{"id":3185,"date":"2015-04-02T16:00:00","date_gmt":"2015-04-02T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3174"},"modified":"2015-04-02T16:00:00","modified_gmt":"2015-04-02T15:00:00","slug":"the-hitchhiker-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/04\/02\/the-hitchhiker-14\/","title":{"rendered":"The Hitchhiker 14."},"content":{"rendered":"
autor: Zarlina<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
D\u011bje se n\u011bco?<\/p>\n

<\/em> Trvalo to n\u011bjakou dobu, ne\u017e se Bill po\u0159\u00e1dn\u011b probudil z toho divn\u00e9ho snu, ale kdy\u017e se kone\u010dn\u011b dostal zp\u011bt do reality, pomalu otev\u0159el o\u010di a posadil se v mal\u00e9 posteli, c\u00edtil se trochu zmaten\u00fd t\u00edm, jak pr\u00e1zdn\u00e1 se zd\u00e1la b\u00fdt. Nec\u00edtil Toma vedle sebe, v\u017edy le\u017eeli tak bl\u00edzko, \u017ee m\u011bli neust\u00e1le n\u011bjak\u00fd kontakt.<\/div>\n

Promnul si unaven\u00e9 o\u010di a rozhl\u00e9dl se, rychle si uv\u011bdomil, \u017ee je ve skute\u010dnosti s\u00e1m, Tom tam nebyl, a trochu se zamra\u010dil, kdy\u017e jeho pohled padl na digit\u00e1ln\u00ed hodiny vedle postele.<\/div>\n
N\u011bkolikr\u00e1t zamrkal, aby se ujistil, \u017ee vid\u00ed spr\u00e1vn\u011b, ale ano, bylo to spr\u00e1vn\u011b, bylo brzy. P\u0159\u00edli\u0161 brzy. Je\u0161t\u011b ani ne p\u011bt hodin r\u00e1no, m\u011bli je\u0161t\u011b n\u011bkolik hodin p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e se budou muset dostat zp\u00e1tky na silnici, a s mal\u00fdm povzdechem si Bill znovu lehl a sna\u017eil se vzpomenout si na sen, kter\u00fd m\u011bl.<\/p>\n

Byl o Tomovi, podivn\u00fd sen, kde mu ten mu\u017e \u0159\u00edkal v\u011bci, o kter\u00fdch Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee by je nikdy ne\u0159ekl. Sladk\u00e9 v\u011bci, ale st\u00e1le neskute\u010dn\u00e9. Tom\u016fv hlas byl tich\u00fd, jako by se je sna\u017eil \u0159\u00edci, ani\u017e by je Bill sly\u0161el, a jeho hlas byl pln\u00fd n\u011b\u010deho, co Bill opravdu nedok\u00e1zal popsat. Bylo to, jako by star\u0161\u00ed mu\u017e necht\u011bl \u0159\u00edkat to, co \u0159ekl, ale p\u0159itom se nedok\u00e1zal zastavit.<\/div>\n

Bill se zamra\u010dil, netu\u0161il, o \u010dem ten sen je\u0161t\u011b byl, v\u0161echno, co si pamatoval, byl Tom\u016fv hlas, \u0159\u00edkaj\u00edc\u00ed v\u011bci, kter\u00e9 by nem\u011bl \u0159\u00edkat, ale kter\u00e9 si Bill ve skute\u010dnosti tajn\u011b p\u0159\u00e1l sly\u0161et.<\/div>\n
Povzdechl si znovu a pohl\u00e9dl na m\u00edsto, kde by m\u011bl Tom sp\u00e1t, lehce se zamra\u010dil.<\/div>\n
Kde je? Jist\u011b, u\u017e d\u0159\u00edve vst\u00e1val p\u0159ed Billem, ale v p\u011bt r\u00e1no? Kde, sakra, mohl b\u00fdt v p\u011bt r\u00e1no?<\/p>\n<\/div>\n
\n
Bill potla\u010dil z\u00edvnut\u00ed a sna\u017eil se z\u016fstat vzh\u016fru, asi po deseti minut\u00e1ch \u010dek\u00e1n\u00ed na Toma vypustil hlubok\u00fd povzdech a posadil se na posteli, trochu se ot\u0159\u00e1sl, kdy\u017e se jeho nah\u00e9 nohy setkaly se studenou podlahou. Mnohem rad\u011bji by \u0161el sp\u00e1t, ale spat\u0159il slab\u00e9 sv\u011btlo pod koupelnov\u00fdmi dve\u0159mi a cht\u011bl se ujistit, \u017ee je Tom v po\u0159\u00e1dku.<\/div>\n
P\u0159e\u0161el ke dve\u0159\u00edm a zvedl ruku k zaklep\u00e1n\u00ed v nad\u011bji, \u017ee Tom nebude na\u0161tvan\u00fd, \u017ee jej ru\u0161\u00ed, zat\u00edmco je v koupeln\u011b, ale t\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se jeho za\u0165at\u00e1 p\u011bst dotkla d\u0159eva, ztuhl a zmaten\u011b svra\u0161til obo\u010d\u00ed.<\/p>\n

Co to, sakra, bylo za zvuk?<\/div>\n

Zamra\u010dil se, usly\u0161el to znovu a jeho o\u010di se roz\u0161\u00ed\u0159ily v \u0161oku, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee to, co sly\u0161el z druh\u00e9 strany dve\u0159\u00ed, byl tlumen\u00fd sten. Ale to nemohlo b\u00fdt… Nebo mohlo?<\/div>\n
Soust\u0159ed\u011bn\u011b p\u0159imhou\u0159il o\u010di a naklonil se bl\u00ed\u017e, p\u0159itiskl ucho na d\u0159evo a zvedl ruku, aby si zakryl \u00fasta, sna\u017eil se ztlumit sv\u00e9 vlastn\u00ed hlasit\u00e9 d\u00fdch\u00e1n\u00ed, aby sly\u0161el l\u00e9pe, a p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli v\u00e1\u017en\u011b mohl m\u00edt pravdu.<\/p>\n

Nejd\u0159\u00edve nesly\u0161el nic krom\u011b tekouc\u00ed vody ze sprchy, ale pak to usly\u0161el znovu, zvuk jak n\u011bkdo, Tom, zast\u00e9nal. Nyn\u00ed to bylo mnohem jasn\u011bj\u0161\u00ed, hlasit\u011bj\u0161\u00ed, a zd\u00e1lo se, \u017ee dla\u017edice vytv\u00e1\u0159ej\u00ed ozv\u011bnu. Pomyslel si, \u017ee Tom zn\u00ed trochu, jako by se dusil, nebo dokonce \u0161krtil, a Bill na chv\u00edli zadr\u017eel dech, nejist\u00fd, co si myslet, nebo co by m\u011bl d\u011blat.<\/p>\n

Nebylo to tak t\u011b\u017ek\u00e9 p\u0159ij\u00edt na to, co Tom d\u011bl\u00e1, a Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee by m\u011bl poodstoupit a d\u00e1t mu soukrom\u00ed, kter\u00e9 si zaslou\u017e\u00ed. Ale nemohl, prost\u011b nedok\u00e1zal p\u0159estat poslouchat tich\u00e9 vzdechy, napjat\u00e9 st\u00e9n\u00e1n\u00ed nebo m\u011bkk\u00e9 na\u0159\u00edk\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 putovalo k jeho u\u0161\u00edm a vyvol\u00e1valo mu mal\u00e9 mrazen\u00ed v z\u00e1dech. C\u00edtil se jako ochrnut\u00fd, nemohl se pohnout, ani kdyby cht\u011bl, bylo to, jako by jeho mozek, kter\u00fd mu opakovan\u011b \u0159\u00edkal, \u017ee by m\u011bl odej\u00edt, nem\u011bl \u017e\u00e1dnou kontrolu nad jeho t\u011blem, a nutil jej z\u016fstat bez ohledu na to, kolikr\u00e1t si \u0159\u00edkal, \u017ee by m\u011bl couvnout.<\/p>\n

Nikdy p\u0159edt\u00edm takhle Toma nesly\u0161el, vlastn\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm nikoho takhle nesly\u0161el, a i kdy\u017e v\u011bd\u011bl, jak \u0161patn\u00e9 to je ho poslouchat, nemohl si pomoc, aby nez\u016fstal tam, kde byl, a zadr\u017eoval dech, aby sly\u0161el l\u00e9pe. Bylo to pro n\u011bj v\u0161echno tak nov\u00e9, poslouchat takhle n\u011bkoho, a srdce se mu rozbu\u0161ilo, a\u017e mohl t\u00e9m\u011b\u0159 sly\u0161et svou vlastn\u00ed krev proud\u00edc\u00ed mu t\u011blem.<\/p>\n

Bylo mu trochu \u0161patn\u011b ze sebe samotn\u00e9ho, \u017ee poslouchal n\u011bco takov\u00e9ho, ale Tomovy zvuky, kdy\u017e se dost\u00e1val bl\u00ed\u017ee ke sv\u00e9mu vyvrcholen\u00ed, zp\u016fsobovaly, \u017ee mu vyschlo v \u00fastech, srdce se mu roztlouklo v\u00edc ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm a c\u00edtil, jak jeho vlastn\u00ed vzru\u0161en\u00ed ho\u0159\u00ed hluboko v jeho \u017ealudku, stejn\u011b jako steny se st\u00e1valy rychlej\u0161\u00edmi a zoufalej\u0161\u00edmi. Zvuk vody dopadaj\u00edc\u00ed na vanu se zd\u00e1ly b\u00fdt utopen\u00fd ve zvuc\u00edch Tomova lap\u00e1n\u00ed po dechu, bylo to tak hlasit\u00e9, \u017ee Bill p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli by to sly\u0161el i v posteli, a odr\u00e1\u017eelo se to od vydl\u00e1\u017ed\u011bn\u00fdch st\u011bn, co\u017e d\u011blalo ten zvuk je\u0161t\u011b hlasit\u011bj\u0161\u00edm.<\/div>\n

„Kurva,“ Bill n\u00e1hle usly\u0161el Tom\u016fv napjat\u00fd hlas. „Kurva, Bille<\/em>!“<\/p>\n

Bill ud\u011blal krok zp\u011bt a srdce se mu t\u00e9m\u011b\u0159 zastavilo, jak jeho mysl za\u010dala z\u00e1vodit, sna\u017e\u00edce se p\u0159ij\u00edt s n\u011bjakou z\u00e1minkou k tomu, co d\u011bl\u00e1. Netu\u0161il, jak jej Tom mohl sly\u0161et p\u0159es vodu a zvuky rozko\u0161e, kter\u00e9 vyd\u00e1val, ale n\u011bjak musel v\u011bd\u011bt, \u017ee tam Bill st\u00e1l a jeho tv\u00e1\u0159 ho\u0159ela hanbou, \u017ee d\u011blal n\u011bco tak hloup\u00e9ho, jako je odposlouch\u00e1v\u00e1n\u00ed.<\/div>\n

Pak zaslechl dal\u0161\u00ed zast\u00e9n\u00e1n\u00ed a uv\u011bdomil si, \u017ee Tom jej nep\u0159istihl, st\u00e1le byl uprost\u0159ed sv\u00e9 \u010dinnosti a Billovo jm\u00e9no muselo znamenat n\u011bco jin\u00e9ho.<\/p>\n

A\u017e pot\u00e9 jej zas\u00e1hlo, co Tom vlastn\u011b d\u011blal, na co p\u0159i tom myslel, na koho p\u0159i tom myslel, a ustoupil od dve\u0159\u00ed se zalap\u00e1n\u00edm po dechu, z\u00edral na dve\u0159e s o\u010dima roz\u0161\u00ed\u0159en\u00fdma \u0161okem. Jeho srdce tlouklo t\u00e9m\u011b\u0159 nemo\u017enou rychlost\u00ed a jeho dech byl rychl\u00fd a hlasit\u00fd, jak po\u0159\u00e1d ustupoval od dve\u0159\u00ed, a\u017e se dostal k posteli. Klesl na ni, vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee byla tak bl\u00edzko, cel\u00e9 jeho t\u011blo se chv\u011blo a nebyl si jist\u00fd, jestli by jej jeho nohy dokonce mohly n\u00e9st je\u0161t\u011b d\u00e9le.<\/p>\n

Tom na n\u011bj st\u00e1le myslel takhle? Ale on nemohl, on prost\u011b nemohl. Nemohl cht\u00edt Billa, ne takhle. Bill mu tohle nikdy nemohl d\u00e1t a myslel si, \u017ee Tom se u\u017e p\u0159es to dostal, \u017ee byli v pohod\u011b i bez toho. Za\u010dal Tomovi v\u011b\u0159it, \u017ee by jej o to nikdy ne\u017e\u00e1dal a \u017ee \u0159\u00edkal pravdu, kdy\u017e \u0159ekl, \u017ee ho takhle nechce.<\/div>\n

Okay, Tom vlastn\u011b nikdy ne\u0159ekl, \u017ee by jej u\u017e necht\u011bl<\/em>, ale Bill p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee star\u0161\u00ed mu\u017e jej v\u016fbec necht\u011bl z n\u011bjak\u00e9ho zvl\u00e1\u0161tn\u00edho d\u016fvodu, \u017ee hledal n\u011bkoho, s k\u00fdm se lehce do\u010dk\u00e1 sexu, a kdy\u017e Bill dal najevo, \u017ee to necht\u011bl, tak to vzdal.<\/p>\n

Proto\u017ee Bill nebyl nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho, tak pro\u010d by ho Tom cht\u011bl z n\u011bjak\u00e9ho jin\u00e9ho d\u016fvodu? Nevypadal moc hezky, byl p\u0159\u00edli\u0161 huben\u00fd, p\u0159\u00edli\u0161 bled\u00fd a jeho jizvy jej hyzdily, tak\u017ee Toma nemohl nijak p\u0159itahovat, ani v nejmen\u0161\u00edm.<\/div>\n

Ne. Tom musel st\u00e1le jen hledat n\u011bkoho, koho by mohl ohnout, a n\u011bjak si z\u0159ejm\u011b st\u00e1le musel myslet, \u017ee se Bill vzd\u00e1. Ale to by v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b neud\u011blal, nebyl takov\u00fd, nikdy by nikomu nedovolil, aby jej m\u011bl tak snadno, jako n\u011bjak\u00e1 lacin\u00e1 d\u011bvka.<\/p>\n

Ale bylo tam je\u0161t\u011b riziko, \u017ee Tom nebude akceptovat ne. Mo\u017en\u00e1 jen p\u0159edst\u00edral, \u017ee je mil\u00fd, aby z\u00edskal to, co cht\u011bl, a pokud mu to Bill je\u0161t\u011b nedal, pravd\u011bpodobn\u011b si to prost\u011b vezme, jako u\u017e tolikr\u00e1t \u0159\u00edkal, \u017ee by to ud\u011blali jin\u00ed.<\/div>\n

Sly\u0161el, jak Tom zastavil vodu, sna\u017eil se zhluboka d\u00fdchat a uklidnit sv\u00e9 tlukouc\u00ed srdce. Musel se p\u0159estat t\u0159\u00e1st, nemohl Tomovi uk\u00e1zat, jak vystra\u0161en\u00fd byl, nemohl mu d\u00e1t v\u011bd\u011bt, \u017ee jej cel\u00e1 tato v\u011bc d\u011bs\u00ed. Musel se mu postavit a to nemohl ud\u011blat, kdy\u017e se je\u0161t\u011b takhle t\u0159\u00e1sl, jeho hlas by ani nebyl dostate\u010dn\u011b siln\u00fd, aby jej sly\u0161el, a skon\u010dilo by to tak, \u017ee by se mu Tom vysm\u00e1l a ignoroval by to, co mu Bill musel \u0159\u00edct.<\/p>\n

Znova se zhluboka nadechl, kdy\u017e se koupelnov\u00e9 dve\u0159e otev\u0159ely, a p\u0159ipravoval se na to, co m\u011blo p\u0159ij\u00edt, ne\u017e zvedl pohled k Tomovi, kter\u00fd vstoupil do m\u00edstnosti jen s ru\u010dn\u00edkem kolem pasu.<\/div>\n

„Oh,“ \u0159ekl Tom zmaten\u011b, kdy\u017e jej spat\u0159il. „Jsi vzh\u016fru.“<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl a nerv\u00f3zn\u011b polkl, sna\u017eil se rozhodnout, co na to \u0159\u00edct.<\/div>\n
„D\u011bje se n\u011bco?“ Zeptal se Tom, vypadaj\u00edc\u00ed trochu ustaran\u011b.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee…“ za\u010dal Bill a ol\u00edzl si sv\u00e9 such\u00e9 rty, byl r\u00e1d, \u017ee hlas se mu u\u017e net\u0159\u00e1sl. „Mysl\u00edm, \u017ee si mus\u00edme promluvit.“<\/p>\n

autor: Zarlina<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Zarlina D\u011bje se n\u011bco? Trvalo to n\u011bjakou dobu, ne\u017e se Bill po\u0159\u00e1dn\u011b probudil z toho divn\u00e9ho snu, ale kdy\u017e se kone\u010dn\u011b dostal zp\u011bt do reality, pomalu otev\u0159el o\u010di a posadil se v mal\u00e9 posteli, c\u00edtil se trochu zmaten\u00fd t\u00edm, jak pr\u00e1zdn\u00e1<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[613],"tags":[],"class_list":["post-3185","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-hitchhiker"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3185","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3185"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3185\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3185"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3185"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3185"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}