{"id":3256,"date":"2015-03-11T14:00:00","date_gmt":"2015-03-11T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3245"},"modified":"2015-03-11T14:00:00","modified_gmt":"2015-03-11T13:00:00","slug":"be-a-smoke","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/03\/11\/be-a-smoke\/","title":{"rendered":"Be a SMOKE"},"content":{"rendered":"
autor: Davidoff<\/p>\n

<\/strong> Zdrav\u00ed\u010dko zlat\u00ed\u010dka,
tak jsem se op\u011bt probudil ze z\u00e1hrob\u00ed, jak je u m\u011b zvykem, proto\u017ee si pro m\u011b p\u0159i\u0161la m\u00faza a necht\u011bla sly\u0161et „ne, nic nenap\u00ed\u0161u“. V\u00edte, jak\u00e9 jsou \u017eensk\u00e9… \ud83d\ude00 na m\u011b jsou zl\u00e9 a donut\u00ed m\u011b ke v\u0161emu. Tak\u017ee jsem V\u00e1m napsal kr\u00e1snou pov\u00eddku, kter\u00e1 jako obvykle bude prost\u011b typicky mou, slzavou… tak\u017ee si ji u\u017eijte a te\u0161te se na dal\u0161\u00ed :333
Pac a pusu Davidoff :3<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Zvuk cvakaj\u00edc\u00edho zapalova\u010de se ozval do ticha tmav\u00e9 m\u00edstnosti.
Ostr\u00e9 sv\u011btlo ohn\u011b se na okam\u017eik rozsv\u00edtilo a pak n\u00e1hle zhaslo.<\/p>\n

Ve tm\u011b se jen odr\u00e1\u017eel za\u017eehnut\u00fd kousek cigarety, kter\u00fd se vzn\u00e1\u0161el v nikotinov\u00e9m opojen\u00ed \u0161ed\u00e9ho kou\u0159e kolem. Kou\u0159 tan\u010dil. Kroutil se do spir\u00e1lek, m\u00edchal se s jin\u00fdmi spir\u00e1lami a cel\u00e9 to vypadalo jako n\u00e1dhern\u00fd tanec smrti, kter\u00fd po chv\u00edli v\u0161ak zmiz\u00ed a rozpt\u00fdl\u00ed se do vzduchu. P\u0159esn\u011b takhle by se dal charakterizovat \u017eivot, kter\u00fd \u017eijeme. Jako kou\u0159. Kou\u0159 je \u017eivot. P\u0159ipravuje n\u00e1m tolik \u017eivotn\u00edch spir\u00e1l, kter\u00e9 se kolikr\u00e1t prol\u00ednaj\u00ed a spoj\u00ed se spir\u00e1lami jin\u00fdch lid\u00ed. A pak, a\u017e dojde na konec, kter\u00fd v \u017eivot\u011b m\u00e1me v\u0161ichni zaru\u010den\u00fd, \u017eivot uhasne a zmiz\u00ed. Rozpt\u00fdl\u00ed se a \u010dlov\u011bk si ani neuv\u011bdom\u00ed, jak je ta chvilka rychl\u00e1. Prakticky ne\u017e mrknete okem. Kou\u0159 i smrt se na chv\u00edli vzn\u00e1\u0161\u00ed, ale do p\u00e1r sekund je stejn\u011b pry\u010d. A co je vlastn\u011b potom? Vlastn\u011b ne na ka\u017ed\u00e9ho tento kou\u0159 sed\u00ed. Kou\u0159 m\u016f\u017eeme vydechnout rychle nebo pomalu. Zna\u010d\u00ed to snad d\u00e9lku na\u0161eho \u017eivota? Kdy\u017e se kou\u0159 vydechne rychle, netvo\u0159\u00ed se kudrlinky ani spir\u00e1ly, je to jako bychom sv\u016fj \u017eivot jen profr\u010deli v neskute\u010dn\u00e9 rychlosti a ty podstaty \u017eit\u00ed n\u00e1m utekly do zapomenuta…<\/p>\n

Tmav\u00e9 o\u010di, kter\u00e9 byly unaven\u00e9 a nosily pod sebou velk\u00e9 tmav\u00e9 kruhy, sm\u011b\u0159ovaly k d\u011bn\u00ed venku za oknem. Na okam\u017eik se jejich lesk objevil ve sv\u011btle blesk\u016f, doprov\u00e1zen\u00e9m hn\u011bvem boh\u016f.
Chladn\u00e1 tmav\u00e1 noc.
Chladn\u00e1 uplakan\u00e1 noc…
O\u010di sledovaly jemn\u00e9 kapky, kter\u00e9 ulp\u011bly na sklen\u011bn\u00fdch okenn\u00edch tabulk\u00e1ch. Ka\u017ed\u00e1 \u017eila sv\u00fdm vlastn\u00edm \u017eivotem, sv\u00fdm p\u0159\u00edb\u011bhem, svou chv\u00edli. Ale i ony se za chv\u00edli rozplynou a vypa\u0159\u00ed se ve form\u011b plynu.<\/div>\n

„Bille…!“ Usly\u0161el tich\u00fd hlas n\u011bkde ve sv\u00e9 mysli. „Bille…'“ Opakoval se st\u00e1le a st\u00e1le dokola, a\u017e z toho za\u010dala bolet hlava. Necht\u011bl to, necht\u011bl to sly\u0161et. Necht\u011bl se tomu op\u011bt poddat. Pro\u010d ho ten hlas u\u017e nenechal na pokoji. Bl\u00e1znil, tak moc bl\u00e1znil a \u0161\u00edlel. Ten hlas!<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Zpomal!“<\/p>\n

Rozklepan\u00e9 prsty, kter\u00e9 dr\u017eely za\u017eehnutou cigaretu, co chv\u00edli ho\u0159ela, si p\u0159it\u00e1hl ke sv\u00fdm rt\u016fm a do sv\u00fdch plic naplnil tolik vytou\u017eenou d\u00e1vku nikotinu. Nepom\u00e1halo to. Hlas tu byl po\u0159\u00e1d a se sv\u00fdm tich\u00fdm kv\u00edlen\u00edm jm\u00e9na doh\u00e1n\u011bl mlad\u00e9ho mu\u017ee k \u0161\u00edlenstv\u00ed.
Jeho p\u011bst\u011bn\u00e9 blond vlasy, kter\u00e9 d\u0159\u00edve m\u00edval ul\u00edzl\u00e9 dozadu, te\u010f postr\u00e1daly jiskru a tak\u00e9 tvar. Tr\u010dely do v\u0161ech sv\u011btov\u00fdch stran. Mu\u017e se sna\u017eil zacpat si u\u0161i, ale v hloubi du\u0161e v\u011bd\u011bl, \u017ee to nepom\u016f\u017ee.
Na\u0161tvan\u011b s p\u0159\u00edm\u011bs\u00ed zoufalstv\u00ed zam\u00e1\u010dkl nedopalek o parapet a pot\u00e9 jej vhodil do z\u00e1chodov\u00e9 m\u00edsy. Se spl\u00e1chnut\u00edm sledoval, jak miz\u00ed ve spir\u00e1le.
Zav\u0159el okno, kter\u00e9 bylo lehce pootev\u0159eno, a rukama rozehnal kou\u0159, kter\u00fd se v kabince ud\u011blal.
V t\u00e9to budov\u011b se kou\u0159it nesm\u011blo a on m\u011bl \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee tu nikdy nebyl kou\u0159ov\u00fd hl\u00e1si\u010d.<\/p>\n

Jeho t\u011b\u017ek\u00e9 kroky vedly p\u0159es toalety ke dve\u0159\u00edm na chodbu. Chodba byla v noci stejn\u011b tak chladn\u00e1 a o\u0161kliv\u00e1 jako po\u010das\u00ed, kter\u00e9 venku vl\u00e1dlo. C\u00edtil ten chlad a\u017e do morku sv\u00fdch kost\u00ed. Pro\u0161el dlouh\u00fdm koridorem, a\u017e se dostal p\u0159ed velk\u00e9 prosklen\u00e9 dve\u0159e, za kter\u00fdma v\u0161ak bylo tlumen\u00e9 sv\u011btlo. Ve\u0161el dovnit\u0159.<\/div>\n

M\u00edstnost se zd\u00e1la \u00fatuln\u011bj\u0161\u00ed. Byla prostorn\u00e1 s velk\u00fdm kulat\u00fdm pultem uprost\u0159ed, za kter\u00fdm sed\u011bli lid\u00e9. Sly\u0161el ze v\u0161ech stran p\u00edp\u00e1n\u00ed monitor\u016f a alarm\u016f \u017eivotn\u00edch funkc\u00ed. Kolem byly velk\u00e9 prosklen\u00e9 boxy, na jejich\u017e sklen\u011bn\u00fdch dve\u0159\u00edch byly velk\u00e9 \u010d\u00edslice. T\u011bch box\u016f tu bylo maxim\u00e1ln\u011b 8, proto\u017ee posledn\u00ed \u010d\u00edslo, kter\u00e9 zahl\u00e9dl, byla osmi\u010dka.
Jemn\u011b m\u00e1vl na profesion\u00e1ly, kte\u0159\u00ed sed\u011bli u pult\u016f a pracovali, aby v\u011bd\u011bli, \u017ee je p\u0159\u00edtomen a zam\u00ed\u0159il k \u010d\u00edslu 6. Postavil se p\u0159ed n\u011b a vid\u011bl to, co nikdy vid\u011bt necht\u011bl. Sv\u00e9ho bratra… Jemn\u011b zatla\u010dil na dve\u0159e a ve\u0161el dovnit\u0159. Jedin\u00e9 sv\u011btlo, kter\u00e9 tam bylo, byla rozsv\u00edcen\u00e1 stoln\u00ed lampa, kterou si s Tomem spole\u010dn\u011b vybrali a Tom ji m\u011bl tolik r\u00e1d.<\/p>\n

Potichu p\u0159istoupil k posteli, ve kter\u00e9 byl jeho bratr. Na\u0161lapoval pomalu, i kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee zbudit ho v tomto stavu nejde. Sednul si na vysokou \u017eidli, aby vid\u011bl na sv\u00e9ho bratra a jemn\u011b chytl jeho ruku do sv\u00e9. P\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl mu prsty po k\u016f\u017ei na h\u0159betu ruky a ustavi\u010dn\u011b p\u0159eskakoval pohledem z monitoru na Toma.<\/p>\n

„Tome…“ Vydechl mu ti\u0161e do ucha, kdy\u017e se k n\u011bmu naklonil a polo\u017eil hlavu vedle n\u011bj. Jednou rukou mu tisknul dla\u0148 a druhou ho jemn\u011b hladil po hlav\u011b. Bylo t\u011b\u017ek\u00e9 jej takto hladit. Necht\u011bl vid\u011bt tolik kabel\u016f, tolik hadi\u010dek a tolik v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 jeho bratra dr\u017eely p\u0159i \u017eivot\u011b. Necht\u011bn\u011b zavadil o hadici z ventil\u00e1toru, kter\u00fd dod\u00e1val Tomovi p\u0159es tracheostomii v krku vzduch a d\u00fdchal za n\u011bj. Tomovo t\u011blo se p\u0159i t\u00e9to neopatrn\u00e9 manipulaci instinktivn\u011b st\u00e1hlo a Tom se lehce rozka\u0161lal, p\u0159itom jeho tep vyl\u00e9tl na 140 tep\u016f za minutu a nastaven\u00fd alarm na monitoru se roze\u0159val a blikal i sestr\u00e1m na centr\u00e1ln\u00edm monitoru v okrouhl\u00e9 sestern\u011b venku. Bill se lehce vyd\u011bsil a konej\u0161il Toma sv\u00fdmi slovy.<\/div>\n

„\u0160\u0161\u0161\u0161…. Tome, je to v po\u0159\u00e1dku, neboj se.“ \u0160eptal mu do ucha, zat\u00edmco se jeho tep sni\u017eoval a udr\u017eoval se na stejn\u00e9 mezi, jako kdy\u017e p\u0159i\u0161el. Bill si hlasit\u011b oddechl a d\u00e1val si pozor, aby se dot\u00fdkal pouze Toma a ne kabel\u016f, hadi\u010dek a trubic.<\/div>\n
„Odpus\u0165 mi to, Tome… m\u011bl jsem t\u011b poslechnout, tak moc m\u011b to mrz\u00ed…“ Slzy naplnily jeho o\u010di, celkem byl i p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee dok\u00e1\u017ee je\u0161t\u011b plakat. U\u017e na to nem\u011bl s\u00edlu, ale stejn\u011b, jeho nervy a obavy se stup\u0148ovaly s ka\u017ed\u00fdm dnem, kdy se Tom nelep\u0161il ani trochu, dokonce se sp\u00ed\u0161e hor\u0161il. Inf\u00faz\u00ed, infuzn\u00edch pump, perfuzor\u016f a ostatn\u00edch p\u0159\u00edstroj\u016f se objevovalo kolem Toma \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc. A on si tak p\u0159\u00e1l, aby se Tom nestal kou\u0159em, kter\u00fd jen tak zmiz\u00ed.<\/p>\n

Byli potichu, Bill jej hladil a u\u017e\u00edval si ka\u017ed\u00e9ho nadechnut\u00ed, kter\u00e9 jeho bratrovi zvedlo hrudn\u00edk. Bill mu tiskl jemn\u00e9 polibky na rameno, na tv\u00e1\u0159, na \u00fasta, proto\u017ee se nemohl zbavit pocitu, \u017ee se k tomu je\u0161t\u011b n\u011bkdy dostane.<\/p><\/div>\n

„Pros\u00edm, probu\u010f se, otev\u0159i o\u010di, stiskni mi ruku, cokoliv… jen mi pros\u00edm neodch\u00e1zej… nenech m\u011b tu samotn\u00e9ho.“ Necht\u011bl jej ztratit, vidina toho, \u017ee ho ztratil a \u017ee ho v podstat\u011b zabil svou nerozv\u00e1\u017enost\u00ed a z\u00e1libou v riskantn\u00ed a rychl\u00e9 j\u00edzd\u011b, zat\u00edmco on byl na\u017eivu jen s p\u00e1r mod\u0159inami a zlomen\u00fdm \u017eebrem, jej d\u011bsila.<\/div>\n
„Pot\u0159ebuju t\u011b, Tome… tak moc t\u011b pot\u0159ebuju.“ Zavzlykal na sucho, jeliko\u017e se slzy u\u017e necht\u011bly dostavit, jeho opuchl\u00e9 o\u010di byly zt\u011b\u017ekl\u00e9, ale odm\u00edtal si odpo\u010dinout, dokud nebude Tom lep\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Pane Kaulitzi?“ Usly\u0161el za sebou hlubok\u00fd hlas. Ani se neoto\u010dil. „Jmenuji se doktor Wimmer, jsem o\u0161et\u0159uj\u00edc\u00edm l\u00e9ka\u0159em va\u0161eho bratra.“<\/div>\n
„T\u011b\u0161\u00ed m\u011b, myslel jsem, \u017ee se o n\u011bj star\u00e1 doktor Filtch.“ \u0158ekl mlad\u00fd mu\u017e, st\u00e1le nespou\u0161t\u011bje o\u010di z bratra.
„Ach ano, bohu\u017eel doktor Filtch… ehm, tedy doktor Filtch mi p\u0159edal va\u0161eho bratra do p\u00e9\u010de, nebo\u0165 mi v\u011b\u0159\u00ed v\u00edce ne\u017e sob\u011b.“<\/p>\n

„Probud\u00ed se, doktore? N\u011bkdy?“
„Up\u0159\u00edmn\u011b, nev\u00edm… progn\u00f3za je nejist\u00e1 a v\u0161e uk\u00e1\u017ee jen \u010das…, je z\u00e1visl\u00fd na d\u00fdchac\u00edm ventil\u00e1toru, z\u00e1visl\u00fd na noradrenalinu, kter\u00fd mu udr\u017euje norm\u00e1ln\u00ed tlak a plno dal\u0161\u00edch v\u011bc\u00ed… status DNR, to mluv\u00ed za v\u0161e.“ Doktor se pod\u00edval do pap\u00edr\u016f. „Prakticky je dost z\u00e1visl\u00fd na n\u00e1s a t\u011b\u017eko \u0159\u00edct, jak moc je jeho mozek po\u0161kozen. Tak\u017ee pokud se probud\u00ed, nev\u00edme, jak\u00e9 to bude. Ale dle m\u00fdch zku\u0161enost\u00ed, se nejsp\u00ed\u0161e neprobud\u00ed…“
„Co je status DNR?“ Zeptal se Bill, zat\u00edmco poprv\u00e9 od rozhovoru oto\u010dil hlavu.
„DNR, to je zkr\u00e1tka pro Do Not Resuscitate, tak\u017ee pokud se v\u00e1\u0161 bratr zastav\u00ed ob\u011bhov\u011b, tak u\u017e se neresuscituje. L\u00e9ka\u0159i jsou p\u0159esv\u011bd\u010deni, \u017ee by u\u017e nenasko\u010dil… ale u v\u011bt\u0161iny DNR se zastavuje ve\u0161ker\u00e1 l\u00e9\u010dba, ale ve va\u0161eho bratra st\u00e1le douf\u00e1me.“
„D\u011bkuji, doktore.“ Vydechl mlad\u00fd mu\u017e a prohr\u00e1bl si sv\u00e9 blond vlasy, aby jim dal alespo\u0148 n\u011bjak\u00fd sm\u011br. Pot\u00e9 p\u0159itiskl svou dla\u0148 k Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i. Za sebou usly\u0161el zav\u00edraj\u00edc\u00ed se dve\u0159e.<\/p>\n

„Miluju t\u011b a ty to v\u00ed\u0161, t\u0159eba se zase uvid\u00edme, Tome. Tady, nebo v tom druh\u00e9m \u017eivot\u011b… Ka\u017edop\u00e1dn\u011b si na tebe po\u010dk\u00e1m.“ Spolkl slzu, kter\u00e1 se mu op\u011bt dostala p\u0159es \u0159asy. „Pokud ti bude l\u00edp m\u00e1 l\u00e1sko, tak m\u016f\u017ee\u0161 odej\u00edt, pokud si mysl\u00ed\u0161, \u017ee to nezvl\u00e1dne\u0161 a j\u00e1 v\u00edm, \u017ee m\u011b sly\u0161\u00ed\u0161, Tomi… nebudu se na tebe zlobit.“ Tich\u00fd \u0161epot do jeho ucha se ztratil v m\u00edstnosti.<\/p>\n

Nesly\u0161el zvuk monitoru, nesly\u0161el zvuk alarmu, nesly\u0161el \u017e\u00e1dn\u00fd zvuk, kter\u00fd by mohl p\u0159eru\u0161it tak intimn\u00ed a jemnou chv\u00edli, kterou vn\u00edmali oba dva. Tom se rozhodl, Tomovo t\u011blo se rozhodlo. Cht\u011blo se st\u00e1t t\u00edm tan\u010d\u00edc\u00edm kou\u0159em a odleh\u010dit Billovi tr\u00e1pen\u00ed, kter\u00e9 by se t\u00e1hlo dal\u0161\u00ed dny.
Rovn\u00e1 linka na monitoru se rozsv\u00edtila a do m\u00edstnosti vpadly sestry i doktor Wimmer, kter\u00e9 v\u0161ak Bill nevn\u00edmal. C\u00edtil jen um\u011bl\u00e9 zved\u00e1n\u00ed Tomova hrudn\u00edku, kdy\u017e ventil\u00e1tor st\u00e1le pracoval. Doktor Wimmer p\u0159e\u0161el k ventil\u00e1toru a vypnul ho. Pot\u00e9 chytil Billa jemn\u011b za rameno.<\/div>\n

„Je na lep\u0161\u00edm m\u00edst\u011b.“ Odv\u011btil Bill, zat\u00edmco na monitoru blikala rovn\u00e1 \u010d\u00e1ra a velk\u00e1 \u010derven\u00e1 nula…A<\/p>\n

autor: Davidoff<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Davidoff Zdrav\u00ed\u010dko zlat\u00ed\u010dka,tak jsem se op\u011bt probudil ze z\u00e1hrob\u00ed, jak je u m\u011b zvykem, proto\u017ee si pro m\u011b p\u0159i\u0161la m\u00faza a necht\u011bla sly\u0161et „ne, nic nenap\u00ed\u0161u“. V\u00edte, jak\u00e9 jsou \u017eensk\u00e9… \ud83d\ude00 na m\u011b jsou zl\u00e9 a donut\u00ed m\u011b ke v\u0161emu. Tak\u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-3256","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3256","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3256"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3256\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3256"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3256"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3256"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}