{"id":3202,"date":"2015-03-29T15:00:00","date_gmt":"2015-03-29T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3191"},"modified":"2015-03-29T15:00:00","modified_gmt":"2015-03-29T14:00:00","slug":"blue-bird-22","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/03\/29\/blue-bird-22\/","title":{"rendered":"Blue Bird 22."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/p>\n

<\/strong> Mysl\u00edm, \u017ee dnes jsem ze sebe dostala ve\u0161kerou slovn\u00ed z\u00e1sobu a nem\u00e1m v\u00edc co dodat. Snad jen, \u017ee v\u00e1m p\u0159eji kr\u00e1sn\u00e9 po\u010dten\u00ed a douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m dne\u0161n\u00ed d\u00edl bude l\u00edbit. Doma to m\u00e1m zase tro\u0161ku komplikovan\u00e9, tak douf\u00e1m, \u017ee se mi poda\u0159ilo odosobnit se a nep\u0159en\u00e1\u0161et smutnou n\u00e1ladu do psan\u00ed \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom i nad\u00e1le sed\u011bl vedle klece a t\u011bkal o\u010dima z modr\u00e9ho pt\u00e1\u010dete, skr\u00fdvaj\u00edc\u00edho se ve tmav\u00e9m rohu, na Bill\u016fv vzkaz. P\u0159i\u0161lo to jako blesk z jasn\u00e9ho nebe. V\u016fbec se nesoust\u0159edil na rozlu\u0161t\u011bn\u00ed vzkazu, v mysli tak n\u011bjak automaticky zp\u0159eh\u00e1zel p\u00edsmenka a usm\u00e1l se. P\u0159i\u0161el si jako naprost\u00fd hlup\u00e1k, kdy\u017e n\u011bco tak jednoduch\u00e9ho nerozlu\u0161til okam\u017eit\u011b. A d\u00edky Bohu nebyl s\u00e1m. Nebyl si jist\u00fd, jak by n\u011bco takov\u00e9ho vysv\u011btloval sv\u00e9mu nevlastn\u00edmu otci a pozd\u011bji jist\u011b i Simone. Na\u0161t\u011bst\u00ed byla st\u0159edobodem Gordonova z\u00e1jmu pouze slanina s \u010dokol\u00e1dou, tak\u017ee se nad Billov\u00fdm slovem v\u016fbec nezamyslel, ale sta\u010dilo to, aby si Tom uv\u011bdomil, \u017ee by m\u011bli b\u00fdt opatrn\u011bj\u0161\u00ed. Na jednu stranu jej to ale mrzelo. Znal sv\u00e9ho bratra. V\u011bd\u011bl, jak moc Bill pot\u0159ebuje b\u00fdt milov\u00e1n a projevovat mu svou n\u00e1klonnost a on to necht\u011bl o nic m\u00e9n\u011b, ale pokud nebudou dostate\u010dn\u011b opatrn\u00ed, budou prozrazeni a prozrazen\u00ed v jejich p\u0159\u00edpad\u011b znamenalo naprost\u00fd konec. S n\u011b\u010d\u00edm takov\u00fdm by se rodi\u010de z\u0159ejm\u011b vyrovn\u00e1vali jen t\u011b\u017ece. I pro n\u011b to byl dost velk\u00fd \u0161ok, nato\u017e pak pro jejich m\u00e1mu, kter\u00e1 dok\u00e1zala ud\u011blat i z naprost\u00e9 banality hotovou kovbojku.<\/p>\n

Miluju t\u011b<\/em>, vyslovil \u0161eptem a jeho \u00fasm\u011bv nev\u011bdomky povyrostl. Do tv\u00e1\u0159e mu sv\u00edtilo slunce, a i kdy\u017e ostr\u00e9 rann\u00ed paprsky nikdy nem\u011bl p\u0159\u00edli\u0161 v l\u00e1sce, poprv\u00e9 se jim nebr\u00e1nil. Zav\u0159el o\u010di a vn\u00edmal teplo, kter\u00e9 do n\u011bj skrz n\u011b pronikalo. Myslel na Billa; na to, jak \u0161\u00edlen\u00e9, n\u00e1hl\u00e9 a z\u00e1rove\u0148 p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9 to v\u0161echno bylo a \u010d\u00edm v\u011bt\u0161\u00ed pocit spokojenosti c\u00edtil, t\u00edm v\u00edc se za\u010d\u00ednal b\u00e1t toho, jak dlouho tahle idylka potrv\u00e1. Ale mo\u017en\u00e1 to tak bylo spr\u00e1vn\u00e9. Mo\u017en\u00e1 byl strach zcela p\u0159irozenou reakc\u00ed, odpov\u011bd\u00ed na reakci vyvolanou nev\u00fdslovn\u00fdm \u0161t\u011bst\u00edm. Nikdo se p\u0159ece nechce tr\u00e1pit. Nikdo nechce b\u00fdt smutn\u00fd a osam\u011bl\u00fd, a proto s ka\u017ed\u00fdm pocitem \u0161t\u011bst\u00ed p\u0159ich\u00e1z\u00ed i strach, jak\u00e1si obava, \u017ee je to v\u0161echno pouze do\u010dasn\u00e9, proto\u017ee jak je zn\u00e1mo, nic netrv\u00e1 v\u011b\u010dn\u011b. Ale l\u00e1ska mezi j\u00edm a Billem byla mnohem siln\u011bj\u0161\u00ed a z tohohle pohledu by jist\u011b p\u0159ekonala i v\u011b\u010dnost. Od narozen\u00ed bylo jejich pouto v\u00fdjime\u010dn\u00e9. Oba v sob\u011b m\u011bli zako\u0159en\u011bno s\u00e9m\u011b n\u011b\u010deho velk\u00e9ho, n\u011b\u010deho, co ka\u017ed\u00fdm rokem nar\u016fstalo na s\u00edle a sv\u00e9 vlastn\u00ed velkoleposti. Andreas tenhle p\u0159irozen\u00fd r\u016fst mo\u017en\u00e1 naru\u0161il, ale nikdy se mu nepoda\u0159ilo zcela jej zastavit.<\/p>\n

Tom otev\u0159el o\u010di, vlo\u017eil si Bill\u016fv vzkaz zp\u011bt do kapsy a p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co by mohli podniknout. Byl sice v\u00edkend, ale pokud se zav\u0159ou v pokoji, nebo vyraz\u00ed n\u011bkam do p\u0159\u00edrody, budou moct b\u00fdt cel\u00fd den spolu, ani\u017e by museli hl\u00eddat ka\u017ed\u00fd dotek, kter\u00fd tomu druh\u00e9mu v\u011bnuj\u00ed, co\u017e bylo hodn\u011b t\u011b\u017ek\u00e9, proto\u017ee Tom za\u010d\u00ednal ztr\u00e1cet m\u00edru, kterou se Billa mohl dot\u00fdkat. U\u017e si nebyl jist\u00fd, kdy se jej dot\u00fdk\u00e1 jako bratr a kdy jeho pohlazen\u00ed vyjad\u0159uj\u00ed to, co k n\u011bmu doopravdy c\u00edt\u00ed. Mo\u017en\u00e1 se jej nikdy nedot\u00fdkal spr\u00e1vn\u00fdm zp\u016fsobem. Mo\u017en\u00e1 byly jeho doteky u\u017e od d\u011btstv\u00ed jin\u00e9.<\/em><\/div>\n

D\u0159\u00edv ne\u017e se nad t\u00edm stihl l\u00e9pe zamyslet, zaslechl tich\u00e9 vrznut\u00ed dve\u0159\u00ed a je\u0161t\u011b ti\u0161\u0161\u00ed kroky sm\u011b\u0159uj\u00edc\u00ed k n\u011bmu. Jeho srdce op\u011bt tlouklo jako spla\u0161en\u00e9. Bill mu zezadu vysko\u010dil na z\u00e1da, p\u0159i\u010dem\u017e mu ruce omotal kolem krku a vep\u0159edu je spojil do pevn\u00e9ho uzlu.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Jak\u00fd byl n\u00e1kup?“ zeptal se ti\u0161e a pobaven\u011b se usm\u00e1l. Podle Billov\u00fdch reakc\u00ed usoudil, \u017ee m\u00e1 po\u0159\u00e1d dobrou n\u00e1ladu a chce si hr\u00e1t. P\u0159ekvapen\u011b pooto\u010dil hlavu, kdy\u017e mu byl odpov\u011bd\u00ed pouze t\u011b\u017ek\u00fd povzdech. Bill\u016fv obli\u010dej vykazoval zn\u00e1mky v\u0161eho krom\u011b radosti. Op\u011bt byl nep\u0159irozen\u011b bled\u00fd a Tom se za\u010d\u00ednal ob\u00e1vat toho, \u017ee se mu zase ud\u011blalo \u0161patn\u011b.<\/div>\n
„Rad\u011bji se neptej,“ odpov\u011bd\u011bl Bill unaven\u011b a tv\u00e1\u0159\u00ed se op\u0159el o Tomovo rameno.<\/div>\n
„Stalo se n\u011bco?“ Na krku jej za\u0161imraly Billovy tmav\u00e9 vlasy a on se nemohl zbavit podez\u0159en\u00ed, \u017ee n\u011bco bylo \u0161patn\u011b. Prudce se v Billov\u011b objet\u00ed obr\u00e1til, tak\u017ee si najednou hled\u011bli zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed; respektive Bill na n\u011bj hled\u011bl a Tom na n\u011bj mrkal sv\u00fdm prav\u00fdm okem.<\/div>\n
Bill se zhluboka nadechl. „Potkali jsme Andrease.“<\/div>\n
„To neza\u010d\u00edn\u00e1 dob\u0159e,“ vydechl, i kdy\u017e byl \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b r\u00e1d. Po\u0159\u00e1d to bylo lep\u0161\u00ed, ne\u017e kdyby do\u0161lo k op\u011btovn\u00e9mu zhor\u0161en\u00ed Billova stavu.<\/div>\n
„M\u00e1ma ho pozvala na ve\u010de\u0159i.“<\/div>\n
„Ou,“ Tom p\u0159ekvapen\u011b pozdvihl obo\u010d\u00ed a vz\u00e1p\u011bt\u00ed c\u00edtil, \u017ee se mu na \u017ealudku us\u00eddlilo n\u011bco velk\u00e9ho a t\u011b\u017ek\u00e9ho.<\/div>\n
„To nen\u00ed v\u0161echno,“ p\u00edpl Bill ti\u0161e, sklonil hlavu a nosem se zavrtal do Tomova tri\u010dka.<\/div>\n
„Byl bych rad\u0161i, kdyby bylo,“ \u0159ekl Tom up\u0159\u00edmn\u011b a pomalu se vzd\u00e1val pl\u00e1n\u016f na spole\u010dn\u011b str\u00e1ven\u00fd den. Mo\u017en\u00e1 ho str\u00e1v\u00ed spole\u010dn\u011b, ale rozhodn\u011b ne tak, jak si p\u0159edstavoval.<\/div>\n
„Vypad\u00e1 to tak, \u017ee u n\u00e1s bude i sp\u00e1t.“<\/div>\n
Zbytky Tomovy dobr\u00e9 n\u00e1lady se rozpl\u00fdvaly s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm vysloven\u00fdm slovem, a kdy\u017e Bill ztichl, byla na \u00farovni bodu mrazu.<\/p>\n

„Jak se to stalo?“<\/div>\n

Bill rychle zamrkal a tro\u0161ku provinile odvr\u00e1til pohled. „Je to moje chyba. Nedok\u00e1zal jsem s n\u00edm mluvit a m\u00e1ma si v\u0161imla, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku. Mysl\u00ed si, \u017ee jsme se odcizili kv\u016fli kapele a j\u00e1 nev\u011bd\u011bl, co jin\u00e9ho bych j\u00ed m\u011bl \u0159\u00edct.“<\/div>\n
Bill se schoulil do klub\u00ed\u010dka a vd\u011b\u010dn\u011b p\u0159ijal Tomovy pa\u017ee, kter\u00e9 se kolem n\u011bj vz\u00e1p\u011bt\u00ed omotaly a uv\u011bznily jej v pevn\u00e9m objet\u00ed.<\/div>\n
„Je to jen jedna noc, n\u011bjak to zvl\u00e1dneme. P\u0159ed m\u00e1mou se budeme tv\u00e1\u0159it, \u017ee je v\u0161echno v naprost\u00e9m po\u0159\u00e1dku a mo\u017en\u00e1 j\u00ed tyhle obavy kone\u010dn\u011b p\u0159ejdou. Krom toho je to mysl\u00edm dost dobr\u00e1 \u0161ance promluvit si s n\u00edm a zjistit, pro\u010d to v\u0161echno ud\u011blal.“<\/div>\n
Bill naslouchal bratrovu hlasu, ale nena\u0161el v sob\u011b dostatek s\u00edly a energie, aby odpov\u011bd\u011bl. Vzmohl se pouze na k\u00fdvnut\u00ed hlavou, omotal mu ruce kolem bok\u016f a p\u0159itulil se k nim, jako kdy\u017e byl d\u00edt\u011b.<\/p>\n

„J\u00e1 s n\u00edm ale mluvit nechci,“ \u0159ekl po chv\u00edli ticha, kter\u00e9 vypl\u0148ovaly vzd\u00e1len\u00e9 zvuky aut proj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00edch ulic\u00ed a k\u0159ik d\u011bt\u00ed hraj\u00edc\u00edch se u soused\u016f.<\/div>\n

„Promluv\u00edm si s n\u00edm j\u00e1, ano? Chyst\u00e1m se na to u\u017e dost dlouho, je na\u010dase kone\u010dn\u011b zjistit pravdu.“<\/div>\n
„P\u0159em\u00fd\u0161lel jsi nad t\u00edm, pro\u010d to ud\u011blal?“ zeptal se Bill smutn\u011b.<\/div>\n
Tom k\u00fdvl hlavou.<\/div>\n
„A p\u0159i\u0161els na n\u011bco?“ Bill se rozvalil na z\u00e1da a s hlavou v bratrov\u011b kl\u00edn\u011b vzhl\u00ed\u017eel k jeho obli\u010deji. Nat\u00e1hl ruku a n\u011b\u017en\u011b p\u0159ejel ukazov\u00e1\u010dkem kolem Tomova monoklu.<\/div>\n
Tentokr\u00e1t Tom hlavou zavrt\u011bl, zachytil Billovy prsty a p\u0159ilo\u017eil si je k \u00fast\u016fm. „Nemysl\u00edm si, \u017ee jsme mu n\u011bkdy ubl\u00ed\u017eili natolik, abychom si zaslou\u017eili takov\u00fd podraz.“<\/div>\n
Bill se d\u00edval jak Tom pomalu, jeden po druh\u00e9m, pokr\u00fdv\u00e1 jeho prsty drobn\u00fdmi polibky, vr\u00e1ska na jeho \u010dele v\u0161ak d\u00e1vala jasn\u011b najevo, \u017ee se mra\u010d\u00ed. Mohl se mu p\u0159iznat s t\u00edm, \u017ee nad t\u00edm taky p\u0159em\u00fd\u0161lel a \u017ee jej napadaly des\u00edtky r\u016fzn\u00fdch d\u016fvod\u016f, p\u0159i\u010dem\u017e byl jeden nepravd\u011bpodobn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ten druh\u00fd. Nikdy se s Andreasem nepoh\u00e1dali, nebyl si v\u011bdom toho, \u017ee by mu n\u011bjak ubl\u00ed\u017eili, pr\u00e1v\u011b proto jeho zrada tolik bolela. Bylo to snad kv\u016fli \u0161patn\u00fdm vztah\u016fm v jeho rodin\u011b? Kv\u016fli bezmocnosti z Anniny nemoci? Z\u00e1vid\u011bl jim jejich dobr\u00fd vztah, p\u0159i\u010dem\u017e s\u00e1m potaj\u00ed tou\u017eil po sourozenci?<\/p>\n

„Ani Blue dnes nem\u00e1 sv\u016fj den,“ p\u0159eru\u0161il Tom del\u0161\u00ed ticho a hlavou uk\u00e1zal na klec.<\/div>\n

Bill se kr\u00e1tce nadzvedl na loktech, o\u010dima vyhledal modrou kuli\u010dku a t\u011b\u017ece vydechl. Op\u011bt slo\u017eil hlavu do Tomova kl\u00edna. „Tohle d\u011bl\u00e1 posledn\u00ed dobou dost \u010dasto. Co kdy\u017e je nemocn\u00fd?“<\/div>\n
Tom v\u00e1hav\u011b pokr\u010dil rameny. „T\u011bmhle v\u011bcem opravdu nerozum\u00edm. Mo\u017en\u00e1 toho jen p\u0159\u00edli\u0161 sn\u011bdl.“<\/div>\n
Bill se zamy\u0161len\u011b zad\u00edval sm\u011brem ke kleci. „Je to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed,“ vydechl vz\u00e1p\u011bt\u00ed.<\/div>\n
„Co je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed?“ Tom d\u011blal ukazov\u00e1\u010dkem cesti\u010dky v Billov\u00fdch vlasech a byl opravdu r\u00e1d, \u017ee kone\u010dn\u011b zm\u011bnili t\u00e9ma.<\/div>\n
„V\u0161iml sis toho, jak m\u011bn\u00ed barvu? U\u017e to jednou ud\u011blal. V ten ve\u010der, kdy\u017e jsi mi \u0159ekl pravdu o tom, jak to vlastn\u011b bylo. Bylo mi na nic a cht\u011bl jsem si s n\u00edm pohr\u00e1t, ale on d\u011blal p\u0159esn\u011b to sam\u00e9 co te\u010f. B\u00e1l jsem se, \u017ee je nemocn\u00fd, ale druh\u00fd den byl v naprost\u00e9m po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, Bille. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed je u\u017e jen to, \u017ee odm\u00edt\u00e1 l\u00e9tat. Je to pt\u00e1k, je to jeho p\u0159irozenost.“<\/div>\n
„Kdybych nev\u011bd\u011bl, jak \u0161\u00edlen\u011b to zn\u00ed, tak bych si myslel, \u017ee c\u00edt\u00ed to sam\u00e9, co j\u00e1.“<\/div>\n
Tom pobaven\u011b zakroutil hlavou a cvrnkl bratra do \u0161pi\u010dky nosu. „Myslel jsem, \u017ee tvoje dvoj\u010de jsem j\u00e1.“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, jak to mysl\u00edm,“ \u0159ekl Bill se sm\u00edchem. „Jen\u2026 je to divn\u00e9. Kdy\u017e jsem odch\u00e1zel, byl v po\u0159\u00e1dku stejn\u011b jako j\u00e1. Byl jsem \u0161\u0165astn\u00fd a te\u010f? Je mi na nic a zd\u00e1 se, \u017ee jemu taky.“<\/p>\n

Tom to nekomentoval, i kdy\u017e musel p\u0159ipustit, \u017ee na tom bylo n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b to za\u010d\u00ednalo d\u00fdchat fantazi\u00ed, zach\u00e1zelo to za hranice re\u00e1lnosti a Tom na tyhle v\u011bci nikdy p\u0159\u00edli\u0161 nebyl. Na takov\u00e9 v\u011bci m\u011bl Billa. D\u00edky jeho p\u0159edstavivosti a du\u0161i v\u011b\u010dn\u00e9ho sn\u00edlka byl i jeho sv\u011bt obohacen o poh\u00e1dkovost a barvy, kter\u00e9 by bez jeho bl\u00edzkosti neznal.<\/div>\n

„Tomi?“ zaslechl Bill\u016fv slab\u00fd hlas.<\/div>\n
„Ano?“ sklonil hlavu a zad\u00edval se na n\u011bj zdrav\u00fdm okem.<\/div>\n
„Slib mi, \u017ee bude v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku. Slib mi, \u017ee nedopust\u00ed\u0161, aby n\u00e1s znovu rozd\u011blil.“<\/div>\n
Tom se pousm\u00e1l, sklonil se je\u0161t\u011b v\u00edc a v\u011bnoval Billovi dlouh\u00fd polibek. „Slibuju,“ vydechl mu do \u00fast ve chv\u00edli, kdy je Bill pootev\u0159el a dovolil, aby se jejich jazyky na chv\u00edli propletly.<\/div>\n
„Bille?“<\/div>\n
„Hm?“ Bill neotv\u00edral o\u010di. Neh\u00fdbal se, pouze si pln\u00fdmi dou\u0161ky vychutn\u00e1val zvl\u00e1\u0161tn\u00ed tep\u00e1n\u00ed ve rtech. Poz\u016fstatek Tomov\u00fdch polibk\u016f.<\/div>\n
„Ujmetuli,“ \u0161eptl Tom ti\u0161e, oba se ve stejnou chv\u00edli rozesm\u00e1li a zapletli se do sebe jako dv\u011b neodd\u011bliteln\u00e9 \u010d\u00e1sti jednoho celku.<\/div>\n
Obavy a strach z p\u0159\u00edchoz\u00edho ve\u010dera se pomalu st\u00e1valy minulost\u00ed. V\u011bd\u011bli, \u017ee dokud stoj\u00ed p\u0159i sob\u011b, zvl\u00e1dnou cokoliv. Byli spolu, m\u011bli jeden druh\u00e9ho a to bylo v\u00edc, ne\u017e si mohli p\u0159\u00e1t. \u010c\u00edm d\u00e9le tvo\u0159ili obj\u00edmaj\u00edc\u00ed se souso\u0161\u00ed, t\u00edm m\u00e9n\u011b mysleli na Andrease a na v\u0161echno, co m\u011bl jejich spole\u010dn\u00fd ve\u010der p\u0159in\u00e9st.<\/div>\n
Kdy\u017e se po n\u011bkolika minut\u00e1ch p\u0159esunuli z podlahy na postel, v\u016fbec je nep\u0159ekvapilo, \u017ee Blue sed\u011bl na sv\u00e9 houpa\u010dce a mod\u0159 jeho pe\u0159\u00ed byla tak z\u00e1\u0159iv\u00e1, jako by ji pozlatilo samotn\u00e9 slunce. Bill se na Toma v\u0161ev\u011bdoucn\u011b usm\u00e1l, p\u0159ilehl jej a d\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010dil Tom jakkoliv reagovat, p\u0159itiskl se na jeho rty.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Gordon nahl\u00e9dl do ob\u00fdv\u00e1ku a p\u0159ekvapen\u011b pozdvihl obo\u010d\u00ed, jakmile spat\u0159il svou drahou polovi\u010dku skl\u00e1n\u011bj\u00edc\u00ed se nad hromadou star\u00fdch fotek. Podle pravideln\u00e9ho chv\u011bn\u00ed jej\u00edch ramen usoudil, \u017ee pl\u00e1\u010de, nebo se k tomu jist\u011b schyluje.<\/p><\/div>\n

„Mil\u00e1\u010dku?“ ozval se ode dve\u0159\u00ed opatrn\u011b. „Jsi v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
Simone neodpov\u011bd\u011bla. Zk\u0159ehl\u00e9 kone\u010dky prst\u016f si p\u0159ilo\u017eila ke koutk\u016fm o\u010d\u00ed, aby t\u00edm ot\u0159ela n\u00e1znaky slz, kv\u016fli kter\u00fdm za\u010d\u00ednala vid\u011bt rozmazan\u011b. Jakmile vedle sebe uc\u00edtila Gordonovu mu\u017enou postavu a kolem ramen n\u011b\u017en\u00e9 sev\u0159en\u00ed jeho pa\u017ee, pooto\u010dila hlavu a zad\u00edvala se na n\u011bj ne\u0161\u0165astn\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„N\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku,“ \u0161eptla.<\/div>\n
„S tebou?“ zeptal se soucitn\u011b a l\u00e1skypln\u011b ji pol\u00edbil do hust\u00fdch vlas\u016f.<\/div>\n
„S kluky,“ p\u0159iznala ti\u0161e, odlo\u017eila hromadu p\u0159ehl\u00e9dnut\u00fdch fotek zp\u011bt do krabice k ostatn\u00edm. Myslela si, \u017ee ji m\u00edrn\u00e1 nostalgie pom\u016f\u017ee a za\u017eene hloup\u00e9 p\u0159edstavy, ale m\u00fdlila se. Bylo to je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Vlastn\u011b m\u011b tr\u00e1p\u00ed hlavn\u011b Bill.“<\/div>\n
„Mn\u011b p\u0159ijde v naprost\u00e9m po\u0159\u00e1dku,“ ubezpe\u010doval ji Gordon s \u00fasm\u011bvem. „Dnes r\u00e1no jsme si spolu hezky popov\u00eddali. Je to vychovan\u00fd mlad\u00fd mu\u017e. M\u011bla bys na n\u011bj b\u00fdt py\u0161n\u00e1.“<\/div>\n
„To jsem, samoz\u0159ejm\u011b \u017ee jsem,“ p\u0159ikyvovala Simone horliv\u011b, a\u017e sv\u00fdmi vlasy \u0161imrala Gordona ve tv\u00e1\u0159i. „J\u00e1 jen, boj\u00edm se, \u017ee ho n\u011bco tr\u00e1p\u00ed. Posledn\u00ed dobou se choval dost zvl\u00e1\u0161tn\u011b. Byl uzav\u0159en\u00fd, s nik\u00fdm nekomunikoval, co\u017e je v p\u0159\u00edpad\u011b m\u00e9ho syna nep\u0159edstaviteln\u00e9.“<\/div>\n
„Ptal jsem se na to Toma a on m\u011b ubezpe\u010dil, \u017ee je v\u0161echno v naprost\u00e9m po\u0159\u00e1dku. Mil\u00e1\u010dku, jsme lid\u00e9. Nejsme neomyln\u00ed, ka\u017ed\u00fd m\u00e1me vlastn\u00ed n\u00e1zor a je zcela p\u0159irozen\u00e9, \u017ee se na\u0161e n\u00e1zory v jist\u00fdch bodech rozch\u00e1zej\u00ed. Dokonce i tak ide\u00e1ln\u00ed vztah, jako je ten jejich, mus\u00ed ob\u010das proj\u00edt takovou malou zkou\u0161kou. Dob\u0159e v\u00ed\u0161, \u017ee i kdy\u017e se poh\u00e1daj\u00ed, zase se udob\u0159\u00ed. Nem\u016f\u017eou b\u00fdt jeden bez druh\u00e9ho. P\u0159esn\u011b jako my dva.“<\/p>\n

Simone mu v\u011bnovala drobn\u00fd \u00fasm\u011bv. „Mo\u017en\u00e1 m\u011b jen vyv\u00e1d\u00ed z m\u00edry to, jak rychle dosp\u011bli. M\u00e1m pocit, \u017ee jsem nad nimi je\u0161t\u011b ned\u00e1vno st\u00e1la a d\u00edvala se na jejich prvn\u00ed kr\u016f\u010dky a te\u010f? Jsou dosp\u011bl\u00ed a u\u017e m\u011b nepot\u0159ebuj\u00ed,“ sv\u011b\u0159ila se mu se svou nejhor\u0161\u00ed obavou. N\u00e1por slz byl nyn\u00ed natolik siln\u00fd, \u017ee prorazil bari\u00e9ru vyrovnanosti a ony jedna po druh\u00e9 za\u010daly st\u00e9kat jej\u00ed bledou tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/div>\n

„Takhle nesm\u00ed\u0161 mluvit. V\u017edy bude\u0161 jejich m\u00e1ma a oni budou v\u017edy tv\u00ed synov\u00e9. Nez\u00e1le\u017e\u00ed na tom, kolik jim bude let a jak daleko se pr\u00e1v\u011b budou nach\u00e1zet. Miluj\u00ed t\u011b a v\u017edy se k tob\u011b zase vr\u00e1t\u00ed.“<\/div>\n
Gordon si ji opatrn\u011b st\u00e1hl na kl\u00edn a ruk\u00e1vem star\u00e9 ko\u0161ile j\u00ed za\u010dal ot\u00edrat vlhkou tv\u00e1\u0159. Nem\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e byla smutn\u00e1, ale jej\u00ed pl\u00e1\u010d byl pro n\u011bj nesnesiteln\u00fd. V podobn\u00fdch chv\u00edl\u00edch by ud\u011blal cokoliv na sv\u011bt\u011b, aby ji op\u011bt vid\u011bl sm\u00e1t se. Byl by schopen dobrovoln\u011b se pustit do tance, pokud by m\u011bl pr\u00e1v\u011b ten zaru\u010dit jej\u00ed \u00fasm\u011bv a dobrou n\u00e1ladu, a to by pro nikoho jin\u00e9ho neud\u011blal.<\/div>\n
„Tak pro\u010d Bill nep\u0159i\u0161el? Pro\u010d se mi nesv\u011b\u0159il s t\u00edm, \u017ee ho n\u011bco tr\u00e1p\u00ed?“ vzlykala.<\/div>\n
Gordon si ch\u00e1pav\u011b povzdechl. „O n\u011bkter\u00fdch v\u011bcech nen\u00ed snadn\u00e9 mluvit. Mo\u017en\u00e1 se s t\u00edm cht\u011bl nejd\u0159\u00edv vyrovnat on s\u00e1m.“<\/p>\n

„J\u00e1 nev\u00edm, mo\u017en\u00e1 m\u00e1\u0161 pravdu. Ale stejn\u011b mi p\u0159ijde jejich chov\u00e1n\u00ed zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Tom se zni\u010dehonic roze\u0161el s tou chudinkou Riou a Bill? Ten zase odm\u00edt\u00e1 komunikovat se sv\u00fdm nejlep\u0161\u00edm p\u0159\u00edtelem.“<\/div>\n

„Zlato, nech\u00e1pu, pro\u010d je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d \u0159e\u0161\u00ed\u0161 Riu? Tom se n\u00e1m p\u0159ece sv\u011b\u0159il s t\u00edm, \u017ee je zamilovan\u00fd. M\u011bla bys b\u00fdt r\u00e1da a radovat se s n\u00edm.“ Gordon se nerv\u00f3zn\u011b zatahal za l\u00edmec ko\u0161ile a sv\u00e1 n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed slova se sna\u017eil \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b zamaskovat zaka\u0161l\u00e1n\u00edm. „Stejn\u011b mi ta \u017eensk\u00e1 nebyla nikdy sympatick\u00e1.“<\/div>\n
„Gordone! Jak m\u016f\u017ee\u0161 takhle mluvit?“<\/div>\n
„No co,“ hrav\u011b pokr\u010dil rameny. „Jsem jen up\u0159\u00edmn\u00fd, a kdybys byla sama k sob\u011b up\u0159\u00edmn\u00e1 i ty, souhlasila bys se mnou. Nebo mi snad chce\u0161 tvrdit, \u017ee sis ji obl\u00edbila? Byla protivn\u00e1, rozmazlen\u00e1 a lepila se na Toma jako kl\u00ed\u0161t\u011b.“<\/div>\n
Simone se na n\u011bj p\u0159es slzy usm\u00e1la a vlepila mu po\u0159\u00e1dnou pusu. „P\u0159ipou\u0161t\u00edm, \u017ee byla tro\u0161ku protivn\u00e1 a rozmazlen\u00e1, ale s t\u00edm posledn\u00edm nesouhlas\u00edm. My \u017eeny toti\u017e u\u017e jsme jednou takov\u00e9. Kdy\u017e se do n\u011bkoho zamilujeme, nejrad\u011bji bychom s n\u00edm byli po\u0159\u00e1d, i kdy\u017e n\u00e1s m\u00e1te za kl\u00ed\u0161\u0165ata,“ \u0159ekla s jemn\u00fdm sm\u00edchem a p\u0159itiskla se k n\u011bmu cel\u00fdm sv\u00fdm t\u011blem.<\/div>\n
„Jsem r\u00e1d, \u017ee t\u011b znovu sly\u0161\u00edm sm\u00e1t se. A te\u010f u\u017e na nic nemysli, p\u016fjdeme se n\u011bkam proj\u00edt a pak se spole\u010dn\u011b pust\u00edme do p\u0159\u00edprav na ve\u010der.“<\/p>\n

Simone na chv\u00edli zav\u00e1hala, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed si set\u0159ela z tv\u00e1\u0159e posledn\u00ed zbytky slz a v\u011bnovala Gordonovi ten nejz\u00e1\u0159iv\u011bj\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv, jak\u00e9ho byla v tu chv\u00edli schopna. P\u0159itulila se k n\u011bmu a pohledem sklouzla na krabici plnou fotografi\u00ed. Krabici, ve kter\u00e9 byla uschov\u00e1na cel\u00e1 jej\u00ed minulost. Doufala, \u017ee na ty n\u00e1dhern\u00e9 chv\u00edle nikdy nezapomene. Pozorn\u011bji si prohl\u00e9dla fotku, kter\u00e1 byla na sam\u00e9m vrchu hromady, a \u00fasm\u011bv j\u00ed m\u00edrn\u011b povadl. Dv\u011b vysok\u00e9 postavy a ka\u017ed\u00e1 dr\u017e\u00edc\u00ed na rukou jedno mal\u00e9 miminko. Jejich z\u00e1\u0159iv\u00e9 \u00fasm\u011bvy by ve v\u0161ech probouzely zd\u00e1n\u00ed dokonal\u00e9 rodinn\u00e9 idylky, ale jen Simone v\u011bd\u011bla, \u017ee trvala jen n\u011bkolik vte\u0159in. P\u0159esn\u011bji do chv\u00edle, ne\u017e se zjevil blesk a zv\u011b\u010dnil tu fra\u0161ku.<\/div>\n

Byly i takov\u00e9 chv\u00edle, na kter\u00e9 by nejrad\u011bji zapomn\u011bla.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
Tom se opravdu ob\u00e1val toho, \u017ee ve\u010de\u0159e bude naprost\u00fdm fiaskem. Nebyl si jist\u00fd, jestli se s Billem dok\u00e1\u017eou p\u0159etva\u0159ovat natolik, aby jim jejich m\u00e1ma uv\u011b\u0159ila, \u017ee je v\u0161echno v naprost\u00e9m po\u0159\u00e1dku. M\u011bl strach, \u017ee j\u00ed jen zbyte\u010dn\u011b ubl\u00ed\u017e\u00ed a \u017ee t\u011bch n\u011bkolik hodin, kter\u00e9 str\u00e1vila v kuchyni, mohla rad\u011bji vyplnit p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed aktivitou. Nakonec byl ale s\u00e1m p\u0159ekvapen t\u00edm, jak hladce to v\u0161echno prob\u00edhalo. Bill se sice konverzace z\u00fa\u010dast\u0148oval opravdu minim\u00e1ln\u011b a m\u00edsto na Andrease, z\u00edral do sv\u00e9ho tal\u00ed\u0159e, ale v t\u011bch spr\u00e1vn\u00fdch chv\u00edl\u00edch zvedl pohled, usm\u00e1l se a t\u00edm poskytl Simone iluzi, kterou tolik pot\u0159ebovala vid\u011bt. Tom se sna\u017eil zapojovat do konverzace o n\u011bco v\u00edc, ale p\u0159esto to nebyla \u017e\u00e1dn\u00e1 sl\u00e1va. Neb\u00fdt Gordona, kter\u00fd z\u00e1soboval Andrease r\u016fzn\u00fdmi ot\u00e1zkami, jen aby odvedl pozornost Simone od velikosti porce na sv\u00e9m tal\u00ed\u0159i, z\u0159ejm\u011b by ve\u010de\u0159e neprob\u011bhla v takov\u00e9m klidu. Tom doufal, \u017ee si to nakonec rozmysl\u00ed a po j\u00eddle se rozhodne j\u00edt dom\u016f, ale Andreas vypadal tak spokojen\u011b, jako u\u017e dlouho ne. Usm\u00edval se, s lehkost\u00ed zodpov\u00eddal Gordonovy ot\u00e1zky a n\u011bkolikr\u00e1t slo\u017eil poklonu Simone a jej\u00edmu kulin\u00e1\u0159sk\u00e9mu um\u011bn\u00ed. Pokou\u0161el se nav\u00e1zat komunikaci i s Billem, ale jeho jednoslovn\u00e9 odpov\u011bdi dostate\u010dn\u011b vypov\u00eddaly o tom, \u017ee o to v\u016fbec nestoj\u00ed, a tak se p\u0159estal sna\u017eit.<\/p>\n

Po ve\u010de\u0159i se usadili u televize se sklenkami v\u00edna, p\u0159\u00edjemn\u011b unaveni skv\u011bl\u00fdm j\u00eddlem, zat\u00edmco Simone z\u016fstala v kuchyni a pustila se do \u00faklidu. I p\u0159esto, \u017ee se Bill n\u011bkolikr\u00e1t nab\u00eddl, \u017ee j\u00ed s t\u00edm pom\u016f\u017ee, nep\u0159ijala jeho pomoc a m\u00edsto toho jej s \u00fasm\u011bvem poslala do ob\u00fdv\u00e1ku, aby si u\u017eil zbytek ve\u010dera ve spole\u010dnosti ostatn\u00edch. Str\u00e1vit zbytek ve\u010dera v Andreasov\u011b p\u0159\u00edtomnosti bylo sice t\u00edm posledn\u00edm, po \u010dem Bill tou\u017eil, ale jeliko\u017e necht\u011bl vzbudit podez\u0159en\u00ed, poslechl. Se sklon\u011bnou hlavou se vr\u00e1til zp\u011bt do ob\u00fdv\u00e1ku, kde se usadil na pohovku vedle Toma, zat\u00edmco si Andreas s Gordonem pov\u00eddali o ovocn\u00e9m buketu v\u00edna. Gordon se pustil do vzpom\u00edn\u00e1n\u00ed na sv\u00e9 d\u011btstv\u00ed a prarodi\u010de, kte\u0159\u00ed vlastnili vinice a vyr\u00e1b\u011bli skv\u011bl\u00e9 v\u00edno. Andreas ml\u010dky p\u0159ikyvoval a Bill pojal podez\u0159en\u00ed, \u017ee ho to v\u016fbec nezaj\u00edm\u00e1. Toma jejich konverzace tak\u00e9 p\u0159\u00edli\u0161 nezaujala, proto\u017ee zamy\u0161len\u011b hled\u011bl p\u0159ed sebe a\u017e do chv\u00edle, kdy si k n\u011bmu Bill p\u0159isedl. Nen\u00e1padn\u011b mu omotal ruku kolem bok\u016f a jemn\u011b jej k sob\u011b p\u0159itiskl. Bill se zhluboka nadechl a pooto\u010dil hlavu, aby se setkal s bratrov\u00fdm pohledem.<\/p>\n

Vydr\u017e to.<\/em><\/div>\n

Nem\u016f\u017eu. Je mi z toho \u0161patn\u011b.<\/em><\/div>\n
Jsem s tebou. Tohle zvl\u00e1dneme. Je to jen jedna noc.<\/em><\/div>\n
M\u00e1m strach.<\/em><\/div>\n
Nemus\u00ed\u0161 se b\u00e1t. V\u0161echno dob\u0159e dopadne.<\/em><\/div>\n
Miluju t\u011b.<\/em><\/div>\n
J\u00e1 tebe v\u00edc.<\/p>\n

<\/em> Bill se jemn\u011b pousm\u00e1l a zad\u00edval se na televizi p\u0159ed sebou. U\u017e dlouho mezi nimi neprob\u00edhal tenhle druh neverb\u00e1ln\u00ed komunikace. Jako mal\u00ed to praktikovali dost \u010dasto; mysleli na n\u011bco, sna\u017eili se s t\u00edm druh\u00fdm v\u00e9zt rozhovor jen za pomoci o\u010dn\u00edho kontaktu a pak se sm\u00e1li tomu, \u017ee maj\u00ed nadp\u0159irozenou schopnost porozum\u011bt si i beze slov. Bill se c\u00edtil hned o n\u011bco l\u00e9pe.<\/div>\n

V\u0161echno prob\u00edhalo relativn\u011b klidn\u011b, a\u017e to dvoj\u010dat\u016fm za\u010d\u00ednalo b\u00fdt podez\u0159el\u00e9. Situace se ale o n\u011bco zkomplikovala hned, jak se k nim p\u0159ipojila Simone s t\u00edm, \u017ee je hodn\u011b unaven\u00e1 a po\u017e\u00e1dala Gordona, aby si s n\u00ed \u0161el lehnout. V\u0161ichni dob\u0159e v\u011bd\u011bli, \u017ee to ud\u011blala z jednoho prost\u00e9ho d\u016fvodu; aby opr\u00e1\u0161ila star\u00e9 p\u0159\u00e1telstv\u00ed a vdechla \u017eivot d\u00e1vno zapomenut\u00fdm ritu\u00e1l\u016fm, jako d\u00edv\u00e1n\u00ed se na horory, p\u0159ej\u00edd\u00e1n\u00ed se sladkostmi a tlach\u00e1n\u00ed dlouho do noci, ale ani jeden z jej\u00edch syn\u016f se t\u00edm nezd\u00e1l b\u00fdt tak nad\u0161en\u00fd jako ona. Pop\u0159\u00e1li si dobrou noc a s posledn\u00edm Gordonov\u00fdm soucitn\u00fdm pohledem, osam\u011bli a pokoj se naplnil nep\u0159\u00edjemn\u00fdm tichem.<\/div>\n
Andreas, sed\u00edc\u00ed v mal\u00e9m k\u0159esle hned vedle gau\u010de, prol\u00e9tl tv\u00e1\u0159e obou roztr\u017eit\u00fdm pohledem, nerv\u00f3zn\u011b bubnoval prsty po d\u0159ev\u011bn\u00e9m op\u011bradle. Bill se tv\u00e1\u0159il, \u017ee si jeho rozpak\u016f nev\u0161iml a d\u00e1l zaryt\u011b hled\u011bl na televizi a Tom jim v\u0161em dolil do sklenic posledn\u00ed zbytky v\u00edna a n\u00e1sledoval jeho p\u0159\u00edkladu.<\/p>\n

Andreas se prom\u011bnil v \u010dasovanou n\u00e1lo\u017e. V\u011bd\u011bl, \u017ee pokud hned n\u011bco neud\u011bl\u00e1, na m\u00edst\u011b exploduje. Z venku k nim dol\u00e9halo Caliho tich\u00e9 vr\u010den\u00ed a to Andreasovi moc odvahy nep\u0159idalo. I p\u0159esto se zhluboka nadechl, oto\u010dil se k dvoj\u010dat\u016fm a ignoruje jejich bl\u00edzkost, pokusil se o zdol\u00e1n\u00ed bari\u00e9ry, kter\u00e1 je d\u011blila.<\/div>\n

„Uhm, j-j\u00e1,“ za\u010dal pon\u011bkud nejist\u011b.<\/div>\n
Tom se na n\u011bj pod\u00edval, ale Bill se d\u00e1l tv\u00e1\u0159il, \u017ee nic nesly\u0161el. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nestr\u00e1vil fakt, \u017ee \u010dlov\u011bk, kter\u00e9mu pln\u011b d\u016fv\u011b\u0159oval a kter\u00fd mu byl nejv\u011bt\u0161\u00ed oporou, byl vlastn\u011b t\u00edm, kdo to v\u0161echno zp\u016fsobil.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b jednou jsem se v\u00e1m cht\u011bl omluvit za to, jak jsem se choval na oslav\u011b a taky\u2026 Tome, opravdu m\u011b mrz\u00ed ten monokl.“<\/div>\n
„To je v pohod\u011b,“ \u0159ekl Tom ti\u0161e a op\u011bt obr\u00e1til svou pozornost k televizi.<\/div>\n
„Nic v\u00edc mi k tomu ne\u0159ekne\u0161?“ zeptal se Andreas pon\u011bkud zmaten\u011b. Na tohle jejich chov\u00e1n\u00ed nebyl zvykl\u00fd.<\/div>\n
„Omluvil ses a j\u00e1 jsem tvou omluvu p\u0159ijal. Co dal\u0161\u00edho bys cht\u011bl sly\u0161et?“<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, mo\u017en\u00e1 to, pro\u010d se mnou odm\u00edt\u00e1te komunikovat?“ Nerv\u00f3zn\u011b se posunul na kraj k\u0159esla a zoufale se sna\u017eil upoutat Billovu pozornost. U\u017e to nevydr\u017eel. M\u011bl dost jeho ignorace a p\u0159ehl\u00ed\u017een\u00ed. „Bille, co jsem ti ud\u011blal?“ zeptal se narovinu, \u017e\u00edzniv\u00fd po odpov\u011bdi. V\u011bd\u011bl, co mu ud\u011blal, ale Bill to v\u011bd\u011bt nemohl a nic dal\u0161\u00edho jej nenapadalo.<\/div>\n
„Nic jsi neud\u011blal, jsem jen unaven\u00fd,“ odpov\u011bd\u011bl Bill chv\u011bj\u00edc\u00edm se hlasem, ani\u017e by odtrhl zrak od obrazovky. „Co kdybychom se pod\u00edvali na n\u011bjak\u00fd film?“<\/div>\n
„Co takhle m\u011bsto and\u011bl\u016f<\/em>?“ navrhl Andreas energicky.<\/div>\n
„Nesn\u00e1\u0161\u00ed\u0161 ten film,“ nam\u00edtl Tom s p\u0159ekvapen\u011b pozdvihnut\u00fdm obo\u010d\u00edm. „Ne\u0159\u00edkal jsi snad, jak hloup\u00fd a naivn\u00ed Bill je, kdy\u017e se d\u00edv\u00e1 na n\u011bco takov\u00e9ho?“<\/div>\n
„Byl jsem d\u00edt\u011b, Tome,“ br\u00e1nil se Andreas, p\u0159i\u010dem\u017e \u017eiv\u011b gestikuloval. „Posledn\u00ed dobou jsem si ho docela obl\u00edbil,“ lhal, ale byl r\u00e1d, \u017ee mezi n\u00edm a dvoj\u010daty prob\u00edh\u00e1 alespo\u0148 n\u011bjak\u00e1 konverzace. V\u0161echno bylo toti\u017e lep\u0161\u00ed ne\u017e nic.<\/div>\n
„No jak mysl\u00ed\u0161,“ povzdechl si Tom a oto\u010dil se k bratrovi. „Bille?“<\/div>\n
Bill mu v\u011bnoval jemn\u00fd \u00fasm\u011bv a trhl ramenem. „Mn\u011b je to jedno, dejte tam, co chcete. P\u016fjdu vz\u00edt n\u011bco sladk\u00e9ho.“<\/p>\n

Musel se opravdu hodn\u011b p\u0159em\u00e1hat, aby se k Tomovi nenaklonil bl\u00ed\u017e a nepol\u00edbil jej. Jeho pln\u00e9 rty z\u00edskaly matn\u00fdm osv\u011btlen\u00edm z televize jemn\u00fd zlat\u00fd odlesk a p\u016fsobily je\u0161t\u011b p\u0159ita\u017eliv\u011bji ne\u017e obvykle. D\u0159\u00edv ne\u017e sta\u010dil ud\u011blat n\u011bjakou hloupost, vstal a zam\u00ed\u0159il do kuchyn\u011b. Do ob\u00fdv\u00e1ku se vr\u00e1til s n\u00e1ru\u010d\u00ed plnou r\u016fzn\u00fdch dobrot. P\u0159inesl kbel\u00edk se zmrzlinou a t\u0159i l\u017ei\u010dky, n\u011bkolik \u010dokol\u00e1dov\u00fdch ty\u010dinek, balen\u00ed gumov\u00fdch \u017e\u00ed\u017eal a n\u011bkolik barevn\u00fdch l\u00edz\u00e1tek. Vzal si to, na kter\u00e9m byl obr\u00e1zek mal\u00e9ho pt\u00e1\u010dka, op\u0159el se o Toma a spokojen\u011b se d\u00edval na televizi, vychutn\u00e1vaje si sladkost. Andreas\u016fv ostr\u00fd pohled i nad\u00e1le ignoroval a pokou\u0161el se na cel\u00e9 situaci vid\u011bt jen to dobr\u00e9. Byl s Tomem a zat\u00edm se nestalo nic, kv\u016fli \u010demu by se musel tr\u00e1pit.<\/div>\n

Jakmile se na obrazovce objevil Nicolas Cage, byl mysl\u00ed \u00fapln\u011b jinde. P\u0159em\u00fd\u0161lel nad ve\u010derem, kdy se na ten film d\u00edvali naposledy a Tom se mu nesm\u011ble p\u0159iznal k tomu, \u017ee kdyby byl na jeho m\u00edst\u011b a m\u011bl p\u0159ed sebou stejnou volbu, sko\u010dil by. Ale jen kv\u016fli Billovi. Nen\u00e1padn\u011b pooto\u010dil hlavu a zahled\u011bl se na soust\u0159ed\u011bn\u00fd profil sv\u00e9ho bratra. Nerozum\u011bl tomu, pro\u010d nikdy nepomyslel na tyhle mali\u010dkosti? Pro\u010d b\u011bhem t\u011bch dvou let myslel pouze na bolest a na to, jak moc mu ubl\u00ed\u017eil a nikdy se nezamyslel nad drobn\u00fdmi d\u016fkazy l\u00e1sky, kter\u00e9 mu poskytoval cel\u00fd \u017eivot? Kdyby to ud\u011blal, mo\u017en\u00e1 by jejich odlou\u010den\u00ed nemuselo trvat tak dlouho.<\/p>\n

Nat\u00e1hl se po mal\u00e9m kbel\u00edku se zmrzlinou, ale nakonec si to rozmyslel. Bylo toho na n\u011bj najednou p\u0159\u00edli\u0161 a on se c\u00edtil unaven\u00fd jako u\u017e dlouho ne. Sna\u017eil se v\u011bnovat pozornost d\u011bn\u00ed v televizi, ale v\u00ed\u010dka mu najednou p\u0159ipadala nep\u0159irozen\u011b t\u011b\u017ek\u00e1. Sama klesala dol\u016f, dokud nezav\u0159el o\u010di a nepoddal se \u00fanav\u011b. Hlasy z televize se zd\u00e1ly b\u00fdt po\u0159\u00e1d vzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00ed, jeho mysl odplouvala do m\u00edst, kde Andreasovo chov\u00e1n\u00ed nem\u011blo \u017e\u00e1dn\u00fd dosah.<\/div>\n

Kdy\u017e hlavou bezvl\u00e1dn\u011b sklouzl do bratrova kl\u00edna, v\u016fbec si to neuv\u011bdomoval, proto\u017ee u\u017e n\u011bkolik minut tvrd\u011b spal. Bylo to poprv\u00e9, co se mu poda\u0159ilo usnout u jeho obl\u00edben\u00e9ho filmu.<\/div>\n
Tom sklonil hlavu a n\u011b\u017en\u011b se pousm\u00e1l. Zabo\u0159il prsty do Billov\u00fdch jemn\u00fdch vlas\u016f a pomalu je propl\u00e9tal. Dok\u00e1zal by v t\u00e9 poloze z\u016fstat cel\u00e9 hodiny. Jen se na n\u011bj d\u00edvat a nemyslet na nic jin\u00e9ho ne\u017e na to, jak je \u0161\u0165astn\u00fd. Pak si ale vzpomn\u011bl na to, \u017ee v m\u00edstnosti nejsou sami. Zvedl pohled k Andreasovi, kter\u00fd se rychle odvr\u00e1til a zad\u00edval se na televizi.<\/p>\n

„Mus\u00edme si promluvit,“ \u0159ekl Tom \u0161eptem. Byl rozhodnut\u00fd ud\u011blat to rychle a bez zbyte\u010dn\u00fdch \u0159e\u010d\u00ed.<\/div>\n

Andreas p\u0159ekvapen\u011b zamrkal. „Ale co Bill?“<\/div>\n
„Myslel jsem n\u00e1s dva. P\u016fjdeme vedle,“ dodal tak ti\u0161e, jak jen to bylo mo\u017en\u00e9, opatrn\u011b vstal a Billovi polo\u017eil pod hlavu pol\u0161t\u00e1\u0159. Jakmile vy\u0161li z ob\u00fdv\u00e1ku, pe\u010dliv\u011b zav\u0159el dve\u0159e a k\u00fdvl hlavou sm\u011brem ke kuchyni. Andreas jej n\u00e1sledoval s v\u00fdrazem ran\u011bn\u00e9ho \u0161t\u011b\u0148\u00e1tka, vevnit\u0159 v\u0161ak j\u00e1sal. V\u0161echno vych\u00e1zelo tak, jak si p\u0159\u00e1l.<\/div>\n
Tom se usadil na sv\u00e9 obvykl\u00e9 m\u00edsto u okna a nazna\u010dil, aby si Andreas sedl naproti n\u011bmu. Nerv\u00f3zn\u011b se kousl do rtu, ale poslechl. Usadil se naproti Tomovi, v\u00e1hav\u011b se po\u0161kr\u00e1bal ve vlasech a up\u0159el na Toma nesm\u011bl\u00fd pohled.<\/div>\n
„O \u010dem jsi cht\u011bl mluvit?“ zeptal se pla\u0161e.<\/div>\n
Tomovi se na n\u011bm n\u011bco nezd\u00e1lo. Nikdy nevystupoval takov\u00fdm zp\u016fsobem. N\u011bco bylo jin\u00e9, ale po\u0159\u00e1d nemohl p\u0159ij\u00edt na to co. Zhluboka se nadechl a rozhodl se, \u017ee do toho sko\u010d\u00ed p\u0159\u00edmo po hlav\u011b. U\u017e nem\u011blo smysl chodit kolem t\u00e9matu jako kolem hork\u00e9 ka\u0161e a zamot\u00e1vat se do dal\u0161\u00edch pavu\u010din l\u017e\u00ed.<\/p>\n

„Pro\u010d jsi to ud\u011blal?“ zeptal se a z\u016fstal p\u0159ekvapen t\u00edm, jak ne\u0161\u0165astn\u011b jeho hlas p\u016fsobil.<\/div>\n

„Co jsem ud\u011blal?“ Andreas zmaten\u011b svra\u0161til obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi n\u00e1m lhal? Pro\u010d ses n\u00e1s pokusil rozd\u011blit?“<\/div>\n
„Nerozum\u00edm tomu, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161. Kdy jsem se v\u00e1s pokusil rozd\u011blit?“ Andreas si po\u0159\u00e1d hr\u00e1l na hloup\u00e9ho a opravdu doufal, \u017ee na n\u011bm nen\u00ed poznat, jak se mu n\u00e1hle roztlouklo srdce a z\u016fstalo mu \u0161patn\u011b.<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148 se tv\u00e1\u0159it jako nevi\u0148\u00e1tko,“ zavr\u010del Tom varovn\u011b. Za\u010d\u00ednal m\u00edt toho v\u0161eho opravdu po krk. „V\u011bd\u011bl si, co jeden ke druh\u00e9mu c\u00edt\u00edme a manipulovals s n\u00e1mi skrz na\u0161i l\u00e1sku. Donutils m\u011b naj\u00edt si holku a Billa jsi p\u0159itom podporoval v tom, \u017ee jsem kret\u00e9n, kdy\u017e jsem mu takhle ubl\u00ed\u017eil. D\u00edky tob\u011b jsem uv\u011b\u0159il, \u017ee pro n\u011bj nikdy nebudu dost dobr\u00fd a jen d\u00edky tob\u011b jsme spolu dva roky t\u00e9m\u011b\u0159 nepromluvili a j\u00e1 se t\u011b pt\u00e1m, pro\u010d jsi to, ksakru, ud\u011blal?!“<\/div>\n
Andreas v\u00e1hav\u011b odvr\u00e1til pohled. Najednou to v\u0161echno za\u010dalo d\u00e1vat smysl. U\u017e v\u011bd\u011bl, pro\u010d na n\u011bj Bill sotva pohl\u00e9dl. Stalo se to, co mu kdysi p\u0159i\u0161lo nejm\u00e9n\u011b pravd\u011bpodobn\u00e9. Odhalili jeho \u0161patn\u00fd \u00famysl. P\u0159i\u0161li na to, \u017ee si s nimi po celou dobu jen pohr\u00e1val.<\/p>\n

„Ud\u011blal jsem to kv\u016fli v\u00e1m,“ p\u0159iznal ti\u0161e a do slov vlo\u017eil pat\u0159i\u010dnou teatr\u00e1lnost.<\/div>\n

„Co\u017ee?“ Tom se naklonil dop\u0159edu, jako by \u0161patn\u011b sly\u0161el.<\/div>\n
„Jste slavn\u00ed, Tome. Jste medi\u00e1ln\u00ed hv\u011bzdy a j\u00e1 jsem nemohl dopustit, abyste si zni\u010dili \u017eivot. Kdybyste nebyli dost opatrn\u00ed a n\u011bkdo na to snad p\u0159i\u0161el, uv\u011bdomuje\u0161 si, co by to znamenalo? Byl by to v\u00e1\u0161 konec. A to ani nemluv\u00edm o tom, jak \u0161\u00edlen\u00e9 je m\u00edt vztah se sv\u00fdm sourozencem.“<\/div>\n
„Nev\u011b\u0159\u00edm ti,“ sykl Tom. M\u011bs\u00edci nahromad\u011bn\u00e1 \u00fazkost se najednou za\u010dala prod\u00edrat ven.<\/div>\n
„Je to pravda. Jste m\u00ed nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9, d\u011blal jsem to pro v\u00e1s. Cht\u011bl jsem jen pomoct. Nemohl jsem v\u011bd\u011bt, jak to dopadne,“ obhajoval se Andreas a tentokr\u00e1t byl on t\u00edm, kdo se nakl\u00e1n\u011bl dop\u0159edu a doufal, \u017ee mu Tom uv\u011b\u0159\u00ed. „Vlastn\u011b, je tady je\u0161t\u011b n\u011bco, co bys m\u011bl v\u011bd\u011bt,“ \u0161eptl a naklonil se k n\u011bmu je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e, jako by mu cht\u011bl po\u0161eptat tajemstv\u00ed, o kter\u00e9m sm\u00ed v\u011bd\u011bt pouze oni dva. Ale ve chv\u00edli, kdy se mu chystal zasadit ten nejtvrd\u0161\u00ed \u00fader a \u0159\u00edct mu svou upravenou verzi t\u00e9 osudn\u00e9 noci s Billem, kdy od n\u011bj stihl ut\u00e9ct je\u0161t\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e k n\u011b\u010demu v\u016fbec do\u0161lo, Tom prudce vysko\u010dil ze \u017eidle a bez jedin\u00e9ho ohl\u00e9dnut\u00ed zam\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 minutu na to, abys odsud vypadnul,“ zasy\u010del na n\u011bj skrz rameno a odpochodoval pry\u010d.<\/div>\n
Andreas napr\u00e1zdno zaklapl \u00fasta a v duchu za\u00fap\u011bl. Tohle byl konec.<\/p>\n

Jakmile kone\u010dn\u011b opustil jejich d\u016fm, Tom pustil dovnit\u0159 Caliho s Pumbou a v\u0161ichni se spole\u010dn\u011b vr\u00e1tili do ob\u00fdv\u00e1ku, kde se Bill pr\u00e1v\u011b probouzel. Byl na \u010dty\u0159ech a natahoval se jako mal\u00e9 kot\u011b. V\u011bnoval Tomovi plach\u00fd \u00fasm\u011bv a vesele zapi\u0161t\u011bl, jakmile k n\u011bmu vysko\u010dil Cali, svalil ho na z\u00e1da a \u0161\u0165astn\u011b oblizoval cel\u00fd jeho obli\u010dej. Tom vzal na ruce Pumbu, kter\u00fd na pohovku je\u0161t\u011b nedok\u00e1zal vysko\u010dit s\u00e1m a zoufale kv\u00edlel o pomoc.<\/div>\n

„Kde je Andreas?“ zeptal se Bill, kdy\u017e ho Cali kone\u010dn\u011b p\u0159estat zahrnovat l\u00edzanci.<\/div>\n
„\u0160el dom\u016f,“ odpov\u011bd\u011bl Tom ti\u0161e, p\u0159isunul se k Billovi a hlavou sklouzl na jeho rameno. C\u00edtil se b\u00fdt vy\u010derpan\u00fd a je\u0161t\u011b zmaten\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e p\u0159ed jejich rozhovorem.<\/div>\n
„\u0160el dom\u016f? Jen tak? Nezd\u00e1lo se, \u017ee by se n\u011bkam chystal,“ \u0159ekl Bill a vz\u00e1p\u011bt\u00ed jemn\u011b zak\u0148oural, kdy\u017e Tom siln\u011b stiskl jeho boky a za\u010dal pokr\u00fdvat b\u011blostnou k\u016f\u017ei jeho krku hladov\u00fdmi polibky. Jeho tmav\u00e9 vousy Billa p\u0159\u00edjemn\u011b \u0161imraly v\u0161ude, kam sv\u00fdmi polibky dos\u00e1hl.<\/div>\n
„Vlastn\u011b jsem ho vyhodil.“<\/div>\n
Bill p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed se neubr\u00e1nil tich\u00e9mu zachichot\u00e1n\u00ed. „To mi mus\u00ed\u0161 vysv\u011btlit,“ \u0159ekl se sm\u00edchem.<\/div>\n
„V\u0161echno ti vysv\u011btl\u00edm, ale a\u017e z\u00edtra. Dnes u\u017e jm\u00e9no Andreas nechci ani sly\u0161et.“<\/div>\n
„Rozkaz,“ sl\u00edbil Bill s roztomil\u00fdm \u00fasm\u011bvem, vysko\u010dil na Tom\u016fv kl\u00edn a hrav\u011b jej zatahal za cul\u00edk p\u0159edt\u00edm, ne\u017e jej n\u011b\u017en\u011b pol\u00edbil. N\u011bha se z jejich polibk\u016f vytratila stejn\u011b rychle jako rozumn\u00e9 uva\u017eov\u00e1n\u00ed a d\u0159\u00edv, ne\u017e se sta\u010dili zamyslet nad t\u00edm, co d\u011blaj\u00ed, za st\u00e1l\u00e9ho v\u00e1\u0161niv\u00e9ho l\u00edb\u00e1n\u00ed vpadli do Tomova pokoje a zam\u00ed\u0159ili k posteli.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Mysl\u00edm, \u017ee dnes jsem ze sebe dostala ve\u0161kerou slovn\u00ed z\u00e1sobu a nem\u00e1m v\u00edc co dodat. Snad jen, \u017ee v\u00e1m p\u0159eji kr\u00e1sn\u00e9 po\u010dten\u00ed a douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m dne\u0161n\u00ed d\u00edl bude l\u00edbit. Doma to m\u00e1m zase tro\u0161ku komplikovan\u00e9, tak douf\u00e1m, \u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[599],"tags":[],"class_list":["post-3202","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-blue-bird"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3202","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3202"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3202\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3202"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3202"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3202"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}