{"id":3180,"date":"2015-04-04T15:00:00","date_gmt":"2015-04-04T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3169"},"modified":"2015-04-04T15:00:00","modified_gmt":"2015-04-04T14:00:00","slug":"blue-bird-23","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/04\/04\/blue-bird-23\/","title":{"rendered":"Blue Bird 23."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/p>\n

<\/strong> V\u00edm, \u017ee jste dnes z\u0159ejm\u011b o\u010dek\u00e1vali jin\u00fd pr\u016fb\u011bh p\u0159\u00edb\u011bhu, a proto douf\u00e1m, \u017ee nebudete p\u0159\u00edli\u0161 zklam\u00e1ni t\u00edm, co jsem si pro v\u00e1s na dnes p\u0159ipravila. V\u011b\u0159te mi, v\u0161echno chce sv\u016fj \u010das, a kdy\u017e nakonec nadejde, bude to magick\u00e9 :). Bylo pro m\u011b hodn\u011b t\u011b\u017ek\u00e9 p\u0159epnout se ze \u0161koln\u00edho re\u017eimu op\u011bt do role B-kay a vymyslet pokra\u010dov\u00e1n\u00ed p\u0159\u00edb\u011bhu tak, aby d\u011blal radost nejen mn\u011b, ale hlavn\u011b v\u00e1m. Neum\u00edm posoudit, jestli se mi to poda\u0159ilo, proto bych tuhle \u010d\u00e1st nechala na v\u00e1s. Ze srdce d\u011bkuji za va\u0161i podporu a p\u0159eji kr\u00e1sn\u00e9 \u010dten\u00ed \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u00e1m z toho tro\u0161ku zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit,“ ozvala se Simone po dlouh\u00e9 chv\u00edli ticha a naklonila hlavu na stranu, aby si mohla l\u00e9pe roz\u010desat svou divokou h\u0159\u00edvu. „Ty ne?“ zeptala se a o\u010dkem hodila po Gordonovi sed\u00edc\u00edm u okna.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee nen\u00ed d\u016fvod. Mn\u011b p\u0159ipadalo v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku,“ odpov\u011bd\u011bl, ani\u017e by zvedl o\u010di od knihy.<\/div>\n
„Asi m\u00e1\u0161 pravdu,“ povzdechla si, odlo\u017eila kart\u00e1\u010d stranou a nat\u00e1hla se po ple\u0165ov\u00e9m kr\u00e9mu. „Asi to opravdu p\u0159eh\u00e1n\u00edm. J\u00e1 jen\u2026 m\u00e1m pocit, \u017ee k sob\u011b m\u011bli kdysi bl\u00ed\u017e. Andreas s nimi prakticky vyr\u016fstal a te\u010f se chovaj\u00ed, jako by minulost v\u016fbec neexistovala. Co\u017epak zapomn\u011bli na v\u0161echno, co spole\u010dn\u011b pro\u017eili? V\u00edm, \u017ee se toho hodn\u011b zm\u011bnilo a ze srdce jim p\u0159eji v\u0161echno, \u010deho dos\u00e1hli, jen nechci, aby zapom\u00ednali na to, odkud poch\u00e1zej\u00ed a k\u00fdm kdysi byli.“<\/p>\n

Gordon se pokou\u0161el vyvolat dojem, \u017ee se pr\u00e1v\u011b nach\u00e1z\u00ed uprost\u0159ed hodn\u011b zaj\u00edmav\u00e9 \u010d\u00e1sti knihy a tak Simone hned neodpov\u011bd\u011bl. Ve skute\u010dnosti se ale sna\u017eil p\u0159ij\u00edt na to, co by ji m\u011bl v\u016fbec \u0159\u00edct.<\/div>\n

Zamy\u0161len\u011b kr\u010dil obo\u010d\u00ed a kousal se do rtu, nev\u0161iml si dokonce ani toho, \u017ee mu br\u00fdle sklouzly na \u0161pi\u010dku nosu a slova se p\u0159ed jeho o\u010dima za\u010dala rozmaz\u00e1vat. Jej\u00ed obavy byly na m\u00edst\u011b. I on si v\u0161iml, \u017ee je n\u011bco jinak, a to u\u017e je co \u0159\u00edct, proto\u017ee mu obvykle takov\u00e9 souvislosti unikaly, ale tentokr\u00e1t m\u011bl tu\u0161en\u00ed, \u017ee n\u011bco uniklo Simone. S Andreasem se p\u0159edt\u00edm setkal jen n\u011bkolikr\u00e1t, \u010dast\u011bji b\u011bhem posledn\u00edch dvou let, kdy tr\u00e1vil hodn\u011b \u010dasu s Billem. S\u00e1m byl p\u00e1rkr\u00e1t sv\u011bdkem jejich rozhovor\u016f. Bill se poka\u017ed\u00e9 choval naprosto bezprost\u0159edn\u011b, p\u016fsobil mo\u017en\u00e1 tro\u0161ku smutn\u011b, ale nem\u011bl probl\u00e9m s t\u00edm sv\u011b\u0159it se Andreasovi s t\u00edm, co ho zrovna tr\u00e1pilo, sm\u00e1t se, kdy\u017e se jej pokou\u0161el rozveselit a nechat se obejmout ve chv\u00edl\u00edch, kdy se ho Andreas pokou\u0161el ut\u011b\u0161it. V Billov\u00fdch o\u010d\u00edch v\u017edy vid\u011bl d\u016fv\u011bru a vd\u011b\u010dnost. Byl si jist\u00fd, \u017ee mu v t\u00e9 dob\u011b nahradil Tomovu bl\u00edzkost a mo\u017en\u00e1 se je pokou\u0161el i udob\u0159it. B\u011bhem ve\u010de\u0159e si ale v\u0161iml n\u011bkolika z\u00e1kladn\u00edch fakt\u016f. Prvn\u00edm bylo, \u017ee pokud bude mluvit, mluvit a mluvit, Simone bude natolik zanepr\u00e1zdn\u011bna konverzac\u00ed, \u017ee si v\u016fbec nev\u0161imne, kolik toho spo\u0159\u00e1dal, co\u017e sice nebylo tak d\u016fle\u017eit\u00e9 jako to ostatn\u00ed, ale rozhodn\u011b prosp\u011b\u0161n\u00e9, proto\u017ee se po dlouh\u00e9 dob\u011b c\u00edtil spokojen\u011b a p\u0159\u00edjemn\u011b unaven.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Co v\u0161ak bylo do o\u010d\u00ed bij\u00edc\u00ed, byla zm\u011bna v Billov\u011b chov\u00e1n\u00ed. Znal sv\u00e9ho nevlastn\u00edho syna dost dob\u0159e na to, aby v\u011bd\u011bl, \u017ee pokud b\u011bhem ve\u010de\u0159e vyslov\u00ed m\u00e9n\u011b ne\u017e dv\u011b slova, n\u011bco nebude v po\u0159\u00e1dku. Nen\u00e1padn\u011b ho sledoval a n\u011bkolikr\u00e1t se mu dokonce poda\u0159ilo zachytit Bill\u016fv pohled. I p\u0159esto, \u017ee se okam\u017eit\u011b jemn\u011b pousm\u00e1l, Gordon v\u011bd\u011bl, \u017ee ho n\u011bco tr\u00e1p\u00ed. V o\u010d\u00edch u\u017e nem\u011bl d\u016fv\u011bru a vd\u011b\u010dnost, vlastn\u011b se na Andrease odm\u00edtal d\u00edvat, a kdy\u017e se n\u00e1hodou naklonil pro s\u016fl, Bill sebou v\u017edy trhl. Tom p\u016fsobil skoro tak jako obvykle a\u017e na to, \u017ee se tak\u00e9 vyh\u00fdbal Andreasovu pohledu a ka\u017edou odpov\u011b\u010f procedil skrz za\u0165at\u00e9 zuby.<\/div>\n
Simone m\u011bla pravdu, i kdy\u017e jen polovi\u010dn\u00ed. Ano, n\u011bco se rozhodn\u011b zm\u011bnilo. Kluci u\u017e si nebyli tak bl\u00edzc\u00ed jako p\u0159edt\u00edm, ale jejich kari\u00e9ra s t\u00edm nem\u011bla nic spole\u010dn\u00e9ho. Andreas jim ubl\u00ed\u017eil, t\u00edm si byl jist\u00fd. A soud\u011b dle jejich chov\u00e1n\u00ed, jim musel opravdu hodn\u011b ubl\u00ed\u017eit.<\/p>\n

„Gordone?“ Nesoust\u0159ed\u011bn\u011b hled\u011bl p\u0159ed sebe, p\u0159em\u00fd\u0161leje nad t\u00edm, co mohlo zni\u010dit tak siln\u00e9 p\u0159\u00e1telstv\u00ed. „Gordone!“ Simone m\u00edrn\u011b zv\u00fd\u0161ila hlas, a kdy\u017e jej\u00ed mu\u017e zd\u011b\u0161en\u011b posko\u010dil a obr\u00e1til se k n\u00ed, spokojen\u011b tleskla. „No kone\u010dn\u011b. Nad \u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161, mil\u00e1\u010dku?“ zeptala se jemn\u011b a p\u0159esunula se do postele.<\/div>\n

Gordon se nerv\u00f3zn\u011b po\u0161krabal na brad\u011b. „Nic d\u016fle\u017eit\u00e9ho. Jen m\u011b tro\u0161ku tr\u00e1p\u00ed to auto. Jist\u011b sis v\u0161imnula, \u017ee nen\u00ed \u00fapln\u011b v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
„Vyd\u00e1v\u00e1 divn\u00e9 zvuky, ale nemysl\u00edm si, \u017ee to bude n\u011bco v\u00e1\u017en\u00e9ho,“ usm\u00e1la se na n\u011bj a l\u00e1skypln\u011b pohladila pr\u00e1zdn\u00e9 m\u00edsto vedle sebe. „Mo\u017en\u00e1 by ses o tom mohl z\u00edtra poradit s Tomem. Je neuv\u011b\u0159iteln\u00fd, u\u017e jako d\u00edt\u011b mi um\u011bl pomoct se v\u0161\u00edm ohledn\u011b auta. Alespo\u0148 v n\u011b\u010dem jsou s Billem rozd\u00edln\u00ed,“ p\u0159itiskla si dla\u0148 k \u00fast\u016fm, aby t\u00edm ztlumila sv\u016fj tich\u00fd sm\u00edch.<\/div>\n
„Nedivil bych se, kdyby m\u011bl ty divn\u00e9 zvuky na sv\u011bdom\u00ed pr\u00e1v\u011b on,“ \u0159ekl Gordon se sm\u00edchem, zav\u0159el knihu a pomalu vstal.<\/div>\n
„Co si mysl\u00ed\u0161, \u017ee d\u011blaj\u00ed?“ ozvala se Simone s \u00fasm\u011bvem a Gordon na jej\u00ed tv\u00e1\u0159i post\u0159ehl up\u0159\u00edmn\u00fd z\u00e1jem.<\/div>\n
„To nev\u00edm. S nejv\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed skon\u010dili u televize, bav\u00ed se u n\u011bjak\u00e9ho filmu a ty se strachuje\u0161 \u00fapln\u011b zbyte\u010dn\u011b,“ \u0159ekl a vz\u00e1p\u011bt\u00ed sv\u00fdch slov litoval. V okn\u011b toti\u017e spat\u0159il obrys tmav\u00e9 shrben\u00e9 siluety, kter\u00e1 opou\u0161t\u011bla jejich d\u016fm. M\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed sv\u011btlo dopadalo na Andreasovy sv\u011btl\u00e9 vlasy, kter\u00e9 mu v\u00edtr rozfoukal na v\u0161echny strany. Sv\u00fdmi rychl\u00fdmi, tvrd\u00fdmi kroky vzbuzoval dojem, \u017ee by se k n\u011bmu rad\u011bji nem\u011bl nikdo p\u0159ibli\u017eovat, jinak vybouchne.<\/p>\n

„Mo\u017en\u00e1 bych se na n\u011b m\u011bla j\u00edt pod\u00edvat. V\u00ed\u0161, abych zjistila, jestli jim n\u011bco nechyb\u00ed. Chci, aby se tady Andreas c\u00edtil p\u0159\u00edjemn\u011b, hlavn\u011b te\u010f, kdy\u017e je na tom jeho maminka tak \u0161patn\u011b.“<\/div>\n

„To je od tebe mil\u00e9, ale mysl\u00edm, \u017ee to nen\u00ed t\u0159eba. Jsou velc\u00ed, pokud jim n\u011bco bude chyb\u011bt, v\u011bd\u00ed, kde to najdou a krom toho,“ odlepil se od okna a zam\u00ed\u0159il k posteli, nespou\u0161t\u011bje pohled z nachov\u00fdch l\u00ed\u010dek sv\u00e9 \u017eeny. „Ty nikam nep\u016fjde\u0161, proto\u017ee tady m\u00e1\u0161 jist\u00e9 povinnosti,“ zavrn\u011bl a jedn\u00edm velk\u00fdm skokem se sna\u017eil napodobit ko\u010dku. Jeho p\u0159ist\u00e1n\u00ed v\u0161ak nebylo tak ladn\u00e9 a vzru\u0161uj\u00edc\u00ed, jak o\u010dek\u00e1val a tak se Simone m\u00edsto rozko\u0161e sv\u00edjela v z\u00e1chvatech sm\u00edchu, kdy\u017e dopadl do \u00fazk\u00e9ho prostoru mezi postel\u00ed a no\u010dn\u00edm stolkem.<\/div>\n
Za jin\u00fdch okolnost\u00ed by se c\u00edtil hloup\u011b a rud\u00fd od hlavy a\u017e k pat\u011b zalezl pod p\u0159ikr\u00fdvku, ale v tuhle chv\u00edli mu to v\u00fdjime\u010dn\u011b nevadilo. Andreasov\u00fdm odchodem mu ze srdce spadl t\u011b\u017ek\u00fd k\u00e1men, b\u0159emeno, o kter\u00e9m ani netu\u0161il, \u017ee tam je, a\u017e dokud nezmizelo. Kone\u010dn\u011b se mohl zhluboka nadechnout a p\u0159ipojit se k Simone, kter\u00e1 se sm\u00e1la tak, a\u017e j\u00ed z o\u010d\u00ed st\u00e9kaly slzy.<\/div>\n
„Ty jsi bl\u00e1zen,“ kv\u00edlela lapaj\u00edc po dechu a okam\u017eit\u011b zapomn\u011bla na sv\u016fj p\u016fvodn\u00ed pl\u00e1n, j\u00edt zkontrolovat kluky. M\u00edsto toho se vyklonila z postele a pomohla Gordonovi vyl\u00e9zt na postel, kde se dal\u0161\u00edch n\u011bkolik minut sv\u00edjela v z\u00e1chvatech sm\u00edchu, kdy\u017e ji Gordon sv\u00fdmi p\u0159esn\u011b m\u00ed\u0159en\u00fdmi doteky \u0161imral na m\u00edstech, kde byla nejcitliv\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
Nakonec ji p\u0159itiskl k sob\u011b a dlouze ji pol\u00edbil.<\/p>\n

„Miluju t\u011b,“ \u0161eptl s \u00fasm\u011bvem, ut\u00e1p\u011bje se v jej\u00edch panenkovsk\u00fdch o\u010d\u00edch a op\u011bt, jako ji\u017e mnohokr\u00e1t, se v jej\u00ed bl\u00edzkosti c\u00edtil dokonale \u0161\u0165astn\u00fd. Tak moc si p\u0159\u00e1l, aby i Bill s Tomem poznali ten pocit.<\/div>\n

„Miluju t\u011b,“ odpov\u011bd\u011bla Simone s roztomil\u00fdm \u00fasm\u011bvem d\u011bv\u010d\u00e1tka a nezvykle pla\u0161e se naklonila pro polibek. Gordon j\u00ed omotal ruce kolem pasu a p\u0159evr\u00e1til si ji na sebe ve stejn\u00e9 chv\u00edli, kdy ten sam\u00fd pohyb ud\u011blali Tom s Billem. Pocit dokonal\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed jim byl v tu chv\u00edli mnohem bl\u00ed\u017e ne\u017e by si Gordon mohl myslet.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Bill se ale okam\u017eit\u011b p\u0159evr\u00e1til op\u011bt na z\u00e1da a strhl Toma na sebe. Cht\u011bl, aby byl na n\u011bm, aby jej c\u00edtil, aby mu t\u00edha jeho t\u011bla vryla do srdce tu n\u00e1dhernou skute\u010dnost. Aby tomu v\u0161emu kone\u010dn\u011b uv\u011b\u0159il. Obklopen Tomovou v\u016fn\u00ed, \u010derpal energii z ka\u017ed\u00e9ho jednoho polibku, z ka\u017ed\u00e9ho pohlazen\u00ed \u010di kradm\u00e9ho pohledu. Tom byl sluncem, kter\u00e9 se mu hodn\u011b dlouho ukr\u00fdvalo za mraky, a kdy\u017e se temnota kone\u010dn\u011b rozplynula a oz\u00e1\u0159ilo Billa jasn\u00fdm sv\u011btlem, Bill m\u011bl pocit, \u017ee to horko neunese. Bylo to v\u00edc, ne\u017e byl schopen zvl\u00e1dnout. L\u00edbal Toma stejn\u011b divok\u00fdm tempem, jak\u00fdm si on podroboval jeho rty. Ze zoufalstv\u00ed pramen\u00edc\u00ed z jejich polibk\u016f m\u011bl pocit, \u017ee se nedo\u017eij\u00ed z\u00edt\u0159ka. \u017de je to jejich posledn\u00ed den a proto jsou jejich reakce na bl\u00edzkost toho druh\u00e9ho tak zb\u011bsil\u00e9 a bezprost\u0159edn\u00ed. Okoln\u00ed vzduch byl nabit elekt\u0159inou, zmocnila se dokonce i jejich t\u011bl, a i kdy\u017e u\u017e nesta\u010dili s dechem, nedok\u00e1zali se p\u0159estat l\u00edbat, zapleteni jeden do druh\u00e9ho v\u00e1\u0161niv\u011b propl\u00e9tali jazyky, byl to boj, v n\u011bm\u017e nejsou v\u00edt\u011bzov\u00e9 ani pora\u017een\u00ed. Boj, kter\u00fd nikdy neskon\u010d\u00ed a ka\u017edou vte\u0159inou s\u00edl\u00ed. Boj dvou du\u0161\u00ed a jednoho \u017eivlu. \u017divlu, kter\u00fd je ovl\u00e1dal jako loutky a pohr\u00e1val si s nimi podle sv\u00fdch pravidel.<\/p>\n

Tom se odtrhl od Billov\u00fdch \u00fast a zoufale se p\u0159is\u00e1l k b\u011blostn\u00e9 k\u016f\u017ei jeho krku. Okusoval ji a vz\u00e1p\u011bt\u00ed po n\u00ed jemn\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl jazykem, hladil ji, ochutn\u00e1val prost\u0159ednictv\u00edm hladov\u00fdch polibk\u016f a odm\u00edtal p\u0159estat. Ve\u0161ker\u00e9 vzpom\u00ednky se mu za\u010daly sl\u00e9vat dohromady a vytvo\u0159ily masu nespln\u011bn\u00fdch sn\u016f a bolesti. Myslel na chv\u00edli, kdy jej t\u00edmhle zp\u016fsobem l\u00edbal naposled. Bylo to v den Riin\u00fdch narozenin a zdrogovan\u00fd neuv\u011b\u0159iteln\u011b sladk\u00fd Bill se mu tehdy naprosto odevzdal. Mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b ten polibek odstartoval sled reakc\u00ed, kter\u00e9 je dovedly a\u017e sem. Zavrt\u011bl hlavou, pootev\u0159en\u00fdmi rty sklouzl n\u00ed\u017e a polaskal vystouplou kl\u00ed\u010dn\u00ed kost. Odm\u011bnou mu byl plach\u00fd sten opou\u0161t\u011bj\u00edc\u00ed Billova \u00fasta, ani\u017e by si to on s\u00e1m v\u0161iml. Zvedl hlavu, prsty odsunul l\u00e1tku Billovy ko\u0161ile i ram\u00ednko t\u00edlka a hladov\u011b se p\u0159is\u00e1l k jemn\u00e9 k\u016f\u017ei pod nimi. Chutnala sladce, byla hladk\u00e1, skoro jako k\u016f\u017ee d\u00edt\u011bte a Tom ji l\u00edbal tak dlouho, dokud nad n\u00edm ten pocit naprosto nevyhr\u00e1l. Op\u011bt mysl\u00ed bloudil ve vzpom\u00ednk\u00e1ch a p\u0159ed o\u010dima m\u011bl obraz noci, kdy si Riu p\u0159etvo\u0159il do Billovy podoby. Sta\u010dil jen svit m\u011bs\u00edce, ticho a v\u016fn\u011b, kterou byl nas\u00e1kl\u00fd ten drobn\u00fd kousek l\u00e1tky. Svl\u00e9kl z n\u00ed jeho tri\u010dko, l\u00edbal sn\u011bhob\u00edl\u00e1 ramena stejn\u011b jako te\u010f, ale tentokr\u00e1t necht\u011bl, aby z\u016fstalo ticho. Cht\u011bl ho sly\u0161et. Zoufale pot\u0159eboval sly\u0161et jeho hlas, proto\u017ee te\u010f to bylo skute\u010dn\u00e9.<\/div>\n

Jednu ruku mu omotal kolem bok\u016f a druhou sklouzl mezi jejich t\u011bla. Polo\u017eil ji na Billovo stehno a stiskl.<\/p>\n

„Tome,“ zast\u00e9nalo jeho dvoj\u010de a v obrann\u00e9 reakci vzalo jeho ruku do sv\u00e9.<\/div>\n

Tehdy se od sebe poprv\u00e9 odtrhli, procitli a p\u0159ekvapeni ne\u010dekan\u00fdm zvratem situace hled\u011bli do tv\u00e1\u0159e toho druh\u00e9ho.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, jestli jsem ud\u011blal n\u011bco-“ nesouvisle vrt\u011bl hlavou. Nebyl schopen dokon\u010dit my\u0161lenku. C\u00edtil, \u017ee na n\u011bj m\u011blo jejich l\u00edb\u00e1n\u00ed ne\u010dekan\u00fd dopad a opravdu doufal, \u017ee si toho nev\u0161imne i Bill. Necht\u011bl jej vyd\u011bsit.<\/div>\n
„Ne, to ne,“ Bill jej n\u011b\u017en\u011b pohladil po tv\u00e1\u0159i. „J\u00e1 jen,“ povzdechl si a svalil se na z\u00e1da. D\u011bkoval Bohu za voln\u00e9 tepl\u00e1ky ale i tak byl nerv\u00f3zn\u00ed p\u0159i pomy\u0161len\u00ed, \u017ee by si Tom v\u0161iml, jak zoufale reaguje jeho t\u011blo na jeho doteky.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b jsme o tom nemluvili,“ \u0161eptl a o\u010dima vyhledal Tom\u016fv pohled.<\/div>\n
Tom se na n\u011bj jemn\u011b usm\u00e1l, svalil se vedle n\u011bj a loktem si podep\u0159el hlavu tak, aby se na n\u011bj mohl d\u00edvat.<\/div>\n
„O \u010dem?“ zeptal se ti\u0161e, zcela okouzlen Billovou zjevnou kr\u00e1sou. V pruhu jasn\u00e9ho sv\u011btla, obklopen st\u00edny m\u00edstnosti, vypadal nadpozemsky. M\u011bs\u00edc prom\u011bnil jeho k\u016f\u017ei v je\u0161t\u011b b\u011blej\u0161\u00ed, tmav\u00e9 vlasy z\u00edskaly modr\u00fd lesk, nab\u011bhl\u00e9 \u0161evel\u00edc\u00ed rty nesly\u0161n\u011b prosily o dal\u0161\u00ed polibky.<\/div>\n
„O hranici,“ odpov\u011bd\u011bl Bill stejn\u011b ti\u0161e. Atmosf\u00e9ra byla a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 intimn\u00ed na to, aby to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed tajemno poru\u0161il. M\u00edstnost se prom\u011bnila v mali\u010dk\u00fd kousek vesm\u00edru, v nekone\u010dno, kde jim bylo dovoleno v\u0161echno.<\/p>\n

Tom zmaten\u011b pozdvihl obo\u010d\u00ed. To slovo nem\u011bl r\u00e1d. Zejm\u00e9na kdy\u017e se jednalo o hranici mezi n\u00edm a Billem. Na m\u00edst\u011b, kde \u017e\u00e1dn\u00e1 b\u00fdt nem\u011bla.<\/div>\n

„O jak\u00e9?“ zeptal se a naklonil se nad Billa.<\/div>\n
Bill se rozt\u0159esen\u011b nadechl, zvedl ruku a kone\u010dky prst\u016f pohladil k\u016f\u017ei kolem Tomova monoklu. Zji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee je otok o n\u011bco men\u0161\u00ed, mu vykouzlilo na rtech jemn\u00fd \u00fasm\u011bv. Brzy bude v\u0161echno tak, jak m\u00e1 b\u00fdt. Nyn\u00ed si t\u00edm byl jist\u00fd.<\/div>\n
„Tome,“ za\u010dal, p\u0159ekvapen nesm\u011blost\u00ed, s n\u00ed\u017e bratrovo jm\u00e9no vyslovil. „V\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b miluju?“<\/div>\n
Tom\u016fv obli\u010dej se rozz\u00e1\u0159il. „To douf\u00e1m, proto\u017ee jinak by tohle v\u0161echno ned\u00e1valo smysl.“<\/div>\n
„A ty\u2026 ty miluje\u0161 m\u011b,“ p\u00edpl Bill je\u0161t\u011b nesm\u011bleji, prsty sklouzl na Tomovu bradu a jemn\u011b se mu prohrab\u00e1val vousy.<\/div>\n
Tom se \u010delem p\u0159itiskl proti Billovu. „Miluju,“ zast\u00e9nal mu do vlas\u016f a jemn\u011b k\u00fdvl hlavou.<\/div>\n
„Ale i p\u0159esto, jak n\u00e1dhern\u011b se s tebou c\u00edt\u00edm, oba v\u00edme, \u017ee n\u00e1\u0161 vztah nikdy nebude takov\u00fd jako ostatn\u00ed. Te\u010f se l\u00edb\u00e1me, ale\u2026 polibky n\u00e1m za chv\u00edli nebudou sta\u010dit. A j\u00e1 chci v\u011bd\u011bt, co v\u0161echno\u2026“ zalapal po dechu a na okam\u017eik odvr\u00e1til pohled. Tomovy o\u010di byly temn\u00e9, obvykl\u00e1 n\u011bha byla nahrazena ryz\u00ed v\u00e1\u0161n\u00ed a Bill nebyl schopen ten pohled d\u00e9le sn\u00e1\u0161et. C\u00edtil, jak se mu krout\u00ed vnit\u0159nosti a jak mu spla\u0161en\u011b bije srdce. Cel\u00fdm t\u011blem se mu ji\u017e op\u011bt rozl\u00e9valo vzru\u0161en\u00ed. O hranici mluvil zcela zbyte\u010dn\u011b. \u017d\u00e1dn\u00e1 neexistovala a oba to v\u011bd\u011bli.<\/p>\n

„Chce\u0161 v\u011bd\u011bt, co v\u0161echno si m\u016f\u017eeme dovolit? Kam a\u017e m\u016f\u017eeme zaj\u00edt?“ zeptal se Tom \u0161eptem.<\/div>\n

Bill horliv\u011b k\u00fdvl hlavou. „Chci v\u011bd\u011bt, jestli je n\u011bjak\u00e1 hranice, kterou nesm\u00edme p\u0159ekro\u010dit.“<\/div>\n
Tom se pousm\u00e1l nad jeho roztomilost\u00ed, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed zv\u00e1\u017en\u011bl. „Mysl\u00edm, \u017ee jsme ji d\u00e1vno p\u0159ekro\u010dili, Bille. To, co d\u011bl\u00e1me, co c\u00edt\u00edme, to v\u0161echno je za hranic\u00ed. J\u00e1\u2026 mysl\u00edm si, \u017ee jsem se t\u011b nikdy nedot\u00fdkal jako bratr. Nikdy jsem se na tebe ned\u00edval tak, jak bych m\u011bl. V\u017edy jsi byl v\u00edc. Jen jsem to v t\u00e9 dob\u011b neum\u011bl spr\u00e1vn\u011b pojmenovat.“<\/div>\n
Bill c\u00edtil, jak se mu do o\u010d\u00ed derou slzy. Rychle zamrkal. „A j\u00e1 jsem zase nikdy necht\u011bl, aby ses na m\u011b d\u00edval jako na bratra. V\u017edy jsem cht\u011bl b\u00fdt v\u00edc,“ p\u0159iznal slab\u00fdm hl\u00e1skem.<\/div>\n
Tom\u016fv pohled vyslal vlnu chv\u011bn\u00ed, kter\u00e1 se \u0161\u00ed\u0159ila ka\u017ed\u00fdm milimetrem jeho t\u011bla, a\u017e dokud si jej zcela nepodmanila. Zhluboka se nadechl doufaje, \u017ee mu to pom\u016f\u017ee zklidnit rozbou\u0159en\u00e9 srdce, ale bylo to marn\u00e9.<\/div>\n
„Je to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed,“ Tom se zahled\u011bl do pr\u00e1zdna, mezi prsty propl\u00e9tal Billovy vlasy. „M\u00e1me stejn\u00e9 my\u0161lenky. C\u00edt\u00edme to sam\u00e9. Nikdy p\u0159edt\u00edm jsem si neuv\u011bdomoval, co v\u0161echno m\u00e1me.“<\/div>\n
„Je to \u0161\u00edlen\u00e9,“ \u0159ekl Bill s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Jednou se mi zd\u00e1lo,“ za\u010dal Tom a jemn\u011b Billa zatahal za jeden z provizorn\u00edch cop\u00e1nk\u016f, kter\u00e9 vytvo\u0159il, „\u017ees mi je\u0161t\u011b p\u0159ed narozen\u00edm ukradl srdce. Dr\u017eels je ob\u011b v rukou. V jedn\u00e9 to tv\u00e9 a ve druh\u00e9 to m\u00e9. Pom\u00edchals je a pak jsi m\u011b po\u017e\u00e1dal, abych si jedno z nich vybral. Nev\u011bd\u011bl jsem, komu pat\u0159ilo to, kter\u00e9 jsem si vybral, ale v\u016fbec mi na tom nez\u00e1le\u017eelo.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 sis vybral spr\u00e1vn\u011b. Byl to p\u0159eci tv\u016fj sen,“ usm\u00e1l se na n\u011bj Bill, naklonil se a l\u00e1skypln\u011b jej pol\u00edbil do koutku \u00fast.<\/div>\n
„Nemysl\u00edm si.“ Tom op\u011btoval Bill\u016fv \u00fasm\u011bv, vzal jeho tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a p\u0159it\u00e1hl si ji k t\u00e9 sv\u00e9. D\u00fdchali si na rty, jejich rozt\u0159esen\u00e9 v\u00fddechy spl\u00fdvaly v jeden a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se op\u011bt st\u00e1valy jedn\u00edm n\u00e1dechem, mo\u017en\u00e1 i jejich srdce tloukla stejn\u00fdm tempem.<\/p>\n

„Bille?“<\/div>\n

„Ano?“<\/div>\n
„Nechci, aby m\u011b od tebe je\u0161t\u011b n\u011bkdy d\u011blila n\u011bjak\u00e1 hranice. U\u017e jsem unaven\u00fd z toho, nem\u00edt t\u011b cel\u00e9ho a po\u0159\u00e1d nabl\u00edzku.“<\/div>\n
Bill jej palcem pohladil po l\u00edci, nosem pomalu obkresluje k\u0159ivku jeho \u010delisti. „U\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9 hranice, Tomi,“ vydechl a zvedl \u00fasta k jeho uchu. „Chci, abys m\u011b m\u011bl po\u0159\u00e1d,“ zast\u00e9nal, a kdy\u017e Tom om\u00e1men\u011b pootev\u0159el rty a siln\u011b stiskl v\u00ed\u010dka, dodal: „Cel\u00e9ho.“<\/div>\n
Tom si jej prudce strhl na kl\u00edn a p\u0159itiskl sv\u00e1 usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se \u00fasta na ta Billova.<\/div>\n
„Dost! P\u0159esta\u0148!“ pi\u0161t\u011bl Bill, zat\u00edmco jej Tom za st\u00e1l\u00e9ho \u0161imr\u00e1n\u00ed p\u0159evalil na z\u00e1da a polo\u017eil se na n\u011bj. „Pros\u00edm, u\u017e dost,“ kv\u00edlel stejn\u011b jako p\u0159ed malou chv\u00edl\u00ed Simone, sv\u00edjel se sm\u00edchy a ne\u00fasp\u011b\u0161n\u011b natahoval ruce ve snaze oplatit Tomovo tr\u00fdzn\u011bn\u00ed. Bill\u016fv sm\u00edch se rozl\u00e9hal do v\u0161ech kout\u016f m\u00edstnosti a ka\u017edi\u010dkou malou skulinku, ka\u017ed\u00e9 pr\u00e1zdn\u00e9 skryt\u00e9 nebo zapomenut\u00e9 m\u00edsto, naplnil \u017eivotem a radost\u00ed. A Tom se c\u00edtil stejn\u011b. Dok\u00e1zal by jej \u0161imrat klidn\u011b cel\u00e9 hodiny, vtom okam\u017eiku \u017eil pro Bill\u016fv \u00fasm\u011bv a \u0161t\u011bst\u00ed, kter\u00e9 nalezl v jeho o\u010d\u00edch. Byl poutn\u00edkem a Bill c\u00edlem jeho dlouh\u00e9 a osam\u011bl\u00e9 cesty. Obraz, kter\u00fd m\u011bl p\u0159ed sebou, m\u011bnil vzpom\u00ednky v n\u011bco bezduch\u00e9ho, v n\u011bco, na \u010dem u\u017e v\u00edc nez\u00e1le\u017eelo.<\/p>\n

„A te\u010f sp\u00e1t,“ hrav\u011b Billa pl\u00e1cl po zadku a ukradl si je\u0161t\u011b jeden dlouh\u00fd polibek. „Mus\u00edme toti\u017e skoro vst\u00e1vat. R\u00e1d bych vyrazil u\u017e kolem sedm\u00e9.“<\/div>\n

Bill se opatrn\u011b posadil a p\u0159ekvapen\u011b vykulil o\u010di. „My n\u011bkam jedeme?“ zeptal se zv\u011bdav\u011b.<\/div>\n
Tom tajn\u016fstk\u00e1\u0159sky p\u0159ik\u00fdvl, vklouzl pod p\u0159ikr\u00fdvku a spokojen\u011b vydechl, jakmile se k n\u011bmu Bill zboku p\u0159itulil a hlavu si polo\u017eil na jeho rameno. Zav\u0159el o\u010di a zhluboka vdechl v\u016fni Billov\u00fdch vlas\u016f.<\/div>\n
„Kam jedeme?“ vypt\u00e1val se, ukazov\u00e1\u010dkem dloubaje do Tomovy kl\u00ed\u010dn\u00ed kosti.<\/div>\n
„To je p\u0159ekvapen\u00ed,“ \u0161eptl Tom a bavil se Billovou bezmocnost\u00ed.<\/div>\n
„Tomi, dej mi alespo\u0148 n\u00e1pov\u011bdu.“<\/div>\n
„Ne.“<\/div>\n
„Tak po\u010det slov,“ \u0161kemral.<\/div>\n
„Ani n\u00e1hodou.“<\/div>\n
„A co takhle prvn\u00ed p\u00edsmeno?“<\/div>\n
„Bille,“ \u0159ekl Tom se sm\u00edchem a l\u00e1skypln\u011b ho pl\u00e1cl po \u010dele. „Je to jedno z narozeninov\u00fdch p\u0159ekvapen\u00ed.“ Jen co to vyslovil, c\u00edtil, jak se Bill zachv\u011bl a v\u011bd\u011bl, \u017ee se usm\u00edv\u00e1. Nemusel ani otv\u00edrat o\u010di. \u0160t\u011bst\u00ed, kter\u00e9 lomcovalo t\u00edm k\u0159ehk\u00fdm t\u011bl\u00ed\u010dkem, bylo p\u0159\u00edmo hmatateln\u00e9. Dot\u00fdkalo se Toma na t\u011bch spr\u00e1vn\u00fdch m\u00edstech a ti\u0161e mu d\u011bkovalo.<\/div>\n
„Jedno? Tak\u017ee jich bude v\u00edc?“ Bill nad\u0161en\u011b pohodil hlavou, a kdy\u017e zjistil, \u017ee Tom pomalu us\u00edn\u00e1, n\u011b\u017en\u011b ho kousl do brady. „Narozeniny m\u00e1me a\u017e v pond\u011bl\u00ed. Tak dlouho nevydr\u017e\u00edm.“<\/div>\n
„A\u017e v pond\u011bl\u00ed? Jsou to jen t\u0159i dny, Bille. Jsi hor\u0161\u00ed ne\u017e d\u00edt\u011b,“ uchechtl se a pod p\u0159ikr\u00fdvkou omotal ruce kolem huben\u00fdch bok\u016f. Teplo jemn\u00e9 k\u016f\u017ee ho pomalu ukol\u00e9b\u00e1valo ke sp\u00e1nku.<\/div>\n
„Bude se mi to l\u00edbit?“ zeptal se Bill vesele a zkroutil se kolem Tomova t\u011bla jako mal\u00e9 kot\u011b.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee bude\u0161 \u0161\u0165astn\u00fd,“ odpov\u011bd\u011bl Tom jemn\u011b, pol\u00edbil Billa do vlas\u016f a pomalu podl\u00e9hal p\u0159\u00edjemn\u00e9 \u00fanav\u011b. Nakonec ten ve\u010der nedopadl tak stra\u0161n\u011b, jak si p\u016fvodn\u011b myslel.<\/div>\n
Bill se p\u0159itulil k Tomovu hrudn\u00edku. Zav\u0159el o\u010di a usm\u00e1l se do pr\u00e1zdna. „To u\u017e jsem, Tomi.“<\/div>\n
Nev\u011bd\u011bl, jestli ta slova skute\u010dn\u011b vyslovil, nebo na n\u011b jen pomyslel, ale to u\u017e nebylo d\u016fle\u017eit\u00e9. Us\u00ednal, o\u010dek\u00e1vaje sen o dvou mal\u00fdch dvoj\u010datech, kter\u00e1 si je\u0161t\u011b p\u0159ed narozen\u00edm vym\u011bn\u00ed srdce.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay V\u00edm, \u017ee jste dnes z\u0159ejm\u011b o\u010dek\u00e1vali jin\u00fd pr\u016fb\u011bh p\u0159\u00edb\u011bhu, a proto douf\u00e1m, \u017ee nebudete p\u0159\u00edli\u0161 zklam\u00e1ni t\u00edm, co jsem si pro v\u00e1s na dnes p\u0159ipravila. V\u011b\u0159te mi, v\u0161echno chce sv\u016fj \u010das, a kdy\u017e nakonec nadejde, bude to magick\u00e9 :). Bylo<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[599],"tags":[],"class_list":["post-3180","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-blue-bird"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3180","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3180"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3180\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3180"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3180"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3180"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}