{"id":3211,"date":"2015-03-26T15:00:00","date_gmt":"2015-03-26T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3200"},"modified":"2015-03-26T15:00:00","modified_gmt":"2015-03-26T14:00:00","slug":"pohar-z-puli-prazdny-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/03\/26\/pohar-z-puli-prazdny-4\/","title":{"rendered":"Poh\u00e1r z p\u016fli pr\u00e1zdn\u00fd 4."},"content":{"rendered":"
autor: SakuraUchihaHaruno13<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill pomal\u00fdm krokem kr\u00e1\u010del sm\u011brem k domovu. Jako v\u017edy nem\u011bl kam sp\u011bchat, sezen\u00ed na psychiatrii ukon\u010dil o n\u011bco d\u0159\u00edve, tak\u017ee m\u011bl je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00fd ten \u010das na sv\u00e9 my\u0161lenky. P\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, co sv\u00e9 psychiatri\u010dce navrhl a trochu se pousm\u00e1l. Nem\u011bl ve zvyku vyjedn\u00e1vat, ale p\u0159i\u0161lo mu, \u017ee u\u017e je kone\u010dn\u011b \u010das na to, aby se v\u011bci za\u010daly h\u00fdbat a \u0159e\u0161it. Necht\u011bl po zbytek sv\u00e9ho \u017eivota nosit to t\u011b\u017ek\u00e9 b\u0159emeno, kter\u00e9 se zd\u00e1lo b\u00fdt s ka\u017ed\u00fdm hr\u016fzostra\u0161n\u00fdm probuzen\u00edm je\u0161t\u011b t\u011b\u017e\u0161\u00ed a ne\u00fanosn\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n

K jeho u\u0161\u00edm dolehl tichounk\u00fd zvuk, kter\u00fd se dost podobal plesknut\u00ed. Neuteklo ani p\u011bt vte\u0159in a zvuk se ozval znovu a znovu. Do jeho zorn\u00e9ho pole, kter\u00e9 se soust\u0159edilo na povrch tmav\u00e9ho chodn\u00edku, se dostalo p\u00e1r tmav\u00fdch te\u010dek, kter\u00e9 se staly jasn\u00fdm d\u016fkazem za\u010d\u00ednaj\u00edc\u00edho de\u0161t\u011b.<\/div>\n

Nemohl se ubr\u00e1nit zvednut\u00ed sv\u00e9 hlavy, aby pohl\u00e9dl na za\u0161edlou oblohu, na n\u00ed\u017e se shlukovaly tmav\u00e9 mraky. M\u00edsty prosv\u00edtaly leniv\u00e9 a nejist\u00e9 paprsky sl\u00e1bnouc\u00edho slunce, jinak v\u0161e vypadalo stejn\u011b pochmurn\u011b, jak to pro kon\u010d\u00edc\u00ed letn\u00ed pr\u00e1zdniny b\u00fdv\u00e1 zvykem.<\/div>\n
Netu\u0161il ani, pro\u010d tu hlavu vlastn\u011b zvedal, snad aby se skute\u010dn\u011b p\u0159esv\u011bd\u010dil o pravdivosti sv\u00e9ho m\u00edn\u011bn\u00ed, nic v\u00edc v tom nevid\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Kdy\u017e pak svou hlavu skl\u00e1n\u011bl, zaregistroval dal\u0161\u00edho chodce, kter\u00fd \u0161el p\u0159ed n\u00edm ve vzd\u00e1lenosti asi dvou metr\u016f. Norm\u00e1ln\u011b by tu osobu ignoroval, nyn\u00ed ale nemohl. V tu chv\u00edli mu v t\u011ble nar\u00e1z prob\u011bhlo tolik v\u011bc\u00ed, \u017ee nedok\u00e1zal pokra\u010dovat v cest\u011b. Cht\u011bl na toho chlapce zavolat, ale zaj\u00edkl se. Hlas mu odum\u0159el, p\u0159es rty mu nepro\u0161lo nic ne\u017e zoufal\u00e9 zasku\u010den\u00ed. Srdce mu vynechalo n\u011bkolik \u00fader\u016f, dech mu n\u00e1hle unikl z plic, ani\u017e by m\u011bl mo\u017enost ho znovu la\u010dn\u011b nas\u00e1t. P\u0159ed o\u010dima m\u011bl n\u00e1hle \u010derno, c\u00edtil, jak se od v\u0161eho vzdaluje. Zvuk de\u0161\u0165ov\u00fdch kapek se postupn\u011b ztr\u00e1cel v nezn\u00e1mu. V u\u0161\u00edch mu za\u010dalo nesnesiteln\u011b hu\u010det, srdce se mu pak znovu siln\u011b rozeb\u011bhlo, jako by m\u011blo za chv\u00edli skon\u010dit svoji pr\u00e1ci. P\u0159ed o\u010dima se mu m\u00edhaly nesmysln\u00e9 obrazy. Vid\u011bl malou d\u0159ev\u011bnou kol\u00edbku se sv\u011btlounk\u00fdmi modr\u00fdmi pe\u0159inkami, v nich\u017e se n\u011bco pomalu h\u00fdbalo. V kol\u00edbce bylo dost m\u00edsta na to, aby se tam v\u011b\u0161el i on, ale on tam necht\u011bl. Z pe\u0159inek na chvilku vykoukla mal\u00e1 hlavi\u010dka s \u0159\u00eddk\u00fdmi blon\u010fat\u00fdmi vl\u00e1sky a sv\u011btl\u00fdma o\u010dima. To d\u011b\u0165\u00e1tko se usm\u00edvalo a n\u011bco tichounce \u017evatlalo. Nerozum\u011bl, ale tu\u0161il, co se sna\u017e\u00ed \u0159\u00edct. To d\u00edt\u011b ho k sob\u011b volalo. Poj\u010f ke mn\u011b.<\/em> Rozezn\u011blo se mu mysl\u00ed, ani\u017e by ur\u010dil, odkud ta slova p\u0159ich\u00e1zej\u00ed. Nechci tu b\u00fdt s\u00e1m. Poj\u010f za mnou.<\/p>\n

<\/em> Pak se v\u0161echno zm\u011bnilo, jako by se zato\u010dil na koloto\u010di. Vid\u011bl proti sob\u011b to mal\u00e9 miminko, jak n\u011bco v rukou sv\u00edr\u00e1. Cht\u011bl se na to bl\u00ed\u017e pod\u00edvat, ale nemohl. N\u011bkdo mu do rukou vtiskl chladn\u00fd kus kovu, kter\u00fd se dost podobal tomu, co m\u011bl jeho spole\u010dn\u00edk. Ten kov byl placat\u00fd a na jedn\u00e9 stran\u011b ze \u010dty\u0159 r\u016fzn\u011b tvarovan\u00fd, jako kousek n\u011bjak\u00fd slo\u017eit\u00e9 skl\u00e1da\u010dky.<\/div>\n

Posledn\u00ed z obraz\u016f byl pro n\u011bj nejhor\u0161\u00ed. Sly\u0161el vlastn\u00ed pl\u00e1\u010d, vzlykal, a\u017e se rozt\u0159\u00e1sl po cel\u00e9m t\u011ble. Bylo mu ubl\u00ed\u017eeno, nemohl n\u011bco m\u00edt, nemohl dostat, co cht\u011bl, a to ho ranilo. N\u011bco tak stra\u0161n\u011b cht\u011bl, ale nebylo mu umo\u017en\u011bno se toho zmocnit.<\/div>\n
Hned pot\u00e9 uc\u00edtil na sv\u00e9m rameni jem\u0148ounk\u00fd konej\u0161iv\u00fd stisk, kter\u00fd se ho sna\u017eil uklidnit. Kdy\u017e zvedl sv\u00e9 uslzen\u00e9 o\u010di, spat\u0159il mali\u010dkat\u00e9ho chlapce, kter\u00fd stejn\u011b jako on je\u0161t\u011b neum\u011bl chodit. Oba sed\u011bli na zemi mezi velk\u00fdmi pol\u0161t\u00e1\u0159i a d\u00edvali se jeden druh\u00e9mu do o\u010d\u00ed. Ty o\u010di byly tak \u010dist\u00e9 a v\u011brn\u00e9, bez postrann\u00edch \u00famysl\u016f a zlosti. Tolik jim v\u011b\u0159il, tak moc se do nich cht\u011bl d\u00edvat po cel\u00fd zbytek sv\u00e9ho \u017eivota.<\/p>\n

Ten chlape\u010dek k n\u011bmu nat\u00e1hl svou ruku, ji\u017e n\u00e1sledn\u011b otev\u0159el a odkryl ve sv\u00e9 dlani mali\u010dkat\u00fd p\u0159edm\u011bt. Bylo to mali\u010dk\u00e9 modr\u00e9 aut\u00ed\u010dko, s n\u00edm\u017e si nesm\u011bli hr\u00e1t, pokud u nich nebyl n\u011bkdo jin\u00fd. Dosp\u011bl\u00ed o tom \u0159\u00edkali sam\u00e9: nebezpe\u010dn\u00e9\u2026 spolkne\u0161\u2026 probl\u00e9m.<\/em><\/div>\n

D\u00e1l u\u017e jenom vn\u00edmal, jak se jeho t\u011blo uklid\u0148uje a slzy mu u\u017e nevlh\u010d\u00ed tv\u00e1\u0159e. Dostal, co cht\u011bl. Byl spokojen\u00fd.<\/p>\n

Billovi chv\u00edli trvalo, ne\u017e se skute\u010dn\u011b dostal k sob\u011b. V hlav\u011b m\u011bl neskute\u010dn\u00fd zmatek, hu\u010den\u00ed v u\u0161\u00edch pomali\u010dku ustupovalo a on se mohl kone\u010dn\u011b norm\u00e1ln\u011b nadechnout. Dech m\u011bl sice st\u00e1le zrychlen\u00fd, ale zd\u00e1lo se, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku. I srdce se postupn\u011b upokojovalo a nebilo tak \u0161\u00edlen\u011b rychle.<\/div>\n

Op\u00edral se o \u017elut\u011b nat\u0159en\u00fd d\u016fm a sledoval postavu miz\u00edc\u00ed v d\u00e1li. Zat\u00edmco on st\u00e1l a op\u00edral se, aby udr\u017eel rovnov\u00e1hu, kluk s blon\u010fat\u00fdmi dredy pomal\u00fdm krokem odch\u00e1zel. Vid\u011bl tmavou k\u0161iltovku, kter\u00e1 byla nasazen\u00e1 nak\u0159ivo, vn\u00edmal voln\u00e9 oble\u010den\u00ed, s n\u00edm\u017e si hr\u00e1l studen\u00fd v\u00edtr, a v duchu si rovnal my\u0161lenky. Jeho hn\u011bd\u00e9 o\u010di post\u0159ehly n\u011bkolik kapi\u010dek de\u0161t\u011b, kter\u00e9 dopadly na klukovy dredy. Chvilku st\u00e9kaly po tlust\u00fdch pramenech dol\u016f, ne\u017e se do nich vs\u00e1kly.<\/div>\n
Bojoval s nutk\u00e1n\u00edm na toho kluka zavolat. Jedna polovina jeho j\u00e1 \u0159\u00edkala, aby nev\u00e1hal a prost\u011b na n\u011bj n\u011bco k\u0159ikl, zat\u00edmco ta druh\u00e1 ho dr\u017eela zp\u00e1tky a domlouvala mu, \u017ee by bylo neslu\u0161n\u00e9 na nezn\u00e1mou osobu takhle \u0159v\u00e1t. Nedok\u00e1zal se rozhodnout, uvnit\u0159 sv\u00e1d\u011bl krut\u00fd souboj, a kdy\u017e se kone\u010dn\u011b odhodlal k tomu, aby ze sebe n\u011bco dostal, shrben\u00fd chodec byl u\u017e d\u00e1vno v nedohlednu.<\/p>\n

A\u010d se o\u010dima sna\u017eil naj\u00edt toho kluka, nebyl schopn\u00fd nic rozeznat. V\u0161e zakryla de\u0161\u0165ov\u00e1 clona. P\u0159ipadal si, jako by st\u00e1l pod vodop\u00e1dem a v\u0161echno kolem se no\u0159ilo do chladu. Studen\u00e9 kapky mu p\u0159es krk st\u00e9kaly pod triko a vyvolaly mu hus\u00ed k\u016f\u017ei. B\u011bhem chvilky tot\u00e1ln\u011b promokl a to m\u011bl na sob\u011b ko\u017eenou bundu. Vp\u0159edu si ji ale nezapnul, tak\u017ee m\u011bl hru\u010f zm\u00e1\u010denou vodou. Ani neuva\u017eoval o tom, \u017ee by se zapnul, u\u017e na to bylo dost pozd\u011b.<\/div>\n

Ulicemi se hnal siln\u00fd v\u00edtr, kter\u00fd mu vehnal n\u011bkolik uheln\u011b \u010dern\u00fdch pramen\u016f jeho vlas\u016f do o\u010d\u00ed. St\u00e1l na jednom m\u00edst\u011b a v hrudi ho t\u00ed\u017eilo zklam\u00e1n\u00ed. M\u011bl pocit, jako by m\u011bl nadosah n\u011bco, co tak dlouho hledal, ale te\u010f mu to znovu uklouzlo. D\u00edra pr\u00e1zdnoty v duchovn\u00ed podstat\u011b nabrala extr\u00e9mn\u00edch rozm\u011br\u016f, srdce mi bilo jako z nutnosti, ne z radosti, jeho mysl n\u00e1hle pohltil \u017eal, ani\u017e by s\u00e1m pln\u011b tu\u0161il, co to zp\u016fsobilo.<\/p>\n

D\u00e9\u0161\u0165 je zvukem bolesti.<\/em> Napadlo ho. Stejn\u011b jako lid\u00e9 pl\u00e1\u010dou, kdy\u017e nejsou schopni un\u00e9st t\u00edhu emoc\u00ed, nebesa pl\u00e1\u010dou, kdy\u017e u\u017e nejsou schopna n\u00e9st v\u0161echny ty \u0161patnosti lid\u00ed pod sebou.<\/em> Co ale pat\u0159\u00ed mezi \u0161patnosti lid\u00ed? Dala by se tam za\u0159adit i moje nejasn\u00e1 minulost? Pro\u010d cel\u00fd \u017eivot nic nev\u00edm a te\u010f vid\u00edm tyhle obrazy? U\u017e se na mn\u011b pln\u011b projevuje moje \u0161\u00edlenstv\u00ed? Je moje mysl tak pomaten\u00e1, \u017ee si vym\u00fd\u0161l\u00ed, aby upokojila ten pocit pr\u00e1zdnoty? Vn\u00e1\u0161\u00edm s\u00e1m sebe do hloubi n\u011bjak\u00e9 iluze, z n\u00ed\u017e pozd\u011bji nebudu schopn\u00fd uniknout? Co kdy\u017e v\u0161ichni m\u011bli pravdu, kdy\u017e si mysleli, \u017ee jsem skute\u010dn\u011b nemocn\u00fd a j\u00e1 si to jenom neuv\u011bdomoval a br\u00e1nil se tomu? Mo\u017en\u00e1 nejsem schopn\u00fd un\u00e9st fakt, \u017ee se nic ned\u011bje, a proto si s\u00e1m ukazuji n\u011bco, co by m\u011blo jenom moje \u0161\u00edlen\u00e9 pocity zd\u016fvodnit. Nen\u00ed pr\u00e1v\u011b v tomhle podstata \u0161\u00edlenstv\u00ed? Neztr\u00e1c\u00edm hlavu pro to, co vlastn\u011b ani nen\u00ed? Nenamlouv\u00e1m si s\u00e1m ten probl\u00e9m a nesna\u017e\u00edm se ho vy\u0159e\u0161it n\u011bjak\u00fdmi bludy, kter\u00e9 mi maj\u00ed b\u00fdt vysv\u011btlen\u00edm?<\/p>\n

<\/em> Bill se znovu dal do ch\u016fze a nep\u0159\u00edtomn\u011b sledoval situaci p\u0159ed sebou, aby n\u00e1hodou nezabo\u010dil \u0161patn\u011b. Sna\u017eil se vzpomenout si na ka\u017ed\u00fd detail p\u0159edchoz\u00edch my\u0161lenek a nav\u017edy si to uchovat. I kdyby to m\u011bly b\u00fdt jenom v\u00fdmysly, cht\u011bl vlastnit n\u011bjakou tu pam\u00e1tku a vzpom\u00ednku na svoji minulost. I kdyby ho to m\u011blo sv\u00e9st z cesty \u017eivota, cht\u011bl alespo\u0148 na okam\u017eik c\u00edtit, \u017ee n\u011bkam pat\u0159\u00ed a nen\u00ed ztracen\u00e9 d\u00edt\u011b bez minulosti. Klidn\u011b by cel\u00fd zbytek \u017eivota str\u00e1vil ve sv\u011brac\u00ed kazajce s pocitem, \u017ee si je v\u011bdom sv\u00e9ho d\u011btstv\u00ed, m\u00edsto toho, aby byl norm\u00e1ln\u00ed a neust\u00e1le se u\u017e\u00edral pocitem, \u017ee mu n\u011bco chyb\u00ed. Te\u010f m\u011bl jak\u00e9si z\u00e1chrann\u00e9 lano, kter\u00e9 mu mohlo pomoci. Po zmizen\u00ed toho kluka v sob\u011b c\u00edtil pr\u00e1zdnotu, ale kdy\u017e se prob\u00edral t\u011bmi t\u0159emi obrazy, zd\u00e1lo se mu, jako by jeho srdce plakalo \u0161t\u011bst\u00edm. Ve tv\u00e1\u0159i m\u011bl sice pochmurn\u00fd v\u00fdraz, du\u0161i m\u011bl rozd\u011blenou na p\u016flky, ale srdce j\u00e1salo. Nesl si s sebou zm\u011b\u0165 pocit\u016f, v nich\u017e se s\u00e1m nedok\u00e1zal vyznat. C\u00edtil se jako patn\u00e1ctilet\u00fd, kter\u00fd se nedok\u00e1\u017ee rozhodnout pro to sv\u011btlo nebo temnotu v sob\u011b. P\u0159ekypoval energi\u00ed, zat\u00edmco se mu zd\u00e1lo, \u017ee ho n\u011bco t\u00e1hne do hlubin nen\u00e1vratna. Nevyznal se v sob\u011b, ale byl za to r\u00e1d. Kone\u010dn\u011b se v\u011bci za\u010daly trochu h\u00fdbat a on jenom nesed\u011bl jako troska a nehledal, co mu chyb\u00ed. Te\u010f u\u017e m\u011bl cestu.<\/p>\n

Jakmile dorazil dom\u016f, setkal se s vy\u010d\u00edtav\u00fdm pohledem sv\u00e9 matky. Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b kroutila hlavou nad t\u00edm, \u017ee mu u\u017e za chv\u00edli bude osmn\u00e1ct a st\u00e1le je tak d\u011btinsk\u00fd, \u017ee promokl na kost.<\/div>\n

Jej\u00ed pozn\u00e1mky p\u0159e\u0161el bez odpov\u011bdi a zam\u00ed\u0159il po schodech nahoru, kde zabo\u010dil do koupelny. Byla to men\u0161\u00ed m\u00edstnost se st\u011bnami poset\u00fdmi b\u00edl\u00fdmi kachli\u010dkami. Hned u vchodu st\u00e1l z\u00e1chod, kousek za n\u00edm se nach\u00e1zelo v\u011bt\u0161\u00ed umyvadlo, nad n\u00edm\u017e bylo do st\u011bny um\u00edst\u011bno prostorn\u00e9 zrcadlo. Vedle zrcadla byla zabudovan\u00e1 sk\u0159\u00ed\u0148ka s hygienick\u00fdmi pot\u0159ebami a v\u0161\u00edm pot\u0159ebn\u00fdm. Cel\u00e9 m\u00edstnosti v\u00e9vodila prostorn\u00e1 vana, kter\u00e1 zab\u00edrala v\u011bt\u0161inu prostoru. Tu vanu miloval, jeliko\u017e se do n\u00ed mohl cel\u00fd nalo\u017eit a na chv\u00edli vypnout. \u00dapln\u011b zbo\u017e\u0148oval dlouh\u00e9 hork\u00e9 koupele s bublinkami, kdy nechal sv\u00fdm my\u0161lenk\u00e1m i fantazii voln\u00fd pr\u016fb\u011bh a \u00fapln\u011b uvolnil svoje t\u011blo. V\u017edy si r\u00e1d u\u017e\u00edval toho klidu a neru\u0161enosti.<\/div>\n
Vedle vany se kr\u010dila pra\u010dka, na n\u00ed\u017e byly naskl\u00e1dan\u00e9 ru\u010dn\u00edky. Jeden z nich si vzal a p\u0159esunul se do sv\u00e9ho pokoje, kde ho p\u0159iv\u00edtala v\u016fn\u011b, j\u00ed\u017e se von\u011bl. Je\u0161t\u011b nestihla \u00fapln\u011b vyprchat. Zhluboka ji nas\u00e1l a ze zem\u011b si vzal tmav\u011b modr\u00e9 tri\u010dko s ne\u010diteln\u00fdm n\u00e1pisem, ve sk\u0159\u00edni pak vyhrabal n\u011bjak\u00e9 tepl\u00e1ky, such\u00e9 boxerky a pono\u017eky. Vysvl\u00e9kl se z mokr\u00e9ho oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 p\u0159ehodil p\u0159es topen\u00ed a obl\u00e9kl se do such\u00e9ho.<\/p>\n

Sedl si ke stolu, p\u0159ek\u00e1\u017eej\u00edc\u00ed v\u011bci shrnul na druhou polovinu a ze sv\u00e9 ta\u0161ky si vyndal v\u0161echny svoje se\u0161ity. Ulevilo se mu, kdy\u017e zjistil, \u017ee ko\u017een\u00e1 ta\u0161ka nepropustila d\u00e9\u0161\u0165 do sv\u00fdch \u00fatrob a jeho v\u011bci tak z\u016fstaly such\u00e9. Chvilku p\u0159em\u00fd\u0161lel, zda by sv\u00e9 zmaten\u00e9 obrazy m\u011bl zapsat do modr\u00e9ho nebo zelen\u00e9ho se\u0161itu. V rozhodov\u00e1n\u00ed mu pomohl pocit, \u017ee se v\u011bci kone\u010dn\u011b za\u010d\u00ednaj\u00ed h\u00fdbat, proto zvolil zelen\u00fd a na \u010distou str\u00e1nku za\u010dal ps\u00e1t:<\/p>\n

Vid\u011bt jednu osobu hned dvakr\u00e1t v jeden den je v\u00edc ne\u017e n\u00e1hoda, \u017ee?<\/em> Propiskou nejist\u011b poklep\u00e1val do desky stolu, ne\u017e se kone\u010dn\u011b odhodlal k tomu, aby pokra\u010doval. Mo\u017en\u00e1 bych to pokl\u00e1dal za n\u00e1hodu, kdybych nebyl p\u0159esv\u011bd\u010den o tom, \u017ee ten chlapec je n\u011b\u010d\u00edm zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Kdy\u017e pominu, jak brzy r\u00e1no bloudil ulicemi m\u011bsta, jsem st\u00e1le je\u0161t\u011b p\u0159esv\u011bd\u010den, \u017ee se pod t\u00edm voln\u00fdm oble\u010den\u00edm a shrben\u00fdm postojem skr\u00fdv\u00e1 osoba charakteru nedoz\u00edrn\u00e9 hodnoty. U\u017e na prvn\u00ed pohled je jin\u00fd, je t\u00edm zaj\u00edmav\u00fd. Je\u0161t\u011b nikdy jsem v tomto m\u011bst\u011b nevid\u011bl nikoho s dredy, on je v\u0161ak nese jako samoz\u0159ejmost, jako svoji plnou sou\u010d\u00e1st. Nejsp\u00ed\u0161 se s\u017eil s t\u00edm, jak\u00fd je, i kdy\u017e mi p\u0159ijde, \u017ee je smutn\u00fd a t\u00ed\u017een\u00fd \u017ealem. Mohu se ov\u0161em m\u00fdlit, nikdy jsem nem\u011bl mo\u017enost pohl\u00e9dnout mu do obli\u010deje. Byla bu\u010f sklopena k zemi, nebo ke mn\u011b byl oto\u010den\u00fd z\u00e1dy. Nejsem schopn\u00fd si o n\u011bm vytvo\u0159it \u00fapln\u011b jasn\u00fd obr\u00e1zek, ale u\u017e te\u010f m\u016f\u017eu \u0159\u00edct, \u017ee m\u011b ta osoba fascinuje a nebr\u00e1nil bych se dal\u0161\u00edmu, t\u0159eba i bli\u017e\u0161\u00edmu, setk\u00e1n\u00ed.<\/em><\/p>\n

Na chvilku odd\u011blit propisku od pap\u00edru a zamyslel se. V\u011bd\u011bl, \u017ee by nem\u011bl soudit jenom z n\u011bkolika letm\u00fdch pohled\u016f, ale nemohl se ubr\u00e1nit v\u0161em mo\u017en\u00fdm teori\u00edm a n\u00e1pad\u016fm. Ten chlapec ho zaj\u00edmal u\u017e jenom proto, \u017ee nebyl stejn\u00fd jako v\u0161ichni. A druh\u00fdm d\u016fvodem byly situace, do nich\u017e se d\u00edky n\u011bmu dostal. V se\u0161it\u011b vynechal \u0159\u00e1dek a pokra\u010doval popisem toho, \u010deho se stal na ulici sv\u011bdkem. P\u0159ipsal tam k tomu i v\u0161echny pocity, sv\u011b\u0159il se s t\u00edm, \u017ee se pln\u011b v\u017eil do pocit\u016f mal\u00e9ho d\u00edt\u011bte a pro\u017e\u00edval v\u0161echny ty emoce. Doplnil, jak pr\u00e1zdn\u00fd se c\u00edtil po odchodu toho chlapce. Pokusil se vysv\u011btlit svou nerozhodnost nad sv\u00fdmi pocity, kdy\u017e se zp\u011btn\u011b t\u011bmi obrazy prob\u00edral. Pap\u00edru sd\u011blil i sv\u016fj n\u00e1vrh, kter\u00fd u\u010dinil pan\u00ed Drescherov\u00e9 a s klidnou mysl\u00ed se\u0161it zav\u0159el a odlo\u017eil. Pr\u00e1v\u011b v tu chv\u00edli se zezdola ozval hlas jeho matky, kter\u00e1 ho volala k ob\u011bdu. M\u011bli \u0161pagety bohat\u011b sypan\u00e9 s\u00fdrem. Pomohl p\u0159ipravit st\u016fl v j\u00eddeln\u011b a sedl si na jednu ze t\u0159\u00ed \u017eidl\u00ed.<\/p>\n

„Tak jak to \u0161lo?“ vyzv\u00eddal jeho otec potom, co si pop\u0159\u00e1li dobrou chu\u0165 a pustili se do j\u00eddla. Bylo zvykem, \u017ee u j\u00eddla nebylo ticho. V\u011bt\u0161inou si pov\u00eddali o tom, co je nov\u00e9ho a dost \u010dasto se \u0159e\u0161ily i Billovy sny a n\u00e1v\u0161t\u011bvy na psychiatrii.<\/div>\n

„Dob\u0159e,“ zamumlal vyh\u00fdbav\u011b. Necht\u011bl se jim sv\u011b\u0159ovat se sv\u00fdm n\u00e1padem ani s t\u00edm, co se mu stalo. St\u00e1le si nebyl jist\u00fd, jestli je to krok spr\u00e1vn\u00fd sm\u011brem, ale bylo to lep\u0161\u00ed ne\u017e nic. „Mysl\u00edm, \u017ee se za chv\u00edli kone\u010dn\u011b n\u011bkam dostaneme,“ pronesl trochu optimisti\u010dt\u011bji, ne\u017e to skute\u010dn\u011b c\u00edtil.<\/div>\n
„A podle \u010deho soud\u00ed\u0161?“ Matka na n\u011bj vrhla sv\u016fj t\u00e1zav\u00fd pohled a nutn\u011b \u010dekala odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„M\u00e1m pocit, \u017ee za\u010d\u00edn\u00e1m rozum\u011bt s\u00e1m sob\u011b,“ pronesl s rozvahou. Netu\u0161il, jak p\u0159esn\u011b by to m\u011bl vysv\u011btlit.<\/div>\n
„A sice?“ Tentokr\u00e1t to byl otec, kdo mu v\u011bnoval pohled sv\u00fdch o\u0159\u00ed\u0161kov\u011b hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed. Vlasy mu u\u017e za\u010d\u00ednaly \u0159\u00eddnout a na n\u011bkolika m\u00edstech byly zlehka propleten\u00e9 \u0161edinami, ale jinak nic nenasv\u011bd\u010dovalo, \u017ee by nebyl mlad\u00fd a p\u0159i s\u00edle. Billa m\u011bl r\u00e1d, jenom nech\u00e1pal, pro\u010d m\u00e1 po\u0159\u00e1d dokola platit v\u0161echna ta sezen\u00ed, kdy\u017e se za necel\u00fdch deset let nesetkali s velk\u00fdm \u00fasp\u011bchem.<\/p>\n

„M\u00e1m dojem, \u017ee kdy\u017e se sm\u00ed\u0159\u00edm s t\u00edm, jak\u00fd jsem a p\u0159ijmu sv\u00e9 mlad\u0161\u00ed j\u00e1 do sebe a pochop\u00edm ho, v\u0161echny probl\u00e9my zmiz\u00ed,“ p\u0159ednesl jim svou teorii. „Mohli byste mi d\u00e1t n\u011bjakou moji fotku z d\u011btstv\u00ed? N\u011bjakou hodn\u011b starou? Kdy mi t\u0159eba nebyl ani rok? M\u00e1te n\u011bjakou?“<\/div>\n

Nebyl si jist\u00fd, jestli ta neochota a zara\u017eenost, kterou spat\u0159il v o\u010d\u00edch matky, byla skute\u010dn\u00e1, nebo si ji jenom namlouval. Musel ale p\u0159iznat, \u017ee se po ob\u011bd\u011b p\u0159\u00edli\u0161 nehrnula do toho, aby prohled\u00e1vala star\u00e1 alba. Musel ji n\u011bkolikr\u00e1t prosit, ne\u017e se k fotografi\u00edm dostal. Pak pochopil, \u017ee ta neochota nebyla jenom jeho bludem. Nejstar\u0161\u00ed fotografi\u00ed byl obr\u00e1zek, na n\u011bm\u017e st\u00e1la jeho matka a v rukou ho sv\u00edrala. Nebyl ale tak mal\u00fd, jak vid\u011bl v t\u011bch obrazech, tady mu bylo v\u00edc, m\u011bl v\u011bt\u0161\u00ed ru\u010di\u010dky a celkov\u011b byl u\u017e obratn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e jak si to p\u0159edstavoval ve sv\u00e9 mysli. O\u010di nem\u011bl tak nevinn\u011b sv\u011btl\u00e9 jako v\u0161echny mal\u00e9 d\u011bti, znateln\u011b mu ztmavly. Jeho otec se na sn\u00edmku nach\u00e1zel taky a matku dr\u017eel kolem pasu. Jeho \u00fasm\u011bv byl \u0161\u0165astn\u00fd, ale jaksi nerv\u00f3zn\u00ed a nejist\u00fd. Zat\u00edmco matka na Billa shl\u00ed\u017eela s plnou mate\u0159skou l\u00e1skou, otec l\u00e1skou nep\u0159ekypoval.<\/p>\n

autor: SakuraUchihaHaruno13<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: SakuraUchihaHaruno13 Bill pomal\u00fdm krokem kr\u00e1\u010del sm\u011brem k domovu. Jako v\u017edy nem\u011bl kam sp\u011bchat, sezen\u00ed na psychiatrii ukon\u010dil o n\u011bco d\u0159\u00edve, tak\u017ee m\u011bl je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00fd ten \u010das na sv\u00e9 my\u0161lenky. P\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, co sv\u00e9 psychiatri\u010dce navrhl a trochu se pousm\u00e1l. Nem\u011bl<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[614],"tags":[],"class_list":["post-3211","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-pohar-z-puli-prazdny"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3211","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3211"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3211\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3211"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3211"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3211"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}