{"id":3215,"date":"2015-03-25T15:00:00","date_gmt":"2015-03-25T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3204"},"modified":"2015-03-25T15:00:00","modified_gmt":"2015-03-25T14:00:00","slug":"chlapec-z-obrazu-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/03\/25\/chlapec-z-obrazu-1-2\/","title":{"rendered":"Chlapec z obrazu 1\/2"},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay
<\/strong> <\/p>\n

Hall\u00f6chen \ud83d\ude42 V\u0161echny v\u00e1s zdrav\u00edm. Tentokr\u00e1t nep\u0159ich\u00e1z\u00edm s dal\u0161\u00edm d\u00edlem pov\u00eddky Me, Myself and Romeo, za koment\u00e1\u0159e u n\u011bj na tomto m\u00edst\u011b ale d\u011bkuji. Hodn\u011b m\u011b p\u0159ekvapilo, \u017ee ho je\u0161t\u011b n\u011bkdo \u010dte. Zp\u011bt k v\u011bci, dnes jsem si pro v\u00e1s p\u0159ipravila jinou pov\u00eddku. Dlouho jsem si s n\u00e1padem pohr\u00e1vala a dlouho jsem ji m\u011bla i rozpracovanou. Dokon\u010dila jsem ji vlastn\u011b p\u0159ed p\u00e1r dny a po\u0159\u00e1d nemohu uv\u011b\u0159it, \u017ee zrovna j\u00e1 jsem vytvo\u0159ila one shot story! Uzn\u00e1v\u00e1m, \u017ee je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, snad v\u00e1m i zamot\u00e1 hlavu. V\u011b\u0159te v\u0161ak, \u017ee je takov\u00e1, jakou jsem ji m\u00edt cht\u011bla. Douf\u00e1m, \u017ee si najde cestu k srdci n\u011bkoho z v\u00e1s a v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee jsou mezi v\u00e1mi tac\u00ed, co ji skute\u010dn\u011b pochop\u00ed.<\/em><\/div>\n

U\u017eijte si \u010dten\u00ed a koment\u00e1\u0159e m\u011b samoz\u0159ejm\u011b pot\u011b\u0161\u00ed. Nejsou v\u0161ak povinnost\u00ed, pro m\u011b je odm\u011bnou u\u017e jen to, \u017ee pov\u00eddce v\u011bnujete \u010d\u00e1st sv\u00e9ho \u010dasu. Va\u0161e LadyKay<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Kr\u00e1\u010del zn\u00e1mou ulic\u00ed. Takovou, j\u00ed\u017e by pro\u0161el i se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima, nebo\u0165 j\u00ed proch\u00e1zel u\u017e tolikr\u00e1t, \u017ee i kdyby se sebev\u00edc sna\u017eil, nikdy by se nedopo\u010d\u00edtal. Znal tu d\u016fv\u011brn\u011b ka\u017ed\u00fd roh, okno, strom. Dokonce i dla\u017eebn\u00ed kostky, po nich\u017e \u0161el. Nic se nem\u011bnilo, byla st\u00e1le stejn\u00e1. Jej\u00ed vzhled obm\u011b\u0148ovala jen st\u0159\u00eddaj\u00edc\u00ed se ro\u010dn\u00ed obdob\u00ed. Na ja\u0159e v\u0161e kvetlo, v l\u00e9t\u011b ji celou zaplavovaly hork\u00e9 slune\u010dn\u00ed paprsky, na podzim se na chodn\u00edky sn\u00e1\u0161elo padaj\u00edc\u00ed barevn\u00e9 list\u00ed a v zim\u011b na nich le\u017eel sn\u00edh.<\/p>\n

Bylo jaro, p\u0159\u00edroda se pomalu probouzela k \u017eivotu a ulice byla provon\u011bna kvetouc\u00edm stromov\u00edm. M\u011bl r\u00e1d tu v\u016fni, a jakmile jej ude\u0159ila do nosu, p\u0159istihl se p\u0159i \u00fasm\u011bvu. Minul cukr\u00e1rnu na rohu, kam jako mal\u00fd \u010dasto chod\u00edval. A\u0165 u\u017e s\u00e1m nebo s maminkou. Pamatoval si, jak s\u00e1m sob\u011b p\u0159\u00edsahal, \u017ee ochutn\u00e1 v\u0161echny z\u00e1kusky a dorty, co nab\u00edzej\u00ed. Dote\u010f se k tomu nedostal a nejsp\u00ed\u0161 na to ani nedojde. Jako d\u00edt\u011b sladk\u00e9 miloval, te\u010f si je d\u00e1val opravdu v\u00fdjime\u010dn\u011b. Hned vedle cukr\u00e1rny byl um\u00edst\u011bn antikvari\u00e1t, kde byl pravideln\u00fdm z\u00e1kazn\u00edkem a nikdy neodch\u00e1zel s pr\u00e1zdnou. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se mu poda\u0159ilo uko\u0159istit n\u011bjak\u00fd vz\u00e1cn\u00fd v\u00fdtisk, kroutil hlavou nad t\u00edm, jak ho n\u011bkdo mohl odlo\u017eit. S\u00e1m by spoustu z nich nedal z ruky. Jeho pokoj d\u00edky \u010dast\u00fdm n\u00e1v\u0161t\u011bv\u00e1m antikvari\u00e1tu pomalu za\u010d\u00ednal p\u0159ipom\u00ednat knihovnu, jak r\u00e1da zd\u016fraz\u0148ovala jeho matka. Jemu to v\u0161ak nevadilo. Naopak, miloval knihy a odmala se jimi obklopoval. V\u011b\u0159il tomu, \u017ee v nich je ukryta moudrost lidstva a daj\u00ed se na jejich str\u00e1nk\u00e1ch naleznout odpov\u011bdi na ot\u00e1zky, kter\u00e9 si klademe a ned\u00e1vaj\u00ed n\u00e1m sp\u00e1t. Dnes ale dovnit\u0159 neve\u0161el, m\u011bl nam\u00ed\u0159eno jinam. Zb\u00fdvalo uj\u00edt jen p\u00e1r des\u00edtek metr\u016f a byl na m\u00edst\u011b.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Kdy\u017e se ocitl p\u0159ed mali\u010dk\u00fdm obch\u016fdkem skoro na samotn\u00e9m konci ulice, nejprve nakoukl dovnit\u0159 skrze v\u00fdlohu. Teprve pak vzal za kovovou kliku a otev\u0159el. Stejn\u011b jako poka\u017ed\u00e9 mu i dnes zacinkal nad hlavou zvone\u010dek oznamuj\u00edc\u00ed p\u0159\u00edchod nov\u00e9ho z\u00e1kazn\u00edka. Nep\u0159ekvapovalo ho, \u017ee je tu v podstat\u011b s\u00e1m. Byl zvykl\u00fd. Chod\u00edval sem ji\u017e n\u011bkolik t\u00fddn\u016f a nikdy se mu nestalo, \u017ee tu bylo plno. M\u00e1lokdo sem zav\u00edtal. V\u017edy\u0165 i on se tu tehdy ocitl \u00faplnou n\u00e1hodou. Jeho babi\u010dka m\u011bla narozeniny a nev\u011bd\u011bl, co j\u00ed d\u00e1t. Bloumal po m\u011bst\u011b a za v\u00fdlohou tohoto kr\u00e1mku si v\u0161iml \u010dajov\u00e9 soupravy. Jen konvi\u010dka a \u0161\u00e1lek s pod\u0161\u00e1lkem. Zal\u00edbila se mu a byl si jist\u00fd, \u017ee by se i babi\u010dce l\u00edbila, proto ve\u0161el dovnit\u0159. Ne\u017e si o ni prodava\u010di \u0159ekl, rozhodl se proj\u00edt obch\u016fdek, jestli nenaraz\u00ed na n\u011bjak\u00fd jin\u00fd skvost. Kolem n\u011bj byly nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed p\u0159edm\u011bty, kter\u00e9 sem lid\u00e9 zanesli. Jak kolem nich proch\u00e1zel a n\u011bkter\u00e9 bral do ruky, vym\u00fd\u0161lel nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed p\u0159\u00edb\u011bhy, kter\u00e9 s nimi mohly b\u00fdt spjaty. Fantazii m\u011bl u\u017e jako d\u00edt\u011b nesm\u00edrn\u011b bohatou. Co on si dok\u00e1zal v\u0161echno vysn\u00edt a vymyslet! Rodi\u010de ob\u010das nech\u00e1pali, kam na to chod\u00ed. Jako kluk dok\u00e1zal o sv\u00fdch smy\u0161len\u00fdch sv\u011btech vypr\u00e1v\u011bt tak v\u011brohodn\u011b, \u017ee by se \u010dlov\u011bk domn\u00edval, \u017ee nejsou jen v\u00fdplodem d\u011btsk\u00e9 p\u0159edstavivosti, ale re\u00e1ln\u00e9. M\u011bl by chu\u0165 uv\u011b\u0159it, \u017ee kdesi v na\u0161\u00ed galaxii se skute\u010dn\u011b takov\u00e1 m\u00edsta nach\u00e1zej\u00ed a Tom je nav\u0161t\u00edvil.<\/p>\n

Opravdov\u00fd poklad na\u0161el a\u017e pozd\u011bji. Sice to nebyl vhodn\u00fd d\u00e1rek pro babi\u010dku, ale klenot to byl. Byl a\u017e \u00fapln\u011b vzadu, um\u00edst\u011bn\u00fd na d\u0159ev\u011bn\u00e9m podstavci. Obraz se zlat\u00fdm r\u00e1mem. Vid\u011bl jich nespo\u010det, ale p\u0159i pohledu na tento se mu zatajil dech a nebyl schopen od n\u011bho odtrhnout zrak. Byl na n\u011bm zpodobn\u011bn chlapec. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed<\/em> chlapec.<\/div>\n

Kdy\u017e ho spat\u0159il v\u016fbec poprv\u00e9, chv\u00edli se domn\u00edval, \u017ee je to d\u00edvka. Pak v\u0161ak portr\u00e9t zkoumal pozorn\u011bji a nab\u00fdval na jistot\u011b, \u017ee se jedn\u00e1 o mlad\u00edka. Byl n\u00e1dhern\u00fd. Dlouh\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy s blon\u010fat\u00fdmi pram\u00ednky mu spl\u00fdvaly na ramena, pln\u00e9 rty jako by volaly po polibc\u00edch a co ho uchv\u00e1tilo nejv\u00edce, byly jeho o\u010di. Barvy ho\u0159k\u00e9 \u010dokol\u00e1dy. Kamkoli se hnul, n\u00e1sledoval ho jejich pohled. Dokonce i kdy\u017e byl doma, m\u011bl pocit, \u017ee ho sleduj\u00ed. Nebo snad pron\u00e1sleduj\u00ed? Na tom ostatn\u011b nese\u0161lo. Nemohl je dostat z hlavy, proto se n\u00e1sleduj\u00edc\u00edho dne vr\u00e1til a i den na to a v ten dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed. Chodil sem pravideln\u011b ka\u017ed\u00fd den po n\u011bkolik t\u00fddn\u016f. Jen kv\u016fli tomu obrazu. Prost\u00e1l p\u0159ed n\u00edm hodiny a st\u00e1le se nemohl t\u00e9 dokonalosti na pl\u00e1tn\u011b naba\u017eit. N\u011bkdy se jen kochal, jindy jako by \u010dekal, \u017ee se mu od n\u011bj dostane n\u011bjak\u00e9ho znamen\u00ed. Z toho snil o tom, \u017ee ho l\u00e1ska dok\u00e1\u017ee o\u017eivit a on k n\u011bmu z r\u00e1mu vystoup\u00ed. Jak bl\u00e1hov\u00fd jen byl!<\/p>\n

I dnes jeho kroky automaticky zam\u00ed\u0159ily k n\u011bmu. U\u017e na n\u011bj \u010dekal a on ho v duchu pozdravil. Jeho tv\u00e1\u0159 byla stejn\u011b kr\u00e1sn\u00e1 jako poprv\u00e9 a on op\u011bt zatou\u017eil v\u011bd\u011bt, jak\u00e1 je na dotek. Byl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee je jemn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e samet. O\u010di na n\u011bho hled\u011bly a m\u00edrn\u011b pootev\u0159en\u00e1 \u00fasta ho l\u00e1kala. P\u0159\u00e1l si je pol\u00edbit. C\u00edtit je na sv\u00fdch. Netu\u0161il, kdo onen chlapec je, ani kdo ho namaloval a nev\u011b\u0159il, \u017ee by se to n\u011bkdy dozv\u011bd\u011bl. Ten obraz mohl b\u00fdt star\u00fd n\u011bkolik let a mo\u017en\u00e1 ho sem n\u011bkdo odlo\u017eil, proto\u017ee mu doma p\u0159ek\u00e1\u017eel. Musel to b\u00fdt bl\u00e1zen. S\u00e1m by se ho nevzdal.<\/p>\n

„N\u00e1dhern\u00fd, \u017ee?“ Ozval se za n\u00edm hlas akor\u00e1t v moment\u011b, kdy natahoval ruku a chystal se ho b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f pohladit. Rychle ji tedy st\u00e1hl a oto\u010dil se. Za n\u00edm st\u00e1l b\u011blovlas\u00fd mu\u017e, jeho\u017e tu v\u00eddal a domn\u00edval se, \u017ee to tu vlastn\u00ed. \u010cas mu do tv\u00e1\u0159e vepsal mnoho vr\u00e1sek, p\u0159esto p\u016fsobila mile a vl\u00eddn\u011b.<\/div>\n

„Nejste prvn\u00ed, koho okouzlil.“ Poznamenal, kdy\u017e mu neodpov\u011bd\u011bl, a pozvedl koutky \u00fast. P\u0159istoupil o kr\u016f\u010dek bl\u00ed\u017e a dlouze si obraz prohl\u00e9dl. „Ka\u017ed\u00fd, kdo sem zav\u00edt\u00e1, se u n\u011bho zastav\u00ed a obdivuje se mu.“<\/div>\n
„Nediv\u00edm se,“ za\u0161eptal, ani\u017e by odtrhl pohled od chlapce. \u017d\u00e1dn\u00e1 bytost se mu kr\u00e1sou nevyrovnala!<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee je nejvy\u0161\u0161\u00ed \u010das Hn\u011bdoo\u010dka op\u011bt skr\u00fdt p\u0159ed zraky ostatn\u00edch,“ poznamenal mu\u017e a kluka se zvl\u00e1\u0161tn\u00ed ozdobou hlavy t\u00edm vyd\u011bsil. Kam schovat? Pro\u010d schovat? To p\u0159ece nemohl myslet v\u00e1\u017en\u011b.<\/div>\n
„Ned\u011blejte to.“ Sotva tu v\u011btu vy\u0159kl, uv\u011bdomil si, jak zoufale zn\u011bla. Jen\u017ee on se tak i c\u00edtil. Necht\u011bl o n\u011bho p\u0159ij\u00edt.<\/div>\n
„Znal jsem jednoho, co p\u0159ed n\u00edm promrhal n\u011bkolik let. Nechci, abyste dopadl jako on.“ Star\u00fd mu\u017e se na n\u011bho soucitn\u011b zahled\u011bl. V\u0161ak u\u017e si d\u00e1vno v\u0161iml, \u017ee sem pravideln\u011b chod\u00edv\u00e1. Objevoval se v\u017edy ve stejnou dobu. Ka\u017ed\u00fd den v t\u00fddnu. Nikdy nevynechal, nikdy. Sotva vstoupil, bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed zam\u00ed\u0159ily jeho kroky k obrazu, p\u0159ed n\u00edm pak hodiny v tichosti st\u00e1l a u\u017easle obdivoval tv\u00e1\u0159, kter\u00e1 fascinovala v\u00edc lid\u00ed. Nebyl prvn\u00edm a dozajista ani ne posledn\u00edm.<\/p>\n

„Jak promrhal?“ Podivil se.<\/div>\n

„Tak, roky p\u0159ed n\u00edm ka\u017ed\u00fd den vysed\u00e1val a z\u00edral na n\u011bho. Nic ho nezaj\u00edmalo. V\u016fbec nic, a\u017e na n\u011bj.“ K\u00fdvl sm\u011brem k chlapci na pl\u00e1tn\u011b.<\/div>\n
Mlad\u00edk si pohr\u00e1val s kone\u010dky sv\u00fdch zlatav\u00fdch dred\u016f, uva\u017eoval o slovech druh\u00e9ho a ubezpe\u010doval s\u00e1m sebe, \u017ee jemu se tohle nikdy st\u00e1t nem\u016f\u017ee. Lid\u00e9 pl\u00fdtvaj\u00ed \u010dasem na r\u016fzn\u00e9, mnohdy hor\u0161\u00ed a hloup\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci. On se pouze chod\u00edv\u00e1 obdivovat d\u00edlu n\u011bkter\u00e9ho z mistr\u016f mal\u00ed\u0159\u016f. Na tom nen\u00ed nic \u0161patn\u00e9ho. Autor by byl zajist\u00e9 r\u00e1d, kdyby v\u011bd\u011bl, \u017ee jeho v\u00fdtvor n\u011bkoho natolik uchv\u00e1til.<\/div>\n
„Co se s n\u00edm stalo? S t\u00edm druh\u00fdm?“ Star\u00e9ho p\u00e1na ta ot\u00e1zka tro\u0161ku zasko\u010dila, a\u010d se dala \u010dekat. P\u0159\u00e1l si, aby nebyla vy\u0159\u010dena, nebo\u0165 na ni necht\u011bl odpov\u00eddat. Jen\u017ee nebylo zbyt\u00ed. Byla polo\u017eena a jako ka\u017ed\u00e1 jin\u00e1 ot\u00e1zka si i tato \u017e\u00e1dala odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Je dosp\u011bl\u00fd. O\u017eenil se a m\u00e1 dceru. Dodnes se v\u0161ak pro Hn\u011bdoo\u010dka tr\u00e1p\u00ed.“ Zhluboka si povzdechl a smutn\u011b se usm\u00e1l na toho, jen\u017e byl dal\u0161\u00ed „ob\u011bt\u00ed“ chlapce s ebenov\u00fdmi vlasy a porcel\u00e1nov\u011b b\u00edlou plet\u00ed. I jeho uhranul sv\u00fdma o\u010dima. On jim rovn\u011b\u017e propadl.<\/div>\n
„Je to obraz,“ nam\u00edtl. „Nem\u016f\u017ee nikomu ubl\u00ed\u017eit.“<\/div>\n
„Uva\u017eujete stejn\u011b jako on tenkr\u00e1t.“ N\u00e1sledoval dal\u0161\u00ed soucitn\u00fd pohled. Ani tenhle ne\u0161\u0165astn\u00edk si to nep\u0159ipou\u0161t\u00ed, snad to ani nezpozoroval. „P\u0159em\u00fd\u0161lel jste nad t\u00edm?“<\/div>\n
„Nad \u010d\u00edm?“<\/div>\n
„Jak se jmenuje? Kolik je mu let? Odkud je? Jak zn\u00ed jeho hlas? Jsou jeho o\u010di opravdu tak tmav\u011b hn\u011bd\u00e9?“ Jeden dotaz n\u00e1sledoval druh\u00fd. Odpov\u011b\u010f na v\u0161echny zn\u011bla ano. Samoz\u0159ejm\u011b \u017ee si tyhle ot\u00e1zky kladl. Kdykoli p\u0159ed n\u00edm st\u00e1l a hled\u011bl do jeho hlubok\u00fdch o\u010d\u00ed, ptal se, jak\u00e9 jm\u00e9no nos\u00ed a kde se pr\u00e1v\u011b te\u010f nach\u00e1z\u00ed.<\/p>\n

„Nebude trvat dlouho a budete ho cht\u00edt naj\u00edt. Setkat se s n\u00edm. Za\u010dnete po n\u011bm p\u00e1trat, stanete se t\u00edm doslova posedl\u00fdm.“<\/div>\n

„To je nesmysl,“ zavrt\u011bl odm\u00edtav\u011b hlavou. Av\u0161ak s v\u011bdom\u00edm, \u017ee star\u00fd p\u00e1n nen\u00ed daleko od pravdy. P\u0159esto\u017ee netu\u0161il, jak je obraz star\u00fd, uva\u017eoval o tom. Napadlo ho, \u017ee by se pokusil chlapce vyp\u00e1trat. A nebylo to jen jednou, kdy p\u0159em\u00fd\u0161lel, kde by ho m\u011bl hledat.<\/div>\n
„U\u017e jsem to za\u017eil. Nikdy ho nena\u0161el. Hledal ho dlouho a naprosto v\u0161ude. Marn\u011b, jako by nikdy neexistoval. Kdo Hn\u011bdoo\u010dka hled\u00e1, nenajde ho. K tomu, kdo po n\u011bm nep\u00e1tr\u00e1, s\u00e1m p\u0159ijde.“ P\u0159i posledn\u00edch slovech pozvedl koutky \u00fast. V\u011bd\u011bl, \u017ee co vy\u0159kl, zn\u00ed bl\u00e1zniv\u011b, ale s\u00e1m tuto v\u011btu kdysi sly\u0161el. P\u0159\u00edmo od n\u011bho.<\/em><\/div>\n
„Ten obraz jsem namaloval j\u00e1.“ Star\u00fd p\u00e1n l\u00e1skypln\u011b pohladil r\u00e1m. „P\u0159ed n\u011bkolika lety.“<\/div>\n
„Vy ho zn\u00e1te?“ Vyhrkl bez rozmyslu a p\u0159istoupil k n\u011bmu bl\u00ed\u017e. Jakmile k\u00fdvl, p\u0159istihl se, \u017ee mu neskute\u010dn\u011b z\u00e1vid\u00ed. Z\u00e1vist v\u017edy odsuzoval. Opovrhoval t\u011bmi, co druh\u00fdm nep\u0159\u00e1li a z\u00e1vid\u011bli. A te\u010f ji s\u00e1m c\u00edtil. Tento mu\u017e ho znal. Setkal se s n\u00edm, byl v jeho bl\u00edzkosti, snad s n\u00edm i mluvil. Jak\u00fd to \u0161\u0165astlivec!<\/div>\n
„Kde jste ho potkal? Tady ve m\u011bst\u011b? Mluvil jste s n\u00edm? Jak\u00fd byl?“ Vyzv\u00eddal a pohledem ho vyb\u00edzel, aby kone\u010dn\u011b promluvil a \u0159ekl mu, kde k onomu setk\u00e1n\u00ed do\u0161lo. T\u0159eba by mohl i on…<\/p>\n

„Mluvil.“ Po mu\u010div\u00fdch vte\u0159in\u00e1ch ticha se kone\u010dn\u011b ozval unaven\u00fd hlas. Dlouze p\u0159em\u00fd\u0161lel, zda tomu mlad\u00e9mu bl\u00e1znovi m\u00e1 \u0159\u00edct pravdu. Litoval, \u017ee se v\u016fbec zm\u00ednil. M\u011bl mu namluvit, \u017ee sem ten obraz n\u011bkdo p\u0159inesl. Jen\u017ee bylo pozd\u011b.<\/div>\n

„Je to u\u017e mnoho let, ale pamatuji si to, jako by se to stalo v\u010dera.“ Dal se do vypr\u00e1v\u011bn\u00ed a pokynul mu, aby se posadil na jednu ze \u017eidl\u00ed, kter\u00e9 st\u00e1ly u st\u011bny. S\u00e1m na jednu dosedl a slo\u017eil ruce do kl\u00edna. „Do t\u00e9 kav\u00e1rny jsem chod\u00edval \u010dasto. Ne\u017e jsem si otev\u0159el tento kr\u00e1mek, maloval jsem. V\u011bt\u0161inou jen krajiny, ale ob\u010das jsem vyrazil mezi lidi. Zn\u00e1te to, \u010dlov\u011bk je mlad\u00fd, pln\u00fd sn\u016f a ambic\u00ed. J\u00e1 cht\u011bl b\u00fdt proslul\u00fdm mal\u00ed\u0159em. Teprve s v\u011bkem si uv\u011bdomuje, \u017ee na n\u011bkter\u00e9 c\u00edle nedos\u00e1hne.“ Smutn\u011b se pousm\u00e1l a pokra\u010doval ve vypr\u00e1v\u011bn\u00ed. „Sed\u011bl jsem, d\u00edval se a sna\u017eil se je zachytit v nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edch situac\u00edch. I ten den m\u011b tam nohy zanesly z tohoto d\u016fvodu. Automaticky jsem zam\u00ed\u0159il ke sv\u00e9mu stolku, odkud jsem m\u011bl v\u00fdhled na cel\u00fd lok\u00e1l.“<\/p>\n

Dlouh\u00e9 minuty p\u00e1tral po p\u0159\u00edtomn\u00fdch hostech a sna\u017eil se naj\u00edt zaj\u00edmav\u00fd objekt, jen\u017e by st\u00e1lo za to zv\u011b\u010dnit na list pap\u00edru. Av\u0161ak v\u0161ichni byli p\u0159\u00edli\u0161 f\u00e1dn\u00ed, nudn\u00ed. Nikdo ned\u011blal nic zaj\u00edmav\u00e9ho. Zhluboka si povzdechl a napil se z \u0161\u00e1lku \u010dern\u00e9 k\u00e1vy. Zrovna kdy\u017e u\u017e se rozhodoval, \u017ee bude kreslit rusovl\u00e1sku, je\u017e si \u010detla knihu, dolehly k jeho u\u0161\u00edm jemn\u00e9 t\u00f3ny klav\u00edru. V\u011bd\u011bl, \u017ee zde stoj\u00ed, ale za cel\u00e9 roky na n\u011bj nikdo nehr\u00e1l. Aspo\u0148 ne v dob\u011b, kterou tam tr\u00e1vil on. Byla to Beethovenova M\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed son\u00e1ta. Poznal ji od prvn\u00edch t\u00f3n\u016f. Sly\u0161el ji nes\u010detn\u011bkr\u00e1t a miloval ji ze v\u0161ech jeho klav\u00edrn\u00edch skladeb nejv\u00edc. I dnes \u017easl nad kr\u00e1sou, jakou skladatel dok\u00e1zal vytvo\u0159it. Jak elegantn\u011b zachytil kr\u00e1su a p\u016fvab noci. Kdy\u017e byl d\u00edt\u011b, m\u011bl pocit, jako by z klav\u00edru skrze t\u00f3ny proudilo ven m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed sv\u011btlo. Ten pocit v n\u011bm p\u0159etrval do dne\u0161n\u00edch dn\u016f. Dnes lid\u00e9 pot\u0159ebovali na vyj\u00e1d\u0159en\u00ed emoc\u00ed v p\u00edsn\u00edch slova, kde\u017eto Beethoven dok\u00e1zal dokonale replikovat n\u011bco tak slo\u017eit\u00e9ho jako m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed svit, ani\u017e by pou\u017eil jedno jedin\u00e9 sl\u016fvko. Byl sk\u00e1lopevn\u011b p\u0159esv\u011bd\u010den, \u017ee ho to nikdy nep\u0159estane uchvacovat. Oto\u010dil se sm\u011brem, odkud zazn\u00edvaly l\u00edbezn\u00e9 t\u00f3ny a spat\u0159il ho. Sed\u011bl vzp\u0159\u00edmen\u011b, jeho prsty tan\u010dily po kl\u00e1ves\u00e1ch a p\u016fsobil hrozn\u011b vzne\u0161en\u011b. Po celou dobu ho up\u0159en\u011b sledoval fascinov\u00e1n son\u00e1tou samotnou a nezn\u00e1m\u00fdm chlapcem z\u00e1rove\u0148. P\u0159\u00e1l si, aby skladba byla nekone\u010dn\u00e1, aby ta chv\u00edle trvala napo\u0159\u00e1d. Dokonal\u00e1 harmonie, napadlo ho tenkr\u00e1t. Jen\u017ee v\u0161e kon\u010d\u00ed a tedy i p\u0159edstaven\u00ed chlapce s havran\u00edmi vlasy. Dohr\u00e1l, zaklapl v\u00edko klav\u00edru a vstal. Sp\u00ed\u0161e ne\u017e pro\u0161el, kolem n\u011bj protan\u010dil. Ta ladnost, s n\u00ed\u017e se pohyboval, neuchv\u00e1tila jen jeho, skoro ka\u017ed\u00fd v kav\u00e1rn\u011b se po n\u011bm oto\u010dil. N\u011bkolik p\u00e1r\u016f o\u010d\u00ed ho n\u00e1sledovalo a\u017e k v\u00fdchodu.<\/em><\/p>\n

„\u0158\u00edkal jste, \u017ee jste s n\u00edm mluvil.“ Nam\u00edtl hoch netrp\u011bliv\u011b, upravil si k\u0161iltovku na hlav\u011b a poposedl. Naslouchal vypr\u00e1v\u011bn\u00ed a n\u011bkolikr\u00e1t b\u011bhem n\u011bj na okam\u017eik zav\u0159el o\u010di, jak se sna\u017eil co nejl\u00e9pe p\u0159edstavit si mlad\u00edka u klav\u00edru. Neznal Beethovenovu tvorbu, vlastn\u011b mu v\u00e1\u017en\u00e1 hudba nic ne\u0159\u00edkala, proto tedy netu\u0161il, jak M\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed son\u00e1ta zn\u00ed. V\u011b\u0159il v\u0161ak, \u017ee to byla n\u00e1dhera.<\/div>\n

„Mluvil, ale pozd\u011bji.“ Op\u00e1\u010dil a pousm\u00e1l se. „\u0158ekl jsem, \u017ee jsem tam chod\u00edval \u010dasto. Tak dvakr\u00e1t do t\u00fddne. Mus\u00edm se v\u0161ak p\u0159iznat, \u017ee jsem tam za\u010dal chodit denn\u011b, abych ho znovu spat\u0159il.“ Nikdy se s nik\u00fdm, jako byl ten ml\u00e1denec, nesetkal. Nikdo se mu ani zdaleka nepodobal. Byl jako n\u011bjak\u00e1 \u00e9terick\u00e1 bytost. „Skoro jako by ani nebyl z tohoto sv\u011bta.“ Vyslovil nahlas my\u0161lenku, kterou s n\u00edm m\u011bl od prvn\u00edho dne spojenou. P\u0159i\u0161lo mu neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, \u017ee n\u011bkdo takov\u00fd chod\u00ed po tomto sv\u011bt\u011b. Kr\u00e1sa je o\u0161idn\u00fd pojem, neb v o\u010d\u00edch ka\u017ed\u00e9ho z n\u00e1s je kr\u00e1sn\u00e9 n\u011bco jin\u00e9ho. Co \u010dlov\u011bk, to odli\u0161n\u00fd ide\u00e1l kr\u00e1sy. Jedni obdivuj\u00ed kr\u00e1su vn\u011bj\u0161\u00ed, jin\u00fdm z\u00e1le\u017e\u00ed v\u00edce na kr\u00e1se lidsk\u00e9ho nitra. Jen\u017ee ten mlad\u00edk nebyl pouze kr\u00e1sn\u00fd, byl nadpozemsky n\u00e1dhern\u00fd a vyza\u0159ovalo z n\u011bj n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho. Neexistovalo pro to pojmenov\u00e1n\u00ed. V\u011bd\u011bl jen, \u017ee ho to uklid\u0148ovalo, napl\u0148ovalo radost\u00ed a odh\u00e1n\u011blo chmury.<\/p>\n

„Byl tam? Mysl\u00edm dal\u0161\u00ed den.“ Promluvil chlapec znovu.<\/div>\n

„Kdepak,“ zavrt\u011bl obchodn\u00edk hlavou. „Skoro dva t\u00fddny se neuk\u00e1zal. Jednoho de\u0161tiv\u00e9ho odpoledne jsem tam zase sed\u011bl a kreslil mladou dvojici naproti. V jedn\u00e9 chv\u00edli jsem vzhl\u00e9dl a on st\u00e1l p\u0159\u00edmo naproti mn\u011b.“<\/div>\n
Nesly\u0161el ho p\u0159ij\u00edt. Netu\u0161il, jak dlouho nad n\u00edm stoj\u00ed a sleduje ho. Najednou tam prost\u011b byl. Zv\u011bdav\u011b natahoval krk a zkoumal, co mu\u017e usazen\u00fd za stolem prov\u00e1d\u00ed. Jako d\u00edt\u011b, kter\u00e9 p\u0159eru\u0161ilo hru, p\u0159ib\u011bhlo za maminkou do kuchyn\u011b a koukalo j\u00ed pod ruce.<\/em><\/div>\n
„V\u00edte, jak mi \u0159\u00edkal?“<\/div>\n
„To netu\u0161\u00edm.“<\/div>\n
„\u010clov\u00ed\u010dku.“ Sotva to vyslovil, jeho \u00fasta se rozt\u00e1hla v \u0161irok\u00fd \u00fasm\u011bv. P\u0159esto\u017ee mu pozd\u011bji \u0159ekl svoje jm\u00e9no, mlad\u00edk jako by ho nezaznamenal. Pro n\u011bj byl zkr\u00e1tka \u010dlov\u00ed\u010dek. Mlad\u0161\u00ed z dvojice se usm\u00e1l rovn\u011b\u017e, p\u0159i\u0161lo mu to sv\u00fdm zp\u016fsobem legra\u010dn\u00ed. P\u0159edstavoval si, jak spolu ti dva mluv\u00ed a chlapec z obrazu ho po celou dobu rozhovoru oslovuje takto.<\/p>\n

„‚Ach \u010dlov\u00ed\u010dku, ty jsi mal\u00ed\u0159.‘, \u0159ekl mi tenkr\u00e1t, tleskl si do dlan\u00ed, a ani\u017e by se zeptal, posadil se ke mn\u011b. Polo\u017eil si ruce na st\u016fl a za\u010dal si se mnou pov\u00eddat. Jako bychom nebyli dva cizinci, ale sta\u0159\u00ed zn\u00e1m\u00ed, co se roky nevid\u011bli.“ P\u0159esn\u011b tento dojem to v n\u011bm vyvolalo. Na prvn\u00ed pohled p\u016fsobil pla\u0161e, av\u0161ak ani zdaleka takov\u00fd nebyl. Mluvil hodn\u011b, jednotliv\u00e1 slova ze sebe p\u0159\u00edmo chrlil a podporoval je \u017eivou gestikulac\u00ed.<\/div>\n

„‚Se mnou si nikdo nepov\u00edd\u00e1, \u010dlov\u00ed\u010dku,‘ sv\u011b\u0159il se mi a jeho o\u010di se leskly. Ptal jsem se ho pro\u010d. Odpov\u011bd\u011bl mi pokr\u010den\u00edm rameny a je\u0161t\u011b v\u00edc posmutn\u011bl. Bylo mi ho l\u00edto. Pravda, byl velice upov\u00eddan\u00fd, ale ne vlezl\u00fd. Byl roztomile upov\u00eddan\u00fd.“ Obchodn\u00edk se pod\u00edval na sv\u00e9ho poslucha\u010de, kter\u00fd sed\u011bl vedle a po celou dobu vypr\u00e1v\u011bn\u00ed se uculoval. Stejn\u011b jako on, kdy\u017e tenkr\u00e1t sed\u011bl naproti nezn\u00e1m\u00e9mu chlapci, jen\u017e pova\u017eoval za zbyte\u010dnost \u0159\u00edct mu sv\u00e9 jm\u00e9no. Proto mu p\u0159ezd\u00edval Hn\u011bdoo\u010dko, nebo\u0165 pr\u00e1v\u011b jeho tmavohn\u011bd\u00e9 o\u010di byly na n\u011bm t\u00edm nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm. Neust\u00e1le jimi t\u011bkal kolem sebe, byly pln\u00e9 \u017eivota, poskakovaly mu v nich neposedn\u00e9 jisk\u0159i\u010dky, a p\u0159esto na okoln\u00ed sv\u011bt hled\u011bly moud\u0159e. „Nebo ten jeho \u00fasm\u011bv. Tajemn\u00fd \u00fasm\u011bv. \u010clov\u011bk by si a\u017e myslel, \u017ee v\u00ed n\u011bco, o \u010dem my ostatn\u00ed nem\u00e1me sebemen\u0161\u00ed pon\u011bt\u00ed. V\u00edte…“ Najednou se star\u00fd p\u00e1n odml\u010del.<\/p>\n

„Tome,“ odtu\u0161il, \u017ee ho cht\u011bl oslovit, jen\u017ee nemohl. Neznal jeho jm\u00e9no. „Jmenuji se Tom.“<\/div>\n

„V\u00edte, Tome, byl zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. V jedn\u00e9 chv\u00edli a\u017e d\u011btsky naivn\u00ed a najednou mluvil jako kniha. V\u017edy \u0159ekl n\u011bjak\u00e9 moudro, nad n\u00edm\u017e jsem se pozastavil, nato se zvoniv\u011b zasm\u00e1l a j\u00e1 uva\u017eoval, zda si ze m\u011b trop\u00ed \u017eerty, nebo to mysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b.“<\/div>\n
Hn\u011bdoo\u010dko ho opravdu m\u00e1tl, ale takov\u00fd prost\u011b byl a mo\u017en\u00e1 si ani neuv\u011bdomoval, kolik pravdy a moudrosti se v jeho slovech skr\u00fdv\u00e1. \u0158\u00edkal je, proto\u017ee to tak c\u00edtil, ne aby n\u011bkoho uchv\u00e1til.<\/div>\n
„O \u010dem jste si pov\u00eddali?“<\/div>\n
„O v\u0161em. O lidech, o \u017eivot\u011b i smrti. O sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00fdch du\u0161\u00edch.“<\/div>\n
„O sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00fdch du\u0161\u00edch?“ Podivil se.<\/div>\n
„Ano a tak\u00e9 dlouze hovo\u0159il o l\u00e1sce.“ Tom se p\u0159istihl, \u017ee si p\u0159eje, aby hoch z pl\u00e1tna byl s\u00e1m a jeho srdce nikomu nepat\u0159ilo. Nebylo to hezk\u00e9, uv\u011bdomoval si to, ale tak moc si p\u0159\u00e1l, aby to byl pr\u00e1v\u011b on, ke komu \u010dernovlas\u00fd zaho\u0159\u00ed l\u00e1skou.<\/div>\n
„O du\u0161\u00edch rozpr\u00e1v\u011bl dlouze a s v\u00e1\u017enou tv\u00e1\u0159\u00ed.“ B\u011blovlas\u00fd p\u00e1n po p\u00e1r vte\u0159in\u00e1ch ticha znovu promluvil a v pam\u011bti se vracel k momentu, kdy sed\u011bli u jednoho stolku a Hn\u011bdoo\u010dko se rozpov\u00eddal o tom, jak je to za\u0159\u00edzeno.<\/p>\n

„\u010clov\u00ed\u010dku, pov\u00edm ti, jak to funguje. V ka\u017ed\u00e9m z n\u00e1s jsou kousky du\u0161e jin\u00e9ho \u010dlov\u011bka a st\u0159\u00edpky na\u0161\u00ed du\u0161e jsou zase v n\u011bkom dal\u0161\u00edm. Proto ten pocit ne\u00faplnosti. A pak to p\u0159ijde. Tvou cestu zk\u0159\u00ed\u017e\u00ed osoba a ty najednou m\u00e1\u0161 pocit, \u017ee se zn\u00e1te odjak\u017eiva a v\u0161e je, jak m\u00e1 b\u00fdt. Ch\u00e1pe t\u011b, m\u00e1 stejn\u00e9 my\u0161lenky a ty se raduje\u0161 z ka\u017ed\u00e9 nov\u011b objeven\u00e9 podobnosti mezi v\u00e1mi. Jsi vd\u011b\u010dn\u00fd za to, \u017ee v\u00e1s osud svedl dohromady a nev\u011b\u0159\u00ed\u0161 sv\u00e9mu \u0161t\u011bst\u00ed. Nebyl to osud, jen p\u0159i\u0161el spr\u00e1vn\u00fd \u010das b\u00fdt spolu. Tv\u016fj rozum to nech\u00e1pe, ale hluboko uvnit\u0159 sebe v\u00ed\u0161, \u017ee se zn\u00e1te celou v\u011b\u010dnost, jen si nevzpom\u00edn\u00e1\u0161 odkud. Nikdy na to nep\u0159ijde\u0161 a tak to m\u00e1 b\u00fdt.“<\/em><\/div>\n

„A ty tomu v\u011b\u0159\u00ed\u0161, Hn\u011bdoo\u010dko?“<\/em><\/div>\n
„Ach \u010dlov\u00ed\u010dku, jist\u011b\u017ee tomu v\u011b\u0159\u00edm. I j\u00e1 tu svou na\u0161el.“<\/em><\/div>\n
„Na\u0161el? A kde je?“<\/em><\/div>\n
„Bylo n\u00e1m d\u00e1no jen p\u00e1r dn\u016f. I pro n\u011b v\u0161ak st\u00e1lo za to \u017e\u00edt. Te\u010f je tam, kam du\u0161e chod\u00ed.“<\/em><\/div>\n
„Kde to je?“<\/em><\/div>\n
„Daleko i bl\u00edzko. Vysoko i n\u00edzko. Tam i tady.“<\/em><\/div>\n
„Jak jsi ji poznal?“<\/em><\/div>\n
„Sta\u010d\u00ed m\u00edt srdce doko\u0159\u00e1n, \u010dlov\u00ed\u010dku. O\u010di jsou slep\u00e9, spr\u00e1vn\u011b vid\u00ed \u010dlov\u011bk jedin\u011b srdcem.“<\/p>\n

<\/em> „Mohl to b\u00fdt pouh\u00fd v\u00fdplod mysli mlad\u00edka, jen\u017e ztratil milovanou osobu, a proto si vymyslel tuhle teorii o sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00fdch du\u0161\u00edch, aby zm\u00edrnil sv\u016fj \u017eal. Ale jak tak naproti mn\u011b sed\u011bl a vypr\u00e1v\u011bl mi o nich, i j\u00e1 tomu uv\u011b\u0159il. M\u011bl jsem pocit, jako by byl na m\u00edst\u011b, kter\u00e9 m\u00e1lokdo zn\u00e1 a tam se o lidsk\u00e9 du\u0161i nau\u010dil v\u0161echno. Nebo to jeho sk\u00e1lopevn\u00e9 p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed, \u017ee se k n\u011bmu milovan\u00fd a bl\u00edzk\u00fd \u010dlov\u011bk znovu vr\u00e1t\u00ed, a\u017e nastane ten spr\u00e1vn\u00fd \u010das.“ Pohl\u00e9dl na vedlej\u0161\u00ed \u017eidli, kde sed\u011bl pravideln\u00fd n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edk jeho kr\u00e1mku, kter\u00fd se v tuto chv\u00edli tv\u00e1\u0159il zamy\u0161len\u011b. I on te\u010f jist\u011b hloubal nad t\u00edm, kolik pravdy m\u016f\u017ee b\u00fdt na Hn\u011bdoo\u010dkov\u00fdch slovech.<\/div>\n

„Co prozradil o smrti?“<\/div>\n
„Nemluvil o n\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 dlouho. Smrt je lidem pot\u0159ebn\u00e1 jako vzduch a ned\u00e1 se bez n\u00ed \u017e\u00edt.“ Star\u00fd p\u00e1n pokr\u010dil rameny a pod\u00edval se na Toma, jen\u017e byl snad nejlep\u0161\u00edm poslucha\u010dem, jak\u00e9ho kdy m\u011bl. Vn\u00edmal ka\u017ed\u00e9 jednotliv\u00e9 slovo, nevstupoval mu do \u0159e\u010di, ani mu jin\u00fdm zp\u016fsobem ned\u00e1val najevo, \u017ee je vypr\u00e1v\u011bn\u00ed nez\u00e1\u017eivn\u00e9.<\/div>\n
„A co \u0159\u00edkal o l\u00e1sce?“<\/div>\n
„\u017de prav\u00e1 l\u00e1ska je jedna. \u010clov\u011bk ji pro\u017eije jen jedinkr\u00e1t za \u017eivot. Ten cit je natolik siln\u00fd, \u017ee ho nejde zab\u00edt. Lze ji jen prohr\u00e1t. Prav\u00e1 l\u00e1ska p\u0159ekon\u00e1 v\u0161echno. I smrt.“<\/p>\n

Tom m\u011bl o l\u00e1sce pochyby. Nev\u011b\u0159il na ni. Byl mlad\u00fd, ned\u00e1vno oslavil patn\u00e1ct\u00e9 narozeniny, a p\u0159esto\u017ee jeho kamar\u00e1di m\u011bli za sebou p\u00e1r zn\u00e1most\u00ed, on byl st\u00e1le s\u00e1m. Chl\u00e1cholili ho, a\u0165 nev\u011b\u0161\u00ed hlavu, proto\u017ee i on jednou tu pravou potk\u00e1. Nebyl si v\u0161ak jist\u00fd, jestli o to v\u016fbec stoj\u00ed. Chce se zamilovat, d\u00e1t t\u00e9 osob\u011b v\u0161echno a skon\u010dit zlomen\u00fd s rozervan\u00fdm srdcem? O l\u00e1sce takhle sm\u00fd\u0161lel p\u0159edev\u0161\u00edm proto, \u017ee otec opustil jeho matku, kdy\u017e mu byl necel\u00fd rok. M\u00e1ma si dote\u010f nikoho jin\u00e9ho nena\u0161la a byly dny, kdy se Tom domn\u00edval, \u017ee st\u00e1le v\u011b\u0159\u00ed tomu, \u017ee se otec vr\u00e1t\u00ed a \u010dek\u00e1 na n\u011bho. Bylo to bl\u00e1hov\u00e9. Cel\u00e9 roky se neozval, nic o n\u011bm nev\u011bd\u011bli a vlastn\u011b mu to ani nevadilo. Tom ho necht\u011bl ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b, nebylo zde pro n\u011bho m\u00edsto. S\u00e1m se o n\u011b sv\u00fdm odchodem p\u0159ipravil.<\/p>\n

„A o n\u011bm? O n\u011bm jste nemluvili?“ Tom zanechal sv\u00fdch \u00favah, a aby ani jedna nez\u016fstala v jeho mysli, zat\u0159epal hlavou. Zlat\u00e1 h\u00e1\u010fata se rozvlnila a on se usm\u00e1l. Dredy si nechal ud\u011blat ve t\u0159in\u00e1cti a dodnes na n\u011b byl py\u0161n\u00fd. V\u0161\u00edmal si pohor\u0161en\u00fdch, n\u011bkdy i znechucen\u00fdch pohled\u016f kolemjdouc\u00edch, ale nep\u0159ipou\u0161t\u011bl si je. Byly to koneckonc\u016f jeho vlasy, svoje dredy miloval a s p\u0159ehnanou p\u00e9\u010di se o n\u011b staral.<\/div>\n

„Kdepak. Hn\u011bdoo\u010dko mi o sob\u011b neprozradil skoro nic.“ Star\u00fd p\u00e1n nev\u011bd\u011bl, jak dlouho si s n\u00edm toho dne vykl\u00e1dal. Musely to b\u00fdt hodiny. Hovo\u0159ili o v\u0161em mo\u017en\u00e9m, o \u017eivot\u011b mlad\u00edka se v\u0161ak mnoho nedozv\u011bd\u011bl. Zda to byl z\u00e1m\u011br \u010di nikoli, se nejsp\u00ed\u0161 nikdy nedozv\u00ed.<\/div>\n
„Sed\u011bl v\u00e1m modelem?“ Vyzv\u00eddal Tom, jak podobizna vznikla. M\u011bl za to, \u017ee pr\u00e1v\u011b takto se rod\u00ed portr\u00e9ty. \u010clov\u011bk se posad\u00ed na n\u011bjakou \u017eidli a mal\u00ed\u0159 se pust\u00ed do d\u00edla. Kolik hodin, dn\u00ed \u010di t\u00fddn\u016f v\u0161ak trv\u00e1, ne\u017e obraz dostane kone\u010dnou podobu, netu\u0161il. Vlastn\u011b se o to nikdy nezaj\u00edmal.<\/div>\n
„Hn\u011bdoo\u010dko? Nevydr\u017eel by tak dlouho v klidu.“ Mu\u017e se rozesm\u00e1l. V\u0161ak i v kav\u00e1rn\u011b se st\u00e1le hem\u017eil, ot\u00e1\u010del se na \u017eidli a koukal po okol\u00ed, jako by m\u011bl strach, \u017ee jeho o\u010d\u00edm n\u011bco zaj\u00edmav\u00e9ho unikne. „Maloval jsem ho zpam\u011bti.“<\/div>\n
„Opravdu? To bych nedok\u00e1zal.“<\/div>\n
„Zapamatoval jsem si ka\u017ed\u00fd rys jeho obli\u010deje a moje ruka vlastn\u011b malovala sama.“<\/p>\n

„‚\u010clov\u00ed\u010dku, j\u00e1 bych si tak moc p\u0159\u00e1l m\u00edt obraz. Jako sv\u016fj. Vi\u010f, \u017ee ho pro m\u011b namaluje\u0161?‘, optal se a zamrkal dlouh\u00fdmi \u0159asami. A j\u00e1 mu ho bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed sl\u00edbil.“ Nedok\u00e1zal by odm\u00edtnout, nevyplnit mu jeho p\u0159\u00e1n\u00ed. Hn\u011bd\u00e9 o\u010di se po vy\u0159knut\u00ed slibu rozz\u00e1\u0159ily a ml\u00e1denec mu\u017ee odm\u011bnil \u0161\u0165astn\u00fdm sm\u00edchem. Ta t\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e d\u011btsk\u00e1 radost ho doj\u00edmala. Lid\u00e9 \u010dasto skr\u00fdvali, jak se c\u00edt\u00ed, kde\u017eto Hn\u011bdoo\u010dko to d\u00e1val okat\u011b najevo. V\u0161ak s\u00e1m prohl\u00e1sil, \u017ee \u010dlov\u011bk by se za \u017e\u00e1dnou cenu nem\u011bl styd\u011bt za svoje city. Chce-li plakat, m\u00e1 d\u00e1t slz\u00e1m pr\u016fchod. M\u00e1-li chu\u0165 se sm\u00e1t, a\u0165 se sm\u011bje. C\u00edt\u00ed-li radost, a\u0165 ji naplno projev\u00ed. Jsou to jeho emoce, m\u00e1 pr\u00e1vo se c\u00edtit tak nebo onak a nen\u00ed t\u0159eba je skr\u00fdvat.<\/div>\n

„Vid\u011bl…“<\/div>\n
„Ne,“ star\u00fd p\u00e1n nenechal Toma ani v\u011btu dokon\u010dit. „‚A\u017e bude dokon\u010den, p\u0159ijdu se na n\u011bj, \u010dlov\u00ed\u010dku, pod\u00edvat.‘, p\u0159i t\u011bchto slovech n\u011bkolikr\u00e1t k\u00fdvl. Posl\u00e9ze se zvedl, pod\u011bkoval mi za m\u016fj \u010das a ne\u017e jsem sta\u010dil cokoli \u0159\u00edct, ztratil se stejn\u011b rychle, jako se objevil. V\u00edc jsem ho nespat\u0159il. Hned, co jsem obraz dokon\u010dil, \u0161el jsem do kav\u00e1rny s nad\u011bj\u00ed, \u017ee ho tam najdu. Tou\u017eil jsem vid\u011bt jeho reakci, a\u017e bych mu odkryl portr\u00e9t, po n\u011bm\u017e tolik prahl. Nikdy jsem se toho nedo\u010dkal, a abych k v\u00e1m byl, Tome, up\u0159\u00edmn\u00fd, nemysl\u00edm si, \u017ee se toho do\u017eiji.“<\/div>\n
„T\u0159eba ano. V\u0161ak v\u00e1m pov\u011bd\u011bl, \u017ee p\u0159ijde.“ P\u0159ipomn\u011bl mu, co s\u00e1m p\u0159edt\u00edm prohl\u00e1sil.<\/div>\n
„Tome,“ oslovil ho se shov\u00edvav\u00fdm \u00fasm\u011bvem. „Je to moc dlouh\u00e1 doba. U\u017e je d\u00e1vno dosp\u011bl\u00fd a podle m\u011b zapomn\u011bl, \u017ee se v ml\u00e1d\u00ed setkal s n\u011bk\u00fdm jako j\u00e1.“<\/p>\n

Nem\u011bl by mu to za zl\u00e9, nedok\u00e1zal by se zlobit. Hn\u011bdoo\u010dko podle n\u011bho tou\u017eil st\u00e1le nach\u00e1zet n\u011bco nov\u00e9ho, snad i proto se nevracel na m\u00edsta, kter\u00e1 nav\u0161t\u00edvil. Sv\u011bt venku byl pln\u00fd neobjeven\u00e9ho a nepoznan\u00e9ho a on m\u011bl tak m\u00e1lo \u010dasu, aby v\u0161e prozkoumal.<\/div>\n

Tom se chystal je\u0161t\u011b n\u011bco nam\u00edtnout, ale setrval v tichosti. Ml\u010dky p\u0159ihl\u00ed\u017eel tomu, jak star\u00fd p\u00e1n vstal a p\u0159ehodil p\u0159es obraz b\u00edl\u00fd kus l\u00e1tky. Zabolelo ho to. Nesouhlasil s t\u00edm. Pova\u017eoval a\u017e za h\u0159\u00edch skr\u00fdt portr\u00e9t Hn\u011bdoo\u010dka p\u0159ed zraky dal\u0161\u00edch lid\u00ed. Byl dokonal\u00fd a ostatn\u00ed se mu m\u011bli obdivovat. Netu\u0161il, jak s n\u00edm jeho autor hodl\u00e1 nalo\u017eit a jen my\u0161lenka, \u017ee ho ukryje n\u011bkde ve sklep\u011b, ho rozesmutnila.<\/p>\n

„Mohl bych se je\u0161t\u011b na n\u011bco zeptat?“ Svou ot\u00e1zku vyslovil s b\u00e1zn\u00ed v hlase. Obchodn\u00edk se na n\u011bho oto\u010dil a p\u0159ik\u00fdvl. „Ten, o kom jste p\u0159edt\u00edm mluvit. Ten \u010dlov\u011bk, jen\u017e p\u0159ed obrazem ztratil n\u011bkolik let \u017eivota, to jste…“<\/div>\n

„Byl j\u00e1 s\u00e1m.“ P\u0159ik\u00fdvl a potvrdil mu domn\u011bnku. „Roky jsem ho hledal. Byl jsem naprosto posedl\u00fd touhou znovu se s n\u00edm setkat. A\u017e jednoho dne jsem si v\u0161iml, \u017ee t\u00edm zra\u0148uji nejen sebe, ale i tu, kterou m\u00e1m r\u00e1d. Odnesl jsem tedy obraz pry\u010d, skryl ho p\u0159ed zraky v\u0161ech a hlavn\u011b p\u0159ed sebou sam\u00fdm.“<\/div>\n
„Pro\u010d jste ho ale zase vyt\u00e1hl na sv\u011btlo?“ Zeptal se Tom. Obraz byl ji\u017e jednou odnesen a odsouzen k tomu, aby na n\u011bj n\u011bkde roky sedal prach. Ten byl v\u0161ak po letech p\u0159ece jen smeten a podobizna znovu um\u00edst\u011bna na podstavec. Cht\u011bl v\u011bd\u011bt pro\u010d.<\/div>\n
„Ani s\u00e1m nev\u00edm.“ Pokr\u010dil rameny. Jednoho dne zkr\u00e1tka portr\u00e9t nalezl, chv\u00edli se j\u00edm kochal, a\u017e ho nakonec p\u0159emohla vlastn\u00ed je\u0161itnost. Byl to jeho nejzda\u0159ilej\u0161\u00ed v\u00fdtvor. Ni\u010d\u00edm jin\u00fdm ho nep\u0159ed\u010dil. Snad tou\u017eil po uzn\u00e1n\u00ed, obdivu, chv\u00e1le, kter\u00fdch se mu nikdy nedostalo. Mo\u017en\u00e1 za to mohlo st\u00e1\u0159\u00ed a \u017ee se st\u00e1val sentiment\u00e1ln\u00edm. Nebo byl d\u016fvod naprosto jin\u00fd.<\/div>\n
\n

Tom pomalu vstal a naposledy pohl\u00e9dl sm\u011brem k podstavci. Le\u010d tv\u00e1\u0159, kter\u00e1 mu u\u010darovala, nespat\u0159il. Byla zahalena nepr\u016fhledn\u00fdm kusem l\u00e1tky. Ti\u0161e si povzdechl, rozlou\u010dil se se star\u00fdm mu\u017eem a s t\u011b\u017ek\u00fdm srdcem se oto\u010dil k odchodu.<\/p><\/div>\n

„Mlad\u00edku,“ zavolal za n\u00edm a nam\u00e1hav\u011b k n\u011bmu dobelhal. „Slibte mi jednu v\u011bc.“<\/div>\n
„Jakou?“ M\u00edrn\u011b naklonil hlavu na stranu a \u010dekal, a\u017e mu sd\u011bl\u00ed, co po n\u011bm \u017e\u00e1d\u00e1.<\/div>\n
„Zapome\u0148te na ten obraz a \u017eijte sv\u016fj \u017eivot, ne\u017e v\u00e1m prote\u010de mezi prsty. \u017divot je dar a \u010dlov\u011bk nesm\u00ed promrhat ani vte\u0159inu, kter\u00e1 mu byla d\u00e1na. Ka\u017edou mus\u00ed pro\u017e\u00edt naplno, nebo\u0165 kter\u00e1koli m\u016f\u017ee b\u00fdt posledn\u00ed. To mi \u0159ekl on. Hn\u011bdoo\u010dko.“<\/div>\n
Tom se smutn\u011b usm\u00e1l, ale slib nakonec dal. Z vypr\u00e1v\u011bn\u00ed, jemu\u017e naslouchal, nabyl dojmu, \u017ee chlapec z obrazu se p\u0159esn\u011b t\u00edmhle \u0159\u00eddil. Nikdo si jist\u011b nedok\u00e1zal \u017eivota u\u017e\u00edvat v\u00edc ne\u017e on. \u017d\u00e1dn\u00fd neum\u011bl l\u00e9pe vyu\u017e\u00edt \u010dasu, jen\u017e mu byl odm\u011b\u0159en str\u00e1vit na tomto sv\u011bt\u011b. Sice si dost dob\u0159e nedovedl p\u0159edstavit, jak to ud\u011bl\u00e1 on s\u00e1m, ale pokusit se o to mohl.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
pokra\u010dov\u00e1n\u00ed<\/strong><\/em><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay Hall\u00f6chen \ud83d\ude42 V\u0161echny v\u00e1s zdrav\u00edm. Tentokr\u00e1t nep\u0159ich\u00e1z\u00edm s dal\u0161\u00edm d\u00edlem pov\u00eddky Me, Myself and Romeo, za koment\u00e1\u0159e u n\u011bj na tomto m\u00edst\u011b ale d\u011bkuji. Hodn\u011b m\u011b p\u0159ekvapilo, \u017ee ho je\u0161t\u011b n\u011bkdo \u010dte. Zp\u011bt k v\u011bci, dnes jsem si pro v\u00e1s<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-3215","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3215","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3215"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3215\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3215"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3215"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3215"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}