{"id":3224,"date":"2015-03-22T14:00:00","date_gmt":"2015-03-22T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3213"},"modified":"2015-03-22T14:00:00","modified_gmt":"2015-03-22T13:00:00","slug":"me-myself-and-romeo-71","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/03\/22\/me-myself-and-romeo-71\/","title":{"rendered":"Me, Myself and Romeo 71."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille, mohl bys mi alespo\u0148 odpov\u011bd\u011bt?“ U\u017e jsem p\u0159estal po\u010d\u00edtat, kolikr\u00e1t se b\u011bhem j\u00edzdy autem do\u017eadoval odpov\u011bdi. Co \u010dek\u00e1? \u017de s n\u00edm po tomhle budu mluvit, jako by se nechumelilo?! Na to a\u0165 zapomene. Zabo\u0159\u00edm se v\u00edc do seda\u010dky a vytrvale hled\u00edm p\u0159ed sebe. Tohle p\u0159ehnal. Sly\u0161\u00edm, jak si povzdechne, ale kone\u010dn\u011b vzd\u00e1 snahy ze m\u011b vyp\u00e1\u010dit slovo a rad\u011bji se soust\u0159ed\u00ed na \u0159\u00edzen\u00ed. Nikdy, ale opravdu nikdy v \u017eivot\u011b by m\u011b nenapadlo, \u017ee by Tom… \u017de by m\u016fj Tom byl schopen n\u011b\u010deho takov\u00e9ho. A kdy mi to hodlal sd\u011blit? Nebo sp\u00ed\u0161 se nab\u00edz\u00ed ot\u00e1zka, jestli se mi to vlastn\u011b chystal sd\u011blit…<\/div>\n
A p\u0159itom to setk\u00e1n\u00ed prob\u00edhalo v pohod\u011b. Omluvil jsem se jak Gustavovi tak Georgovi, jak si bratr p\u0159\u00e1l. Oba se nechali sly\u0161et, \u017ee pr\u00fd je to d\u00e1vno zapomenuto. Hlavn\u011b \u017ee Tom z toho d\u011blal \u0161\u00edlenou af\u00e9ru a zbyte\u010dn\u011b. V\u0161ichni \u010dty\u0159i jsme se sm\u00e1li, vzpom\u00ednali a vypr\u00e1v\u011bli si o tom, co moment\u00e1ln\u011b d\u011bl\u00e1me. Hagen se n\u00e1m nezapomn\u011bl pochlubit, \u017ee bude podruh\u00e9 t\u00e1tou. Co si pamatuji, tak se mu p\u0159ed p\u00e1r roky narodil syn Daniel, kter\u00e9ho jsem u\u017e stra\u0161n\u011b dlouho nevid\u011bl, tak\u017ee bych ho snad ani nepoznal. Georg se n\u00e1m taky sv\u011b\u0159il, \u017ee by si se S\u00e1rou p\u0159\u00e1li tentokr\u00e1t hol\u010di\u010dku. Tak snad jim to vyjde. Jak jsem \u0159\u00edkal, v\u0161echno bylo fajn do chv\u00edle, kdy ti t\u0159i za\u010dali rozeb\u00edrat posledn\u00ed setk\u00e1n\u00ed, kter\u00e9ho jsem se ne\u00fa\u010dastnil. A p\u0159itom to za\u010dalo nevinnou nar\u00e1\u017ekou…<\/p>\n

„Kdo se posledn\u011b vztekal, \u017ee m\u011bl nejpomalej\u0161\u00ed motok\u00e1ru? Nev\u00ed\u0161 o tom n\u00e1hodou n\u011bco?“ R\u00fdpne si Gustav do Toma, kter\u00fd si to v\u0161ak nenech\u00e1 l\u00edbit a hned se za\u010dne obhajovat, \u017ee to byla pravda a \u017ee mu ji nechali schv\u00e1ln\u011b, proto\u017ee m\u011bli strach, \u017ee by zase vyhr\u00e1l. Motok\u00e1ry, to bylo na\u0161e. Je\u0161t\u011b v dob\u00e1ch, kdy jsme spolu hr\u00e1vali, jsme na n\u011b vyr\u00e1\u017eeli co chvilka. Osobn\u011b m\u011b to bavilo v\u00edc ne\u017e paintball, ze kter\u00e9ho jsem si p\u00e1rkr\u00e1t odnesl n\u011bkolik bolestiv\u00fdch mod\u0159in. Vlastn\u011b je \u0161koda, \u017ee n\u00e1s s Tomem nenapadlo vyt\u00e1hnout G\u00e9\u010dka na dr\u00e1hu, mohli jsme jim to nat\u0159\u00edt spole\u010dn\u011b jako za star\u00fdch dobr\u00fdch \u010das\u016f.<\/em><\/div>\n

„J\u00e1 ti v\u011b\u0159\u00edm, Tomi.“ Polo\u017e\u00edm mu ruku na rameno a spiklenecky na n\u011bj mrknu. N\u011bkdo mu mus\u00ed d\u00e1t najevo podporu, kdy\u017e ti dva z n\u011bho maj\u00ed akor\u00e1t srandu.<\/em><\/div>\n
„Ty abys nebyl p\u0159i n\u011bm!“ Proto\u010d\u00ed Gustav o\u010dima a vym\u011bn\u00ed si \u00fa\u0161klebek s Georgem, co\u017e mi neunikne a taky jejich sm\u011brem vy\u0161lu jeden kysel\u00fd \u00fasm\u011bv. Asi zapomn\u011bli, \u017ee s Tomem jsme zatracen\u011b siln\u00ed protivn\u00edci a mo\u017en\u00e1 by ne\u0161kodilo jim to krapet p\u0159ipomenout.<\/em><\/div>\n
„Jist\u011b\u017ee jsem p\u0159i n\u011bm. Tom je moje v\u0161echno.“ Znovu ho pohlad\u00edm po pa\u017ei a jsem za to odm\u011bn\u011bn \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/em><\/div>\n
„A vy dva,“ uk\u00e1\u017eu postupn\u011b na svoje exkolegy z kapely. „Vy dob\u0159e va\u017ete slova, kdy\u017e o n\u011bm mluv\u00edte.“ Pokra\u010duji t\u00edm, \u017ee pokud o n\u011bm \u0159eknou je\u0161t\u011b jedno k\u0159iv\u00e9 slovo nebo le\u017e, budu nucen jim o\u017eivit pam\u011b\u0165, proto\u017ee m\u00e1m pocit, \u017ee chlapci oba zapomn\u011bli, jak jeden druh\u00e9ho dovedeme br\u00e1nit. A klidn\u011b p\u0159ed cel\u00fdm sv\u011btem.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

„Dobr\u00e1,“ Georg zvedne ruce, jako by se mi vzd\u00e1val. P\u0159ece jen b\u00fdval na\u0161\u00edm \u010dast\u011bj\u0161\u00edm ter\u010dem a asi to nechce zakusit znovu. Kdo by o to taky st\u00e1l, \u017ee? J\u00e1 rozhodn\u011b ne.<\/em><\/div>\n
„I tak jsi byl na stupn\u00edch v\u00edt\u011bz\u016f.“ \u0158eknu polohlasem Tomovi a m\u00e1m za to, \u017ee m\u011b sly\u0161el jen on, Gustav m\u011b v\u0161ak z\u00e1hy vyvede z omylu.<\/em><\/div>\n
„Vlastn\u011b nebyl,“ vyvr\u00e1t\u00ed mou domn\u011bnku. Moment, tak jsem blbej a neum\u00edm po\u010d\u00edtat nebo co? Georg, Gustav a Tom. To jsou t\u0159i lidi. Pokud z\u00e1vodili a Tom byl posledn\u00ed, musel logicky skon\u010dit na t\u0159et\u00edm m\u00edst\u011b. Matika mi sice moc ne\u0161la a prol\u00e9zal jsem s od\u0159en\u00fdma u\u0161ima, ale do t\u0159\u00ed snad je\u0161t\u011b um\u00edm.<\/em><\/div>\n
„Tom byl a\u017e \u010dtvrt\u00fd.“ Vysv\u011btl\u00ed mi Georg a pod\u00edv\u00e1 se na moje dvoj\u010de, kter\u00e9mu r\u00e1zem ztuhnou v\u0161echny rysy.<\/em><\/div>\n
„Po\u010dkej, jak mohl dojet… On s v\u00e1mi byl Andreas?“ Zept\u00e1m se a pod\u00edv\u00e1m se po v\u0161ech p\u0159\u00edtomn\u00fdch, z nich\u017e se nikdo netv\u00e1\u0159\u00ed, \u017ee by se mi chystal odpov\u011bd\u011bt.<\/em><\/div>\n
„Tak David? Pat? Dave?“ Zkou\u0161\u00edm jmenovat ka\u017ed\u00e9ho, kdo m\u011b v tu chv\u00edli napadne, ale nikdo nic ne\u0159\u00edk\u00e1 a mn\u011b pomalu za\u010d\u00edn\u00e1 doch\u00e1zet trp\u011blivost. Kdy\u017e zkoum\u00e1m pozorn\u011bji jejich v\u00fdrazy, nab\u00fdv\u00e1m v\u00edc a v\u00edc dojmu, \u017ee jsme pr\u00e1v\u011b narazili na n\u011bco, o \u010dem jsem nem\u011bl v\u011bd\u011bt, a nikdo nev\u00ed, jak z toho te\u010f ven.<\/em><\/div>\n
„Tak dozv\u00edm se sakra, kdo s v\u00e1mi byl?!“<\/p>\n

<\/em> Dozv\u011bd\u011bl jsem se to. Gustav byl nakonec t\u00edm, kdo sebral odvahu a prozradil mi, \u017ee s nimi byl ten parchant Pete. Sotva to do\u0159ekl, hodil jsem na st\u016fl pen\u00edze, popadl svoje v\u011bci a bez rozlou\u010den\u00ed jsem opustil zahradn\u00ed restauraci. Jak mi tohle mohl Tom ud\u011blat? Co on! Oni v\u0161ichni! To jim nezapomenu. A mn\u011b budou n\u011bco vy\u010d\u00edtat. Co je jedna pitom\u00e1 v\u011bta oproti tomu, co provedli oni? Tohle bylo na\u0161e setk\u00e1n\u00ed, na\u0161e tradice a oni mezi sebe vezmou jeho a hraj\u00ed si s n\u00edm na k\u00e1mo\u0161e. Chce se mi zvracet.<\/div>\n

Tom m\u011b dohnal a\u017e u auta. Nejprve nesouvisle blekotal n\u011bjak\u00e9 v\u011bty, dokud jsem po n\u011bm nehodil kl\u00ed\u010de, aby \u0159\u00eddil on. Byl jsem moc rozru\u0161en\u00fd na to, abych sedl za volant. Celou cestu dom\u016f se mi omlouval a sna\u017eil se ze m\u011b dostat aspo\u0148 jedno jedin\u00e9 slovo, ale odm\u00edt\u00e1m s n\u00edm komunikovat. Aspo\u0148 te\u010f ne. Jsem r\u00e1d, \u017ee ml\u010d\u00ed. Kdyby je\u0161t\u011b chvilku pokra\u010doval a tla\u010dil na m\u011b, mo\u017en\u00e1 bych \u0159ekl n\u011bco, co by n\u00e1s mohlo oba pozd\u011bji mrzet.<\/div>\n
Sleduji svodidla, kter\u00e1 lemuj\u00ed d\u00e1lnici, po kter\u00e9 jedeme, a co chvilku jsem nucen mrkat, proto\u017ee je mi do breku a nechci se p\u0159ed Tomem rozbre\u010det. Ne snad proto, \u017ee by nikdy nevid\u011bl moje slzy, ale prost\u011b moment\u00e1ln\u011b nestoj\u00edm o n\u011bjak\u00e9 ut\u011b\u0161ov\u00e1n\u00ed a ubezpe\u010dov\u00e1n\u00ed, \u017ee to nebylo tak, jak si mysl\u00edm. V\u00edm moc dob\u0159e, jak to bylo.<\/p>\n

„Billi,“ oslov\u00ed m\u011b, kdy\u017e vypne motor auta a odepne si p\u00e1s. A\u010d je mi z nich v\u0161ech nanic, oto\u010d\u00edm se na n\u011bho a \u010dek\u00e1m, co m\u00e1 tak d\u016fle\u017eit\u00e9ho na srdci a chce mi to sd\u011blit. „Mysl\u00ed\u0161, \u017ee bych mohl… na n\u00e1v\u0161t\u011bvu?“ Boj\u00e1cn\u011b vyslov\u00ed sv\u016fj dotaz a vis\u00ed na m\u011b o\u010dima.<\/div>\n

„Pro\u010d se m\u011b pt\u00e1\u0161 na takov\u00fd kraviny?!“ Zept\u00e1m se na\u0161tvan\u011b a vystoup\u00edm. Zabouchnu za sebou dve\u0159e a otev\u0159u Absimu, kter\u00e9ho jsme cestou za G\u00e9\u010dkama vyzved\u00e1vali. Pes nad\u0161en\u011b vysko\u010d\u00ed ven a ne\u017e zaklapnu zadn\u00ed dve\u0159e od auta, prohod\u00edm: „Samoz\u0159ejm\u011b.“<\/div>\n
Vykro\u010d\u00edm sm\u011brem k domu, a zda m\u011b bude n\u00e1sledovat nebo ne, je \u010dist\u011b jeho v\u011bc. Absinth si u\u017e vybral, s k\u00fdm chce b\u00fdt. Te\u010f je \u0159ada na jeho p\u00e1novi.<\/div>\n
Odemknu dve\u0159e, pust\u00edm psa dovnit\u0159 a nech\u00e1m pootev\u0159eno. Pro p\u0159\u00edpad, \u017ee by se Tom rozhodl p\u0159ij\u00edt. Absiho nech\u00e1m v ob\u00fdv\u00e1ku, stejn\u011b se u\u017e uvelebil a nezd\u00e1 se, \u017ee by se chystal v nejbli\u017e\u0161\u00edch vte\u0159in\u00e1ch zvednout a n\u011bkam se p\u0159em\u00edstit. Asi nejsem jedin\u00fd, kdo je unaven\u00fd z toho srazu. Akor\u00e1t ka\u017ed\u00fd z n\u00e1s je vy\u010derpan\u00fd jinak. J\u00e1 psychicky.<\/p>\n

Vyb\u011bhnu schody do patra, doslova rozraz\u00edm dve\u0159e od lo\u017enice a zoufale si zabo\u0159\u00edm prsty do vlas\u016f, za kter\u00e9 zatah\u00e1m. O\u010dima prozkoum\u00e1v\u00e1m m\u00edstnost, zat\u00edmco chod\u00edm sem a tam jako \u0161\u00edlen\u00fd. Chci se probudit. Chci se probudit. Chci se okam\u017eit\u011b probudit<\/em> a zjistit, \u017ee to byl jen zl\u00fd sen a \u017ee m\u011b Tom nikdy neopustil, \u017ee byl celou dobu se mnou. Jen se mnou.<\/div>\n

Na\u0161tvan\u011b hod\u00edm proti zdi prvn\u00edm, co mi p\u0159ijde pod ruku. Ozve se r\u00e1na a bezprost\u0159edn\u011b po n\u00ed zvuk t\u0159\u00ed\u0161t\u00edc\u00edho se skla. Kdy\u017e m\u016fj pohled sklouzne do m\u00edst, kam ona v\u011bc dopadla, lituji, \u017ee jsem se po\u0159\u00e1dn\u011b nepod\u00edval, co beru a hlavn\u011b kam to h\u00e1z\u00edm. Ta so\u0161ka je mi ukraden\u00e1, ale trefil jsem j\u00ed p\u0159\u00edmo kol\u00e1\u017e z m\u00fdch a Tomov\u00fdch fotek, kterou jsem s\u00e1m vytvo\u0159il a py\u0161n\u011b si ji pov\u011bsil na ze\u010f. Kdy\u017e jsem tu nemohl m\u00edt jeho, obklopoval jsem se aspo\u0148 jeho fotografiemi. Sehnu se k t\u00e9 spou\u0161ti, kterou jsem nap\u00e1chal a ve snaze zachr\u00e1nit svoje d\u00edlo, s n\u00edm\u017e jsem si tak vyhr\u00e1l, za\u010dnu odkl\u00edzet jednotliv\u00e9 st\u0159epy. Uc\u00edt\u00edm, jak mi po tv\u00e1\u0159i za\u010d\u00ednaj\u00ed t\u00e9ct slzy, kter\u00e9 jsem p\u0159estal zadr\u017eovat.<\/div>\n
„Do hajzlu!“ Vyk\u0159iknu, kdy\u017e uc\u00edt\u00edm bodnut\u00ed. Skv\u011bl\u00fd. Z ukazov\u00e1\u010dku na lev\u00e9 ruce mi za\u010d\u00edn\u00e1 t\u00e9ct krev. Ned\u00e1val jsem toti\u017e pozor a jeden st\u0159ep se mi do n\u011bj zabodl. Jsem to ale klika\u0159.<\/div>\n
„Co se ti stalo?“ Nad hlavou usly\u0161\u00edm Tom\u016fv hlas. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed u\u017e d\u0159ep\u00ed vedle m\u011b a prohl\u00ed\u017e\u00ed si mou ruku.<\/div>\n
„Nic to nen\u00ed,“ konstatuje a za\u010dne vyzv\u00eddat, kde m\u00e1m n\u011bjakou l\u00e9k\u00e1rni\u010dku. Neodpov\u00edm mu. M\u00edsto toho se seberu a s\u00e1m se rozhodnu poran\u011bn\u00ed o\u0161et\u0159it. Nejsem mal\u00e9 d\u00edt\u011b, tohle zvl\u00e1dnu.<\/p>\n

Kdy\u017e se o p\u00e1r minut pozd\u011bji vrac\u00edm zp\u011bt, najdu ho, jak sed\u00ed u postele a na zemi p\u0159ed n\u00edm le\u017e\u00ed moje kol\u00e1\u017e. Po st\u0159epech nikde ani pam\u00e1tky.<\/div>\n

„Vyhodil jsem je do ko\u0161e,“ ozn\u00e1m\u00ed mi, kam se vytratily, kdy\u017e zachyt\u00ed m\u016fj zkoumav\u00fd pohled a sklon\u00ed se zp\u011bt ke sn\u00edmk\u016fm. „Tohle si pamatuju.“ Sv\u016fj \u0161t\u00edhl\u00fd prst zabodne do jedn\u00e9 z fotek, a p\u0159esto\u017ee se na n\u011bj hrozn\u011b zlob\u00edm, p\u0159em\u016f\u017ee m\u011b zv\u011bdavost, tak\u017ee zanedlouho rovn\u011b\u017e kle\u010d\u00edm nad na\u0161imi spole\u010dn\u00fdmi fotografiemi.<\/div>\n
„Na\u0161e osmn\u00e1ctiny.“ Up\u0159esn\u00edm, kdy byla po\u0159\u00edzena, p\u0159esto\u017ee to oba moc dob\u0159e v\u00edme. Tenkr\u00e1t jsme si pronajali \u010d\u00e1st hambursk\u00e9ho klubu. Ledov\u00fd bar a soukrom\u00e9 casino. Vybavuji si to, jak jsem do sebe lil jeden drink za druh\u00fdm a byl jsem p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee to na sob\u011b nec\u00edt\u00edm. Do chv\u00edle, kdy jsem z chladu ve\u0161el do casina. Zni\u010dehonic se mi zamotala hlava a poprv\u00e9 jsem uc\u00edtil v\u0161echen alkohol, co jsem do t\u00e9 doby vypil. Byla to vyda\u0159en\u00e1 p\u00e1rty, sp\u00e1t jsme \u0161li a\u017e za sv\u00edt\u00e1n\u00ed. Unaven\u00ed, opil\u00ed, ale \u0161\u0165astn\u00ed, alespo\u0148 j\u00e1 rozhodn\u011b.<\/div>\n
„Ten oblek byl p\u0159\u00ed\u0161ernej, dneska ti to u\u017e m\u016f\u017eu \u0159\u00edct.“ Poznamen\u00e1 Tom a u\u0161kl\u00edbne se. Mn\u011b ale nezaj\u00edm\u00e1 jeho n\u00e1zor na moje oble\u010den\u00ed jako sp\u00ed\u0161 n\u011bco jin\u00e9ho. Byl rovn\u011b\u017e opil\u00fd a je zn\u00e1mo, \u017ee alkohol odbour\u00e1v\u00e1 ve\u0161ker\u00e9 z\u00e1brany. Lid\u00e9 d\u011blaj\u00ed i to, na co by jako st\u0159\u00edzliv\u00ed nem\u011bli odvahu.<\/div>\n
„Tome, nenapadlo t\u011b tenkr\u00e1t, \u017ee bys…“ Ani\u017e by m\u011b nechal dopov\u011bd\u011bt ot\u00e1zku, p\u0159ik\u00fdvne. \u017de by po\u0159\u00e1d um\u011bl \u010d\u00edst moje my\u0161lenky?<\/div>\n
„Napadlo a m\u00e1lem jsem to ud\u011blal.“ P\u0159izn\u00e1 se mi a moje o\u010di se roz\u0161\u00ed\u0159\u00ed \u00fa\u017easem. „V\u00ed\u0161, jak jsi tam kolem m\u011b poskakoval s t\u011bma prskavkama, chichotal ses a pak ses mi zav\u011bsil kolem krku? D\u00edval jsem se na tebe a najednou mi bylo \u00fapln\u011b jedno, \u017ee jsou kolem n\u00e1s v\u0161ichni zn\u00e1m\u00ed, n\u00e1\u0161 t\u00fdm a dokonce rodina. Pro m\u011b jsi v tu chv\u00edli existoval jen ty. Mysl\u00edm, \u017ee bych t\u011b tenkr\u00e1t pol\u00edbil, kdyby do n\u00e1s nenarazil o\u017eralej Hagen a neodt\u00e1hl m\u011b od tebe.“<\/p>\n

TOM<\/p>\n

<\/strong> „Billi,“ oslov\u00edm ho, odsunu stranou kol\u00e1\u017e a p\u0159it\u00e1hnu si k sob\u011b jeho. „Jsem idiot, promi\u0148 mi to, pros\u00edm.“ Vlastn\u011b ani po\u0159\u00e1dn\u011b nev\u00edm, pro\u010d jsem s sebou tehdy Peta bral. Nejsp\u00ed\u0161 jsem nem\u011bl dost kur\u00e1\u017ee na to, abych p\u0159ed svoje kamar\u00e1dy nastoupil s\u00e1m a byl jsem p\u0159esv\u011bd\u010den, \u017ee bude-li tam t\u0159et\u00ed osoba, vyvaruji se sc\u00e9n z jejich strany. Respektive ze strany Gustava. Z\u00e1rove\u0148 jsem t\u00edm v\u0161ak riskoval, \u017ee sc\u00e9nu ztrop\u00ed n\u011bkdo jin\u00fd. N\u011bkdo, kdo je na to vylo\u017een\u011b mistrem.<\/div>\n

„Co kdybych tehdy p\u0159i\u0161el?“ Bill mi naprosto zbyte\u010dn\u011b p\u0159ipomene, \u017ee tato mo\u017enost existovala. Zavrt\u00ed se, ale d\u00e1l z\u016fst\u00e1v\u00e1 sed\u011bt v moj\u00ed t\u011bsn\u00e9 bl\u00edzkosti.<\/div>\n
„To nev\u00edm,“ hlesnu. Ano, tehdy jsem mohl \u010dekat, \u017ee tam bratr nakr\u00e1\u010d\u00ed a riskoval jsem, \u017ee p\u0159ijdu k \u00farazu, najde-li m\u011b tam bok po boku s Petem. V\u0161ak se mi taky ulevilo, kdy\u017e jsem zjistil, \u017ee nedoraz\u00ed. Tak\u017ee jsem to d\u00e1l ne\u0159e\u0161il.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 v\u00edm. Nakopal bych mu prdel a tob\u011b taky.“ Zabodne mi do hrudi ukazov\u00e1k a zamra\u010d\u00ed se. No, mysl\u00edm, \u017ee bych dopadl je\u0161t\u011b dob\u0159e, kdyby se jednalo jen o nakop\u00e1n\u00ed zadku. Mo\u017en\u00e1 bych byl je\u0161t\u011b r\u00e1d, kdybych odsud v\u016fbec ode\u0161el po sv\u00fdch. <\/p>\n

„Pro\u010d jsi mi to ne\u0159ekl?“ N\u00e1sleduje dal\u0161\u00ed ot\u00e1zka, na kterou jsem nucen odpov\u00eddat, a\u010dkoli se mi do toho nechce. Jen\u017ee Bill hypnotizuje moji tv\u00e1\u0159 a ned\u00e1 pokoj, dokud mu ned\u00e1m odpov\u011b\u010f. Uspokojivou odpov\u011b\u010f, p\u0159esn\u011bji \u0159e\u010deno. Zd\u00e1 se, \u017ee ho pomalu opou\u0161t\u00ed vztek. V aut\u011b p\u0159ed ka\u017ed\u00fdm m\u00fdm pokusem o dotek ucukl, odm\u00edtal se na m\u011b pod\u00edvat, odsek\u00e1val, ale te\u010f u\u017e je ochotn\u00fd se mnou o probl\u00e9mu mluvit. D\u011bl\u00e1me pokroky. Snad.<\/div>\n

„Proto\u017ee jsem srab, sta\u010d\u00ed?“ Povzdechnu si. Naivn\u011b jsem doufal, \u017ee se to k n\u011bmu nedostane a \u017ee p\u0159ed n\u00edm nav\u017edy z\u016fstane utajeno, \u017ee se Pete \u00fa\u010dastnil na\u0161\u00ed, nazv\u011bme to, tradi\u010dn\u00ed akce. Jen\u017ee chyba l\u00e1vky.<\/div>\n
„M\u011bl jsi mi to \u0159\u00edct.“ Vy\u010dte mi a dod\u00e1, \u017ee si p\u0159ipadal jak debil. Aby taky ne. G\u00e9\u010dka \u017eila v p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed, \u017ee si s Billem \u0159\u00edk\u00e1me naprosto v\u0161echno, tak\u017ee se asi hodn\u011b divili, jak je mo\u017en\u00fd, \u017ee br\u00e1cha nem\u00e1 \u0161ajnu, kdo s n\u00e1mi na t\u011bch motok\u00e1r\u00e1ch byl a h\u00e1d\u00e1m, \u017ee jim je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d \u0161rotuje hlavou, pro\u010d se tak vyto\u010dil, kdy\u017e zjistil pravdu. Peta pova\u017euj\u00ed za m\u00fdho k\u00e1mo\u0161e, co d\u0159\u00edv d\u011bl\u00e1val pro Billa. N\u011bco v tomhle smyslu jsme jim tehdy nakukali. Nem\u011bl jsem moc \u010dasu jim vysv\u011btlovat, co se dvoj\u010deti stalo, jen jsem se jim v rychlosti omluvil, po vzoru Billa jsem jim nechal pen\u00edze za \u00fatratu a p\u00e1dil jsem za n\u00edm.<\/p>\n

„Bylo by to v n\u011b\u010dem jin\u00fd?“ Zept\u00e1m se. Fakt by m\u011b zaj\u00edmalo, jak moc by se jeho reakce li\u0161ila od t\u00e9, j\u00ed\u017e jsem byl dneska sv\u011bdkem. Pochybuji, \u017ee by mi \u0159ekl, \u017ee je to v pohod\u011b a m\u00e1vl nad t\u00edm rukou.<\/div>\n

„Aspo\u0148 bys byl ke mn\u011b up\u0159\u00edmn\u00fd.“ Poznamen\u00e1. Pravda, to bych byl. Dokola \u017e\u00e1d\u00e1m up\u0159\u00edmnost a s\u00e1m j\u00ed nejsem schopen. A Bill vyu\u017eije ka\u017ed\u00e9 p\u0159\u00edle\u017eitosti, co se nab\u00eddne, aby mi to oml\u00e1til o palici.<\/div>\n
„Odpust\u00ed\u0161 mi to?“ Polo\u017e\u00edm mu ot\u00e1zku a du\u0161i\u010dka je ve mn\u011b mal\u00e1. Bill na m\u016fj vkus stra\u0161n\u011b dlouho p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed a mn\u011b tak mysl\u00ed v\u00ed\u0159\u00ed nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci. Ani nev\u00edm, jestli chci zn\u00e1t odpov\u011b\u010f. Jo, chci, ale boj\u00edm se j\u00ed.<\/div>\n
„Tob\u011b jsem u\u017e odpustil.“ Konstatuje nakonec, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed se nadechne, co\u017e mi nazna\u010d\u00ed, \u017ee to nen\u00ed v\u0161echno, co by mi k tomuhle cht\u011bl sd\u011blit. „Popravd\u011b, co mezi v\u00e1mi bylo?“<\/div>\n
„Nespal jsem s n\u00edm, jestli se pt\u00e1\u0161 na tohle.“ P\u0159esn\u011b tohle ho zaj\u00edmalo, proto\u017ee k\u00fdvne a zatv\u00e1\u0159\u00ed se nav\u00fdsost spokojen\u011b.<\/div>\n
„Dob\u0159e. Kdy\u017e jsme u toho, n\u011bkoho jsem m\u011bl. Byl to ale jen flirt, nic v\u00e1\u017en\u00e9ho.“ P\u0159izn\u00e1 se mi. Au, mo\u017en\u00e1 je t\u00e9 up\u0159\u00edmnosti p\u0159\u00edli\u0161 najednou. Jm\u00e9no dle n\u011bj nen\u00ed podstatn\u00e9. Sice m\u011b to zabol\u00ed, ale mnohem hor\u0161\u00ed by nejsp\u00ed\u0161 bylo, kdybych znal identitu doty\u010dn\u00e9ho. Co nem\u00e1 tv\u00e1\u0159, jako by neexistovalo. Tohle „moudro“ nen\u00ed z moj\u00ed hlavy, to jsou slova Billa. U\u017e si p\u0159esn\u011b nevybavuji, p\u0159i jak\u00e9 p\u0159\u00edle\u017eitosti to pou\u017eil, vzpom\u00edn\u00e1m si jen, \u017ee to z jeho \u00fast zazn\u011blo a bylo to jist\u011b d\u00e1vno. Tak se t\u00edm pokus\u00edm \u0159\u00eddit a uvid\u00edme, jestli to zabere.<\/div>\n
„V\u011b\u0159il jsem, \u017ee mi to pom\u016f\u017ee zapomenout.“ Bill se p\u0159esune na m\u016fj kl\u00edn, jednu ruku mi polo\u017e\u00ed na rameno a druhou m\u011b pohlad\u00ed po vlasech. „Zapomenout na tebe, na n\u00e1s, ale byl jsem naivn\u00ed. Ty pat\u0159\u00ed\u0161 ke mn\u011b, j\u00e1 k tob\u011b. Tak to m\u00e1 b\u00fdt, tak a ne jinak.“<\/p>\n

P\u0159esn\u011b tohle jsem si \u0159\u00edk\u00e1val v dob\u00e1ch, kdy jsem propadl chlastu. Bill pat\u0159il odjak\u017eiva ke mn\u011b. C\u00edtil jsem to tak. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee ho nikdo nezn\u00e1 l\u00e9pe ne\u017e j\u00e1 a neust\u00e1le jsem s\u00e1m sebe p\u0159esv\u011bd\u010doval, \u017ee ho nikdo nebude schopen milovat v\u00edc ne\u017e j\u00e1. Nech\u00e1pal jsem, pro\u010d to vid\u00edm jen j\u00e1 a snad jsem za to m\u011bl na Billa i vztek. Byl jako slep\u00fd. Kdy\u017e bl\u00e1bolil o tom, jak st\u00e1le \u010dek\u00e1 na pravou l\u00e1sku, p\u0159em\u00e1hal jsem se, abych ho nepopadl za ramena, nezat\u0159epal s n\u00edm a neza\u0159val na n\u011bj: ‚Sakra, tady jsem. Celou dobu jsem vedle tebe. Copak m\u011b nevid\u00ed\u0161?‘<\/div>\n

Trouf\u00e1m si tvrdit, \u017ee i kdybych si na\u0161el n\u011bkoho jin\u00e9ho, co\u017e se jev\u00ed jako n\u011bco naprosto vylou\u010den\u00e9ho… Sp\u00ed\u0161 bych z\u016fstal nav\u011bky s\u00e1m, ne\u017e abych byl s n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm ne\u017e s Billem. P\u0159esto, \u010dist\u011b teoreticky, kdybych m\u011bl po sv\u00e9m boku n\u011bkoho jin\u00e9ho, byla by ta osoba do konce \u017eivota odsouzena b\u00fdt „tou druhou“, Billovi pat\u0159ilo, pat\u0159\u00ed a nav\u017edy pat\u0159it bude prvenstv\u00ed.<\/p>\n

„Tomi,“ Bill m\u011b dlan\u00ed pohlad\u00ed po tv\u00e1\u0159i. Tenhle dotek m\u011b p\u0159im\u011bje vzhl\u00e9dnout k n\u011bmu. Nad\u00e1le mi z\u016fst\u00e1v\u00e1 sed\u011bt v kl\u00edn\u011b, prohl\u00ed\u017e\u00ed si m\u016fj obli\u010dej a kone\u010dky prst\u016f hlad\u00ed moji k\u016f\u017ei. Netu\u0161\u00edm, jestli mi n\u011bco \u0159\u00edkal, nebo se na n\u011bco ptal. Byl jsem p\u0159\u00edli\u0161 pono\u0159en do sv\u00fdch \u00favah, tak\u017ee mus\u00edm doufat, \u017ee mi to zopakuje. „Z\u016fstane\u0161?“ To slovo sp\u00ed\u0161 za\u0161ept\u00e1 a up\u0159en\u011b mi hled\u00ed do o\u010d\u00ed. „Z\u016fstane\u0161 tady? Se mnou?<\/em>„<\/p>\n

autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay „Bille, mohl bys mi alespo\u0148 odpov\u011bd\u011bt?“ U\u017e jsem p\u0159estal po\u010d\u00edtat, kolikr\u00e1t se b\u011bhem j\u00edzdy autem do\u017eadoval odpov\u011bdi. Co \u010dek\u00e1? \u017de s n\u00edm po tomhle budu mluvit, jako by se nechumelilo?! Na to a\u0165 zapomene. Zabo\u0159\u00edm se v\u00edc do seda\u010dky a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[342],"tags":[],"class_list":["post-3224","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-me-myself-and-romeo"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3224","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3224"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3224\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3224"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3224"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3224"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}