{"id":3213,"date":"2015-03-25T16:00:00","date_gmt":"2015-03-25T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3202"},"modified":"2015-03-25T16:00:00","modified_gmt":"2015-03-25T15:00:00","slug":"turn-back-time-16","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/03\/25\/turn-back-time-16\/","title":{"rendered":"Turn Back Time 16."},"content":{"rendered":"
autor: Izzap<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
P\u0159izn\u00e1n\u00ed se l\u017e\u00ed<\/p>\n

<\/strong> Bill vlivem ot\u00e1zky ztuhl a p\u0159estal d\u00fdchat. Jeho srdce z\u016fst\u00e1valo jedin\u00fdm org\u00e1nem, kter\u00fd se viditeln\u011b a sly\u0161iteln\u011b h\u00fdbal v jeho t\u011ble. Bu\u0161ilo s intenzitou oh\u0148ostroje vybuchuj\u00edc\u00edho na no\u010dn\u00ed obloze, rezonovalo mu v u\u0161\u00edch jako raketa nebo hyperaktivn\u00ed d\u00edt\u011b, kter\u00e9 ml\u00e1t\u00ed do bub\u00ednku.<\/div>\n

Bill se ani nehnul, bratrova ot\u00e1zka se mu usadila v u\u0161\u00edch, naplnila ka\u017ed\u00fd kout a oz\u00fdvala se, jako by se cht\u011bla ujistit, \u017ee Bill sly\u0161el ka\u017ed\u00e9 slovo. Nicm\u00e9n\u011b jeho mysl u\u017e tu ot\u00e1zku registrovala, slovo po slovu. P\u00e1rkr\u00e1t zamrkal, st\u00e1le rozost\u0159en\u011b z\u00edral na podlahu. Siln\u011b polkl, jeho sliny z\u0159ejm\u011b nov\u011b charakterizovaly slovo p\u0159ilnavost a energicky klouzaly v jeho j\u00edcnu. Bill m\u011bl d\u00e1l pa\u017ee zk\u0159\u00ed\u017een\u00e9 na hrudi, pevn\u011b semknut\u00e9 na ochranu. Ale tohle gesto ho nemohlo ochr\u00e1nit p\u0159ed Jamesovou zv\u011bdavost\u00ed.<\/div>\n
„Pardon, c-co\u017ee?“ zeptal se ti\u0161e s t\u0159esouc\u00edm se hlasem uniknuv\u0161\u00edm z jeho rt\u016f.<\/div>\n
Zhluboka se nadechl, aby na\u0161el dostatek sil na to zvednout hlavu o p\u00e1r centimetr\u016f a pohl\u00e9dnout na sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho bratra. Ten pohyb byl strnul\u00fd, jako by se jeho mozek sna\u017eil bojovat proti sval\u016fm a kostem, kter\u00e9 se zdr\u00e1haly to ud\u011blat.<\/p>\n

James tak\u00e9 zvedl hlavu a jejich o\u010di se setkaly na p\u016fli cesty hled\u00edce na sebe se skrytou intenzitou. Na nezasv\u011bcen\u00e9ho pozorovatele to mohlo p\u016fsobit jako nevinn\u00fd pohled. Ale ve skute\u010dnosti byl na jednom konci kluk, kter\u00fd v\u011bd\u011bl p\u0159\u00edli\u0161 mnoho, zat\u00edmco na druh\u00e9 nepochopen\u00fd mlad\u00fd mu\u017e c\u00edt\u00edc\u00ed hr\u016fzu, ji\u017e necht\u011bl d\u00e1t najevo.<\/div>\n

Mal\u00fd chlapec zadr\u017eel podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd povzdech nad sv\u00fdm star\u0161\u00edm bratrem. Byl si jist\u00fd, \u017ee ho Bill dob\u0159e sly\u0161el a te\u010f si jenom hraje na hloup\u00e9ho. Bill ur\u010dit\u011b v\u011bd\u011bl, kam James svou ot\u00e1zkou m\u00ed\u0159\u00ed. Ale fajn, pro te\u010f chlapec byl ochotn\u00fd hr\u00e1t Billovu hru.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„V\u0161ak v\u00ed\u0161,“ za\u010dal ti\u0161e a moud\u0159e vyb\u00edral slova. Na vte\u0159inu se zarazil a pohnul \u010delist\u00ed ze strany na stranu, jak se kousl do spodn\u00edho rtu, ne\u017e pokra\u010doval. „Mysl\u00edm, je mo\u017en\u00e9 pro dva… chlapce se zamilovat? Nebo pro dv\u011b d\u00edvky?“<\/div>\n
Bill otev\u0159el pusu k odpov\u011bdi, ale zvuk um\u0159el v jeho pr\u016fdu\u0161nici d\u00e1vno p\u0159edt\u00edm, ne\u017e pohnul \u010delist\u00ed. Zav\u0159el o\u010di a nahlas po\u0159\u00e1dn\u011b vydechl, sna\u017eil se uklidnit pocuchan\u00e9 nervy, ale v t\u00e9hle chv\u00edli nemohl oklamat prostou logiku. V\u011bd\u011bl, k \u010demu se James sna\u017e\u00ed dostat, v\u011bd\u011bl to u\u017e p\u0159ed p\u00e1r dny, kdy si v\u0161iml zamy\u0161len\u00e9ho v\u00fdrazu v jeho o\u010d\u00edch p\u0159i pohledu na n\u011bj.<\/div>\n
Ten sam\u00fd v\u00fdraz tu byl te\u010f.<\/div>\n
Bill otev\u0159el o\u010di, polkl pod n\u00e1porem bratrova lustruj\u00edc\u00edho pohledu a uv\u011bdomil si, \u017ee pokud nevhodn\u011b zvol\u00ed jedin\u00e9 slovo, pak pravda vypluje okam\u017eit\u011b na povrch. Hledal n\u011bco p\u0159ijateln\u00e9ho, co by mohl pou\u017e\u00edt jako logickou odpov\u011b\u010f, a James m\u00edrn\u011b pozdvihl obo\u010d\u00ed, jako by \u0159\u00edkal: „Nu\u017ee?“<\/p>\n

\u010cernovl\u00e1sek se zhluboka nadechl, zad\u00edval se p\u0159\u00edmo na sv\u00e9ho bratra a trochu se usm\u00e1l, jeho \u00fasta se zkroutila do mal\u00e9ho \u00fa\u0161klebku. „Nu, Jamesi,“ za\u010dal ti\u0161e, zn\u011bl sp\u00ed\u0161 jako u\u010ditel ne\u017e jako star\u0161\u00ed bratr. „Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee je to mo\u017en\u00e9.<\/em>„<\/div>\n

„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee se to d\u011bje?“ zeptal se James nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b a v jeho tv\u00e1\u0159i se objevil z\u00e1chv\u011bv znechucen\u00ed. Zn\u011blo mu to naprosto \u0161patn\u011b. V\u017edycky ho u\u010dili, \u017ee l\u00e1ska je n\u011bco mezi mu\u017eem a \u017eenou, nikdy nesly\u0161el o jin\u00e9m p\u00e1ru.<\/div>\n
Billovi, na druhou stranu, tahle idea opravdu nebyla ciz\u00ed.<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek se zahih\u0148al, vydechl a m\u00edrn\u011b zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„M\u016fj bo\u017ee, Jamesi, co ta n\u00e1hl\u00e1 zv\u011bdavost?“<\/div>\n
Sm\u00edch utichl.<\/div>\n
James z\u00edral na Billa t\u00e9m\u011b\u0159 vyd\u011b\u0161en\u011b. Jeho pohled byl v\u00edc ne\u017e dost, aby Billovi do\u0161lo, co p\u0159esn\u011b spustilo tu n\u00e1hlou zv\u011bdavost.<\/div>\n
Bill znovu zamrzl na m\u00edst\u011b a c\u00edtil, jak mu po p\u00e1te\u0159i stekla kapka studen\u00e9ho potu.<\/div>\n
On to v\u00ed,<\/em> ozvalo se v jeho mysli tak nahlas, jako by mu to n\u011bkdo zak\u0159i\u010del do ucha.<\/p>\n

„Zkr\u00e1tka odpov\u011bz na ot\u00e1zku,“ odpov\u011bd\u011bl pomalu James a pod\u00edval se na sv\u00e9ho star\u0161\u00edho bratra pr\u00e1zdn\u00fdm pohledem. „D\u011bje se to?“<\/div>\n

Billovi vyschlo v \u00fastech. Jeho sliny se prom\u011bnily v p\u00edsek a kousky skla, kter\u00e9 se mu zabod\u00e1valy do hrdla jako no\u017ee, kdy\u017e se pokusil polknout. „Nev\u00edm,“ dostal ze sebe se zas\u00edp\u00e1n\u00edm.<\/div>\n
James si odfrkl. V\u0161ak on znal pravdivou odpov\u011b\u010f. „Nev\u00ed\u0161?“ zeptal se tak jako tak.<\/div>\n
„Nu, ne\u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee se to nikdy v historii nestalo, Jamesi, jen \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee j\u00e1 osobn\u011b nev\u00edm, jestli se to d\u011bje,“ op\u00e1\u010dil Bill, zat\u00edmco \u010delil st\u00e1le tomu sam\u00e9mu pr\u00e1zdn\u00e9mu pohledu sv\u00e9ho bratra. Pak dodal. „Alespo\u0148 se to ned\u011bje nijak \u010dasto.<\/em>„<\/div>\n
James se u\u0161kl\u00edbl volb\u011b jeho slov. „Ale \u0159\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee se to d\u011bje?“<\/div>\n
„Nev\u00edm, Jamesi! Jsem si jist\u00fd, \u017ee ano, lid\u00e9 miluj\u00ed r\u016fzn\u00e9 v\u011bci! Klidn\u011b m\u016f\u017ee n\u011bkde existovat \u010dlov\u011bk, kter\u00fd se beznad\u011bjn\u011b zamiloval do sv\u00e9ho psa!“ Bill skoro k\u0159i\u010del, hlas mu zvedalo podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed a vztek na sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho bratra.<\/div>\n
„Do\u2026 psa?“ zopakoval skepticky James a musel se nad tou absurdn\u00ed my\u0161lenkou usm\u00e1t. Ale jeho sm\u00edch o\u010dividn\u011b star\u0161\u00edho z chlapc\u016f neuklidnil. Mlad\u00edk na \u017eidli naproti n\u011bmu na n\u011bj jen mrzut\u011b z\u00edral, dokud jeho chichot\u00e1n\u00ed neutichlo a nevr\u00e1tilo se zp\u011bt trapn\u00e9 ticho.<\/p>\n

James si zt\u011b\u017eka povzdychl a zvr\u00e1til t\u011blo dozadu na Billovu postel, nechal horn\u00ed polovinu sv\u00e9ho t\u011bla rozpl\u00e1cnout na matraci. P\u00e1r minut sledoval strop a sna\u017eil se ignorovat ticho t\u00edm, \u017ee se zam\u011b\u0159il na svoje my\u0161lenky a ot\u00e1zky. V\u011bd\u011bl, \u017ee se n\u011bco d\u011bje mezi jeho bratrem a Tomem. Vid\u011bl je spolu toho dne, kdy si mysleli, \u017ee jsou sami.<\/div>\n

Vid\u011bl je, jak se k sob\u011b tisknou tak, jako to d\u011blaj\u00ed jenom milenci, a vid\u011bl, jak se l\u00edbaj\u00ed zp\u016fsobem, kter\u00fd zat\u00edm pozoroval jenom mezi man\u017eelem a man\u017eelkou, ale Billova a Tomova n\u00e1klonnost byla o\u010dividn\u011b o hodn\u011b mlad\u0161\u00ed a sv\u011b\u017eej\u0161\u00ed ne\u017e zral\u00e1 l\u00e1ska u star\u00e9ho man\u017eelsk\u00e9ho p\u00e1ru.<\/div>\n
Vid\u011bl to v\u0161echno. Vid\u011bl spoustu l\u00e1sky mezi dv\u011bma lidmi. Jedin\u00e1 v\u011bc, kter\u00e1 mu d\u011blala starosti, byla, \u017ee ti dva lid\u00e9 byli dva kluci. Mo\u017en\u00e1 to bylo proto, \u017ee mu bylo jenom osm, ale nikdy p\u0159edt\u00edm nesly\u0161el o tom, \u017ee by se n\u011bco takov\u00e9ho d\u011blo. Jeho d\u011btsk\u00fdm u\u0161\u00edm to zn\u011blo zkr\u00e1tka sm\u011b\u0161n\u011b.<\/div>\n
Ale to, \u010deho byl sv\u011bdkem u Billa a Toma, \u00fapln\u011b m\u011bnilo situaci. O\u010dividn\u011b takov\u00e9 vztahy existuj\u00ed. To mu konec konc\u016f p\u0159iznal i s\u00e1m Bill. Zb\u00fdvala jenom jedna v\u011bc, ohledn\u011b kter\u00e9 si James nebyl \u00fapln\u011b jist\u00fd\u2026<\/div>\n
„Je to spr\u00e1vn\u00e9?“<\/p>\n

Bill zdvihl hlavu, zvednul pohled od sv\u00fdch zk\u0159\u00ed\u017een\u00fdch pa\u017e\u00ed a pod\u00edval se na sv\u00e9ho bratra. „Co jestli je spr\u00e1vn\u00e9?“<\/div>\n

James op\u011bt zavzdychal a z\u016fstal le\u017eet. Sledoval strop a pak up\u0159esnil ot\u00e1zku. „Takov\u00e9to vztahy mezi dv\u011bma\u2026 chlapci nebo d\u00edvkami. Jsou\u2026 spr\u00e1vn\u00e9?“<\/div>\n
„Jamesi,“ za\u010dal Bill s povzdechem, tedy sp\u00ed\u0161 se zak\u0148u\u010den\u00edm. „Pro\u010d se na takovou v\u011bc nezept\u00e1\u0161 matky? Nebo otce? Jsem si jist\u00fd, \u017ee\u2026“<\/div>\n
„Proto\u017ee se pt\u00e1m tebe<\/em>,“ odpov\u011bd\u011bl James pevn\u011b a st\u00e1le neodtrhnul o\u010di od stropu nad sebou.<\/div>\n
„Pro\u010d m\u011b, Jamesi?“ p\u00eddil se Bill. Sledoval sv\u00e9ho sourozence, a\u010dkoliv pozoroval jenom jeho t\u011blo rozpl\u00e1cl\u00e9 na matraci, nebylo to jako o\u010dn\u00ed kontakt. „Matka \u010di otec ti to mohou vysv\u011btlit stejn\u011b dob\u0159e\u2026“<\/div>\n
„Ne, nemohou,“ p\u0159eru\u0161il ho znovu James.<\/div>\n
A pot\u00e9 se op\u011bt mezi dv\u011bma bratry rozhostilo rozpa\u010dit\u00e9 ticho, kdy oba chlapci bez hnut\u00ed \u010dekali, a\u017e promluv\u00ed ten druh\u00fd. James se kone\u010dn\u011b zvedl z postele a znovu si sedl na kraj l\u016f\u017eka. Sm\u011b\u0159oval sv\u016fj pohled na Billa. Jejich o\u010di se setkaly.<\/p>\n

„Jamesi, netu\u0161\u00edm, co se mi t\u00edm v\u0161\u00edm sna\u017e\u00ed\u0161 \u0159\u00edct,“ vyslovil potichu \u010dernovl\u00e1sek. Nikdy si nep\u0159\u00e1l uniknout ze sv\u00e9 lo\u017enice v\u00edc ne\u017e pr\u00e1v\u011b te\u010f.<\/div>\n

James zlehka vydechl, a ani\u017e by uhnul pohledem, \u0159ekl: „Jen mi \u0159ekni, jestli je to spr\u00e1vn\u00e9.“<\/div>\n
Bill sklopil o\u010di k zemi a p\u0159eru\u0161il kontakt. Zavrt\u011bl se na \u017eidli, ruce spojil v kl\u00edn\u011b a sb\u00edral odvahu promluvit. Pokud by \u0159ekl, \u010demu opravdu v\u011b\u0159\u00ed, v\u011bd\u011bl, \u017ee James ihned vyt\u00e1hne t\u00e9ma Bill a Tom a u\u017e nebude mo\u017en\u00e9 se d\u00e1l schov\u00e1vat. A Bill si nebyl \u00fapln\u011b jist\u00fd, \u017ee by byl schopn\u00fd p\u0159im\u011bt Jamese ml\u010det o n\u011b\u010dem takhle v\u00e1\u017en\u00e9m.<\/div>\n
P\u0159eru\u0161il ticho a za\u0161eptal: „Ne. Pro n\u011bkoho je to \u0161patn\u00e9.“<\/div>\n
Zadr\u017eel nutk\u00e1n\u00ed se p\u0159ikr\u010dit, jakmile takov\u00e1 slova vy\u0161la z jeho \u00fast. Jeho vlastn\u00edm u\u0161\u00edm zn\u011bla stra\u0161n\u011b krut\u011b.<\/div>\n
„Tak\u017ee to nen\u00ed spr\u00e1vn\u00e9?“ prohl\u00e1sil James.<\/div>\n
Bill zvedl o\u010di, aby se na bratra pod\u00edval.<\/div>\n
„To jsem ne\u0159ekl, Jamesi!“ zvolal. Nesn\u00e1\u0161el to, jak je James se v\u0161\u00edm hotov\u00fd, jakmile \u0159ekne jedno slovo. Bill oto\u010dil hlavu, postavil se a p\u0159e\u0161el k jednomu z oken. St\u00e1l k Jamesovi z\u00e1dy. „To jsem ne\u0159ekl,“ zopakoval ti\u0161e. „\u0158ekl jsem, \u017ee n\u011bkte\u0159\u00ed<\/em> lid\u00e9 to pova\u017euj\u00ed za \u0161patn\u00e9. N\u011bkte\u0159\u00ed lid\u00e9, Jamesi, ne v\u0161ichni.“<\/div>\n
„Oh,“ zareagoval James ti\u0161e, zat\u00edmco sledoval bratrova z\u00e1da. Chvilku ml\u010del a p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, co mu Bill \u0159ekl, a\u0165 u\u017e objektivn\u011b, nebo ne. A pak, ne\u017e je mohl zadr\u017eet, mu z \u00fast unikla tahle slova, kter\u00e1 dol\u00e9tla pokojem a\u017e k Billov\u00fdm u\u0161\u00edm. „Mysl\u00ed\u0161 si ty, \u017ee je to \u0161patn\u00e9?“<\/p>\n

James sledoval, jak bratrovo t\u011blo ztuhlo a vlivem t\u00e9hle ot\u00e1zky strnulo. Bill se narovnal a z\u016fst\u00e1val \u010delem k oknu, zezadu to p\u016fsobilo, \u017ee se ani nehne. Ti\u0161e odpov\u011bd\u011bl. „Ne, Jamesi. J\u00e1 si nemysl\u00edm, \u017ee je to \u0161patn\u00e9. Lid\u00e9 nemaj\u00ed kontrolu nad t\u00edm, do koho se zamiluj\u00ed.“<\/div>\n

„Nemaj\u00ed?“<\/div>\n
Bill zavrt\u011bl hlavou ze strany na stranu a tolik si p\u0159\u00e1l, aby ho jeho bratr prost\u011b nechal b\u00fdt. Nicm\u00e9n\u011b i p\u0159es svoje pocity se p\u0159im\u011bl k tomu, aby klidn\u011b odpov\u011bd\u011bl: „Ne.“<\/div>\n
James z\u016fstal ti\u0161e, uv\u011bdomoval si mrzutost, je\u017e p\u0159i\u0161la s posledn\u00ed bratrovou odpov\u011bd\u00ed. Nebyl zase tak stupidn\u00ed, poznal, kdy za\u0161el moc daleko, a v\u011bd\u011bl, kdy d\u00e1t sv\u00e9mu sourozenci trochu prostoru.<\/div>\n
Zaslechl klidn\u00fd v\u00fddech a pak si pomyslel, \u017ee je vhodn\u00e9 znovu promluvit. „Matka si mysl\u00ed, \u017ee je to \u0161patn\u00e9, \u017ee? A otec?“<\/div>\n
Bill skoro nadsko\u010dil vlivem Jamesova hlasu. U\u017e m\u00e1lem zapomn\u011bl, \u017ee je s n\u00edm n\u011bkdo v m\u00edstnosti, bylo tam takov\u00e9 ticho. Nadechl se. „Nev\u00edm, Jamesi, ale h\u00e1d\u00e1m, \u017ee ano, Matka je ve sv\u00fdch n\u00e1zorech velmi\u2026 \u00fazkoprs\u00e1 a tradi\u010dn\u00ed – stejn\u011b jako otec. To v\u00ed\u0161 s\u00e1m, Jamesi.“<\/div>\n
„Hmmm.“ Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee tohle o sv\u00fdch rodi\u010d\u00edch v\u011bd\u011bl, jen si to potvrzoval. „Hej, Bille?“<\/div>\n
„Ano, Jamesi?“ op\u00e1\u010dil \u010dernovl\u00e1sek, jen\u017e se st\u00e1le d\u00edval z okna do zahrady.<\/div>\n
„Ty nejsi takov\u00fd, \u017ee?“<\/div>\n
Bill vydechl. „Jak\u00fd, Jamesi?“<\/div>\n
\n

Nastala chv\u00edle ticha, p\u0159i n\u00ed\u017e James v hlav\u011b p\u0159ehodnocoval ot\u00e1zku tak, jak byl v osmi letech schopn\u00fd.<\/p><\/div>\n

„Ty\u2026 ty nejsi takov\u00fd\u2026 ty m\u00e1\u0161 r\u00e1d d\u00edvky, spr\u00e1vn\u011b?“<\/div>\n
Bill znovu zamrzl, tentokr\u00e1t p\u0159estal i d\u00fdchat, dech se mu zadrhl v hrdle a pl\u00edce odm\u00edtaly fungovat. D\u00e1l tam nehnut\u011b st\u00e1l, z\u00edral z okna a jeho srdce vynechalo n\u011bkolik \u00fader\u016f, zat\u00edmco se rozhodovalo, jestli poslechnout adrenalin a \u0161\u00edlen\u011b zrychlit, nebo zpomalit v souladu s dechem.<\/div>\n
Jak by m\u011bl Bill odpov\u011bd\u011bt na takovou ot\u00e1zku? Pokud by odpov\u011bd\u011bl z\u00e1porn\u011b, bylo tu riziko, \u017ee se takov\u00e1 odpov\u011b\u010f okam\u017eit\u011b donese matce. A pak by se stal pro sv\u00e9 rodi\u010de ostudou. V\u0161e, co jeho matka pro sv\u00e9ho syna kdy cht\u011bla, bylo, aby vyrostl ve spo\u0159\u00e1dan\u00e9ho ob\u010dana a o\u017eenil se s kr\u00e1snou a vhodnou mladou d\u00e1mou.<\/div>\n
Bill zav\u0159el o\u010di. P\u0159ipadalo mu, \u017ee vzduch v pokoji zt\u011b\u017ekl, dopad\u00e1 na jeho t\u011blo a dr\u017e\u00ed ho na m\u00edst\u011b nev\u00eddanou silou. V u\u0161\u00edch mu rostl tlak, p\u0159es t\u011blo se mu p\u0159evalila vlna z\u00e1vrat\u011b. Lo\u017enice se mu houpala pod nohama, jako by st\u00e1l na palub\u011b nestabiln\u00ed lodi. Aby z\u00edskal rovnov\u00e1hu, chytil se r\u00e1mu okna. O\u010di st\u00e1le neotv\u00edral.<\/div>\n
Kdyby matka zjistila, co doopravdy c\u00edt\u00ed, jak\u00e9 m\u00e1 pot\u0159eby, co ho p\u0159itahuje, jej\u00ed sv\u011bt by se b\u011bhem p\u00e1r vte\u0159in z\u0159\u00edtil jako dome\u010dek z karet.<\/div>\n
Nikdy ji necht\u011bl takhle zklamat.<\/div>\n
Jeho srdce se pod vlivem t\u00e9 my\u0161lenky sev\u0159elo. Adrenalin v jeho krvi dos\u00e1hl maxima. Bill otev\u0159el pusu a ti\u0161e zalapal po dechu, kter\u00fd si v p\u0159edchoz\u00ed chv\u00edli odp\u00edral. Vyvalil o\u010di a z\u00edral na pokojnou scen\u00e9rii krajiny za oknem. Zah\u00fdbal dlan\u00ed a uv\u011bdomil si, \u017ee se st\u00e1le dr\u017e\u00ed okna, aby ust\u00e1l tlak proti sv\u00e9mu t\u011blu. M\u00e1lem omdlel pod vlivem v\u0161ech starost\u00ed a mo\u017enost\u00ed, kter\u00e9 by mohla zp\u016fsobit \u0161patn\u00e1 slova, je\u017e by vy\u0161la z jeho \u00fast.<\/p>\n

Ale nakonec se vzchopil, p\u00e1rkr\u00e1t se zhluboka nadechl, aby zahnal z\u00e1vra\u0165, kter\u00e1 ho m\u00e1lem skolila na podlahu.<\/div>\n

Mezit\u00edm James pozoroval sv\u00e9ho bratra, kter\u00fd sotva st\u00e1l na nohou.<\/div>\n
Bill otev\u0159el v\u00ed\u010dka, aby se znovu pod\u00edval do zahrady. Jeho zrak padl najednou na \u010dernou pumpu na vodu, ty\u010d\u00edc\u00ed se nad zem\u00ed a skr\u00fdvaj\u00edc\u00ed tajemstv\u00ed. N\u011bkdo by mohl b\u00fdt zklaman\u00fd, \u017ee po zah\u00fdb\u00e1n\u00ed dr\u017eadlem nepote\u010de voda. Nicm\u00e9n\u011b to dr\u017eadlo je schopn\u00e9 otev\u0159\u00edt br\u00e1nu do sv\u011bta, kter\u00fd je dnes v\u0161em naprosto nezn\u00e1m\u00fd.<\/div>\n
V\u0161em – krom\u011b Billa.<\/div>\n
A Bill, kter\u00fd v\u011bd\u011bl, jak\u00fd sv\u011bt se ukr\u00fdv\u00e1 za dr\u017eadlem vodn\u00ed pumpy, na ni te\u010f z\u00edral a p\u0159\u00e1l si, aby mohl p\u0159eb\u011bhnout p\u0159es pozemek a uniknout do bezpe\u010d\u00ed Tomovy n\u00e1ru\u010de, aby mohl mezi sebe a tu p\u0159\u00ed\u0161ernou ot\u00e1zku vlo\u017eit bari\u00e9ru 100 let.<\/p>\n

„Bille?“<\/div>\n

Bill ztuhnul, uv\u011bdomil si, kolik \u010dasu uplynulo od okam\u017eiku, kdy se ho bratr zeptal. „Hmmm?“<\/div>\n
„Nejsi takov\u00fd, \u017ee ne?“ optal se James znovu, doufal, \u017ee tentokr\u00e1t obdr\u017e\u00ed od sv\u00e9ho sourozence m\u00edsto ticha odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
Bill se naposledy pod\u00edval do zahrady, p\u0159esn\u011bji na \u010dernou pumpu, je\u017e ho spojovala s jin\u00fdm sv\u011btem, jedinou v\u011bc, kter\u00e1 ho spojovala s Tomem. A pak v mysli pronesl tichou modlitbu za odpu\u0161t\u011bn\u00ed, doufal, \u017ee to, co te\u010f \u0159ekne, nijak neovlivn\u00ed jeho vztah s dredat\u00fdm chlapcem.<\/div>\n
Polkl a stiskl r\u00e1m okna je\u0161t\u011b siln\u011bji. Ti\u0161e odpov\u011bd\u011bl: „Ne, Jamesi. Nejsem takov\u00fd.“ Na moment byl ti\u0161e, sb\u00edral s\u00edly na zbytek v\u011bty. „J\u00e1- j\u00e1\u2026 l\u00edb\u00ed se mi d\u00edvky.“<\/p>\n

Pak se rozhostilo ticho.<\/div>\n

Nic ne\u017e ticho naplnilo ka\u017ed\u00fd kout v m\u00edstnosti.<\/div>\n
Bill setrv\u00e1val naprosto nehybn\u011b, pou\u017e\u00edval okno jako podporu a shl\u00ed\u017eel na pumpu. Nen\u00e1vid\u011bl, jak mu vlastn\u00ed slova rezonovala v u\u0161\u00edch, jak se mu v hlav\u011b oz\u00fdvala le\u017e, jak se mu ta v\u011bta za\u0159ez\u00e1vala do srdce jako n\u016f\u017e.<\/div>\n
Ze zoufalstv\u00ed ho probral zvuk vrzaj\u00edc\u00ed matrace – to jak James vstal z postele.<\/div>\n
N\u00e1sledovaly sp\u011b\u0161n\u00e9 kroky pokojem a klapnut\u00ed dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Jamesi?“ ozval se Bill a oto\u010dil se, zat\u00edmco se dve\u0159e zav\u00edraly. P\u0159ejel pohledem po m\u00edstnosti.<\/div>\n
Znovu ho zabolelo u srdce.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

James opustil Billovu lo\u017enici a sp\u011bchal chodbou do sv\u00e9ho pokoje. Sna\u017eil se b\u00fdt co nejti\u0161\u0161\u00ed, aby se vyvaroval necht\u011bn\u00e9mu setk\u00e1n\u00ed s rodi\u010di. Zvl\u00e1dnul to, dostal se v bezpe\u010d\u00ed do lo\u017enice a ti\u0161e za sebou zav\u0159el dve\u0159e. P\u0159e\u0161el k posteli a sedl si na ni stejn\u00fdm zp\u016fsobem jako p\u0159edt\u00edm u Billa. Zk\u0159\u00ed\u017eil si ruce na hrudi a zad\u00edval se do zem\u011b. Bosou nohou p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po d\u0159ev\u011bn\u00e9 podlaze. Zt\u011b\u017eka vydechl a sna\u017eil se uklidnit zlost koluj\u00edc\u00ed mu v krvi, ale nevypadalo to, \u017ee by ji mohl zastavit. Mo\u017en\u00e1 \u017ee si v\u0161echno moc bral, ale nikdy p\u0159edt\u00edm se takhle nec\u00edtil.<\/p><\/div>\n

Nebo mo\u017en\u00e1 to bylo kv\u016fli tomu, \u017ee d\u016fle\u017eitost t\u00e9hle z\u00e1le\u017eitosti p\u0159ed\u010dila d\u016fle\u017eitost v\u0161ech dal\u0161\u00edch t\u00e9mat, kter\u00e1 kdy s Billem prob\u00edral.<\/div>\n
Ka\u017edop\u00e1dn\u011b se nikdy nec\u00edtil bratrovi tak vzd\u00e1len\u00fd. Jako by se mezi nimi n\u011bjak\u00fdm kouzlem objevila ze\u010f, kter\u00e1 je kv\u016fli p\u00e1r \u0161patn\u011b pou\u017eit\u00fdm slov\u016fm rozd\u011blila. V minulosti je nic neodd\u011blovalo. V\u017edycky si mohli v\u0161echno \u0159\u00edct. V\u017edycky mohli jeden druh\u00e9mu sv\u011b\u0159it v\u011bci, kter\u00e9 si nemohli nechat pro sebe a z\u00e1rove\u0148 je \u0159\u00edct matce nebo otci.<\/div>\n
A te\u010f… se v\u011bci zm\u011bnily.<\/div>\n
James st\u00e1le z\u00edral do zem\u011b s nen\u00e1vist\u00ed sm\u00edchanou se zklam\u00e1n\u00edm a zrazen\u00edm. Ti\u0161e zamumlal: „Lhal mi.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
„Hej, mami?“ oslovil Tom svou matku ti\u0161e, kdy\u017e ve\u0161el do ob\u00fdvac\u00edho pokoje a vid\u011bl ji sed\u011bt na gau\u010di a p\u0159ep\u00ednat televizn\u00ed programy. V tuhle hroznou ve\u010dern\u00ed hodinu nikdy nic ned\u00e1vali.<\/div>\n
„Ano, zlato?“ Simone zvedla pohled a setkala se s o\u010dima sv\u00e9ho syna, jen\u017e se posadil do k\u0159esla vedle pohovky.<\/div>\n
„Jenom jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel,“ pokra\u010doval Tom a zabo\u0159il hlavu do op\u011bradla. Simone vypnula televizi, aby mu v\u011bnovala plnou pozornost, a Tom se usm\u00e1l. „O tomhle l\u00e9t\u011b…“<\/div>\n
„Co s n\u00edm?“ zeptala se Simone a polo\u017eila ovlada\u010d na pr\u00e1zdn\u00e9 m\u00edsto vedle sebe.<\/div>\n
„Mus\u00edm… mus\u00edm tohle l\u00e9to jet?“ vyslovil Tom s obavami sv\u016fj dotaz. Nesn\u00e1\u0161el o tom za\u010d\u00ednat, kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee stejn\u011b nevyhraje.<\/div>\n
Ka\u017ed\u00e9 l\u00e9to on a Ava odjeli na p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f k prarodi\u010d\u016fm, tr\u00e1vili tam krom p\u00e1r t\u00fddn\u016f cel\u00e9 pr\u00e1zdniny. V\u017edycky byli prvn\u00ed t\u00fdden doma a v polovin\u011b \u010dervna odcestovali k babi\u010dce a d\u011bde\u010dkovi na zbytek l\u00e9ta.<\/div>\n
„Tome, u\u017e jsme o tom mluvili,“ \u0159ekla Simone a povzdechla si, podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00e1 t\u00edm, \u017ee si Tom o\u010dividn\u011b mysl\u00ed, \u017ee pokud ji bude otravovat dostate\u010dn\u011b dlouho, pak ho mo\u017en\u00e1, jen mo\u017en\u00e1 nech\u00e1 vyhr\u00e1t.<\/div>\n
Ale to se nikdy nestane.<\/div>\n
\n

„Mami, j\u00e1 v\u00edm, ale tentokr\u00e1t je to jin\u00fd. Miluju babi\u010dku a d\u011bdu, v\u00e1\u017en\u011b, ale dva m\u011bs\u00edce jsou hodn\u011b dlouh\u00e1 doba a j\u00e1-„<\/p><\/div>\n

„Tome, pros\u00edm,“ p\u0159eru\u0161ila ho m\u00e1ma, „Jsem si jist\u00e1, \u017ee to p\u0159e\u017eije\u0161, a Georg si ur\u010dit\u011b dok\u00e1\u017ee naj\u00edt n\u011bkoho jin\u00e9ho, s k\u00fdm se bude b\u011bhem pr\u00e1zdnin poflakovat. \u0158e\u0161\u00edme to ka\u017ed\u00fd rok.“<\/div>\n
„Ale letos je to jin\u00fd,“ zkusil to Tom znovu, m\u011bk\u010d\u00edm hlasem, z n\u011bho\u017e vyprchala ve\u0161ker\u00e1 bojovnost.<\/div>\n
Simone zt\u011b\u017eka vydechla. M\u011bla sev\u0159en\u00e9 hrdlo a zatnut\u00e9 zuby, jak se sna\u017eila nek\u0159i\u010det. Skoro ka\u017ed\u00fd rok u\u017e od z\u00e1kladn\u00ed \u0161koly se Tom zkou\u0161\u00ed vykroutit z letn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvy prarodi\u010d\u016f a ka\u017ed\u00fd rok pro\u017e\u00edvaj\u00ed on a Simone stejnou h\u00e1dku, kter\u00e1 skon\u010d\u00ed t\u00edm, \u017ee Tom k babi\u010dce a d\u011bdovi stejn\u011b odjede. \u017dena zav\u0159ela o\u010di a klidn\u011b se zeptala: „Jak se tenhle rok li\u0161\u00ed od ostatn\u00edch?“<\/div>\n
Tom sklonil hlavu a z\u00edral na podlahu. Byl ti\u0161e.<\/div>\n
Simone by nerozum\u011bla t\u00e9 jedn\u00e9 v\u011bci, kv\u016fli kter\u00e9 Tom chce z\u016fstat ve m\u011bst\u011b v\u00edc ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm. Bylo to n\u011bco, o \u010dem nikdo nev\u00ed a co nikdo nem\u016f\u017ee pochopit. Bylo to hlavn\u011b Tomovo tajemstv\u00ed – kdy\u017e se nebude po\u010d\u00edtat t\u011bch p\u00e1r ne\u00fasp\u011b\u0161n\u00fdch pokus\u016f o to, aby mu uv\u011b\u0159il Georg.<\/div>\n
Ale ani Georg to nepochopil.<\/div>\n
Jakkoliv by Tom cht\u011bl, nemohl prost\u011b otev\u0159\u00edt pusu a vyhrknout, \u017ee nechce opustit Billa.<\/p>\n

„Tome, mil\u00e1\u010dku, zkr\u00e1tka jede\u0161,“ prohl\u00e1sila Simone po minut\u011b ticha, kdy Tom nebyl schopn\u00fd cokoliv odpov\u011bd\u011bt. „V\u00ed\u0161, \u017ee se na tebe babi\u010dka a d\u011bda ka\u017ed\u00e9 l\u00e9to t\u011b\u0161\u00ed, zbo\u017e\u0148uj\u00ed, kdy\u017e maj\u00ed tebe a Avu u sebe. V\u00ed\u0161 to.“<\/div>\n

„Mami, nemohl bych tady z\u016fstat aspo\u0148 pro jednou? Pros\u00edm?“ zkusil naposled chlapec a d\u00edval se na svou matku s nad\u011bj\u00ed v o\u010d\u00edch. K\u00e9\u017e by disponoval \u0161t\u011bn\u011b\u010d\u00edm pohledem jako d\u00edt\u011b, ale bohu\u017eel tuhle schopnost nem\u011bl.<\/div>\n
Simone zavrt\u011bla hlavou a stiskla rty zp\u016fsobem nazna\u010duj\u00edc\u00edm konec diskuze. „Ne, Tome, pojede\u0161\u2026“<\/div>\n
„Ale p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed rok p\u016fjdu na vysokou, mami.“<\/div>\n
„Pak p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed l\u00e9to nebude\u0161 muset jet. Ale te\u010f m\u00e1\u0161 po\u0159\u00e1d rok \u0161koly p\u0159ed sebou a tohle bude mo\u017en\u00e1 tvoje posledn\u00ed l\u00e9to s prarodi\u010di, tak\u017ee nem\u016f\u017ee\u0161 prost\u011b jet a b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd t\u00e1born\u00edk? Bude\u0161 moct z\u016fstat doma p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed rok, dob\u0159e?“<\/div>\n
„Fajn,“ odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e Tom a zk\u0159\u00ed\u017eil pa\u017ee na hrudi, aby \u0159e\u010d\u00ed t\u011bla podpo\u0159il t\u00f3n sv\u00e9ho hlasu. Sesunul se v k\u0159esle a odvr\u00e1til od matky zrak. Jo, j\u00e1 tu p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed rok budu, ale Bill ne,<\/em> pomyslel si.<\/p>\n

Nad tou my\u0161lenkou se mu sev\u0159elo srdce a vybavilo se mu datum \u00famrt\u00ed, respektive datum Billova zmizen\u00ed. Mo\u017en\u00e1 \u017ee Bill ten rok prost\u011b utekl, ale a\u0165 u\u017e \u0161el kamkoliv, z\u0159ejm\u011b to bylo tot\u00e9\u017e, jako by byl mrtv\u00fd, kdy\u017e ho jeho vlastn\u00ed rodina poh\u0159bila a nechala vytesat do kamene datum \u00famrt\u00ed.<\/div>\n

A moment\u00e1ln\u011b bylo i m\u00edsto, kam Bill mohl ut\u00e9ct, pro Toma z\u00e1hadou.<\/div>\n
Ale pr\u00e1v\u011b te\u010f dred\u00e1\u010d dok\u00e1zal myslet hlavn\u011b na to, jak ozn\u00e1mit Billovi, \u017ee bude v l\u00e9t\u011b pry\u010d cel\u00e9 dva m\u011bs\u00edce a nebudou spolu v \u017e\u00e1dn\u00e9m kontaktu. Konec konc\u016f – \u010dlov\u011bk mohl t\u011b\u017eko zavolat do minulosti.<\/div>\n
A\u010dkoliv\u2026 To, \u017ee spolu nebudou dva m\u011bs\u00edce, nebylo to, co d\u011blalo Tomovi nejv\u011bt\u0161\u00ed starosti. V\u011bd\u011bl, \u017ee to oba n\u011bjak p\u0159e\u017eij\u00ed. Co ho<\/a> d\u011bsilo, byla Billova matka\u2026<\/div>\n
Mohl si jenom p\u0159edstavovat, jak daleko m\u016f\u017ee ta \u017eena zaj\u00edt se sv\u00fdmi svatebn\u00edmi pl\u00e1ny b\u011bhem dvou m\u011bs\u00edc\u016f – zvl\u00e1\u0161\u0165, kdy\u017e ji nebude nikdo ru\u0161it.<\/p>\n

autor: Izzap<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Allka<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Izzap P\u0159izn\u00e1n\u00ed se l\u017e\u00ed Bill vlivem ot\u00e1zky ztuhl a p\u0159estal d\u00fdchat. Jeho srdce z\u016fst\u00e1valo jedin\u00fdm org\u00e1nem, kter\u00fd se viditeln\u011b a sly\u0161iteln\u011b h\u00fdbal v jeho t\u011ble. Bu\u0161ilo s intenzitou oh\u0148ostroje vybuchuj\u00edc\u00edho na no\u010dn\u00ed obloze, rezonovalo mu v u\u0161\u00edch jako raketa nebo hyperaktivn\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[606],"tags":[],"class_list":["post-3213","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-turn-back-time"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3213","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3213"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3213\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3213"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3213"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3213"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}