{"id":3214,"date":"2015-03-25T15:10:00","date_gmt":"2015-03-25T14:10:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3203"},"modified":"2015-03-25T15:10:00","modified_gmt":"2015-03-25T14:10:00","slug":"chlapec-z-obrazu-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/03\/25\/chlapec-z-obrazu-2-2\/","title":{"rendered":"Chlapec z obrazu 2\/2"},"content":{"rendered":"
pokra\u010dov\u00e1n\u00ed<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
\n

Kolem kr\u00e1mku proch\u00e1zel mnohokr\u00e1t, le\u010d nikdy nestiskl kliku a neve\u0161el. Dan\u00e9mu slovu v\u0161ak dost\u00e1t nemohl, st\u00e1le m\u011bl podobu \u010dlov\u011bka z pl\u00e1tna v hlav\u011b. Zjevoval se mu ve sp\u00e1nku, ale nikdy na n\u011bho nepromluvil. Pouze ml\u010dky st\u00e1val naproti n\u011bmu a usm\u00edval se. Poka\u017ed\u00e9, jak procitl ze snu, vybavila se mu slova star\u00e9ho obchodn\u00edka. Hn\u011bdoo\u010dk\u016fv \u00fasm\u011bv byl tajemn\u00fd. Jako by skute\u010dn\u011b v\u011bd\u011bl v\u00edc ne\u017e v\u011bt\u0161ina b\u011b\u017en\u00fdch smrteln\u00edk\u016f.<\/p><\/div>\n

St\u00fdskalo se mu. Nebyl typem \u010dlov\u011bka, kter\u00fd by za n\u011bk\u00fdm smutnil, kdy\u017e od n\u011bho ode\u0161el. Snad proto, \u017ee si k nikomu nikdy nevytvo\u0159il tak siln\u00e9 pouto, je\u017e by nebyl schopen \u00fapln\u011b zp\u0159etrhat. Proto byl s\u00e1m zasko\u010den, jakmile si uv\u011bdomil, \u017ee mu obraz sch\u00e1z\u00ed. Nep\u0159edstavoval pro n\u011bho jen pouh\u00fd portr\u00e9t, byl n\u011b\u010d\u00edm v\u00edc. Jak snadn\u00e9 bylo vzpl\u00e1t k n\u011bmu l\u00e1skou a jak krut\u00e9 bylo nedost\u00e1vat ji nazp\u011bt. A co vlastn\u011b \u010dekal? Copak podobizna mohla jeho city op\u011btovat?<\/p>\n

Podle slov chlapce z obrazu byla prav\u00e1 l\u00e1ska jen jedna a Toma zaj\u00edmalo, jakou podobu m\u00e1. Milostn\u00fdch vzplanut\u00ed pro\u017eil n\u011bkolik. Stejn\u011b rychle jako plamen vzpl\u00e1l, v\u0161ak i pohasl. Najednou tu nebylo nic. Byl sk\u00e1lopevn\u011b p\u0159esv\u011bd\u010den, \u017ee na osudovou l\u00e1sku dosud nenarazil. Tro\u0161ku pochyboval, \u017ee ji jednoho dne najde. Byl v tomhle sm\u011bru dosti skeptick\u00fd. A co kdy\u017e n\u011bkter\u00fdm nebylo p\u0159edur\u010deno, aby ji nalezli? T\u0159eba ji sm\u00ed pro\u017e\u00edt jen p\u00e1r vyvolen\u00fdch. Mo\u017en\u00e1 si ji \u010dlov\u011bk mus\u00ed n\u011bjak zaslou\u017eit. A\u010d se t\u011bmito \u00favahami zab\u00fdval denn\u011b, k \u017e\u00e1dn\u00e9mu z\u00e1v\u011bru nedo\u0161el.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Zastavil se na chodn\u00edku a zad\u00edval se na dve\u0159e. Ka\u017ed\u00fd den sem po n\u011bkolik let zcela z\u00e1m\u011brn\u011b sm\u011b\u0159ovaly jeho kroky. Netu\u0161il, jak\u00fd m\u00e1 v\u00fdznam proch\u00e1zet se kolem toho m\u00edsta, nejsp\u00ed\u0161 to jak\u00fdkoli smysl postr\u00e1dalo a chod\u00edval sem pouze ze zvyku a setrva\u010dnosti. Poka\u017ed\u00e9 se opakovalo to sam\u00e9. Z\u016fstal st\u00e1t, n\u011bkolik chvil hypnotizoval o\u010dima sklen\u011bnou v\u00fdpl\u0148 dve\u0159\u00ed, a\u017e se nakonec roze\u0161el sm\u011brem pry\u010d. Dnes v\u0161ak stla\u010dil kliku a z\u00e1hy se ocitl uvnit\u0159. Okam\u017eit\u011b za\u010dal prozkoum\u00e1vat prostor, aby zjistil, kolik se tu toho zm\u011bnilo. B\u00fdval tu denn\u011b, tak\u017ee by dok\u00e1zal naprosto v\u011brohodn\u011b popsat, co kde stoj\u00ed. Nevynechal by jedin\u00fd detail.<\/div>\n
Za sv\u00fdmi z\u00e1dy usly\u0161el \u0161ramot, proto se oto\u010dil a jeho pohled se st\u0159etl s o\u010dima mu\u017ee, jemu\u017e by odhadoval kolem \u010dty\u0159ic\u00edtky. Slab\u011b k\u00fdvl hlavou, na jin\u00fd druh pozdravu se pro tuto chv\u00edli nezmohl. Byl p\u0159ekvapen\u00fd, jeliko\u017e si byl jist, \u017ee tu najde b\u011blovlas\u00e9ho p\u00e1na. Nakoukl i za pult\u00edk, u n\u011bj\u017e obvykle sed\u00e1val. Posledn\u00edm m\u00edstem, kam zam\u00ed\u0159ily jeho kroky, byla zadn\u00ed \u010d\u00e1st kr\u00e1mku, kde p\u0159ed n\u011bkolika lety spole\u010dn\u011b sed\u011bli na \u017eidl\u00edch. T\u0159eba bude star\u00fd p\u00e1n pr\u00e1v\u011b tam.<\/p>\n

„Hled\u00e1te n\u011bkoho?“ Oslovil ho hlas, o n\u011bm\u017e byl Tom p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee pat\u0159\u00ed mu\u017ei, jeho\u017e p\u0159ed p\u00e1r minutami zdravil.<\/div>\n

„Majitele.“ \u0158ekl nakonec, koho se sna\u017e\u00ed sehnat. T\u0159eba mu pom\u016f\u017ee a bude v\u011bd\u011bt, kde star\u00fd p\u00e1n je.<\/div>\n
„To jsem j\u00e1.“ Sd\u011blil mu chladn\u011b a \u010dekal, co od n\u011bho chce. „Co v\u00e1s za mnou p\u0159iv\u00e1d\u00ed? Nic nenesete, tak\u017ee prod\u00e1vat pravd\u011bpodobn\u011b nechcete.“<\/div>\n
„Kde je ten p\u00e1n?“ Zaj\u00edmal se o osud obchodn\u00edka, jen\u017e mu p\u0159ed lety vypr\u00e1v\u011bl p\u0159\u00edb\u011bh o zvl\u00e1\u0161tn\u00edm chlapci a za n\u00edm\u017e dnes p\u0159i\u0161el s obrovskou \u017e\u00e1dost\u00ed, j\u00ed\u017e snad vyhov\u00ed. Nechystal se toti\u017e \u017e\u00e1dat pr\u00e1v\u011b m\u00e1lo.<\/div>\n
„Jak\u00fd p\u00e1n?“ Star\u0161\u00ed ze dvojice nerozum\u011bl, na koho se pt\u00e1. Pozorn\u011b si ho znovu prohl\u00e9dl, aby se usv\u011bd\u010dil v dojmu, jen\u017e nabyl p\u0159edt\u00edm. Nevypadal jako lid\u00e9, kte\u0159\u00ed sem b\u011b\u017en\u011b chod\u00edvali. Dokonce by se domn\u00edval, \u017ee se tu ocitl omylem. Nehodil se sem. A\u010dkoli na druhou stranu mohl b\u00fdt jedn\u00edm z t\u011bch snob\u016f, co vykupovali staro\u017eitnosti, za velk\u00e9 pen\u00edze je nech\u00e1vali restaurovat a za\u0159izovali si jimi d\u016fm.<\/div>\n
„Ten, kter\u00e9mu to tu pat\u0159ilo. Je men\u0161\u00ed postavy, \u0161t\u00edhl\u00fd, m\u00e1 b\u00edl\u00e9 vlasy a \u0161patn\u011b chod\u00ed.“ Pokusil se mu popisem p\u0159ibl\u00ed\u017eit podobu hledan\u00e9 osoby.<\/div>\n
„Vy hled\u00e1te m\u00e9ho str\u00fdce, \u017ee?“ K Tomov\u011b \u00falev\u011b se ten, jen\u017e s\u00e1m sebe nazval majitelem tohoto kr\u00e1mku, snad kone\u010dn\u011b dovt\u00edpil, za k\u00fdm p\u0159i\u0161el.<\/div>\n
„Pokud byl p\u0159ed deseti lety majitelem on, pak ano.“<\/div>\n
„Str\u00fdc zem\u0159el. P\u0159edloni na podzim.“<\/p>\n

Toma ta zpr\u00e1va zas\u00e1hla. Star\u00e9ho p\u00e1na neznal, nev\u011bd\u011bl o n\u011bm krom vypr\u00e1v\u011bn\u00e9ho p\u0159\u00edb\u011bhu zhola nic, p\u0159esto ho zabolelo na prsou. Kdy\u017e se nad t\u00edm zamyslel, mohl p\u0159edpokl\u00e1dat, \u017ee nebude na\u017eivu. Bylo to deset let, co s n\u00edm hovo\u0159il, a u\u017e tehdy byl hodn\u011b st\u00e1r. Tuhle mo\u017enost si v\u0161ak ani na vte\u0159inu nep\u0159ipustil.<\/div>\n

„Mo\u017en\u00e1 v\u00e1m budu moct pomoci j\u00e1.“ Nab\u00eddl mu svoje slu\u017eby obchodn\u00edk\u016fv synovec, jen\u017e kr\u00e1mek vedl v\u00edcem\u00e9n\u011b pro slovo, kter\u00e9 sv\u00e9mu str\u00fdci dal, a taky trochu ze sentimentu, jen\u017e v n\u011bm m\u00edsto probouzelo. Jako mlad\u0161\u00ed zde str\u00e1vil spoustu \u010dasu a m\u011bl to tu r\u00e1d. Bylo nad jeho s\u00edly se s kr\u00e1mkem rozlou\u010dit a ze dne na den ho zav\u0159\u00edt.<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem… P\u0159i\u0161el jsem n\u011bco koupit.“ Prozradil mu Tom, co je d\u016fvodem jeho n\u00e1v\u0161t\u011bvy. „Cht\u011bl bych koupit ten obraz.“<\/div>\n
„Jak\u00fd obraz?“ Zeptal se a rozhl\u00e9dl se kolem sebe. Obraz\u016f tu pravda moc nebylo, pamatoval si ka\u017ed\u00fd jeden z nich, ale nemohl tu\u0161it, po jak\u00e9m zatou\u017eil z\u00e1kazn\u00edk p\u0159ed n\u00edm.<\/div>\n
„Ten portr\u00e9t.“<\/div>\n
„Portr\u00e9t?“ Podivil se nyn\u011bj\u0161\u00ed majitel a poode\u0161el k m\u00edstu, kde byly vystaveny v\u00fdtvory s d\u0159ev\u011bn\u00fdmi r\u00e1my. Po\u017eadavek ho zasko\u010dil. Obrazy se prob\u00edral n\u011bkolikr\u00e1t, pozorn\u011b si je prohl\u00ed\u017eel a \u017e\u00e1dn\u00e1 podobizna mezi nimi nebyla. Z\u00e1ti\u0161\u00ed, krajiny, abstraktn\u00ed d\u00edla, nic dal\u0161\u00edho. „\u017d\u00e1dn\u00fd tu nem\u00e1m. Jak je to dlouho, co jste ho tu vid\u011bl?“ Zeptal se, ne\u017e se podruh\u00e9 vrhl do prohl\u00ed\u017een\u00ed obraz\u016f. A\u010d bylo nemo\u017en\u00e9, aby si podobizny nev\u0161iml. Je\u0161t\u011b ne\u017e za\u010dal hledat, byl si t\u00e9m\u011b\u0159 jist, \u017ee tu portr\u00e9t nikdy nevid\u011bl.<\/p>\n

„Deset let,“ hlesl Tom. Mu\u017e ustal v \u010dinnosti a p\u0159ehnan\u011b pomalu se obr\u00e1til ke sv\u00e9mu z\u00e1kazn\u00edkovi nev\u011b\u0159\u00edce sv\u00fdm u\u0161\u00edm. Narovnal se a up\u0159en\u011b na n\u011bj hled\u011bl. Tom uva\u017eoval, zda v jeho o\u010d\u00edch p\u0159evl\u00e1d\u00e1 sp\u00ed\u0161 \u00fa\u017eas, v\u00fdsm\u011bch nebo soucit. „Namaloval ho v\u00e1\u0161 str\u00fdc.“ Ujal se znovu slova s \u00famyslem up\u0159esnit mu, jak by m\u011bl obraz vypadat. Odm\u00edtal p\u0159ipustit skute\u010dnost, \u017ee tu nen\u00ed. Musel tu b\u00fdt. N\u011bkde ur\u010dit\u011b. „Byl na n\u011bm vypodobn\u011bn \u010dernovlas\u00fd chlapec s pronikav\u00fdma hn\u011bd\u00fdma o\u010dima. Ur\u010dit\u011b jste ho vid\u011bl, str\u00fdc v\u00e1m o n\u011bm jist\u011b vypr\u00e1v\u011bl.“ Tom\u016fv hlas byl s ka\u017ed\u00fdm t\u00f3nem nal\u00e9hav\u011bj\u0161\u00ed. Z\u00e1rove\u0148 v n\u011bm nar\u016fstalo zoufalstv\u00ed, proto\u017ee mu\u017e naproti se netv\u00e1\u0159il, \u017ee by v\u011bd\u011bl, o \u010dem je \u0159e\u010d.<\/div>\n

„Mysl\u00edte Hn\u011bdoo\u010dka?“ Zeptal se znenad\u00e1n\u00ed a Tomovo srdce posko\u010dilo radost\u00ed. Tak p\u0159ece jen o tom portr\u00e9tu v\u00ed.<\/div>\n
„Ano. Koup\u00edm ho. Nez\u00e1le\u017e\u00ed mi na cen\u011b. D\u00e1m v\u00e1m, kolik si \u0159eknete.“ Nebyl nijak rozhazova\u010dn\u00fd, ka\u017edou investici p\u0159edem d\u016fkladn\u011b zv\u00e1\u017eil. V tomto p\u0159\u00edpad\u011b mu bylo jedno, kolik by m\u011bl zaplatit. Tak moc tou\u017eil obraz vlastnit. Po ni\u010dem jin\u00e9m neprahl tolik.<\/div>\n
„Str\u00fd\u010dek ten obraz zbo\u017e\u0148oval a byl na n\u011bj velice py\u0161n\u00fd.“ Mu\u017e se op\u0159el o pult za sebou, p\u0159ek\u0159\u00ed\u017eil si ruce na prsou a zad\u00edval se kamsi p\u0159ed sebe. „St\u0159e\u017eil ho jako oko v hlav\u011b. A\u010d o n\u011bm n\u011bkolikr\u00e1t mluvil, nikdy n\u00e1m ho neuk\u00e1zal. M\u016fj otec si z n\u011bho utahoval a tvrdil, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00fd obraz beztak neexistuje. J\u00e1 s\u00e1m jsem ho vid\u011bl jednou.“<\/div>\n
„Jen jednou?“ Podivil se Tom. Chod\u00edval se na n\u011bj d\u00edvat den co den n\u011bkolik t\u00fddn\u016f, mohl se j\u00edm hodiny neru\u0161en\u011b kochat, zat\u00edmco \u010dlenovi rodiny star\u00e9ho p\u00e1na se po\u0161t\u011bstilo pouze jedinkr\u00e1t onu n\u00e1dheru spat\u0159it.<\/p>\n

„Ano. Bylo to p\u00e1r t\u00fddn\u016f p\u0159edt\u00edm, ne\u017e str\u00fd\u010dek zem\u0159el.“ Up\u0159esnil, kdy poprv\u00e9 obraz uvid\u011bl a p\u0159esv\u011bd\u010dil se o jeho existenci na vlastn\u00ed o\u010di. „Ke konci mu ub\u00fdvalo sil, tak jsem mu chod\u00edval vypom\u00e1hat. Pravda, moc pr\u00e1ce tu nikdy nebylo. Ten den jsem d\u00e1val dohromady \u00fa\u010dty, to si pamatuji p\u0159esn\u011b.“<\/div>\n

Sed\u011bl v men\u0161\u00edm kumb\u00e1lku, jen\u017e od obchodu odd\u011bloval akor\u00e1t z\u00e1v\u011bs, a usly\u0161el cinknut\u00ed. Nejprve mu nev\u011bnoval p\u0159\u00edli\u0161 pozornosti. Zaposlouchal se po\u0159\u00e1dn\u011b teprve ve chv\u00edli, kdy se ozval zvoniv\u00fd sm\u00edch a vzru\u0161en\u00fd chlapeck\u00fd hlas. Nerozum\u011bl jednotliv\u00fdm slov\u016fm ani ne tak z d\u016fvodu, \u017ee by byla vy\u0159\u010dena p\u0159\u00edli\u0161 ti\u0161e, jako sp\u00ed\u0161 proto, \u017ee doty\u010dn\u00fd hovo\u0159il rychle. Jako by m\u011bl m\u00e1lo \u010dasu a spoustu toho, co mus\u00ed \u0159\u00edct.<\/em><\/div>\n
„Str\u00fdc p\u0159i\u0161el za mnou, odemkl sk\u0159\u00ed\u0148 a vyt\u00e1hl z n\u00ed n\u011bco zabalen\u00e9ho do b\u00edl\u00e9ho pl\u00e1tna. To po chv\u00edli rozbalil a usm\u00e1l se. Nat\u00e1hl jsem krk a spat\u0159il jsem ho.<\/em> Jen na p\u00e1r vte\u0159in, ale stihl jsem si ho prohl\u00e9dnout. N\u00e1dhern\u00e1 bytost.“ Zhodnotil a usm\u00e1l se. Kdyby se ho n\u011bkdo zeptal, co m\u011bl \u010dlov\u011bk na pl\u00e1tn\u011b na sob\u011b, nevzpomn\u011bl by si. O jeho o\u010d\u00edch by v\u0161ak dok\u00e1zal rozpr\u00e1v\u011bt hodiny. Byly t\u00edm, co mu nejv\u00edce uv\u00edzlo v pam\u011bti.<\/div>\n
„A d\u00e1l?“ Nal\u00e9hal Tom a p\u0159ibl\u00ed\u017eil se o krok k mu\u017ei.<\/div>\n
„Odnesl ho.“<\/div>\n
„Prodal ho?!“ O Toma se za\u010daly pokou\u0161et mr\u00e1koty. Se star\u00fdm p\u00e1nem mluvil chv\u00edli a nabyl dojmu, \u017ee by portr\u00e9t nikdy neprodal. Byl p\u0159esv\u011bd\u010den, \u017ee pro n\u011bho m\u00e1 nevy\u010d\u00edslitelnou hodnotu a ani v\u0161echny pen\u00edze sv\u011bta ho nem\u016f\u017eou zaplatit. P\u0159esto sem dnes zav\u00edtal s \u00famyslem p\u0159esv\u011bd\u010dit ho, aby mu obraz prodal. N\u011bco mu \u0159\u00edkalo, \u017ee m\u00e1-li n\u011bkdo \u0161anci z\u00edskat podobiznu Hn\u011bdoo\u010dka, je to on. A te\u010f se m\u00e1 sm\u00ed\u0159it s t\u00edm, \u017ee obraz byl prod\u00e1n, a odej\u00edt dom\u016f s pr\u00e1zdnou?<\/p>\n

„Ne\u0159ekl bych, \u017ee prodal. Sp\u00ed\u0161 to byl sm\u011bnn\u00fd obchod.“ Up\u0159esnil majitel kr\u00e1mku a za\u0161el za pult. Oto\u010den\u00fd k Tomovi z\u00e1dy otev\u0159el n\u011bkolik z\u00e1suvek a z\u00e1hy je zase zav\u0159el. Obsahem jedn\u00e9 z nich se ale p\u00e1r chvil prob\u00edral, jako by n\u011bco hledal.<\/div>\n

„Vy jste Tom, \u017ee ano?“ Tahle ot\u00e1zka t\u00e1zan\u00e9mu vyrazila dech. Netu\u0161il, odkud m\u016f\u017ee zn\u00e1t jeho jm\u00e9no. Jedin\u011b snad \u017ee by na n\u011bho star\u00fd p\u00e1n nezapomn\u011bl a vypr\u00e1v\u011bl o n\u011bm sv\u00e9mu synovci. Pro\u010d by to d\u011blal, v\u0161ak nev\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„Odkud…?“<\/div>\n
„Str\u00fd\u010dek \u0159\u00edkal, \u017ee se Tom jednou vr\u00e1t\u00ed.“ Vysv\u011btlil, kde p\u0159i\u0161el k domn\u011bnce, \u017ee p\u0159ed n\u00edm stoj\u00ed pr\u00e1v\u011b ten Tom, o n\u011bm\u017e mu str\u00fdc vypr\u00e1v\u011bl. Byl si jist\u00fd, \u017ee za n\u00edm jednoho dne znovu zav\u00edt\u00e1. Opakoval to dokola a dod\u00e1val, \u017ee se ho u\u017e nedo\u010dk\u00e1. V\u017edy mu za to vynadal. Zlobilo ho, kdy\u017e vedl takov\u00e9 \u0159e\u010di. Jen\u017ee m\u011bl pravdu. Tom skute\u010dn\u011b p\u0159i\u0161el, av\u0161ak p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b. „N\u011bco v\u00e1m m\u00e1m p\u0159edat.“ Pronesl tajemn\u011b a polo\u017eil dla\u0148 na d\u0159evo. Tom p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e a \u010dekal, a\u017e zvedne ruku a odtajn\u00ed mu, co je pod n\u00ed skryto. „Pozn\u00e1v\u00e1te to?“ Na d\u0159ev\u011bn\u00e9 desce p\u0159ed n\u00edm le\u017eel st\u0159\u00edbrn\u00fd medailon. Tom zalapal po dechu, pod\u00edval se na obchodn\u00edka, a kdy\u017e se do\u010dkal souhlasn\u00e9ho k\u00fdvnut\u00ed, vzal ho do ruky. Samoz\u0159ejm\u011b \u017ee ho poznal. Okam\u017eit\u011b.<\/p>\n

„To je p\u0159ece ten, co m\u011bl na obrazu.“ Vydechl u\u017easle a b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f ho pohladil. Bylo to neskute\u010dn\u00e9. P\u0159esto\u017ee byl \u0161perk z kovu, nebyl chladn\u00fd, ale h\u0159\u00e1l ho do dlan\u00ed. Pova\u017eoval to za z\u00e1zrak.<\/div>\n

„To je to, co str\u00fdc vym\u011bnil za obraz.“ Odtajnil mu, kde k p\u0159\u00edv\u011bsku p\u0159i\u0161el. „Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed v\u011bci\u010dka, jen co je pravda. Bude jist\u011b n\u011bkolik des\u00edtek let star\u00e1 a nikde ani \u0161kr\u00e1bnut\u00ed. Podivn\u00fd kov.“<\/div>\n
„M\u016f\u017eu?“ Tom po\u017e\u00e1dal o svolen\u00ed, zda by mohl nahl\u00e9dnout, co v sob\u011b medailonek skr\u00fdv\u00e1.<\/div>\n
„Jist\u011b, v\u0161ak je v\u00e1\u0161.“ P\u0159ik\u00fdvl a nat\u00e1hl krk, \u010dekaje na to, zda se Tomovi po\u0161t\u011bst\u00ed medailon otev\u0159\u00edt. Pokou\u0161el se o to, ale marn\u011b.<\/div>\n
„\u0158ekl jste, \u017ee je m\u016fj?“ Uji\u0161\u0165oval se, kdy\u017e vzdal pokusy dostat se do medailonu. Co skr\u00fdv\u00e1, m\u00e1 pravd\u011bpodobn\u011b z\u016fstat tajemstv\u00edm nav\u017edy. Stejn\u011b jako Hn\u011bdoo\u010dkova prav\u00e1 identita.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b. Str\u00fd\u010dek mi nak\u00e1zal d\u00e1t ten medailon Tomovi, a\u017e se tu objev\u00ed. Pov\u00eddal n\u011bco v tom smyslu, \u017ee pro v\u00e1s bude \u00fat\u011bchou.“<\/div>\n
„To nejde,“ zavrt\u011bl odm\u00edtav\u011b hlavou, a\u010d si s\u00e1m pohr\u00e1val s my\u0161lenkou, \u017ee by ho pr\u00e1v\u011b o tohle poprosil. Nem\u011bl na to pr\u00e1vo.<\/div>\n
„Mn\u011b \u017e\u00e1dn\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed nep\u0159inese a v\u00e1m ud\u011bl\u00e1 radost.“ S t\u011bmito slovy mu zav\u0159el dla\u0148, kterou k n\u011bmu nat\u00e1hl, a v\u011bnoval mu \u00fasm\u011bv. Str\u00fd\u010dkovo posledn\u00ed p\u0159\u00e1n\u00ed splnil a tu\u0161il, \u017ee u Toma bude v dobr\u00fdch rukou. Str\u00fdc mu tvrdil, \u017ee tu nebyl ponech\u00e1n pro n\u011bho jako odm\u011bna za odvedenou pr\u00e1ci, ale pr\u00e1v\u011b jako vzpom\u00ednka pro tohoto mlad\u00e9ho mu\u017ee. Pro Toma.<\/div>\n
\n

~*~<\/p><\/div>\n

\n

Tom od sebe odstr\u010dil pr\u00e1zdn\u00fd \u0161\u00e1lek a za\u0161m\u00e1tral v kapse, odkud vylovil to nejcenn\u011bj\u0161\u00ed, co moment\u00e1ln\u011b vlastnil. Vlastn\u011b za cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot mu nepat\u0159ilo nic vz\u00e1cn\u011bj\u0161\u00edho. M\u011bl ho po\u0159\u00e1d u sebe a ka\u017edou chvilku se s n\u00edm mazlil. Uva\u017eoval nad t\u00edm, \u017ee by si ho p\u0159ipnul na krk, ale n\u011bco mu to nedovolovalo. Tak\u017ee st\u0159\u00edbrn\u00fd medailonek nosil v kapse a ka\u017edou chvilku kontroloval, jestli ho neztratil. Nikdy by si to neodpustil.<\/p><\/div>\n

„D\u00e1te si je\u0161t\u011b n\u011bco?“ Ozvalo se mu nad hlavou, zrovna kdy\u017e ukazov\u00e1\u010dkem pohladil kov. St\u00e1le z n\u011bho s\u00e1lalo teplo. U jeho stolku st\u00e1la serv\u00edrka, zv\u011bdav\u00fdm pohledem si ho prohl\u00ed\u017eela a skoro to p\u016fsobilo, jako by se ho cht\u011bla na n\u011bco zeptat a rozhodn\u011b ne na to, zda m\u00e1 je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed. Nejprve cht\u011bl odm\u00edtnout a zaplatit, ale v posledn\u00ed chv\u00edli si to rozmyslel.<\/div>\n
„Ananasov\u00fd d\u017eus. D\u00edky.“ Pokusil se o \u00fasm\u011bv, a\u010dkoli to nebylo snadn\u00e9. Vy\u017eaduje hodn\u011b um\u011bn\u00ed usm\u00e1t se, krv\u00e1c\u00ed-li \u010dlov\u011bku srdce. Nikdy se neum\u011bl dob\u0159e p\u0159etva\u0159ovat, byl pro ostatn\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 \u010diteln\u00fd. Sle\u010dna p\u0159ik\u00fdvla a zmizela.<\/p>\n

S medailonem v ruce uva\u017eoval nad vypr\u00e1v\u011bn\u00edm majitele vete\u0161nictv\u00ed. Opravdu se to stalo, nebo mu jen v\u011b\u0161el bul\u00edky na nos? Pokud to byla pravda, tak si pro obraz p\u0159i\u0161el s\u00e1m Hn\u011bdoo\u010dko, odnesl ho nezn\u00e1mo kam a na opl\u00e1tku na m\u00edst\u011b zanechal \u0161perk. Tom m\u011bl chu\u0165 pochybovat. Mysl\u00ed mu v\u00ed\u0159ilo tolik ot\u00e1zek. Pro\u010d se na obraz nep\u0159i\u0161el pod\u00edvat d\u0159\u00edv, ale a\u017e po tolika letech? Jak mohl v\u011bd\u011bt, \u017ee sv\u00e9ho \u010dlov\u00ed\u010dka najde pr\u00e1v\u011b tam? Ne\u0159\u00edkal, \u017ee si kr\u00e1mek otev\u0159el a\u017e pozd\u011bji? Jak mohl o jeho existenci Hn\u011bdoo\u010dko v\u011bd\u011bt?<\/div>\n

Synovec star\u00e9ho p\u00e1na mluvil o chlapeck\u00e9m hlasu, to Toma zar\u00e1\u017eelo. Hn\u011bdoo\u010dko p\u0159ece musel b\u00fdt d\u00e1vno dosp\u011bl\u00fdm mu\u017eem. V\u0161ichni lid\u00e9 st\u00e1rli. Nikdo nez\u016fst\u00e1val nav\u017edy ml\u00e1d, a\u010d by si to t\u0159eba p\u0159\u00e1l. Pravdu o tom, kdo si obraz odnesl, znali jen dva lid\u00e9. Star\u00fd p\u00e1n a ten \u010dlov\u011bk. Tom se to nedozv\u00ed nikdy. A\u0165 u\u017e portr\u00e9t pat\u0159il v tuhle chv\u00edli komukoli, doufal, \u017ee ho m\u00e1 r\u00e1d alespo\u0148 z poloviny jako on.<\/div>\n
Ve skrytu du\u0161e si v\u0161ak p\u0159\u00e1l, aby to byla pravda. Cht\u011bl, aby si ho odnesl pr\u00e1v\u011b Hn\u011bdoo\u010dko, nebo\u0165 jedin\u011b tak by m\u011bl naprostou jistotu, \u017ee ten \u0161perk, co dr\u017e\u00ed v ruce, skute\u010dn\u011b kdysi pat\u0159il jemu. Zdobil jeho \u0161t\u00edhlou \u0161\u00edji, houpal se na n\u00ed, a kdy\u017e m\u011bl chlapec dlouhou chv\u00edli nebo byl nerv\u00f3zn\u00ed, hr\u00e1l si s n\u00edm. N\u011bkdy, kdy\u017e na okam\u017eik uv\u011b\u0159il, \u017ee se Hn\u011bdoo\u010dko skute\u010dn\u011b p\u0159i\u0161el pod\u00edvat na sv\u016fj portr\u00e9t a odnesl si ho s sebou, Tom p\u0159em\u00fd\u0161lel, kde k medailonu p\u0159i\u0161el. Dostal ho darem, nebo si ho s\u00e1m po\u0159\u00eddil? Mohl jej taky naleznout. Vym\u00fd\u0161lel si nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed p\u0159\u00edb\u011bhy, poka\u017ed\u00e9 dok\u00e1zal p\u0159ij\u00edt s n\u011bjakou novou teori\u00ed. Jako by byl na chvilku op\u011bt t\u00edm d\u00edt\u011btem, v jeho\u017e fantazii se rodily nov\u00e9 sv\u011bty. Zda n\u011bkter\u00e1 z jeho domn\u011bnek byla pravdiv\u00e1 nebo aspo\u0148 bl\u00edzko pravd\u011b, netu\u0161il.<\/p>\n

Tom si podep\u0159el rukou bradu, sev\u0159el p\u0159\u00edv\u011bsek v dlani a rozhl\u00e9dl se kolem sebe. V\u016fbec netu\u0161il, jak se tady vlastn\u011b ocitl. V t\u00e9to \u010d\u00e1sti m\u011bsta nikdy nebyl, neznal to tu. Bezmy\u0161lenkovit\u011b se proch\u00e1zel ulicemi, bez z\u00e1jmu m\u00edjel lidi, a\u017e se ne\u010dekan\u011b zastavil, a kdy\u017e se rozhl\u00e9dl, uv\u011bdomil si, \u017ee si p\u011bkn\u011b za\u0161el. Ne\u017e se ale vydal zji\u0161\u0165ovat, kudy se nejrychleji dostane dom\u016f, za\u0161el si na k\u00e1vu do prvn\u00ed kav\u00e1rny, na ni\u017e natrefil. Sed\u011bl v n\u00ed zhruba hodinu, st\u0159\u00eddav\u011b naslouchal \u00fatr\u017ek\u016fm rozhovor\u016f lid\u00ed okolo a uva\u017eoval nad chlapcem z obrazu.<\/div>\n

Svla\u017eil \u00fasta v obl\u00edben\u00e9m n\u00e1poji, kter\u00fd p\u0159ed n\u011bj postavila serv\u00edrka, a n\u011bkolikr\u00e1t dou\u0161ek p\u0159evalil v \u00fastech. Chystal se to ihned zopakovat, kdy\u017e v tom zaslechl klav\u00edrn\u00ed t\u00f3ny. Melodii neznal, nikdy ji nesly\u0161el, a p\u0159esto\u017ee ho nikdy tento druh hudby neoslovoval, n\u011bco zp\u016fsobovalo, \u017ee naslouchal. D\u011blo se n\u011bco neuv\u011b\u0159iteln\u00e9ho, t\u00f3ny byly tkliv\u00e9 a m\u011bly by ho tedy dostat do melancholick\u00e9 n\u00e1lady, on se v\u0161ak p\u0159istihl, \u017ee se bla\u017een\u011b usm\u00edv\u00e1. Oto\u010dil se do m\u00edst, odkud hudba vych\u00e1zela, a spat\u0159il d\u00edvku sed\u00edc\u00ed za pi\u00e1nem se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima. Nech\u00e1pal, jak n\u011bkdo m\u016f\u017ee hr\u00e1t, ani\u017e by se d\u00edval na ruce, fascinovalo ho to. S\u00e1m by z n\u00e1stroje nedok\u00e1zal vyloudit jedin\u00fd t\u00f3n, kde\u017eto ona poslepu dovedla zahr\u00e1t dokonalou symfonii.<\/p>\n

„Je tady volno?“ Ozvalo se mu nad hlavou. Odtrhl tedy pohled od d\u00edvky a vzhl\u00e9dl. Jeho srdce vynechalo n\u011bkolik \u00fader\u016f. Musel ho \u0161\u00e1lit zrak. Tom se rozhl\u00e9dl kolem sebe, n\u011bkolik stolk\u016f bylo voln\u00fdch. P\u0159esto p\u0159istoupil k n\u011bmu a cht\u011bl si p\u0159isednout. Slab\u011b p\u0159ik\u00fdvl a p\u0159ihl\u00ed\u017eel, jak odtahuje \u017eidli a posazuje se na ni.<\/div>\n

„D\u00e1m si… To, co m\u00e1 on.“ Uk\u00e1zal nov\u011b p\u0159\u00edchoz\u00ed na sklenici s rozpit\u00fdm d\u017eusem a obda\u0159il serv\u00edrku \u00fasm\u011bvem. Nato za\u010dal listovat \u010dasopisem a chystal se do n\u011bho za\u010d\u00edst. Jeho o\u010di v\u0161ak p\u0159it\u00e1hl p\u0159edm\u011bt le\u017e\u00edc\u00ed na stole. „To je moc p\u011bkn\u00fd p\u0159\u00edv\u011bsek,“ zhodnotil ho a se z\u00e1jmem si ho prohl\u00e9dl. Tom nebyl schopen jedin\u00e9ho slova \u010di pohybu. Jen strnule sed\u011bl na m\u00edst\u011b a z\u00edral na osobu naproti sob\u011b. Krat\u0161\u00ed \u010dern\u00e9 vlasy m\u011bl s\u010desan\u00e9 dozadu, tmav\u00e9 o\u010di m\u011bl or\u00e1movan\u00e9 \u010dernou tu\u017ekou a nepatrn\u011b se usm\u00edval. Byl to on. Sice vypadal malinko jinak ne\u017e na pl\u00e1tn\u011b, ale ty o\u010di by poznal v\u0161ude.<\/p>\n

„Jsem r\u00e1d, \u017ee jsi tady.“ Vydechl, na\u010de\u017e ten naproti zvedl pohled.<\/div>\n

„To jsi prvn\u00ed.“ Prohl\u00e1sil druh\u00fd a nat\u00e1hl k n\u011bmu ruku. „Jinak, jsem Bill.“<\/div>\n
„Bill?“ Zopakoval jeho jm\u00e9no a slab\u011b mu tiskl dla\u0148. Byla tak hork\u00e1, tak hebk\u00e1. Neubr\u00e1nil se a palcem pohladil jej\u00ed h\u0159bet, na co\u017e Bill zareagoval nesm\u011bl\u00fdm pousm\u00e1n\u00edm a sklopil zrak.<\/div>\n
„Jmenuji se Tom,“ p\u0159edstavil se, kdy\u017e propustil jeho dla\u0148 ze sv\u00e9ho sev\u0159en\u00ed. „Jak jsi to myslel, \u017ee jsem prvn\u00ed?“<\/div>\n
„Se mnou se moc lid\u00ed nebav\u00ed,“ odpov\u011bd\u011bl Bill se smutkem v n\u00e1dhern\u00fdch o\u010d\u00edch. „Pr\u00fd jsem divn\u00fd.<\/em>„<\/div>\n
„Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, jsi zvl\u00e1\u0161tn\u00ed.“ Opravil ho bleskov\u011b, a kdy\u017e si v\u0161iml, jak jeho bezchybn\u00e1 tv\u00e1\u0159 je\u0161t\u011b v\u00edc posmutn\u011bla, hned dodal: „Nejsi jako ostatn\u00ed a to je dob\u0159e.“<\/div>\n
„Moc mluv\u00edm, mo\u017en\u00e1 proto jim vad\u00edm.“ Bill nahlas zap\u0159em\u00fd\u0161lel nad p\u0159\u00ed\u010dinou, pro\u010d se ho lid\u00e9 stran\u00ed. Nikdy nem\u011bl kamar\u00e1dy, odmala byl s\u00e1m. Zprvu byl smutn\u00fd, ale \u010dlov\u011bk si nejsp\u00ed\u0161 zvykne na v\u0161echno, snad i na samotu. N\u011bkdy byla v\u00edtan\u00fdm spole\u010dn\u00edkem. Vyskytovaly se v\u0161ak momenty, kdy si vroucn\u011b p\u0159\u00e1l, aby m\u011bl n\u011bkoho, komu by mohl sv\u011b\u0159ovat nejen sv\u00e1 p\u0159\u00e1n\u00ed a sny, ale i obavy a starosti.<\/div>\n
„Z\u00e1vid\u00ed ti.“ Tom odm\u00edtl jeho d\u016fvod a v\u011bnoval mu \u0161irok\u00fd \u00fasm\u011bv. „Jsi toti\u017e jedine\u010dn\u00fd.“<\/div>\n
„To si mysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„To v\u00edm.“ Za sv\u00e1 slova byl odm\u011bn\u011bn t\u00edm nej\u010darovn\u011bj\u0161\u00edm \u00fasm\u011bvem, jak\u00fd kdy spat\u0159il. Bill odlo\u017eil \u010dasopis stranou a jeho zrak op\u011bt p\u0159iv\u00e1bil st\u0159\u00edbrn\u00fd p\u0159edm\u011bt na stole.<\/p>\n

„To je tvoje?“ Nov\u011b p\u0159\u00edchoz\u00ed byl zt\u011blesn\u011bnou zv\u011bdavost\u00ed. R\u00e1d kladl druh\u00fdm ot\u00e1zky, snad i proto po \u010dase t\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161em za\u010dal l\u00e9zt na nervy. Vypt\u00e1val se a ne ka\u017ed\u00fd byl svoln\u00fd k tomu odpov\u00eddat.<\/div>\n

„Je i nen\u00ed.“ Odv\u011btil Tom z\u00e1hadn\u011b.<\/div>\n
„Co to znamen\u00e1? Tak je nebo nen\u00ed?“<\/div>\n
„No, pat\u0159il n\u011bkomu jin\u00e9mu, ale te\u010f je m\u016fj.“<\/div>\n
„Na\u0161el jsi ho?“<\/div>\n
„Dostal jsem ho.“<\/div>\n
„D\u00e1rek?“<\/div>\n
„I tak se to d\u00e1 \u0159\u00edct.“ S ka\u017edou dal\u0161\u00ed Billovou ot\u00e1zkou se Tom v\u00edc a v\u00edc uculoval. Ta zv\u011bdavost mu sv\u00fdm zp\u016fsobem p\u0159i\u0161la kouzeln\u00e1. L\u00edbilo se mu, jak se naproti n\u011bmu vrt\u011bl, p\u0159edkl\u00e1n\u011bl se a kulil p\u0159itom svoje velk\u00e9 hn\u011bd\u00e9 o\u010di. Byl opravdu jako d\u00edt\u011b, kter\u00e9 o\u010dek\u00e1v\u00e1, \u017ee se dozv\u00ed n\u011bjak\u00e9 tajemstv\u00ed.<\/div>\n
„Mohl bych se na n\u011bj pod\u00edvat?“ Po\u017e\u00e1dal Bill a Tom \u0161okovan\u011b vydechl. P\u0159it\u00e1hl si \u0159et\u00edzek o kous\u00ed\u010dek bl\u00ed\u017e, co\u017e druh\u00e9mu z dvojice neuniklo. M\u00edrn\u011b se u\u0161kl\u00edbl a zkoumaje Tom\u016fv obli\u010dej, kter\u00fd ho okouzlil u\u017e p\u0159i p\u0159\u00edchodu, zopakoval svou \u017e\u00e1dost.<\/p>\n

„Tak sm\u00edm? Neboj, neukradnu ti ho. Pod\u00edvej, m\u00e1m dost vlastn\u00edch.“ Bill se zasm\u00e1l a uk\u00e1zal na krk, na n\u011bm\u017e m\u011bl zav\u011b\u0161eno n\u011bkolik \u0159et\u011bz\u016f. Nato nat\u00e1hl ob\u011b pa\u017ee p\u0159ed sebe a pochlubil se i n\u011bkolika \u0159adami n\u00e1ramk\u016f. Tomovi neunikly ani prsteny, kter\u00e9 zdobily jeho dlouh\u00e9 \u0161t\u00edhl\u00e9 prsty. Byl jak chod\u00edc\u00ed \u0161perkovnice. „Tak p\u016fj\u010d\u00ed\u0161 mi ho?“ Zaprosil a zamrkal na n\u011bj dlouh\u00fdmi \u0159asami. Tomovy rty se rozt\u00e1hly do \u0161irok\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. A\u010d byla osoba naproti p\u0159ibli\u017en\u011b v jeho v\u011bku, v tuhle chv\u00edli nem\u011bla daleko do mal\u00e9ho d\u00edt\u011bte. Chv\u00edli zva\u017eoval, zda Billovi medailonek zap\u016fj\u010dit \u010di nikoli. V\u017edy\u0165 pat\u0159\u00ed jemu, mihlo se mu mysl\u00ed. Nesmysl, to je absurdn\u00ed. „D\u011bkuji,“ Bill p\u0159ehnan\u011b opatrn\u011b s\u00e1hl po p\u0159\u00edv\u011bsku, jen\u017e mu Tom nakonec p\u0159ece jen podal, a v\u011bnoval mu dal\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv. N\u011bkolikr\u00e1t medailonek oto\u010dil v dlani, znovu a znovu ho zkoumal a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b u toho vrt\u011bl hlavou.<\/div>\n

„To je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed,“ zamumlal si sp\u00ed\u0161 pro sebe. P\u0159evl\u00e1dal v n\u011bm pocit, \u017ee ho musel n\u011bkdy dr\u017eet v ruce. Te\u010f to nebylo poprv\u00e9. Dal by ruku do ohn\u011b za to, \u017ee ho kdysi sv\u00edral v p\u011bsti. Jen to muselo b\u00fdt hrozn\u011b d\u00e1vno. „Mohl bych se pod\u00edvat dovnit\u0159?“ Pomalu zvedl pohled. Tom se op\u00edral o st\u016fl a vypadal, jako by nad n\u011b\u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel. Rozhodn\u011b nebyl posledn\u00edch p\u00e1r des\u00edtek vte\u0159in duchem v t\u00e9hle m\u00edstnosti. Nem\u00fdlil se. Tom byl opravdu my\u0161lenkami n\u011bkde jinde. Prohl\u00ed\u017eel si mlad\u00e9ho mu\u017ee, jen\u017e si k n\u011bmu p\u0159isedl, obdivoval jeho kr\u00e1su a uva\u017eoval nad t\u00edm, jak je mo\u017en\u00e9, aby si dva lid\u00e9 byli tolik podobni. Dokonce se p\u0159istihl p\u0159i my\u0161lence, \u017ee tenhle \u010dernovlas\u00fd krasavec se mu l\u00edb\u00ed mali\u010dko v\u00edc ne\u017e Hn\u011bdoo\u010dko. Byl toti\u017e \u017eiv\u00fd, z masa a kost\u00ed, d\u00fdchal stejn\u00fd vzduch jako on a v\u00fdraz jeho tv\u00e1\u0159e se m\u011bnil. Kr\u00e1sa p\u0159ed n\u00edm byla skute\u010dn\u00e1, ne nem\u011bnn\u00e1 jako ta z obrazu.<\/p>\n

„Tome, m\u016f\u017eu se pod\u00edvat?“ Bill mu p\u0159ed tv\u00e1\u0159 p\u0159istr\u010dil ruku s medailonem a \u010dekal, jestli se do\u010dk\u00e1 souhlasu \u010di nikoli.<\/div>\n

„Hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed,“ u\u0161kl\u00edbl se Tom. S\u00e1m se dovnit\u0159 pokou\u0161el dostat nes\u010detn\u011bkr\u00e1t, ale medailonek mu vytrvale vzdoroval. „Pokud se ti to povede otev\u0159\u00edt, dneska je v\u0161echno, co si d\u00e1\u0161, na m\u011b.“<\/div>\n
„To beru.“ \u010cernovl\u00e1sek se zvoniv\u011b zasm\u00e1l a k Tomovu naprost\u00e9mu \u00fa\u017easu nebo snad i zd\u011b\u0161en\u00ed medailon napoprv\u00e9 otev\u0159el. Bez jak\u00e9koli n\u00e1mahy a sna\u017een\u00ed. V moment\u011b, kdy se zahled\u011bl na to, co je uvnit\u0159, \u00fasm\u011bv ze rt\u016f zmizel. N\u011bkolikr\u00e1t zamrkal, kr\u00e1tce vzhl\u00e9dl k Tomovi, vz\u00e1p\u011bt\u00ed v\u0161ak sklopil zrak dol\u016f.<\/div>\n
„Co tam je?“ Tom u\u017e to nevydr\u017eel. Naklonil se, ale stejn\u011b mu to nebylo moc platn\u00e9. Skoro nic nevid\u011bl. Rozpoznal pouze jakousi rytinu a \u010dernob\u00edlou fotografii.<\/div>\n
„To jsi ty.“ Vydechl Bill a vr\u00e1til mu otev\u0159en\u00fd medailon, po n\u011bm\u017e doslova ch\u0148apl a zad\u00edval se na fotku uvnit\u0159. Byla hodn\u011b za\u0161l\u00e1, to ano, ale podoba \u010dlov\u011bka byla st\u00e1le rozpoznateln\u00e1. Skute\u010dn\u011b vypadal jako on jen s blon\u010fat\u00fdmi del\u0161\u00edmi vlasy po ramena. Sotva se vzpamatoval z jednoho \u0161oku, za\u017eil dal\u0161\u00ed. To ve chv\u00edli, kdy jeho o\u010di zavadily o druhou polovinu, na n\u00ed\u017e se skv\u011bla rytina. T\u0159i p\u00edsmena nav\u017edy vryta v kov. „B&T?“ Tom se p\u0159es st\u016fl pod\u00edval na svou spole\u010dnost, kter\u00e1 st\u00e1le z\u00edrala p\u0159ed sebe s \u00fa\u017easem v o\u010d\u00edch. Jakmile byl v\u0161ak osloven, vyloudil na rtech slab\u00fd \u00fasm\u011bv a pohl\u00e9dl mu do o\u010d\u00ed.<\/p>\n

Bylo to \u0161\u00edlen\u00e9. Cel\u00fd Bill\u016fv dne\u0161n\u00ed den byl zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Ne\u017e ve\u0161el do kav\u00e1rny, zlobil se, \u017ee se mu od r\u00e1na lep\u00ed sm\u016fla na paty. Nejprve zaspal a vlak stihl jen tak tak. V kup\u00e9 se byl nucen t\u00edsnit s partou uje\u010den\u00fdch puber\u0165a\u010dek a modlil se, aby byly t\u00edm posledn\u00edm zlem, kter\u00e9 ho \u010dekalo. Nestalo se. Vystoupil o stanici d\u0159\u00edv, a kdy\u017e se pro\u010d\u00edtal j\u00edzdn\u00edm \u0159\u00e1dem, hledaje dal\u0161\u00ed spoj, zjistil, \u017ee mus\u00ed \u010dekat skoro t\u0159i hodiny. Proto vyrazil n\u011bjak zab\u00edt \u010das. Na proch\u00e1zen\u00ed se po m\u011bst\u011b moc nebyl a m\u011bl strach, \u017ee by mohl zabloudit. Jakmile tedy narazil na kav\u00e1rnu, zaplul dovnit\u0159. U\u017e u\u017e si sedal k voln\u00e9mu stolku, kdy\u017e vtom ho spat\u0159il. Sed\u011bl tam a sledoval d\u00edvku hraj\u00edc\u00ed na pi\u00e1no. Bill tu melodii poznal ihned, sta\u010dilo mu jen p\u00e1r t\u00f3n\u016f. Hr\u00e1l ji tolikr\u00e1t, d\u00e1vno nepot\u0159eboval noty, ani se d\u00edvat na prsty. Tato son\u00e1ta byla zvl\u00e1\u0161tn\u00ed v jedn\u00e9 v\u011bci. Kdykoli se u\u010dil n\u011bco nov\u00e9ho, trvalo hodiny, ne\u017e to dostal tak\u0159\u00edkaj\u00edc do prst\u016f, u M\u011bs\u00ed\u010dn\u00edho svitu tomu bylo jinak. Um\u011bl ho zahr\u00e1t tak\u0159ka okam\u017eit\u011b.<\/div>\n

Bill zva\u017eoval, jestli by nebylo lep\u0161\u00ed posadit se k pr\u00e1zdn\u00e9mu stolu. Necht\u011bl obt\u011b\u017eovat, ale ne\u017e se stihl rozhodnout, st\u00e1l u Toma a oslovil ho. Hned co se jejich o\u010di st\u0159etly, posko\u010dilo mu srdce a kolem \u017ealudku poc\u00edtil prapodivn\u00e9 \u0161imr\u00e1n\u00ed. V\u016fbec nem\u011bl p\u0159edstavu, o \u010dem a zda v\u016fbec se spolu budou bavit. V\u011bd\u011bl jen, \u017ee chce b\u00fdt pobl\u00ed\u017e n\u011bho. \u017de tak je to spr\u00e1vn\u011b. Nemohl si nev\u0161imnout, \u017ee Tom byl jeho \u017e\u00e1dost\u00ed zasko\u010den. V\u0161ak taky o\u010dima p\u0159el\u00e9tl celou kav\u00e1rnu, a kdy\u017e zjistil, \u017ee kolem je n\u011bkolik voln\u00fdch stolk\u016f, povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed, ale neodm\u00edtl.<\/div>\n
<\/div>\n
\n

„Bill a Tom?“ Za\u017eertoval Tom. Billovi nejprve nedoch\u00e1zelo, o \u010dem mluv\u00ed. Dovt\u00edpil se teprve, kdy\u017e Tom prstem pohladil rytinu.<\/p><\/div>\n

„T\u0159eba ano.“ Pokr\u010dil rameny a p\u0159idal \u00fasm\u011bv. \u00dasm\u011bv pln\u00fd rozpak\u016f a v jeho tv\u00e1\u0159\u00edch se objevil m\u00edrn\u00fd rum\u011bnec. To, co prve naz\u00fdval sm\u016flou, by te\u010f pojmenoval sp\u00ed\u0161 z\u00e1hadou nebo snad i n\u00e1hodou. \u0160\u0165astnou n\u00e1hodou.<\/div>\n
„N\u011bkoho mi p\u0159ipom\u00edn\u00e1\u0161.“ Prozradil mu Tom u\u017e s v\u00e1\u017enou tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Ty mn\u011b taky.“ Bill ho svou odpov\u011bd\u00ed tro\u0161ku rozhodil. \u010cekal sp\u00ed\u0161, \u017ee bude vyzv\u00eddat, na koho si d\u00edk n\u011bmu vzpomn\u011bl. Nepo\u010d\u00edtal s t\u00edmhle p\u0159izn\u00e1n\u00edm. „Jako bych t\u011b u\u017e n\u011bkdy vid\u011bl.“<\/div>\n
„T\u0159eba jsme na sebe narazili. Bydl\u00edm tu odmala a…“<\/div>\n
„Nikdy jsem v tomhle m\u011bst\u011b nebyl.“ Vstoupil Tomovi hned do \u0159e\u010di. Nemyslel to takhle. M\u011bl pocit, \u017ee se znaj\u00ed z d\u0159\u00edv\u011bj\u0161ka, to ano, ale jako by se potkali d\u00e1vno.<\/div>\n
„Nikdy?“<\/div>\n
„Jsem tu poprv\u00e9 a vlastn\u011b i omylem.“ P\u0159iznal Bill a v rychlosti p\u0159evypr\u00e1v\u011bl, jak se ve m\u011bst\u011b vlastn\u011b ocitl. Tro\u0161ku se u\u0161kl\u00edbl, kdy\u017e se zm\u00ednil, \u017ee takov\u00e9 v\u011bci se mu b\u011b\u017en\u011b nest\u00e1vaj\u00ed, ale dnes se mu od r\u00e1na neda\u0159\u00ed.<\/p>\n

„D\u00edky za ten omyl.“ Tom se spokojen\u011b usm\u00e1l. Uv\u011bdomoval si, jak\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed mo\u017en\u00e1 m\u011bli, kdy\u017e Bill vystoupil jinde, ne\u017e bylo pl\u00e1nov\u00e1no. Na osud nev\u011b\u0159il, ale t\u0159eba bylo na\u010dase sv\u016fj n\u00e1zor p\u0159ehodnotit. Tohle mohlo b\u00fdt zp\u016fsobeno pr\u00e1v\u011b \u0159\u00edzen\u00edm osudu, kter\u00fd spojil jejich cesty v jednu.<\/div>\n

„Koho ti p\u0159ipom\u00edn\u00e1m?“ Bill se vr\u00e1til k tomu, o \u010dem p\u0159edt\u00edm hovo\u0159ili. Tom sice zav\u00e1hal, ale pak se rozvypr\u00e1v\u011bl o tom, jak jako dosp\u00edvaj\u00edc\u00ed spat\u0159il obraz, kter\u00fd chodil denn\u011b obdivovat. Nevynechal ani p\u0159\u00edb\u011bh star\u00e9ho p\u00e1na, jen\u017e mu vypr\u00e1v\u011bl o setk\u00e1n\u00ed se zvl\u00e1\u0161tn\u00edm chlapcem, jemu\u017e p\u0159ezd\u00edval Hn\u011bdoo\u010dko. Vybavil si i pov\u00eddan\u00ed o sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00fdch du\u0161\u00edch. Bill mu naslouchal se zaujet\u00edm. Na rozd\u00edl od Toma, z n\u011bho\u017e c\u00edtil, \u017ee na n\u011bjakou vy\u0161\u0161\u00ed moc nev\u011b\u0159\u00ed, byl p\u0159esv\u011bd\u010den, \u017ee v\u0161e, co se lidem d\u011bje, se d\u011bje za n\u011bjak\u00fdm \u00fa\u010delem. Ka\u017ed\u00fd \u010dlov\u011bk, jeho\u017e potkal, m\u011bl v jeho \u017eivot\u011b sehr\u00e1t roli. Lou\u010den\u00ed s n\u011bk\u00fdm bl\u00edzk\u00fdm v\u017edy bolelo, ale Billovi v\u017edy pom\u00e1halo v\u011bdom\u00ed, \u017ee osoba sv\u016fj part odehr\u00e1la a je na\u010dase j\u00edt d\u00e1l. Nemohl nikoho dr\u017eet ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b a byl vd\u011b\u010dn\u00fd za ka\u017edou vte\u0159inu, je\u017e mu byla dovolena s doty\u010dn\u00fdm pro\u017e\u00edt.<\/p>\n

„Na okam\u017eik jsem si dokonce myslel, \u017ee jsi on.<\/em>“ P\u0159iznal Tom a sklopil zrak, jeliko\u017e se tro\u0161ku styd\u011bl.<\/div>\n

„V\u00ed\u0161, kolik by mi bylo?“ Bill vyvalil o\u010di a rozesm\u00e1l se. S pomoc\u00ed prst\u016f se pokou\u0161el dopo\u010d\u00edtat, jak star\u00fd by byl, kdyby byl opravdu ml\u00e1dencem z obrazu. U \u010dty\u0159iceti se za\u0161klebil a p\u0159estal.<\/div>\n
„Nech\u00e1pu to.“ Tom pokr\u010dil rameny a zastr\u010dil si uvoln\u011bn\u00fd pramen vlas\u016f za ucho.<\/div>\n
„Co nech\u00e1pe\u0161?“ Optal se ho Bill, kdy\u017e odkl\u00e1dal sklenku.<\/div>\n
„Tohle v\u0161echno. Obraz a podoba mezi v\u00e1mi. Medailon, rytina a moje fotka. Nic mi ned\u00e1v\u00e1 smysl.“ Rozhodil rukama a polo\u017eil je na st\u016fl.<\/div>\n
„Copak mus\u00ed\u0161 v\u0161emu v\u017edycky rozum\u011bt?“ Ot\u00e1zka na sebe nenechala dlouho \u010dekat. Cht\u011bl odpov\u011bd\u011bt ano. R\u00e1d m\u011bl ve v\u011bcech jasno. V\u0161echno si cht\u011bl n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem vysv\u011btlit. Na ka\u017edou ot\u00e1zku existovala podle n\u011bho odpov\u011b\u010f. Ov\u0161em na nic z toho, co se pr\u00e1v\u011b d\u011blo, ji nemohl naj\u00edt.<\/div>\n
„Tome,“ oslovil ho Bill a vl\u00eddn\u011b se na n\u011bj usm\u00e1l. „Nemus\u00ed\u0161 v\u0161echno ch\u00e1pat. Sta\u010d\u00ed to prost\u011b p\u0159ijmout.“<\/p>\n

Tom se chystal n\u011bco nam\u00edtnout, ale nakonec ml\u010del. Mo\u017en\u00e1 m\u00e1 Bill pravdu, mo\u017en\u00e1 by to prost\u011b m\u011bl nechat b\u00fdt a b\u00fdt vd\u011b\u010dn\u00fd za to, \u017ee se setkali. Z\u00e1hy se rozpomn\u011bl na slova jin\u00e9ho \u010dlov\u011bka. ‚Nebyl to osud, jen p\u0159i\u0161el spr\u00e1vn\u00fd \u010das b\u00fdt spolu. Tv\u016fj rozum to nech\u00e1pe, ale hluboko uvnit\u0159 sebe v\u00ed\u0161, \u017ee se zn\u00e1te celou v\u011b\u010dnost, jen si nevzpom\u00edn\u00e1\u0161 odkud. Nikdy na to nep\u0159ijde\u0161 a tak to m\u00e1 b\u00fdt.‘<\/em>. Tohle p\u0159ece kdysi prohl\u00e1sil Hn\u011bdoo\u010dko. A\u0165 u\u017e to bylo cokoli, co je svedlo dohromady. \u010clov\u011bk, kter\u00fd sed\u011bl naproti n\u011bmu, nebyl sice chlapec z obrazu, ale nad jeho kr\u00e1sou se mu tajil dech je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e p\u0159ed podobiznou. To, jak se s n\u00edm c\u00edtil, by p\u0159irovnal k n\u00e1vratu dom\u016f z opravdu dlouh\u00e9 cesty. P\u0159ipadalo mu, \u017ee jedin\u00e9, co cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot postr\u00e1dal, byla bl\u00edzkost tohoto mlad\u00e9ho mu\u017ee. M\u011bl by se p\u0159estat pt\u00e1t pro\u010d a jak a chytit p\u0159\u00edle\u017eitost za pa\u010desy.<\/p>\n

„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee bys mi mohl v\u011bnovat je\u0161t\u011b chvilku sv\u00e9ho \u010dasu, nebo bude\u0161 u\u017e muset j\u00edt?“ Zeptal se a vkl\u00e1dal p\u0159i tom Billovi do \u00fast slova, kter\u00e1 cht\u011bl vz\u00e1p\u011bt\u00ed sly\u0161et.<\/div>\n

„No,“ Bill si odka\u0161lal a nav\u00e1zal s Tomem o\u010dn\u00ed kontakt. R\u00e1d se lidem d\u00edval do o\u010d\u00ed, proto\u017ee tak mohl sn\u00e1ze poznat, zda mu \u0159\u00edkaj\u00ed pravdu nebo l\u017eou. O\u010di o n\u00e1s prozrad\u00ed mnohem v\u00edc, ne\u017e si sami mysl\u00edme. „P\u016fvodn\u011b jsem cht\u011bl nav\u0161t\u00edvit tetu a str\u00fdce, ale \u0159ekl bych, \u017ee bych to mohl p\u0159elo\u017eit na jindy.“<\/div>\n
Jak Tom sl\u00edbil, zaplatil \u00fatratu za oba. Nebyla to z\u00e1vratn\u00e1 suma, ale dost\u00e1l sv\u00e9mu slovu. Bill otev\u0159el medailon, tak\u017ee jeho \u00fa\u010det \u0161el na Toma. Tak zn\u011bla dohoda. Spole\u010dn\u011b se potom bok po boku proch\u00e1zeli ulicemi m\u011bsta a jeden druh\u00e9mu vypr\u00e1v\u011bli o sv\u00e9m dosavadn\u00edm \u017eivot\u011b. Ze za\u010d\u00e1tku se pozastavovali, kolik podobnost\u00ed mezi sebou m\u011bli, ale s ka\u017edou dal\u0161\u00ed objevenou si pouze vym\u011bnili \u00fasm\u011bv. Do\u0161li a\u017e k \u0159ece, Bill se op\u0159el o z\u00e1bradl\u00ed a zahled\u011bl se na proud\u00edc\u00ed vodu v korytu. Plynula voln\u011b a klidn\u011b stejn\u011b jako jeho my\u0161lenky v tuhle chv\u00edli. P\u0159ipadalo mu, \u017ee v\u0161echno kone\u010dn\u011b dost\u00e1v\u00e1 smysl.<\/p>\n

Tom post\u00e1val opod\u00e1l a prohl\u00ed\u017eel si jeho profil. Znovu byl nucen srovn\u00e1vat kr\u00e1su t\u011bch dvou a do\u0161el k tomu sam\u00e9mu z\u00e1v\u011bru. Bill byl kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017eli jeho modla z pl\u00e1tna. Mnohokr\u00e1t si p\u0159\u00e1l, aby o\u017eivl a vystoupil z r\u00e1mu, te\u010f byl r\u00e1d, \u017ee k tomu nedo\u0161lo. Potkalo ho n\u011bco mnohem lep\u0161\u00edho. Snad to bylo rouh\u00e1n\u00ed, ale star\u00fd p\u00e1n by mu je jist\u011b prominul. \u017div\u00e1 kr\u00e1sa je p\u0159ece jenom n\u011bco jin\u00e9ho ne\u017e nem\u011bnn\u00e1. Ano, Hn\u011bdoo\u010dko z\u016fstane nav\u017edy stejn\u011b mlad\u00fd a kr\u00e1sn\u00fd a Bill jednou zest\u00e1rne, zb\u011blaj\u00ed mu vlasy a b\u011bh \u010dasu se mu do tv\u00e1\u0159e prom\u00edtne vr\u00e1skami, ale Tomovi to nevadilo. P\u0159istoupil bl\u00ed\u017e a nat\u00e1hl se po jeho dlani, ji\u017e opatrn\u011b sev\u0159el. Bill odtrhl pohled od vody, zahled\u011bl se do podmaniv\u00fdch hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed a stisk mu oplatil.<\/p>\n

„M\u00e1\u0161 pravdu,“ \u0159ekl Tom. „Nemus\u00edm a nepot\u0159ebuji v\u0161emu rozum\u011bt.“ Za tato slova byl odm\u011bn\u011bn \u00fasm\u011bvem. Mo\u017en\u00e1 neznal odpov\u011b\u010f na to, co je k sob\u011b p\u0159ivedlo, ale dovedl odpov\u011bd\u011bt na to, kde pramen\u00ed l\u00e1ska. Skute\u010dn\u00e1 l\u00e1ska.<\/em> City \u010dlov\u011bku m\u016f\u017ee op\u011btovat jedin\u011b jin\u00e1 lidsk\u00e1 bytost. S\u00e1hl do kapsy, vyt\u00e1hl z n\u00ed medailon a p\u0159ipnul jej Billovi na krk.<\/div>\n

„To mysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b?“ Zeptal se Bill. Tom nic ne\u0159ekl, pouze ho pohladil po tv\u00e1\u0159i. Kdov\u00ed, t\u0159eba si ho nem\u011bl nechat, mo\u017en\u00e1 ho m\u011bl m\u00edt v \u00faschov\u011b jen kr\u00e1tce do doby, ne\u017e se objev\u00ed ten, jemu\u017e ho m\u011bl p\u0159edat. Nedovedl si to vysv\u011btlit, ale c\u00edtil, \u017ee to m\u00e1 b\u00fdt pr\u00e1v\u011b Bill.<\/div>\n
Ka\u017ed\u00fd z n\u00e1s m\u00e1 n\u011bkde tam venku sp\u0159\u00edzn\u011bnou du\u0161i, m\u016f\u017ee to b\u00fdt kdokoli a naj\u00edt ho nen\u00ed obt\u00ed\u017en\u00e9. M\u016f\u017ee to trvat, av\u0161ak jednou k n\u00e1m p\u0159ijde. A\u017e p\u0159ijde ten spr\u00e1vn\u00fd \u010das. Sta\u010d\u00ed m\u00edt srdce otev\u0159en\u00e9, jeliko\u017e jedin\u011b j\u00edm vid\u00edme spr\u00e1vn\u011b.<\/p>\n

Na z\u00e1v\u011br jsem si pro v\u00e1s p\u0159ipravila ot\u00e1zku nebo sp\u00ed\u0161 ot\u00e1zky. Jak to m\u00e1te vy? V\u011b\u0159\u00edte na sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00e9 du\u0161e? U\u017e jste tu svoji na\u0161li? Nebo si mysl\u00edte, \u017ee je to naprost\u00fd nesmysl? Pod\u011blte se se mnou o v\u00e1\u0161 n\u00e1zor. Zaj\u00edm\u00e1 m\u011b to \ud83d\ude42<\/p>\n

<\/em> autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

pokra\u010dov\u00e1n\u00ed ~*~ Kolem kr\u00e1mku proch\u00e1zel mnohokr\u00e1t, le\u010d nikdy nestiskl kliku a neve\u0161el. Dan\u00e9mu slovu v\u0161ak dost\u00e1t nemohl, st\u00e1le m\u011bl podobu \u010dlov\u011bka z pl\u00e1tna v hlav\u011b. Zjevoval se mu ve sp\u00e1nku, ale nikdy na n\u011bho nepromluvil. Pouze ml\u010dky st\u00e1val naproti n\u011bmu a usm\u00edval<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-3214","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3214","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3214"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3214\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3214"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3214"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3214"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}