{"id":3158,"date":"2015-04-11T15:00:00","date_gmt":"2015-04-11T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3147"},"modified":"2015-04-11T15:00:00","modified_gmt":"2015-04-11T14:00:00","slug":"blue-bird-24","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/04\/11\/blue-bird-24\/","title":{"rendered":"Blue Bird 24."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/p>\n

<\/strong> Zdrav\u00edm v\u00e1s v\u0161echny :). Tenhle d\u00edl je takov\u00fdm mali\u010dk\u00fdm nahl\u00e9dnut\u00edm do minulosti Billov\u00fdma o\u010dima. Je to pro m\u011b jeden z nejbolestiv\u011bj\u0161\u00edch a nejt\u011b\u017e\u0161\u00edch d\u00edl\u016f. Nepsala jsem jej, j\u00e1 jsem j\u00edm \u017eila. Pro\u017eila jsem ka\u017edou vte\u0159inku t\u00e9 bolesti, a i kdy\u017e tyhle momenty nejsou nejp\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00edm \u010dten\u00edm, k \u017eivotu prost\u011b n\u011bkdy pat\u0159\u00ed. Cht\u011bla jsem v\u00e1s do p\u0159\u00edb\u011bhu zasv\u011btit hloub\u011bji, uk\u00e1zat st\u0159\u00edpky toho, \u010d\u00edm si museli proj\u00edt, a douf\u00e1m, \u017ee se mi pozd\u011bji poda\u0159\u00ed napsat n\u011bco podobn\u00e9ho i z pohledu Toma. P\u0159eji hezk\u00e9 \u010dten\u00ed \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill se v to r\u00e1no probudil nezvykle brzy. Bylo kr\u00e1tce po p\u00e1t\u00e9, obloha za okny byla ponur\u00e1 a tmav\u00e1, noc m\u011bla je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d p\u0159evahu nad sv\u011btlem. Bill si prsty pomalu prot\u0159el tv\u00e1\u0159, ti\u0161e zaz\u00edval a pooto\u010dil hlavu. Jakmile za sebou spat\u0159il Tomovu sp\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159, rozz\u00e1\u0159il se a naklonil se k n\u011bmu bl\u00ed\u017e. Zav\u0159el o\u010di a zhluboka se nadechl bratrovy okouzluj\u00edc\u00ed bytosti. \u0160pi\u010dkou nosu se n\u011b\u017en\u011b prohrab\u00e1val v Tomov\u00fdch vousech, tulil se k jeho h\u0159ejiv\u00e9mu t\u011blu, ale jen tak, aby jej nevzbudil. Byl jako jeho st\u00edn. S rukou ve vzduchu obkresloval rysy Tomova obli\u010deje. Skl\u00e1n\u011bl se nad n\u00edm a ukazov\u00e1\u010dkem ve vzduchu kreslil pomysln\u00e9 kontury zav\u0159en\u00fdch o\u010d\u00ed, chv\u011bj\u00edc\u00edch se \u0159as, nosu a pln\u00fdch pootev\u0159en\u00fdch \u00fast. Po celou dobu se usm\u00edval, jako by nebylo nic p\u0159edt\u00edm a nem\u011blo p\u0159ij\u00edt ani nic potom. \u017dil dan\u00fdm okam\u017eikem a vychutn\u00e1val si jej tak, jak jen podobn\u00e9 chv\u00edle vychutnat lze. Rukama vklouzl pod p\u0159ikr\u00fdvku, vyhledal Tomovy dlan\u011b, kter\u00e9 m\u011bl voln\u011b polo\u017een\u00e9 na jeho boc\u00edch a p\u0159itiskl si je siln\u011bji na sv\u00e9 b\u0159icho. Bylo mu kr\u00e1sn\u011b a nebyl si jist\u00fd, jestli to bylo zp\u016fsobeno slibovan\u00fdm p\u0159ekvapen\u00edm, kter\u00e9ho se nemohl do\u010dkat, nebo t\u00edm, \u017ee byl zase \u0161\u0165astn\u00fd a s Tomem. Proto\u017ee to, \u017ee byli op\u011bt spolu a \u017ee se pohnuli z m\u00edsta pot\u00e9, co to oba ji\u017e d\u00e1vno vzdali, pro n\u011bj bylo z\u00e1zrakem. V\u0161echno se d\u011blo tak rychle, \u017ee si to nestihl po\u0159\u00e1dn\u011b vychutnat. Bylo to \u0161\u00edlen\u00e9, zb\u011bsil\u00e9 a hlubok\u00e9. P\u0159esn\u011b takov\u00e9, jako cel\u00fd jejich vztah.<\/p>\n

Zhluboka se nadechl, vzal Tomovy ruce do sv\u00fdch, a co nejopatrn\u011bji se v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed obr\u00e1til. Byl si jist\u00fd, \u017ee svou neopatrnost\u00ed Toma probudil, ten ale jen n\u011bco nesly\u0161n\u011b zamumlal, zavrtal se nosem do Billova tri\u010dka a d\u00e1l spokojen\u011b spal. Bill\u016fv \u00fasm\u011bv se je\u0161t\u011b roz\u0161\u00ed\u0159il. Tomova tv\u00e1\u0159 byla pouze p\u00e1r centimetr\u016f od t\u00e9 jeho, d\u00fdchali si na rty, m\u011bli k sob\u011b tak bl\u00edzko, a\u017e to Billovi vyr\u00e1\u017eelo dech. Zcela konsternov\u00e1n tou kr\u00e1sou, p\u0159ibl\u00ed\u017eil ukazov\u00e1\u010dek k Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i a l\u00e1skypln\u011b mu p\u0159ejel po l\u00edci v m\u00edstech, kde p\u0159ed p\u00e1r dny p\u0159ist\u00e1la jeho facka. P\u0159i vzpom\u00ednce na ten ve\u010der jej bodlo u srdce. V krku se mu t\u00e9m\u011b\u0159 vz\u00e1p\u011bt\u00ed vytvo\u0159ila ob\u0159\u00ed p\u0159ek\u00e1\u017eka a znemo\u017e\u0148ovala nejen polyk\u00e1n\u00ed, ale i samotn\u00e9 d\u00fdch\u00e1n\u00ed. Zhluboka se nadechl, rychl\u00fdm mrk\u00e1n\u00edm a poz\u016fstatky \u00fasm\u011bvu se sna\u017eil zahnat p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed \u00fazkost, ale op\u011bt, jako u\u017e mnohokr\u00e1t p\u0159edt\u00edm, nebyl \u00fasp\u011b\u0161n\u00fd. Odvr\u00e1til pohled, a kdy\u017e se na Toma po chvilce op\u011bt zad\u00edval, vid\u011bl jeho obli\u010dej rozmazan\u011b, jako by mezi n\u011b n\u011bkdo postavil clonu.<\/div>\n

Je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed m\u011bl pocit, jako by minulost neexistovala, jako by se narodili pro toho druh\u00e9ho a v\u0161echno dote\u010f bylo ide\u00e1ln\u00ed a p\u0159esn\u011b takov\u00e9, jak si to kdysi vysnili. Siln\u011b stiskl v\u00ed\u010dka, ale u\u017e bylo p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b. Ze zav\u0159en\u00fdch o\u010d\u00ed mu ti\u0161e vyklouzly dv\u011b st\u0159\u00edb\u0159it\u00e9 slzy a on se propadal do nejhlub\u0161\u00ed minulosti. Vdechl \u017eivot vzpom\u00ednk\u00e1m a okam\u017eik\u016fm \u017eivota, jejich\u017e souzvuk mu zp\u016fsoboval radost, a z\u00e1rove\u0148 jej rval na kusy. Sl\u00edbil si, \u017ee to bude naposled. Pak za t\u00edm ve sv\u00e9 mysli vytvo\u0159\u00ed tlustou imagin\u00e1rn\u00ed \u010d\u00e1ru a zapomene. Alespo\u0148 bude d\u011blat v\u0161echno pro to, aby se mu to poda\u0159ilo.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

„Budeme m\u00edt jeden d\u016fm. Spole\u010dn\u00fd.“<\/em><\/div>\n

„V nejhor\u0161\u00edm p\u0159\u00edpad\u011b dva soused\u00edc\u00ed domy.“<\/em><\/div>\n
„Soused\u00edc\u00ed?“<\/em><\/div>\n
„Jo, mohli bychom pod zem\u00ed vyhrabat tajn\u00fd tunel, o kter\u00e9m budeme v\u011bd\u011bt jen my dva.“<\/em><\/div>\n
Mal\u00fd Bill se roztomile zachichotal a p\u0159it\u00e1hl si l\u00edmec py\u017e\u00e1mka bl\u00ed\u017e ke krku. „Tunel?“ zeptal se se sm\u00edchem.<\/em><\/div>\n
Tom vzru\u0161en\u011b p\u0159ik\u00fdvl. „Jo. Na\u0161e domy budou propojen\u00e9 a m\u016f\u017eeme se kdykoliv nav\u0161t\u011bvovat.“<\/em><\/div>\n
„A kdo n\u00e1m ten tunel vyhrabe?“ vypt\u00e1val se d\u00e1l Bill, spokojen\u011b se rozvaluj\u00edc\u00ed v bratrov\u011b drobn\u00e9m objet\u00ed.<\/em><\/div>\n
V\u011bd\u011bl, \u017ee by m\u011bli u\u017e d\u00e1vno sp\u00e1t, proto\u017ee r\u00e1no musej\u00ed j\u00edt do \u0161koly, ale necht\u011bl nechat tuhle konverzaci nedo\u0159e\u0161enou. Kdy\u017e se kone\u010dn\u011b shodli na tom, kolik budou m\u00edt ps\u016f, museli p\u0159eci i n\u011bkde bydlet.<\/em><\/div>\n
„Nakoup\u00edme si krtky.“<\/em><\/div>\n
Tom se sna\u017eil ze v\u0161ech sil zapojit svou fantazi\u00ed. Cht\u011bl d\u00e1t Billovi najevo, \u017ee taky um\u00ed b\u00fdt jako on. Mo\u017en\u00e1 nebyl takov\u00fd sn\u00edlek a tyhle v\u011bci mu ne\u0161ly tak snadno jako jemu, ale byl si jist\u00fd, \u017ee pokud se bude dostate\u010dn\u011b sna\u017eit, mo\u017en\u00e1 jednoho dne bude jako on. Mo\u017en\u00e1 v sob\u011b objev\u00ed kousek magi\u010dnosti, kter\u00fd se skr\u00fdval v jeho mlad\u0161\u00edm sourozenci.<\/em><\/p>\n

„Co\u017ee?“ vyprskl Bill a rozesm\u00e1l se tak hlasit\u011b, \u017ee mu Tom musel se sm\u00edchem zakr\u00fdt pusu rukou.<\/em><\/div>\n

„Velkou hromadu krtk\u016f,“ poopravil se vz\u00e1p\u011bt\u00ed Tom a u\u017e\u00edval si p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo, kter\u00e9 c\u00edtil v m\u00edstech, kde se jejich t\u011bla dot\u00fdkala.<\/em><\/div>\n
„Tomi, m\u00e1me v pl\u00e1nu m\u00edt deset ps\u016f, opravdu chce\u0161, aby se n\u00e1m po dom\u011b promen\u00e1dovala je\u0161t\u011b hromada krtk\u016f?“ Bill se chichotal do jeho dlan\u011b, a i kdy\u017e jej z\u00e1chvat sm\u00edchu pomalu p\u0159ech\u00e1zel, po\u0159\u00e1d se usm\u00edval. Byl \u0161\u0165astn\u00fd. Nev\u011bd\u011bl p\u0159esn\u011b, jak\u00fd je to pocit a jestli jej u\u017e p\u0159edt\u00edm c\u00edtil, ale byl si jist\u00fd, \u017ee jej c\u00edt\u00ed te\u010f.<\/em><\/div>\n
„To asi ne,“ p\u0159ipustil ti\u0161e. „Mo\u017en\u00e1 by bylo snaz\u0161\u00ed m\u00edt jen jeden d\u016fm.“<\/em><\/div>\n
„Spole\u010dn\u00fd,“ doplnil ho Bill.<\/em><\/div>\n
„P\u0159esn\u011b tak a velkou zahradu.“<\/em><\/div>\n
„A jez\u00edrko.“<\/em><\/div>\n
„Fajn, budeme m\u00edt jez\u00edrko a j\u00e1 budu m\u00edt to nejpar\u00e1dn\u011bj\u0161\u00ed auto na sv\u011bt\u011b.“<\/em><\/div>\n
Bill se k n\u011bmu p\u0159itiskl je\u0161t\u011b pevn\u011bji. „A p\u016fj\u010d\u00ed\u0161 mi ho?“<\/em><\/div>\n
Tom pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou. „Budu tv\u016fj \u0159idi\u010d.“<\/em><\/div>\n
Bill se nad tou nab\u00eddkou zamyslel a hrav\u011b pokr\u010dil rameny. „To zn\u00ed dob\u0159e. A mus\u00edme m\u00edt houpa\u010dku!“<\/em><\/div>\n
Tom c\u00edtil, jak v jeho n\u00e1ru\u010di posko\u010dil radost\u00ed. „Houpa\u010dku a cokoliv si bude\u0161 p\u0159\u00e1t.“<\/em><\/p>\n

Na chv\u00edli ztichli. D\u00edvali se jeden druh\u00e9mu do o\u010d\u00ed a usm\u00edvali se. Bill promluvil jako prvn\u00ed.<\/em><\/div>\n

„Vlastn\u011b mi na tom tak moc nez\u00e1le\u017e\u00ed. Nemus\u00edm m\u00edt ani houpa\u010dku ani jez\u00edrko. Chci b\u00fdt s tebou.“<\/em><\/div>\n
Tomovo srd\u00ed\u010dko tlouklo tak spla\u0161en\u011b, a\u017e se toho zalekl. M\u011bl nutk\u00e1n\u00ed p\u0159ilo\u017eit si ruku na hrudn\u00edk a zhluboka d\u00fdchat, ale to by musel pustit Billa, a to rozhodn\u011b necht\u011bl.<\/em><\/div>\n
„Budeme spolu. Nikdy n\u00e1s nic nerozd\u011bl\u00ed, Billi.“<\/em><\/div>\n
„\u010cek\u00e1 n\u00e1s kr\u00e1sn\u00e1 budoucnost,“ \u0161eptl Bill ti\u0161e, nosem se zavrtal do Tomova tri\u010dka a zav\u0159el o\u010di.<\/em><\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Bill se na Toma d\u00edval uplakan\u00fdma o\u010dima a p\u0159\u00e1l si vr\u00e1tit se do d\u011btstv\u00ed. Alespo\u0148 na chv\u00edli vid\u011bt sv\u011bt o\u010dima t\u011bch podivn\u00fdch mal\u00fdch tvore\u010dk\u016f, o\u010dima, kter\u00e9 vid\u00ed jen to dobr\u00e9 a kouzeln\u00e9 a se v\u0161\u00edm si um\u011bj\u00ed poradit. Cht\u011bl znovu le\u017eet v Tomov\u011b objet\u00ed tak jako kdysi, pro\u017e\u00edt to v\u0161echno je\u0161t\u011b jednou a vychutnat si spole\u010dn\u00e9 okam\u017eiky pln\u00fdmi dou\u0161ky, proto\u017ee nyn\u00ed v\u011bd\u011bl, jak k\u0159ehk\u00e1 hranice je mezi \u0161t\u011bst\u00edm a bolest\u00ed a jak rychle se m\u016f\u017ee v\u0161echno zm\u011bnit. Nyn\u00ed si nep\u0159\u00e1l ani jezero ani houpa\u010dku ani deset ps\u016f. \u00dapln\u011b mu sta\u010dili Cali s Pumbou, jeden mal\u00fd pokoj a prostor, kter\u00fd jim nab\u00edzela jejich l\u00e1ska. A to bylo na tom v\u0161em to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. Byli k sob\u011b v\u00e1z\u00e1ni siln\u00fdm poutem, takov\u00fdm, kter\u00e9 nikdy nezmiz\u00ed a v\u017edy je k sob\u011b bude p\u0159itahovat a on se p\u0159esto je\u0161t\u011b nikdy nec\u00edtil tak svobodn\u00fd. Tak voln\u00fd a napln\u011bn\u00fd.<\/p><\/div>\n

Op\u011bt zav\u0159el o\u010di a nechal se un\u00e1\u0161et dal\u0161\u00ed vzpom\u00ednkou.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

Nebyl si jist\u00fd, kolik \u010dasu ub\u011bhlo od chv\u00edle, kdy se za Tomem a jeho novou p\u0159\u00edtelkyn\u00ed zav\u0159ely dve\u0159e. Mohly to b\u00fdt minuty, dokonce hodiny, ale jemu na tom v\u016fbec nez\u00e1le\u017eelo. I nad\u00e1le z\u016fst\u00e1val v p\u0159eds\u00edni na podlaze, u\u017e nesed\u011bl; zkroucen\u00fd v klub\u00ed\u010dku se sna\u017eil vyplakat celou svou du\u0161i. Na n\u011bco takov\u00e9ho nebyl v\u016fbec p\u0159ipraven. Byl si jist\u00fd, \u017ee jsou jejich city vz\u00e1jemn\u00e9. Byl si t\u00edm tak zatracen\u011b jist\u00fd.<\/em><\/div>\n

Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d mu to zcela nedoch\u00e1zelo. Necht\u011bl si p\u0159ipustit tu skute\u010dnost, \u017ee ve\u0161ker\u00e9 jeho nad\u011bje a sny byly ve vte\u0159in\u011b smeteny ze stolu. \u017de se jim Tom vysm\u00e1l t\u00edm \u00fapln\u011b nejhor\u0161\u00edm zp\u016fsobem. Vyrval mu srdce z t\u011bla, ani\u017e by se jej dotknul a surov\u011b ho po\u0161lapal. Pro\u010d mu tak ubl\u00ed\u017eil? Co mu ud\u011blal? \u010c\u00edm si n\u011bco takov\u00e9ho zaslou\u017eil?<\/p>\n

Zalykal se pl\u00e1\u010dem, na hrudi c\u00edtil tak silnou bolest, a\u017e se m\u00edsty nedok\u00e1zal ubr\u00e1nit zast\u00e9n\u00e1n\u00ed. Kr\u010dil se v rohu m\u00edstnosti, v nejtmav\u0161\u00edm koutu a zoufale si p\u0159\u00e1l splynout s prost\u0159ed\u00edm. Prom\u011bnit se ve st\u00edn, vytratit se. Byl si jist\u00fd, \u017ee by si toho Tom v\u016fbec nev\u0161iml. U\u017e nem\u011bl s\u00edlu bre\u010det, a p\u0159esto p\u0159ich\u00e1zely dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed slzy a dal\u0161\u00ed srdceryvn\u00e9 vzlyky. Byl zlomen\u00fd a vyd\u011b\u0161en\u00fd. N\u00e1sil\u00edm mu byla odebr\u00e1na jeho druh\u00e1 polovina, z\u016fstal s\u00e1m. Zvedl hlavu, a kdy\u017e se pod\u00edval doleva, vid\u011bl ob\u00fdvac\u00ed pokoj a n\u011bkolik r\u016fzn\u011b velik\u00fdch barevn\u00fdch bal\u00f3nk\u016f, kdy\u017e se pod\u00edval doprava, d\u00edval se do kuchyn\u011b, kde m\u011bl pro Toma p\u0159ipraven\u00fd dort a narozeninov\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed. Letenky na Maledivy. M\u011bl tolik pl\u00e1n\u016f. M\u011bli si u\u017e\u00edt spole\u010dnou dovolenou, oddechnout si od kapely, shodit sv\u00e1 slavn\u00e1 jm\u00e9na a b\u00fdt jen Billem a Tomem p\u0159esn\u011b jako kdysi. M\u011bli b\u00fdt spolu. M\u011bli se milovat.<\/p>\n

Op\u011bt zavzlykal a pomalu se posadil. Ruce, kter\u00e9 si nestihl po\u0159\u00e1dn\u011b vydrhnout, byly je\u0161t\u011b \u0161pinav\u00e9 od \u010dokol\u00e1dy. V dlouh\u00fdch vlasech m\u011bl po\u0159\u00e1d stopy \u0161leha\u010dky, ale najednou mu na tom v\u016fbec nez\u00e1le\u017eelo. Musel n\u011bco ud\u011blat. Rychle, jinak by se z toho v\u0161eho zbl\u00e1znil. Vysko\u010dil na nohy jako st\u0159ela a bez rozmyslu vyb\u011bhl do sv\u00e9ho pokoje. Ze sk\u0159\u00edn\u011b vyt\u00e1hl tmav\u00fd batoh, do kter\u00e9ho za\u010dal nesoust\u0159ed\u011bn\u011b h\u00e1zet v\u0161echno, co mu p\u0159i\u0161lo pod ruku. Kalhoty, tri\u010dko, n\u011bjak\u00e1 kniha, dal\u0161\u00ed tri\u010dko. Musel odej\u00edt, jinak hrozilo, \u017ee na n\u011bj v\u0161echny \u010dty\u0159i zdi spadnou a rozdrt\u00ed jej. Nemohl d\u00fdchat a jedinou z\u00e1chranu vid\u011bl v okam\u017eit\u00e9m odchodu. Sbalil se ani ne za p\u011bt minut, v\u0161echno nechal b\u00fdt a rychle sch\u00e1zel dol\u016f po schodech. Z o\u010d\u00ed mu st\u00e9kaly slzy, kdy\u017e na sebe h\u00e1zel velkou mikinu. St\u00e9kaly mu po n\u00ed i tehdy, kdy\u017e si nazouval boty a byl p\u0159ipraven k odchodu. Tomovi nenechal \u017e\u00e1dn\u00fd vzkaz. Ani jedin\u00e9 slovo. Naposled se ohl\u00e9dl a tehdy ji spat\u0159il. Malou b\u00edlou v\u011bc pod schody.<\/em><\/p>\n

Najednou uc\u00edtil neuv\u011b\u0159itelnou zlost. Jak se v\u016fbec opova\u017eoval?! Stiskl rty do \u00fazk\u00e9 \u0161t\u011brbiny a s nov\u011b nalezenou energi\u00ed, o n\u00ed\u017e netu\u0161il, \u017ee ji m\u00e1, dob\u011bhl k m\u00edstu, kde ze st\u00edn\u016f koukala b\u00edl\u00e1 krabi\u010dka p\u0159ev\u00e1z\u00e1na fialovou ma\u0161l\u00ed. Tom\u016fv d\u00e1rek. Drapl ji jako tu nejodporn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc, str\u010dil ji do kapsy a vyb\u011bhl do v\u011btrn\u00e9ho ve\u010dera. Jakmile byl kone\u010dn\u011b venku, zhluboka se nadechl a zam\u00ed\u0159il k popelnici. Rozhodn\u011b zvedl v\u00edko, zalovil v kapse a vyt\u00e1hl Tom\u016fv d\u00e1rek. Zad\u00edval se na \u00fahledn\u011b zabalen\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed a byl si v\u00edce ne\u017e jist\u00fd, \u017ee to nebyla Tomova pr\u00e1ce. Z\u0159ejm\u011b cht\u011bl, aby to vypadalo hezky.<\/em><\/div>\n

„Nen\u00e1vid\u00edm t\u011b,“ sykl skrz sev\u0159en\u00e9 rty a d\u00edval se na chv\u011bj\u00edc\u00ed se ruku, kter\u00e1 p\u00e1r centimetr\u016f nad odpadky sv\u00edrala Tom\u016fv d\u00e1rek. Povolil stisk, krabi\u010dka nyn\u00ed balancovala na ma\u0161li, kterou t\u0159\u00edmal mezi prsty.<\/em><\/div>\n
‚Opravdu m\u011b nen\u00e1vid\u00ed\u0161?‘ zaslechl v mysli bratr\u016fv hlas. ‚Mohl bys m\u011b nen\u00e1vid\u011bt, Bille?‘<\/em><\/div>\n
Bill ne\u0161\u0165astn\u011b zk\u0159ivil tv\u00e1\u0159. Zastr\u010dil krabi\u010dku do kapsy a rozb\u011bhl se co nejd\u00e1l od toho domu.<\/em><\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Bill pomalu opustil teplo Tomova objet\u00ed i vyh\u0159\u00e1t\u00e9 postele a do\u0161el k oknu. Posadil se na parapet a o\u010dima vyhledal d\u0159ev\u011bn\u00fd domek na strom\u011b. M\u00edsto, kde p\u0159ed dv\u011bma lety ukryl Tom\u016fv d\u00e1rek. Pod uvoln\u011bnou desku, kterou okam\u017eit\u011b p\u0159ibyl, aby nebyl v poku\u0161en\u00ed, a neotev\u0159el ho.<\/p><\/div>\n

Te\u010f ale bylo v\u0161echno jinak.<\/div>\n
Ohl\u00e9dl se. Tom se pr\u00e1v\u011b ze snu jemn\u011b pousm\u00e1l a rukou hmatal po pr\u00e1zdn\u00e9m m\u00edst\u011b vedle sebe.<\/div>\n
Tom u\u017e v\u00edc nebyl zr\u00e1dcem. Nikdy j\u00edm nebyl. Miloval Billa stejn\u011b zoufale jako on jeho, a kdy\u017e mu tehdy kupoval ten d\u00e1rek, m\u011bl v \u00famysle pot\u011b\u0161it ho. Necht\u011bl mu ubl\u00ed\u017eit. To bylo t\u00edm posledn\u00edm, \u010deho by byl schopen a Bill to kone\u010dn\u011b v\u011bd\u011bl. A\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dlouho byl zaslepen l\u017e\u00ed, a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dlouho si odep\u00edral to, co jej \u010dinilo nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00edm a bylo na\u010dase, vz\u00edt si to v\u0161echno zp\u011bt.<\/div>\n
Vstal a vyb\u011bhl z pokoje, m\u00ed\u0159il do Gordonovy mali\u010dk\u00e9 d\u00edlny pro n\u011bjak\u00e9 n\u00e1\u0159ad\u00ed. Nebyl si jist\u00fd t\u00edm, co by si m\u011bl vz\u00edt, proto se nakonec rozhodl pro kladivo. Pokud to nep\u016fjde, byl odhodl\u00e1n do d\u0159eva tlouct tak dlouho, dokud nepovol\u00ed. Je\u0161t\u011b p\u0159edt\u00edm se ale vr\u00e1til do sv\u00e9ho pokoje, proto\u017ee tam n\u011bco zapomn\u011bl.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

Dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee se \u00fat\u011bkem dom\u016f nic nevy\u0159e\u0161\u00ed, ale bohu\u017eel, nena\u0161el z dan\u00e9 situace jin\u00e9 v\u00fdchodisko. Pot\u0159eboval rodinu a Andyho. Byl si jist\u00fd, \u017ee ve\u010der s n\u00edm a po\u0159\u00e1dn\u00e1 opice alespo\u0148 na malou chv\u00edli otup\u00ed bolest ze ztr\u00e1ty a zapln\u00ed pr\u00e1zdn\u00e1 m\u00edsta v jeho nitru, ale spletl se. C\u00edtil se je\u0161t\u011b h\u016f\u0159. Cel\u00e9 dva t\u00fddny str\u00e1vil zalezl\u00fd ve sv\u00e9m pokoji, nekomunikoval s okol\u00edm, jen v opravdu nutn\u00fdch situac\u00edch, nejedl, po\u0159\u00e1dn\u011b ani nespal, jen se ut\u00e1p\u011bl ve sv\u00e9 nicot\u011b. Tom se jej sna\u017eil zkontaktovat z\u0159ejm\u011b hned pot\u00e9, co dorazil dom\u016f, a zjistil, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku, ale Bill byl v t\u00e9 chv\u00edli u\u017e na leti\u0161ti a \u010dekal na sv\u016fj let. Volal mu i dom\u016f. Prvn\u00ed den asi p\u011btkr\u00e1t. Dal\u0161\u00ed den dvakr\u00e1t tolik. Pos\u00edlal mu zpr\u00e1vy, cht\u011bl mu to vysv\u011btlit, ale Bill nem\u011bl s\u00edlu poslouchat. Vyp\u00ednal si telefon, neodpov\u00eddal na zpr\u00e1vy, byl naprosto apatick\u00fd v\u016f\u010di v\u0161emu, co se t\u00fdkalo jeho bratra. Pot\u0159eboval \u010das, aby se s t\u00edm vypo\u0159\u00e1dal a Tom mu to v\u016fbec neuleh\u010doval. Asi po t\u00fddnu naprost\u00e9 ignorace mu dokonce poslal dopis, co\u017e Billovi p\u0159i\u0161lo naprosto sladk\u00e9, proto\u017ee to Tom nikdy p\u0159edt\u00edm neud\u011blal, ale p\u0159esto ho neotev\u0159el. Schoval ho na dn\u011b sv\u00e9 sk\u0159\u00edn\u011b pod hromadou oble\u010den\u00ed a \u010dasem na n\u011bj t\u00e9m\u011b\u0159 zapomn\u011bl.<\/em><\/div>\n

\n

\u2026<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

Prvn\u00ed dny po n\u00e1vratu do LA byly t\u011b\u017ek\u00e9, sl\u00e9valy se v t\u00fddny mu\u010div\u011b pomalu, dokonce a\u017e tak, \u017ee m\u011bl Bill chv\u00edlemi pocit, jako by se zastavil \u010das. Bylo to \u0161\u00edlen\u00e9. Nesnesl b\u00fdt s Tomem v jedn\u00e9 m\u00edstnosti, neodpov\u00eddal na jeho ot\u00e1zky, ned\u00edval se na n\u011bj. Existovali vedle sebe jako dva cizinci, a \u010d\u00edm v\u011bt\u0161\u00ed propast mezi nimi byla, t\u00edm v\u00edc se mu po Tomovi st\u00fdskalo. Po t\u0159ech m\u011bs\u00edc\u00edch to vyvrcholilo do takov\u00fdch extr\u00e9m\u016f, \u017ee by Bill zem\u0159el pro jedin\u00e9 objet\u00ed. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e Tom n\u011bkam ode\u0161el, vytr\u00e1cel se z pokoje jako zlod\u011bj s pol\u0161t\u00e1\u0159em v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Ti\u0161e proklouzl do toho bratrova, p\u0159e\u0161el do mali\u010dk\u00e9 koupelny a z police vzal jeho parf\u00e9m. Nikdy k n\u011bmu nep\u0159i\u010dichl p\u0159\u00edmo, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee by byl schopen za\u010d\u00edt pokr\u00fdvat flakon nal\u00e9hav\u00fdmi polibky a tak hluboko klesnout opravdu necht\u011bl. Rychle post\u0159\u00edkal pol\u0161t\u00e1\u0159 a stejn\u011b rychle, jako se v pokoji objevil, z n\u011bj tak\u00e9 zmizel. Odlo\u017eil pol\u0161t\u00e1\u0159 na svou postel a v\u00edc se o n\u011bj nestaral. Nechal, a\u0165 v\u016fn\u011b pronikne do jemn\u00e9 tk\u00e1n\u011b, a\u0165 prostoup\u00ed ka\u017edi\u010dk\u00fdm milimetrem a vytvo\u0159\u00ed dokonalou iluzi.<\/em><\/div>\n

Kdy\u017e se pak ve\u010der odebral do postele, strhl na sebe pol\u0161t\u00e1\u0159 a p\u0159i\u010dichl k n\u011bmu, c\u00edtil Tomovo objet\u00ed. C\u00edtil l\u00e1sku, n\u011bhu, jistotu. Byl jako d\u00edt\u011b, kter\u00e9 nedok\u00e1\u017ee usnout bez sv\u00e9 obl\u00edben\u00e9 ukol\u00e9bavky. Nal\u00e9hav\u011b si k sob\u011b tiskl ten kus l\u00e1tky, kroutil se kolem n\u011bj, ale po\u0159\u00e1d to nebylo dost. Pot\u0159eboval, aby pol\u0161t\u00e1\u0159 ob\u017eivnul a prom\u011bnil se v jeho bratra. Aby se na n\u011bj pod\u00edval a usm\u00e1l se. Pot\u0159eboval skute\u010dn\u00e9 objet\u00ed. Pot\u0159eboval Toma.<\/em><\/div>\n
Jakkoliv si cht\u011bl pomoct, v\u017edy us\u00ednal, vzlykaje nad t\u00edm, co ztratil.<\/em><\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Bill jako \u0161\u00edlenec vyhazoval ze sv\u00e9 sk\u0159\u00edn\u011b oble\u010den\u00ed; zoufale se pot\u0159eboval dostat k dopisu, kter\u00fd tam le\u017eel a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dlouho. Jist\u011b, u\u017e bylo pozd\u011b vr\u00e1tit \u010das, ale p\u0159esto pot\u0159eboval v\u011bd\u011bt, jestli by se n\u011bco zm\u011bnilo, kdyby tehdy ten dopis otev\u0159el. Za\u010d\u00ednal propadat zoufalstv\u00ed, proto\u017ee ho nemohl nikde naj\u00edt. Co kdy\u017e ho Simone vyhodila? Co kdy\u017e ho omylem vyhodil on s\u00e1m, kdy\u017e t\u0159\u00eddil star\u00e9 oble\u010den\u00ed? Mo\u017en\u00e1 by se mohl zeptat Toma a po\u017e\u00e1dat jej, aby mu \u0159ekl, co tam p\u0159ed lety napsal, ale to mu nep\u0159i\u0161lo jako nejmoud\u0159ej\u0161\u00ed \u0159e\u0161en\u00ed. Sl\u00edbili si, \u017ee na v\u0161echno, co bylo, zapomenou, nem\u011bl by se jej na to pt\u00e1t.<\/p><\/div>\n

„Tak kde jsi?“ zast\u00e9nal, kdy\u017e mu na hlavu spadlo n\u011bkolik svetr\u016f z horn\u00ed poli\u010dky. Ot\u0159\u00e1sl se a v\u00edt\u011bzn\u011b zvedl do vzduchu ruku, ve kter\u00e9 hrd\u011b sv\u00edral mali\u010dkou ob\u00e1lku. Neodva\u017eoval se ani d\u00fdchat, kdy\u017e se zu\u0159iv\u011b probojov\u00e1val dovnit\u0159. Ruce se mu t\u0159\u00e1sly a on s\u00e1m se chv\u011bl stejn\u011b tak jako poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se na n\u011bj Tom pod\u00edval. U\u017e nebyl \u010das. Roztrhl ob\u00e1lku, nal\u00e9hav\u011b vyt\u00e1hl dopis a rozlo\u017eil ho. Zd\u00e1lo se, \u017ee tam nic nen\u00ed, ale kdy\u017e ho narovnal, uprost\u0159ed spat\u0159il Tom\u016fv rukopis a n\u011bkolik slov, kter\u00e9 z\u0159ejm\u011b v rychlosti poskl\u00e1dal do v\u011bty.<\/div>\n
„Otev\u0159i d\u00e1rek. V\u0161echno pochop\u00ed\u0161.“<\/em><\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

\u010casem se situace m\u00edrn\u011b zlep\u0161ila. Bill se sna\u017eil b\u00fdt k okol\u00ed pon\u011bkud p\u0159\u00e1tel\u0161t\u011bj\u0161\u00ed, sna\u017eil se zdr\u017eovat v m\u00edstnostech i pot\u00e9, co do nich jeho bratr vstoupil. Sn\u00eddali, ob\u011bdvali i ve\u010de\u0159eli za jedn\u00edm stolem, n\u011bkdy se spolu dokonce pokou\u0161eli i komunikovat, ale poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se do rozhovoru n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem p\u0159ipletla Ria, zavl\u00e1dlo dlouh\u00e9 ticho. Byla jako fantom, kter\u00fd vl\u00e1dl jejich domu. Byla v\u0161ude. Pros\u00e1kla do zd\u00ed, do jednotliv\u00fdch pokoj\u016f, Bill si ve vlastn\u00edm dom\u011b za\u010d\u00ednal p\u0159ipadat jako cizinec, a kdy\u017e se k nim nakonec nast\u011bhovala, v\u0161echno bylo je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed.<\/em><\/div>\n

N\u011bkolikr\u00e1t dokonce zva\u017eoval, \u017ee poslechne Andreasovu radu a odst\u011bhuje se. Ale p\u0159edstava, \u017ee by Toma v\u016fbec nev\u00eddal, \u017ee by naprosto zni\u010dil pam\u00e1tku jejich d\u011btsk\u00e9ho snu, byla nemysliteln\u00e1.<\/p>\n

V ten ve\u010der se Ria odebrala do postele u\u017e po ve\u010de\u0159i. Tom z\u016fstal v kuchyni a myl n\u00e1dob\u00ed a Bill zat\u00edm v ob\u00fdv\u00e1ku post\u00e1val u velk\u00fdch prosklen\u00fdch dve\u0159\u00ed a d\u00edval se na nebe za nimi. Bylo p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9. \u010cist\u00e9 a vzd\u00e1len\u00e9. Naprosto magick\u00e9. Drobn\u00e9 hv\u011bzdy z\u00e1\u0159ily jako ty nejjasn\u011bj\u0161\u00ed poklady a Bill tak n\u011bjak tu\u0161il, \u017ee jsou tam v tu chv\u00edli jen pro n\u011bj. \u017de c\u00edt\u00ed jeho bolest a znaj\u00ed v\u0161echna tajemstv\u00ed.<\/em><\/div>\n

„\u010cek\u00e1\u0161, a\u017e jedna z nich spadne?“ ozvalo se mu za z\u00e1dy. Tom byl tak bl\u00edzko, t\u00e9m\u011b\u0159 mu \u0161eptal do ucha a Billovi se okam\u017eit\u011b zje\u017eily chloupky na \u0161\u00edji.<\/em><\/div>\n
„N-ne,“ zask\u0159ehotal, ani\u017e by se k n\u011bmu ot\u00e1\u010del. „Jen se d\u00edv\u00e1m.“<\/em><\/div>\n
„Jsou kr\u00e1sn\u00e9,“ \u0159ekl Tom ti\u0161e a nenucen\u011b.<\/em><\/div>\n
„To jsou,“ Bill rychle souhlasil a cht\u011bl kolem n\u011bj proklouznout, ale Tom mu nedovolil oto\u010dit se a odej\u00edt. Jednu ruku mu omotal kolem pasu a Bill m\u00e1lem na m\u00edst\u011b omdlel. Po m\u011bs\u00edc\u00edch bez jak\u00e9hokoliv kontaktu byl najednou oby\u010dejn\u00fd dotek a\u017e p\u0159\u00edli\u0161. Rozt\u0159\u00e1sl se, zavr\u00e1voral, a kdy\u017e se z\u00e1dy neopatrn\u011b p\u0159itiskl na Tom\u016fv hrudn\u00edk, zjistil, \u017ee se t\u0159ese i on. Lap\u00e1 po dechu a u\u017e\u00edv\u00e1 si tu vz\u00e1cnou bl\u00edzkost \u00fapln\u011b stejn\u011b.<\/em><\/div>\n
M\u011bl odej\u00edt. M\u011bl, ale nemohl.<\/em><\/div>\n
„Co by sis p\u0159\u00e1l?“ zeptal se a pooto\u010dil hlavu. Tom se na n\u011bj d\u00edval, vp\u00edjel se mu p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed, napr\u00e1zdno otev\u00edral a zav\u00edral \u00fasta. Jakoby nerozum\u011bl ot\u00e1zce.<\/em><\/div>\n
„Co by sis p\u0159\u00e1l, kdyby jedna z nich spadla?“ zopakoval svou ot\u00e1zku nejist\u00fdm hlasem a vz\u00e1p\u011bt\u00ed om\u00e1men\u011b stiskl v\u00ed\u010dka.<\/em><\/div>\n
Tom posunul svou ruku v\u00fd\u0161, p\u0159itiskl jej na sv\u00e9 t\u011blo a nosem se ot\u0159el o Billovu kr\u010dn\u00ed tepnu. Oba ve stejnou chv\u00edli pootev\u0159eli \u00fasta, jejich tv\u00e1\u0159e se k sob\u011b podv\u011bdom\u011b p\u0159ibli\u017eovaly a nakl\u00e1n\u011bly se do \u00fahl\u016f, aby bylo jejich spojen\u00ed co nejp\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed a p\u0159ineslo vytou\u017eenou slast. Bill c\u00edtil na rtech Tom\u016fv hork\u00fd dech. Cht\u011bl, aby jej do sebe cel\u00e9ho vst\u0159ebal, cht\u011bl b\u00fdt sou\u010d\u00e1sti jeho siln\u00e9 osobnosti, \u010d\u00e1st\u00ed t\u00e9 magick\u00e9 bytosti. Alespo\u0148 na chv\u00edli tvo\u0159it celek.<\/em><\/div>\n
Na schodech se najednou rozezn\u011bly kroky a d\u0159\u00edv, ne\u017e si sta\u010dili uv\u011bdomit, co se to s nimi d\u011bje, byli op\u011bt daleko od sebe.<\/em><\/div>\n
\n

…<\/p><\/div>\n

\n

Bill rychle dopadl na kolena a siln\u011b bouchal kladivem do m\u011bkk\u00e9ho d\u0159eva. Pot\u0159eboval se dostat k tomu d\u00e1rku, pot\u0159eboval zjistit, jak\u00e9 to mohlo b\u00fdt, kdyby tehdy zareagoval jinak, ale a\u0165 se sna\u017eil sebev\u00edc, nemohl se k n\u011bmu probojovat. Strom mu necht\u011bl odevzdat sv\u00e9 tajemstv\u00ed. Odm\u00edtal mu to uleh\u010dit pot\u00e9, co jej tak nemilosrdn\u011b odvrhnul. Star\u00e9 d\u0159evo bylo tvrdohlav\u00e9, ale Bill je\u0161t\u011b tvrdohlav\u011bj\u0161\u00ed a vrtal do n\u011bj tak dlouho, dokud nevytvo\u0159il malou skulinku. Sta\u010dilo do n\u00ed je\u0161t\u011b jednou siln\u011b uhodit, deska povolila a ze st\u00edn\u016f vykoukla fialov\u00e1 ma\u0161le. Bill se po n\u00ed rychle nat\u00e1hl, a kdy\u017e d\u00e1rek po dvou letech op\u011bt sv\u00edral v dlan\u00edch, c\u00edtil p\u0159esn\u011b to, co tenkr\u00e1t. Bolest, strach a l\u00e1sku. Se zatajen\u00fdm dechem rozv\u00e1zal provizorn\u00ed uzl\u00edk a nahl\u00e9dl dovnit\u0159. Byl tam mal\u00fd st\u0159\u00edbrn\u00fd prst\u00fdnek s ozdobou ve tvaru ov\u00e1lu, do kter\u00e9 byl vyryt obrys let\u00edc\u00edho pt\u00e1ka a pod n\u00edm p\u011bt \u00fahledn\u011b vygrav\u00edrovan\u00fdch p\u00edsmen.<\/p><\/div>\n

\n

LIEBE<\/em><\/div>\n

\n

A Billova reakce po n\u00e1hl\u00e9m procitnut\u00ed:<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Nemohla jsem si pomoct, p\u0159i\u0161lo mi to tak kr\u00e1sn\u011b bolav\u00e9. Douf\u00e1m, \u017ee toho na v\u00e1s nebylo p\u0159\u00edli\u0161 \ud83d\ude42<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Zdrav\u00edm v\u00e1s v\u0161echny :). Tenhle d\u00edl je takov\u00fdm mali\u010dk\u00fdm nahl\u00e9dnut\u00edm do minulosti Billov\u00fdma o\u010dima. Je to pro m\u011b jeden z nejbolestiv\u011bj\u0161\u00edch a nejt\u011b\u017e\u0161\u00edch d\u00edl\u016f. Nepsala jsem jej, j\u00e1 jsem j\u00edm \u017eila. Pro\u017eila jsem ka\u017edou vte\u0159inku t\u00e9 bolesti, a i kdy\u017e<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[599],"tags":[],"class_list":["post-3158","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-blue-bird"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3158","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3158"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3158\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3158"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3158"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3158"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}