{"id":3261,"date":"2015-03-09T15:00:00","date_gmt":"2015-03-09T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3250"},"modified":"2015-03-09T15:00:00","modified_gmt":"2015-03-09T14:00:00","slug":"all-about-us-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/03\/09\/all-about-us-4\/","title":{"rendered":"All About Us 4."},"content":{"rendered":"
autor: Catherine<\/p>\n

<\/strong> D\u011bkuji za v\u0161echny koment\u00e1\u0159e, moc si jich v\u00e1\u017e\u00edm, opravdu! \ud83d\ude42 Jsem r\u00e1da, \u017ee se v\u00e1m pov\u00eddka l\u00edb\u00ed! U\u017eijte si dne\u0161n\u00ed d\u00edl. \u2665<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Tom zakroutil hlavou a p\u0159ejel si dlan\u00ed po vlasech. Pozoroval doktora, kter\u00fd p\u0159ed n\u00edm sed\u011bl a nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 \u0159\u00edct. Nikdy nem\u011bl sezen\u00ed jako prvn\u00ed, poka\u017ed\u00e9 a\u017e po Billovi, kter\u00fd byl ukecan\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e \u017eensk\u00e1, tak\u017ee mu doktor Freimann u\u017e jen kladl ot\u00e1zky, aby si mohl ud\u011blat obr\u00e1zek.<\/div>\n
„Dneska nem\u00e1te co \u0159\u00edct?“ prolomil star\u0161\u00ed mu\u017e po chv\u00edli hrobov\u00e9 ticho. Prohl\u00e9dl si Tomovu tv\u00e1\u0159 a trochu se pousm\u00e1l. P\u0159esn\u011b to cht\u011bl, aby dnes p\u0159i\u0161el jako prvn\u00ed Tom. Ml\u010del, tak jak si myslel. „V\u00edte, \u017ee jsem v\u00e1s pozval schv\u00e1ln\u011b p\u0159ed va\u0161\u00edm bratrem, \u017ee?“<\/div>\n
„Jo, je mi to jasn\u00fd. Ale ani trochu z toho nejsem nad\u0161en\u00fd,“ zakroutil hlavou Tom a povzdychnul si. „N\u011bjak netu\u0161\u00edm, co m\u00e1m \u0159\u00edkat, jestli ch\u00e1pete. Je pro m\u011b mnohem jednodu\u0161\u0161\u00ed, kdy\u017e mi kladete ot\u00e1zky a j\u00e1 odpov\u00edd\u00e1m…“<\/div>\n
„To jsem poznal. Pot\u0159ebuju ale, abyste se mi tak\u00e9 otev\u0159el, jinak se d\u00e1l neposuneme,“ pokr\u010dil rameny doktor a podal Tomovi tu\u017eku s pap\u00edrem. „Pokud jste nerv\u00f3zn\u00ed, m\u016f\u017eete si u toho \u010dm\u00e1rat, co vy na to?“ pob\u00eddl ho a trochu vyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed. Tolik se toho dalo poznat z kreseb, \u017ee by se mu to v\u00e1\u017en\u011b hodilo. K jeho p\u0159ekvapen\u00ed Tom tu\u017eku p\u0159ijal. Toti\u017e… Moc nepo\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee ho p\u0159esv\u011bd\u010d\u00ed, sp\u00ed\u0161 to jen zkusil. O to v\u00edce byl tedy p\u0159ekvapen.<\/p>\n

„D\u011bkuji,“ usm\u00e1l se \u010dernovlas\u00fd mlad\u00edk a za\u010dal tu\u017ekou p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bt po pap\u00ed\u0159e. Nic konkr\u00e9tn\u00edho nepsal ani nekreslil, sp\u00ed\u0161 jen d\u011blal tahy. St\u0159\u00eddal kr\u00e1tk\u00e9 a dlouh\u00e9, pomalu se uvol\u0148oval. „Vlastn\u011b od \u00fater\u00fd se toho moc nestalo. Jenom jsme se p\u00e1rkr\u00e1t poh\u00e1dali a pak zase usm\u00ed\u0159ili, tak\u017ee nic neobvykl\u00e9ho,“ trhnul rameny a pod\u00edval se k oknu. „Zvykl jsem si, tak\u017ee…“<\/div>\n

„Po\u010dkejte, po\u010dkejte,“ p\u0159eru\u0161il ho pan Freimann a pod\u00edval se na pap\u00edr, kter\u00fd zapl\u0148ovaly chaotick\u00e9 tahy tu\u017eky. „Nem\u016f\u017eete si na to ‚zvyknout‘. S bratrem m\u011b nav\u0161t\u011bvujete, abyste si k sob\u011b na\u0161li ztracenou cestu, nem\u00e1m pravdu?“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, ale ne\u0159\u00edkal bych, \u017ee je to cel\u00e9 ztracen\u00e9,“ nakr\u010dil Tom nesouhlasn\u011b obo\u010d\u00ed a tu\u017eku odlo\u017eil. „Mo\u017en\u00e1 je to cokoliv, ale po\u0159\u00e1d se s Billem m\u00e1me r\u00e1di. Ne, my se milujeme. Uhm…“ zrudnul, kdy\u017e si uv\u011bdomil svoj\u00ed posledn\u00ed v\u011btu. „M\u00e1me se r\u00e1di… Tak. Sp\u00ed\u0161 si proch\u00e1z\u00edme \u0161patn\u00fdm obdob\u00edm, to je mo\u017en\u00e9, ne? Jsme spolu denn\u011b, nen\u00ed na tom p\u0159eci nic divn\u00e9ho,“ uji\u0161\u0165oval t\u00edm i s\u00e1m sebe. Pozn\u00e1mka o ztracen\u00e9 cest\u011b se ho v\u00e1\u017en\u011b dotkla, proto\u017ee tak to rozhodn\u011b nebylo. On byl s Billem po\u0159\u00e1d na jedn\u00e9 vln\u011b, nebylo to tak, \u017ee by se jeden z nich odpojil a \u0161el si vlastn\u00ed cestou. To by snad vypadalo naprosto jinak, ne?<\/div>\n
\n
„Prr, prr,“ zakroutil hlavou doktor. „Neroz\u010dilujte se, byl to jen takov\u00fd obrat. A nen\u00ed nic \u0161patn\u00e9ho na tom, \u017ee se milujete. Jste p\u0159eci dvoj\u010data, ne? Maj\u00ed to takhle. Kdy\u017e ale tomu, co mezi v\u00e1mi je, \u0159\u00edk\u00e1te \u0161patn\u00e9 obdob\u00ed, nep\u0159ijde v\u00e1m zbyte\u010dn\u00e9 nav\u0161t\u011bvovat m\u011b a utr\u00e1cet pen\u00edze? Pane Kaulitzi, s\u00e1m moc dob\u0159e v\u00edte, \u017ee to nen\u00ed kr\u00e1tkodob\u00e9. Neporozum\u011bn\u00ed by u\u017e d\u00e1vno vyprchalo,“ pou\u010dil ho a zhoupnul se ve sv\u00e9m k\u0159esle. Mlad\u00edka p\u0159ed sebou skenoval pohledem, v mozku mu to \u0161rotovalo. Sna\u017eil se vc\u00edtit do jeho t\u011bla, ale on mu to neumo\u017e\u0148oval. Jakoby p\u0159ed n\u00edm byla obrovsk\u00e1 st\u011bna, kter\u00e1 ho chr\u00e1nila. Znepokojovalo ho to, ale z\u00e1rove\u0148 i l\u00e1kalo. Nutilo ho to k je\u0161t\u011b lep\u0161\u00edm v\u00fdkon\u016fm, obzvl\u00e1\u0161\u0165 proto, \u017ee on m\u011bl s\u00e1m taky bratra dvoj\u010de.<\/div>\n
„Tohle poslouchat nebudu, jste… jste…“ vybouchnul Tom a rychle se zvedl ze \u017eidle, jako by ho snad n\u011bco p\u00edchlo do zadku. „Absolutn\u011b se n\u00e1m nesna\u017e\u00edte pomoct, proto\u017ee kdyby ano, u\u017e bychom s Billem mohli pozorovat n\u011bjak\u00e9 zm\u011bny! Nebudeme zbyte\u010dn\u011b utr\u00e1cet na\u0161e pen\u00edze, abychom je d\u00e1vali v\u00e1m. J\u00e1 ani m\u016fj bratr se tady u\u017e ani neuk\u00e1\u017eeme, m\u00e1 \u00facta,“ \u0159ekl rozho\u0159\u010den\u011b. Ani\u017e by \u010dekal na odpov\u011b\u010f, m\u00edstnost opustil. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee u toho nezapomn\u011bl po\u0159\u00e1dn\u011b bouchnout dve\u0159ma. D\u00edky tomu, \u017ee byly polstrovan\u00e9 pro v\u011bt\u0161\u00ed soukrom\u00ed, nebyla r\u00e1na skoro v\u016fbec sly\u0161et.<\/p>\n

Doktor Freimann se za Tomem jen d\u00edval. Nebyl nijak \u0161okovan\u00fd, za l\u00e9ta sv\u00e9 praxe za\u017eil mnohem hor\u0161\u00ed v\u00fdbuchy ne\u017e tenhle Tom\u016fv. Dost dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee jeho slova byly jen plan\u00e9 v\u00fdhru\u017eky a p\u0159\u00ed\u0161t\u011b se znovu uk\u00e1\u017ee. Povzdychnul si a pod\u00edval se na hodinky. Bill byl jeho dne\u0161n\u00ed posledn\u00ed pacient, tak\u017ee by se celkem hodilo, kdyby p\u0159i\u0161el o chvilku d\u0159\u00edv a on tak mohl j\u00edt d\u0159\u00edv dom\u016f. Nat\u00e1hl se pro sluch\u00e1tko od telefonu a vyto\u010dil dvoj\u010d\u00edsl\u00ed do kancel\u00e1\u0159e, kde sed\u011bla sest\u0159i\u010dka.<\/div>\n

„Ano, pane doktore?“<\/em> ozvala se mlad\u00e1 \u017eena.<\/div>\n
„Mohl bych se zeptat, jestli tam n\u00e1hodou nen\u00ed pan Bill Kaulitz?“<\/div>\n
„Oh, byl tady, ale jakmile z ordinace vy\u0161el pan Tom, vyt\u00e1hl ho ven. Vypadal hodn\u011b na\u0161tvan\u011b, tak\u017ee t\u011b\u017eko \u0159\u00edct, jestli se je\u0161t\u011b vr\u00e1t\u00ed.“<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e, tak uvid\u00edme,“ k\u00fdvl doktor. „D\u011bkuji,“ ukon\u010dil hovor a telefon polo\u017eil.<\/p>\n

Dvoj\u010data st\u00e1la p\u0159ed vysokou budovou, kde m\u011bl doktor Freimann svoji ordinaci, a \u017eiv\u011b diskutovala. Bill u toho rozhazoval rukama, vypadal, jako by cht\u011bl co chv\u00edli vzl\u00e9tnout.<\/div>\n

„Bille, pochop, \u017ee z n\u00e1s tah\u00e1 jenom prachy. Nesna\u017e\u00ed se n\u00e1m pomoct, ani trochu. Po\u0159\u00e1d kec\u00e1 ty sam\u00fd sra\u010dky, ty to snad nevid\u00ed\u0161?“ roz\u010diloval se Tom a ude\u0159il si p\u011bst\u00ed do vlastn\u00ed dlan\u011b. „Za celou dobu, co k n\u011bmu chod\u00edme, se nic, ale v\u016fbec nic nezlep\u0161ilo.“<\/div>\n
„Uklidni se,“ chytil ho za rameno Bill a zakroutil hlavou. „Pod\u00edvej se mi do o\u010d\u00ed, pros\u00edm,“ \u0159ekl klidn\u00fdm hlasem a sna\u017eil se o \u00fasm\u011bv. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee m\u011bl svoji pravdu, ale jak mu bylo \u0159e\u010deno, dobr\u00fd vztah je o \u00fastupc\u00edch a je jedno, jestli partnersk\u00fd nebo bratrsk\u00fd. „Tome, pros\u00edm,“ zopakoval svoji prosbu, kdy\u017e se bratr k ni\u010demu nem\u011bl.<\/div>\n
„Hm?“ Tom zvedl pohled k bratrovu. „Chce\u0161 se ho zast\u00e1vat?“ vystartoval.<\/div>\n
„Ne, vlastn\u011b… Dob\u0159e, m\u00e1\u0161 pravdu. P\u0159\u00edli\u0161 n\u00e1m nepom\u00e1h\u00e1, mysl\u00edm si, \u017ee kdy\u017e tam chod\u00edme zvl\u00e1\u0161\u0165, je to na hovno.“<\/div>\n
„Ne\u0159ekl bych to l\u00edp,“ pousm\u00e1l se Tom a k\u00fdvl. „Nep\u016fjde\u0161 tam teda, \u017ee ne?“<\/div>\n
„Tome, nep\u016fjdu tam te\u010f. Ale dejme mu je\u0161t\u011b \u0161anci, hm? Zavol\u00e1m tam, abych se omluvil, ale navrhnu mu, \u017ee v \u00fater\u00fd tam p\u0159ijdeme dohromady. Co mysl\u00ed\u0161, \u0161lo by to?“ naklonil hlavu blon\u010f\u00e1k a prosebn\u011b zamrkal. V\u011bd\u011bl, \u017ee takhle jeho dvoj\u010de zm\u011bkne a odsouhlas\u00ed mu cokoliv na sv\u011bt\u011b. A taky \u017ee ano. A\u010dkoliv ne nijak v\u00fdrazn\u011b, Tom p\u0159ik\u00fdvl.<\/p>\n

„Dob\u0159e, to by \u0161lo. Ale te\u010f poj\u010fme pros\u00edm dom\u016f. Mus\u00edm je\u0161t\u011b vy\u010distit sprchu, a\u0165 nevytop\u00edme sousedy, a\u017e nebude odt\u00e9kat odpad,“ u\u0161kl\u00edbnul se \u010dernovlas\u00fd mu\u017e. Vyt\u00e1hl z kapsy kalhot krabi\u010dku cigaret a rovnou nab\u00eddl i bratrovi. Ten si od n\u011bj vzal a pobaven\u011b se zasm\u00e1l, zakroutil hlavou.<\/div>\n

„Jo, m\u00e1\u0161 del\u0161\u00ed vlasy jak j\u00e1, tak\u017ee je to na tob\u011b. D\u0159\u00edv to byla moje pr\u00e1ce,“ pousm\u00e1l se a spokojen\u011b se na bratra usm\u00e1l, kdy\u017e jeho nikotinovou ty\u010dinku p\u0159ip\u00e1lil. Pot\u00e1hnul si a vydechl kou\u0159 do vzduchu nad sebe. C\u00edtil, jak ho bratr pl\u00e1cnul po zadku. \u0160okovan\u011b zamrkal a zasm\u00e1l se, nech\u00e1pav\u011b vyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed a pod\u00edval se mu do tv\u00e1\u0159e. V\u017edy\u0165 je mohl kdokoliv vid\u011bt, netu\u0161il tedy, pro\u010d tak riskuje. Na druhou stranu, \u017eili v Berl\u00edn\u011b, ve m\u011bst\u011b, kde \u017eije p\u0159es t\u0159i miliony obyvatel. Nikdo tedy nemohl v\u011bd\u011bt, \u017ee jsou dvoj\u010data.<\/div>\n
„Neboj, nikdo n\u00e1s nezn\u00e1,“ pochopil Tom a naklonil se k bratrovi, aby ho pol\u00edbil na tv\u00e1\u0159. „L\u00edbilo by se mi, kdybys m\u011bl zase del\u0161\u00ed vlasy.“<\/div>\n
„Pop\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm o tom,“ zakroutil hlavou blon\u010f\u00e1k a usm\u00e1l se. Rad\u011bji se rozhl\u00e9dl kolem sebe, ale jakmile vid\u011bl, \u017ee jsou na ulici sami, pol\u00edbil bratra rychle na rty. „Poj\u010f dom\u016f. Ty mus\u00ed\u0161 \u010distit sprchu a j\u00e1 nachystat ve\u010de\u0159i, ne\u017e p\u016fjdeme do pr\u00e1ce. Dneska zp\u00edv\u00e1m v baru.“<\/div>\n
„Klub je zav\u0159en\u00fd,“ zakroutil hlavou Tom. „Majitel tam d\u011bl\u00e1 n\u011bco nov\u00e9ho, tak\u017ee m\u00e1me t\u00fdden volno. P\u0159ijdu si t\u011b poslechnout,“ usm\u00e1l se a pohladil bratra po pa\u017ei.<\/p>\n

Mlad\u00edci ale nebyli tak \u00fapln\u011b sami. Z jednoho okna budovy se na n\u011b d\u00edval pr\u00e1v\u011b pan Freimann. Nerozum\u011bl jejich konverzaci, na to byla jeho ordinace moc vysoko. Letm\u00fdch dotyk\u016f a polibk\u016f si ale v\u0161imnout mohl – a to ho v\u00e1\u017en\u011b zaujalo. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee kluci maj\u00ed bl\u00edzk\u00fd vztah, ale \u017ee a\u017e takhle, to by ho nenapadlo. Nakr\u010dil obo\u010d\u00ed, v hlav\u011b mu to \u0161rotovalo. Vztah Kaulitz\u016f mu nyn\u00ed p\u0159i\u0161el jako partnersk\u00fd, to by mohl b\u00fdt ten d\u016fvod, pro\u010d se on s\u00e1m mezi n\u011b nemohl dostat – hodn\u011b dob\u0159e si st\u0159e\u017eili sv\u00e9 soukrom\u00ed, v\u011bt\u0161inou odpov\u00eddali na intimn\u00ed ot\u00e1zky zdr\u00e1hav\u011b a kontrolovali se. Pravd\u011bpodobn\u011b d\u00edky tomu v nich nedok\u00e1zal a\u017e tak dob\u0159e \u010d\u00edst. Hodilo by se mu, kdyby na dal\u0161\u00ed sezen\u00ed p\u0159i\u0161li spole\u010dn\u011b – to by mohl definitivn\u011b ur\u010dit, o jak\u00fd druh vztahu mezi nimi jde a t\u00edm p\u00e1dem poupravit sv\u00e9 metody. Bylo mu naprosto jasn\u00e9, \u017ee v tomhle p\u0159\u00edpad\u011b se m\u00e1 je\u0161t\u011b hodn\u011b na co t\u011b\u0161it. V ordinaci se mu rozezvonil telefon. L\u00edn\u011b po sluch\u00e1tku s\u00e1hnul a dal si ho k uchu.<\/p>\n

„Doktor Freimann, pros\u00edm?“<\/div>\n

„Uhm, dobr\u00fd den. Tady Kaulitz… Bill Kaulitz. J\u00e1 bych se cht\u011bl omluvit, ale bohu\u017eel dnes nem\u016f\u017eu dorazit. Nevad\u00ed to?“<\/em><\/div>\n
„Mysl\u00edte t\u00edm ‚nem\u016f\u017eu dorazit‘ fakt, \u017ee v\u00e1\u0161 bratr utekl a chcete dr\u017eet s n\u00edm?“<\/div>\n
Na druh\u00e9 stran\u011b linky bylo chv\u00edli ticho. „Jo, j\u00e1… Prost\u011b m\u011b rozbolela hlava,“<\/em> zalhal blon\u010f\u00e1k a zakroutil hlavou.<\/div>\n
„V po\u0159\u00e1dku. Myslel jsem, \u017ee byste v \u00fater\u00fd mohli oba p\u0159ij\u00edt ve t\u0159i? Posunuli bychom se zase o krok d\u00e1l, mo\u017en\u00e1 bude pro v\u00e1s lep\u0161\u00ed, kdy\u017e budete na sezen\u00ed spolu. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee bude trvat m\u00edsto hodiny dv\u011b,“ podrbal se na brad\u011b a spolknul z\u00edvnut\u00ed.<\/div>\n
„Dob\u0159e, domluveno. A d\u011bkuji.“<\/em><\/div>\n
„Za m\u00e1lo. Hodn\u011b odpo\u010d\u00edvejte, a\u0165 v\u00e1m je brzo l\u00e9pe. Na shledanou,“ rozlou\u010dil se doktor. A s\u00e1m pro sebe se usm\u00e1l. Pl\u00e1n mu pomalu za\u010d\u00ednal vych\u00e1zet, t\u011b\u0161il se, \u017ee v \u00fater\u00fd se toho dozv\u00ed snad v\u00edc, pokud bude trefn\u011b sm\u011b\u0159ovat ot\u00e1zky.<\/div>\n
„D\u011bkuju. Na shledanou,“<\/em> rozlou\u010dil se Bill a hovor ukon\u010dil.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Bill byl ve sv\u00e9m \u017eivlu. Ji\u017e hodinu bavil sv\u00fdm zp\u011bvem cel\u00fd bar, poslucha\u010di, kte\u0159\u00ed ho v\u011brn\u011b znali, poslouchali p\u00edsni\u010dky, kter\u00e9 sice sly\u0161eli v Billov\u011b pod\u00e1n\u00ed ji\u017e n\u011bkolikr\u00e1t, po\u0159\u00e1d je ale neomrzely. Nov\u011b p\u0159\u00edchoz\u00ed byli zp\u011bvem blon\u010fat\u00e9ho mu\u017ee ohromen\u00ed, tak jako obvykle. Blon\u010f\u00e1ka cel\u00fd tenhle z\u00e1jem nab\u00edjel neuv\u011b\u0159itelnou energi\u00ed, c\u00edtil se stra\u0161n\u011b dob\u0159e. Dok\u00e1zal by klidn\u011b zp\u00edvat celou noc, kdyby m\u011bl tak vd\u011b\u010dn\u00e9 publikum. Nicm\u00e9n\u011b nikdy mu nebylo umo\u017en\u011bno, aby zp\u00edval d\u00e9le ne\u017e vymezen\u00fd \u010das, proto\u017ee n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edci baru pili mnohem m\u00e9n\u011b, kdy\u017e Billa poslouchali.<\/p>\n

„D\u011bkuji v\u0161em, kte\u0159\u00ed jste dneska p\u0159i\u0161li, abyste si m\u011b poslechli,“ vydechl vd\u011b\u010dn\u011b mlad\u00edk a usm\u00e1l se na publikum. „V\u00e1\u017en\u011b, jsem z toho neuv\u011b\u0159iteln\u011b nad\u0161en\u00fd a p\u0159\u00e1l bych v\u00e1m, abyste c\u00edtili energii, kterou mi d\u00e1v\u00e1te!“
„Mysl\u00edm, \u017ee ji c\u00edt\u00edme!“ ozvalo se z osazenstva baru. Ostatn\u00ed p\u0159ikyvovali, tleskali a p\u00edskali. Billovo srdce znovu posko\u010dilo, pod\u00edval se na Toma a skousnul si ret. Dne\u0161n\u00ed z\u00e1v\u011bre\u010dn\u00e1 p\u00edsni\u010dka m\u011bla pat\u0159it jen jemu.<\/div>\n

„Oh, je\u0161t\u011b jednou d\u011bkuju,“ usm\u00e1l se Bill up\u0159\u00edmn\u011b a zad\u00edval se do bratrov\u00fdch o\u010d\u00ed. „Dne\u0161n\u00ed posledn\u00ed p\u00edsni\u010dka je Stay od Hurts. Miluju j\u00ed a j\u00e1 opravdu douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m bude l\u00edbit!“ odtrhl pohled od bratra a zad\u00edval se do zem\u011b. V posledn\u00ed dob\u011b nebyl den, kdy by tuhle p\u00edsni\u010dku neposlouchal a nep\u0159em\u00fd\u0161lel u n\u00ed o sv\u00fdch pocitech. P\u0159ejel si po spodn\u00edm rtu horn\u00ed \u0159adou zub\u016f a zhluboka si povzdychnul. Zdaleka nikdo v m\u00edstnosti nemohl tu\u0161it, jak pro n\u011bj je tahle chv\u00edle osobn\u00ed. Krom\u011b Toma, kter\u00fd p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli se rad\u011bji nezvedne a nep\u016fjde si ven zap\u00e1lit – kv\u016fli Billovu hlasu byl v baru z\u00e1kaz kou\u0159en\u00ed do doby, ne\u017e skon\u010d\u00ed se zp\u011bvem. Nakonec se ale rozhodl, \u017ee z\u016fstane, proto\u017ee mu bylo jasn\u00e9, \u017ee p\u00edse\u0148 pat\u0159\u00ed jemu.<\/p>\n

We say goodbye in the pouring rain,
and I break down as you walk away.
Stay, stay.
‚Cause all my life I felt this way,
but I could never find the words to say.
Stay, stay.<\/p>\n

Lou\u010d\u00edme se v pr\u016ftr\u017ei mra\u010den,<\/em><\/div>\n

a j\u00e1 se hrout\u00edm, kdy\u017e odch\u00e1z\u00ed\u0161.<\/em><\/div>\n
Z\u016fsta\u0148, z\u016fsta\u0148.<\/em><\/div>\n
Proto\u017ee cel\u00fd \u017eivot jsem to takhle c\u00edtil,<\/em><\/div>\n
ale nikdy jsem nemohl naj\u00edt slova, kter\u00fdmi to \u0159\u00edct.<\/em><\/div>\n
Z\u016fsta\u0148, z\u016fsta\u0148.<\/p>\n

<\/em> Bill se celou p\u00edsni\u010dku d\u00edval na sv\u00e9 dvoj\u010de, neodtrhl od n\u011bj pohled ani na chv\u00edli. Slzy ho p\u00e1lily v o\u010d\u00edch, m\u011bl pocit, \u017ee se co chv\u00edli rozbre\u010d\u00ed. Pr\u00e1v\u011b te\u010f byl jeden z okam\u017eik\u016f, kdy byl r\u00e1d, \u017ee se ji\u017e nel\u00ed\u010dil. Nasucho polknul a zachv\u011bl se. C\u00edtil, jak mu po tv\u00e1\u0159i st\u00e9k\u00e1 slza a za n\u00ed dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed…<\/div>\n

„Promi\u0148te,“ zamumlal a odlo\u017eil mikrofon na st\u016fl. Hudba je\u0161t\u011b hr\u00e1la, ale on se sna\u017eil co nejrychleji tenhle podnik opustit. Ignoroval pohledy v\u0161ech p\u0159\u00edtomn\u00fdch, nevn\u00edmal jejich nesouhlasn\u00e9 brbl\u00e1n\u00ed. Pot\u0159eboval co nejrychleji vypadnout a uklidnit se mimo zraky ostatn\u00edch lid\u00ed. Nad\u00e1val si za tak pitomej n\u00e1pad, zp\u00edvat tady tuhle p\u00edsni\u010dku, nav\u00edc p\u0159ed Tomem.<\/p>\n

Blon\u010f\u00e1k se rozb\u011bhl do chladn\u00e9 noci. M\u011bl na sob\u011b jen tenkou \u010dernou ko\u0161ili, tak\u017ee se do n\u011bj okam\u017eit\u011b dala zima. Nav\u00edc hust\u011b sn\u011b\u017eilo, tak\u017ee netrvalo dlouho a za\u010dal se klepat jako osika. Do toho se z jeho o\u010d\u00ed hrnuly slzy, p\u0159i\u0161el si jako nezastaviteln\u00fd vodop\u00e1d.<\/div>\n

„Kurva,“ zaklel a objal si sv\u00e9 huben\u00e9 t\u011blo pa\u017eemi. Hlasit\u011b vzlyknul a op\u0159el se o st\u011bnu. Dob\u011bhl a\u017e za roh klubu, aby se ukryl p\u0159ed ostatn\u00edmi. Byly tam n\u011bjak\u00e9 ke\u0159e a hrozn\u00e1 tma, tak\u017ee nepo\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee se tam v\u0161ichni najednou pohrnou. „J\u00e1 jsem takovej idiot,“ nad\u00e1val s\u00e1m sob\u011b a popot\u00e1hnul, ot\u0159el si o\u010di. Sesunul se pod\u00e9l zdi do bobku a hlavu si podep\u0159el.<\/div>\n
„Bille!“ sly\u0161el hlas sv\u00e9ho dvoj\u010dete. Trhnul sebou a rozhl\u00e9dl se kolem sebe. Samoz\u0159ejm\u011b, m\u011bl po\u010d\u00edtat s t\u00edm, \u017ee za n\u00edm p\u016fjde po tom, co na n\u011bj p\u0159\u00edmo z\u00edral p\u0159i takov\u00e9 p\u00edsni\u010dce. Po\u0159\u00e1d to ale nem\u011bnilo nic na tom, \u017ee chce b\u00fdt s\u00e1m se sv\u00fdma my\u0161lenkama. Tom se mu pr\u00e1v\u011b ani trochu nehodil. Sna\u017eil se b\u00fdt teda co nejv\u00edc potichu, s jeho pl\u00e1\u010dem to ale moc dob\u0159e ne\u0161lo.<\/p>\n

Tom sebou \u0161kubnul, kdy\u017e bratra sly\u0161el. Jako by ho p\u00edchla do srdce d\u00fdka, tak moc ho to zabolelo. P\u0159idal do kroku a \u00falevn\u011b vydechnul, kdy\u017e vid\u011bl bratra zhroucen\u00e9ho za rohem. Tedy ne, \u017ee by m\u011bl z jeho stavu radost, ale byl r\u00e1d, \u017ee ho na\u0161el tak snadno.<\/div>\n

„Jdi pros\u00edm pry\u010d, Tome,“ Bill se sna\u017eil p\u016fsobit naprosto v pohod\u011b a vyrovnan\u011b, ale mluvil p\u0159i\u0161krcen\u00fdm hlasem. Tom se nenechal tak lehce odb\u00fdt, kleknul si ke sv\u00e9mu bratrovi a vt\u00e1hnul ho do sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n
„Neodejdu, dokud nebude\u0161 v pohod\u011b. Jsi moje dvoj\u010de, Bille,“ za\u0161eptal a pol\u00edbil ho do vlas\u016f. C\u00edtil, jak se Bill chv\u011bje zimou, tak\u017ee se kousek, a\u010dkoliv nerad, odt\u00e1hnul. Rozepnul si svou mikinu a omotal ji i kolem Billa. Byl vd\u011b\u010dn\u00fd za to, \u017ee se dnes rozhodl pro jednu z voln\u011bj\u0161\u00edch, a\u010dkoliv jich ji\u017e nevlastnil tolik, co d\u0159\u00edv. Jako by snad tu\u0161il, \u017ee se mu bude je\u0161t\u011b hodit.<\/div>\n
„Nech m\u011b b\u00fdt, jsem \u0159ekl,“ sna\u017eil se odt\u00e1hnout, ale marn\u011b. Tom byl po\u0159\u00e1d mnohem siln\u011bj\u0161\u00ed jak on s\u00e1m.<\/div>\n
„Nechci, aby ses tr\u00e1pil… Pro\u010d jsi zp\u00edval tu p\u00edsni\u010dku?“<\/div>\n
„Tome,“ zakroutil hlavou Bil a tro\u0161ku se u\u0161kl\u00edbnul. „J\u00e1 t\u011b, kurva, miluju. Miluju t\u011b tak moc, \u017ee to nejde ani nijak vyj\u00e1d\u0159it. Je n\u00e1m ale zasran\u00fdch p\u011btadvacet, ch\u00e1pe\u0161, co to znamen\u00e1? Cel\u00fd na\u0161e okol\u00ed, a p\u0159edev\u0161\u00edm na\u0161i, do tebe hu\u010d\u00ed s t\u00edm, \u017ee si m\u00e1\u0161 u\u017e kone\u010dn\u011b n\u011bkoho naj\u00edt, o\u017eenit se, zalo\u017eit rodinu a tyhlety sra\u010dky. V\u0161ak Gustav ti na svoj\u00ed svatb\u011b \u0159ekl, \u017ee bychom m\u011bli bydlet ka\u017ed\u00fd s\u00e1m, jinak si partnery nikdy nenajdeme. Nemysli si, j\u00e1 to moc dob\u0159e sly\u0161el,“ hlasit\u011b za\u0161tkal a ot\u0159el si slzy. Zhluboka se nadechl, aby pokra\u010doval, Tom ho ale zastavil polibkem.<\/p>\n

„Bille, nezaj\u00edm\u00e1m se o to, co n\u00e1m diktuje okol\u00ed, okay? J\u00e1 miluju tebe, jenom tebe, mil\u00e1\u010dku. A nikdy to nebude jinak. V\u017edy\u0165…“ zakroutil hlavou Tom a pohladil bratra po z\u00e1dech. „Jsi jedin\u00fd, s k\u00fdm jsem kdy spal a moc dob\u0159e to v\u00ed\u0161. Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee to hodl\u00e1m m\u011bnit?“<\/div>\n

„Ale… Ale…“<\/div>\n
„Co ale?“ povzdychnul si Tom a propletl prsty s Billov\u00fdmi kr\u00e1tk\u00fdmi vlasy. „Nikdy se to nezm\u011bn\u00ed. Kdybychom se m\u011bli odst\u011bhovat n\u011bkam, kde nemaj\u00ed nic proti incestu, tak mi to nevad\u00ed. Chci b\u00fdt jenom s tebou. Pamatuje\u0161, co jsme si v\u017edycky \u0159\u00edkali? Narodili jsme se spolu, um\u0159eme spolu. A pak n\u00e1s poh\u0159b\u00ed do jednoho hrobu.“<\/div>\n
„Jo…“ zamumlal mlad\u0161\u00ed z bratr\u016f a ot\u0159el si o\u010di. „Po\u0159\u00e1d se ale h\u00e1d\u00e1me a j\u00e1 nev\u00edm pro\u010d to tak je. Hrozn\u011b se boj\u00edm, \u017ee n\u011bco pod\u011bl\u00e1m a pak to nep\u016fjde zp\u00e1tky. V\u00ed\u0161, poka\u017ed\u00fd ze m\u011b n\u011bco vylet\u00ed a pak… Myslel jsem, \u017ee n\u00e1m doktor pom\u016f\u017ee, ale on nev\u00ed, \u017ee nejsme jenom brat\u0159i, kte\u0159\u00ed maj\u00ed probl\u00e9m s komunikac\u00ed. Proto\u017ee ten asi nem\u00e1me – ten probl\u00e9m je v n\u011b\u010dem jin\u00e9m. M\u011bli bychom mu \u0159\u00edct, \u017ee jsme partne\u0159i, jinak n\u00e1m nepom\u016f\u017ee,“ pod\u00edval se do bratrovy tv\u00e1\u0159e, kter\u00e1 zna\u010dila obavy. Tom nakr\u010dil obo\u010d\u00ed, povzdychnul si a pohladil bratra po tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n

„M\u00e1\u0161 asi pravdu, ale co kdy\u017e to n\u011bkomu \u0159ekne? Bille, nem\u016f\u017eem…“<\/div>\n

„Ur\u010dit\u011b mus\u00ed dodr\u017eet n\u011bjak\u00fd to pravidlo ml\u010denlivosti nebo tak. Zept\u00e1me se ho a podle toho se rozhodneme, dob\u0159e? U\u017e v \u00fater\u00fd…“<\/div>\n
„V\u017edycky jsi m\u011bl dobr\u00e9 n\u00e1pady, tak\u017ee souhlas\u00edm,“ povzdychl si Tom a zakroutil hlavou. A\u010dkoliv bratrovi n\u00e1pad odsouhlasil, s\u00e1m si myslel, \u017ee se \u017eenou do j\u00e1my lvov\u00e9. Nedok\u00e1zal \u0159\u00edct, co si o jejich psychologovi opravdu mysl\u00ed. B\u00e1l se, \u017ee vyzrazen\u00ed jejich tajemstv\u00ed jim to je\u0161t\u011b v\u00edce zkomplikuje, ale sv\u00fdm zp\u016fsobem s Billem souhlasil. Doktor pot\u0159eboval zn\u00e1t v\u0161echno, v\u0161ak je na to tak\u00e9 upozor\u0148oval.<\/div>\n
„V \u00fater\u00fd mu to \u0159ekneme,“ ot\u0159el si o\u010di Bill a v\u00edc se k bratrovi p\u0159itiskl. „A Tome?“
„Hm?“ zamru\u010del Tom a ot\u0159el se rty o bratrovo \u010delo.<\/div>\n
„Miluju t\u011b.“<\/div>\n
„Taky t\u011b miluju, l\u00e1sko,“ p\u0159ik\u00fdvl \u010dernovlas\u00fd mu\u017e a naklonil se k Billov\u00fdm rt\u016fm, aby na n\u011b p\u0159itiskl sv\u00e9 a spojil je tak v jeden celek.<\/p>\n

Po celou dobu vystoupen\u00ed sed\u011bl doktor Freimann v temn\u00e9m rohu, aby si ho Bill nev\u0161iml. Jak posl\u00e9ze zjistil, \u017ee je p\u0159\u00edtomen i Tom, za\u010dal se modlit, aby ne\u0161el t\u0159eba na z\u00e1chod nebo tak, proto\u017ee tak by ho mohl jednodu\u0161e objevit. Necht\u011bl, aby si myslel, \u017ee je \u0161pehuje. Vlastn\u011b do baru p\u016fvodn\u011b j\u00edt necht\u011bl, zanesly ho sem jeho nohy. Kdyby na n\u011bj ale brat\u0159i p\u0159i\u0161li, mohl se vymluvit, \u017ee prost\u011b p\u0159i\u0161el posed\u011bt po t\u011b\u017ek\u00e9m pracovn\u00edm t\u00fddnu, ne? Nicm\u00e9n\u011b, moment\u00e1ln\u011b to nebylo d\u016fle\u017eit\u00e9, proto\u017ee zpracov\u00e1val v\u0161echny nov\u00e9 informace. P\u0159i posledn\u00ed p\u00edsni\u010dce, kdy Bill visel o\u010dima na sv\u00e9m dvoj\u010deti a je\u0161t\u011b p\u0159ed jej\u00edm koncem utekl, si potvrdil to, co si odpoledne jen myslel. Mezi bratry toho bylo rozhodn\u011b v\u00edc, ne\u017e jen sourozeneck\u00fd vztah.<\/p>\n

autor: Catherine<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Catherine D\u011bkuji za v\u0161echny koment\u00e1\u0159e, moc si jich v\u00e1\u017e\u00edm, opravdu! \ud83d\ude42 Jsem r\u00e1da, \u017ee se v\u00e1m pov\u00eddka l\u00edb\u00ed! U\u017eijte si dne\u0161n\u00ed d\u00edl. \u2665 Tom zakroutil hlavou a p\u0159ejel si dlan\u00ed po vlasech. Pozoroval doktora, kter\u00fd p\u0159ed n\u00edm sed\u011bl a nev\u011bd\u011bl, co<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[611],"tags":[],"class_list":["post-3261","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-all-about-us"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3261","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3261"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3261\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3261"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3261"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3261"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}