{"id":3164,"date":"2015-04-09T15:00:00","date_gmt":"2015-04-09T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3153"},"modified":"2015-04-09T15:00:00","modified_gmt":"2015-04-09T14:00:00","slug":"pohar-z-puli-prazdny-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/04\/09\/pohar-z-puli-prazdny-6\/","title":{"rendered":"Poh\u00e1r z p\u016fli pr\u00e1zdn\u00fd 6."},"content":{"rendered":"
autor: SakuraUchihaHaruno13<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill se celou noc nespokojen\u011b p\u0159evaloval v posteli, jako by s n\u00edm n\u011bkdo proti jeho v\u016fli h\u00e1zel. V hlav\u011b se mu m\u00edhaly nesmysln\u00e9 obrazy ukazuj\u00edc\u00ed pomatenost jeho mysli. V jednu chv\u00edli vid\u011bl mali\u010dk\u00e9 klou\u010dky, jak se p\u0159etahuj\u00ed o dudl\u00edk, a ve chv\u00edli druh\u00e9 pohl\u00ed\u017eel na osam\u011bl\u00e9ho \u010dernovlas\u00e9ho chlapce sed\u00edc\u00edho na houpa\u010dce. Tomu chlapci po tv\u00e1\u0159\u00edch st\u00e9kaly \u010dern\u011b zbarven\u00e9 slzy poukazuj\u00edc\u00ed na jeho nespokojenost. N\u011bkolik des\u00edtek vte\u0159in p\u0159ihl\u00ed\u017eel vlastn\u00edmu pl\u00e1\u010di, kdy\u017e mu bylo asi patn\u00e1ct. Tu chv\u00edli si moc dob\u0159e nepamatoval, v jeho \u017eivot\u011b nastalo tolik pla\u010dtiv\u00fdch okam\u017eik\u016f, \u017ee u\u017e to ani nepo\u010d\u00edtal.<\/p>\n

Pak se obraz zase zm\u011bnil, vid\u011bl dredat\u00e9ho kluka, jak bezc\u00edln\u011b bloud\u00ed ulicemi zapadl\u00e9ho m\u011bsta a v duchu ho k sob\u011b vol\u00e1. Sly\u0161el p\u0159\u00edm\u00fd hlubok\u00fd hlas s n\u00e1dechem jemnosti, jak k n\u011bmu ti\u0161e promlouv\u00e1. Mysl\u00ed mu ta slova rezonovala st\u00e1le dokola. Kdo jsi? Pro\u010d jen jsi t\u00edm, k\u00fdm jsi? \u00dap\u011bnliv\u011b pros\u00edm, i kdy\u017e to v\u016fbec nem\u00e1m v povaze, \u0159ekni, \u017ee nejsi ten, jeho\u017e jm\u00e9no je napsan\u00e9 na pap\u00ed\u0159e p\u0159ede mnou.<\/em> St\u00e1le se opakuj\u00edc\u00ed slovosled se mu vyr\u00fdval do pam\u011bti, \u017ee by byl schopn\u00fd to mnohokr\u00e1t za sebou zopakovat, ani\u017e by si to musel p\u0159ipom\u00ednat. \u0160lo to beze zm\u011bny v\u00fdznamu a\u017e do t\u00e9 doby, ne\u017e s\u00e1m svou mysl donutil soust\u0159edit se na n\u011bco jin\u00e9ho.<\/div>\n

Te\u010f zase vid\u011bl pan\u00ed Drescherovou zm\u00e1\u010denou v de\u0161ti, jak s bla\u017een\u00fdm \u00fasm\u011bvem ve tv\u00e1\u0159i obj\u00edm\u00e1 dlouhovlasou blon\u010fatou \u017eenu. Jejich objet\u00ed skr\u00fdvalo ale v\u00edc ne\u017e oby\u010dejn\u00fd d\u016fv\u011brn\u00fd stisk p\u0159\u00edtelky\u0148. Bill si byl naprosto jist\u00fd, \u017ee tahle situace je mnohem v\u00edc prosycen\u00e1 citem. V pozad\u00ed tohoto obrazu st\u00e1l svalnat\u00fd zrzek s v\u00fdhru\u017en\u00fdm pohledem a neskr\u00fdvanou touhou. Ale po \u010dem?<\/em><\/div>\n
Je\u0161t\u011b naposledy mu mysl\u00ed prob\u011bhl obraz chlapce ve voln\u00e9m oble\u010den\u00ed, k\u0161iltovkou a dredy, ne\u017e se pod n\u00e1porem t\u0159asu probudil.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Nebyl schopn\u00fd otev\u0159\u00edt o\u010di, m\u011bl pocit, \u017ee mu hlava exploduje. C\u00edtil neustupuj\u00edc\u00ed horko n\u00e1sob\u00edc\u00ed se s ka\u017edou vte\u0159inou. T\u0159\u00e1sl se, kdy\u017e z n\u011bj n\u011bkdo serval deku. V\u00ed\u010dka m\u011bl zt\u011b\u017ekl\u00e1 natolik, \u017ee v\u011b\u0159il, \u017ee jsou n\u011b\u010d\u00edm zat\u00ed\u017eena. T\u011blem nebyl schopn\u00fd pohnout, v u\u0161\u00edch mu zvl\u00e1\u0161tn\u00edm zp\u016fsobem hu\u010delo a v hlav\u011b m\u011bl zmatek.<\/div>\n
Jako z velk\u00e9 d\u00e1lky sly\u0161el hlas matky, jak k n\u011bmu promlouv\u00e1, ale nebyl schopn\u00fd rozli\u0161it \u017e\u00e1dn\u00e1 slova nebo v\u00fdznam. P\u0159i\u0161el si jako zajatec v horku, t\u0159esouc\u00ed se zimou.<\/div>\n
P\u0159ipadalo mu, \u017ee se nach\u00e1z\u00ed v ni\u010demn\u00e9 temnot\u011b, kter\u00e1 jeho t\u011blo spaluje, zat\u00edmco ka\u017edi\u010dk\u00fd z\u00e1van vzduchu zap\u0159\u00ed\u010di\u0148uje t\u0159as jeho t\u011bla. Jeho t\u011blo orosil studen\u00fd pot, pod jeho\u017e n\u00e1porem se t\u0159\u00e1sl znovu a znovu. P\u0159\u00edmo ho\u0159el bolest\u00ed a zmatenost\u00ed, ani\u017e by se mohl pohnout. Jeho srdce jako by sev\u0159ela chladiv\u00e1 ruka nekon\u010d\u00edc\u00edho strachu. Sev\u0159en\u00ed se zd\u00e1lo b\u00fdt ka\u017edou vte\u0159inou siln\u011bj\u0161\u00ed, zat\u00edmco jeho srdce bilo daleko rychleji, ne\u017e bylo ve skute\u010dnosti mo\u017en\u00e9. Krv\u00ed prosycen\u00e1 \u010d\u00e1st t\u011bla se stala v\u011bzn\u011bm zb\u011bsile kopaj\u00edc\u00edm kolem sebe ve snaze vymanit se z ne\u00faprosn\u00e9 a st\u00e1le se stahuj\u00edc\u00ed klece, jej\u00ed\u017e chladiv\u00fd kov v n\u011bm vyvol\u00e1val jenom dal\u0161\u00ed pocit chladu v horkem prosycen\u00e9m t\u011ble.<\/div>\n
Ztr\u00e1cel jakoukoli oporu. Nenach\u00e1zel se na ni\u010dem, nest\u00e1l na zemi, nele\u017eel ani nesed\u011bl, prost\u011b jenom padal. St\u00e1le hloub\u011bji a hloub\u011bji do t\u00e9 ni\u010demn\u00e9 a bolestn\u00e9 temnoty. Nic kolem nebylo, dokonce i ticho zmizelo pod n\u00e1porem jeho vlastn\u00edho a hr\u016fzou ovl\u00e1dan\u00e9ho k\u0159iku. Jako by m\u011bl nav\u017edy p\u0159estat existovat, jako by odch\u00e1zel v nen\u00e1vratnu, lou\u010dil se a pykal za v\u0161echno, co za t\u011bch necel\u00fdch osmn\u00e1ct let sv\u00e9ho \u017eivota stihl.<\/div>\n
Pak, ani\u017e by se cokoli stalo, p\u0159estal v\u0161echno vn\u00edmat a ztratil se.<\/p>\n

V Billov\u011b pokoji st\u00e1la matka, kter\u00e1 p\u016fvodn\u011b p\u0159i\u0161la, aby mu dala jasn\u011b najevo, \u017ee tak pozd\u011b vst\u00e1vat nebude, ale kdy\u017e vid\u011bla, jak vypad\u00e1, dostala strach.<\/div>\n

Bill le\u017eel v posteli, tv\u00e1\u0159e m\u011bl rud\u00e9, jako by pr\u00e1v\u011b ub\u011bhl maraton, dech zn\u011bl p\u0159er\u00fdvav\u011b a zrychlen\u011b. N\u011bco ti\u0161e mumlal, ne\u017e za\u010dal bolestn\u011b na\u0159\u00edkat a k\u0159i\u010det. Nevn\u00edmal jej\u00ed p\u0159\u00edtomnost ani slova, \u017eil si ve sv\u00e9m bolestn\u00e9m sv\u011bt\u011b a na nic nabral ohledy.<\/div>\n
Ne\u010dekala ani vte\u0159inu a zavolala doktora. Byl to jej\u00ed p\u0159\u00edtel z d\u011btstv\u00ed, kter\u00fd ji dost \u010dasto kontroloval kv\u016fli jej\u00edm srde\u010dn\u00edm pot\u00ed\u017e\u00edm. Chv\u00edli se zdr\u00e1hal, jeliko\u017e byla st\u0159eda a on pr\u00e1v\u011b musel pracovat ve sv\u00e9 ordinaci, ale kdy\u017e mu s\u00edpav\u011b popsala, v jak\u00e9m je jej\u00ed syn stavu, doslova vyst\u0159elil ze sv\u00e9 doktorsk\u00e9 \u017eidle a m\u00ed\u0159il k autu. Po telefonu ji zat\u00edm nav\u00e1d\u011bl, co m\u00e1 d\u011blat. Podle v\u0161eho to vypadalo na silnou hore\u010dku.<\/div>\n
Matka se sna\u017eila Billovi zm\u011b\u0159it teplotu, co\u017e bylo zna\u010dn\u011b obt\u00ed\u017en\u00e9, ale nakonec se to poda\u0159ilo. Billova t\u011blesn\u00e1 teplota p\u0159ekro\u010dila 41\u00b0C.<\/div>\n
Doktor dorazil asi po patn\u00e1cti minut\u00e1ch, kdy u Billa prob\u00edhal studen\u00fd z\u00e1bal. Jeho matka byla b\u00edl\u00e1 jako st\u011bna, ruce se j\u00ed p\u0159i v\u0161em t\u0159\u00e1sly. M\u011bla o n\u011bj d\u011bsn\u00fd strach. Dokonce si vy\u010d\u00edtala, \u017ee ho nechala blbnout venku v de\u0161ti, z \u010deho\u017e to nejsp\u00ed\u0161 cel\u00e9 vzniklo.<\/div>\n
„Potrv\u00e1 to nejsp\u00ed\u0161 n\u011bkolik dn\u00ed,“ sd\u011blil j\u00ed svou progn\u00f3zu Albert Vogel. „Co vlastn\u011b d\u011blal, \u017ee mu je takhle \u0161patn\u011b?“<\/div>\n
„V\u010dera ve\u010der byl v de\u0161ti venku,“ zdr\u00e1hav\u011b odpov\u011bd\u011bla, ani\u017e by spustila sv\u016fj ustaran\u00fd pohled od Billova zarudl\u00e9ho obli\u010deje.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Dred\u00e1\u010d se usadil v \u010dern\u00e9m ko\u017een\u00e9m k\u0159esle, kter\u00e9 bylo na mnoha m\u00edstech potrh\u00e1no, a\u017e se ven drala vycp\u00e1vka. Nach\u00e1zel se pr\u00e1v\u011b v mal\u00e9 m\u00edstnosti, jej\u00ed\u017e zna\u010dnou \u010d\u00e1st zab\u00edral lacin\u00fd stolek z v\u00fdprodeje. U\u017e na prvn\u00ed pohled to byl kus, kter\u00fd nikdo necht\u011bl. Jeho design p\u016fsobil nep\u011bkn\u011b zastarale s nep\u0159\u00edv\u011btiv\u00fdmi prvky a \u0159ezbou. Na stole le\u017eelo n\u011bkolik stoh\u016f pap\u00edr\u016f, \u0161pinav\u00e1 sklenice s vodou a popeln\u00edk s nedopalky.<\/p><\/div>\n

V m\u00edstnosti byl t\u00e9m\u011b\u0159 ned\u00fdchateln\u00fd vzduch kv\u016fli v\u0161udyp\u0159\u00edtomn\u00e9mu nikotinov\u00e9mu kou\u0159i. Jedin\u00e9 okno v t\u00e9to m\u00edstnosti bylo napevno zatlu\u010den\u00e9, \u010derstv\u00fd vzduch se sem mohl dost\u00e1vat jedin\u011b dobrounk\u00fdmi \u0161kv\u00edrkami mezi prkny nebo z chodby.<\/div>\n
Na jedn\u00e9 ze \u010dty\u0159 b\u00edl\u00fdch, za\u0161pin\u011bn\u00fdch a otlu\u010den\u00fdch st\u011bn visela mapa N\u011bmecka. Na n\u011bkolika m\u00edstech bylo jasn\u00e9 prop\u00e1len\u00e9 m\u00edsto. Blon\u010f\u00e1k nepochyboval, \u017ee to bylo zp\u016fsobeno cigaretami, kter\u00e9 si Amalia Freudov\u00e1 s velkou oblibou dop\u0159\u00e1vala kdykoli m\u011bla mo\u017enost. Byla na nich z\u00e1visl\u00e1, a\u017e to bylo doslova hnusn\u00e9. On s\u00e1m taky kou\u0159il, ale v\u017edy jen p\u00e1r za den, zat\u00edmco ona kou\u0159ila t\u0159eba krabi\u010dku za den, n\u011bkdy i v\u00edc.<\/p>\n

Ta prop\u00e1len\u00e1 m\u00edsta na map\u011b znamenala ji\u017e dobyt\u00fd a uskute\u010dn\u011bn\u00fd c\u00edl. Te\u010f p\u0159ed n\u00edm le\u017eel dal\u0161\u00ed, p\u0159\u00edmo v tomhle zapadl\u00e9m m\u011bst\u011b, kam se dostal teprve v\u010dera kolem jedn\u00e9 hodiny rann\u00ed. Pak n\u011bkolik hodin bloudil po m\u011bst\u011b, aby se sezn\u00e1mil s nyn\u011bj\u0161\u00edm prost\u0159ed\u00edm. Zkoumal v\u0161echny zapadl\u00e9 uli\u010dky, nouzov\u00e9 zkratky, spoje, voln\u00e1 prostranstv\u00ed i skr\u00fd\u0161e.<\/div>\n

Musel uznat, \u017ee mu tohle m\u011bsto dost vyhovuje. Tmav\u00fdch a opu\u0161t\u011bn\u00fdch ulic tu bylo v\u00edc ne\u017e dost, p\u00e1r rozpadl\u00fdch barabizen, kde by se mohl v p\u0159\u00edpad\u011b nouze skr\u00fdvat, tu bylo taky.<\/p>\n

„Tak\u017ee,“ za\u010dala Amalia sebev\u011bdom\u00fdm a zvu\u010dn\u00fdm hlasem, v n\u011bm\u017e se zna\u010dn\u011b odr\u00e1\u017eel chrapot za v\u0161ech t\u011bch cigaret, kter\u00e9 u\u017e v \u017eivot\u011b vykou\u0159ila. V tu chv\u00edli taky jednu sv\u00edrala v prstech a p\u0159imhou\u0159en\u00fdma o\u010dima sledovala mapu. N\u011bkolikr\u00e1t dlouze popot\u00e1hla, a\u017e se cigareta zna\u010dn\u011b smrskla a pak \u017ehav\u00fd konec zabodla do m\u00edsta nedaleko Frankfurtu. „Tak\u017ee,“ za\u010dala znovu pohled st\u00e1le up\u00edraj\u00edc na z\u010dernal\u00e9 m\u00edsto na map\u011b. „Tohle bychom m\u011bli,“ znateln\u011b se pousm\u00e1la a p\u0159e\u0161la ke stolu. Posadila se na hn\u011bd\u00e9 ko\u017een\u00e9 k\u0159eslo podobn\u00e9 tomu \u010dern\u00e9mu, na n\u011bm\u017e sed\u011bl dred\u00e1\u010d. Zhluboka se nadechla a pokra\u010dovala: „Nikdo si toho nev\u0161iml, zmizeli jsme jako nic, \u017e\u00e1dn\u00e9 podez\u0159en\u00ed, prost\u011b par\u00e1da. V\u0161ichni museli b\u00fdt \u00fapln\u011b natvrdl\u00ed,“ pobaven\u011b se rozchechtala. „Zvl\u00e1\u0161\u0165 ten chl\u00e1pek, jak \u0159\u00edkal, \u017ee se n\u00e1m to nepovede!“ Po\u0159\u00e1dn\u011b se nadechla a nechala vybublat sv\u016fj potrhl\u00fd sm\u00edch. „Te\u010f u\u017e to m\u016f\u017ee vypr\u00e1v\u011bt jenom p\u00e1nu bohu,“ \u0161kodolib\u011b se zasm\u00e1la a \u017eiv\u011b si p\u0159edstavovala, jak se jeho zd\u011b\u0161en\u00fdm v\u00fdrazem prohnala kulka.<\/div>\n

„Pot\u0159ebovala jste m\u011b?“ s notnou d\u00e1vkou netrp\u011blivosti se ze sv\u00e9ho m\u00edsta ozval kluk s piercingem ve rtu. Tohle sly\u0161el u\u017e tolikr\u00e1t, \u017ee by dal snad cokoli, aby to nemusel poslouchat st\u00e1le dokola. Poka\u017ed\u00e9 to bylo stejn\u00e9, v\u017edy se \u0161kodolib\u011b radovala, kdy\u017e vzpom\u00ednala na v\u0161echny, kter\u00e9 p\u0159ipravila o \u017eivot, i kdy\u017e to ve v\u011bt\u0161in\u011b p\u0159\u00edpad\u016f ani nebyla nutnost, jen jej\u00ed pobaven\u00ed.<\/p>\n

„Nebu\u010f hned tak otr\u00e1ven\u00fd,“ napomenula ho p\u0159\u00edsn\u011b. „Mus\u00edme si v\u00e1\u017eit na\u0161ich \u00fasp\u011bch\u016f!“<\/div>\n

„Proto\u017ee za chv\u00edli pominou a v\u0161ichni skon\u010d\u00edme v krimin\u00e1le?“ Z ka\u017ed\u00e9ho jeho slova odkap\u00e1val jasn\u00fd a p\u0159\u00edmo\u010dar\u00fd sarkasmus. „Nebo si snad mysl\u00edte, \u017ee budeme m\u00edt \u0161t\u011bst\u00ed v\u017edy?“<\/div>\n
„Ku\u0161uj!“ odbyla ho. „M\u00e1me u\u017e dal\u0161\u00ed pl\u00e1ny, a tohle zaru\u010den\u011b vyjde taky!“<\/div>\n
„Kde berete tu jistotu?“ Tohle d\u011blal v\u017edy. Poka\u017ed\u00e9 se p\u0159edem sna\u017eil v pl\u00e1nu naj\u00edt trhliny a byl nenapraviteln\u011b skeptick\u00fd.<\/div>\n
„Nem\u00e1 to chybu,“ informovala ho. „Je to dokonal\u00e9,“ \u00falisn\u011b se usm\u00e1la a podala mu slo\u017eku s n\u011bkolika d\u016fle\u017eit\u00fdmi pap\u00edry.<\/div>\n
„Odedne\u0161ka,“ p\u0159e\u0161la k teatr\u00e1ln\u00edmu hlasu jako v\u017edy, kdy\u017e mu sd\u011blovala podobnou informaci, „jsi Tom Engel, jasn\u00e9?“ Dred\u00e1\u010d si od n\u00ed slo\u017eku p\u0159evzal a prostudoval jej\u00ed obsah. Uvnit\u0159 bylo n\u011bkolik nezbytnost\u00ed jako ob\u010danka, karta poji\u0161t\u011bnce, rodn\u00fd list, z\u00e1znamy o studiu a tak d\u00e1le. V\u0161e bylo samoz\u0159ejm\u011b fale\u0161n\u00e9 a m\u011blo mu to poslou\u017eit asi tak na rok, ne\u017e sv\u016fj \u00fakol spln\u00ed a pojede do dal\u0161\u00edho m\u011bsta.<\/div>\n
„Bude\u0161 studovat m\u00edstn\u00ed maturitn\u00ed ro\u010dn\u00edk, poch\u00e1z\u00ed\u0161 z Kol\u00edna nad R\u00fdnem, jsi oby\u010dejn\u00fd student a tak d\u00e1le, zbytek m\u00e1\u0161 ve slo\u017ece. Po\u0159\u00e1dn\u011b si to nastuduj, za chv\u00edli kon\u010d\u00ed pr\u00e1zdniny a ty nestupuje\u0161 do \u0161koly.“<\/p>\n

„Tom Engel,“ p\u0159evracel tato dv\u011b slova v \u00fastech, jako by za sebou t\u00e1hla jakousi nechutnou pachu\u0165. „Docela ironick\u00e9, co mysl\u00edte?“ pousm\u00e1l se. „V\u017edy\u0165 j\u00e1 m\u00e1m k and\u011bl\u016fm stra\u0161n\u011b daleko,“ poznamenal su\u0161e.<\/div>\n

„Alespo\u0148 jm\u00e9no bude\u0161 m\u00edt nevinn\u00e9,“ odv\u011btila.<\/div>\n
„A c\u00edl?“ zeptal se znovu netrp\u011bliv\u011b. M\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e se nic dlouho neprotahovalo. V\u0161echno rychle a \u00fasp\u011b\u0161n\u011b. \u017d\u00e1dn\u00e9 chyby, \u017e\u00e1dn\u00e9 v\u00e1h\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Bude to trochu jin\u00e9 ne\u017e d\u0159\u00edv,“ upozornila ho a podala mu dal\u0161\u00ed slo\u017eku, zat\u00edmco se znovu nat\u00e1hla pro cigaretu.<\/div>\n
Nyn\u011bj\u0161\u00ed Tom Engel p\u0159evzal dal\u0161\u00ed pap\u00edry, kde se m\u011bl nach\u00e1zet jeho \u00fakol. Zv\u011bdav\u011b do slo\u017eky pohl\u00e9dl a vz\u00e1p\u011bt\u00ed v duchu zaklekl. Pokud si myslel, \u017ee tenhle \u00fakol bude slo\u017eit\u00fd, pak se m\u00fdlil. P\u0159i\u0161el na to, \u017ee to bude katastrof\u00e1ln\u00ed.<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 je to bl\u00e1zen,“ zakroutil nespokojen\u011b hlavou, ale stejn\u011b v\u011bd\u011bl, \u017ee se tomu nevyhne.<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161?“ zaj\u00edmala se Amalia. „Jeho rodi\u010de mu sice plat\u00ed dost drah\u00e9 a n\u011bkolika t\u00fddenn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvy u psychiatra, ale nen\u00ed nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 psychicky nemocn\u00fd,“ sd\u011blila mu.<\/div>\n
„To si jen mysl\u00edte,“ kousav\u011b podotkl. „V\u017edy\u0165 jsem ho p\u0159ed p\u00e1r minutami vid\u011bl, jak polonah\u00fd tancuje na zahrad\u011b v de\u0161ti,“ pod\u011blil se s n\u00ed o sv\u016fj z\u00e1\u017eitek. „Jestli to nen\u00ed bl\u00e1zen, tak pro\u010d to teda d\u011blal?“<\/div>\n
„T\u0159eba bude sn\u00e1z manipulovateln\u00fd,“ zadoufala a pomal\u00fdm krokem v z\u00e1vanu cigaretov\u00e9ho d\u00fdmu opustila m\u00edstnost, aby m\u011bl Tom \u010das na to zpracovat v\u0161echny informace.<\/p>\n

Tom se znovu vr\u00e1til ke slo\u017ece a pozorn\u011b si prohl\u00e9dl fotografii kluka, kter\u00e9ho znal od vid\u011bn\u00ed a mimod\u011bk se pousm\u00e1l. Jeho p\u011bst\u011bn\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy r\u00e1movaly jemn\u00e9 rysy hladk\u00e9ho obli\u010deje. Linky kolem o\u010d\u00ed jasn\u011b zv\u00fdraz\u0148ovaly jejich kr\u00e1su a lehou\u010dce zvln\u011bn\u00e9 rty nen\u00e1padn\u011b sv\u00e1d\u011bly k polibku. Nemohl se spl\u00e9st, byl to stoprocentn\u011b on.<\/div>\n

Vedle fotky st\u00e1lo: Bill Kaulitz Tr\u00fcmper.<\/em> Pak tam byly dal\u0161\u00ed informace o jeho datu narozen\u00ed, o jeho studi\u00edch, psychiatrick\u00fdch sezen\u00edch a tak d\u00e1le. Byla tam spousta fotek i z minulosti. Tom sta\u010dil poznat, \u017ee si v\u017edy potrp\u011bl na extravagantn\u00ed vzhled a p\u0159itahov\u00e1n\u00ed ciz\u00ed pozornosti.<\/div>\n
Necht\u011bn\u011b uznal, \u017ee jeho pozornost zaujal tak\u00e9. A to v\u00edc, ne\u017e bylo v tomto p\u0159\u00edpad\u011b zdr\u00e1vo. Je\u0161t\u011b jednou zaklekl, ne\u017e tomu klukovi v mysli poslal tich\u00e1 slova, ani\u017e by vlastn\u011b doufal, \u017ee se k n\u011bmu dostanou.<\/div>\n
Kdo jsi? Pro\u010d jen jsi t\u00edm, k\u00fdm jsi? \u00dap\u011bnliv\u011b pros\u00edm, i kdy\u017e to v\u016fbec nem\u00e1m v povaze, \u0159ekni, \u017ee nejsi ten, jeho\u017e jm\u00e9no je napsan\u00e9 na pap\u00ed\u0159e p\u0159ede mnou.<\/em><\/div>\n
Je\u0161t\u011b naposledy zaklel, ne\u017e se donutil opustit m\u00edstnost a studovat v\u0161echny pot\u0159ebn\u00e9 materi\u00e1ly pro spln\u011bn\u00ed dan\u00e9ho \u00fakolu.<\/p>\n

autor: SakuraUchihaHaruno13<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: SakuraUchihaHaruno13 Bill se celou noc nespokojen\u011b p\u0159evaloval v posteli, jako by s n\u00edm n\u011bkdo proti jeho v\u016fli h\u00e1zel. V hlav\u011b se mu m\u00edhaly nesmysln\u00e9 obrazy ukazuj\u00edc\u00ed pomatenost jeho mysli. V jednu chv\u00edli vid\u011bl mali\u010dk\u00e9 klou\u010dky, jak se p\u0159etahuj\u00ed o dudl\u00edk, a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[614],"tags":[],"class_list":["post-3164","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-pohar-z-puli-prazdny"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3164","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3164"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3164\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3164"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3164"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3164"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}