{"id":3228,"date":"2015-03-20T15:00:00","date_gmt":"2015-03-20T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3217"},"modified":"2015-03-20T15:00:00","modified_gmt":"2015-03-20T14:00:00","slug":"lehrer-des-lebens-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/03\/20\/lehrer-des-lebens-6\/","title":{"rendered":"Lehrer des Lebens 6."},"content":{"rendered":"
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
11. \u0159\u00edjna 2007, Magdeburg<\/p>\n

<\/em> \u0160\u00edlenstv\u00ed. Jestli n\u011bjak\u00e9 slovo mohlo vystihnout, jak se c\u00edtil, tak pr\u00e1v\u011b tohle. Znovu sed\u011bl v aut\u011b se sv\u00fdm t\u0159\u00eddn\u00edm u\u010ditelem. Tentokr\u00e1t ale nebyli na o\u010d\u00edch. Byli v n\u011bjak\u00e9m ohromn\u00e9m are\u00e1lu, kter\u00fd \u00fadajn\u011b slou\u017eil Anisovu nevlastn\u00edmu otci jako gigantick\u00e9 skladi\u0161t\u011b „star\u00fdch“ aut, k nim\u017e m\u011bl Anis samoz\u0159ejm\u011b k dispozici kl\u00ed\u010de. Jen co p\u0159ijeli na m\u00edsto, \u0161okovan\u00e9mu Billovi vtiskl do dlan\u011b mal\u00fd svazek dvou kl\u00ed\u010d\u016f a uk\u00e1zal na star\u0161\u00ed auto se slovy, \u017ee si m\u00e1 vl\u00e9zt za volant.<\/div>\n

A tak tam sed\u011bl. Vyd\u011b\u0161en\u00fd jako nikdy, zoufale z\u00edral na Anise. „Bille, uklidni se. Co ti \u0159\u00edkal u\u010ditel, \u017ee m\u00e1\u0161 d\u011blat jako prvn\u00ed?“<\/div>\n
„Rozsv\u00edtit sv\u011btla. Str\u010dit kl\u00ed\u010d do zapalov\u00e1n\u00ed a pooto\u010dit, zkontrolovat kontrolky na palubn\u00ed desce. Nastartovat. Za\u0159adit jedni\u010dku a pomalu pou\u0161t\u011bt spojku. Pak zrychlit, p\u0159e\u0159adit na dvojku a pak trojku postupn\u011b. P\u0159i \u0159azen\u00ed v\u017edycky se\u0161l\u00e1pnout spojku a pak pomaleji pou\u0161t\u011bt.“<\/div>\n
„Teorii zvl\u00e1d\u00e1\u0161 dob\u0159e,“ s \u00fasm\u011bvem Anis spokojen\u011b p\u0159ik\u00fdvl. „Tak te\u010f to ud\u011bl\u00e1me takhle. Ty bude\u0161 d\u011blat p\u0159esn\u011b to, co jsi mi te\u010f \u0159ekl, dob\u0159e? S \u0159azen\u00edm ti pom\u016f\u017eu, a\u0165 se tam nemus\u00ed\u0161 d\u00edvat. V\u017edycky ti nachyst\u00e1m prsty, aby se ti \u0159adilo l\u00e9pe, je to mal\u00fd trik.“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ zamumlal Bill, v obli\u010deji b\u00edl\u00fd jako smrt.<\/div>\n
„Hej,“ Anis ho konej\u0161iv\u011b chytil za ruku s jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem. „Jsme na odlehl\u00e9m m\u00edst\u011b, a j\u00e1 ti pom\u016f\u017eu. Nen\u00ed se \u010deho b\u00e1t.“<\/p>\n<\/div>\n
\n
Bill m\u011bl sto chut\u00ed pol\u00edbit ho samou vd\u011b\u010dnost\u00ed, ale na\u0161t\u011bst\u00ed mu jen v\u011bnoval \u00fasm\u011bv. Zhluboka se nadechl a ud\u011blal p\u0159esn\u011b to, co mu Anis \u0159ekl. P\u0159i ka\u017ed\u00e9m \u0159azen\u00ed se ochotn\u011b nechal v\u00e9st za ruku, sna\u017e\u00edc se zapamatovat si jednotliv\u00e9 hmaty. Ani si neuv\u011bdomil, \u017ee po \u010dtvrt hodin\u011b krou\u017een\u00ed kolem dokola u\u017e \u0159\u00eddil s\u00e1m. A\u017e kdy\u017e mu jemn\u011b \u0159ekl, a\u0165 zaparkuje a Bill bez probl\u00e9m\u016f pokyn splnil, v \u0161oku na Anise pohl\u00e9dl. „J\u00e1 \u0159\u00eddil s\u00e1m!“ vyhrkl.<\/div>\n
„A \u0161lo ti to skv\u011ble!“ p\u0159itakal Anis s \u00fasm\u011bvem. „Nev\u00edm, pro\u010d jsi z toho byl tak ve stresu, o\u010dividn\u011b s t\u00edm nebude\u0161 m\u00edt \u017e\u00e1dn\u00e9 probl\u00e9my.“<\/div>\n
„Kdy\u017e s tebou je to tak jednoduch\u00e9! Lektor na m\u011b po\u0159\u00e1d vra\u017eedn\u011b z\u00edral a ty jsi byl \u00fapln\u011b v pohod\u011b,“ frustrovan\u011b na\u0161pulil rty. „Nem\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt m\u016fj lektor ty?“<\/div>\n
Anis se kr\u00e1tce zasm\u00e1l. „Mysl\u00edm, \u017ee bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e z\u016fstane\u0161 u sv\u00e9ho lektora. Ale klidn\u011b s tebou m\u016f\u017eu \u010das od \u010dasu jezdit, aby sis nabral zku\u0161enosti a sebed\u016fv\u011bru. Na u\u010ditele si ale mus\u00ed\u0161 bohu\u017eel zvyknout. Jestli t\u011b to ale ut\u011b\u0161\u00ed,“ s \u00fasm\u011bvem se k n\u011bmu naklonil. „My v\u0161ichni jsme extr\u00e9mn\u00ed pitomci a \u010dum\u00edme jako kret\u00e9ni nejvy\u0161\u0161\u00edho levelu.“<\/p>\n

„Tak s t\u00edm z\u00e1sadn\u011b nesouhlas\u00edm,“ odfrkl chlapec pobaven\u011b. „Ty nejsi pitomec a u\u017e v\u016fbec se netv\u00e1\u0159\u00ed\u0161 jako kret\u00e9n,“ pousm\u00e1l se, pohledem sklouzl na jeho tetov\u00e1n\u00ed. „Kdy\u017e jsem byl na tetov\u00e1n\u00ed,“ vzpomn\u011bl si n\u00e1hle, „ten mu\u017e \u0159\u00edkal, \u017ee t\u011b zn\u00e1. Vid\u011bl jsem na zdi fotku tohohle,“ naklonil se a jemn\u011b prstem p\u0159ejel p\u0159es velk\u00e9 B na krku. „Bushido.“<\/div>\n

„Bushido,“ p\u0159imhou\u0159il o\u010di.<\/div>\n
„Cesta bojovn\u00edka,“ vzhl\u00e9dl k n\u011bmu Bill, na rtech stydliv\u00fd \u00fasm\u011bv. „Nem\u011bl jsi to jednoduch\u00e9, vi\u010f?“<\/div>\n
Anis se pousm\u00e1l, sklopil pohled. „Nem\u00e1\u0161 ani pon\u011bt\u00ed,“ hlesl. „Ale co to tvoje?“ nat\u00e1hl se pro jeho ruku, prsty hladil zdobn\u00e1 p\u00edsmenka. „Pro\u010d zrovna svoboda?“<\/div>\n
„Znamen\u00e1 pro m\u011b v\u0161echno,“ za\u0161eptal Bill. Op\u0159el si hlavu o op\u011brku, sleduje, jak ho Anis hlad\u00ed. Zcela se mu oddal. „Je toho spousta, co bych cht\u011bl od \u017eivota, ale jednu v\u011bc chci nejv\u00edc. Svobodu. Svobodu voln\u011b d\u00fdchat, \u0159\u00edkat co chci. M\u00edt mo\u017enost rozhodnout se, s k\u00fdm a kde budu \u017e\u00edt, ani\u017e by m\u011b za m\u00e9 rozhodnut\u00ed n\u011bkdo odsoudil. Chci b\u00fdt voln\u00fd\u2026“<\/div>\n
Anis mu ruku povzbudiv\u011b stiskl. „Jednou to v\u0161echno bude\u0161 m\u00edt.“<\/div>\n
<\/p>\n

~<\/strong><\/div>\n

<\/p>\n

12. \u0159\u00edjna 2007, Magdeburg<\/p>\n

<\/em> „D\u011bkuju, \u017ee jsi m\u011b odvezl dom\u016f. Znovu,“ Bill s \u00fasm\u011bvem vystoupil z auta. Bylo mu jasn\u00e9, \u017ee matka stoj\u00ed za dve\u0159mi a v\u0161echno zu\u0159iv\u011b sleduje, p\u0159ipraven\u00e1 na sc\u00e9nu. „Uvid\u00edme se z\u00edtra ve \u0161kole.“<\/div>\n

„Hezky se vyspi,“ Anis mu oplatil \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
Bill se uculil s rum\u011bncem na tv\u00e1\u0159i, a zam\u00ed\u0159il dom\u016f. Jen co vstoupil na cestu, dve\u0159e se otev\u0159ely. S rozzu\u0159enou matkou mezi nimi. „Kdo to je? A jak to, \u017ee si na tebe st\u011b\u017eoval u\u010ditel z auto\u0161koly? Kde jsi cel\u00e9 odpoledne byl?“ sy\u010dela na\u0161tvan\u011b.<\/div>\n
„Co\u017ee si na m\u011b,“ s pozvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm se zastavil na druh\u00e9m sch\u016fdku p\u0159ed domem. „St\u011b\u017eoval?“<\/div>\n
„\u0158\u00edkal, \u017ee jsi byl drz\u00fd,“ zamra\u010dila se matka.<\/div>\n
„Proto\u017ee mi po\u0159\u00e1d sahal na stehno!“ Bill zoufale vyk\u0159ikl. Co je \u0161patn\u00e9ho na tom, \u017ee toho star\u00e9ho mizeru ok\u0159ikl, kdy\u017e u\u017e si pot\u0159et\u00ed (!) spletl \u0159adic\u00ed p\u00e1ku s jeho stehnem? M\u011bl mu snad vl\u00e9zt na kl\u00edn? To sotva.<\/div>\n
„Volal a \u0159\u00edkal, \u017ee jsi byl drz\u00fd. A \u017ee pokud p\u0159\u00ed\u0161t\u011b za\u017eije stejn\u011b hroznou hodinu jako dneska, vyhod\u00ed t\u011b z kurzu. Pr\u00fd ses choval arogantn\u011b. Tak takhle jsem t\u011b vychovala?“<\/p>\n

„Ehm,“ kdosi za nimi odka\u0161lal. Po oto\u010den\u00ed se Bill s hr\u016fzou zjistil, \u017ee je to Anis. Kolik toho sly\u0161el? „Omlouv\u00e1m se, \u017ee ru\u0161\u00edm, j\u00e1 jen\u2026 V aut\u011b ti u m\u011b vypadl z\u00e1pisn\u00edk, Bille a j\u00e1 ti ho cht\u011bl vr\u00e1tit,“ pozvedl notes na d\u016fkaz.<\/div>\n

„Tak\u017ee s n\u00edm ty ses cel\u00fd den tahal?“ zamra\u010dila se matka na Billa, ne\u017e sv\u016fj pohled p\u0159esm\u011brovala na Anise. „Co jste za\u010d?“<\/div>\n
„Anis Ferchichi,“ nap\u0159\u00e1hl k n\u00ed ruku. „Bill\u016fv t\u0159\u00eddn\u00ed u\u010ditel,“ samolib\u011b se usm\u00e1l, kdy\u017e z chlapcovy matky vy\u0161lo pouze rozpa\u010dit\u00e9 Oh<\/em>. „Str\u00e1vil jsem s va\u0161\u00edm synem odpoledne. Potkal jsem ho ve m\u011bst\u011b a jako jeho t\u0159\u00eddn\u00edmu u\u010diteli se mi velice z\u017eelelo jeho smutn\u00e9 tv\u00e1\u0159e, kdy\u017e mi sd\u011blil, \u017ee m\u011bl p\u0159\u00ed\u0161ernou hodinu v auto\u0161kole, a \u017ee mu to v\u016fbec ne\u0161lo. A proto\u017ee m\u00e1m m\u00edsto i prost\u0159edky, vzal jsem ho na j\u00edzdy. Mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee v\u00e1\u0161 syn je velice \u0161ikovn\u00fd a pokorn\u00fd. Nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee by se choval jinak, pokud by ov\u0161em k tomu nem\u011bl dobr\u00fd d\u016fvod. Bill je velice mil\u00fd, pan\u00ed Kaulitzov\u00e1. Za \u017e\u00e1dn\u00fdch okolnost\u00ed nebyl hrub\u00fd ani ke mn\u011b, ani k nikomu z m\u00fdch koleg\u016f a mysl\u00edm, \u017ee my se s n\u00edm setk\u00e1v\u00e1me \u010dast\u011bji ne\u017e lektor z auto\u0161koly,“ s m\u00edrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na Billa mrknul, ne\u017e se znovu oto\u010dil na jeho matku. „Bohu\u017eel te\u010f u\u017e mus\u00edm j\u00edt, pan\u00ed Kaulitzov\u00e1, ale kdykoliv o sv\u00e9m synovi budete m\u00edt pochybnosti, nev\u00e1hejte se na m\u011b obr\u00e1tit,“ pot\u0159\u00e1sl j\u00ed rukou t\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e n\u00e1siln\u011b vzhledem k jej\u00ed konsternovanosti, a oto\u010dil se k odchodu.<\/p>\n

„Doprovod\u00edm v\u00e1s!“ vyhrkl Bill, sp\u011b\u0161n\u011b vyr\u00e1\u017eeje za n\u00edm. Musel mu pod\u011bkovat.<\/div>\n

„To je od tebe hezk\u00e9,“ Anis se pousm\u00e1l. „Ale d\u011bkovat mi nemus\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„Tak se chci alespo\u0148 omluvit,“ s povzdechem Bill zastavil vedle dve\u0159\u00ed \u0159idi\u010de, rozpa\u010dit\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pl. „To, jak k tob\u011b moje matka mluvila\u2026“<\/div>\n
„Je naprosto v po\u0159\u00e1dku,“ sko\u010dil mu Anis do \u0159e\u010di, jemn\u011b ho pohladil po pa\u017ei. „Je\u0161t\u011b nem\u011bla p\u0159\u00edle\u017eitost se sezn\u00e1mit se mnou, tak\u017ee pochopiteln\u011b jsem se j\u00ed nezd\u00e1l.“<\/div>\n
„Nech\u00e1pu pro\u010d\u2026“<\/div>\n
„Proto\u017ee u\u017e od pohledu nejsem typick\u00fd n\u011bmec, Bille,“ s \u00fasm\u011bvem se op\u0159el loktem o auto. „\u017d\u00e1dn\u00e1 matka nechce, aby se jej\u00ed d\u00edt\u011b toulalo s mu\u017eem, co vypad\u00e1 jako terorista.“<\/div>\n
Bill proto\u010dil o\u010dima. „Ani v nejmen\u0161\u00edm nevypad\u00e1\u0161 jako terorista. To, \u017ee jsi sn\u011bd\u00fd, m\u00e1\u0161 strni\u0161t\u011b a spoustu tetov\u00e1n\u00ed, z tebe ned\u011bl\u00e1 teroristu. Moje matka blb\u011b kouk\u00e1 na v\u0161echny, kdy\u017e je s nimi p\u0159edem nesezn\u00e1m\u00edm. A ty jsi dokonce byl i neohl\u00e1\u0161en\u00fd.“<\/div>\n
„Tak\u017ee \u0159\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee bych p\u0159\u00ed\u0161t\u011b m\u011bl b\u00fdt ohl\u00e1\u0161en\u00fd?“ Anis se rozesm\u00e1l. „Dob\u0159e, budu na to myslet.“<\/p>\n

Bill k n\u011bmu s pobaven\u00fdm \u00fasm\u011bvem vzhl\u00e9dl a p\u0159ik\u00fdvl. „Rad\u011bji ale p\u016fjdu, jinak bude zase spousta \u0159e\u010d\u00ed. D\u011bkuju za z\u00e1pisn\u00edk a za v\u0161echno, co jsi o mn\u011b matce \u0159ekl. V\u00edm, \u017ee jsem \u010dasto na zabit\u00ed, tak\u017ee o to v\u00edc si toho v\u00e1\u017e\u00edm.“<\/div>\n

„Nen\u00ed za\u010d, Bille,“ Anis mu lehce stiskl bok, ne\u017e nasedl do auta. „V\u00ed\u0161,“ je\u0161t\u011b na n\u011bj pohl\u00e9dl skrze ok\u00e9nko. „V\u0161echno, co jsem \u0159ekl, je pravda. Je\u0161t\u011b ale, co\u017e u\u017e jsem \u0159\u00edct nemohl, jak moc kr\u00e1sn\u00fd mi p\u0159ipad\u00e1\u0161,“ pousm\u00e1l se, s tich\u00fdm pop\u0159\u00e1n\u00edm dobr\u00e9 noci odj\u00ed\u017ed\u011bje.<\/div>\n
Bill v \u0161oku sledoval jeho auto, a\u017e dokud nezmizel v zat\u00e1\u010dce. K hrudi si tisknul z\u00e1pisn\u00edk. Co m\u011bly v\u0161echny ty Anisovy nar\u00e1\u017eky znamenat? V\u017edy\u0165 je jeho u\u010ditel, podobn\u00e9 pozn\u00e1mky p\u0159eci nem\u016f\u017eou b\u00fdt v po\u0159\u00e1dku\u2026 Tak pro\u010d ho ale v\u0161echno, co \u0159ekl, tolik rozechv\u00edvalo?<\/div>\n
Pro\u010d v ka\u017ed\u00e9m rozhovoru vyhled\u00e1val sebemen\u0161\u00ed n\u00e1znaky toho, \u017ee by se snad Anisovi mohl opravdu l\u00edbit? Vztah u\u010ditele s \u017e\u00e1kem se v\u0161eobecn\u011b pova\u017eoval za zak\u00e1zan\u00fd, ale kdyby m\u011bl b\u00fdt Bill up\u0159\u00edmn\u00fd, slovo „zak\u00e1zan\u00fd“, se v jeho slovn\u00edku p\u0159i pomy\u0161len\u00ed na Anise \u010d\u00edm d\u00e1l m\u00e9n\u011b. Samoz\u0159ejm\u011b, moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee\u2026 nesm\u00ed. Ale dokud o tom nebude nikdo v\u011bd\u011bt, zas tak \u0161patn\u00e9 to b\u00fdt nemohlo.<\/p>\n

„Hej, Bille?“ houkl na n\u011bj Tom z okna sv\u00e9ho pokoje. „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee v Loitsche zas tolik aut nejezd\u00ed, ale jestli na t\u00e9 silnici bude\u0161 st\u00e1t je\u0161t\u011b chv\u00edli, stoprocentn\u011b pojede n\u011bjak\u00e9, kter\u00e9 t\u011b, s tv\u00fdm \u0161t\u011bst\u00edm, sraz\u00ed. Tak\u017ee se koukej probrat a poj\u010f za mnou.“<\/div>\n

Bill se zmaten\u011b ohl\u00e9dl, zprvu nech\u00e1pal, co vlastn\u011b po n\u011bm jeho bratr chce. Sotva ale zaslechl motor auta, do\u0161lo mu to. Bleskov\u011b vb\u011bhl dom\u016f a vyh\u00fdbaje se matce, popadl kousek kol\u00e1\u010de. Schody bral po dvou, jak moc cht\u011bl b\u00fdt v bezpe\u010d\u00ed bratrova pokoje. Mo\u017en\u00e1 mu bylo osmn\u00e1ct, ale to neznamenalo, \u017ee p\u0159estane ut\u00edkat za sv\u00fdm star\u0161\u00edm dvoj\u010detem, kdy\u017e se bude cokoliv d\u00edt.<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ vzhl\u00e9dl Tom, sotva Bill vrazil do dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Jsem v pr\u016f\u0161vihu,“ odv\u011btil Bill s plnou pusou. „Asi se mi l\u00edb\u00ed m\u016fj t\u0159\u00eddn\u00ed u\u010ditel.“<\/div>\n
\n

autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. 11. \u0159\u00edjna 2007, Magdeburg \u0160\u00edlenstv\u00ed. Jestli n\u011bjak\u00e9 slovo mohlo vystihnout, jak se c\u00edtil, tak pr\u00e1v\u011b tohle. Znovu sed\u011bl v aut\u011b se sv\u00fdm t\u0159\u00eddn\u00edm u\u010ditelem. Tentokr\u00e1t ale nebyli na o\u010d\u00edch. Byli v n\u011bjak\u00e9m ohromn\u00e9m are\u00e1lu, kter\u00fd \u00fadajn\u011b slou\u017eil Anisovu nevlastn\u00edmu<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[610],"tags":[],"class_list":["post-3228","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lehrer-des-lebens"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3228","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3228"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3228\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3228"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3228"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3228"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}