{"id":3230,"date":"2015-03-19T15:00:00","date_gmt":"2015-03-19T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3219"},"modified":"2015-03-19T15:00:00","modified_gmt":"2015-03-19T14:00:00","slug":"pohar-z-puli-prazdny-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/03\/19\/pohar-z-puli-prazdny-3\/","title":{"rendered":"Poh\u00e1r z p\u016fli pr\u00e1zdn\u00fd 3."},"content":{"rendered":"
autor: SakuraUchihaHaruno13<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Doktorka Drescherov\u00e1 p\u0159e\u0161la jeho p\u0159edchoz\u00ed pozn\u00e1mku o jej\u00edm platu bez pov\u0161imnut\u00ed a pokra\u010dovala: „A cht\u011bl bys to zkusit?“ Se zaujet\u00edm ho chvilku sledovala. „Cht\u011bl by sis sednout proti zrcadlu a s\u00e1m si se sebou pov\u00eddat? Mo\u017en\u00e1 by to skute\u010dn\u011b k n\u011b\u010demu vedlo, alespo\u0148 bys n\u011bco p\u0159iznal.“<\/div>\n
„P\u0159ijde v\u00e1m, \u017ee o mn\u011b v\u00edte m\u00e1lo?“ optal se Bill.<\/div>\n
„U\u017e n\u011bkolik let se v\u00edd\u00e1me v t\u00e9to ordinaci,“ za\u010dala trochu zamy\u0161len\u011b, jako by vzpom\u00ednala, kdy ho prvn\u011b vid\u011bla. „Ale neust\u00e1le mi p\u0159ipad\u00e1, \u017ee v sob\u011b n\u011bco skr\u00fdv\u00e1\u0161, n\u011bjak\u00e9 tajemstv\u00ed, pocit nebo strach. Nechce\u0161 tomu dovolit vystoupit napovrch, aby se n\u011bco zm\u011bnilo. Jsi st\u00e1le uzav\u0159en\u00fd a okolo toho probl\u00e9mu chod\u00ed\u0161 st\u00e1le dokola, ani\u017e by ses pod\u00edval po\u0159\u00e1dn\u011b do jeho hloubky. Jsem si jist\u00e1, \u017ee kdyby se ti poda\u0159ilo l\u00e9pe porozum\u011bt tomu, co skr\u00fdv\u00e1\u0161, mohli bychom se kone\u010dn\u011b n\u011bkam pohnout,“ pronesla svou teorii.<\/div>\n
„Mysl\u00edte, \u017ee n\u011bco skr\u00fdv\u00e1m?“ uchechtl se Bill. „A co to podle v\u00e1s je?“ zaj\u00edmal se.<\/div>\n
„To mi \u0159ekni ty,“ vyzvala ho a probodla ho ostr\u00fdm pohledem sv\u00fdch hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 se na n\u011bj jindy d\u00edvaly s takovou jemnost\u00ed a starostlivost\u00ed.<\/p>\n

Jejich pohled trval dost dlouho na to, aby si Bill sta\u010dil uv\u011bdomit, \u017ee tohle je snad poprv\u00e9, co se z n\u011bj n\u011bjakou informaci sna\u017e\u00ed vyt\u00e1hnout rychle a najednou. V\u011bt\u0161inou dost dlouho chodila kolem hork\u00e9 ka\u0161e, ne\u017e se t\u0159eba za rok dostali k tomu, co cht\u011bla v\u011bd\u011bt. Te\u010f to ale vypadalo, \u017ee je jeho vyh\u00fdbavost\u00ed unaven\u00e1 a nehodl\u00e1 s n\u00edm hr\u00e1t n\u011bjak\u00e9 komplikovan\u00e9 hry. V\u0161iml si, \u017ee to bylo prvn\u011b, kdy ztratila trp\u011blivost. Nemohl ignorovat, jak napjat\u011b prstem poklep\u00e1v\u00e1 do stolu, jako by byla nerv\u00f3zn\u00ed nebo nevyrovnan\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Chod\u00edte i vy k n\u011bjak\u00e9mu odborn\u00edkovi?“ polo\u017eil ot\u00e1zku, kter\u00e1 se rozch\u00e1zela s jej\u00edm p\u016fvodn\u00edm z\u00e1m\u011brem.<\/div>\n
„Ne,“ odpov\u011bd\u011bla. Jej\u00ed hlas zn\u011bl zna\u010dn\u011b zklaman\u011b. Nejsp\u00ed\u0161 to bylo proto, \u017ee Bill jednodu\u0161e zm\u011bnil t\u00e9ma.<\/div>\n
„Ale m\u011bla byste,“ v\u011bdoucn\u011b se na ni usm\u00e1l.<\/div>\n
„A pro\u010dpak?“ povzdechla si a nat\u00e1hla se pro sklenici vody, kter\u00e1 st\u00e1la na stole.<\/div>\n
„N\u011bco v\u00e1s tr\u00e1p\u00ed, \u017ee?“ pou\u017eil tent\u00fd\u017e t\u00f3n, kter\u00fd ona pou\u017e\u00edvala v\u017edy, kdy\u017e na n\u011bj hled\u011bla se starostlivost\u00ed matky a kladla mu ot\u00e1zku, kter\u00e1 se t\u00fdkala jeho nitern\u00edch probl\u00e9m\u016f. „Ta osoba\u2026 je pry\u010d, \u017ee ano?“ cht\u011bl v\u011bd\u011bt. „Nepohodli jste se? N\u011bco jste zkazila?“ vyzv\u00eddal.<\/div>\n
„Bille!“ ok\u0159ikla ho p\u0159\u00edk\u0159eji, ne\u017e m\u011bla v \u00famyslu. Nesm\u011blo se j\u00ed st\u00e1vat, \u017ee by vylet\u011bla. Musela pln\u011b kontrolovat sv\u00e9 emoce a nepodd\u00e1vat se hn\u011bvu. Nehodilo se to k jej\u00edmu povol\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Trefa?“ v\u00edt\u011bzn\u011b se pousm\u00e1l. „Mo\u017en\u00e1 bych tu psychiatrii v\u00e1\u017en\u011b mohl zkusit,“ pochv\u00e1lil se.<\/div>\n
„Tohle nem\u016f\u017ee d\u011blat psychicky nevyrovnan\u00fd \u010dlov\u011bk,“ usadila ho. V duchu napo\u010d\u00edtala do deseti a pak pokra\u010dovala mnohem klidn\u011bj\u0161\u00edm hlasem. „Je pot\u0159eba p\u0159ij\u00edt na to, pro\u010d se ti to d\u011bje.“<\/div>\n
„To \u0159\u00edk\u00e1 ta prav\u00e1,“ ulevil si. „Sama m\u00e1te probl\u00e9my, potom tedy nev\u00edm, jak byste cht\u011bla pomoci mn\u011b,“ op\u00e1\u010dil se trochu kousav\u011b.<\/div>\n
„Bille,“ prosebn\u011b k n\u011bmu vzhl\u00e9dla. „\u0158ekni mi, koho jsi jako mal\u00fd hledal, pamatuje\u0161 si to?“<\/p>\n

Bill se na chvilku zarazil. Se sv\u00fdm d\u011btstv\u00edm m\u011bl probl\u00e9my a ve vzpom\u00ednk\u00e1ch se mu k tomu necht\u011blo vracet. U\u017e jako mal\u00fd c\u00edtil pr\u00e1zdnotu uvnit\u0159 sebe. Rodi\u010de mu vypr\u00e1v\u011bli, \u017ee n\u011bkoho k sob\u011b neust\u00e1le volal. Pr\u00fd jeho prvn\u00ed v\u011btou bylo: Kde jsi? Kde?<\/em> Jak rostl, jeho v\u011bty se m\u011bnily, ale v\u00fdznam z\u016fst\u00e1val stejn\u00fd. Pro\u010d nejsi se mnou? Kde se potlouk\u00e1\u0161? Co d\u011bl\u00e1\u0161? Kde jsi?<\/em><\/div>\n

„Pamatuju,“ odsekl nep\u0159\u00edjemn\u011b. „Ur\u010dit\u011b m\u00e1te na mysli ty doby, kdy m\u011b v\u0161ichni m\u011bli za cvoka, co si pov\u00edd\u00e1 s neviditeln\u00fdmi a m\u00e1 svoje imagin\u00e1rn\u00ed p\u0159\u00e1tele, \u017ee jo?“ Z jeho hlasu postupn\u011b odkap\u00e1val sarkasmus. Mal\u00e9 d\u011bti dok\u00e1\u017eou b\u00fdt \u010dasto dost nech\u00e1pav\u00e9 a nep\u0159\u00edjemn\u00e9, kdy\u017e nezapad\u00e1te do jejich p\u0159edstav o norm\u00e1ln\u00edm kamar\u00e1dovi.<\/div>\n
„Dok\u00e1zal bys vysv\u011btlit, kdo ti tehdy chyb\u011bl?“ zkusila to. U\u017e dlouho se na toto t\u00e9ma nebavili. Bylo to u\u017e n\u011bkolik let zapomenut\u00e9 t\u00e9ma, kter\u00e9 m\u011bla n\u011bkde zapsan\u00e9 v pozn\u00e1mk\u00e1ch. Jeho rodi\u010de postupn\u011b tento fakt zkou\u0161eli ignorovat, a\u017e ho ze sv\u00fdch mysl\u00ed vypudili \u00fapln\u011b. Proto o sv\u00e9m pocitu samoty p\u0159ed nimi nemluvil, necht\u011bl jim p\u0159ipom\u00ednat, jak byl jako mal\u00fd posedl\u00fd my\u0161lenkou hled\u00e1n\u00edm n\u011bjak\u00e9 osoby.<\/p>\n

„Jak bych to mohl v\u011bd\u011bt, kdy\u017e jsem tu osobu neznal a nem\u011bl?“ utrhl se na ni. „Ale jsem si jist\u00fd, \u017ee to nebyla n\u011bjak\u00e1 v\u00edla nebo p\u0159\u00ed\u0161erka, kterou bych si vysnil,“ sna\u017eil se krotit sv\u016fj vztek, i kdy\u017e to \u0161lo dost t\u011b\u017eko. U\u017e dlouho se p\u0159ed n\u00ed nepoddal sv\u00e9mu vzteku, jeliko\u017e v\u011bt\u0161inou prob\u00edrali jen t\u00e9mata, kter\u00e1 se ho dot\u00fdkala jenom okrajov\u011b. V\u017edy m\u011bla trp\u011blivost j\u00edt pomalu kolem toho a lehou\u010dk\u00fdm \u0161\u0165ouch\u00e1n\u00edm se dostat k j\u00e1dru. Bylo pro n\u011bj p\u0159ekvapiv\u00e9, \u017ee mu jasn\u011b \u0159ekla, co chce. Jako by ji u\u017e \u0161tvalo, \u017ee s n\u00edm se za t\u011bch n\u011bkolik let nikam nedostala.<\/div>\n

„Nep\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee by to byly jenom snov\u00e9 postavy a iluze,“ klidnila ho. „Pr\u00e1v\u011b proto se t\u011b na to te\u010f pt\u00e1m. Nejsp\u00ed\u0161 to n\u011bjak souvis\u00ed s t\u00edm v\u0161\u00edm, co se ti d\u011bje,“ navrhla. „Zkus nad t\u00edm chv\u00edli pop\u0159em\u00fd\u0161let, ano?“ v\u011bnovala mu n\u011b\u017en\u00fd pohled sv\u00fdch hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed, z nich\u017e okam\u017eit\u011b zmizelo cokoli, co by dokazovalo jej\u00ed d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00ed rozru\u0161en\u00ed nebo nevyrovnanost. „Nem\u00e1\u0161 t\u0159eba z d\u011btstv\u00ed n\u011bco, co by ti pomohlo vzpomenout na ty \u010dasy? Nem\u00e1\u0161 t\u0159eba ply\u0161\u00e1\u010dka, kter\u00e9ho jsi jako mal\u00fd miloval? Nepamatuje\u0161 si kn\u00ed\u017eku, kterou jsi r\u00e1d \u010detl? Nevlastn\u00ed\u0161 n\u011bjak\u00e9 spojen\u00ed s t\u00edm mal\u00fdm Billem, kter\u00fd n\u011bco hledal?“<\/p>\n

Necht\u011bl nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161let. Ty doby mu byly dost nesympatick\u00e9. Nikdo mu toti\u017e nerozum\u011bl. V\u0161ichni se ho ptali, koho hled\u00e1 a jeho jedin\u00e1 odpov\u011b\u010f zn\u011bla: Jeho p\u0159ece, byl tu se mnou dobu, tak kde je te\u010f? Vy si to nepamatujete?<\/em> Nic bli\u017e\u0161\u00edho nikdy ne\u0159ekl. P\u0159isuzoval tomu mu\u017eskou podobu, i kdy\u017e to mohlo b\u00fdt klidn\u011b obr\u00e1cen\u011b. V\u0161ichni mysleli, \u017ee ztratil n\u011bjakou hra\u010dku, ale pozd\u011bji to sp\u00ed\u0161 vypadalo, \u017ee hled\u00e1 sp\u00ed\u0161 n\u011bkoho, koho nikdo jin\u00fd nezn\u00e1 a nevid\u00ed. Odborn\u00edci jeho rodi\u010d\u016fm \u0159\u00edkali, \u017ee u mal\u00fdch d\u011bt\u00ed je norm\u00e1ln\u00ed, \u017ee vid\u00ed sv\u00e9 p\u0159\u00e1tele, kter\u00e9 dosp\u011bl\u00ed nejsou schopn\u00ed post\u0159ehnout. \u0158\u00edkali, \u017ee ho to \u010dasem p\u0159ejde. Naoko ho to p\u0159e\u0161lo, pochopil, \u017ee mu nikdo nepom\u016f\u017ee ani mu neporozum\u00ed, proto u\u017e o tom nikomu ne\u0159\u00edkal a nechal si v sob\u011b ten pocit pr\u00e1zdna, kter\u00fd s sebou nosil jako t\u011b\u017ek\u00e9 b\u0159\u00edm\u011b, o n\u011bj\u017e se s nik\u00fdm nesm\u00ed pod\u011blit.<\/div>\n

„N\u011bco z d\u011btstv\u00ed?“ Bill se naoko zamyslel. N\u011bco m\u011bl, ale nebyl si jist\u00fd, jestli by to tady m\u011bl vytahovat. U\u017e od mali\u010dka m\u011bl takov\u00fd obd\u00e9ln\u00edkov\u00fd p\u0159\u00edv\u011b\u0161ek z chirurgick\u00e9 oceli. Bylo k n\u011bmu p\u0159ipevn\u011bn\u00e9 i poutko, aby se dal zav\u011bsit na n\u011bjak\u00fd tenk\u00fd \u0159et\u00edzek, kter\u00e9 on p\u0159\u00edli\u0161 nenosil, proto z\u016fstal poh\u0159eben\u00fd na dn\u011b jedn\u00e9 ze z\u00e1suvek jeho no\u010dn\u00edho stolku. Na jedn\u00e9 stran\u011b m\u011bl vyryt\u00e1 \u010d\u00edsla: 1.9.<\/em> Na druh\u00e9 stran\u011b bylo: 06:30<\/em>. Ten p\u0159\u00edv\u011b\u0161ek m\u011bl hladk\u00e9 jen t\u0159i hrany ze \u010dty\u0159. Ta \u010dtvrt\u00e1, kter\u00e1 byla vpravo od ur\u010den\u00ed data, byla nerovn\u00e1 s r\u016fzn\u00fdmi ostr\u00fdmi v\u00fdstupky i zaoblen\u00fdmi \u010d\u00e1stmi. Docela mu to p\u0159ipom\u00ednalo ta rozp\u016flen\u00e1 srd\u00ed\u010dka, kter\u00e1 si d\u00e1vali zamilovan\u00ed. Ka\u017ed\u00fd nosil jednu polovinu, a kdy\u017e dali jejich nerovn\u00fd povrch k sob\u011b, dokonale se spojila. Jen\u017ee on netu\u0161il, jestli je to tak i u n\u011bj. A jestli ano, kde je pak ta druh\u00e1 polovina, kter\u00e1 by k t\u00e9 jeho pasovala? To v\u016fbec netu\u0161il. Nijak si nevzpom\u00ednal, jak se k tomu dostal nebo kdy to z\u00edskal. V jeho mysli bylo ohledn\u011b d\u011btstv\u00ed dost \u010dern\u00fdch a pr\u00e1zdn\u00fdch m\u00edst, jak to m\u00edval snad ka\u017ed\u00fd. Nem\u011bl \u00fapln\u011b dokonal\u00e9 vzpom\u00ednky na po\u010d\u00e1tek sv\u00e9ho \u017eivota, ale zd\u00e1lo se, \u017ee p\u0159esn\u011b to po n\u011bm Agata po\u017eaduje. Cht\u011bla zn\u00e1t jeho minulost, aby k n\u011bmu l\u00e9pe pronikla v p\u0159\u00edtomnosti, ale on toho moc nev\u011bd\u011bl.<\/p>\n

„Moc toho nem\u00e1m,“ odv\u011btil. „Neschov\u00e1val jsem si ka\u017edou pitomost, kterou jsem m\u011bl,“ vysv\u011btlil.<\/div>\n

„A jak se c\u00edt\u00ed\u0161 te\u010f?“ zkusila to trochu jinak. „Po\u0159\u00e1d m\u00e1\u0161 nutk\u00e1n\u00ed n\u011bkoho hledat?“ vypt\u00e1vala se.<\/div>\n
„V\u0161ichni m\u011b od toho odradili,“ m\u00e1vl nad t\u00edm rukou. „\u0158\u00edkali, \u017ee je to zbyte\u010dn\u00e9, nemo\u017en\u00e9 a hlavn\u011b nenorm\u00e1ln\u00ed,“ p\u0159iznal. „Tak\u017ee mi nezbylo nic jin\u00e9ho, ne\u017e se vzd\u00e1t sv\u00fdch tu\u017eeb, kter\u00e9 by m\u011b p\u0159ivedly k nalezen\u00ed ztracen\u00e9ho.“<\/div>\n
„Vzdal jsi to kv\u016fli tomu, co \u0159\u00edkali ostatn\u00ed?“ ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b si ho m\u011b\u0159ila. „Bille, nechce\u0161 mi \u0159\u00edct, \u017ee se spolu v\u00edd\u00e1me n\u011bkolik let jenom proto, \u017ee ses u\u017e oprostil od pocit\u016f ztr\u00e1ty a vzdal ses nad\u011bj\u00ed na nalezen\u00ed ztracen\u00e9ho?“<\/div>\n
„Jak chcete,“ nespokojen\u011b zavrt\u011bl hlavou. „Po\u0159\u00e1d mi n\u011bco chyb\u00ed, p\u0159ipad\u00e1m si uvnit\u0159 pr\u00e1zdn\u00fd, n\u011bco nutn\u011b pot\u0159ebuji, ale nejsem schopn\u00fd rozli\u0161it co,“ proti sv\u00e9 v\u016fli j\u00ed to vyzradil. „Ob\u010das c\u00edt\u00edm neopodstatn\u011bnou bolest, t\u0159eba m\u011b siln\u011b za\u010dne bolet ruka, jako by m\u011b n\u011bkdo \u0159\u00edzl, ale moje k\u016f\u017ee je neporu\u0161en\u00e1. N\u011bkdy c\u00edt\u00edm st\u00edny smutku, i kdy\u017e k tomu nen\u00ed d\u016fvod. Slunce sv\u00edt\u00ed, v\u0161echno klape, jsem v jednu chv\u00edli vesel\u00fd a energick\u00fd a v dal\u0161\u00ed chv\u00edli se mi chce schoulit do klub\u00ed\u010dka a tichounce um\u0159\u00edt. Nev\u00edm, odkud to pramen\u00ed, netu\u0161\u00edm, odkud se to bere, ale nep\u0159ijde mi to norm\u00e1ln\u00ed,“ za\u0161eptal. „Nep\u0159ijde mi, \u017ee by o tom m\u011bl n\u011bkdo v\u011bd\u011bt, proto\u017ee by m\u011b zase mohli za\u010d\u00edt naz\u00fdvat bl\u00e1znem, jak tomu b\u00fdvalo d\u0159\u00edv,“ p\u0159iznal.<\/p>\n

„Styd\u00ed\u0161 se za to, \u017ee chod\u00ed\u0161 ke mn\u011b do ordinace?“ nezn\u011bla nijak ura\u017een\u011b ani dot\u010den\u011b, i kdy\u017e s t\u011bmito pocity ur\u010dit\u011b bojovala. „Nechod\u00ed\u0161 sem p\u0159ece proto, \u017ee bys byl n\u011bjak\u00fd bl\u00e1zen. Tvoje n\u00e1v\u0161t\u011bvy jsou v\u017edy za \u00fa\u010delem odhalen\u00ed p\u0159\u00ed\u010diny prapodivn\u00fdch sn\u016f, nen\u00ed to \u017e\u00e1dn\u00e9 \u0161\u00edlenstv\u00ed, jenom n\u011bjak\u00fd strach nebo nedo\u0159e\u0161en\u00e1 v\u011bc z tvoj\u00ed strany, to je v\u0161e,“ mluvila k n\u011bmu chl\u00e1choliv\u00fdm hlasem.<\/div>\n

„Jak mysl\u00edte.“ Sna\u017eil se, aby to zn\u011blo lhostejn\u011b. „Ale sama moc dob\u0159e v\u00edte, \u017ee ty pr\u00e1\u0161ky, kter\u00e9 mi d\u00e1v\u00e1te, stejn\u011b napom\u00e1haj\u00ed. A v\u011bt\u0161\u00ed oblbov\u00e1ky v\u00e1\u017en\u011b nechci. Chci se toho jenom zbavit.“<\/div>\n
„Tak to doka\u017e,“ vyzvala ho. „Jestli to opravdu chce\u0161, otev\u0159i se mi. P\u0159iznej v\u0161echno, co t\u011b tr\u00e1p\u00ed, s \u010d\u00edm nesouhlas\u00ed\u0161, co se ti p\u0159\u00ed\u010d\u00ed na sob\u011b i ostatn\u00edch. Zbav se v\u0161ech \u0161patn\u00fdch pocit\u016f, dosta\u0148 se do sv\u00fdch vzpom\u00ednek a nitra a \u0159ekni, co t\u011b skute\u010dn\u011b tr\u00e1p\u00ed,“ \u017e\u00e1dala ho. „Cel\u00e9 ty roky postupuji podle protokol\u016f, p\u0159\u00edru\u010dek a osv\u011bd\u010den\u00fdch postup\u016f, ale v tv\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b to nikam nevede. Z ka\u017ed\u00e9 moj\u00ed okliky a klidn\u00e9 cesty vybo\u010d\u00ed\u0161 a jde\u0161 si jin\u00fdm sm\u011brem. Uh\u00fdb\u00e1\u0161 m\u00fdm snah\u00e1m dostat se do tv\u00e9ho nitra, tak to zkus\u00edme jinak. Pod\u00edvej se do sebe s\u00e1m. P\u0159iznej si to a pak m\u011b u\u017e mo\u017en\u00e1 nebude\u0161 pot\u0159ebovat. P\u0159ede mnou se m\u016f\u017ee\u0161 schov\u00e1vat, ani\u017e by ti to n\u011bjak v\u00e1\u017en\u011b ubl\u00ed\u017eilo, tvoje rodi\u010de to bude jenom st\u00e1t velk\u00e9 pen\u00edze, ale p\u0159ed sebou se po\u0159\u00e1d schov\u00e1vat nem\u016f\u017ee\u0161, nakonec t\u011b to dostihne a pak u\u017e bude\u0161 skute\u010dn\u011b chor\u00fd,“ mluvila tak up\u0159\u00edmn\u00fdm hlasem. V posledn\u00ed dob\u011b nic takov\u00e9ho nesly\u0161el, myslela to s n\u00edm v\u00e1\u017en\u011b. Cht\u011bla mu pomoct, nebo se ho zbavit, na tom u\u017e tolik nez\u00e1le\u017eelo. U\u017e o\u010dividn\u011b vzdala v\u0161echny mo\u017en\u00e9 cesty, kter\u00e9 m\u011bla nastudovan\u00e9, navrhovala mu novou mo\u017enost, novou cestu, jin\u00fd zp\u016fsob, kter\u00fd by mohl skute\u010dn\u011b vyj\u00edt.<\/p>\n

„Jak chcete,“ le\u017e\u00e9rn\u011b pokr\u010dil rameny. „Ale vy ud\u011bl\u00e1te tot\u00e9\u017e,“ ur\u010dil si podm\u00ednky, jako by na to m\u011bl pr\u00e1vo. Byl to je\u0161t\u011b nezletil\u00fd mlad\u00edk, kter\u00fd sed\u011bl v psychiatrick\u00e9 poradn\u011b a zkou\u0161el se domluvit se svoj\u00ed poradkyn\u00ed. Z jeho \u00fast to ale zn\u011blo jako s\u00e1zka, n\u011bco jako v\u00fdzva.<\/div>\n

„Co pros\u00edm?“ Myslela, \u017ee p\u0159eslechla. Za tu dobu, co tady pracovala, se setkala u\u017e s prazvl\u00e1\u0161tn\u00edm chov\u00e1n\u00edm, ale zat\u00edm se nikdo nesna\u017eil dostat do jej\u00edho nitra a zkou\u0161et n\u011bjakou terapii na n\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1 si vy\u0159e\u0161\u00edm svoje probl\u00e9my a vy taky,“ navrhl. „Pou\u017eijeme tu va\u0161\u00ed novou metodu,“ pokra\u010doval, jako by na chv\u00edli sed\u011bl na jej\u00edm m\u00edst\u011b a p\u0159ed sebou m\u011bl n\u011bjakou pomatenou trosku. „J\u00e1 se pod\u00edv\u00e1m do sv\u00e9ho nitra, zkus\u00edm se spojit se sv\u00fdm d\u011btsk\u00fdm j\u00e1 a zjist\u00edm, co mi chyb\u00ed,“ lehce se pousm\u00e1l. „Budu si pro v\u00e1s d\u011blat pozn\u00e1mky, ale jinak to bude cel\u00e9 na mn\u011b. Budu se sebou v\u00e9st r\u016fzn\u00e9 rozhovory a vyp\u00e1tr\u00e1m, v \u010dem je probl\u00e9m.“ Tentokr\u00e1t se jeho rty zvlnily do jak\u00e9hosi la\u0161kovn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. „A vy ud\u011bl\u00e1te tot\u00e9\u017e. Na \u0161kole v\u00e1s u\u010dili, jak se ovl\u00e1dat, ale n\u011bco, co se t\u00fdk\u00e1 va\u0161\u00ed osobnosti, nen\u00ed tak \u00fapln\u011b v po\u0159\u00e1dku. Jste nerv\u00f3zn\u00ed a nevyrovnan\u00e1, p\u0159i zm\u00ednce o va\u0161em soukrom\u00ed se stahujete do sebe a uh\u00fdb\u00e1te pohledem. O\u010dividn\u011b i v\u00e1s n\u011bco tr\u00e1p\u00ed, proto na tu cestu pozn\u00e1n\u00ed p\u016fjdeme spolu, co \u0159\u00edk\u00e1te?“ V jej\u00edch o\u010d\u00edch zahl\u00e9dl p\u0159ece jenom n\u011bjakou zv\u011bdavost. „Vy o mn\u011b v\u00edte u\u017e dost, j\u00e1 o v\u00e1s nic, ale i tak si mysl\u00edm, \u017ee se mi poda\u0159\u00ed p\u0159ij\u00edt na to, v \u010dem to v\u011bz\u00ed,“ na chvilku se zarazil a sledoval, jak si rozt\u0159esenou rukou s\u00e1hla na p\u0159\u00edv\u011b\u0161ek \u0159et\u00edzku. Domn\u00edval se, \u017ee u\u017e jistou \u010d\u00e1st jej\u00edho p\u0159\u00edb\u011bhu zn\u00e1.<\/p>\n

„To ne!“ odm\u00edtla r\u00e1zn\u011b. „Nechci, aby ses vrtal v m\u00e9m \u017eivot\u011b a zasahoval do m\u00fdch z\u00e1le\u017eitost\u00ed!“<\/div>\n

„Zat\u00edmco j\u00e1 tu sed\u00edm jako otev\u0159en\u00e1 kniha, vy se schov\u00e1v\u00e1te a nedovol\u00edte mi p\u0159e\u010d\u00edst si p\u00e1r va\u0161ich \u017eivotn\u00edch kapitol,“ zhodnotil situaci. „Pak se mi divte, \u017ee za v\u00e1mi chod\u00edm u\u017e n\u011bkolik dlouh\u00fdch let, ani\u017e by byl zn\u00e1t n\u011bjak\u00fd pokrok. \u0158ekl bych, \u017ee by to cht\u011blo oboustrannou snahu. Jestli\u017ee nev\u00edm nic o v\u00e1s, jak v\u00e1m pak m\u016f\u017eu v\u011b\u0159it natolik, abych v\u00e1m odkryl sv\u00e1 tajemstv\u00ed, kter\u00e1 se boj\u00edm uk\u00e1zat i s\u00e1m sob\u011b?“<\/div>\n
„Bille,“ sna\u017eila se ho zarazit. „Tohle je nezvykl\u00fd postup. J\u00e1 ti m\u00e1m pom\u00e1hat otev\u00edrat dve\u0159e k vnit\u0159n\u00edmu pozn\u00e1n\u00ed, ale nen\u00ed mou povinnost\u00ed odhalit ti sv\u016fj \u017eivot. Vlastn\u011b se to nikdy tak ned\u011bl\u00e1. M\u016fj \u017eivot je m\u016fj, tv\u016fj je tv\u016fj, ale ty s t\u00edm sv\u00fdm pot\u0159ebuje\u0161 pomoct, proto tu jsem.“<\/div>\n
„Jsem si jist\u00fd, \u017ee by to pomohlo n\u00e1m ob\u011bma,“ p\u0159idal sv\u00e9 vidiny do budoucna.<\/div>\n
„Tohle je \u0161patn\u00fd n\u00e1pad, Bille,“ sna\u017eila se ho od toho odradit. „Se sv\u00fdm \u017eivotem si um\u00edm poradit,“ p\u0159esv\u011bd\u010dovala ho.<\/div>\n
„Nezd\u00e1 se mi,“ oponoval. „Mo\u017en\u00e1 jste na tom stejn\u011b jako j\u00e1. Tak pro\u010d tu cestu neza\u010d\u00edt spole\u010dn\u011b?“<\/div>\n
„Nen\u00ed to moudr\u00e9,“ kroutila nesouhlasn\u011b hlavou.<\/div>\n
„Kdy\u017e si to rozmysl\u00edte, dejte mi v\u011bd\u011bt,“ \u0159ekl a vstal. S m\u00edrnou poklonou si vzal svou ta\u0161ku a p\u0159e\u0161el ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
Nevn\u00edmal jej\u00ed zmaten\u00e9 a nerozhodn\u00e9 pohledy a prost\u011b ode\u0161el. Dole u vrat se znovu potkal s tou nep\u0159\u00edjemnou \u017eenskou, kter\u00e1 zv\u011bdav\u011b zvedla obo\u010d\u00ed a upozornila ho, \u017ee m\u00e1 je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00fd \u010das na to, aby pokra\u010doval v rozmluv\u00e1ch s pan\u00ed Drescherovou. Bez odpov\u011bdi i rozlou\u010den\u00ed ode\u0161el.<\/div>\n
Po dlouh\u00e9 dob\u011b m\u011bl takov\u00fd kr\u00e1sn\u00fd pocit, \u017ee se u\u017e daj\u00ed v\u011bci do pohybu a on nebude muset d\u0159ep\u011bt v t\u00e9 \u0161ediv\u00e9 a nezaj\u00edmav\u00e9 nem\u011bnnosti v\u011bc\u00ed.<\/p>\n

autor: SakuraUchihaHaruno13<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: SakuraUchihaHaruno13 Doktorka Drescherov\u00e1 p\u0159e\u0161la jeho p\u0159edchoz\u00ed pozn\u00e1mku o jej\u00edm platu bez pov\u0161imnut\u00ed a pokra\u010dovala: „A cht\u011bl bys to zkusit?“ Se zaujet\u00edm ho chvilku sledovala. „Cht\u011bl by sis sednout proti zrcadlu a s\u00e1m si se sebou pov\u00eddat? Mo\u017en\u00e1 by to skute\u010dn\u011b k<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[614],"tags":[],"class_list":["post-3230","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-pohar-z-puli-prazdny"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3230","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3230"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3230\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3230"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3230"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3230"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}