{"id":3168,"date":"2015-04-08T15:00:00","date_gmt":"2015-04-08T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3157"},"modified":"2015-04-08T15:00:00","modified_gmt":"2015-04-08T14:00:00","slug":"me-myself-and-romeo-74","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/04\/08\/me-myself-and-romeo-74\/","title":{"rendered":"Me, Myself and Romeo 74."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Tom se hlasit\u011b zasm\u011bje a m\u011b t\u00edm vyru\u0161\u00ed z p\u0159em\u00edt\u00e1n\u00ed. Oto\u010d\u00edm hlavou a pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj. Jeho b\u00edl\u00e9 zuby se lesknou jako perly, zakl\u00e1n\u00ed hlavu jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b a z jeho \u00fast se oz\u00fdv\u00e1 zvoniv\u00fd sm\u00edch. Nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed zvuk na sv\u011bt\u011b. M\u016fj nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed zvuk v\u016fbec. Op\u0159u se o jeho rameno a nech\u00e1m se j\u00edm obejmout. Takhle se c\u00edt\u00edm nejl\u00e9pe a v\u00edm, \u017ee jsem v naprost\u00e9m bezpe\u010d\u00ed. Jeho n\u00e1ru\u010d je \u00fato\u010di\u0161t\u011bm, kam na m\u011b nikdo a nic nem\u016f\u017ee. Ovinu mu pa\u017ei kolem pasu a je\u0161t\u011b v\u00edc se k n\u011bmu p\u0159itisknu.<\/div>\n
„Copak?“ Za\u0161ept\u00e1 mi do vlas\u016f a vtiskne do nich polibek. Chci ho m\u00edt, co nejbl\u00ed\u017ee je to jen mo\u017en\u00e9, proto zes\u00edl\u00edm objet\u00ed, zabo\u0159\u00edm obli\u010dej do jeho hrudi a nasaji jeho v\u016fni. P\u0159ipom\u00edn\u00e1 mi d\u011btstv\u00ed. Pamatuji si, \u017ee jako mal\u00fd jsem se schov\u00e1val u n\u011bj v pokoji, kdykoli jsem m\u011bl z n\u011b\u010deho strach. Tom um\u011bl zahnat v\u0161echny p\u0159\u00ed\u0161ery a p\u0159\u00edzraky, co po mn\u011b natahovaly pa\u0159\u00e1ty a cht\u011bly se m\u011b zmocnit. Dok\u00e1zal to tenkr\u00e1t a v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee to svede dodnes.<\/p>\n

„Mus\u00ed\u0161 b\u00fdt u m\u011b,“ hlesnu. „Kdy\u017e jsi se mnou, neboj\u00edm se.“<\/div>\n

„A kdy\u017e nejsem?“ Zpozorn\u00ed, vypne televizi a sev\u0159e m\u011b ob\u011bma pa\u017eemi.<\/div>\n
„Tak ano,“ p\u0159ipust\u00edm. Jakmile nen\u00ed pobl\u00ed\u017e, vpl\u00ed\u017e\u00ed se mi do mysli strach, pron\u00e1sleduje m\u011b na ka\u017ed\u00e9m kroku a a\u010dkoli se sna\u017e\u00edm, nem\u00e1m \u0161anci mu uniknout. V\u017edycky m\u011b dostihne. V\u017edycky.<\/div>\n
„\u010ceho?“<\/div>\n
„R\u016fzn\u011b,“ zavrt\u00edm se v jeho n\u00e1ru\u010di. „Nejv\u00edc ale toho, \u017ee mi t\u011b vezme.“<\/div>\n
„Nevezme.“ Uklidn\u00ed m\u011b. \u0158ekl bych, \u017ee se usm\u00e1l, p\u0159edt\u00edm ne\u017e m\u011b znovu pol\u00edbil na temeno hlavy. Sly\u0161el jsem v jeho hlasu n\u00e1znak \u00fasm\u011bvu. „Nikdo n\u00e1s nerozd\u011bl\u00ed. Budu po\u0159\u00e1d s tebou.“<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161.“ Zvednu k n\u011bmu zrak. „Po\u0159\u00e1d, po\u0159\u00e1d, po\u0159\u00e1d.“<\/div>\n
„In mir wird es langsam kalt, wie lang k\u00f6nn‘ wir beide hier noch sein.“<\/em> Za\u010dnu si tichounce broukat a op\u011bt spo\u010dinu hlavou na jeho hrudi. „Bleib hier, die Schatten woll’n mich hol’n…“<\/em><\/div>\n
„Doch wenn wir gehen, dann gehen wir nur zu zweit.“<\/em> Zazp\u00edv\u00e1 Tom m\u00edsto m\u011b a vykouzl\u00ed t\u00edm na m\u00fdch rtech \u00fasm\u011bv. V\u017edy se mi l\u00edbila barva jeho hlasu a n\u011bkolikr\u00e1t m\u011b napadlo, \u017ee by mohl n\u011bjakou p\u00edsni\u010dku nazp\u00edvat se mnou. Z\u016fstalo jen u vok\u00e1l\u016f, nebo\u0165 mi tvrdil, \u017ee tref\u00ed t\u00f3ny jedin\u011b, kdy\u017e zp\u00edv\u00e1 spole\u010dn\u011b se mnou.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„V\u00ed\u0161, co bych si p\u0159\u00e1l?“ Zept\u00e1m se a narovn\u00e1m se. V hlav\u011b se mi zrodil n\u00e1pad, kter\u00fd by podle m\u011b nebylo tak t\u011b\u017ek\u00e9 zrealizovat.<\/div>\n
„B\u00fdt do konce \u017eivota se mnou samoz\u0159ejm\u011b.“ Prohl\u00e1s\u00ed sebev\u011bdom\u011b a drze se u\u0161kl\u00edbne.<\/div>\n
„Jist\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvnu. „Ale to te\u010f nemysl\u00edm. Co kdybychom odsud vypadli?“<\/div>\n
„Jako odsud?“ Prstem uk\u00e1\u017ee na zem, \u010d\u00edm\u017e mi potvrd\u00ed, \u017ee si v tuhle chv\u00edli \u00fapln\u011b nerozum\u00edme.<\/div>\n
„Ne, z m\u011bsta. Z N\u011bmecka. M\u00e1m toho u\u017e dost.“ Svra\u0161t\u00edm \u010delo a p\u0159it\u00e1hnu si jednu nohu bl\u00ed\u017e k t\u011blu. V\u00e1hal jsem, jestli se mu sv\u011b\u0159it, proto\u017ee jsem si v\u011bdom toho, \u017ee se t\u00edm bude tr\u00e1pit. Toma v\u017edycky zasahovaly a su\u017eovaly moje probl\u00e9my a starosti v\u00edc ne\u017e jeho vlastn\u00ed. Moje tr\u00e1pen\u00ed sn\u00e1\u0161el mnohem h\u016f\u0159. Je naprosto nesobeck\u00fd, aspo\u0148 v\u016f\u010di mn\u011b se nikdy jako sobec nezachoval. A po ostatn\u00edch mi nic nen\u00ed. „Chci pry\u010d.“ Zahled\u00edm se do jeho hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed a v tu r\u00e1nu se mi rozt\u0159epe brada. Nechci bre\u010det, ale nedovedu to ovl\u00e1dat. \u010c\u00edm d\u00e1l v\u00edc si uv\u011bdomuji, \u017ee moj\u00ed jedinou opravdovou radost\u00ed je Tom. Nic dal\u0161\u00edho m\u011b net\u011b\u0161\u00ed. Ani to, co mi d\u0159\u00edv \u010dinilo pot\u011b\u0161en\u00ed, to u\u017e ned\u011bl\u00e1. N\u011bkdy si p\u0159ipad\u00e1m jako v lapen\u00fd v s\u00edti, a \u010d\u00edm v\u00edc se sna\u017e\u00edm osvobodit, t\u00edm v\u00edc se do n\u00ed zamot\u00e1v\u00e1m.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161 co?“ Uchop\u00ed moje dlan\u011b a pevn\u011b je sev\u0159e ve sv\u00fdch. „Vyber n\u011bjak\u00fd skv\u011bl\u00fd m\u00edsto a pojedeme na dovolenou. Jen my dva.“<\/div>\n
„Nechci dovolenou. Chci odjet. Napo\u0159\u00e1d. Pry\u010d. Daleko odsud.“ Nal\u00e9h\u00e1m na n\u011bj. Pro\u010d mi nerozum\u00ed? Nepot\u0159ebuji si jen odpo\u010dinout, mus\u00edm<\/em> odsud pry\u010d.<\/div>\n
„Billi, Billi,“ vezme m\u011b za pa\u017ee a sna\u017e\u00ed se m\u011b p\u0159im\u011bt, abych se na n\u011bho pod\u00edval a vyslechl ho. „Vyraz\u00edme na dovolenou, klidn\u011b na m\u011bs\u00edc. A pokud i pak bude\u0161 cht\u00edt opustit N\u011bmecko, n\u011bco vymysl\u00edme. Ano?“<\/div>\n
„P\u0159\u00edsah\u00e1\u0161?“ Do\u017eaduji se slibu, \u017ee svoje slovo dodr\u017e\u00ed.<\/div>\n
„P\u0159\u00edsah\u00e1m,“ p\u0159ik\u00fdvne a p\u0159it\u00e1hne si m\u011b k sob\u011b. V\u011b\u0159\u00edm mu. N\u011bkolikr\u00e1t mi \u0159ekl, \u017ee jsem st\u0159edobodem jeho vesm\u00edru. Jsem cel\u00fd jeho \u017eivot. Tak\u017ee jist\u011b ud\u011bl\u00e1 cokoli proto, abych se c\u00edtil dob\u0159e a byl op\u011bt naprosto \u0161\u0165astn\u00fd.<\/p>\n

TOM<\/p>\n

<\/strong> Hod\u00edm ta\u0161ku do auta a zad\u00edv\u00e1m se na Absintha, jak poskakuje a sna\u017e\u00ed se chytit pt\u00e1ka, co poletuje kolem a vylo\u017een\u011b ho provokuje. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Ko\u010dky si pomalu ani nev\u0161imne, ale kdejak\u00fd ope\u0159enec ho nenech\u00e1 v klidu.<\/div>\n

„Nech\u00e1\u0161 pt\u00e1\u010dka!“ Ok\u0159iknu ho a pobaven\u011b zakrout\u00edm hlavou nad jeho po\u010d\u00edn\u00e1n\u00edm. Kdepak. D\u00e1l na n\u011bho \u010d\u00edh\u00e1 a kdykoli si pt\u00e1k sedne, Absi vystartuje.<\/div>\n
„Jede\u0161 rovnou dom\u016f?“ Zavol\u00e1 na m\u011b Pat, kter\u00fd akor\u00e1t vych\u00e1z\u00ed ven ze studia. Vlastn\u011b jsme tu dneska nem\u011bli b\u00fdt. Pot\u0159eboval se mnou n\u011bco probrat ohledn\u011b turn\u00e9, tak jsme se se\u0161li tady.<\/div>\n
„Nejprve asi pojedu pro Billa,“ odhal\u00edm mu svoje z\u00e1m\u011bry. Sl\u00edbil jsem mu, \u017ee s n\u00edm budu v ka\u017ed\u00e9 voln\u00e9 chvilce. Posledn\u011b m\u011b p\u0159ekvapil. Nejprve t\u00edm, \u017ee se ani nezm\u00ednil o Petovi, kter\u00e9ho jsme ten den potkali. \u010cekal jsem, \u017ee se v tom bude vrtat cel\u00fd ve\u010der. \u017de se bude p\u00eddit po tom, kde se tam vzal, o \u010dem jsme mluvili a co po mn\u011b cht\u011bl. Jen\u017ee nic. Pak p\u0159i\u0161lo jeho p\u0159izn\u00e1n\u00ed, \u017ee m\u00e1 strach. Nevybav\u00edm si p\u0159esn\u011b, jak to \u0159ekl, ale vyzn\u011blo to tak, \u017ee jeho nejv\u011bt\u0161\u00ed strach je, \u017ee o m\u011b p\u0159ijde. Toho se b\u00e1t nemus\u00ed. Museli by m\u011b nejprve zab\u00edt, aby k tomu do\u0161lo.<\/p>\n

„Bill chce pry\u010d z N\u011bmecka.“ Sv\u011b\u0159\u00edm se Patovi s t\u00edm, co po mn\u011b po\u017eaduje. St\u00e1le v\u0161ak v\u011b\u0159\u00edm v to, \u017ee je to jen n\u011bjak\u00fd rozmar. Vezmu ho na dovolenou, kde si odpo\u010dine a ur\u010dit\u011b bude po n\u00e1vratu mluvit jinak. Jako bych ta slova od n\u011bho sly\u0161el poprv\u00e9.<\/div>\n

„Bill???“ Spadne mu brada. Je to \u0161ok. Bill byl toti\u017e t\u00edm, kdo prohla\u0161oval, \u017ee ho odsud nikdo nedostane. U\u017e\u00edval si cestov\u00e1n\u00ed a turn\u00e9, ale nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed byl, kdy\u017e jsme se vr\u00e1tili dom\u016f. Pamatuji si to velice dob\u0159e a o\u010dividn\u011b nejsem s\u00e1m.<\/div>\n
„Jo, Bill. Podle toho, co \u0159\u00edkal, by se nejrad\u011bji odst\u011bhoval na n\u011bjak\u00fd pust\u00fd ostrov.“ Proto\u010d\u00edm o\u010dima nad t\u00edm n\u00e1padem. Ten ve\u010der jsem m\u011bl pocit, \u017ee se brat\u0159\u00ed\u010dek rozhodl pro\u017e\u00edt zbytek \u017eivota jako Robinson a ze m\u011b m\u00e1 v pl\u00e1nu ud\u011blat P\u00e1tka.<\/div>\n
„Jeho to p\u0159ejde. Je p\u0159eta\u017een\u00fd. V\u0161ak ho zn\u00e1\u0161 s\u00e1m, ne? V\u00ed\u0161, jak ob\u010das reagoval na tlak zven\u010d\u00ed.“ P\u0159ipomenu mu, \u017ee s\u00e1m byl sv\u011bdkem n\u011bkolika Billov\u00fdch v\u00fdlev\u016f. V afektu dok\u00e1zal vyhro\u017eovat i t\u00edm, \u017ee se jednoho dne sbal\u00ed a zmiz\u00ed n\u011bkam, kde ho nikdo nenajde. A jedn\u00edm dechem dodal, \u017ee si s sebou vezme jenom m\u011b. Bill miloval sl\u00e1vu a vychutn\u00e1val si ji pln\u00fdmi dou\u0161ky, jakmile ale poc\u00edtil, \u017ee ho omezuje a nem\u00e1 tolik soukrom\u00ed, kolik si p\u0159eje, za\u010dal vym\u00fd\u0161let, jak je znovu nab\u00fdt. Ob\u010das ty pl\u00e1ny st\u00e1ly fakt za to…<\/div>\n
„No, jen aby ses nest\u011bhoval na Madagaskar.“ Pohroz\u00ed mi naoko.<\/div>\n
„To nehroz\u00ed. Tam je moc lid\u00ed. Bill by sp\u00ed\u0161…“ Uprost\u0159ed v\u011bty m\u011b p\u0159eru\u0161\u00ed zvon\u00edc\u00ed mobil v kapse. Vylov\u00edm ho a zad\u00edv\u00e1m se na displej. A sakra, j\u00e1 o vlku a vlk na dr\u00e1t\u011b. Jen m\u011b zar\u00e1\u017e\u00ed, \u017ee mi vol\u00e1 p\u0159\u00edmo z kancel\u00e1\u0159e. To nikdy ned\u011bl\u00e1.<\/p>\n

„Ano?“ P\u0159ijmu hovor a \u010dek\u00e1m, a\u017e se ozve Bill, kter\u00fd nejsp\u00ed\u0161 chce v\u011bd\u011bt, kde jsem.<\/div>\n

„Pane Kaulitzi?“<\/em> M\u00edsto n\u011bj na m\u011b v\u0161ak promluv\u00ed \u017eensk\u00fd hlas, pat\u0159\u00edc\u00ed jeho asistence. „Tady Marion Kraussov\u00e1, asistentka va\u0161eho bratra, j\u00e1… Pot\u0159ebuji s v\u00e1mi mluvit.“<\/em><\/div>\n
„V\u0161ak mluv\u00edte, ne? O co jde?“ Pod\u00edv\u00e1m se na Pata a kousek poodejdu. Co mi chce? U\u017e p\u0159ed \u010dasem se mnou cht\u011bla n\u011bco prob\u00edrat a te\u010f mi dokonce vol\u00e1. To asi bude v\u00e1\u017en\u00e9.<\/div>\n
„Nemohu to \u0159e\u0161it p\u0159es telefon.“<\/em> Neujde mi, \u017ee zti\u0161ila hlas, jako by snad m\u011bla strach, \u017ee ji n\u011bkdo usly\u0161\u00ed. N\u011bkdo rovn\u00e1 se pravd\u011bpodobn\u011b Bill.<\/div>\n
„P\u0159ijedu za bratrem, m\u016f\u017eete mi to…“<\/div>\n
„To pr\u00e1v\u011b nejde.“<\/em> Sko\u010d\u00ed mi do \u0159e\u010di. „Rad\u011bji bych s v\u00e1mi hovo\u0159ila n\u011bkde mimo. Tady i st\u011bny maj\u00ed u\u0161i, ch\u00e1pete m\u011b, \u017ee?“<\/em> To mi ne\u0159\u00edk\u00e1 \u017e\u00e1dnou novinku. V\u0161iml jsem si toho u\u017e d\u00e1vno a s\u00e1m Bill mi tuhle v\u011btu kdysi \u0159ekl.<\/div>\n
„O co p\u0159esn\u011b jde?“ Nal\u00e9h\u00e1m, aby mi aspo\u0148 nazna\u010dila, o \u010dem se mnou chce mluvit, ale odpov\u011bdi se mi nedostane.<\/div>\n
„Te\u010f ne. Ale je to d\u016fle\u017eit\u00e9. Zn\u00e1te kav\u00e1rnu Tasso? Bu\u010fte tam z\u00edtra v poledne, pov\u00edm v\u00e1m v\u00edc.“<\/em> Ne\u017e stihnu cokoli \u0159\u00edct, zav\u011bs\u00ed. Nejsp\u00ed\u0161 nebyla sama. U\u017easle z\u00edr\u00e1m na mobil ve svoj\u00ed dlani a ihned se rozpomenu na den, kdy m\u011b dr\u017eela za z\u00e1p\u011bst\u00ed a pot\u0159ebovala mi n\u011bco \u0159\u00edct. Vybav\u00edm si jej\u00ed nal\u00e9hav\u00fd hlas a stejn\u011b nal\u00e9hav\u00fd pohled. Dodnes jsem se nedozv\u011bd\u011bl, o \u010dem cht\u011bla hovo\u0159it, proto\u017ee n\u00e1s vyru\u0161il Bill. Skoro jsem na to zapomn\u011bl, ale te\u010f si vybavuji, \u017ee jsem si l\u00e1mal hlavu, co by ona<\/em> mohla cht\u00edt sd\u011blit pr\u00e1v\u011b mn\u011b.<\/em><\/p>\n

„\u0160patn\u00e9 zpr\u00e1vy?“ Zaj\u00edm\u00e1 se Pat, kdy\u017e se k n\u011bmu vr\u00e1t\u00edm, a vypad\u00e1 ustaran\u011b. M\u016fj v\u00fdraz asi vypad\u00e1 v\u0161elijak.<\/div>\n

„To ne, ale… Prost\u011b jsem jen trochu zasko\u010denej.“ Zal\u017eu. Telefon\u00e1t m\u011b nezasko\u010dil trochu, ale hodn\u011b. I kdy\u017e o n\u011bco pozd\u011bji used\u00e1m za volant a ot\u00e1\u010d\u00edm kl\u00ed\u010dkem v zapalov\u00e1n\u00ed, p\u0159ehr\u00e1v\u00e1m si v hlav\u011b, co se tehdy stalo. P\u0159i\u0161el jsem, ozn\u00e1mil, \u017ee Bill o mn\u011b v\u00ed, ona vysko\u010dila ze \u017eidle a popadla m\u011b za ruku. Tvrdila mi, \u017ee se mnou mus\u00ed mluvit, pak se objevil bratr a Marion se usadila za st\u016fl. Kdy\u017e jsem j\u00ed m\u00edjel, jako by se snad a\u017e b\u00e1la na m\u011b by\u0165 jen koutkem oka pohl\u00e9dnout… No, jsem zv\u011bdav, s jakou m\u011b sle\u010dna Kraussov\u00e1, jak se mi p\u0159edstavila, za p\u00e1r des\u00edtek minut bude v\u00edtat.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Jakmile vystoup\u00edm z v\u00fdtahu, dolehne k m\u00fdm u\u0161\u00edm bratr\u016fv hlas a n\u00e1sledn\u011b i sm\u00edch. Nucen\u00fd<\/em> sm\u00edch. Pozn\u00e1m, kdy\u017e se Bill sm\u011bje od srdce a tohle rozhodn\u011b up\u0159\u00edmn\u00e9 nebylo. Pomal\u00fdmi kroky se p\u0159ibli\u017euji k jeho kancel\u00e1\u0159i, p\u0159ed n\u00ed\u017e ho najdu st\u00e1t s n\u011bjak\u00fdm podiv\u00ednem, jeho\u017e jsem do dne\u0161n\u00edho dne nevid\u011bl. Tohle<\/em> bych toti\u017e jen tak nezapomn\u011bl! Na sob\u011b m\u00e1 n\u011bjak\u00e9 r\u016f\u017eov\u00e9 kra\u0165asy, Bill by m\u011b jist\u011b opravil a \u0159ekl by, \u017ee to nen\u00ed r\u016f\u017eov\u00e1 a vz\u00e1p\u011bt\u00ed by mi sd\u011blil p\u0159esn\u00fd n\u00e1zev odst\u00ednu, ale pro m\u011b je to prost\u011b r\u016f\u017eov\u00e1. K tomu m\u00e1 vytahan\u00e9 modro r\u016f\u017eov\u00e9 triko se vzorovan\u00fdmi ruk\u00e1vy, kter\u00e9 je v pase p\u0159ep\u00e1san\u00e9 ko\u017een\u00fdm opaskem a co mi vyraz\u00ed dech, jsou jeho sand\u00e1ly. R\u016f\u017eov\u00fd sand\u00e1ly. Kterej chlap nos\u00ed r\u016f\u017eov\u00fd sand\u00e1ly? To m\u011b podr\u017e! Bill vedle n\u011bj v t\u00e9 svoj\u00ed sat\u00e9nov\u00e9 vest\u011b a k\u0161and\u00e1ch p\u016fsob\u00ed jako b\u0159\u00eddil.<\/p>\n

„Tomi, ty u\u017e jsi tady?“ Zazub\u00ed se na m\u011b dvoj\u010de a jeho k\u00e1mo\u0161 okam\u017eit\u011b zbyst\u0159\u00ed.<\/div>\n

„Jean-Jo\u00ebli, dovol, abych ti p\u0159edstavil bratra. M\u016fj Tom.“ Prot\u00e1hne se kolem n\u011bho a za z\u00e1p\u011bst\u00ed m\u011b dot\u00e1hne p\u0159ed toho exota, aby se mnou z\u0159ejm\u011b mohl l\u00e9pe pokochat.<\/div>\n
„Monsieur<\/em> Kaulitz, m\u00e1 moc kr\u00e1sn\u00e1 brat\u0161\u00ed\u010dek.“ Za\u017evatl\u00e1 a chl\u00edpn\u011b si m\u011b prohl\u00e9dne. Je\u017eikriste, to Bill nem\u016f\u017ee m\u00edt norm\u00e1ln\u00ed k\u00e1mo\u0161e a ne sam\u00fd \u0161a\u0161oury?! Za\u010d\u00edn\u00e1m m\u00edt podez\u0159en\u00ed, \u017ee n\u00e1\u0161 starej dobrej Karl je z nich nejnorm\u00e1ln\u011bj\u0161\u00ed. Ty, co jsem poznal, jsou p\u011bkn\u011b ujet\u00e1 sebranka v \u010dele se \u017deleznou lady aka Vivienne Westwood.<\/div>\n
„Je takov\u00e1 prince charmant,<\/em>“ ucul\u00ed se na m\u011b ten u\u0161i\u0161lanej deb\u00edlek a j\u00e1 se na n\u011bho na opl\u00e1tku za\u0161kleb\u00edm, na co\u017e diva hbit\u011b zareaguje t\u00edm, \u017ee m\u011b bouchne do zad. Zamra\u010d\u00edm se, ale ml\u010d\u00edm. Stoj\u00edm tam s t\u011bmi dv\u011bma, poslouch\u00e1m jejich konverzaci, kter\u00e1 je vedena ve francouz\u0161tin\u011b, nerozum\u00edm ani slovo a prot\u00e1\u010d\u00edm o\u010dima. Ulev\u00ed se mi, kdy\u017e se s n\u00e1mi ten Jean n\u011bco rozlou\u010d\u00ed a jde si po sv\u00fdch.<\/div>\n
„L\u00edbil ses mu,“ podotkne Bill a s perfektn\u011b nacvi\u010den\u00fdm \u00fasm\u011bvem zam\u00e1v\u00e1 kamar\u00e1d\u00ed\u010dkovi, jen\u017e se na n\u00e1s naposledy oto\u010dil.<\/div>\n
„To jsem si v\u0161iml.“ Kysele se usm\u011bji a taky zvednu ruku do vzduchu, aby Jeho V\u00fdsost nem\u011bla kecy. Ten frant\u00edk na m\u011b celou dobu visel o\u010dima, a kdy\u017e mi pod\u00e1val ruku, pohladil m\u011b palcem po h\u0159betu ruky, mrkl na m\u011b a r\u00e1doby sv\u016fdn\u011b na\u0161pulil rty. Fuj.<\/p>\n

„Kde je v\u016fbec Marion?“ Podiv\u00edm se, kdy\u017e se ohl\u00e9dnu a nenajdu ji sed\u011bt na jej\u00edm m\u00edst\u011b.<\/div>\n

„\u0160la si pro n\u011bco do arch\u00edvu. Pro\u010d t\u011b to zaj\u00edm\u00e1?“ Zept\u00e1 se m\u011b krajn\u011b ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b.<\/div>\n
„Jen tak,“ pokr\u010d\u00edm rameny. Vzhledem k tomu, jak si m\u011b podez\u0159\u00edvav\u011b m\u011b\u0159\u00ed pohledem, mus\u00edm to hned zahr\u00e1t do autu. „V\u017edycky ti dr\u017e\u00ed str\u00e1\u017e p\u0159ede dve\u0159mi a \u010dlov\u011bk by si myslel, \u017ee nechod\u00ed ani na z\u00e1chod.“<\/div>\n
Pan n\u00e1vrh\u00e1\u0159 se pobaven\u011b zasm\u011bje a mn\u011b se ulev\u00ed. Je jasn\u00e9, \u017ee mi to uv\u011b\u0159il a nehroz\u00ed, \u017ee by se d\u00e1l vypt\u00e1val. Nam\u00edsto toho mi ozn\u00e1m\u00ed, \u017ee si jen vezme v\u011bci a m\u016f\u017eeme odej\u00edt, proto\u017ee v\u0161e, co pot\u0159eboval, m\u00e1 vy\u0159\u00edzeno.<\/div>\n
„Te\u010f u\u017e jsem jen tv\u016fj.“ Zp\u0159\u00edma se mi pod\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed a skousne si ret. N\u00e1sleduji ho do kancel\u00e1\u0159e a p\u0159ihl\u00ed\u017e\u00edm tomu, jak sb\u00edr\u00e1 svoje v\u011bci, co se povaluj\u00ed naprosto v\u0161ude. To je aspo\u0148 chaos! Pap\u00edry se nepovaluj\u00ed jen na stole, ale i na zemi.<\/div>\n
„Tomi, posb\u00edr\u00e1\u0161 mi to, pros\u00edm?“ \u017dadon\u00ed s prstem nam\u00ed\u0159en\u00fdm k bordelu u m\u00fdch nohou. Cht\u011b necht\u011b se sehnu a za\u010dnu jednu po druh\u00e9 zvedat ze zem\u011b jeho \u010dm\u00e1ranice. Asi m\u011bl tv\u016fr\u010d\u00ed chvilku a m\u00e1 strach to tu nechat, aby mu jeho n\u00e1pady n\u011bkdo neukradl. V tomhle ohledu um\u00ed b\u00fdt a\u017e paranoidn\u00ed.<\/div>\n
„Kam to…?“ V\u011btu ani nedopov\u00edm, jeliko\u017e mi Bill vezme pap\u00edry z ruky a nacpe je do ta\u0161ky. A j\u00e1 myslel, \u017ee jsou d\u016fle\u017eit\u00e9. Asi ne moc, proto\u017ee budou p\u011bkn\u011b se\u017ev\u00fdkan\u00e9, a\u017e je znovu vyt\u00e1hne.<\/div>\n
„D\u00edval ses u\u017e na tu dovolenou?“ Zept\u00e1m se ve chv\u00edli, kdy si d\u0159epne a vleze si pod st\u016fl. Trv\u00e1, ne\u017e se odsud vy\u0161kr\u00e1be ven a ur\u00e1\u010d\u00ed se zodpov\u011bd\u011bt mou ot\u00e1zku.<\/div>\n
„Zb\u011b\u017en\u011b,“ odv\u011bt\u00ed a p\u0159ehod\u00ed si ta\u0161ku p\u0159es rameno. „Jdeme?“<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvnu, otev\u0159u dve\u0159e a nech\u00e1m ho vyj\u00edt jako prvn\u00edho. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed zjist\u00edm, \u017ee Marion se mezit\u00edm vr\u00e1tila. Stoj\u00ed u stolu z\u00e1dy k n\u00e1m, n\u011bco na jeho desce p\u0159erovn\u00e1v\u00e1 a teprve, kdy\u017e ji br\u00e1cha oslov\u00ed, se oto\u010d\u00ed. Jej\u00ed pohled v\u0161ak nep\u0159istane na n\u011bm, n\u00fdbr\u017e na m\u011b.<\/div>\n
„Jdu dom\u016f. Ty pap\u00edry mi tam nechte, dod\u011bl\u00e1m to z\u00edtra. Ani se jich nedot\u00fdkejte,“ ud\u011bluje j\u00ed Bill rozkazy, zat\u00edmco se p\u0159ehrabuje v ta\u0161ce. Nadechnu se, ale Marion si p\u0159ilo\u017e\u00ed ukazov\u00e1k ke rt\u016fm. Nech\u00e1pav\u011b pohod\u00edm hlavou. Necht\u011bl jsem mluvit na ni, m\u011bl jsem v \u00famyslu popohnat Billa. Sv\u00fdm gestem mi v\u0161ak jeho asistentka potvrd\u00ed, \u017ee jej\u00ed \u0161\u00e9f nejen\u017ee nem\u00e1 pon\u011bt\u00ed o telefon\u00e1tu, ale nesm\u00ed se o n\u011bm ani dozv\u011bd\u011bt. P\u0159irozen\u011b t\u00edm jen stoupne moje zv\u011bdavost a do z\u00edt\u0159ej\u0161\u00edho poledne se mi odva\u0159\u00ed mozkov\u00e9 z\u00e1vity, jak budu p\u0159em\u00fd\u0161let.<\/p>\n

„Na shledanou.“ Rozlou\u010d\u00ed se s n\u00e1mi Marion po p\u00e1r minut\u00e1ch, kter\u00e9 se mi jev\u00ed jako v\u011b\u010dnost. Bill vykro\u010d\u00ed svi\u017en\u011b k v\u00fdtahu, j\u00e1 na ni je\u0161t\u011b okam\u017eik z\u00edr\u00e1m, ne\u017e se rozejdu. Tohle nen\u00ed norm\u00e1ln\u00ed! Nesn\u00e1\u0161ela m\u011b, nemohla m\u011b vyst\u00e1t a te\u010f si se mnou skoro d\u00e1v\u00e1 rande, proto\u017ee se mnou mus\u00ed mluvit. Dokonce mi p\u0159ipad\u00e1, \u017ee n\u00e1\u0161 rozhovor je nesm\u00edrn\u011b d\u016fle\u017eit\u00fd a hroz\u00ed ztr\u00e1ty na \u017eivotech, pokud k n\u011bmu nedojde.<\/div>\n

„Ty jsi ji dneska za n\u011bco sjel?“ Za\u010dnu vyzv\u00eddat, sotva se za n\u00e1mi zav\u0159ou dve\u0159e od v\u00fdtahu. Bill se koch\u00e1 sv\u00fdm odrazem v zrcadle, nat\u00e1\u010d\u00ed hlavu na jednu a pak na druhou stranu. Teprve a\u017e usoud\u00ed, \u017ee je stejn\u011b kr\u00e1sn\u00fd jako v\u017edycky, obr\u00e1t\u00ed se na m\u011b.<\/div>\n
„Ne,“ na\u0161pul\u00ed pusu a vypad\u00e1 dot\u010den\u00fd m\u00fdm na\u0159\u010den\u00edm. „M\u011bl bych?“<\/div>\n
„Ne, to ne. Jen mi dneska p\u0159i\u0161la takov\u00e1 u\u0165\u00e1pnut\u00e1. Jin\u00e1, ne\u017e co si pamatuji.“ Vysv\u011btl\u00edm mu, jen ne\u0159\u00edk\u00e1m \u00faplnou pravdu. Ten pocit z n\u00ed m\u00e1m del\u0161\u00ed dobu, akor\u00e1t si to opravdu uv\u011bdomuji a\u017e nyn\u00ed. N\u011bkdy mi p\u0159ijde, \u017ee se Billa boj\u00ed, jindy se na n\u011bho d\u00edv\u00e1 starostliv\u011b. P\u0159edt\u00edm to byly sam\u00e9 obdivn\u00e9 pohledy, te\u010f m\u00e1 v o\u010d\u00edch sp\u00ed\u0161… L\u00edtost? Soucit? Nedok\u00e1\u017eu to spr\u00e1vn\u011b pojmenovat.<\/div>\n
„Mn\u011b p\u0159i\u0161la norm\u00e1ln\u00ed.“ Bill nad t\u00edm m\u00e1vne rukou. Za mnohem zaj\u00edmav\u011bj\u0161\u00ed a d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed pova\u017euje sd\u011blit mi, co tu d\u011blal ten Jean. \u00dadajn\u011b ho oslovil kv\u016fli n\u011bjak\u00e9mu projektu a sna\u017eil se ho p\u0159esv\u011bd\u010dit, aby k\u00fdvl. Bill to v\u0161ak zat\u00edm neud\u011blal, pr\u00fd si to mus\u00ed nechat proj\u00edt hlavou. Podle m\u011b by se na to m\u011bl vyka\u0161lat, m\u00e1 dost svoj\u00ed vlastn\u00ed pr\u00e1ce a p\u0159esn\u011b to mu i \u0159eknu.<\/div>\n
„Zv\u00e1\u017e\u00edm to, ale…“ Dvoj\u010de otev\u0159e zadn\u00ed dve\u0159e u auta, klekne si na sedadlo a za\u010dne drbat Absiho za u\u0161ima. Chud\u00e1\u010dek m\u016fj, musel tu \u010dekat tak dlouho. Myslel jsem, \u017ee budu hned zp\u00e1tky, jeliko\u017e jsem po\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee vyzvednu Billa a hned vypadneme. Kdo mohl v\u011bd\u011bt, \u017ee tam budeme vykec\u00e1vat s n\u011bjak\u00fdm magorem v bermud\u00e1ch?<\/div>\n
„Ale co?“ Pob\u00eddnu jej, aby dokon\u010dil my\u0161lenku.<\/div>\n
„Sp\u00ed\u0161 odm\u00edtnu.“ Uveleb\u00ed se na zadn\u00edm sedadle a netv\u00e1\u0159\u00ed se, \u017ee by se chystal p\u0159esednout si. Nevad\u00ed. V\u0161ak si jeho bl\u00edzkosti u\u017eiju dnes je\u0161t\u011b dost, tak\u017ee ho na t\u011bch p\u00e1r minut, co budu \u0159\u00eddit, Absinthovi p\u016fj\u010d\u00edm. Ve zp\u011btn\u00e9m zrc\u00e1tku se na n\u011b naposledy pod\u00edv\u00e1m. Bill mu vlep\u00ed pusu na \u010dum\u00e1k, pes si odfrkne, j\u00e1 se zasm\u011bju a nastartuji. Nem\u016f\u017eu se do\u010dkat, a\u017e si doma lehneme do postele, obejmu ho, on se ke mn\u011b p\u0159itul\u00ed a nebude mi chyb\u011bt absolutn\u011b nic.<\/p>\n

autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay Tom se hlasit\u011b zasm\u011bje a m\u011b t\u00edm vyru\u0161\u00ed z p\u0159em\u00edt\u00e1n\u00ed. Oto\u010d\u00edm hlavou a pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj. Jeho b\u00edl\u00e9 zuby se lesknou jako perly, zakl\u00e1n\u00ed hlavu jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b a z jeho \u00fast se oz\u00fdv\u00e1 zvoniv\u00fd sm\u00edch. Nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed zvuk na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[342],"tags":[],"class_list":["post-3168","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-me-myself-and-romeo"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3168","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3168"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3168\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3168"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3168"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3168"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}