{"id":3255,"date":"2015-03-11T15:00:00","date_gmt":"2015-03-11T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3244"},"modified":"2015-03-11T15:00:00","modified_gmt":"2015-03-11T14:00:00","slug":"me-myself-and-romeo-68","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/03\/11\/me-myself-and-romeo-68\/","title":{"rendered":"Me, Myself and Romeo 68."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Pane Kaulitzi, nesu v\u00e1m… Stalo se n\u011bco?“<\/div>\n
„Ne,“ zavrt\u00edm hlavou a pap\u00edr, kter\u00fd jsem m\u011bl dote\u010f rozlo\u017een\u00fd p\u0159ed sebou, p\u0159ehnu nap\u016fl. Marion stoj\u00ed mezi dve\u0159mi s \u0161\u00e1lkem v ruce a civ\u00ed na m\u011b div ne s pusou doko\u0159\u00e1n. Trv\u00e1, ne\u017e se probere a napadne ji k\u00e1vu polo\u017eit na st\u016fl. \u010cek\u00e1m, \u017ee si hned p\u016fjde po sv\u00fdch, ale p\u0159epo\u010d\u00edtal jsem se. Stoj\u00ed nade mnou a soucitn\u011b si m\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed.<\/div>\n
„Vy jste v noci zase nespal.“ Jej\u00ed v\u011bta zn\u00ed jako v\u00fd\u010ditka, \u010d\u00edm\u017e m\u011b popud\u00ed a v prvn\u00ed chv\u00edli jsem p\u0159ipraven\u00fd hned ji usadit, ale…<\/div>\n
„\u0160el jsem sp\u00e1t a\u017e k r\u00e1nu.“ \u0158eknu p\u0159ekvapiv\u011b klidn\u011b a promnu si o\u010di. Vlastn\u011b ani po\u0159\u00e1dn\u011b nev\u00edm, jak k tomu do\u0161lo. Pamatuji si jen, \u017ee jsem sed\u011bl na pohovce, p\u0159ed sebou sklenku v\u00edna a prob\u00edral jsem se star\u00fdmi fotkami m\u011b a Toma. Asi jsem se do vzpom\u00ednek musel opravdu pono\u0159it. Proto\u017ee kdy\u017e jsem se pod\u00edval na hodiny, zd\u011bsil jsem se. Bylo p\u016fl t\u0159et\u00ed r\u00e1no.<\/div>\n
„Tak j\u00e1 v\u0161em \u0159eknu, \u017ee tady u\u017e nejste.“ Rozhodne za m\u011b a usm\u011bje se. \u00dasm\u011bv j\u00ed vr\u00e1t\u00edm, proto\u017ee naprosto p\u0159esn\u011b odhadla, o co jsem se ji chystal po\u017e\u00e1dat. Stejn\u011b za mnou skoro v\u0161ichni chod\u00ed s naprost\u00fdmi mali\u010dkostmi, kter\u00e9 by mohli vy\u0159e\u0161it sami. Kdyby ov\u0161em nebyli l\u00edn\u00ed a zamysleli se.<\/div>\n
„D\u00edky,“ v\u011bnuji j\u00ed je\u0161t\u011b jeden \u00fasm\u011bv a chyst\u00e1m se ji propustit. Kdy\u017e vtom si v\u0161ak v\u0161imnu stohu pap\u00edr\u016f na stole.
„Marion, ty pap\u00edry jsou ke skartaci.“ Prstem poklepu na hrom\u00e1dku. M\u00e1 asistentka se tedy ode dve\u0159\u00ed vr\u00e1t\u00ed ke mn\u011b a popadne pap\u00edry do n\u00e1ru\u010de. U\u017e je skoro jednou nohou venku z kancel\u00e1\u0159e, kdy\u017e ji op\u011bt zastav\u00edm. Pomalu se zvednu od stolu a zam\u00ed\u0159\u00edm k n\u00ed. Jedn\u00edm prstem nadzvednu zhruba polovinu \u0161tosu pap\u00edr\u016f a do mezery zasunu je\u0161t\u011b jeden list.<\/div>\n
„Jak jsem \u0159\u00edkal, Marion, jsou ur\u010den\u00e9 ke skartaci. V\u0161echny bez v\u00fdjimky. Rozum\u00edme si?“ Up\u0159en\u011b se na ni zad\u00edv\u00e1m, abych pochopila, \u017ee to mysl\u00edm smrteln\u011b v\u00e1\u017en\u011b a \u017ee za neuposlechnut\u00ed by ji \u010dekal postih. Okam\u017eik na m\u011b hled\u00ed s otazn\u00edky v o\u010d\u00edch, nakonec v\u0161ak p\u0159ik\u00fdvne a opust\u00ed m\u00edstnost.<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\n

TOM<\/strong><\/div>\n
\n

„Tak sakra, zvedni to.“ Zamuml\u00e1m a tipnu dal\u0161\u00ed cigaretu. Za dobu, co se pokou\u0161\u00edm dovolat Billovi, jsem vykou\u0159il u\u017e minim\u00e1ln\u011b p\u016flku krabi\u010dky. To bych r\u00e1d v\u011bd\u011bl, kde v\u011bz\u00ed. Jasn\u011b jsem mu \u0159ekl, \u017ee tu m\u00e1 b\u00fdt ve dv\u011b. Je skoro \u010dtvrt na \u010dty\u0159i a on nikde. A \u017ee mi nebere mobil, mi moc na klidu nep\u0159id\u00e1v\u00e1. B\u00e1l jsem se o n\u011bj v\u017edycky, ale ode dne, kdy jsem ho vid\u011bl s tou ort\u00e9zou, m\u016fj strach vzrostl. A\u010dkoli, ono to asi nebude od toho dne, ale celkov\u011b od m\u00fdho n\u00e1vratu z l\u00e9\u010debny se o n\u011bj boj\u00edm mnohem v\u00edc ne\u017e d\u0159\u00edv.<\/p><\/div>\n

„Do hajzlu!“ Zakleju a m\u00e1m chu\u0165 mobilem t\u0159\u00edsknout o zem. Moje \u00famysly v\u0161ak zhat\u00ed hlas, kterej se mi ozve za z\u00e1dy.<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d nic?“ Zept\u00e1 se Pat a postav\u00ed se vedle m\u011b. M\u00edsto odpov\u011bdi jen zavrt\u00edm hlavou a zad\u00edv\u00e1m se p\u0159ed sebe. Kdyby tak v\u011bd\u011bl, co v\u0161echno se mi hon\u00ed hlavou.<\/div>\n
„T\u0159eba mu do toho n\u011bco p\u0159i\u0161lo, Tome, v\u0161ak v\u00ed\u0161…“<\/div>\n
„Ale to neomlouv\u00e1 to, \u017ee mi nezved\u00e1 mobil.“ Vy\u0161t\u011bknu a ud\u011bl\u00e1m n\u011bkolik krok\u016f kup\u0159edu. V\u017edycky mi na to, kdy\u017e jsem byl ve stresu, pom\u00e1halo chodit. Kdykoli jsem byl na turn\u00e9 nerv\u00f3zn\u00ed, chodil jsem z jednoho rohu m\u00edstnosti do druh\u00fdho. Sice jsem mohl p\u016fsobit jako cvok, co\u017e ur\u010dit\u011b p\u016fsob\u00edm i te\u010f, ale hlavn\u00ed bylo, \u017ee se mi aspo\u0148 tro\u0161ku poda\u0159ilo nervozitu odbourat. Jen\u017ee moment\u00e1ln\u011b to jaksi nefunguje. Nebo mo\u017en\u00e1 pochoduju ve \u0161patn\u00fdm rytmu, co j\u00e1 v\u00edm. Zkr\u00e1tka je mi to te\u010f naprosto k ni\u010demu.<\/div>\n
„Je v pohod\u011b.“ Pat se na m\u011b povzbudiv\u011b usm\u011bje. Spr\u00e1vn\u011b odtu\u0161il, \u017ee m\u00e1m o Billa strach a v hlav\u011b se mi st\u0159\u00eddaj\u00ed hororov\u00fd obr\u00e1zky toho, co se mu mohlo st\u00e1t.<\/div>\n
„V\u0161ak s\u00e1m v\u00ed\u0161, \u017ee Bill byl v tomhle sm\u011bru v\u017edycky trochu…“<\/div>\n
„Nezodpov\u011bdnej?“ Dopln\u00edm jeho v\u011btu. To teda byl a to je moje posledn\u00ed \u00fat\u011bcha. Bill prost\u011b zapomn\u011bl na \u010das a i na to, aby zavolal, \u017ee se zdr\u017e\u00ed.<\/p>\n

„A co m\u00e1m \u0159\u00edct jim?“ Zoufalej\u0161\u00ed u\u017e fakt b\u00fdt nem\u016f\u017eu. Nejen\u017ee nev\u00edm, kde m\u00e1m bratra, ale taky mus\u00edm nastoupit p\u0159ed svoje sv\u011b\u0159ence a sd\u011blit jim, \u017ee Bill z\u0159ejm\u011b nep\u0159ijde. Hlavn\u011b Tara bude zklaman\u00e1, proto\u017ee se na n\u011bho \u0161\u00edlen\u011b t\u011b\u0161ila a h\u00e1d\u00e1m, \u017ee v noci skoro nad\u0161en\u00edm nespala. A te\u010f bude m\u00edt po radosti. Setk\u00e1n\u00ed s idolem se odkl\u00e1d\u00e1 na dobu neur\u010ditou.<\/div>\n

„N\u011bco vymysl\u00edme. Hlavn\u011b zjisti, kde je.“ Pat m\u011b popl\u00e1c\u00e1 po rameni a zapluje zp\u011bt do studia. Jemu se to \u0159ekne. N\u011bco. Ale co? Sice jsem ze za\u010d\u00e1tku m\u011bl strach ze setk\u00e1n\u00ed Billa s d\u011bckama, ale kdy\u017e jsem vid\u011bl tu radost v jejich o\u010d\u00edch, kdy\u017e jsem jim skoro a\u017e slavnostn\u011b oznamoval, \u017ee si dvoj\u010de najde \u010das a p\u0159ijde si je poslechnout, za\u010dal jsem se t\u011b\u0161it i j\u00e1 s\u00e1m. Te\u010f se kv\u016fli nim c\u00edt\u00edm hrozn\u011b. A p\u0159edev\u0161\u00edm um\u00edr\u00e1m strachy. S\u017e\u00edr\u00e1 cel\u00fd moje nitro, ovl\u00e1d\u00e1 ka\u017edou bu\u0148ku m\u00fdho t\u011bla. Z krabi\u010dky vylov\u00edm dal\u0161\u00ed cigaretu a zap\u00e1l\u00edm si ji. Zavol\u00e1m mu znovu a pak znovu. Pravd\u011bpodobn\u011b to bude naprosto zbyte\u010dn\u00fd, ale t\u0159eba…<\/p>\n

Akor\u00e1t kdy\u017e sah\u00e1m po mobilu, spat\u0159\u00edm p\u0159ibli\u017euj\u00edc\u00ed se auto, kter\u00fd zaparkuje vedle m\u011b a o p\u00e1r vte\u0159in pozd\u011bji z n\u011bj vysko\u010d\u00ed m\u016fj bratr. Teda sp\u00ed\u0161 n\u011bkdo, kdo vypad\u00e1 jako m\u016fj bratr.<\/div>\n

„Ahoj Tomi!“ Zazub\u00ed se na m\u011b t\u00edm sv\u00fdm alig\u00e1torsk\u00fdm \u00fasm\u011bvem. V d\u016fsledku na\u0161tv\u00e1n\u00ed i \u0161oku p\u0159i pohledu na n\u011bj, z\u016fstanu jen st\u00e1t s pusou doko\u0159\u00e1n. M\u011b budou snad omejvat!<\/div>\n
„Co to je?“ Vym\u00e1\u010dknu ze sebe a n\u011bkolikr\u00e1t ho kolem dokola obejdu. To se mi snad zd\u00e1! Ale ne, nezd\u00e1, Tome. Vid\u00ed\u0161 sakra dob\u0159e.<\/div>\n
„L\u00edb\u00ed? \u0158ekl jsem si, \u017ee je \u010das na zm\u011bnu.“ Pohod\u00ed hlavou a zasm\u011bje se.<\/div>\n
„Ty si ze m\u011b d\u011bl\u00e1\u0161 srandu! V\u00ed\u0161 v\u016fbec, kolik je hodin?“ Zept\u00e1m se na\u0161tvan\u011b a zahod\u00edm na zem nedokou\u0159enou cigaretu, na kterou n\u011bkolikr\u00e1t vzteky dupnu. J\u00e1 tu trnu hr\u016fzou, jestli se mu n\u011bco nestalo a on si sed\u00ed u kade\u0159n\u00edka! „Ty se\u0161 tak nezodpov\u011bdnej, Bille.“ Prsknu a zalo\u017e\u00edm si ruce na prsou. Jen Bill je schopnej nedat v\u011bd\u011bt, kde je, a vyd\u011bsit t\u00edm ostatn\u00ed, zat\u00edmco se s kl\u00eddkem v\u011bnuje vylep\u0161ov\u00e1n\u00ed sv\u00fdho zevn\u011bj\u0161ku. Ov\u0161em tohle p\u0159ehnal. Nikdy, ani v t\u011bch nejodv\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00edch p\u0159edstav\u00e1ch, by m\u011b nenapadlo, \u017ee by provedl tohle. On si sice Hagen d\u011blal kdysi srandu, \u017ee to nebude dlouho trvat a Bill skon\u010d\u00ed s peroxidem na palici, ale kdo mohl v\u011bd\u011bt, \u017ee to tak fakt dopadne. Te\u010f tu naproti m\u011b stoj\u00ed a m\u00edsto havran\u00edch vlas\u016f, na kter\u00fd jsem byl l\u00e9ta zvyklej, m\u00e1 na hlav\u011b skoro a\u017e b\u00edlou k\u0161tici.<\/p>\n

„Tak kde je m\u00e1\u0161?“ Naprosto p\u0159ejde mou posledn\u00ed v\u011btu a povyt\u00e1hne si kalhoty, kter\u00fd na jeho t\u011ble stejn\u011b dr\u017e\u00ed jen d\u00edky p\u00e1sku.<\/div>\n

„Bille.“ Jeho jm\u00e9no vyslov\u00edm nahlas a z\u0159eteln\u011b a \u010dek\u00e1m, a\u017e se laskav\u011b p\u0159estane p\u0159ehrabovat v ta\u0161ce. Kdy\u017e to kone\u010dn\u011b ud\u011bl\u00e1 a jeho pozornost se zam\u011b\u0159\u00ed na mou osobu, pokus\u00edm se mu co nejklidn\u011bji sd\u011blit, jakej jsem m\u011bl o n\u011bj strach a jak\u00fd v\u011bci m\u011b napadaly, kdy\u017e se mi neoz\u00fdval.<\/div>\n
„Byli jsme domluveni na druhou a pod\u00edvej, kolik je.“ Str\u010d\u00edm mu p\u0159ed obli\u010dej ruku, aby vid\u011bl, jak velk\u00fd zpo\u017ed\u011bn\u00ed m\u00e1. Nep\u0159est\u00e1v\u00e1m se u toho mra\u010dit, opravdu se na n\u011bho zlob\u00edm a do toho ty jeho vlasy. To jednomu na n\u00e1lad\u011b nep\u0159id\u00e1.<\/div>\n
„Promi\u0148,“ \u0159ekne a odtrhne zrak od hodinek. Asi u\u017e si kone\u010dn\u011b v t\u00fd svoj\u00ed kr\u00e1sn\u00fd hlavince p\u0159epo\u010d\u00edtal, o kolik se opozdil. Kdy\u017e v\u0161ak vid\u00ed, \u017ee to se mnou ani nehnulo, zkus\u00ed to jinak. Ud\u011bl\u00e1 mali\u010dk\u00fd kr\u016f\u010dek ke mn\u011b a pohlad\u00ed m\u011b po pa\u017ei. Ani to ale nezabere, a proto se pravd\u011bpodobn\u011b diva uch\u00fdl\u00ed k tomu posledn\u00edmu, co zb\u00fdv\u00e1. Pov\u011bs\u00ed se mi kolem krku a op\u0159e si bradu o moje rameno.<\/div>\n
„Opravdu m\u011b to mrz\u00ed,“ za\u0161ept\u00e1 a zes\u00edl\u00ed objet\u00ed kolem moj\u00ed \u0161\u00edje. Nejprve jen stoj\u00edm, proto\u017ee mu chci uk\u00e1zat, \u017ee to nebude m\u00edt tak snadn\u00fd jako d\u0159\u00edv, kdy jsem mu odpustil prakticky okam\u017eit\u011b, ale \u017ee se bude muset sna\u017eit i on, aby n\u00e1\u0161 vztah fungoval. „Nezlob se na m\u011b,“ zak\u0148u\u010d\u00ed a zabo\u0159\u00ed mi obli\u010dej do krku. A to u\u017e v\u00e1\u017en\u011b nevydr\u017e\u00edm, p\u0159ece jen nejsem z kamene. Vyt\u00e1hnu ruce z kapes, obejmu ho kolem pasu a pevn\u011b ho k sob\u011b p\u0159itisknu. Sice jsem m\u011bl sto chut\u00ed ho za\u0161krtit, kdy\u017e vysko\u010dil z auta s pusou od ucha k uchu, ale na druhou stranu se mi stra\u0161n\u011b ulevilo, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku, cel\u00fd a zdrav\u00fd a nic se mu nep\u0159ihodilo. Kdyby se Billovi nedejbo\u017ee n\u011bco stalo, zabilo by m\u011b to. Vzd\u00e1m se \u010dehokoli na sv\u011bt\u011b, beze v\u0161eho si dovedu p\u0159edstavit sv\u016fj \u017eivot. Jen ne bez Billa. Je t\u00edm nejcenn\u011bj\u0161\u00edm, co m\u00e1m. Kdybych ho m\u011bl znovu ztratit, tak snad ani rad\u0161i nechci \u017e\u00edt.<\/p>\n

„Ale sl\u00edb\u00ed\u0161 mi jednu v\u011bc,“ prolom\u00edm po p\u00e1r minut\u00e1ch ticho, kter\u00e9 naru\u0161oval jen n\u00e1\u0161 dech, a odt\u00e1hnu se od n\u011bho. Bill na\u0161pul\u00ed pusu a j\u00e1 zauva\u017euji, jestli je to proto, \u017ee jsem p\u0159eru\u0161il objet\u00ed nebo kv\u016fli tomu, \u017ee po n\u011bm po\u017eaduji n\u011bjakej slib. Mo\u017en\u00e1 ho \u0161tve oboj\u00ed. Nadechnu se, abych mu \u0159ekl, co po n\u011bm bude po\u017eadov\u00e1no, ale n\u011bkdo je krapet rychlej\u0161\u00ed.<\/div>\n

„P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee ti v\u017edycky d\u00e1m v\u011bd\u011bt, kdy\u017e se n\u011bkde zdr\u017e\u00edm.“ Vychrl\u00ed na m\u011b br\u00e1\u0161ka, n\u011bkolikr\u00e1t p\u0159ik\u00fdvne, jako\u017ee to mysl\u00ed smrteln\u011b v\u00e1\u017en\u011b, a zvedne do vzduchu dva prsty.<\/div>\n
„Jednou z tebe budu m\u00edt smrt.“ Dod\u00e1m u\u017e mnohem sm\u00ed\u0159liv\u011bj\u0161\u00edm t\u00f3nem a nech\u00e1m se znovu obejmout. Co mi vlastn\u011b sch\u00e1z\u00ed ke \u0161t\u011bst\u00ed? Te\u010f, kdy\u017e je Bill zp\u00e1tky v m\u00fdm \u017eivot\u011b, mi vlastn\u011b nechyb\u00ed nic. N\u011bco p\u0159ece, Tome. V hlav\u011b usly\u0161\u00edm zase ten dot\u011brnej hl\u00e1sek, co mi p\u0159ipomene, \u017ee mi Bill „dlu\u017e\u00ed“ ta dv\u011b sl\u016fvka. V\u0161ak on mi je jednou \u0159ekne. A\u017e bude p\u0159ipravenej, do\u010dk\u00e1m se jich.<\/p>\n

„No, tys n\u00e1m dal!“ Jak j\u00e1 tak br\u00e1\u0161ka sebou popla\u0161en\u011b trhneme a Bill se nav\u00edc i tro\u0161ku zamra\u010d\u00ed. Naru\u0161itelem t\u00fd kr\u00e1sn\u00fd chvilky nen\u00ed nikdo jinej ne\u017e Pat. Z jeho v\u00fdrazu se sna\u017e\u00edm vy\u010d\u00edst, jestli mu nep\u0159ipad\u00e1 divn\u00fd, \u017ee n\u00e1s p\u0159istihl ml\u010dky a ve vz\u00e1jemn\u00fdm objet\u00ed. Z\u00e1hy se u\u0161kl\u00edbnu. Co by mu vlastn\u011b mohlo p\u0159ipadat zvl\u00e1\u0161tn\u00ed na obj\u00edmaj\u00edc\u00edch se bratrech. Odjak\u017eiva jsme k sob\u011b m\u011bli bl\u00edzko, tak\u017ee se nad t\u00edm podle m\u011b ani nepozastavil. „R\u00e1d t\u011b vid\u00edm, Bille.“ Usm\u011bje se na n\u011bho a j\u00e1 nech\u00e1pu, jak je mo\u017en\u00fd, \u017ee se netv\u00e1\u0159\u00ed ani trochu \u0161okovan\u011b. Copak jsem jedinej, koho jeho novej \u00fa\u010des vyvedl z m\u00edry?<\/div>\n

„J\u00e1 tebe taky,“ \u0159ekne dvoj\u010de, lehce zvedne koutky a vykro\u010d\u00ed vp\u0159ed. N\u011bkolik sekund nato v\u0161ak ud\u011bl\u00e1 p\u00e1r krok\u016f vzad. Pat\u016fv z\u00e1m\u011br ho na uv\u00edtanou obejmout nevyjde, Bill se nenech\u00e1. M\u00edsto toho k n\u011bmu nat\u00e1hne ruku a \u010dek\u00e1, a\u017e ji n\u00e1\u0161 b\u00fdval\u00fd producent stiskne. Ne\u017e ji Pat s m\u00edrn\u00fdmi rozpaky sev\u0159e ve svoj\u00ed dlani, pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b, jako by snad cht\u011bl poradit nebo co. Nen\u00ed jedinej, koho zasko\u010dilo, \u017ee br\u00e1cha ucukl. Taky jsem po\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee se od n\u011bho nech\u00e1 aspo\u0148 na okam\u017eik stisknout v n\u00e1ru\u010d\u00ed. V\u017edy\u0165 jsme byli skoro jako rodina. Bill n\u00e1s v\u0161ak oba p\u0159ekvapil.<\/p>\n

„Tak jdeme za nimi?“ Tento dotaz je ur\u010den sp\u00ed\u0161 mn\u011b, proto\u017ee jsem to j\u00e1, na koho se Bill d\u00edv\u00e1. Poo\u010dku kouknu na Pata, kterej zavrt\u00ed hlavou. Tak\u017ee jim je\u0161t\u011b nic ne\u0159ekl a \u010dekal na m\u011b. Tak aspo\u0148 nebudeme vypadat jak idioti, kdy\u017e se tam objev\u00edme s touhle vz\u00e1cnou n\u00e1v\u0161t\u011bvou jen p\u00e1r minut pot\u00e9, co jsme jim s politov\u00e1n\u00edm sd\u011blili, \u017ee nep\u0159ijde. P\u0159izn\u00e1m se, \u017ee m\u00e1m op\u011bt tro\u0161ku obavy, jak to prob\u011bhne. Sice jsem si \u0159\u00edkal, \u017ee to bude v pohod\u011b, ale Bill\u016fv chladnej p\u0159\u00edstup k Patovi m\u011b rozhodil. Jako by spolu nic nepro\u017eili, jako by to pro n\u011bj byl jen jeden \u010dlov\u011bk z toho kvanta, co s n\u00e1mi kdy spolupracovali.<\/div>\n

\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Co to mele\u0161?“ Bill mi zezadu vlep\u00ed pohlavek a v\u0161ichni kolem se za\u010dnou jako na povel chechtat.<\/p><\/div>\n

„Melu?“ Ohrad\u00edm se a ne\u017e se op\u0159u, zalo\u017e\u00edm si ruce na hrudi.<\/div>\n
„Jo, vykl\u00e1d\u00e1\u0161 tady l\u017ei. P\u0159itom jedin\u00fd, kdo se nepodepsal, jsi byl ty, Tome, a je\u0161t\u011b jsi mi ty karty podsunoval, jako\u017ee jsou podepsan\u00e9.“ Bill proto\u010d\u00ed o\u010dima a u\u0161kl\u00edbne se. Jako bych to ne\u010dekal! Kdy\u017e jsme ve\u0161li do m\u00edstnosti, v\u0161ichni na n\u011bho z\u016fstali civ\u011bt jako na n\u011bjak\u00fd zjeven\u00ed. Co\u017e zase on na jednu stranu je a mo\u017en\u00e1 je zarazila taky ta sat\u00e9nov\u00e1 ko\u0161ile s ma\u0161l\u00ed z jeho soukrom\u00fd sb\u00edrky h\u00e1bit\u016f. Ticho v\u0161ak dlouho nevydr\u017eelo a na br\u00e1\u0161ku sm\u011b\u0159oval jeden dotaz za druh\u00fdm. Po\u0159\u00e1d jsem \u010dekal, kdy ho to za\u010dne otravovat, ale nic. V\u0161echny je s \u00fasm\u011bvem a trp\u011bliv\u011b zodpov\u011bd\u011bl. Pak si poslechl p\u00e1r p\u00edsni\u010dek, ke kter\u00fdm samoz\u0159ejm\u011b musel \u0159\u00edct n\u011bjakej koment\u00e1\u0159, jinak by mu d\u011bcka nedaly pokoj. N\u011bjak\u00fdm z\u00e1hadn\u00fdm zp\u016fsobem jsme se dostali k na\u0161\u00ed vlastn\u00ed kari\u00e9\u0159e a samoz\u0159ejm\u011b k p\u0159\u00edhod\u00e1m z nat\u00e1\u010den\u00ed alb, zkou\u0161ek a turn\u00e9. A nebyl by to Bill, kdyby prost\u011b nevyt\u00e1hl tuhle historku. Vzpom\u00edn\u00e1m si, \u017ee to \u0159e\u0161il je\u0161t\u011b p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f potom a v\u017edycky pak nad\u00e1val Georgovi.<\/div>\n
„Ha a tvoje jm\u00e9no tam bylo, co?“ Str\u010d\u00edm do n\u011bj a vz\u00e1p\u011bt\u00ed mi jeho p\u011bst p\u0159istane na rameni.<\/div>\n
„Kdo musel pak jednu po druh\u00fd kontrolovat, hm? Ty, Billchen.“ Dloubnu do n\u011bj prstem a vyslou\u017e\u00edm si dal\u0161\u00ed r\u00e1nu. V\u017edycky mi p\u0159ipadal hrozn\u011b vtipnej, kdy\u017e se vztekal. Jak na m\u011b vykulil o\u010di, na to jsem se samoz\u0159ejm\u011b hned za\u010dal sm\u00e1t nebo ho napodobovat a poka\u017ed\u00fd jsem jich p\u00e1r schytal. Mus\u00edm ale podotknout, \u017ee to vlastn\u011b ani nebolelo, proto\u017ee Bill m\u011b nikdy nebouchl po\u0159\u00e1dn\u011b, sp\u00ed\u0161 to bylo takov\u00fd \u0161k\u00e1dlen\u00ed mezi n\u00e1mi. Stejn\u011b jako te\u010f.<\/p>\n

„Ale tvou vinou, proto\u017ee jsi mi tu hrom\u00e1dku podstr\u010dil, jako \u017ee je podepsan\u00e1 a…“<\/div>\n

„A proto jsi tam nenapsal svoje jm\u00e9no. To zn\u00ed logicky, no.“ Se sm\u00edchem mu zatlesk\u00e1m, jak kr\u00e1sn\u011b n\u00e1m to vysv\u011btlil, a uhnu p\u0159ed dal\u0161\u00edm pohlavkem.<\/div>\n
„Ne, proto\u017ee jsi tam pak za\u010dal s t\u011bmi hrom\u00e1dkami v\u0161emo\u017en\u011b \u0161achovat.“ M\u00e9 druh\u00e9 j\u00e1 gesty podpo\u0159\u00ed l\u00ed\u010den\u00ed jedn\u00e9 z na\u0161ich h\u00e1dek a j\u00e1 m\u00e1m co d\u011blat, abych se neza\u010dal \u0159ehtat taky. Obzvl\u00e1\u0161\u0165 v moment\u011b, kdy rozhod\u00ed rukama. „Cel\u00e9 jsi to p\u0159eh\u00e1zel a nikdo pak po\u0159\u00e1dn\u011b nev\u011bd\u011bl, co podepsal a co ne. Tak\u017ee j\u00e1 jsem…“<\/div>\n
„Jen\u017ee ty karty v\u016fbec nebyly pro tebe, tak\u017ee jsi na n\u011b nem\u011bl co sahat. Bordel jsi mi v tom za\u010dal d\u011blat ty. Kdybys je nechal le\u017eet tak…“<\/div>\n
„…je jednu po druh\u00e9 musel zkontrolovat, a kdy\u017e jsem ti to vytkl, ten idiot Hagen se p\u0159idal na tvou stranu. Typick\u00e9. Celou dobu byl zticha, a kdy\u017e do\u0161lo na h\u00e1dku, p\u0159iklonil se na stranu toho siln\u011bj\u0161\u00edho.“ Bill s naprost\u00fdm klidem do\u0159ekne v\u011btu, kterou zapo\u010dal, jako bych mu v\u016fbec nevstoupil do \u0159e\u010di a nesna\u017eil se ho p\u0159ek\u0159i\u010det.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Hodinu jsem t\u011b hledal.“ Prskne Bill p\u0159es rameno a z v\u00fd\u0161ky dosedne na seda\u010dku, kter\u00e1 se pod n\u00edm m\u00edrn\u011b zhoupne. \u010cekal jsem, \u017ee mi to p\u0159edhod\u00ed. Prost\u011b jsem pot\u0159eboval chvilku na vzduch a stejn\u011b v\u0161ichni byli natolik zaujati osobou dvoj\u010dete, \u017ee m\u011b vlastn\u011b ke konverzaci ani nepot\u0159ebovali. Byl jsem p\u0159esv\u011bd\u010denej, \u017ee si ani nev\u0161imnou, \u017ee jsem se vypa\u0159il. P\u0159esto se na\u0161el n\u011bkdo, komu sch\u00e1zel.<\/p><\/div>\n

„Co se d\u011bje, Tome?“ Zazn\u00ed ot\u00e1zka, kterou jsem \u010dekal u\u017e od chv\u00edle, co jsme nasedli do auta. Jen\u017ee nep\u0159i\u0161la, Bill si je ponechal na pozd\u011bji. M\u00edsto toho celou cestu mlel o tom, co by kde v p\u00edsn\u00edch, co m\u011bl mo\u017enost sly\u0161et, vylep\u0161il a jak by to vylep\u0161il. Moc jsem ho neposlouchal, koukal jsem p\u0159ed sebe a tv\u00e1\u0159il se zaujat\u011b. Myslel jsem, \u017ee mu to posta\u010d\u00ed, ale ouha. B\u011bhem \u0159\u00edzen\u00ed se k tomu nevyjad\u0159oval, ale jakmile zaparkoval, uhodil na m\u011b, co se mi stalo.<\/div>\n
„Nic.“ Pohod\u00edm hlavou a posad\u00edm se do k\u0159esla. Absi se mezit\u00edm vyhoupl na pohovku a lehl si vedle br\u00e1chy. Hlavu mu nacpal do kl\u00edna a do\u017eaduje se pozornosti.<\/div>\n
„Tome.“ Dvoj\u010de naklon\u00ed hlavu na stranu a hrozn\u011b mi v ten moment p\u0159ipom\u00edn\u00e1 matku. Fakt, ta pou\u017e\u00edvala v\u017edycky tenhle t\u00f3n, kdy\u017e se chystala promlouvat mi do du\u0161e. To ale jist\u011b br\u00e1\u0161ka v \u00famyslu nem\u00e1.<\/p>\n

„Tohle jsi d\u011blal v\u017edycky. Jakmile t\u011b n\u011bco \u017eralo, zni\u010dehonic ses ztratil. My jsme t\u011b pak jak idioti hledali v\u0161ude mo\u017en\u011b, a\u017e ses nakonec s\u00e1m ne\u010dekan\u011b objevil.“ Tak to m\u00e1 recht! Holt m\u00e1 dobrou pam\u011b\u0165 nebo si sp\u00ed\u0161 pamatuje, co se mu hod\u00ed. To ostatn\u011b d\u011blal u\u017e d\u0159\u00edv. Z \u010deho m\u011bl u\u017eitek s\u00e1m, to si pamatoval. Co podle n\u011bj bylo nepodstatn\u00fd, zkr\u00e1tka zapomn\u011bl. Praktick\u00e9, \u017ee?<\/div>\n

„Nic mi nen\u00ed,“ zamru\u010d\u00edm. To, \u017ee do m\u011b vid\u00ed, mi fakt n\u011bkdy leze na nervy. Jako t\u0159eba te\u010f. Sed\u00ed naproti m\u011b, rentgenuje m\u011b t\u011bma sv\u00fdma hn\u011bd\u00fdma o\u010dima, podup\u00e1v\u00e1 si nohou a \u010dek\u00e1.<\/div>\n
„Nebyl jsi to \u010dirou n\u00e1hodou ty, kdo ned\u00e1vno tvrdil, \u017ee budeme o v\u0161em mluvit naprosto otev\u0159en\u011b. Pokud m\u011b pam\u011b\u0165 neklame, byla to jedna z podm\u00ednek.“ Bill nahod\u00ed v\u00fdraz al\u00e1 ‚a te\u010f jsem zv\u011bdav, co na to \u0159ekne\u0161‘ a p\u0159ehod\u00ed si nohu p\u0159es nohu. \u0158\u00edk\u00e1m, \u017ee m\u00e1 sakra dobr\u00fdho pamatov\u00e1ka. Vzhledem k tomu, \u017ee jsem tohle z huby fakt vypustil, budu muset s pravdou ven.<\/div>\n
„Je toho v\u00edc.“ Upozorn\u00edm ho, \u017ee se nejedn\u00e1 jen o jednu jedinou v\u011bc, ale \u017ee jich je hned n\u011bkolik. Te\u010f m\u011b napad\u00e1, pro\u010d jsem to s Billem neprobral ten den, kdy jsme si \u0159ekli, \u017ee to zkus\u00edme je\u0161t\u011b jednou. M\u011bl jsem to ud\u011blat u\u017e tehdy a mohl jsem m\u00edt klid na du\u0161i.<\/div>\n
„J\u00e1 m\u00e1m \u010dasu dost,“ rozhod\u00ed rukama a op\u0159e se. Jak je libo, br\u00e1\u0161ko. Dostane\u0161, co chce\u0161. Jen douf\u00e1m, \u017ee oba tuhle rozmluvu p\u0159e\u017eijeme bez sebemen\u0161\u00ed \u00fajmy na zdrav\u00ed.<\/p>\n

autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay „Pane Kaulitzi, nesu v\u00e1m… Stalo se n\u011bco?“ „Ne,“ zavrt\u00edm hlavou a pap\u00edr, kter\u00fd jsem m\u011bl dote\u010f rozlo\u017een\u00fd p\u0159ed sebou, p\u0159ehnu nap\u016fl. Marion stoj\u00ed mezi dve\u0159mi s \u0161\u00e1lkem v ruce a civ\u00ed na m\u011b div ne s pusou doko\u0159\u00e1n. Trv\u00e1, ne\u017e<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[342],"tags":[],"class_list":["post-3255","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-me-myself-and-romeo"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3255","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3255"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3255\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3255"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3255"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3255"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}