\u00e1til na pohovku, zapnul televizi a jen tlumen\u011b vn\u00edmal po\u0159ad. Za chv\u00edli upadl do neklidn\u00e9ho sp\u00e1nku.<\/p>\n

Ve dv\u011b hodiny r\u00e1no Tom upadl do tvrd\u00e9ho sp\u00e1nku, o p\u016fl \u010dtvrt\u00e9 r\u00e1no ho vzbudil telefon.
„Kaulitz.“
„Tome?“ Na druh\u00e9 stran\u011b se \u0161eptem ozval Bill.
„Bille? Co se d\u011bje?“ Najednou byl pln\u011b vzh\u016fru. To ten Bill\u016fv vyd\u011b\u0161en\u00fd hlas.
„Je tady.“ To Tomovi sta\u010dilo.<\/p>\n

autor: B\u00edna<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B\u00edna Ahojky, tak jsem tu s novou kapitolou. Moc m\u011b pot\u011b\u0161ily va\u0161e koment\u00e1\u0159e! Jste \u00fa\u017easn\u00ed. Budu se sna\u017eit p\u0159id\u00e1vat kapitoly pravideln\u011b, ale \u010dekaj\u00ed m\u011b p\u0159ij\u00edma\u010dky plus zkou\u0161ky plus kon\u010d\u00edm \u0161kolu, tak\u017ee toho je opravdu, opravdu moc. Snad V\u00e1s pokra\u010dov\u00e1n\u00ed nezklame. B\u00edna<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[616],"tags":[],"class_list":["post-3154","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-najdu-te"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3154","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3154"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3154\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3154"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3154"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3154"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}