{"id":3234,"date":"2015-03-18T15:00:00","date_gmt":"2015-03-18T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3223"},"modified":"2015-03-18T15:00:00","modified_gmt":"2015-03-18T14:00:00","slug":"me-myself-and-romeo-70","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/03\/18\/me-myself-and-romeo-70\/","title":{"rendered":"Me, Myself and Romeo 70."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„A v kolik ti \u0159\u00edkali, \u017ee se sejdeme?“ Zept\u00e1 se Bill na druh\u00e9 stran\u011b a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se ozve r\u00e1na, kter\u00e1 zap\u0159\u00ed\u010din\u00ed, \u017ee leknut\u00edm ztuhnu. Kdy\u017e ale br\u00e1\u0161ka zakleje, uklidn\u00edm se. Nikam nezahu\u010del, sp\u00ed\u0161 mu n\u011bco spadlo. Nad\u00e1v\u00e1n\u00ed nebere konce a j\u00e1 jsem vlastn\u011b r\u00e1d, \u017ee u toho v tuhle chv\u00edli nejsem. Pokud toti\u017e Bill leze po zemi nebo lov\u00ed n\u011bco zpod stolu a u toho nad\u00e1v\u00e1 jak \u0161pa\u010dek, nevydr\u017eel bych to a vybuchl bych sm\u00edchy. Takhle na m\u011b nevid\u00ed a m\u016f\u017eu se po\u0161klebovat, jak je mi libo.<\/div>\n
„J\u00e1 se na to…“<\/div>\n
„Bille.“ Sko\u010d\u00edm mu do \u0159e\u010di a nenech\u00e1m ho dokon\u010dit v\u011btu. Ne \u017ee by m\u011b n\u011bjak obhroubl\u00e1 mluva pohor\u0161ovala, sp\u00ed\u0161 bych uv\u00edtal, kdyby m\u011b zase za\u010dal vn\u00edmat. A\u0165 mu spadlo cokoli, po\u010dk\u00e1 to.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b\u017ee to byla jen voda.“ Poznamen\u00e1 br\u00e1\u0161ka. Aha, tak\u017ee nic nespadlo, Bill rozlil vodu. No, m\u00e1 fakt kliku, \u017ee to nebylo kafe. I kdy\u017e v tom bar\u00e1ku pln\u00fdm poskok\u016f mus\u00ed b\u00fdt i n\u011bkdo, kdo by po n\u011bm ten svin\u010d\u00edk uklidil. Akor\u00e1t by nebylo dobr\u00fd, kdyby si t\u00edm zlil n\u011bjak\u00fd d\u016fle\u017eit\u00fd pap\u00edry. Co\u017e asi ud\u011blal, jinak by takhle nenad\u00e1val.<\/div>\n
„To uschne.“ Prohl\u00e1s\u00edm s klidem. „A \u0159\u00edkal jsem ti to v\u010dera dvakr\u00e1t. V p\u011bt. Georg mi r\u00e1no pos\u00edlal adresu t\u00e9 restaurace.“<\/div>\n
„Super.“ Zd\u00e1lo se mi to, nebo je jeho t\u00f3n najednou veselej\u0161\u00ed? Ur\u010dit\u011b se te\u010f usm\u00e1l, v\u00edm to. I kdy\u017e Billa nevid\u00edm, jsem si jist, \u017ee se p\u0159es jeho rud\u00e9 rty pr\u00e1v\u011b mihl \u00fasm\u011bv. Nejsp\u00ed\u0161 se na n\u011b fakt t\u011b\u0161\u00ed. Te\u010f jen, aby to bylo oboustrann\u00e9. V\u011b\u0159\u00edm v\u0161ak, \u017ee omluva to aspo\u0148 \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b naprav\u00ed.<\/p>\n

„A co d\u011bl\u00e1\u0161?“ Za\u010dne vyzv\u00eddat a podle m\u011b se akor\u00e1t p\u0159edklonil a op\u0159el se lokty o st\u016fl. V jedn\u00e9 ruce dr\u017e\u00ed mobil, zat\u00edmco si ta druh\u00e1 s n\u011b\u010d\u00edm hraje. Jako d\u0159\u00edv. Kdykoli s n\u011bk\u00fdm mluvil, tak si u toho bu\u010f \u010dm\u00e1ral po pap\u00edru, nebo si neust\u00e1le upravoval oble\u010den\u00ed anebo se na chvilku posadil, aby vz\u00e1p\u011bt\u00ed vstal, p\u00e1rkr\u00e1t se pro\u0161el po m\u00edstnosti a zase n\u011bkam usedl. Nevydr\u017eel ani p\u016fl minuty sed\u011bt a jen telefonovat. To bylo nad jeho s\u00edly.<\/div>\n

„Co bych d\u011blal?“ Zasm\u011bju se.<\/div>\n
„Na to jsem se ptal.“ I v jeho hlase sly\u0161\u00edm n\u00e1znak sm\u00edchu a po\u0159\u00e1d m\u00e1m pocit, \u017ee jenom sn\u00edm. Kdy\u017e si vzpomenu na tu protivnou um\u00edn\u011bnou divu, se kterou jsem p\u00e1r t\u00fddn\u016f p\u0159ed rozchodem \u017eil, a porovn\u00e1m ji s t\u00edmhle Billem, m\u00e1m chu\u0165 se domn\u00edvat, \u017ee jsou to dv\u011b naprosto r\u016fzn\u00e9 osoby. Sice m\u00e1 sem tam slabou chvilku, ale v\u011bt\u0161inu \u010dasu je jak vym\u011bn\u011bnej.<\/div>\n
„Stoj\u00edm p\u0159ed studiem, kou\u0159\u00edm, pozoruju n\u011bjak\u00fd ptactvo a mluv\u00edm s tebou.“ Shrnu v jedn\u00e9 v\u011bt\u011b svou moment\u00e1ln\u00ed \u010dinnost. Musel jsem vypadnout. Jednak jsem pot\u0159eboval sly\u0161et Billa a k tomu se sv\u011b\u0159enci za\u010dali zase kv\u016fli n\u011b\u010demu dohadovat, a to je prost\u011b lep\u0161\u00ed vyklidit pole a nechat je, a\u0165 si to vy\u0159\u00edkaj\u00ed mezi sebou. David a spol. to taky d\u011bl\u00e1vali. Jakmile jsme po sob\u011b za\u010dali \u0159v\u00e1t, st\u00e1hli se a dali n\u00e1m prostor, a\u0165 si to vy\u0159e\u0161\u00edme sami. Pr\u00fd to pom\u00e1halo komunikaci mezi n\u00e1mi. No nev\u00edm, jestli to k n\u011b\u010demu bylo. Sp\u00ed\u0161 jsme na sebe hodiny nepromluvili, jen jsme se probod\u00e1vali nevra\u017eiv\u00fdmi pohledy a \u010dekali, kdo p\u0159ileze jako prvn\u00ed. V devades\u00e1ti dev\u00edti procentech p\u0159\u00edpad\u016f to byli Gustav a Georg, kdo ud\u011blal prvn\u00ed krok k usm\u00ed\u0159en\u00ed, j\u00e1 a Bill jsme se p\u0159i\u0161li omluvit opravdu jen, kdy\u017e jsme to hodn\u011b p\u0159ep\u00edskli. Holt n\u00e1m to omlouv\u00e1n\u00ed moc ne\u0161lo. Se mnou je to u\u017e dnes mnohem lep\u0161\u00ed a i br\u00e1\u0161ka je na dobr\u00e9 cest\u011b. Uvid\u00edme, jak si povede, a\u017e p\u0159ed n\u011bj G\u00e9\u010dka nastoup\u00ed.<\/div>\n
\n
\n

„Neku\u0159.“ Ozve se ze sluch\u00e1tka a j\u00e1 m\u00e1m co d\u011blat, aby m\u011b to neporazilo. Tohle mi \u0159\u00edk\u00e1 \u010dlov\u011bk, co je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r lety hulil jak fabrika? No to m\u011b podr\u017e! P\u0159itom s\u00e1m nesn\u00e1\u0161el, kdy\u017e mu n\u011bkdo z n\u00e1s \u0159ekl, \u017ee by to m\u011bl aspo\u0148 trochu omezit, jinak se nedo\u017eije ani t\u0159ic\u00edtky. A te\u010f mi tu bude k\u00e1zat, to je ironie. „P\u0159ijede\u0161 za mnou, \u017ee jo?“ Do\u017eaduje se slibu, \u017ee ne\u017e p\u016fjdeme za t\u011bmi dv\u011bma, budeme chvilku spolu. Chyst\u00e1m se mu zopakovat, \u017ee jsem mu to v\u010dera sl\u00edbil aspo\u0148 tis\u00edckr\u00e1t, ale zmlknu hned na za\u010d\u00e1tku v\u011bty. Vlastn\u011b ne\u0159eknu ani slovo, proto\u017ee zaslechnu, jak Bill s n\u011bk\u00fdm mluv\u00ed a \u0159\u00edk\u00e1 mu, \u017ee te\u010f prost\u011b nem\u00e1 \u010das, a\u0165 p\u0159ijde pozd\u011bji. Podle toho, \u017ee mluvil docela klidn\u011b, bych to odhadoval na asistentku-agentku. Na tu se sice taky sem tam utrhl, ale jednal s n\u00ed ze v\u0161ech zam\u011bstnanc\u016f v\u017edycky nejl\u00edp. Asi mu leze na nervy nejm\u00ed\u0148, co\u017e t\u0159eba zrovna j\u00e1 nech\u00e1pu, proto\u017ee m\u011b ta \u017een\u0161tina vyt\u00e1\u010d\u00ed, sotva ji zahl\u00e9dnu. Je pro m\u011b jak rud\u00e1 pro b\u00fdka.<\/p>\n

„Tomi?“ Zd\u00e1 se, \u017ee je zase s\u00e1m a zji\u0161\u0165uje, jestli jsem n\u00e1hodou nezav\u011bsil.<\/div>\n

„Po\u0159\u00e1d jsem tady.“ Uklidn\u00edm ho, \u017ee st\u00e1le poslouch\u00e1m a m\u016f\u017ee pokra\u010dovat, kde jsme p\u0159estali. A\u010dkoli m\u00e1m pocit, \u017ee se m\u011b na n\u011bco ptal a dlu\u017e\u00edm mu odpov\u011b\u010f. Ale co to…<\/div>\n
„Jasn\u011b, \u017ee p\u0159ijdu.“ Rozpomenu se, o \u010dem byla \u0159e\u010d. Sv\u00e1 slova podpo\u0159\u00edm k\u00fdvnut\u00edm, p\u0159esto\u017ee m\u011b nevid\u00ed a je tak zbyte\u010dn\u00e9.<\/div>\n
„Ve dv\u011b?“ Napr\u00e1zdno polknu, sotva je dotaz polo\u017een. Zbl\u00e1znil se? Bude jedna a za hodinu to nestihnu ani omylem. Zas takovej superman nejsem.<\/div>\n
„Mezi t\u0159et\u00ed a p\u016fl \u010dtvrtou. D\u0159\u00edv to nest\u00edh\u00e1m.“ Bill se m\u011b sice je\u0161t\u011b chvilku sna\u017e\u00ed p\u0159emluvit, ale pak to vzd\u00e1. Se slovy, \u017ee m\u011b ve t\u0159i bude \u010dekat a \u017ee je mu smutno, se se mnou rozlou\u010d\u00ed a zav\u011bs\u00ed. Aspo\u0148 m\u00e1 dostatek \u010dasu informovat n\u00e1dheru recep\u010dn\u00ed, \u017ee o\u010dek\u00e1v\u00e1 pana bratra, a umo\u017enit mi tak, abych jednou jedinkr\u00e1t pro\u0161el p\u0159es recepci v pohod\u011b a nep\u0159ipadal si jak p\u0159i leti\u0161tn\u00ed kontrole.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Bill o mn\u011b v\u00ed.“ Prohod\u00edm, kdy\u017e se bl\u00ed\u017e\u00edm k asistent\u010din\u011b stolu, kter\u00e1 mi jde v \u00fastrety. Jen m\u011b zahl\u00e9dla a u\u017e vysko\u010dila na nohy. V posledn\u00edch dnech m\u011b na cest\u011b k Billovi v\u017edy \u010dekaly dv\u011b p\u0159ek\u00e1\u017eky. Jedna dole na recepci a druh\u00e1, co dr\u017e\u00ed str\u00e1\u017e p\u0159ed jeho dve\u0159mi. Tu prvn\u00ed jsem dnes zdolal bez probl\u00e9mu, vlastn\u011b si m\u011b skoro nev\u0161\u00edmala. Jen zvedla o\u010di, kdy\u017e jsem ve\u0161el, kr\u00e1tce si m\u011b prohl\u00e9dla a odvr\u00e1tila tv\u00e1\u0159. S tou druhou to bude v\u011bt\u0161\u00ed pot\u00ed\u017e, Marion je tro\u0161ku jinej level ne\u017e jej\u00ed kolegyn\u011b.<\/p><\/div>\n

„V\u00edm, pan Kaulitz se zm\u00ednil, \u017ee p\u0159ijdete. U\u017e jsem v\u00e1s vyhl\u00ed\u017eela.“ Dod\u00e1 a z\u016fstane st\u00e1t p\u0159ede mnou. Co\u017ee d\u011blala? Co je to za blbost? Pochybuji, \u017ee by j\u00ed tohle na\u0159\u00eddil Bill. Nenapad\u00e1 m\u011b jedin\u00fd d\u016fvod, pro\u010d by to ud\u011blal.<\/div>\n
„Bill je u sebe?“ Zept\u00e1m se, kdy\u017e dojdu k z\u00e1v\u011bru, \u017ee se j\u00ed po mn\u011b st\u00fdskalo.<\/div>\n
„Pot\u0159ebovala bych s v\u00e1mi mluvit.“ Popadne m\u011b za z\u00e1p\u011bst\u00ed, kdy\u017e se kolem n\u00ed pokus\u00edm proj\u00edt. \u0160okovan\u011b z\u00edr\u00e1m do m\u00edst, kde jej\u00ed ruka s perfektn\u011b upraven\u00fdmi nehty sv\u00edr\u00e1 tu moji. Naprosto mi vyrazila dech.<\/div>\n
„O \u010dem?“ Zaj\u00edm\u00e1m se, kdy\u017e jej\u00ed stisk zes\u00edl\u00ed. V hlav\u011b mi to par\u00e1dn\u011b \u0161rotuje, jak se sna\u017e\u00edm p\u0159ij\u00edt na to, co by se mnou cht\u011bla prob\u00edrat. N\u011bjak si nevzpom\u00edn\u00e1m, \u017ee bychom spolu n\u011bkdy komunikovali, pokud pominu to na\u0161e handrkov\u00e1n\u00ed. „Tak o \u010dem se mnou chcete mluvit?“ Zopakuji ot\u00e1zku o n\u011bco d\u016frazn\u011bji, proto\u017ee jsem se zat\u00edm nedo\u010dkal odpov\u011bdi. Marion na mn\u011b vis\u00ed o\u010dima, st\u00e1le m\u011b dr\u017e\u00ed za z\u00e1p\u011bst\u00ed a to tak siln\u011b, \u017ee m\u00e1m strach, aby mi je nerozdrtila. Kdo by to \u0159ekl, \u017ee takov\u00e1 vychrtlinka m\u016f\u017ee m\u00edt takovou s\u00edlu…<\/div>\n
„Mus\u00edm v\u00e1m…“<\/div>\n
„Marion?“ Bratr\u016fv hlas ji uml\u010d\u00ed na za\u010d\u00e1tku v\u011bty. Jsem prvn\u00ed, kdo se pod\u00edv\u00e1 sm\u011brem, odkud zazn\u011bl. Bill stoj\u00ed mezi dve\u0159mi a jednou rukou se op\u00edr\u00e1 o futra s neur\u010dit\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i. Jeho asistentka na m\u011b je\u0161t\u011b kr\u00e1tce pohl\u00e9dne, ne\u017e se vr\u00e1t\u00ed zp\u011bt ke sv\u00e9mu stolu. Dvoj\u010de ji celou dobu pozoruje, ani na sekundu z n\u00ed nespou\u0161t\u00ed o\u010di. Teprve kdy\u017e se posad\u00ed na \u017eidli, zam\u011b\u0159\u00ed Bill pozornost na m\u011b a usm\u011bje se. K\u00fdvnut\u00edm hlavy m\u011b pob\u00eddne, abych \u0161el za n\u00edm, co\u017e ud\u011bl\u00e1m. Proto jsem taky tady. Kdy\u017e m\u00edj\u00edm Marion, na okam\u017eik se zastav\u00edm a zamy\u0161len\u011b si ji prohl\u00e9dnu. Jen sed\u00ed s hlavou sklopenou a listuje n\u011bjakou slo\u017ekou. Podle m\u011b ani nev\u00ed, co m\u00e1 p\u0159ed sebou, a\u010dkoli se tv\u00e1\u0159\u00ed sebev\u00edc profesion\u00e1ln\u011b a soust\u0159ed\u011bn\u011b.<\/p>\n

„Nemohl jsem se t\u011b do\u010dkat.“ Sotva se za n\u00e1mi zaklapnou dve\u0159e, Bill se mi pov\u011bs\u00ed kolem krku a pol\u00edb\u00ed m\u011b na rty. Polibek neop\u011btuji. Ne proto\u017ee bych necht\u011bl, ale proto\u017ee jsem duchem st\u00e1le p\u0159ed jeho kancel\u00e1\u0159\u00ed. P\u0159irozen\u011b si toho v\u0161imne, zamru\u010d\u00ed a odt\u00e1hne se ode m\u011b.<\/div>\n

„Co je s tebou?“ Zept\u00e1 se a ot\u0159e se sv\u00fdm nosem o m\u016fj, \u010d\u00edm\u017e mi vr\u00e1t\u00ed \u00fasm\u011bv na rty. Obejmu ho kolem pasu a p\u0159ivinu si ho k sob\u011b. Jsme na tom stejn\u011b, taky jsem se na n\u011bho nesm\u00edrn\u011b t\u011b\u0161il. Dv\u011b noci po sob\u011b Bill spal u sebe a m\u011b t\u00edm ochudil o svou bl\u00edzkost. Dneska ho ale nepust\u00edm. V tomhle jsem m\u011bl jasno, sotva jsem se probudil a postel vedle m\u011b byla pr\u00e1zdn\u00e1.<\/div>\n
„Bille,“ za\u0161ept\u00e1m s hlavou op\u0159enou o jeho rameno. Zamru\u010d\u00ed, jako\u017ee poslouch\u00e1 a z\u00e1rove\u0148 m\u011b t\u00edm vyb\u00edz\u00ed, abych pokra\u010doval. „Nev\u00ed\u0161, o \u010dem by se mnou mohla cht\u00edt mluvit?“<\/div>\n
„Kdo?“ Bill, jeho\u017e dlan\u011b dote\u010f klouzaly po m\u00fdch z\u00e1dech, v\u0161eho nech\u00e1, kousek poodstoup\u00ed a s p\u0159imhou\u0159en\u00fdma o\u010dima vy\u010dk\u00e1v\u00e1 na mou odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Ona. Marion.“ K\u00fdvnu hlavou ke dve\u0159\u00edm, za nimi\u017e sed\u00ed a pracuje.<\/div>\n
„Co j\u00e1 v\u00edm.“ Bratr pokr\u010d\u00ed rameny a jeho obli\u010dej se m\u00edrn\u011b zakabon\u00ed. Nejsp\u00ed\u0161 nem\u00e1 n\u00e1ladu ani chu\u0165 rozeb\u00edrat osobu svoj\u00ed zam\u011bstnankyn\u011b. Nediv\u00edm se mu, ani mu to nezazl\u00edv\u00e1m. Neza\u010d\u00ednal bych o tom, kdyby mi ta baba nenasadila brouka do hlavy. Beztak to byla n\u011bjak\u00e1 kravina a j\u00e1 se t\u00edm zbyte\u010dn\u011b zalarmuju.<\/p>\n

„Vyka\u0161li se na ni.“ Doporu\u010d\u00ed mi, provokativn\u011b se ot\u0159e sv\u00fdm t\u011blem o moje a dopochoduje ke stolu. Chvilku u n\u011bj jen stoj\u00ed z\u00e1dy ke mn\u011b, pak ale jedin\u00fdm pohybem v\u0161echno shrne na bok a z\u00e1hy na stole tr\u016fn\u00ed Jeho Veli\u010denstvo Bill Kaulitz. „Prost\u011b to pus\u0165 z hlavy, hm?“ \u0158ekne znovu, kdy\u017e se p\u0159em\u00edst\u00edm k n\u011bmu. \u0160t\u00edhlou dla\u0148 polo\u017e\u00ed na mou hru\u010f p\u0159ibli\u017en\u011b do m\u00edst, kde tlu\u010de moje srdce. Srdce, kter\u00e9 p\u0159ed \u010dasem zlomil. Co zlomil, vyrval mi je z hrudi. Te\u010f v\u0161ak d\u011bl\u00e1 v\u0161e proto, aby moje r\u00e1ny zhojil.<\/div>\n

„Zbl\u00e1znil ses?“ Vyjeknu, kdy\u017e mi omot\u00e1 nohy kolem bok\u016f a st\u00e1hne si m\u011b na sebe. Okam\u017eit\u011b pohledem zkontroluji dve\u0159e a \u010dek\u00e1m, kdy se rozraz\u00ed a na prahu se objev\u00ed agentka. Fakt by n\u00e1s nemusela naj\u00edt v t\u00e9hle p\u00f3ze.<\/div>\n
„Jsou zam\u010den\u00e9, ty posero.“ Neodpust\u00ed si r\u00fdpnut\u00ed do moj\u00ed osoby a spoj\u00ed se mnou rty. Popadnu ho za z\u00e1tylek a jazykem proniknu do jeho \u00fast. Moje druh\u00e1 ruka se p\u0159em\u00edst\u00ed na Billova z\u00e1da, odkud sklouzne k jeho boku, kter\u00fd stisknu a p\u0159itisknu se v\u00edc k n\u011bmu.<\/div>\n
„Nejsem posera,“ zamuml\u00e1m mezi polibky a Bill se pousm\u011bje. Ta jeho nar\u00e1\u017eka se m\u011b dotkla. Mysl\u00edm, \u017ee s\u00e1m se n\u011bkolikr\u00e1t p\u0159esv\u011bd\u010dil o tom, \u017ee jsem dost odv\u00e1\u017enej. Jen\u017ee mezi odvahou a kamikadze sklony, kter\u00fd m\u00e1 m\u016fj malej br\u00e1\u0161ka, je sakra velkej rozd\u00edl.<\/div>\n
„To se je\u0161t\u011b uvid\u00ed.“ Pronese s tajemn\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i a vyvede m\u011b z m\u00edry, kdy\u017e vz\u00e1p\u011bt\u00ed sesko\u010d\u00ed ze stolu a za\u010dne se obl\u00e9kat do saka. Mus\u00edm se p\u0159iznat, \u017ee jsem ve skrytu du\u0161e doufal, \u017ee se pokus\u00ed zjistit, kolik je na m\u00fdch slovech pravdy, a jsem trochu zklamanej, \u017ee to neud\u011blal. Chyb\u00ed mi Bill provokat\u00e9r. Tr\u00e1v\u00edme spolu spoustu \u010dasu, us\u00edn\u00e1me vedle sebe, ale ani jeden jsme se dote\u010f neodv\u00e1\u017eili do\u017eadovat se n\u011b\u010deho v\u00edc ne\u017e polibk\u016f a hlazen\u00ed. Jako bychom se b\u00e1li reakce druh\u00fd strany…<\/p>\n

„Co kouk\u00e1\u0161?“ Vyprskne sm\u00edchy, kdy\u017e zachyt\u00ed m\u016fj st\u00e1le je\u0161t\u011b udivenej v\u00fdraz. „Pot\u0159ebuji se p\u0159evl\u00e9knout, ne\u017e za nimi vyraz\u00edme.“<\/div>\n

„Ty nep\u016fjde\u0161 takhle?“ Uk\u00e1\u017eu na jeho outfit, kter\u00fd vypad\u00e1 nezvykle norm\u00e1ln\u011b, kdy\u017e teda p\u0159ehl\u00eddnu ty k\u0161andy.<\/div>\n
„Ne,“ zavrt\u00ed hlavou a dod\u00e1, \u017ee posledn\u00ed, co chce poslouchat, jsou Georgovy r\u00e1doby vtipn\u00fd kecy. Podle m\u011b se to bez nich stejn\u011b neobejde. A\u017e Hagen uvid\u00ed, \u017ee s t\u00edm peroxidem m\u011bl pravdu, ur\u010dit\u011b si neodpust\u00ed n\u011bjakej ten koment\u00e1\u0159. Jen douf\u00e1m, \u017ee je natolik chytrej, aby dob\u0159e v\u00e1\u017eil slova. Bill se um\u00ed toti\u017e p\u011bkn\u011b rozpar\u00e1dit.<\/div>\n
„Stav\u00edme se doma.“ Ozn\u00e1m\u00ed mi, kdy\u017e odemyk\u00e1 dve\u0159e. Doma? T\u00edm mysl\u00ed jako v m\u00fdm byt\u011b? Tam p\u0159ece ale Bill… Chvilku trv\u00e1, ne\u017e mi dojde, \u017ee spojen\u00ed ‚doma‘ pou\u017eil v souvislosti s t\u00edm proklat\u00fdm bar\u00e1kem, kv\u016fli kter\u00fdmu jsme se v minulosti po\u0159\u00e1d h\u00e1dali. Zabol\u00ed m\u011b, kdy\u017e si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee to m\u00edsto vn\u00edm\u00e1 jako sv\u016fj domov. Za\u010d\u00ednal jsem si toti\u017e d\u011blat nad\u011bje, \u017ee jednoho dne… To je ale vylou\u010deno. Bill prost\u011b chce bydlet v tom bar\u00e1ku.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Tomi?“ Bill do m\u011b str\u010d\u00ed, a kdy\u017e se na n\u011bho oto\u010d\u00edm, za\u010dne se \u0161\u00edlen\u011b sm\u00e1t.<\/p><\/div>\n

„P\u0159esko\u010dilo ti?“ Zavr\u010d\u00edm. Zaj\u00edmalo by m\u011b, co je tady tak vtipn\u00fdho, proto\u017ee mn\u011b do sm\u00edchu nen\u00ed v\u016fbec a obzvl\u00e1\u0161\u0165 pak, kdy\u017e se pod\u00edv\u00e1m p\u0159ed sebe. Stoj\u00ed tam. P\u0159esn\u011bji \u0159e\u010deno oba tam stoj\u00ed. Jak Billovo luxusn\u00ed s\u00eddlo, tak bar\u00e1k hr\u016fzy, jeho\u017e p\u016fvodn\u00edm majitelem byl ur\u010dit\u011b Freddie Kruegger. Matn\u011b si vzpom\u00edn\u00e1m, \u017ee mi br\u00e1cha p\u0159ed n\u011bkolika m\u011bs\u00edci tvrdil, \u017ee je ur\u010den k demolici. Jak ale s\u00e1m mohu vid\u011bt, nezbourali ho. Po\u0159\u00e1d tu stra\u0161\u00ed a to doslova a do p\u00edsmene.<\/div>\n
„Sp\u00ed\u0161 tob\u011b, ne? Dobr\u00e9 dv\u011b minuty na tebe mluv\u00edm a ty nic, jen takhle civ\u00ed\u0161 p\u0159ed sebe.“ N\u00e1zorn\u011b mi p\u0159edvede, jak jsem se m\u011bl p\u0159ed p\u00e1r minutami tv\u00e1\u0159it a zase se zasm\u011bje. No, takhle blb\u011b jsem se u toho ur\u010dit\u011b netv\u00e1\u0159il.<\/div>\n
„Tak \u0161up, jdeme.“ Zavel\u00ed pan bratr a vystoup\u00ed ven. Napodob\u00edm ho, ale m\u00edsto toho, abych zam\u00ed\u0159il za n\u00edm, op\u0159u se o kapotu auta a vsunu si mezi rty cigaretu. Bill si teprve po p\u00e1r kroc\u00edch v\u0161imne, \u017ee jde s\u00e1m a ohl\u00e9dne se. I na d\u00e1lku dovedu rozpoznat, jak nakr\u010dil \u010delo a nesouhlasn\u011b na\u0161pulil rty.<\/div>\n
„Tome!“ Zavol\u00e1 na m\u011b a s nech\u00e1pav\u00fdm v\u00fdrazem p\u0159ihl\u00ed\u017e\u00ed tomu, jak si zap\u00e1l\u00edm cigaretu. V rekordn\u011b kr\u00e1tk\u00fdm \u010dase, kterej by se dal p\u0159irovnat k rychlosti sv\u011btla, zdol\u00e1 vzd\u00e1lenost mezi n\u00e1mi. Nejprve jen ml\u010d\u00ed, z\u00edr\u00e1 na m\u011b a asi nev\u00ed, co na to \u0159\u00edct. „Ty nep\u016fjde\u0161 se mnou dovnit\u0159?“ Zept\u00e1 se m\u011b. Jen hluch\u00fd by p\u0159eslechl zklam\u00e1n\u00ed v jeho hlase. Vlastn\u011b i kdybych ohluchl, v\u0161iml bych si, jak ho mrz\u00ed, \u017ee chci z\u016fstat venku. Sta\u010d\u00ed jedin\u00fd pohled do jeho o\u010d\u00ed. Musel bych tedy i oslepnout a ani to by mo\u017en\u00e1 nesta\u010dilo, proto\u017ee bych ten smutek jako jeho dvoj\u010de vyc\u00edtil.<\/p>\n

„Kou\u0159\u00edm.“ Zvednu do v\u00fd\u0161ky cigaretu a omluvn\u011b se usm\u011bju v nad\u011bji, \u017ee se sebere, sko\u010d\u00ed se p\u0159evl\u00edknout a budeme moct vyrazit za G\u00e9\u010dkama. Za\u010d\u00edn\u00e1m b\u00fdt celkem nerv\u00f3zn\u00ed. Cestou sem jsem si vzpomn\u011bl, jak chladn\u011b se Bill choval k Patovi a m\u00e1m strach, \u017ee se to bude opakovat i u Gustava a Georga. A\u010dkoli to je asi jinej p\u0159\u00edpad. Vyrostli spolu a byli jsme vlastn\u011b jako \u010dty\u0159i brat\u0159i. Nav\u00edc Bill n\u011bkolikr\u00e1t \u0159ekl, \u017ee se na n\u011b t\u011b\u0161\u00ed, tak snad to bude v pohod\u011b.<\/div>\n

„Po\u010dk\u00e1m.“ Oplat\u00ed mi \u00fasm\u011bv a op\u0159e se vedle m\u011b. Jo, Tome, jen tak se z toho nevykrout\u00ed\u0161. Bude\u0161 muset vymyslet n\u011bco jin\u00fdho. V ruce \u017emoul\u00e1m cigaretu, ze kter\u00fd nerv\u00f3zn\u011b potahuju, jak se sna\u017e\u00edm p\u0159ij\u00edt na zp\u016fsob, jak Billa dostat dovnit\u0159 a s\u00e1m z\u016fstat tady. M\u00e1m v\u0161ak v\u00e1\u017enou obavu, \u017ee se mi to nepoda\u0159\u00ed…<\/p>\n

„Tob\u011b se tam nechce, \u017ee ne?“ Uhod\u00ed na m\u011b Bill a naklon\u00ed se tak, aby na m\u011b l\u00edp vid\u011bl.<\/div>\n

„Ne,“ potvrd\u00edm mu jeho domn\u011bnku, p\u0159i\u010dem\u017e se sna\u017e\u00edm st\u016fj co st\u016fj vyhnout jeho pohledu. To mu taky ihned dojde, proto\u017ee vstane, postav\u00ed se p\u0159\u00edmo naproti m\u011b a prstem mi nadzvedne bradu, tak\u017ee jsem donucen se na n\u011bj p\u0159ece jen pod\u00edvat. „Jen na chvilku, pros\u00edm.“ \u017dadon\u00ed. Kdy\u017e v\u0161ak vid\u00ed, \u017ee to nem\u00e1 valnej \u00fa\u010dinek, za\u010dne se mi cp\u00e1t do n\u00e1ru\u010de s takovou vervou, \u017ee proz\u00edrav\u011b zahod\u00edm z poloviny vykou\u0159enou cigaretu na zem. „Tomi, nikdy jsi tam nebyl.“ Pokra\u010duje s p\u0159emlouv\u00e1n\u00edm a j\u00e1 jen prot\u00e1\u010d\u00edm o\u010dima. Co na tom, \u017ee jsem nic nevid\u011bl? Zn\u00e1m Bill\u016fv vkus, tak\u017ee si docela dob\u0159e dovedu p\u0159edstavit, jak to vevnit\u0159 vypad\u00e1. Opravdu se nemus\u00edm na vlastn\u00ed o\u010di p\u0159esv\u011bd\u010dovat o tom, nakolik moje p\u0159edstavy odpov\u00eddaj\u00ed realit\u011b. Ale copak tomuhle \u010dlov\u011bku se d\u00e1 n\u011bco odm\u00edtnout? Kdy\u017e asi po des\u00e1t\u00fd zopakuje sl\u016fvko pros\u00edm, zhluboka si povzdechnu.<\/div>\n
„Fajn,“ znovu vzdechnu a vezmu ho za ramena. Bill se odt\u00e1hne, naklon\u00ed hlavu na bok a \u010dek\u00e1. Zn\u00e1 m\u011b, tak\u017ee nejsp\u00ed\u0161 vytu\u0161il, \u017ee bude n\u00e1sledovat n\u011bjak\u00fd to ale…<\/div>\n
„Jen na chvilku. Vl\u00edtneme tam, ty se p\u0159evl\u00edkne\u0161 a jde se. Okay?“<\/div>\n
„Okay.“ P\u0159ik\u00fdvne a triumf\u00e1ln\u011b se usm\u011bje. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed m\u011b popadne za ruku, proplete se mnou prsty a vede m\u011b k domovn\u00edm dve\u0159\u00edm. Cestou k nim mi asi t\u0159ikr\u00e1t zopakuje, \u017ee mi bude p\u0159ech\u00e1zet zrak. No, to si mysl\u00edm taky. \u010cert v\u00ed, jestli v\u016fbec tu n\u00e1v\u0161t\u011bvu p\u0159e\u017eiju. Taky z t\u00fd n\u00e1dhery m\u016f\u017eu oslepnout…<\/p>\n

„A\u017e po tob\u011b.“ \u0158eknu, kdy\u017e Bill otev\u0159e dve\u0159e a ustoup\u00ed mi, abych ve\u0161el. Jen a\u0165 jde hezky prvn\u00ed. Beze slov vstoup\u00ed n\u00e1sledov\u00e1n mnou.<\/div>\n

„Tohle je vstupn\u00ed hala.“ No, to by mi asi nedo\u0161lo. Zdr\u017e\u00edm se ale koment\u00e1\u0159e, nerad bych se ho dotkl. \u010c\u00edm d\u0159\u00edv tuhle prohl\u00eddku zfouknem, t\u00edm sp\u00ed\u0161 odsud budu moct vypadnout. Dvoj\u010de m\u011b k\u00fdvnut\u00edm hlavy vyzve, abych \u0161el za n\u00edm. Moje o\u010di klou\u017eou po st\u011bn\u00e1ch, zat\u00edmco se hlem\u00fd\u017ed\u00edm tempem sunu dop\u0159edu.<\/div>\n
„Pozor na ty…“<\/div>\n
„Do prdele.“ Zakleju, kdy\u017e zakopnu o to, na co m\u011b pravd\u011bpodobn\u011b cht\u011bl upozornit.<\/div>\n
„… krabice.“ Do\u0159ekne s potla\u010dovan\u00fdm sm\u00edchem.<\/div>\n
„Pro\u010d to tu m\u00e1\u0161?“ Zept\u00e1m se, za jak\u00fdm \u00fa\u010delem zde stoj\u00ed tahle p\u0159ek\u00e1\u017ekov\u00e1 dr\u00e1ha. \u010clov\u011bk aby m\u011bl strach, \u017ee tu p\u0159ijde k \u00farazu.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b jsem je nestihl vybalit.“ Pokr\u010d\u00ed rameny. Kdy\u017e si ony krabice pozorn\u011b prohl\u00e9dnu, rozpozn\u00e1m v nich ty, do kter\u00fdch jsem mu p\u0159ed \u010dasem spakoval jeho oble\u010den\u00ed a odnesl mu je do kanclu. V duchu po\u010d\u00edt\u00e1m, kolik doby uplynulo od chv\u00edle, kdy jsem do nich rovnal jeho v\u011bci, a n\u011bkolikr\u00e1t zamrk\u00e1m. To mi chce tvrdit, \u017ee tu celou dobu stoj\u00ed netknut\u00fd? V\u017edy\u0165 v nich m\u00e1 minim\u00e1ln\u011b t\u0159i \u010dtvrtiny \u0161atn\u00edku! „Poj\u010f, pros\u00edm t\u011b.“ Znovu m\u011b chyt\u00ed za ruku a vede m\u011b za sebou. Mo\u017en\u00e1 to bude lep\u0161\u00ed. Tak m\u00e1m alespo\u0148 jistotu, \u017ee se p\u0159i dal\u0161\u00edm kroku nezabiju.<\/p>\n

„Jak se ti l\u00edb\u00ed?“ Do\u017eaduje se n\u00e1zoru, sotva se ocitneme v m\u00edstnosti, co bude nejsp\u00ed\u0161 ob\u00fdv\u00e1k. N\u011bkolikr\u00e1t se oto\u010d\u00edm kolem dokola, abych si v\u0161echno prohl\u00e9dl. Cht\u011b necht\u011b mus\u00edm uznat, \u017ee se mi to l\u00edb\u00ed a br\u00e1\u0161ka m\u011bl pravdu, opravdu mi p\u0159ech\u00e1z\u00ed zrak. Div mi nelezou o\u010di z d\u016flk\u016f, proto\u017ee mi p\u0159ipravil \u0161ok. Dalo by se \u0159\u00edct, \u017ee jsem byl p\u0159ipravenej na v\u0161echno, ale ne na tohle.<\/div>\n

„Kde jsou st\u0159apce? Bambulky?“ Oto\u010d\u00edm se na n\u011bho s pusou pomalu doko\u0159\u00e1n a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b krout\u00edm hlavou. V\u017edy\u0165 tohle v\u016fbec neodpov\u00edd\u00e1 tomu, co se mu l\u00edb\u00ed. Tomu, co jsem vid\u011bl v dom\u011b, kter\u00fd sd\u00edlel s Petem. Pete… P\u0159i vzpom\u00ednce na n\u011bj poc\u00edt\u00edm v\u00fd\u010ditky, ale okam\u017eit\u011b je potla\u010d\u00edm.<\/div>\n
„Tob\u011b se snad n\u011bco z toho l\u00edb\u00ed?“ Odv\u011bt\u00ed mi a mn\u011b spadne brada je\u0161t\u011b n\u00ed\u017e. <\/div>\n
„To ne, ale prost\u011b jsi m\u011b t\u00edmhle…“<\/div>\n
„P\u0159ekvapil? Zasko\u010dil? \u0160okoval?“ Sna\u017e\u00ed se mi pomoct dokon\u010dit v\u011btu, ale j\u00e1 krout\u00edm hlavou. Sice se nesta\u010d\u00edm divit, ale ani jedno nevystihuje, jak se pr\u00e1v\u011b c\u00edt\u00edm.<\/div>\n
„Dojal.“ \u0158eknu nakonec. To je p\u0159esn\u011b to, co ud\u011blal. Uv\u011bdomil jsem si toti\u017e, \u017ee to v\u0161echno neza\u0159izoval pouze pro sebe, jak jsem se celou dobu domn\u00edval. D\u011blal to pro m\u011b. Pro n\u00e1s. Bez jedin\u00e9ho slova ho obejmu a pevn\u011b sev\u0159u v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Tohle je pro m\u011b v\u011bt\u0161\u00ed d\u016fkaz l\u00e1sky, ne\u017e kdyby m\u011b tis\u00edckr\u00e1t o sv\u00fdch citech p\u0159esv\u011bd\u010doval slovy. P\u0159idr\u017euje si ho za z\u00e1tylek se vpiju do jeho rt\u016f. Okam\u017eit\u011b mi za\u010dne polibky opl\u00e1cet, a kdy\u017e mu moje ruka stiskne zade\u010dek, na n\u011bj\u017e se ze zad p\u0159em\u00edstila, tichounce zast\u00e9n\u00e1. Neprotestuje, kdy\u017e z n\u011bho svl\u00e9knu sako, naopak se mi sna\u017e\u00ed pomoct a s\u00e1m se \u010din\u00ed, aby m\u011b zbavil oble\u010den\u00ed. Kdy\u017e mu v\u0161ak st\u00e1hnu k\u0161andy z ramenou, p\u0159eru\u0161\u00ed polibek a odt\u00e1hne se ode m\u011b.<\/p>\n

„Co se… Co jsem…“ V\u016fbec nech\u00e1pu, co mu tak najednou p\u0159el\u00edtlo p\u0159es nos. A to, \u017ee jen vrt\u00ed hlavou, mi jaksi nepom\u00e1h\u00e1.<\/div>\n

„Nic, j\u00e1 jen…“ Na okam\u017eik se odml\u010d\u00ed. Pravd\u011bpodobn\u011b se sna\u017e\u00ed naj\u00edt vhodn\u00e1 slova, aby vyj\u00e1d\u0159il, co se mu hon\u00ed hlavou. „J\u00e1 to takhle nechci.“<\/div>\n
„Jak takhle?“ N\u011bjak mi zkraje nedoch\u00e1z\u00ed, kam svou pozn\u00e1mkou sm\u011b\u0159uje.<\/div>\n
„Posp\u00edch\u00e1me a nechci to takhle narychlo. A vlastn\u011b ani tady.“ Dod\u00e1, rozhl\u00eddne se kolem a nakr\u010d\u00ed nos. Je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u016fl minutou, kdy ze m\u011b div neserval hadry, nevypadal, \u017ee by mu to prost\u0159ed\u00ed n\u011bjak moc vadilo. Tak co se mu najednou nezd\u00e1? Mn\u011b t\u0159eba ta pohovka p\u0159ijde v\u00edc ne\u017e pohodln\u00e1. Jen\u017ee k moj\u00ed sm\u016fle se v Billovi probudil romantik a starej citlivka. V tu nejm\u00e9n\u011b vhodnou dobu.<\/div>\n
„Dob\u0159e.“ Sehnu se k zemi, ze kter\u00fd zvednu nejprve tri\u010dko a pak i bundu a obl\u00edknu se.<\/div>\n
„Ty se zlob\u00ed\u0161?“ Polo\u017e\u00ed mi ot\u00e1zku po chvilce vz\u00e1jemn\u00e9ho ml\u010den\u00ed.<\/div>\n
„Ne,“ vyhrknu a vzhl\u00e9dnu. Jasn\u011b, \u017ee m\u011b to trochu mrz\u00ed, tou\u017e\u00edm po n\u011bm jako snad nikdy p\u0159edt\u00edm, ale zazl\u00edvat mu to nem\u016f\u017eu.<\/div>\n
„Prost\u011b chci, aby to bylo v\u00fdjime\u010dn\u00e9.“ Polo\u017e\u00ed mi ruce kolem krku a vtiskne mi n\u011b\u017en\u00fd polibek na rty. Vlastn\u011b mu mus\u00edm d\u00e1t zapravdu. I j\u00e1 bych si p\u0159\u00e1l, aby to takov\u00fd bylo, tak\u017ee bych m\u011bl na jednu stranu b\u00fdt vd\u011b\u010dnej Billovi, \u017ee to zastavil.<\/div>\n
„Jdu se p\u0159evl\u00e9knout, hm?“ V\u011bnuje mi je\u0161t\u011b jedno pol\u00edben\u00ed a ne\u017e vyb\u011bhne schody do patra, velkoryse mi nab\u00eddne: „Zat\u00edm se tu porozhl\u00e9dni, jestli chce\u0161.“<\/p>\n

Tuto nab\u00eddku se rozhodnu vyu\u017e\u00edt, ale z\u016fstanu u prohl\u00eddky jen spodku. Nahoru za Billem nepolezu. Preventivn\u011b. Pokud bych ho toti\u017e p\u0159ekvapil uprost\u0159ed p\u0159evl\u00e9k\u00e1n\u00ed, asi bych se podruh\u00fd neudr\u017eel.<\/div>\n

Tak kdy\u017e m\u00e1m to svolen\u00ed, mohl bych vyrazit na obhl\u00eddku, ne? Ob\u00fdv\u00e1k prozkoum\u00e1m nakonec, mohl bych se porozhl\u00eddnout, co tu dole je\u0161t\u011b je. Vyraz\u00edm tudy, kudy jsme sem s br\u00e1chou p\u0159i\u0161li a ocitnu se op\u011bt v hale. Automaticky zam\u00ed\u0159\u00edm k jedn\u011bm dve\u0159\u00edm, co jsou v\u0161ak zam\u010den\u00e9, jak zjist\u00edm, kdy\u017e stisknu kliku. Sm\u016fla, tak tam se nepod\u00edv\u00e1m. Doufejme, \u017ee kdy\u017e u\u017e mi \u0159ekl, abych si to tu prohl\u00eddnul, tak nebude v\u0161echno pozamykan\u00fd.<\/div>\n
Napodruh\u00e9 m\u00e1m u\u017e v\u011bt\u0161\u00ed \u0161t\u011bst\u00ed a p\u0159i p\u0159ekro\u010den\u00ed prahu m\u016f\u017eu obdivovat modern\u011b vybavenou a za\u0159\u00edzenou kuchyni. To, \u017ee se to v\u0161echno bl\u00fdsk\u00e1, je ur\u010dit\u011b zp\u016fsobeno t\u00edm, \u017ee tu Bill tr\u00e1v\u00ed minimum \u010dasu a trouf\u00e1m si tvrdit, \u017ee jedin\u00fd, co pou\u017e\u00edv\u00e1, je ledni\u010dka a k\u00e1vovar. Takovou my\u010dku podle m\u011b nezkou\u0161el ani zapnout, nato\u017e aby se zalamoval s troubou. Pohlad\u00edm barov\u00fd pult, kter\u00fd m\u00e1 tvar p\u016flkruhu, a posad\u00edm se na jednu z b\u00edl\u00fdch \u017eidl\u00ed a znovu za\u010dnu zkoumat m\u00edstnost. L\u00edb\u00ed se mi \u010dernob\u00edl\u00e1 kombinace, v n\u00ed\u017e je provedena, akor\u00e1t mi p\u0159ijde nepraktick\u00e1, proto\u017ee na n\u00ed jde v\u0161echno vid\u011bt. Nem\u011blo by m\u011b to ale p\u0159ekvapovat, Bill nikdy t\u00edmhle zp\u016fsobem neuva\u017eoval. Co na tom, jestli je dan\u00e1 v\u011bc praktick\u00e1, hlavn\u011b \u017ee se mu l\u00edb\u00ed.<\/div>\n
Sklouznu ze \u017eidle a p\u0159ejdu k lince, ve kter\u00e9 se sna\u017e\u00edm naj\u00edt sklenici, proto\u017ee m\u00e1m \u00fapln\u011b vyschlo v puse. Po otev\u0159en\u00ed n\u011bkolika dv\u00ed\u0159ek ji naleznu a v ruce s n\u00ed dojdu k lednici. Postav\u00edm ji do otvoru a stisknu jedno tla\u010d\u00edtko. Nic se v\u0161ak ned\u011bje. Sehnu se, abych se ujistil, \u017ee jsem ji tam postavil spr\u00e1vn\u011b. Kdov\u00ed, jestli ten kr\u00e1m nem\u00e1 n\u011bjak\u00fd \u010didlo. Tro\u0161ku s n\u00ed pomelu a znovu stisknu. Nic. Zm\u00e1\u010dknu tedy jin\u00fd hned vedle a pak je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed. Po p\u00e1r marn\u00fdch pokusech se zd\u00e1, \u017ee ten \u0161mejd za\u010d\u00edn\u00e1 pracovat, av\u0161ak m\u00edsto vody na m\u011b lednice za\u010dne chrlit led. Vyval\u00edm o\u010di a za\u010dnu jak zb\u011bsilej ma\u010dkat, co m\u011b napadne, abych to zastavil, proto\u017ee led u\u017e se povaluje i u m\u00fdch nohou. Chvilku je klid, ale pak to za\u010dne nanovo. Jen m\u00edsto kostek se z p\u0159\u00edstroje sype t\u0159\u00ed\u0161\u0165. \u017de j\u00e1 blb si rad\u0161i nenapustil vodu z kohoutku, u\u0161et\u0159il bych se probl\u00e9m\u016f.<\/p>\n

„Tomi?“ Zaslechnu zni\u010dehonic Bill\u016fv hlas a je\u0161t\u011b usilovn\u011bji se pokou\u0161\u00edm tu \u0161\u00edlenou ledni\u010dku vypnout, jen\u017ee marn\u011b. Ten a\u017e to uvid\u00ed, tak ho ran\u00ed mrtvice.<\/div>\n

„Co tu… Ty vole!“ Vyjekne vyd\u011b\u0161en\u011b mezi dve\u0159mi.<\/div>\n
„To samo!“ Rozhod\u00edm zoufale rukama a sleduju, jak se rozb\u011bhne ke mn\u011b. Jedn\u00edm jedin\u00fdm stiskem tla\u010d\u00edtka ten kr\u00e1m vypne a rozhl\u00e9dne se kolem n\u00e1s. Na podlaze je tolik ledu, \u017ee by sta\u010dilo, abychom si nazuli brusle, proto\u017ee jsem n\u00e1m tu vytvo\u0159il soukrom\u00fd kluzi\u0161t\u011b. \u010cek\u00e1m, \u017ee za\u010dne vyv\u00e1d\u011bt, ale m\u00edsto toho se z jeho hrdla ozve sm\u00edch, kter\u00fd ka\u017edou vte\u0159inou nab\u00fdv\u00e1 na hlasitosti. Kdy\u017e se na\u0161e pohledy st\u0159etnou, neubr\u00e1n\u00edm se a za\u010dnu se sm\u00e1t spole\u010dn\u011b s n\u00edm.<\/div>\n
„Sleduj,“ vyzve m\u011b Bill, kdy\u017e se vr\u00e1t\u00ed se sklenic\u00ed, ze kter\u00e9 do d\u0159ezu vysypal p\u0159ebyte\u010dn\u00fd led, a zm\u00e1\u010dkne tla\u010d\u00edtko. P\u00e1r vte\u0159in nato mi p\u0159ed\u00e1 vychlazen\u00fd n\u00e1poj a j\u00e1 si p\u0159ipad\u00e1m jako idiot. A to jsme si z n\u011bj utahovali, \u017ee nen\u00ed technickej typ a na co s\u00e1hne, to pod\u011bl\u00e1. Dob\u0159e, beru zp\u011bt, co jsem prve \u0159ekl. Br\u00e1\u0161ka pou\u017e\u00edv\u00e1 krom k\u00e1vovaru i tuhle vymo\u017eenost.<\/div>\n
„Asi bychom to m\u011bli…“<\/div>\n
„… uklidit.“ Dokon\u010d\u00edm za n\u011bj a dopiju zbytek vody. To bychom m\u011bli, jinak tu po n\u00e1vratu m\u00edsto kluzi\u0161t\u011b bude m\u00edt baz\u00e9n. A m\u011bli bychom sebou sakra hodit, jinak na sraz s Hagenem a Juschtelem doraz\u00edme pozd\u011b, co\u017e by je asi moc nep\u0159ekvapilo, proto\u017ee n\u00e1s znaj\u00ed l\u00e9ta, ale p\u0159ece jen by to v\u016f\u010di nim nebylo dvakr\u00e1t slu\u0161n\u00fd. Zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e jsme to byli my, kdo byl inici\u00e1torem tohohle setk\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„A taky se mus\u00edme pro n\u011bkoho je\u0161t\u011b zastavit.“ Bill zvedne ukazov\u00e1\u010dek a mn\u011b okam\u017eit\u011b za\u010dne \u0161rotovat v hlav\u011b, koho dal\u0161\u00edho chce s sebou je\u0161t\u011b br\u00e1t. V\u0161ak budeme v kompletn\u00ed sestav\u011b nebo snad ne?<\/p>\n

autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay „A v kolik ti \u0159\u00edkali, \u017ee se sejdeme?“ Zept\u00e1 se Bill na druh\u00e9 stran\u011b a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se ozve r\u00e1na, kter\u00e1 zap\u0159\u00ed\u010din\u00ed, \u017ee leknut\u00edm ztuhnu. Kdy\u017e ale br\u00e1\u0161ka zakleje, uklidn\u00edm se. Nikam nezahu\u010del, sp\u00ed\u0161 mu n\u011bco spadlo. Nad\u00e1v\u00e1n\u00ed nebere konce a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[342],"tags":[],"class_list":["post-3234","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-me-myself-and-romeo"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3234","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3234"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3234\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3234"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3234"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3234"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}