{"id":3226,"date":"2015-03-21T15:00:00","date_gmt":"2015-03-21T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3215"},"modified":"2015-03-21T15:00:00","modified_gmt":"2015-03-21T14:00:00","slug":"blue-bird-21","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/03\/21\/blue-bird-21\/","title":{"rendered":"Blue Bird 21."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay
<\/strong> <\/p>\n

Pokud byste m\u011bli k pov\u00eddce jak\u00e9koliv p\u0159ipom\u00ednky, klidn\u011b se ozv\u011bte. Budu r\u00e1da za ka\u017ed\u00fd n\u00e1zor. Pro dne\u0161ek jsem si pro v\u00e1s p\u0159ipravila tro\u0161ku del\u0161\u00ed d\u00edl, tak si to po\u0159\u00e1dn\u011b u\u017eijte \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Andreas otr\u00e1ven\u011b svra\u0161til obli\u010dej a odhodil stranou dal\u0161\u00ed z fotek, na kter\u00e9 byl vyfocen s dvoj\u010daty v dob\u011b, kdy si je\u0161t\u011b d\u011blal velk\u00e9 nad\u011bje, \u017ee by k n\u011bmu Bill snad mohl n\u011bkdy v budoucnu c\u00edtit to, co k n\u011bmu on c\u00edtil u\u017e cel\u00e1 l\u00e9ta. Bill mu p\u0159i\u0161el na ka\u017ed\u00e9 fotce okouzluj\u00edc\u00ed nehled\u011b na to, jestli se usm\u00edval, mra\u010dil nebo d\u011blal legra\u010dn\u00ed obli\u010deje. Kdy\u017e byl na fotce on, nedok\u00e1zal se soust\u0159edit na nic jin\u00e9ho. Prost\u0159ed\u00ed, v n\u011bm\u017e byl z\u00e1b\u011br zachycen, lid\u00e9 n\u00e1hodn\u011b proch\u00e1zej\u00edc\u00ed kolem, to v\u0161echno se sl\u00e9valo v nesourodou masu, kter\u00e1 pro n\u011bj nem\u011bla \u017e\u00e1dn\u00fd v\u00fdznam. Vn\u00edmal pouze jeho tv\u00e1\u0159, sledoval jej\u00ed pravideln\u00e9 rysy, kouzelnou symetrii a u\u017e\u00edval si ve\u0161ker\u00fdch pocit\u016f, kter\u00e9 byly vyvol\u00e1ny pohledem na n\u011bj. I po letech c\u00edtil po\u0159\u00e1d stejn\u00e9 mraven\u010den\u00ed v b\u0159i\u0161e a podivn\u00fd tlak kolem \u017ealudku, m\u011bl chu\u0165 usm\u00edvat se jako nejv\u011bt\u0161\u00ed bl\u00e1zen pod sluncem a op\u011bt uv\u011b\u0159it sv\u00fdm p\u0159edstav\u00e1m, ale k \u00fasm\u011bvu nikdy nedo\u0161lo, proto\u017ee jakkoliv kr\u00e1sn\u00e9 pocity v n\u011bm prohl\u00ed\u017een\u00ed star\u00fdch fotek vyvolalo, v\u017edy p\u0159i\u0161ly i takov\u00e9, kter\u00e9 v n\u011bm vyvol\u00e1valy protikladn\u00e9 pocity. Fotografie n\u00e1hodn\u00e9, nen\u00e1padn\u00e9, zachcuj\u00edc\u00ed zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pouto dvoj\u010dat od sam\u00e9ho po\u010d\u00e1tku.<\/p>\n

Byl si jist\u00fd, \u017ee pokud by je uspo\u0159\u00e1dal v chronologick\u00e9m po\u0159ad\u00ed, mohl by si prohl\u00e9dnout jejich postupn\u011b se rozv\u00edjej\u00edc\u00ed cit jako v n\u011bjak\u00e9m filmu. Prohl\u00ed\u017eel si jednotliv\u00e9 fotografie, na kter\u00fdch obli\u010deje dvoj\u010dat vys\u00edlaly jasn\u00e9 sign\u00e1ly. Dokonce natolik jasn\u00e9, \u017ee musel b\u00fdt hloup\u00fd nebo slep\u00fd, kdy\u017e si to tak dlouho odm\u00edtal p\u0159ipustit. Zprvu se jednalo pouze o zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pohledy, jiskry v o\u010d\u00edch, dokonce i pohled na tajemno jejich spojen\u00ed, v n\u011bm vyvol\u00e1val silnou z\u00e1vist. Bylo to tak siln\u00e9. A\u0165 u\u017e cht\u011bl nebo ne, vzduch kolem n\u011bj se pomalu za\u010dal plnit zn\u00e1mou elekt\u0159inou a on byl najednou vtahov\u00e1n do v\u00edru vzpom\u00ednek. Vyr\u016fstal obklopen jejich dokonal\u00fdm vztahem. Byl sv\u011bdkem jejich bezb\u0159eh\u00e9 l\u00e1sky ale i nekone\u010dn\u00e9 bolesti. Sd\u00edleli s n\u00edm slzy i \u00fasm\u011bvy, v\u011b\u0159ili mu. Byli natolik hloup\u00ed a naivn\u00ed, \u017ee se mu bez rozmy\u0161len\u00ed sv\u011b\u0159ili s tajemstv\u00edm, kter\u00e9 se stalo jeho nejsiln\u011bj\u0161\u00ed zbran\u00ed. Jen d\u00edky jejich slabosti a touze sd\u00edlet sv\u00e9 obavy i radost s nejlep\u0161\u00edm p\u0159\u00edtelem, m\u011bl v rukou ten nejv\u011bt\u0161\u00ed trumf ze v\u0161ech. Byl na sebe tak py\u0161n\u00fd, v\u0161echno do sebe n\u00e1dhern\u011b zapadalo. V\u0161echno se zd\u00e1lo b\u00fdt mnohem leh\u010d\u00ed, ne\u017e si v\u016fbec pomyslel.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Dal\u0161\u00ed z fotografi\u00ed odlet\u011bla stranou a po dopadu na podlahu, se z n\u00ed na Andrease usm\u00edval mal\u00fd Bill, kter\u00fd v drobn\u00e9m objet\u00ed sv\u00e9ho bratra vypadal nadm\u00edru spokojen\u011b.<\/div>\n
„Sakra!“ zaklel a slo\u017eil tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed.<\/div>\n
U\u017e se na to nemohl v\u00edc d\u00edvat. Jeho dokonal\u00fd pl\u00e1n zjevn\u011b nebyl tak dokonal\u00fd, jak si myslel. Najednou se v n\u011bm objevily skulinky, o jejich\u017e existenci netu\u0161il a\u017e do dne, ne\u017e se dvoj\u010data vr\u00e1tila do N\u011bmecka. Spole\u010dn\u011b.<\/em><\/div>\n
„Sakra, sakra, sakra,“ mumlal skrz \u0161kv\u00edrky mezi prsty a c\u00edtil, \u017ee se jej zmoc\u0148uje panika. V\u011bd\u011bl, \u017ee pokud rychle n\u011bco neud\u011bl\u00e1, bude op\u011bt na za\u010d\u00e1tku, pokud se tak u\u017e nestalo. Chyb\u011blo tak m\u00e1lo, tak mali\u010dko a Bill by mu zobal z rukou, ale n\u011bco se stalo a Bill na n\u011bj sotva pohl\u00e9dl. Je\u0161t\u011b nikdy se k n\u011bmu nechoval takov\u00fdm zp\u016fsobem. Na pohled, kter\u00fd mu v\u011bnoval, nebyl zvykl\u00fd. Pr\u00e1zdn\u00fd, bez jedin\u00e9 emoce, v z\u00e1plav\u011b rozt\u00e9kaj\u00edc\u00edho se zlata poprv\u00e9 nespat\u0159il nic nevysloven\u00e9ho.<\/div>\n
V\u0161echno by bylo mnohem snaz\u0161\u00ed, kdyby z\u016fstal p\u0159i sv\u00fdch sv\u011btl\u00fdch vlasech a vousech, ale on ze sebe b\u011bhem jedin\u00e9 noci ud\u011blal n\u011bco, po \u010dem Andreas prahl celou svou bytost\u00ed. Op\u011bt p\u016fsobil nadpozemsky a k\u0159ehce, o\u017eivil obrazy minulosti a jedin\u00fdm pohledem zp\u016fsobil, \u017ee se sv\u011bt pod Andreasov\u00fdma nohama rozechv\u011bl p\u0159\u00edmo zoufal\u00fdm tempem.<\/p>\n

Povzdechl si, svalil se na hromadu fotek a p\u0159evalil se na z\u00e1da. Po chv\u00edli bezduch\u00e9ho z\u00edr\u00e1n\u00ed do zdi nad hlavou si uv\u011bdomil, \u017ee byl hlup\u00e1k. M\u011bl to zastavit hned na za\u010d\u00e1tku. M\u011bl jednat hned v ten den, kdy k n\u011bmu Bill p\u0159i\u0161el uprost\u0159ed noci, zmokl\u00fd a\u017e na kost, t\u0159esouc\u00ed se a zaj\u00edkaj\u00edc\u00ed se pl\u00e1\u010dem. Kdyby to zarazil hned na za\u010d\u00e1tku, v\u0161echno mohlo b\u00fdt jinak. Nane\u0161t\u011bst\u00ed v sob\u011b tehdy je\u0161t\u011b na\u0161el skrytou lidskost, podlehl ne\u0161\u0165astn\u00fdm o\u010d\u00edm sv\u00e9 l\u00e1sky a dovolil mu bojovat o sv\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed, ani\u017e by proti tomu n\u011bco podnikl. Spolkl sv\u00e9 vyzn\u00e1n\u00ed, slova, kter\u00e1 tou\u017eila b\u00fdt vyslovena, byla v ten ve\u010der poh\u0159bena do t\u011bch nejtmav\u0161\u00edch a nejopu\u0161t\u011bn\u011bj\u0161\u00edch z\u00e1kout\u00ed jeho nitra a on se rozhodl jednat jako p\u0159\u00edtel. Ud\u011blal chybu. Chybu, kterou u\u017e nem\u00ednil v\u00edckr\u00e1t zopakovat.<\/div>\n

Tom mohl m\u00edt ka\u017edou. Nikdy nem\u011bl o holky nouzi a od doby, co se jim poda\u0159ilo prorazit, je od sebe nesta\u010dil odh\u00e1n\u011bt. Andreas doufal, \u017ee podlehne jejich kouzlu, \u017ee mu svou \u017eenskost\u00ed vy\u017eenou z hlavy ty nesmysly, ale on nikdy nic takov\u00e9ho neud\u011blal. Kdy\u017e si o tom pov\u00eddali, vymlouval se, \u017ee je po koncertech a rozhovorech a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 unaven\u00fd na to, aby si s nimi n\u011bco za\u010d\u00ednal, ale oba dob\u0159e v\u011bd\u011bli, \u017ee to neud\u011blal jen z jedin\u00e9ho d\u016fvodu. Kv\u016fli Billovi. A on se mu v\u016fbec nedivil. Kdyby m\u011bl po sv\u00e9m boku Billa, v\u0161echny holky sv\u011bta by najednou p\u0159estaly existovat. Smutn\u00e9 bylo jen to, \u017ee v Tomov\u011b bl\u00edzkosti p\u0159est\u00e1val pro Billa existovat on.<\/p>\n

Prudce se vymr\u0161til do sedu, rychle nah\u00e1zel fotky zp\u011bt do velk\u00e9 krabice a tu odlo\u017eil na nejvy\u0161\u0161\u00ed polici star\u00e9 sk\u0159\u00edn\u011b. Kdy\u017e zav\u00edral dv\u00ed\u0159ka, jejich\u017e zlov\u011bstn\u00e9 vrz\u00e1n\u00ed bylo v\u00fdsm\u011bchem ve\u0161ker\u00fdch jeho snah. V\u011bd\u011bl to, ale po\u0159\u00e1d si to odm\u00edtal p\u0159ipustit. Hodil na sebe svetr a vyb\u011bhl vst\u0159\u00edc pozoruhodn\u011b tepl\u00e9mu dni. Vzduch byl je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d pros\u00e1kl\u00fd t\u00f3ny de\u0161t\u011b, ale po bou\u0159liv\u00e9 noci nezbylo jedin\u00e9 stopy. Kr\u00e1\u010del ulic\u00ed se sklon\u011bnou hlavou, my\u0161lenky na Billa se praly s \u00favahami o tom, co v\u0161echno by m\u011bl nakoupit. Obvykle tyhle v\u011bci d\u011blala jeho m\u00e1ma, ale te\u010f si musel vysta\u010dit s\u00e1m. Alespo\u0148 t\u011bch p\u00e1r dn\u00ed, ne\u017e se vr\u00e1t\u00ed a v\u0161echno zase nab\u011bhne do obvykl\u00fdch kolej\u00ed. Ani na jedinou vte\u0159inu o tom nezapochyboval.<\/div>\n

\n

\u2026<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

„Bille, mus\u00ed\u0161 se uklidnit. Nerozum\u00edm ti ani jedin\u00e9 slovo,“ promluvil ti\u0161e a opatrn\u011b se posunul na seda\u010dce o kousek bl\u00ed\u017e k t\u0159esouc\u00edmu se klub\u00ed\u010dku.<\/em><\/div>\n

„Nem\u016f\u017eu ti to \u0159\u00edct,“ za\u0161tkal a uplakanou tv\u00e1\u0159 si ut\u00edral do dlouh\u00fdch ruk\u00e1v\u016f divn\u00e9ho tri\u010dka.<\/em><\/div>\n
Andreas netu\u0161il, jak to d\u011blal, \u017ee i v t\u011bch nejpodivn\u011bj\u0161\u00edch m\u00f3dn\u00edch kreac\u00edch vypadal sladce a k zul\u00edb\u00e1n\u00ed. Cht\u011bl mu nab\u00eddnout n\u011bjak\u00e9 such\u00e9 oble\u010den\u00ed, ale Bill to odm\u00edtl s t\u00edm, \u017ee ho nechce obt\u011b\u017eovat a \u017ee se stejn\u011b nezdr\u017e\u00ed dlouho.<\/em><\/div>\n
„Ale pokud to n\u011bkomu ne\u0159eknu, asi se zbl\u00e1zn\u00edm,“ vzlykl a zesl\u00e1blou rukou se nat\u00e1hl po skleni\u010dce d\u017eusu. Upil si n\u011bkolik po\u0159\u00e1dn\u00fdch dou\u0161k\u016f, polo\u017eil ji zp\u011bt na st\u016fl a ukryl tv\u00e1\u0159 v dlan\u00edch. Mokr\u00e9 prameny \u010dern\u00fdch vlas\u016f mu spadly do tv\u00e1\u0159e a zakryly o\u010di, ze kter\u00fdch vyt\u00e9kaly dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed slzy.<\/em><\/div>\n
Andreas p\u0159ekvapen\u011b pozdvihl obo\u010d\u00ed. Byl chov\u00e1n\u00edm sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele zna\u010dn\u011b \u0161okov\u00e1n. Je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm nevid\u011bl Billa v takov\u00e9m stavu a nikdy p\u0159edt\u00edm ne\u0161el s probl\u00e9mem pr\u00e1v\u011b za n\u00edm. Obvykle v\u0161echno \u0159e\u0161il s Tomem a za n\u00edm si chodil pro radu pouze v p\u0159\u00edpadech, kdy mu Tom nebyl schopen poradit, nebo se jejich n\u00e1zory rozch\u00e1zely. A to se nest\u00e1valo v\u016fbec \u010dasto. Proto byl p\u0159ekvapen a z\u00e1rove\u0148 pot\u011b\u0161en t\u00edm, \u017ee se do\u010dkal dal\u0161\u00edho takov\u00e9ho dne.<\/em> <\/p>\n

„M\u00e1\u0161 n\u011bjak\u00fd probl\u00e9m, Bille?“ zeptal se \u0161eptem.<\/em><\/div>\n

\u010cernovl\u00e1sek k n\u011bmu zvedl pohled a ml\u010dky p\u0159ik\u00fdvl. Zk\u0159ivil \u00fasta a op\u011bt vzlykl.<\/em><\/div>\n
„Je to n\u011bco v\u00e1\u017en\u00e9ho?“ Necht\u011bl, aby Bill plakal. Bolelo jej z toho srdce a v duchu p\u0159em\u00fd\u0161lel jen nad t\u00edm, \u010d\u00edm by jej rozveselil a \u010d\u00edm by mu ud\u011blal radost.<\/em><\/div>\n
Bill si nerv\u00f3zn\u011b kousal vnit\u0159ek tv\u00e1\u0159e a chv\u00edli nep\u0159\u00edtomn\u011b hled\u011bl p\u0159ed sebe. Zd\u00e1lo se, \u017ee v\u00e1h\u00e1, jako by si nebyl jist\u00fd t\u00edm, jak by m\u011bl odpov\u011bd\u011bt. Andreas se p\u0159isunul je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e a polo\u017eil mu t\u0159esouc\u00ed se ruku na rameno. Bill byl pod jeho dotekem tak drobn\u00fd a k\u0159ehk\u00fd, a\u017e uc\u00edtil touhu sev\u0159\u00edt ho v n\u00e1ru\u010d\u00ed a u\u017e nikdy nepustit. Nedovolit nikomu, aby mu ubl\u00ed\u017eil. Srdce se mu roztlouklo zb\u011bsil\u00fdm tempem, jakmile uc\u00edtil jeho nezam\u011bnitelnou v\u016fni.<\/em><\/div>\n
„Pokud mi to nechce\u0161 \u0159\u00edct, nemus\u00ed\u0161, Bille. Jen chci, aby ti bylo l\u00edp, a ud\u011bl\u00e1m pro to cokoliv.“<\/em><\/div>\n
„Mus\u00edm to n\u011bkomu \u0159\u00edct,“ p\u00edpl mezi vzlyky.<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d to ne\u0159ekne\u0161 Tomovi?“ zeptal se. Z Billovy reakce okam\u017eit\u011b usoudil, \u017ee to nebyla ta nejvhodn\u011bj\u0161\u00ed ot\u00e1zka. Zdrcen\u011b zakv\u00edlel, objal si kolena a pustil se do pl\u00e1\u010de s novou vervou.<\/em><\/div>\n
„Poh\u00e1dali jste se?“ zeptal se o n\u011bco opatrn\u011bji a m\u00edrn\u011b zes\u00edlil stisk na Billov\u011b rameni. Tou\u017eil po tom svl\u00e9ct mu to p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9 tri\u010dko a dotknout se hol\u00e9 k\u016f\u017ee. Pohladit ji, ochutnat a na\u010derpat z n\u00ed s\u00edlu na dal\u0161\u00ed dny bez n\u011bj.<\/em><\/div>\n
„Ne,“ Bill jemn\u011b zakroutil hlavou a op\u011bt si za\u010dal ot\u00edrat mokrou tv\u00e1\u0159. Andreasovu ruku p\u0159i t\u011bch pohybech set\u0159\u00e1sl ze sv\u00e9ho ramene, ale nevypadalo to, \u017ee by si toho v\u016fbec v\u0161iml. „On\u2026 on nev\u00ed, \u017ee jsem tady. Mysl\u00ed si, \u017ee jsem se \u0161el proj\u00edt.“<\/em> <\/p>\n

„Bille, j\u00e1 u\u017e opravdu ni\u010demu nerozum\u00edm. Tohle nejsi ty. Pros\u00edm, \u0159ekni mi, co se stalo. Ubl\u00ed\u017eil ti n\u011bkdo? Ud\u011blal jsi n\u011bco \u0161patn\u00e9ho? Dostal ses do probl\u00e9m\u016f? V\u00ed\u0161, \u017ee mi m\u016f\u017ee\u0161 v\u011b\u0159it.“<\/em><\/div>\n

Bill ti\u0161e za\u0161tkal, pod\u00edval se na n\u011bj a na drobnou vte\u0159inku se mu na rtech zjevil vd\u011b\u010dn\u00fd \u00fasm\u011bv. „V\u00edm, a proto jsem tady. V\u011b\u0159\u00edm ti. Jsi jedin\u00fd, komu to m\u016f\u017eu \u0159\u00edct.“<\/em><\/div>\n
Andreasovo srdce tlouklo na poplach. Tak\u017ee Bill m\u011bl n\u011bjak\u00e9 tajemstv\u00ed. Tajemstv\u00ed, o kter\u00e9m Tomovi ne\u0159ekl a kter\u00e9 se on za chv\u00edli dozv\u00ed. \u017divot v tu chv\u00edli nemohl b\u00fdt kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. Op\u011btoval jeho \u00fasm\u011bv, o\u010dima doslova visel na jeho rtech.<\/em><\/div>\n
„Jsem odporn\u00fd.“<\/em><\/div>\n
Vzduch kolem nich zhoustl. Andreasovi p\u0159i\u0161el t\u00e9m\u011b\u0159 ned\u00fdchateln\u00fd.<\/em><\/div>\n
„Nejsi. Jak bys mohl b\u00fdt? Bille, u\u017e pros\u00edm ne\u0159\u00edkej takov\u00e9 v\u011bci.“<\/em><\/div>\n
„Kdybys v\u011bd\u011bl celou pravdu, souhlasil bys se mnou.“<\/em><\/div>\n
„Tak mi ji \u0159ekni a j\u00e1 to budu moct posoudit.“<\/em><\/div>\n
Billovy o\u010di se zavrtaly hluboko do t\u011bch jeho. „Nejd\u0159\u00edv,“ ne\u0161\u0165astn\u011b za\u0161tkal. „Nejd\u0159\u00edv mi mus\u00ed\u0161 sl\u00edbit, \u017ee to nikdy nikomu ne\u0159ekne\u0161.“<\/em><\/div>\n
„Bille, pro\u010d bych-„<\/em><\/div>\n
„Slib mi to,“ zaprosil chv\u011bj\u00edc\u00edm se hlasem a Andreas nemohl jinak, ne\u017e p\u0159ik\u00fdvnout.<\/em><\/div>\n
„Slibuju. Nikomu to ne\u0159eknu.“ A kdy\u017e si v\u0161iml Billova vyd\u011b\u0161en\u00e9ho pohledu, dodal: „Nikdy.“<\/em><\/div>\n
Bill se zhluboka nadechl. „Mysl\u00edm, \u017ee jsem se zamiloval,“ jeho p\u0159izn\u00e1n\u00ed bylo tak tich\u00e9, \u017ee se neslo t\u011bsn\u011b nad hranic\u00ed \u0161epotu.<\/em> <\/p>\n

Andreas konsternovan\u011b z\u00edral na jeho tv\u00e1\u0159. Na r\u016f\u017eov\u00e1 l\u00ed\u010dka, plam\u00ednky v o\u010d\u00edch, kter\u00e9 nebyly schopny uhasit ani tis\u00edce slz, kter\u00e9 musel v ten ve\u010der vyronit. „Zamiloval?“ zopakoval, jako by mu dob\u0159e nerozum\u011bl. Mysl\u00ed mu probleskla opravdu o\u0161kliv\u00e1 p\u0159edtucha, na kterou se sna\u017eil okam\u017eit\u011b zapomenout. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d mohlo b\u00fdt v\u0161echno jinak.<\/em><\/div>\n

„Mysl\u00edm, \u017ee ano. M\u00e1m v\u0161echny p\u0159\u00edznaky zamilovanosti.“<\/em><\/div>\n
Andreas by se za jin\u00fdch okolnost\u00ed zasm\u00e1l. Bill o l\u00e1sce mluvil jako o n\u011bjak\u00e9m onemocn\u011bn\u00ed a za\u010dal na prstech odpo\u010d\u00edt\u00e1vat v\u0161echno to, co on c\u00edtil u\u017e jako mal\u00fd kluk poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se na n\u011bj Bill usm\u00e1l nebo pod\u00edval.<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d bys m\u011bl b\u00fdt odporn\u00fd? Na l\u00e1sce p\u0159eci nen\u00ed nic \u0161patn\u00e9ho. Je hezk\u00e9 b\u00fdt zamilovan\u00fd. V\u017edy jsi cht\u011bl v\u011bd\u011bt, jak\u00e9 to je, te\u010f kdy\u017e to kone\u010dn\u011b v\u00ed\u0161, m\u011bl by sis to vychutn\u00e1vat,“ \u0159ekl pon\u011bkud p\u0159i\u0161krcen\u011b.<\/em><\/div>\n
„Jsem zamilovan\u00fd do n\u011bkoho, koho bych milovat nem\u011bl. Alespo\u0148 ne t\u00edmhle zp\u016fsobem.“<\/em><\/div>\n
Andreas u\u017e nic ne\u0159ekl. Bylo jen ot\u00e1zkou \u010dasu, kdy se to stane. V\u011bd\u011bl to. C\u00edtil to. Vn\u00edmal jejich silnou bl\u00edzkost a v\u00e1zanost na toho druh\u00e9ho. Mohl by \u0159\u00edct, \u017ee byl snad na n\u011bco takov\u00e9ho i p\u0159ipraven, ale nikdy by ne\u0159ekl, jak moc bolestiv\u00e9 bude, kdy\u017e se jeho nejhor\u0161\u00ed no\u010dn\u00ed m\u016fry p\u0159etav\u00ed do skute\u010dnosti. C\u00edtil jen zoufalstv\u00ed a hn\u011bv.<\/em><\/div>\n
Bill m\u011bl pravdu. Byl odporn\u00fd.<\/em><\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Tom se ospale p\u0159evalil na bok a vst\u0159eb\u00e1val horkost slune\u010dn\u00edch paprsk\u016f, kter\u00e9 mu p\u0159\u00edjemn\u011b zah\u0159\u00edvaly z\u00e1da. Pomalu otev\u0159el o\u010di, nat\u00e1hl ruku a pomalu pohladil pr\u00e1zdn\u00e9 m\u00edsto vedle sebe. Neb\u00fdt Billovy v\u016fn\u011b, ulp\u011bl\u00e9 na jemn\u00e9 tkanin\u011b tri\u010dka, kter\u00e9 ze sebe svl\u00e9kl, uv\u011b\u0159il by tomu, \u017ee se mu to v\u0161echno jen zd\u00e1lo. Nebylo by to poprv\u00e9, kdy se mu Bill vkradl do sn\u016f. Kdy\u017e spolu nemluvili, zd\u00e1lo se mu o n\u011bm po\u0159\u00e1d dokola. Alespo\u0148 ve snech s n\u00edm mohl mluvit a svobodn\u011b se jej dot\u00fdkat. Mohl mu \u0159\u00edct v\u0161e, na co si ve skute\u010dn\u00e9m sv\u011bt\u011b netroufl, dot\u00fdkal se jej, l\u00edbal jej, pat\u0159il mu. P\u0159edstava, \u017ee by spole\u010dn\u011b mohli ka\u017ed\u00e9mu z t\u011bch sn\u016f vdechnout n\u00e1dech skute\u010dnosti, byla \u0161\u00edlen\u011b n\u00e1dhern\u00e1. \u010cekal na to tak dlouho, tak dlouho a zoufale, \u017ee za\u010d\u00ednal m\u00edt ze v\u0161eho strach. Vztah mezi j\u00edm a Billem, pokud m\u011bl v\u016fbec pr\u00e1vo naz\u00fdvat to tak, byl k\u0159ehk\u00fd a n\u011bco tak k\u0159ehk\u00e9ho, dlouhou dobu vystaveno tak siln\u00e9 bolesti a pr\u00e1zdnot\u011b, utrp\u011blo taky siln\u00e9 r\u00e1ny. Na povrchu kdysi dokonal\u00e9ho vztahu se vytvo\u0159ily drobn\u00e9 prasklinky. Pr\u00e1zdn\u00e1 m\u00edsta, kter\u00e1 sice nebyla zap\u0159\u00ed\u010din\u011bna jejich vinou, ale byla tam a tou\u017eila b\u00fdt op\u011bt zapln\u011bna.<\/p>\n

Pousm\u00e1l se a nat\u00e1hl se jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b. O\u010dima zaplul ke zdi nad hlavou a p\u0159i vzpom\u00ednce na v\u010derej\u0161\u00ed ve\u010der j\u00ed v\u011bnoval ten nejz\u00e1\u0159iv\u011bj\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv, jak\u00e9ho byl schopen. Jako by se d\u00edval na starou p\u0159\u00edtelkyni a \u00fasm\u011bvem se sna\u017eil prozradit v\u0161e, co se b\u00e1l \u0159\u00edct. Jeho rozz\u00e1\u0159en\u00fd obli\u010dej vyjad\u0159oval kousek ode v\u0161eho, co c\u00edtil. Byl sice ze v\u0161eho vyd\u011b\u0161en\u00fd, ale ani strach nebyl natolik siln\u00fd, aby si nep\u0159iznal zjevn\u00e1 fakta. Byl \u0161\u0165astn\u00fd, \u0160\u0165astn\u00fd a bl\u00e1zniv\u011b zamilovan\u00fd. U\u017e nikdy v\u00edc nebude muset chodit bratra potaj\u00ed sledovat po noc\u00edch, u\u017e nikdy v\u00edc nebude d\u016fvodem jeho slz a nedovol\u00ed, aby je je\u0161t\u011b n\u011bkdy n\u011bco rozd\u011blilo. Spln\u00ed ka\u017ed\u00e9 jeho p\u0159\u00e1n\u00ed, bude p\u0159esn\u011b takov\u00fdm, jak\u00e9ho jej Bill bude cht\u00edt; po t\u011bch dvou letech mu m\u011bl co vynahrazovat. A m\u011bl by za\u010d\u00edt okam\u017eit\u011b.<\/div>\n

Jeho \u00fasm\u011bv je\u0161t\u011b povyrostl, kdy\u017e rychle vyklouzl z postele a vyb\u011bhl z pokoje. Bylo kr\u00e1tce po p\u016fl sedm\u00e9 a Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee jedin\u00e9, co by Billa dok\u00e1zalo vzbudit tak brzy r\u00e1no, je Pumba, kter\u00fd posledn\u00ed dobou cht\u011bl j\u00eddlo v nek\u0159es\u0165ansk\u00fdch hodin\u00e1ch a Cali se k n\u011bmu samoz\u0159ejm\u011b r\u00e1d p\u0159ipojil. Byl si jist\u00fd, \u017ee jej najde v kuchyni, skl\u00e1n\u011bj\u00edc\u00edho se nad zeb\u0159\u00edm notesem, se zamy\u0161len\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i. Cel\u00e1 kuchy\u0148 bude von\u011bt po k\u00e1v\u011b a ps\u00edch granul\u00edch, Billovy vlasy budou v rann\u00edch slune\u010dn\u00edch paprsc\u00edch mod\u0159e z\u00e1\u0159it a on se do n\u011bj zamiluje zase o n\u011bco v\u00edc.<\/p>\n

Do kuchyn\u011b vklouzl v dobr\u00e9 n\u00e1lad\u011b se \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech, kter\u00fd tro\u0161ku povadl, jakmile si uv\u011bdomil, \u017ee nec\u00edt\u00ed ani v\u016fni k\u00e1vy ani granul\u00ed. U stolu se nehrbila postava jeho bratra. Na n\u011bkoho v\u0161ak p\u0159ece jen narazil. Gordon\u016fv zadek tr\u010del z lednice, zat\u00edmco jeho majitel bral do rukou v\u0161e, na co dos\u00e1hl. Tom se m\u00e1lem neudr\u017eel a hlasit\u011b se rozesm\u00e1l p\u0159i pohledu na Gordon\u016fv zoufal\u00fd man\u00e9vr, ale necht\u011bl jej vyd\u011bsit, proto ti\u0161e vstoupil do m\u00edstnosti a nen\u00e1padn\u011b si odka\u0161lal.<\/div>\n

Gordon se chud\u00e1\u010dek tak polekal, \u017ee se p\u0159i pokusu rychle narovnat siln\u011b pra\u0161til do hlavy a nezdrav\u00fd obsah jeho n\u00e1ru\u010de, se rozkut\u00e1lel po cel\u00e9 kuchyni.<\/div>\n
„Tome,“ vydechl, jakmile se oto\u010dil k p\u0159\u00edchoz\u00ed osob\u011b tv\u00e1\u0159\u00ed a bylo vid\u011bt, \u017ee se mu zna\u010dn\u011b ulevilo. „J-j\u00e1 tady jen\u2026 jen jsem se cht\u011bl pod\u00edvat\u2026 hm\u2026 Simone mi p\u0159ipravila ke sn\u00eddani moc dobr\u00fd sal\u00e1t,“ zaj\u00edkal se a ne\u0161\u0165astn\u00fdm pohledem se d\u00edval na velk\u00fd kus sal\u00e1mu, kter\u00fd se odkut\u00e1lel pod st\u016fl.<\/div>\n
Tom si p\u0159ek\u0159\u00ed\u017eil ruce na prsou a pobaven\u011b zakroutil hlavou. „Tak sal\u00e1t,“ zopakoval a hrav\u011b povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
Gordon si nerv\u00f3zn\u011b uhladil vlasy a v\u011bnoval mu plach\u00fd \u00fasm\u011bv. Slaninu, kter\u00e1 mu p\u0159ist\u00e1la u nohou, se sna\u017eil nen\u00e1padn\u011b odkopnout pod st\u016fl. „Nasn\u00edd\u00e1\u0161 se se mnou? M\u016f\u017eeme se rozd\u011blit. Nebo v\u00ed\u0161 co? J\u00e1 vlastn\u011b ani nem\u00e1m hlad, klidn\u011b ho sn\u011bz cel\u00fd.“<\/p>\n

Tom se u\u017e neudr\u017eel a rozesm\u00e1l se. Pohled na Gordon\u016fv vyd\u011b\u0161en\u00fd pohled byl k nezaplacen\u00ed. „To ale budu muset \u0159\u00edct m\u00e1m\u011b, \u017ee podv\u00e1d\u00ed\u0161,“ \u0159ekl se sm\u00edchem a p\u0159\u00e1l si, aby tam byl v tu chv\u00edli i Bill.<\/div>\n

„J\u00e1 a podv\u00e1d\u011bt?“ Gordon si teatr\u00e1ln\u011b s\u00e1hl na srdce. „Pr\u00e1v\u011b jsem hledal sal\u00e1t.“<\/div>\n
„Tak pro\u010d m\u00e1\u0161 celou pusu od \u010dokol\u00e1dy?“<\/div>\n
Gordon zd\u011b\u0161en\u011b vykulil o\u010di a rukou si rychle p\u0159ejel po rtech. Jakmile pohledem zavadil o sv\u00e9 \u0161pinav\u00e9 prsty, m\u00e1lem se propadl do zem\u011b. Barva jeho tv\u00e1\u0159\u00ed nyn\u00ed p\u0159ipom\u00ednala zral\u00e9 raj\u010de.<\/div>\n
„Tome, hm, mohlo by to b\u00fdt na\u0161e mal\u00e9 tajemstv\u00ed?“ Nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161lapoval z nohy na nohu, p\u0159ipom\u00ednaje mal\u00e9 d\u00edt\u011b.<\/div>\n
Tom op\u011bt pobaven\u011b zakroutil hlavou, do\u0161el ke stolu a sehnul se, aby dos\u00e1hl na sal\u00e1m, kter\u00fd mu vz\u00e1p\u011bt\u00ed podal.<\/div>\n
„Jen si dej. Ale umyj se d\u0159\u00edv, ne\u017e t\u011b takhle uvid\u00ed m\u00e1ma,“ \u0159ekl se sm\u00edchem a posadil se na pr\u00e1zdnou \u017eidli.<\/div>\n
Gordon se chv\u00edli tv\u00e1\u0159il, \u017ee v\u016fbec nev\u00ed, jak se vlastn\u011b dostal z lednice, ale nakonec sv\u00e9 pokusy vzdal a ukousl si po\u0159\u00e1dn\u00fd kus. Labu\u017enicky p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka a p\u0159evaloval si jej v \u00fastech.<\/p>\n

„Je tady n\u011bjak ticho,“ podotkl Tom, kdy\u017e o\u010dima u\u017e pot\u0159et\u00ed zabloudil ke dve\u0159\u00edm, o\u010dek\u00e1vaje, kdy se v nich zjev\u00ed bratrova kr\u00e1sn\u00e1 tv\u00e1\u0159.<\/div>\n

„Psy jsem vypustil na zahradu a Simone s Billem jeli nakoupit,“ zahuhlal s plnou pusou Gordon, st\u0159\u00eddaje kousky slaniny se sal\u00e1mem. „Vzali si auto, ale neboj, osobn\u011b jsem se postaral o to, aby \u0159\u00eddila Simone.“<\/div>\n
Tom se vesele zachichotal. Kone\u010dn\u011b si byli v\u0161ichni v rodin\u011b v\u011bdomi, \u017ee jeho dvoj\u010de je z\u0159ejm\u011b t\u00edm nejhor\u0161\u00edm \u0159idi\u010dem pod sluncem a pokud cht\u011bj\u00ed, aby jejich \u010dty\u0159kolov\u00ed mil\u00e1\u010dci je\u0161t\u011b n\u011bjakou chv\u00edli plnili svou funkci, nem\u016f\u017eou pou\u0161t\u011bt Billa za volant.<\/div>\n
„Jeli dost brzo,“ ozval se Tom po chv\u00edli a hlasit\u011b zaz\u00edval.<\/div>\n
„Cht\u011bli se vyhnout mas\u00e1m lid\u00ed. Takhle brzo by jich tam nem\u011blo b\u00fdt tolik.“ Gordon se ka\u017ed\u00fdm spolknut\u00fdm soustem tv\u00e1\u0159il spokojen\u011bji. Najednou se zarazil a pleskl se po \u010dele. „Ou, m\u00e1lem bych zapomn\u011bl, nechal ti tady vzkaz.“<\/div>\n
S \u00fasm\u011bvem vstal, do\u0161el k lince a do dlan\u011b vzal mal\u00fd kus pap\u00edrku, kter\u00fd vz\u00e1p\u011bt\u00ed podal p\u0159ekvapen\u00e9mu Tomovi do rukou. Bill naposled n\u011bco takov\u00e9ho ud\u011blal jako d\u00edt\u011b a Tom se p\u0159i t\u00e9 my\u0161lence spokojen\u011b pousm\u00e1l. Op\u011bt se na chv\u00edli vr\u00e1tili do d\u011btstv\u00ed.<\/div>\n
Nat\u011b\u0161en\u011b rozlo\u017eil pap\u00edrek a vz\u00e1p\u011bt\u00ed z\u016fstal zmaten\u011b hled\u011bt na slovo, kter\u00e9 nikdy p\u0159edt\u00edm nesly\u0161el.<\/div>\n
„UJMETULI? Co to je?“ zeptal se se zmaten\u011b svra\u0161t\u011bn\u00edm obo\u010d\u00edm.<\/div>\n
Gordon trhl ramenem. „Ani jsem se to nesna\u017eil rozlu\u0161tit. V p\u0159\u00edpad\u011b tv\u00e9ho bratra to m\u016f\u017ee znamenat cokoliv,“ \u0159ekl se sm\u00edchem a s chut\u00ed si ukousl kus uzen\u00e9ho s\u00fdra.<\/div>\n
„To m\u00e1\u0161 pravdu,“ p\u0159ipustil Tom s \u00fasm\u011bvem, je\u0161t\u011b jednou si slovo p\u0159e\u010detl p\u0159edt\u00edm, ne\u017e vzkaz op\u011bt poskl\u00e1dal a str\u010dil si ho do kapsy. Mo\u017en\u00e1 to n\u011bjak souviselo s tou zebrou, kdov\u00ed. Bude se na to muset Billa pozd\u011bji zeptat.<\/p>\n

„M\u011bl dobrou n\u00e1ladu?“ zeptal se, jako by na odpov\u011bdi p\u0159\u00edli\u0161 nez\u00e1le\u017eelo, jako by jen cht\u011bl prodlou\u017eit jejich spole\u010dnou konverzaci. Ve skute\u010dnosti mu v\u0161ak srdce tlouklo tak zb\u011bsile, a\u017e mu vyr\u00e1\u017eelo dech.<\/div>\n

Gordon s plnou pusou vesele k\u00fdvl hlavou. „\u0158ekl bych, \u017ee v\u00fdbornou. U\u017e dlouho jsem ho takov\u00e9ho nevid\u011bl. Posledn\u00ed dobou se choval pon\u011bkud jinak. Za\u010d\u00ednali jsme m\u00edt o v\u00e1s se Simone obavy.“<\/div>\n
Tom sklonil pohled a pomalu si prohr\u00e1bl vousy. „Bylo to komplikovan\u00e9 obdob\u00ed,“ odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e. „Ale nemus\u00edte m\u00edt s m\u00e1mou strach, u\u017e je zase v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku,“ dodal s \u00fasm\u011bvem a op\u011bt se na Gordona pod\u00edval.<\/div>\n
„To jsem r\u00e1d, Tome. Opravdu. A jen pro p\u0159\u00edpad, kdybyste cokoliv pot\u0159ebovali, m\u016f\u017eete se na m\u011b obr\u00e1tit. R\u00e1d v\u00e1m pom\u016f\u017eu. V\u00edm, \u017ee nejsem v\u00e1\u0161 otec, ale r\u00e1d bych alespo\u0148 v t\u011bchhle v\u011bcech zastal jeho m\u00edsto. Chlapi by m\u011bli dr\u017eet p\u0159i sob\u011b.“<\/div>\n
Tom se na n\u011bj op\u011bt usm\u00e1l. „Jsi mnohem lep\u0161\u00ed ne\u017e on,“ \u0159ekl, prot\u00e1hl si zd\u0159ev\u011bn\u011bl\u00e9 kon\u010detiny a pomalu vstal. „A d\u011bkuju, budu na to myslet.“ Pomalu m\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„J\u00e1 taky d\u011bkuju, v\u017edy\u0165 v\u00ed\u0161,“ ozval se Gordon pon\u011bkud nesm\u011ble a o\u010dima t\u011bkal z nedojeden\u00e9 slaniny na s\u00fdr a zbytky sal\u00e1mu.<\/p>\n

Tom na n\u011bj hrav\u011b mrkl, vy\u0161el ze dve\u0159\u00ed a rychle vyb\u011bhl po schodech. Proklouzl do bratrova pokoje, hodil sebou na Billovu ustlanou postel a nosem se zavrtal do jednoho z pol\u0161t\u00e1\u0159\u016f. N\u011bkolik vte\u0159in, mo\u017en\u00e1 to byly dokonce minuty, z\u016fst\u00e1val bez pohnut\u00ed. Se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima nas\u00e1val v\u016fni Billova povle\u010den\u00ed obohacenou jeho zvl\u00e1\u0161tn\u00edm parf\u00e9mem. Tom miloval tu sladkost; nikdy nedok\u00e1zal dob\u0159e rozli\u0161it jej\u00ed jednotliv\u00e9 t\u00f3ny, ale jejich souhra vytv\u00e1\u0159ela n\u011bco naprosto unik\u00e1tn\u00edho.<\/div>\n

Byl odhodlan\u00fd po\u010dkat na n\u011bj a v rychlosti si zopakovat pr\u016fb\u011bh v\u010derej\u0161\u00edho ve\u010dera. Byl tak mimo sebe, \u017ee si ani nebyl jist\u00fd, co v\u0161echno se d\u011blo. V\u011bd\u011bl jen, \u017ee to bylo pln\u00e9 polibk\u016f, objet\u00ed a tich\u00fdch slov.<\/div>\n
P\u0159evalil se na bok, otev\u0159el o\u010di a pohledem sklouzl na um\u011blecky p\u016fsob\u00edc\u00ed pta\u010d\u00ed klec. Usm\u00e1l se proti slunci, kter\u00e9 mu vytrvale sv\u00edtilo do tv\u00e1\u0159e, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed jeho \u00fasm\u011bv m\u00edrn\u011b ochabl. Blue v\u011bt\u0161inou prol\u00e9zal z jedn\u00e9 m\u0159\u00ed\u017ee na druhou a do\u017eadoval se pozornosti, jindy se zase houpal na houpa\u010dce, ale Tom ho je\u0161t\u011b nikdy nevid\u011bl v takov\u00e9m stavu, v jak\u00e9m se nach\u00e1zel pr\u00e1v\u011b te\u010f. Sklouzl z postele, dopadl na \u010dty\u0159i a rychle se po kolenou p\u0159isunul bl\u00ed\u017e ke kleci. Bill\u016fv mal\u00fd pt\u00e1\u010dek se schov\u00e1val ve vzd\u00e1len\u00e9m rohu klece, kter\u00fd byl jako jedin\u00fd ve st\u00ednu, hlavu m\u011bl ukrytou pod k\u0159\u00eddlem a jemn\u011b se chv\u011bl. Tom pomalu otev\u0159el klec, rukou vklouzl dovnit\u0159, a co nejopatrn\u011bji jej vyt\u00e1hl na sv\u011btlo, aby si ho mohl po\u0159\u00e1dn\u011b prohl\u00e9dnout. Z\u00e1\u0159iv\u011b modr\u00e9 zbarven\u00ed, kter\u00e9 na prvn\u00ed pohled poutalo ve\u0161kerou pozornost, bylo najednou minulost\u00ed. Pt\u00e1\u010dkovo ope\u0159en\u00ed bylo sice po\u0159\u00e1d modr\u00e9, ale postr\u00e1dalo jak\u00fdkoliv jas. P\u016fsobil ponu\u0159e a nemocn\u011b.<\/p>\n

„Mali\u010dk\u00fd, copak se d\u011bje?“ Tom nebyl zvykl\u00fd jednat s tak mal\u00fdm zv\u00ed\u0159\u00e1tkem. Byl zvykl\u00fd na psy a opravdu se b\u00e1l, \u017ee by mu siln\u011bj\u0161\u00edm pohlazen\u00edm mohl ubl\u00ed\u017eit. V\u011bd\u011bl, \u017ee n\u011bco takov\u00e9ho by mu Bill neodpustil.<\/div>\n

Pt\u00e1\u010dek k n\u011bmu zvedl unaven\u00fd pohled, posko\u010dil na m\u00edst\u011b, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed se na Tomov\u011b dlani zkroutil do mal\u00e9ho modr\u00e9ho klubka a hlavu si op\u011bt ukryl pod chv\u011bj\u00edc\u00edm se k\u0159\u00eddlem.<\/div>\n
Tom ho opatrn\u011b vr\u00e1til zp\u00e1tky do klece a z\u016fstal u n\u00ed kle\u010det. D\u00edval se na modrou kuli\u010dku na dn\u011b klece a za\u010d\u00ednala se jej zmoc\u0148ovat panika. Netu\u0161il, co by m\u011bl ud\u011blat. Mo\u017en\u00e1 by jej m\u011bl vz\u00edt k doktorovi. Rozhodl se, \u017ee po\u010dk\u00e1 na Billa a spole\u010dn\u011b rozhodnou, co ud\u011blaj\u00ed. V duchu opakoval prosbu, a\u0165 je v po\u0159\u00e1dku, jako n\u011bjakou tichou modlitbu.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Bill se pr\u00e1v\u011b skl\u00e1n\u011bl nad dlouh\u00fdm reg\u00e1lem se sladkostmi, kdy\u017e jej Simone najednou chytila za rameno.<\/p><\/div>\n

„Pod\u00edvej, kdo je tady!“ zvolala nad\u0161en\u011b a rukou ukazovala do vedlej\u0161\u00ed uli\u010dky.<\/div>\n
Bill pozdvihl obo\u010d\u00ed a zv\u011bdav\u011b se zad\u00edval t\u00edm sm\u011brem. Jakmile se za skupinkou lid\u00ed diskutuj\u00edc\u00edch o n\u011bjak\u00e9m ml\u00e9\u010dn\u00e9m v\u00fdrobku vyno\u0159ila blon\u010fat\u00e1 hlava, jeho dobr\u00e1 n\u00e1lada byla r\u00e1zem pry\u010d. Zkroutil se mu \u017ealudek a ud\u011blalo se mu nevolno. Chytil Simone za ruku v touze se co nejrychleji p\u0159esunout o uli\u010dku d\u00e1l, ale Simone jeho snahu vytratit se z\u0159ejm\u011b nepochopila. S rozz\u00e1\u0159en\u00fdm pohledem vystr\u010dila ruku do vzduchu a m\u00e1vala s n\u00ed jako mal\u00e9 d\u011bv\u010d\u00e1tko. Zapomn\u011bla na to, \u017ee m\u011bli v pl\u00e1nu b\u00fdt nen\u00e1padn\u00ed.<\/div>\n
„Andy, tady jsme!“ zvolala vzru\u0161en\u011b a ve chv\u00edli, kdy si jich Andreas v\u0161iml a op\u011btoval jej\u00ed vesel\u00fd \u00fasm\u011bv, m\u011bl Bill chu\u0165 st\u00e1t se neviditeln\u00fdm. V\u011bd\u011bl, \u017ee to jeho m\u00e1ma nemyslela \u0161patn\u011b, z\u0159ejm\u011b mu cht\u011bla jen ud\u011blat radost, ale co v\u011bd\u011bt nemohla, bylo to, \u017ee mu Andreasova p\u0159\u00edtomnost u\u017e n\u011bjakou chv\u00edli radost nezp\u016fsobovala.<\/p>\n

„Zdrav\u00edm v\u00e1s, Simone,“ ozval se Andreas stejn\u011b nad\u0161en\u00fdm hlasem jako Simone a zdvo\u0159ile ji vzal za ruku, na kterou vlo\u017eil n\u011b\u017en\u00fd polibek. „Ahoj, Bille,“ pousm\u00e1l se a obr\u00e1til pozornost na \u010dernovl\u00e1ska kr\u010d\u00edc\u00edho se za z\u00e1dy Simone.<\/div>\n

Bill se musel opravdu hodn\u011b p\u0159em\u00e1hat, aby byl schopen mu v\u016fbec odpov\u011bd\u011bt. „Ahoj,“ \u0161eptl uh\u00fdbaje Andreasovu pohledu a rad\u011bji hypnotizoval \u0161pi\u010dky sv\u00fdch \u010dern\u00fdch bot. Nev\u011bd\u011bl, jak by se na n\u011bj m\u011bl d\u00edvat, jak se tv\u00e1\u0159it nebo co si m\u00e1 o tom v\u0161em myslet. P\u0159\u00e1l si, aby byl u n\u011bj Tom. Ten by mu porozum\u011bl i beze slov.<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d stejn\u00fd gentleman,“ \u0159ekla Simone pon\u011bkud rozpa\u010dit\u011b. Byla reakc\u00ed sv\u00e9ho syna v\u00edc ne\u017e p\u0159ekvapen\u00e1. “ Jak se m\u00e1\u0161, Andy? Sly\u0161ela jsem, \u017ee maminka odjela na p\u00e1r dn\u00ed na venkov,“ sna\u017eila se zachr\u00e1nit situaci, proto\u017ee Bill v\u016fbec nevypadal, \u017ee by se chystal promluvit.<\/div>\n
„M\u00e1m se fajn, d\u011bkuju. No jo, teta doufala, \u017ee by j\u00ed mohla zm\u011bna prost\u0159ed\u00ed prosp\u011bt, tak\u017ee to te\u010f p\u00e1r dn\u00ed budu muset zvl\u00e1dnout s\u00e1m,“ \u0159ekl Andreas a pohodil svou sv\u011btlou h\u0159\u00edvou.<\/div>\n
Sna\u017eil se tv\u00e1\u0159it sebejist\u011b a naprosto klidn\u011b, jako by o nic ne\u0161lo, ale zevnit\u0159 se pomalu rozpadal na mal\u00e9 kous\u00ed\u010dky. \u0160\u00edlel z toho, \u017ee s n\u00edm Bill nemluvil, jeho chladn\u00e9 reakce jej pomalu p\u0159ipravovaly o rozum. Nerozum\u011bl, co se mohlo st\u00e1t.<\/p>\n

Simone do Billa nen\u00e1padn\u011b str\u010dila ukazov\u00e1\u010dkem, ale ten nereagoval a d\u00e1l pozoroval lidi, proch\u00e1zej\u00edc\u00ed kolem nich. Za\u010d\u00ednala m\u00edt obavy, jestli se d\u00e1lka a pracovn\u00ed vyt\u00ed\u017eenost nepodepsala na jejich siln\u00e9m p\u0159\u00e1telstv\u00ed. Kdyby je neznala, byla by si jist\u00e1, \u017ee se jedn\u00e1 o dva cizince a ne o nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00e1tele. Opravdu si p\u0159\u00e1la, aby bylo v\u0161echno jako d\u0159\u00edv a \u00fap\u011bnliv\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lela nad t\u00edm, jak by to mohla napravit.<\/div>\n

„N\u011bco m\u011b napadlo,“ ozvala se po chv\u00edli trapn\u00e9ho ticha a sna\u017eila se ignorovat zd\u011b\u0161en\u00fd pohled sv\u00e9ho syna, kter\u00fd k n\u00ed okam\u017eit\u011b zvedl hlavu. „Co kdybys k n\u00e1m dnes za\u0161el na ve\u010de\u0159i? Uva\u0159\u00edm n\u011bco moc dobr\u00e9ho, jako za star\u00fdch \u010das\u016f. Doma bys te\u010f stejn\u011b nem\u011bl co d\u011blat,“ v\u011bnovala mu l\u00e1skypln\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Mami,“ sna\u017eil se Bill rychle nam\u00edtnout, proto\u017ee Simone nevypadala, \u017ee by skon\u010dila.<\/div>\n
„A kdybys cht\u011bl, m\u016f\u017ee\u0161 u n\u00e1s klidn\u011b i p\u0159espat. Alespo\u0148 si kone\u010dn\u011b budete moct popov\u00eddat. Co mysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Andreas se zhluboka nadechl a v prvn\u00ed chv\u00edli byl p\u0159ipraven pod\u011bkovat a odm\u00edtnout. Z Billov\u00fdch reakc\u00ed bylo v\u00edc ne\u017e zjevn\u00e9, \u017ee o jeho p\u0159\u00edtomnost nest\u00e1l. Na druhou stranu to ale mohla b\u00fdt skv\u011bl\u00e1 p\u0159\u00edle\u017eitost op\u011bt zabojovat. U\u017e dlouho jim nebyl tak bl\u00edzko.<\/div>\n
„D\u011bkuju za pozv\u00e1n\u00ed, r\u00e1d p\u0159ijdu,“ vykouzlil ten nejz\u00e1\u0159iv\u011bj\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv, jak\u00e9ho byl schopen, prohodil s n\u00ed je\u0161t\u011b n\u011bkolik zdvo\u0159ilostn\u00edch fr\u00e1z\u00ed a pot\u00e9 se rozlou\u010dil, Billovi v\u011bnoval spokojen\u00fd \u00fasm\u011bv a pokra\u010doval v nakupov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Simone se Billa celou cestou dom\u016f vypt\u00e1vala na r\u016fzn\u00e9 ot\u00e1zky. Byla zmaten\u00e1 jeho chov\u00e1n\u00edm a cht\u011bla v\u011bd\u011bt, jestli se n\u00e1hodou n\u011bco nestalo, ale Bill neodpov\u00eddal. Beze slova z\u00edral z ok\u00fdnka a p\u0159em\u00fd\u0161lel nad ve\u010derem, kter\u00fd je \u010dekal. Nem\u011bl z toho dobr\u00fd pocit. Poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b se Andreasovy p\u0159\u00edtomnosti skute\u010dn\u011b ob\u00e1val.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Pokud byste m\u011bli k pov\u00eddce jak\u00e9koliv p\u0159ipom\u00ednky, klidn\u011b se ozv\u011bte. Budu r\u00e1da za ka\u017ed\u00fd n\u00e1zor. Pro dne\u0161ek jsem si pro v\u00e1s p\u0159ipravila tro\u0161ku del\u0161\u00ed d\u00edl, tak si to po\u0159\u00e1dn\u011b u\u017eijte \ud83d\ude42 Andreas otr\u00e1ven\u011b svra\u0161til obli\u010dej a odhodil stranou dal\u0161\u00ed z<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[599],"tags":[],"class_list":["post-3226","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-blue-bird"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3226","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3226"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3226\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3226"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3226"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3226"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}