{"id":3243,"date":"2015-03-15T14:00:00","date_gmt":"2015-03-15T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3232"},"modified":"2015-03-15T14:00:00","modified_gmt":"2015-03-15T13:00:00","slug":"me-myself-and-romeo-69","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/03\/15\/me-myself-and-romeo-69\/","title":{"rendered":"Me, Myself and Romeo 69."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak pov\u00eddej,“ vyb\u00eddnu Toma, kter\u00e9ho o\u010dividn\u011b opustila i ta tro\u0161ka odvahy, co mu zb\u00fdvala v t\u011ble. Jen tu sed\u00ed jako za\u0159ezan\u00fd, kouk\u00e1 na m\u011b a p\u0159esto\u017ee se n\u011bkolikr\u00e1t nadechoval, nevypadlo z n\u011bj ani \u0148.<\/div>\n
„Tak p\u0159edn\u011b, ta tvoje ruka.“ Promluv\u00ed kone\u010dn\u011b po dlouh\u00fdch chv\u00edl\u00edch vz\u00e1jemn\u00e9ho pozorov\u00e1n\u00ed. „Chci v\u011bd\u011bt, a to popravd\u011b, kde, kdy a jak jsi k tomu p\u0159i\u0161el. A nezkou\u0161ej m\u011b oblafnout!“<\/div>\n
Tom m\u011b p\u0159edem varuje, aby m\u011b ani n\u00e1hodou nenapadlo za\u010d\u00edt mu v\u011b\u0161et bul\u00edky na nos. Super. A to jsem doufal, \u017ee zrovna tu moji zpropadenou hn\u00e1tu nech\u00e1 na pokoji. Co mu m\u00e1m asi tak \u0159\u00edct? Drah\u00fd Tome, pravd\u011bpodobn\u011b po mn\u011b jde n\u011bjak\u00fd psychopat, kter\u00fd se \u010dirou n\u00e1hodou ocitl i v moj\u00ed firm\u011b a jak jsem p\u0159ed n\u00edm ut\u00edkal, spadl jsem ze schod\u016f? To ur\u010dit\u011b! Tom je schopen zburcovat nejen n\u011bmeckou policii, ale klidn\u011b i Interpol. Nebo by m\u011b p\u0159inejmen\u0161\u00edm zav\u0159el doma a nikam nepou\u0161t\u011bl. To nep\u0159ich\u00e1z\u00ed v \u00favahu, m\u00e1m hromadu pr\u00e1ce a nav\u00edc mi dal u\u017e pokoj. Aspo\u0148 jsem nabyl toho dojmu.<\/p>\n

„To p\u0159ece v\u00ed\u0161. Stalo se mi to ve firm\u011b. Sed\u011bl jsem v kancel\u00e1\u0159i a naprosto jsem p\u0159estal vn\u00edmat \u010das. Kdy\u017e jsem se pak n\u00e1hodou pod\u00edval, kolik je hodin, rychle jsem se sbalil a cht\u011bl jet dom\u016f. V\u00fdtah n\u011bkde visel, tak jsem to vzal po schodech. To byla osudov\u00e1 chyba. Jak jsem se je sna\u017eil co nejrychleji seb\u011bhnout, p\u0159ehl\u00eddl jsem jeden schod, \u0161l\u00e1pl do pr\u00e1zdna a u\u017e jsem let\u011bl.“ \u0158eknu skoro jedn\u00edm dechem a hlavn\u011b tak, \u017ee i j\u00e1 s\u00e1m bych uv\u011b\u0159il tomu, \u017ee to tak opravdu bylo. Zas takov\u00e1 le\u017e to nen\u00ed, jen jsem opomenul n\u011bkter\u00e9 detaily. Te\u010f jen doufejme, \u017ee to Tom vezme a p\u0159estane se to v tom vrtat. Docela r\u00e1d bych na celou tu ud\u00e1lost zapomn\u011bl a to jaksi nep\u016fjde, kdy\u017e se bude d\u00e1l vypt\u00e1vat. Zd\u00e1 se v\u0161ak, \u017ee tato odpov\u011b\u010f Toma uspokojila, alespo\u0148 se tak tv\u00e1\u0159\u00ed. Nejprve si mne bradu, u toho m\u011b sleduje, pak se v\u0161ak op\u0159e a ne\u017e pokra\u010duje, zhluboka se nadechne.<\/div>\n

„Dobr\u00e1, dal\u0161\u00ed v\u011bc. Bylo by vhodn\u00fd, aby ses Gustavovi omluvil.“<\/div>\n
„Za co?“ Podiv\u00edm se a p\u0159istihnu se, \u017ee jsem zapomn\u011bl zav\u0159\u00edt pusu. Za co bych se j\u00e1 m\u011bl na\u0161emu b\u00fdval\u00e9mu buben\u00edkovi asi omlouvat? N\u011bjak si nevzpom\u00edn\u00e1m, \u017ee bychom se poh\u00e1dali.<\/div>\n
„Vlastn\u011b i Georgovi. Dotklo se jich, co jsi posledn\u011b \u0159ekl.“ Tom mi vz\u00e1p\u011bt\u00ed p\u0159ipomene, \u017ee jsem se m\u011bl o setk\u00e1n\u00ed s nimi vyj\u00e1d\u0159it jako o pitomosti, \u010d\u00edm\u017e jsem \u00fadajn\u011b ranil city sv\u00fdch exkoleg\u016f. Fajn, sice si nepamatuju, \u017ee bych n\u011bco takov\u00e9ho n\u011bkdy pronesl, ale je mo\u017en\u00e9, \u017ee mi to ujelo. Pro klid v\u0161ech se teda omluv\u00edm, i kdy\u017e to d\u011bl\u00e1m fakt nerad.<\/div>\n
„Dob\u0159e. A\u017e se s nimi uvid\u00edme, hned se mu, vlastn\u011b jim omluv\u00edm.“ Sl\u00edb\u00edm a \u010dek\u00e1m, co dal\u0161\u00edho m\u00e1 pan bratr na srdci. Tom ml\u010d\u00ed a vsadil bych krk, \u017ee se sna\u017e\u00ed p\u0159ij\u00edt na to, jak mi co nej\u0161etrn\u011bji p\u0159edlo\u017eit dal\u0161\u00ed t\u00e9ma, o kter\u00e9m chce mluvit. To jsem zv\u011bdav, co to bude! Zat\u00edm bylo jedno lep\u0161\u00ed ne\u017e druh\u00e9.<\/div>\n
\n
\n

„Ten Juanmi se mi nel\u00edb\u00ed.“<\/p><\/div>\n

„Mn\u011b taky ne a co s t\u00edm?“ Zavrt\u00edm hlavou nad t\u00edm, co m\u00e1 tohle znamenat. Kam t\u00edm jako sm\u011b\u0159uje? Chvilku na n\u011bho jen z\u00edr\u00e1m, ne\u017e mi v\u00fdznam t\u00e9 pozn\u00e1mky za\u010dne pomalu doch\u00e1zet. P\u0159ece si nemysl\u00ed, \u017ee bych j\u00e1 a… „Tome!“ Zaje\u010d\u00edm a vysko\u010d\u00edm na nohy. P\u0159esko\u010dilo mu? Ano, m\u016fj bratr se naprosto zbl\u00e1znil. J\u00e1 a ten \u0160pan\u011bl! No, to se mi snad jenom zd\u00e1.<\/div>\n
„Co se vztek\u00e1\u0161? Cht\u011bl jsi to v\u011bd\u011bt? Cht\u011bl.“ Pokr\u010d\u00ed rameny a op\u0159e se. Jeho ledov\u00fd klid m\u011b je\u0161t\u011b v\u00edc na\u0161tve. Sice jsem cht\u011bl v\u011bd\u011bt, co ho \u017eere, ale nenapadlo by m\u011b, \u017ee p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed nad takov\u00fdmi nesmysly, jako\u017ee spolu j\u00e1 a ten zmetek z Baskicka n\u011bco m\u00e1me. Zase tak zoufale na tom nejsem, abych si ho musel cp\u00e1t do postele. Jen z t\u00e9 p\u0159edstavy se mi zved\u00e1 \u017ealudek. A\u010dkoli na druhou stranu, Tom m\u00e1 d\u016fvod takhle uva\u017eovat…<\/div>\n
„Tomi.“ Kleknu si k n\u011bmu, jakmile se mi poda\u0159\u00ed trochu uklidnit. Uchop\u00edm jeho dlan\u011b do sv\u00fdch a pevn\u011b je stisknu, \u010d\u00edm\u017e ho p\u0159inut\u00edm pod\u00edvat se na m\u011b. „U\u017e jsem ti to \u0159ekl jednou. Pod\u011blal jsem to. S t\u00edm zasran\u00fdm Maxem jsem to naprosto posral.“ Tom se mali\u010dko o\u0161ije. Nev\u00edm, jestli to zp\u016fsobil m\u016fj vyt\u0159\u00edben\u00fd slovn\u00edk nebo zm\u00ednka jeho jm\u00e9na, to je vlastn\u011b fuk. D\u016fle\u017eit\u00e9 je, aby mi kone\u010dn\u011b za\u010dal v\u011b\u0159it. U\u017e jsem se jednou omluvil, tak co sakra m\u00e1m je\u0161t\u011b ud\u011blat? Max je \u010dert v\u00ed kde a siln\u011b pochybuju, \u017ee bude vyhled\u00e1vat mou bl\u00edzkost. Musel by b\u00fdt naprost\u00fd magor, aby to ud\u011blal. Ten se rad\u0161i bude dr\u017eet m\u00edle daleko od moj\u00ed osoby. Nav\u00edc nejsem idiot a pochopil jsem, \u017ee kdyby m\u011b znovu p\u0159istihl p\u0159i nev\u011b\u0159e, byl by to definitivn\u00ed konec. A to by mi rovnou mohl vykopat hrob. Bu\u010f bych ze\u0161\u00edlel, nebo bych se utr\u00e1pil. J\u00e1 a bez Toma? Nikdy.<\/em> Jen kv\u016fli n\u011bmu jsem se za\u0159ekl, \u017ee budu sekat dobrotu a budu hodn\u00fd kluk. Zat\u00edm mi to docela jde. „V\u011b\u0159 mi, pros\u00edm. Nikdo jin\u00fd pro m\u011b neexistuje. Jenom ty.<\/em>“ Dod\u00e1m a douf\u00e1m, \u017ee t\u00edm to podez\u0159\u00edv\u00e1n\u00ed skon\u010d\u00ed. M\u011b t\u00edm otravuje a sob\u011b akor\u00e1t ubli\u017euje. Nem\u00e1 to \u017e\u00e1dn\u00fd smysl.<\/p>\n

Tom m\u011b chv\u00edli ml\u010dky pozoruje, ne\u017e vyprost\u00ed svoje ruce z m\u00e9ho sev\u0159eni. Av\u0161ak jen proto, aby m\u011b jimi vyt\u00e1hl k sob\u011b nahoru. Posad\u00edm se mu na kl\u00edn a spoj\u00edm mu ruce za krkem. Na\u0161e pohledy se okam\u017eit\u011b setkaj\u00ed, ale o\u010dn\u00ed kontakt dlouho nevydr\u017e\u00ed, proto\u017ee m\u016fj zrak siln\u011b v\u00e1b\u00ed jeho \u00fasta a m\u011b ovl\u00e1dne touha znovu je okusit. Sklon\u00edm se k n\u011bmu a \u0161pi\u010dkou jazyka ol\u00edznu jeho spodn\u00ed ret. Tom automaticky pootev\u0159e pusu, \u010deho\u017e ihned vyu\u017eiju a vpluji sv\u00fdm jazykem dovnit\u0159. Jak mn\u011b l\u00edb\u00e1n\u00ed s n\u00edm sch\u00e1zelo! L\u00edb\u00e1 bo\u017esky a pro \u010dlov\u011bka jsou jeho polibky nebezpe\u010dn\u00e9, nebo\u0165 jsou siln\u011b n\u00e1vykov\u00e9. Stejn\u011b jako doteky. Vra\u017edil bych pro n\u011b.<\/p>\n

„Jak t\u011b to vlastn\u011b napadlo?“ Zept\u00e1 se m\u011b po p\u00e1r minut\u00e1ch ticha, kter\u00e9 jsem tr\u00e1vil t\u00edm, \u017ee jsem s hlavou op\u0159enou o jeho rameno a zav\u0159en\u00fdma o\u010dima vzpom\u00ednal na spole\u010dn\u00e9 chvilky. Akor\u00e1t jsem byl my\u0161lenkami u sexu v obchod\u011b s n\u00e1bytkem, kdy\u017e m\u011b vyru\u0161il. Jeho ot\u00e1zka m\u011b p\u0159inut\u00ed narovnat se.<\/div>\n

„Co m\u011b m\u011blo napadnout?“<\/div>\n
„No tohle,“ uk\u00e1\u017ee na mou hlavu a jeho rty se zk\u0159iv\u00ed v \u00fa\u0161klebek.<\/div>\n
„Zm\u011bna je \u017eivot, ne?“ Pokr\u010d\u00edm rameny. Prost\u011b jsem se r\u00e1no probudil a p\u0159i pohledu do zrcadla mi do\u0161lo, \u017ee bych m\u011bl sv\u016fj vzhled n\u011b\u010d\u00edm o\u017eivit. Za\u010d\u00ednal mi p\u0159ipadat nudn\u00fd. Nuda se v m\u00f3dn\u00ed bran\u017ei rovn\u00e1 smrt. M\u016f\u017eete b\u00fdt cokoli jen ne oby\u010dejn\u00ed a nudn\u00ed.<\/div>\n
„Zvyknu si.“ Konstatuje a znovu si za\u010dne prohl\u00ed\u017eet moje vlasy. „Stejn\u011b to \u010dasem odroste a kdybych si nezvykl, tak ti na hlavu naraz\u00edm k\u0161iltovku.“<\/div>\n
„Pitome\u010dku.“ Prsknu ura\u017een\u011b a chyst\u00e1m se vr\u00e1tit zp\u011bt k Absimu. Ten si ze m\u011b aspo\u0148 neutahuje, a proto\u017ee u\u017e kdysi d\u00e1vno projevil, \u017ee m\u00e1 vkus, jist\u011b by mi to pochv\u00e1lil, kdyby um\u011bl mluvit. Jen\u017ee Tom m\u011b nepust\u00ed. Zes\u00edl\u00ed sev\u0159en\u00ed, st\u00e1hne si m\u011b na sebe a vlep\u00ed mi pusu na tv\u00e1\u0159, kterou si m\u011b sna\u017e\u00ed udob\u0159it.<\/div>\n
„Hele, ty pane ura\u017eenej, \u0159eklo se, \u017ee budeme mluvit narovinu. Prost\u011b se mi ty \u010dern\u00fd vlasy l\u00edbily v\u00edc, ale milovat t\u011b budu i s t\u00edmhle.“ N\u00e1sleduje dal\u0161\u00ed pusa na tv\u00e1\u0159 a za n\u00ed dal\u0161\u00ed, dokud nedoc\u00edl\u00ed toho, \u017ee se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m. Kdyby do m\u011b ryl n\u011bkdo jin\u00fd, tak to schyt\u00e1. Tom je Tom, tak\u017ee mu je odpu\u0161t\u011bno.<\/p>\n

„A te\u010f slez,“ \u0159ekne, jen\u017ee se to mine \u00fa\u010dinkem. Kam zase chce j\u00edt? Jen a\u0165 hezky z\u016fstane se mnou.<\/div>\n

„N\u011bkdo mus\u00ed vyven\u010dit Absintha a uva\u0159it n\u00e1m ve\u010de\u0159i. Z\u016fstane\u0161 p\u0159es noc, ne?“ Zept\u00e1 se naprosto zbyte\u010dn\u011b. Rozhodnut\u00fd jsem u\u017e d\u00e1vno. M\u00edsto odpov\u011bdi p\u0159ik\u00fdvnu a jen velice nerad se z n\u011bj zvednu. Podle m\u011b by bylo jednodu\u0161\u0161\u00ed n\u011bco si objednat, ale Tom chce prost\u011b va\u0159it. Br\u00e1nit mu nebudu, byl bych s\u00e1m proti sob\u011b. Ale objedn\u00e1vkou by u\u0161et\u0159il \u010das, kter\u00fd by mohl v\u011bnovat mn\u011b.<\/div>\n
„P\u016fj\u010d\u00edm si n\u011bco na sebe, Tomi.“ Zavol\u00e1m p\u0159es rameno, a ani\u017e bych po\u010dkal na svolen\u00ed, vejdu do lo\u017enice. Sice jsem si sbalil p\u00e1r nejnutn\u011bj\u0161\u00edch v\u011bc\u00ed pro p\u0159\u00edpad, \u017ee bych tu spal, ale nenapadlo m\u011b p\u0159ihodit n\u011bjak\u00e9 pohodln\u011bj\u0161\u00ed oble\u010den\u00ed. Netu\u0161\u00edm, jestli se mi poda\u0159\u00ed v Tomov\u011b \u0161atn\u00edku n\u011bco naj\u00edt. Snad by mi mohlo b\u00fdt n\u011bco, co nos\u00edval, kdy\u017e byl mlad\u0161\u00ed, pokud to teda u\u017e nevyhodil.<\/div>\n
„Kam jde\u0161?“ Ozve se od prahu, zrovna kdy\u017e zkoum\u00e1m b\u00edl\u00e9 tri\u010dko, co podle m\u011b stoprocentn\u011b nosil v roce 2006, ale co je snad je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed ne\u017e ta, co nos\u00edv\u00e1 v sou\u010dasnosti.<\/div>\n
„S v\u00e1mi ven p\u0159ece.“ Odv\u011bt\u00edm a rozt\u00e1hnu si dal\u0161\u00ed. Tentokr\u00e1t je to \u010dern\u00e9, do kter\u00e9ho bychom se s p\u0159ehledem ve\u0161li oba a dokonce dvakr\u00e1t. „Mysl\u00ed\u0161, \u017ee je n\u011bjak\u00e1 \u0161ance, \u017ee tu najdu n\u011bco, co nep\u0159ipom\u00edn\u00e1 stan?“ Tom si ura\u017een\u011b odfrkne a odstr\u010d\u00ed m\u011b od sk\u0159\u00edn\u011b. D\u0159epne si, chvilku se na jej\u00edm dn\u011b p\u0159ehrabuje, ne\u017e odsud n\u011bco vyt\u00e1hne a hod\u00ed to po mn\u011b.<\/div>\n
„Zapomn\u011bl jsem je… to, v\u00ed\u0161 co.“<\/div>\n
„Ch\u00e1pu.“ Hlesnu, kdy\u017e v tom kusu l\u00e1tky rozpozn\u00e1m svoje star\u00e9 tri\u010dko, kter\u00e9 tu po mn\u011b zbylo. Docela m\u011b p\u0159ekvapuje, \u017ee je nevyhodil. Klidn\u011b mohl, ale nechal si je. Abych pravdu \u0159ekl, v\u016fbec jsem si nev\u0161iml, \u017ee mi chyb\u00ed. Z t\u011bch krabic jsem vyt\u00e1hl jen p\u00e1r v\u011bc\u00ed, zbytek mi je\u0161t\u011b stoj\u00ed doma a n\u011bjak jsem se nedostal k tomu, abych je vybalil.<\/p>\n

„Zapome\u0148!“ Vyk\u0159ikne zd\u011b\u0161en\u011b Tom, kdy\u017e se vr\u00e1t\u00edm ke sk\u0159\u00edni a vyt\u00e1hnu si z n\u00ed sn\u011bhob\u00edlou mikinu, kter\u00e1 mi padla do oka. Sna\u017e\u00ed se mi ji vyrvat z ruky, ale jsem rychlej\u0161\u00ed, tak\u017ee ucuknu a pro jistotu o p\u00e1r krok\u016f couvnu.<\/div>\n

„Stejn\u011b je star\u00e1.“ Nam\u00edtnu a p\u0159itisknu si ji k sob\u011b, kdy\u017e ud\u011bl\u00e1 jeden krok m\u00fdm sm\u011brem.<\/div>\n
„Fajn, vezmi si ji. Je tvoje.“ Rezignovan\u011b rozhod\u00ed rukama a p\u0159ihl\u00ed\u017e\u00ed tomu, jak ze sebe rychle svl\u00e9knu ko\u0161ili a zanedlouho p\u0159ed n\u00edm stoj\u00edm ve sv\u00e9m zbrusu nov\u00e9m outfitu. Pravda, ta mikina je mi krapet del\u0161\u00ed. Vlastn\u011b je mi hodn\u011b dlouh\u00e1, ale nevad\u00ed mi to. Je kr\u00e1sn\u011b m\u011bkou\u010dk\u00e1 a hlavn\u011b von\u00ed jako Tom. P\u0159ipad\u00e1 mi to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Podle m\u011b ji na sob\u011b nem\u011bl roky, alespo\u0148 jsem ho v n\u00ed dlouho nevid\u011bl, a p\u0159esto je nas\u00e1t\u00e1 jeho v\u016fn\u00ed.<\/div>\n
„Manifique!“ Zvol\u00e1 a zasm\u011bje se. A\u0165 si tenhle samozvan\u00fd m\u00f3dn\u00ed kritik \u0159\u00edk\u00e1, co chce. Mo\u017en\u00e1 vypad\u00e1m neobvykle, ale c\u00edt\u00edm se pohodln\u011b a to je pro m\u011b moment\u00e1ln\u011b nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed. Se vzty\u010denou hlavou kolem n\u011bj projdu, zavol\u00e1m na Absiho a zam\u00ed\u0159\u00edm do p\u0159eds\u00edn\u011b. Akor\u00e1t si obouv\u00e1m boty, kdy\u017e zaslechnu, jak m\u011b Tom peskuje, \u017ee bych na n\u011bj mohl laskav\u011b po\u010dkat.<\/div>\n
<\/p>\n

TOM<\/strong><\/div>\n

\n

„Bille?“ Oslov\u00edm ho a pohlad\u00edm ho dlan\u00ed po tv\u00e1\u0159i. Pomalu se na m\u011b oto\u010d\u00ed, ospale zam\u017eour\u00e1 a slab\u011b se pousm\u011bje. \u0158\u00edkal jsem to. Jasn\u011b, \u017ee vytuhl. Je\u0161t\u011b asi p\u0159ed dvaceti minutama d\u011blali s Absinthem \u0161\u00edlenej krav\u00e1l, \u017ee jsem se jen hrozil, kdy sem na n\u00e1s n\u011bkdo vl\u00edtne. Pes \u0161t\u011bkal jak pominutej a Bill se u toho \u0159ehtal jak smysl\u016f zbavenej. Zni\u010dehonic ale zavl\u00e1dlo ticho, kter\u00fd mi po chvilce p\u0159i\u0161lo podez\u0159el\u00fd, tak jsem je rad\u0161i vyrazil zkontrolovat, zda nejsou n\u011bjak\u00fd ztr\u00e1ty na \u017eivotech. M\u00edsto zdevastovan\u00fdho ob\u00fdv\u00e1ku nebo mrtvol jsem na\u0161el ty dva, jak chrn\u00ed. Absinth se uvelebil pod televiz\u00ed a br\u00e1\u0161ka se sto\u010dil do klub\u00ed\u010dka na seda\u010dce.<\/p><\/div>\n

„B\u011b\u017e si lehnout do lo\u017enice.“ \u0158eknu \u0161eptem, kdy\u017e si vedle n\u011bj kleknu a znovu ho pohlad\u00edm. Bill n\u011bco nesrozumiteln\u011b zamuml\u00e1, p\u0159isune se v\u00edc ke kraji a pov\u011bs\u00ed se mi kolem krku. Aha, tak\u017ee bez Toma se nikam nejde. A to jsem si \u0159\u00edkal, \u017ee bych mohl je\u0161t\u011b n\u011bco stihnout. Nejsp\u00ed\u0161 se to odkl\u00e1d\u00e1 na z\u00edt\u0159ek. Navzdory tomu peroxidu a strni\u0161ti na tv\u00e1\u0159i mus\u00edm uznat, \u017ee je roztomilej. Ne\u017e jsem se odhodlal ho nelidsky vzbudit, dlouh\u00e9 minuty jsem nad n\u00edm jen tak st\u00e1l a sledoval, jak spokojen\u011b d\u0159\u00edme zachumlanej do moj\u00ed obrovsk\u00fd mikiny, kter\u00fd se dneska zmocnil. Tu\u0161\u00edm, \u017ee jsem o ni nadobro p\u0159i\u0161el, proto\u017ee Bill v n\u00ed l\u00edtal nejen venku, ale odm\u00edtl si ji sundat, i kdy\u017e jsme byli doma, kde podle m\u011b je hic na padnut\u00ed. Asi m\u011bl chud\u00e1\u010dek strach, \u017ee bych mu ji sebral. Toho a\u0165 se neboj\u00ed, klidn\u011b mu ji nech\u00e1m, a\u010dkoli byla moje nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed. Kdysi jsem j\u00ed nosil skoro po\u0159\u00e1d, proto\u017ee jsem byl p\u0159esv\u011bd\u010denej o tom, \u017ee mi b\u00edl\u00e1 barva hrozn\u011b sekne, ale u\u017e roky jen tak visela ve sk\u0159\u00edni.<\/p>\n

„Billchen.“ Za\u0161ept\u00e1m a tro\u0161ku j\u00edm zat\u0159esu, kdy\u017e si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee znovu usnul. Nespokojen\u011b zamru\u010d\u00ed a v\u00edc se ke mn\u011b p\u0159itiskne. To po mn\u011b v\u00e1\u017en\u011b chce, abych se s n\u00edm tahal? Ono mi asi ale nic jin\u00fdho nezb\u00fdv\u00e1. Leda\u017ee bych ho tady nechal do r\u00e1na, \u010d\u00edm\u017e bych riskoval, \u017ee po probuzen\u00ed bude protivn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e leckter\u00e1 \u017eensk\u00e1 ve sv\u00fd dny. Na to se m\u00e1m moc r\u00e1d. Tak\u017ee si nakonec jen ti\u0161e povzdechnu, ne\u017e Billa zvednu do n\u00e1ru\u010de a zam\u00ed\u0159\u00edm si s n\u00edm do lo\u017enice. M\u00e1 sice asi pades\u00e1t kilo i s postel\u00ed, ale pronese se. Nahlas to \u0159\u00edkat nebudu, proto\u017ee by zase vy\u0161iloval s dietama a to u\u017e by z n\u011bj nezbylo v\u016fbec nic. Budu na n\u011bho muset dohl\u00eddnout, aby po\u0159\u00e1dn\u011b jedl, proto\u017ee hrozn\u011b pohubl. Hlavn\u011b v obli\u010deji to jde vid\u011bt.<\/div>\n

„Spi.“ \u0158eknu ti\u0161e, kdy\u017e ho p\u0159ikryju, on se zavrt\u00ed a nadzvedne hlavu. Jakmile zjist\u00ed, \u017ee jsem po\u0159\u00e1d u n\u011bj, polo\u017e\u00ed ji zp\u011bt na pol\u0161t\u00e1\u0159 a zav\u0159e o\u010di. M\u00e1m dojem, \u017ee br\u00e1\u0161ka toho v posledn\u00edch t\u00fddnech a snad i m\u011bs\u00edc\u00edch moc nenaspal. P\u0159ijde mi, \u017ee je po\u0159\u00e1d unavenej. Snad jen, kdy\u017e se probud\u00ed u m\u011b, vypad\u00e1 odpo\u010dat\u011b. Mo\u017en\u00e1 si to v\u0161ak jen nalh\u00e1v\u00e1m, proto\u017ee chci v\u011b\u0159it tomu, \u017ee mu nikde nen\u00ed tak dob\u0159e jako se mnou.<\/div>\n
„A ty mazej dol\u016f.“ P\u0159ik\u00e1\u017eu Absimu, jen\u017e vyu\u017eil moj\u00ed chvilkov\u00fd nepozornosti a zabral si pro sebe druhou stranu postele. To zrovna! Ti\u0161e nad\u00e1v\u00e1m, abych br\u00e1\u0161ku neprobudil, a sna\u017e\u00edm se to chlupat\u00fd stvo\u0159en\u00ed sundat dol\u016f. Sice m\u011b to stoj\u00ed hodn\u011b sil a je mi v\u011bnov\u00e1n ten nejvy\u010d\u00edtav\u011bj\u0161\u00ed pohled, co jsem kdy spat\u0159il, ale zada\u0159\u00ed se. Absinth ura\u017een\u011b odkr\u00e1\u010d\u00ed a \u0159ekl bych, \u017ee to u n\u011bj budu m\u00edt chvilku schovan\u00fd. A\u0165 se c\u00edt\u00ed dot\u010den\u011b, jak chce. M\u00edsto vedle Billa je prost\u011b moje a te\u010dka.<\/p>\n

autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay „Tak pov\u00eddej,“ vyb\u00eddnu Toma, kter\u00e9ho o\u010dividn\u011b opustila i ta tro\u0161ka odvahy, co mu zb\u00fdvala v t\u011ble. Jen tu sed\u00ed jako za\u0159ezan\u00fd, kouk\u00e1 na m\u011b a p\u0159esto\u017ee se n\u011bkolikr\u00e1t nadechoval, nevypadlo z n\u011bj ani \u0148. „Tak p\u0159edn\u011b, ta tvoje ruka.“ Promluv\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[342],"tags":[],"class_list":["post-3243","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-me-myself-and-romeo"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3243","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3243"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3243\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3243"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3243"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3243"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}