{"id":3265,"date":"2015-03-08T15:00:00","date_gmt":"2015-03-08T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3254"},"modified":"2015-03-08T15:00:00","modified_gmt":"2015-03-08T14:00:00","slug":"me-myself-and-romeo-67","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/03\/08\/me-myself-and-romeo-67\/","title":{"rendered":"Me, Myself and Romeo 67."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Kravina na kvadr\u00e1t.“ Poznamen\u00e1m, kdy\u017e film skon\u010d\u00ed. A to podot\u00fdk\u00e1m, \u017ee jsem zvolil nejslu\u0161n\u011bj\u0161\u00ed v\u00fdraz, jakej m\u011b napadl.<\/div>\n
„Mn\u011b se to l\u00edbilo.“ Odv\u011bt\u00ed Bill a j\u00e1 jen douf\u00e1m, \u017ee se mnou nebude cht\u00edt rozpitv\u00e1vat ka\u017edou sc\u00e9nu, kterou jsme vid\u011bli. Pro m\u011b to byla sl\u00e1tanina a v\u00edckr\u00e1t se na to d\u00edvat odm\u00edt\u00e1m. M\u011bli jsme si rad\u0161i pustit ten horor, co jsem navrhoval j\u00e1, jen\u017ee to ne. Jeho V\u00fdsost to razantn\u011b odm\u00edtla se slovy, \u017ee se nechce dv\u011b hodiny d\u00edvat na n\u011bjakou sadistickou blbost a nasadil u toho v\u00fdraz nejv\u011bt\u0161\u00edho mu\u010dedn\u00edka, \u017ee jsem mu to prost\u011b nemohl ud\u011blat. Tak\u017ee ve fin\u00e1le jsem m\u00edsto Billa trp\u011bl j\u00e1. Jako by to snad n\u011bkdy bylo jinak.<\/div>\n
„D\u00edvej, Absinth z toho chud\u00e1k odpadl.“ Nam\u00ed\u0159\u00edm prstem na psa, kter\u00fd d\u0159\u00edme pod na\u0161ima nohama. Film, kter\u00fd byl kritiky vyn\u00e1\u0161en do nebes, ho neoslovil o nic v\u00edc ne\u017e m\u011b. Jen\u017ee on si na rozd\u00edl od sv\u00fdho p\u00e1ne\u010dka mohl dovolit usnout, j\u00e1 jsem se jen kv\u016fli Billovi, kterej to hltal, p\u0159em\u00e1hal, abych udr\u017eel o\u010di otev\u0159en\u00e9. Nikdy m\u011b tyhle psychologicky lad\u011bn\u00fd sn\u00edmky nebavily. Gustav mi kdysi \u0159ekl, \u017ee jsem citlivej jako pa\u0159ez, ale nemysl\u00edm si, \u017ee by to bylo v tomhle. Prost\u011b m\u011b nebav\u00ed sledovat n\u011b\u010d\u00ed probl\u00e9my a zab\u00fdvat se t\u00edm, jak pod\u011blanej m\u00e1 \u017eivot. Film je podle m\u011b od toho, aby se u n\u011bj \u010dlov\u011bk odreagoval a ne \u017ee budu cestou z kina a pak je\u0161t\u011b doma p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, jak to ta chud\u00e1k postava m\u011bla hrozn\u011b t\u011b\u017ek\u00fd. Kdo to dneska m\u00e1 lehk\u00fd? J\u00e1 rozhodn\u011b ne.<\/p>\n

„A j\u00e1 odpadnu za chvilku taky.“ \u0158ekne Bill, kter\u00fd se mezit\u00edm uvelebil vedle psa na zem a akor\u00e1t zabo\u0159il obli\u010dej do jeho ko\u017eichu. Odjak\u017eiva miloval zv\u00ed\u0159ata a psy p\u0159edev\u0161\u00edm. Vzpom\u00edn\u00e1m si, \u017ee i p\u0159es mam\u010din z\u00e1kaz si br\u00e1val k sob\u011b do postele Scotty, co\u017e byla na\u0161e fena, kterou jsme si p\u0159ivedli z \u00fatulku. A p\u0159esto\u017ee n\u00e1s m\u011bla r\u00e1da oba, p\u0159i\u0161lo mi, \u017ee Billa m\u00e1 o n\u011bco rad\u011bji. Sta\u010dilo, aby jen zaslechla jeho hlas, kdy\u017e se vracel dom\u016f, a mohla se zbl\u00e1znit \u0161t\u011bst\u00edm. Br\u00e1\u0161ka odmala v\u0161echnu tu l\u00e1sku, co v sob\u011b m\u011bl, d\u00e1val p\u0159edev\u0161\u00edm jim. N\u011bm\u00fdm tv\u00e1\u0159\u00edm.<\/div>\n

„Jsem unaven\u00fd. M\u011bl bych jet dom\u016f.“ Poznamen\u00e1, kdy\u017e se posad\u00ed zp\u00e1tky na gau\u010d a p\u0159ek\u0159\u00ed\u017e\u00ed si nata\u017een\u00e9 nohy.<\/div>\n
„A jak asi?“ Zept\u00e1m se ho a zavrt\u00edm nech\u00e1pav\u011b hlavou. \u0158\u00eddit nem\u016f\u017ee, je docela pozd\u011b a samotn\u00e9ho ho do ulic nepust\u00edm. To a\u0165 si okam\u017eit\u011b vyhod\u00ed z hlavy.<\/div>\n
„Zavol\u00e1m si tax\u00edka.“ Zn\u00ed prost\u00e1 odpov\u011b\u010f. Jist\u011b, sem jsme si brali taxi, tak\u017ee mi mohlo doj\u00edt, \u017ee i odsud Bill pojede s n\u00edm. P\u0159ihl\u00ed\u017e\u00edm tomu, jak vstane a za\u010d\u00edn\u00e1 se sh\u00e1n\u011bt po sv\u00fdch v\u011bcech. Mo\u017en\u00e1 bych mu m\u011bl pomoct, jen\u017ee se p\u0159istihnu p\u0159i tom, \u017ee nechci, aby je na\u0161el. \u010c\u00edm d\u00e9le je bude hledat, t\u00edm d\u00e9le tu bude se mnou. Mo\u017en\u00e1 jsem mu je m\u011bl n\u011bkam poschov\u00e1vat, kdy\u017e jsem n\u00e1m byl pro pit\u00ed…<\/p>\n<\/div>\n
\n
„M\u016f\u017ee\u0161 tady z\u016fstat.“ Tahle v\u011bta ze m\u011b vylet\u00ed d\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010d\u00edm domyslet jej\u00ed n\u00e1sledky. Bill se prudce oto\u010d\u00ed, \u010deho\u017e podle jeho v\u00fdrazu vz\u00e1p\u011bt\u00ed ho\u0159ce lituje, asi si hnul t\u00edm ramenem. Z\u00edr\u00e1 na m\u011b, jako by m\u011bl podez\u0159en\u00ed, \u017ee se p\u0159eslechl. Kdepak, br\u00e1\u0161ko, sly\u0161el jsi dob\u0159e. To zas Tomova huba mluvila d\u0159\u00edv, ne\u017e jeho hlava myslela.<\/div>\n
„To asi nebude dobr\u00fd n\u00e1pad.“ Sm\u00ed\u0159liv\u011b se na m\u011b usm\u011bje a vr\u00e1t\u00ed se ke sv\u00e9 p\u0159ede\u0161l\u00e9 \u010dinnosti. K moj\u00ed nelibosti akor\u00e1t objevil ta\u0161ku, do kter\u00e9 za\u010d\u00edn\u00e1 h\u00e1zet v\u0161echno, co b\u011bhem svoj\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvy stihl vyt\u00e1hnout.<\/div>\n
„Pro\u010d ne?“ Zept\u00e1m se a m\u00e1m pocit, \u017ee zn\u00edm jako mal\u00fd d\u011bcko, kter\u00fdmu matka n\u011bco zak\u00e1zala a ono nen\u00ed schopno pochopit, pro\u010d to ud\u011blala.<\/div>\n
„Proto\u017ee by to nedopadlo dob\u0159e.“ Vysv\u011btl\u00ed mi, pro\u010d nechce z\u016fstat. Nebo nechce… T\u0159eba by cht\u011bl, ale nepova\u017euje to za nejlep\u0161\u00ed n\u00e1pad. Podle m\u011b zase nen\u00ed dobr\u00fd n\u00e1pad, aby te\u010f ode\u0161el. Byl pry\u010d p\u0159\u00edli\u0161 dlouho a j\u00e1 ho nechci znovu vid\u011bt odch\u00e1zet. Je to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed a nev\u00edm, jestli jsem jedinej, ale p\u0159ijde mi, \u017ee p\u0159es den nejsem tak citlivej, jako kdy\u017e se setm\u00ed. Jakmile padne ve\u010der, za\u010dne moje mysl uva\u017eovat nad v\u0161\u00edm mo\u017en\u00fdm. Dokonce i nad \u00fapln\u00fdma hovadinama, nad kter\u00fdma bych se norm\u00e1ln\u011b v\u016fbec nepozastavoval.<\/p>\n

„Ale j\u00e1 t\u011b tady chci.“ Nam\u00edtnu um\u00edn\u011bn\u011b a oto\u010d\u00edm si ho \u010delem k sob\u011b. Nem\u00e1m tu\u0161en\u00ed, jak dlouho hled\u00edm do tmavohn\u011bd\u00fdch duhovek, proto\u017ee se v jejich pohledu naprosto ztr\u00e1c\u00edm. Teprve a\u017e dotek m\u011b probere z transu. Billova ruka sv\u00edr\u00e1 mou pa\u017ei, ne nijak siln\u011b, jde sp\u00ed\u0161e o n\u011b\u017en\u00e9 sev\u0159en\u00ed. N\u011b\u017en\u00e9 a nal\u00e9hav\u00e9 z\u00e1rove\u0148. Dlouze si prohl\u00ed\u017e\u00edm jeho dlouh\u00fd \u0161t\u00edhl\u00fd prsty a p\u00e1tr\u00e1m v pam\u011bti, zda se m\u00fdho t\u011bla n\u011bkdy dot\u00fdkaly kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed ruce. Postel\u00ed mi pro\u0161el nespo\u010det \u017een, jejich\u017e tv\u00e1\u0159e si jen matn\u011b vybavuji, t\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161echny mi spl\u00fdvaj\u00ed v jednu velkou \u0161mouhu. P\u0159esto bych se vsadil, \u017ee ani jedna z nich nem\u011bla hez\u010d\u00ed ruce ne\u017e Bill.<\/div>\n

„U\u017e nikdy m\u011b nesm\u00ed\u0161 opustit.“ Dvoj\u010de zabo\u0159\u00ed obli\u010dej do m\u00e9ho ramene a zhluboka vydechne. V prvn\u00ed chv\u00edli m\u011b t\u00edm paralyzuje natolik, \u017ee jedin\u00e9, \u010deho jsem schopen, je z\u00edrat p\u0159ed sebe. Kdy\u017e prvotn\u00ed \u0161ok opadne, polo\u017e\u00edm mu ruce na z\u00e1da a p\u0159ivinu si ho k sob\u011b. Nosem se ot\u0159u o sametov\u011b hebkou k\u016f\u017ei na jeho krku a vdechnu tu omamnou v\u016fni jeho t\u011bla. Chanel, Hugo Boss, Armani, Yves Saint Laurent i dal\u0161\u00ed v\u00fdrobci parf\u00e9m\u016f se m\u016f\u017eou j\u00edt zahrabat! Nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed v\u016fn\u011b na sv\u011bt\u011b pat\u0159\u00ed Billovi.<\/div>\n
„Nikdy. Slibuje\u0161?“ \u0160ept\u00e1 a v\u00edc se ke mn\u011b p\u0159itiskne. M\u00edsto odpov\u011bdi uchop\u00edm jeho tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a po dob\u011b, ji\u017e bych nazval nekone\u010dnost\u00ed, p\u0159itisknu sv\u00e9 rty na jeho. U\u017e jsem m\u00e1lem zapomn\u011bl na to, jak chutnaj\u00ed, jak m\u011bkk\u00e9 a hebk\u00e9 jsou. Na\u0161e polibky jsou pomal\u00e9, jako by opatrn\u00e9. Jako bychom snad m\u011bli strach, \u017ee pokud by jeden z n\u00e1s toho druh\u00e9ho za\u010dal l\u00edbat v\u00e1\u0161niv\u011bji, v\u0161echno by zmizelo, rozplynulo se. Vtom uc\u00edt\u00edm na rtech n\u011bco slan\u00e9ho, co m\u011b p\u0159im\u011bje otev\u0159\u00edt o\u010di a odt\u00e1hnout se. To, co spat\u0159\u00edm, mi naprosto vyraz\u00ed dech. Po Billov\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch zvolna st\u00e9kaj\u00ed slzy, p\u0159es kter\u00e9 se na m\u011b ale usm\u00edv\u00e1. A netrv\u00e1 to dlouho a znovu se schoul\u00ed v m\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Slibuju.“ Za\u0161ept\u00e1m mu do vlas\u016f. „Nav\u017edy spolu.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Svoboda!“ Vyk\u0159ikne Bill tak hlasit\u011b, \u017ee se po n\u00e1s star\u0161\u00ed man\u017eelsk\u00fd p\u00e1r, kter\u00fd n\u00e1s akor\u00e1t m\u00edj\u00ed, ohl\u00e9dne a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zakrout\u00ed hlavou. Zat\u00edmco j\u00e1 jejich sm\u011brem vy\u0161lu omluvn\u00fd \u00fasm\u011bv, pan n\u00e1vrh\u00e1\u0159 si to \u0161tr\u00e1duje kup\u0159edu a je mu naprosto fuk, co si kdo mysl\u00ed nebo ne. „To je takov\u00e1 \u00faleva!“ Zvol\u00e1 znovu, oto\u010d\u00ed se na m\u011b a nat\u00e1hne p\u0159ed sebe ob\u011b pa\u017ee. \u010cekal jsem, \u017ee bude m\u00edt radost, a\u017e mu ort\u00e9zu sundaj\u00ed. V\u0161ak posledn\u00edch p\u00e1r dn\u00ed jen sku\u010del, jak\u00e1 je to otrava a podle n\u011bj i naprost\u00e1 zbyte\u010dnost ji nosit, kdy\u017e ho to u\u017e v\u016fbec nebol\u00ed. Ale \u017ee to bude pro\u017e\u00edvat a\u017e takhle, to by m\u011b ani ve snu nenapadlo. A\u010dkoli na druhou stranu, Bill byl v\u017edycky extr\u00e9mn\u00ed a v\u0161echno si bral a pro\u017e\u00edval tak n\u011bjak v\u00edc ne\u017e ostatn\u00ed. Sice jsem b\u011bhem uplynul\u00fdch n\u011bkolika m\u011bs\u00edc\u016f nabral podez\u0159en\u00ed, \u017ee mu zkamen\u011blo srdce, ale kdepak. Po\u0159\u00e1d je to ten samej Bill jako p\u0159ed lety. Ten, co v\u017edycky sk\u00e1kal radost\u00ed, kdy\u017e jsme vyhr\u00e1li n\u011bjakou cenu nebo vyprodali koncert. Ten, co z ka\u017ed\u00fd h\u00e1dky vze\u0161el jako v\u00edt\u011bz, proto\u017ee n\u00e1s uml\u00e1til argumenty. Ten, co na m\u011b \u010dastokr\u00e1t i pro naprostou blbost je\u010del a ur\u00e1\u017eel se. Ale taky ten, co m\u011b m\u011bl ze v\u0161ech lid\u00ed na sv\u011bt\u011b nejv\u00edc r\u00e1d a jeho\u017e nejv\u011bt\u0161\u00ed strach byl, \u017ee z\u016fstane s\u00e1m. Beze m\u011b.<\/p>\n

„Mo\u017en\u00e1 bych byl opatrn\u011bj\u0161\u00ed.“ Doporu\u010d\u00edm mu, \u017ee by to s pohyby nem\u011bl tolik p\u0159eh\u00e1n\u011bt, ale naprosto se to mine \u00fa\u010dinkem. Jako bych h\u00e1zel hr\u00e1ch na ze\u010f. D\u00e1l si vede svou, jakou m\u00e1 radost, \u017ee se zbavil toho kr\u00e1mu a \u017ee kone\u010dn\u011b bude moct norm\u00e1ln\u011b fungovat.<\/div>\n

„V\u016fbec si nedovede\u0161 p\u0159edstavit, jak t\u011b\u017ek\u00e9 je vysta\u010dit si s jednou rukou.“ \u0158ekne tak, \u017ee i kdybych si to nakr\u00e1sn\u011b dovedl p\u0159edstavit, stejn\u011b bych ml\u010del, proto\u017ee tenhle t\u00f3n nep\u0159ipou\u0161t\u00ed v\u016fbec \u017e\u00e1dn\u00e9 n\u00e1mitky \u010di odpor. Tak\u017ee ticho, Tome, prost\u011b si to neum\u00ed\u0161 p\u0159edstavit a te\u010dka.<\/div>\n
Zat\u00edmco stoj\u00edm a \u010dek\u00e1m, a\u017e se Jeho Veli\u010denstvo uveleb\u00ed na sedadle spolujezdce, m\u00e1m mo\u017enost prohl\u00e9dnout si jeho dne\u0161n\u00ed outfit. V posledn\u00edch dnech jsem vypozoroval, \u017ee si br\u00e1\u0161ka vyp\u011bstoval novou \u00fachylku a po\u0159\u00eddil si hned n\u011bkolik nov\u00fdch ko\u0161il, z nich\u017e je jedna lep\u0161\u00ed ne\u017e druh\u00e1. Na\u0161t\u011bst\u00ed tyhle jedine\u010dn\u00e9 kousky nechal pro dne\u0161ek viset ve sk\u0159\u00edni a navl\u00edkl na sebe n\u011bco jin\u00e9ho. Nem\u00e9n\u011b… Jak jen to nazvat… Exkluzivn\u00edho a extravagantn\u00edho. To, \u017ee se nasoukal do b\u00edl\u00fdch kalhot a \u010dern\u00e9ho t\u00edlka, bych nekomentoval v\u016fbec a pova\u017eoval bych to za norm\u00e1ln\u00ed. V\u0161ak co je na tom zvl\u00e1\u0161tn\u00edho, \u017ee? Pokud by si ov\u0161em p\u0159es t\u00edlko nep\u0159ehodil tu prapodivnou v\u011bc, u n\u00ed\u017e jsem se je\u0161t\u011b vlastn\u011b nerozhodl, zda ji naz\u00fdvat bundou nebo sakem. Sah\u00e1 mu to sotva do pasu, je to b\u00edl\u00fd se spoustou \u010dern\u00fdch ozdob, nebo co to je. A co m\u011b dost\u00e1v\u00e1 naprosto nejv\u00edc, jsou ty d\u00edry v podpa\u017e\u00ed. Jejich smysl jsem dote\u010f neodhalil. Jestli je to kv\u016fli v\u011btr\u00e1n\u00ed nebo co j\u00e1 v\u00edm… Prost\u011b je to dal\u0161\u00ed \u0161\u00edlenost z Billova \u0161atn\u00edku. D\u00edkybohu za to, \u017ee skoro nic na sebe dvakr\u00e1t nevezme, tak\u017ee tenhle super cool extra kousek skon\u010d\u00ed mezi ostatn\u00edmi „obno\u0161en\u00fdmi“ modely. Jeho boty, co mi p\u0159ipom\u00ednaj\u00ed nosoro\u017ece, snad rad\u011bji zmi\u0148ovat nebudu.<\/p>\n

„Nad \u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161?“ Na rameni uc\u00edt\u00edm Billovu dla\u0148. Kdy\u017e se na n\u011bj oto\u010d\u00edm, zjist\u00edm, \u017ee u\u017e se sta\u010dil na rozd\u00edl ode m\u011b i p\u0159ipoutat, a te\u010f m\u011b up\u0159en\u011b sleduje. Jak dlouho ale nem\u00e1m zd\u00e1n\u00ed. Byl jsem tak zabran\u00fd do \u00favah o tom, jak na sebe m\u016f\u017ee vz\u00edt ty hnusn\u00fd hadry a jak\u00fd hr\u016fzy m\u00e1 je\u0161t\u011b v z\u00e1sob\u011b, \u017ee jsem tro\u0161ku pozapomn\u011bl, kde jsem. Pravdu mu \u0159\u00edct nem\u016f\u017eu. Ani omylem. To by bylo jako polo\u017eit hlavu na \u0161palek a \u010dekat, a\u017e kat tne. Kdy\u017e mu \u0159eknu, aby to ne\u0159e\u0161il, m\u016f\u017eu po\u010d\u00edtat s t\u00edm, \u017ee to podn\u00edt\u00ed jeho vrozenou zv\u011bdavost a za\u010dne to rozpitv\u00e1vat.<\/div>\n

„Napadlo m\u011b, \u017ee bychom mohli n\u011bco podniknout s t\u011bma dv\u011bma. Gustavem a Hagenem,“ up\u0159esn\u00edm, koho m\u00e1m na mysli. V\u016fbec nev\u00edm, jak m\u011b napadlo zrovna tohle, ale soud\u011b podle Billova v\u00fdrazu mi se\u017eral, \u017ee jsem zrovna nad t\u00edmhle dumal. „Je to hrozn\u00e1 doba, co jsme naposledy byli n\u011bkde spole\u010dn\u011b. Co ty na to? Posledn\u011b jsi nemohl a podle m\u011b je to mrzelo.“ Sotva to do\u0159eknu, p\u0159estane mi diskuze na tohle t\u00e9ma p\u0159ipadat jako dobrej n\u00e1pad. A nedejbo\u017ee, aby…<\/div>\n
„To m\u016f\u017eem, jsem rozhodn\u011b pro.“ Tak to je p\u0159esn\u011b to, co jsem necht\u011bl. Po\u010d\u00edtal jsem s t\u00edm, \u017ee kdy\u017e nem\u011bl z\u00e1jem p\u0159edt\u00edm, vymluv\u00ed se i te\u010f na nedostatek \u010dasu a \u0159ekne, \u017ee to nech\u00e1me na jindy. Jen\u017ee on se m\u00edsto toho tv\u00e1\u0159\u00ed, \u017ee by za nimi klidn\u011b vyrazil okam\u017eit\u011b. Georga bych snad je\u0161t\u011b p\u0159emluvil, ale u\u017e vid\u00edm Gustava, jak se nad\u0161en\u011b hrne za Billem pot\u00e9, co br\u00e1cha sraz s nimi ozna\u010dil za pitomost. To jsem si zase pomohl!<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Tak s n\u00edm zkus promluvit,“ \u017eadon\u00edm a s\u00e1hnu po hrnku s kafem. Sotva se mi poda\u0159ilo ud\u011blat ze sebe aspo\u0148 trochu \u010dlov\u011bka, uva\u0159il jsem si tenhle \u017eivotabudi\u010d a po p\u00e1r minut\u00e1ch dum\u00e1n\u00ed jsem nakonec s\u00e1hl po mobilu a vyto\u010dil kamar\u00e1dovo \u010d\u00edslo.<\/p><\/div>\n

„Br\u00e1cho, nev\u00edm,“ odv\u011bt\u00ed Georg po p\u00e1r chv\u00edl\u00edch hrobov\u00e9ho ticha a povzdechne si. „Gustav byl na Billa hodn\u011b na\u0161tvanej. Dotklo se ho, co \u0159ekl a…“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ vstoup\u00edm mu do \u0159e\u010di. „V\u00edm. Bill to p\u0159ehnal a uv\u011bdomil si to.“ Druh\u00e1 \u010d\u00e1st v\u011bty je jedna velk\u00e1 le\u017e. Bill si v\u016fbec neuv\u011bdomil, \u017ee se choval hnusn\u011b ke sv\u00fdm kamar\u00e1d\u016fm, se kter\u00fdmi str\u00e1vil p\u0159ev\u00e1\u017enou \u010d\u00e1st \u017eivota. Nepadlo o tom ani slovo. Podle m\u011b se ani na okam\u017eik nezamyslel nad t\u00edm, \u017ee jim mohla jeho slova ubl\u00ed\u017eit. Absolutn\u011b se t\u00edm nezab\u00fdval a snad i zapomn\u011bl, \u017ee kdy n\u011bco takov\u00fdho \u0159ekl.<\/div>\n
„Fajn, pokus\u00edm se, ale nic ti nesl\u00edb\u00edm.“ Georg to nakonec vzd\u00e1 a d\u00e1 mi slovo, \u017ee ud\u011bl\u00e1, co bude v jeho sil\u00e1ch, a zkus\u00ed Gustava n\u011bjak p\u0159esv\u011bd\u010dit, aby se s n\u00e1mi v\u0161emi se\u0161el. Pravda, ani na\u0161emu b\u00fdval\u00e9mu bas\u00e1kovi se moc na sraz s Billem necht\u011blo, ale pak souhlasil. S Juschtelem bude hor\u0161\u00ed po\u0159\u00edzen\u00ed a vzhledem k tomu, \u017ee Georg m\u011bl na n\u011bj v\u017edycky ur\u010ditej vliv, nechal jsem to p\u0159emlouv\u00e1n\u00ed na n\u011bm. Nenapadlo m\u011b, \u017ee se toho n\u00e1padu dvoj\u010de tak chytne. Ode dne, kdy jsem tuhle blbost pl\u00e1cl, se m\u011b pt\u00e1, kdy se s G\u00e9\u010dkama m\u00e1me sej\u00edt. Tak\u017ee Tomovi nezb\u00fdv\u00e1 nic jin\u00fdho, ne\u017e n\u011bjak to setk\u00e1n\u00ed zorganizovat a pokud to klapne, bude doufat, \u017ee to v\u0161ichni z\u00fa\u010dastn\u011bn\u00ed p\u0159e\u017eij\u00ed ve zdrav\u00ed.<\/div>\n
„Nic, mus\u00edm kon\u010dit.“ Promluv\u00ed znovu m\u016fj kamar\u00e1d, a kdy\u017e se pozorn\u011b zaposlouch\u00e1m, usly\u0161\u00edm zvuky, kter\u00e9 napov\u00eddaj\u00ed o tom, \u017ee je pr\u00e1v\u011b na odchodu a u\u017e ho nejsp\u00ed\u0161 zdr\u017euju.<\/div>\n
„Okay, m\u011bj se a pak…“<\/div>\n
„Zavol\u00e1m, neboj.“ Zasm\u011bje se na druh\u00e9 stran\u011b a o p\u00e1r vte\u0159in pozd\u011bji i zav\u011bs\u00ed.<\/p>\n

„Tak to bychom m\u011bli, k\u00e1mo.“ Mrknu pod sebe, kde je u m\u00fdch nohou usazen\u00fd Absinth. Poklepu si na kolena a \u010dek\u00e1m, a\u017e se o m\u011b op\u0159e packami a za\u010dne se do\u017eadovat hlazen\u00ed. Jak ho tak drbu za u\u0161ima, vyvstane mi v mysli vzpom\u00ednka na v\u010derej\u0161\u00ed odpoledne, kter\u00e9 jsme tr\u00e1vili spole\u010dn\u011b s Billem. Na moji ot\u00e1zku, co chce d\u011blat, odpov\u011bd\u011bl bleskov\u011b, \u017ee je mu to jedno, hlavn\u011b \u017ee bude se mnou. Vyrazili jsme tedy s Absim na proch\u00e1zku. Nejprve jsem ho na vod\u00edtku m\u011bl j\u00e1, ale br\u00e1\u0161ka \u017eadonil tak dlouho, a\u017e jsem mu ho nakonec p\u016fj\u010dil, \u010deho\u017e jsem o p\u00e1r des\u00edtek minut litoval. Nejen\u017ee mi po\u0159\u00e1d ut\u00edkali a j\u00e1 po nich b\u011bhal jak idiot, ale ve fin\u00e1le Bill Absintha odepnul a jak dva cvoci l\u00edtali tam a sem po lese, kterej byl c\u00edlem na\u0161\u00ed t\u0159\u00ed\u010dlenn\u00fd v\u00fdpravy. Nev\u011bd\u011bl jsem, jestli se m\u00e1m d\u0159\u00edv koukat po tom, kde je dvoj\u010de nebo pes. V\u00fdhodu to v\u0161ak m\u011blo, a sice tu, \u017ee oba dva byli utahan\u00ed natolik, \u017ee odpadli, sotva jsme do\u0161li dom\u016f a j\u00e1 jsem pak dlouh\u00fd minuty sed\u011bl vedle postele a d\u00edval se na Billa, jak spokojen\u011b sp\u00ed. Jeho obli\u010dej byl tak klidn\u00fd, stejn\u011b jako jeho pravideln\u00fd dech. N\u011bkolikr\u00e1t jsem se p\u0159istihnul p\u0159i p\u0159itroubl\u00e9m, p\u0159esto v\u0161ak \u0161\u0165astn\u00e9m \u00fasm\u011bvu. M\u011bl jsem toti\u017e pocit, \u017ee je kone\u010dn\u011b v\u0161echno tak, jak m\u00e1 b\u00fdt.<\/div>\n

\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Mrknu na hodinky a p\u0159id\u00e1m do kroku. Mus\u00edm sebou hodit, proto\u017ee m\u00e1m trochu zpo\u017ed\u011bn\u00ed a v\u00edm, \u017ee maestro Bill nerad \u010dek\u00e1. Nevad\u00ed, kdy\u017e ostatn\u00ed \u010dekaj\u00ed na n\u011bho, to je samoz\u0159ejm\u011b v naprost\u00e9m po\u0159\u00e1dku. Ov\u0161em pokud by m\u011bl \u010dekat on, byl by ohe\u0148 na st\u0159e\u0161e.<\/p><\/div>\n

„To je nejlep\u0161\u00ed stoupnout si doprost\u0159ed.“ Zavr\u010d\u00edm na dv\u011b star\u00fd babky, co si jako m\u00edsto svoj\u00ed konverzace vybraly pr\u00e1v\u011b st\u0159ed chodn\u00edku a v\u016fbec je nezaj\u00edm\u00e1, \u017ee kolem nich lidi nem\u016f\u017eou proj\u00edt. Zaslechnu za sebou cosi o tom, \u017ee mlad\u00ed v dne\u0161n\u00ed dob\u011b nemaj\u00ed \u00factu ke st\u00e1\u0159\u00ed nebo co, a pak je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00fd nar\u00e1\u017eky na m\u016fj vzhled, kter\u00fd ne\u0159e\u0161\u00edm u\u017e v\u016fbec. A\u0165 si b\u00e1by melou, co cht\u011bj\u00ed. \u0160koda, \u017ee tu nen\u00ed Bill. Ten by jim takov\u00fdm stylem a s \u00fasm\u011bvem \u0159ekl, \u017ee jsou \u00fapln\u011b blb\u00fd, \u017ee by mu nejen\u017ee daly za pravdu, ale nakonec by mu je\u0161t\u011b pod\u011bkovaly. Dal\u0161\u00ed v\u011bc, kterou br\u00e1\u0161ka zvl\u00e1d\u00e1 na jedni\u010dku.<\/div>\n
St\u00e1le je\u0161t\u011b na\u0161tvanej vejdu do budovy a rozhl\u00e9dnu se kolem sebe. \u0158ekl bych, \u017ee minule tu byl v\u011bt\u0161\u00ed kl\u00eddek. Te\u010f mi to trochu p\u0159ipom\u00edn\u00e1 mraveni\u0161t\u011b. V\u0161ichni se tu hem\u017e\u00ed, poletuj\u00ed tam a zase zp\u00e1tky, ob\u010das do sebe n\u011bkdo naraz\u00ed. Bu\u010f je jejich \u0161\u00e9f v r\u00e1\u017ei, nebo se teprve k n\u011bjak\u00fd bou\u0159i schyluje a oni se na posledn\u00ed chv\u00edli sna\u017e\u00ed zachr\u00e1nit, co se d\u00e1.<\/p>\n

„Moment, moment, moment,“ zaraz\u00ed m\u011b ta dot\u011brn\u00e1 recep\u010dn\u00ed a zastoup\u00ed mi cestu. „Kam si jako mysl\u00edte, \u017ee jdete?“<\/div>\n

„No, j\u00e1 si jako mysl\u00edm, \u017ee jdu za Billem.“ Odpov\u00edm j\u00ed stejn\u00fdm zp\u016fsobem, jako mluv\u00ed ona se mnou a pokus\u00edm se kolem n\u00ed prosmeknout, jen\u017ee ji tro\u0161ku podcen\u00edm. A\u0165 se hnu na kteroukoli stranu, ona je tam v\u017edy o vte\u0159inu d\u0159\u00edv, tak\u017ee nem\u00e1m n\u00e1rok. „D\u00e1mo, byla byste tak laskav\u00e1 a p\u0159estala m\u011b zdr\u017eovat. Billchen na m\u011b \u010dek\u00e1.“ V\u0161imnu si, \u017ee se zatv\u00e1\u0159\u00ed hrozn\u011b \u0161okovan\u011b, kdy\u017e si dovol\u00edm jej\u00edho boha nazvat t\u00edmhle famili\u00e9rn\u00edm osloven\u00edm. Ta je bu\u010f sklerotick\u00e1, \u017ee si m\u011b nepamatuje a k tomu naprosto slep\u00e1, proto\u017ee nezaregistrovala do o\u010d\u00ed bij\u00edc\u00ed podobu mezi n\u00e1mi, nebo si ze m\u011b d\u011bl\u00e1 srandu.<\/div>\n
„Pan Kaulitz nem\u00e1 moment\u00e1ln\u011b \u010das na n\u00e1v\u0161t\u011bvy.“ Zavrt\u00ed rozhodn\u011b hlavou a nevypad\u00e1, \u017ee by mi v n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch minut\u00e1ch byla ochotna j\u00edt z cesty. Jak\u00e1 j\u00e1 jsem pro ni n\u00e1v\u0161t\u011bva?!<\/div>\n
„\u017densk\u00e1, u\u017e minule jsem v\u00e1m…“ Zni\u010dehonic moje \u00fasta on\u011bm\u00ed, proto\u017ee k m\u00fdm u\u0161\u00edm dolehne hlasit\u00fd mu\u017esk\u00fd sm\u00edch. Dvoj\u00ed sm\u00edch, abych byl p\u0159esn\u00fd. Jak j\u00e1 tak recep\u010dn\u00ed se po n\u011bm oto\u010d\u00edme a spat\u0159\u00edme Billa, jak m\u00ed\u0159\u00ed na\u0161\u00edm sm\u011brem. Tak proto nem\u00e1 \u010das na n\u00e1v\u0161t\u011bvy!<\/div>\n
„Tomi!“ Vyk\u0159ikne, kdy\u017e si m\u011b v\u0161imne a div se nerozb\u011bhne ke mn\u011b. Ten m\u00e1 zase r\u00e1nu, pomysl\u00edm si, kdy\u017e ho sjedu pohledem od hlavy k pat\u011b. Tri\u010dko i kalhoty jsou v pohod\u011b, dokonce m\u00e1 i norm\u00e1ln\u00ed boty, ale nebyl by to on, kdyby to prost\u011b cel\u00fd n\u011bjak neozvl\u00e1\u0161tnil. Hodil na sebe n\u011bjak\u00fd pe\u0159\u00ed.<\/p>\n

„N\u011bjak\u00e9 probl\u00e9my?“ Bill\u016fv prvn\u00ed dotaz sm\u011b\u0159uje k recep\u010dn\u00ed, kter\u00e1 zavrt\u00ed hlavou, sklon\u00ed jia poslu\u0161n\u011b se vr\u00e1t\u00ed za sv\u016fj pult\u00edk. Jedno se mu mus\u00ed nechat, zam\u011bstnance m\u00e1 vycepovan\u00fd jako snad nikdo. Sta\u010d\u00ed jedno slovo nebo i pohled a v\u011bd\u00ed, kde je jejich m\u00edsto. „U\u017e jsem se b\u00e1l, \u017ee se t\u011b nedo\u010dk\u00e1m.“ \u0158ekne, abych to sly\u0161el jen j\u00e1, a pohlad\u00ed m\u011b po rameni. Mo\u017en\u00e1 bych se i usm\u00e1l, kdybych nebyl natolik zaujat jeho doprovodem. „Tohle je…“ \u0158ekne dvoj\u010de pot\u00e9, co uk\u00e1\u017ee vedle sebe. Jeho spole\u010dnost v\u0161ak uzn\u00e1, \u017ee by bylo vhodn\u011bj\u0161\u00ed, kdyby se mi p\u0159edstavil s\u00e1m.<\/div>\n

„Juan Miguel Gonz\u00e1lez Sanz, ale m\u016f\u017ee\u0161 mi \u0159\u00edkat Juanmi.“ Zazub\u00ed se na m\u011b mod\u00fdlek, v ten sam\u00fd moment m\u00e1m chu\u0165 chytnout ho pod krkem a po\u0159\u00e1dn\u011b zm\u00e1\u010dknout. Nebylo t\u0159eba, aby mi sd\u011bloval svoje ct\u011bn\u00e9 jm\u00e9no, proto\u017ee jsem ho u\u017e zd\u00e1lky poznal. Zas tak kr\u00e1tkou pam\u011b\u0165 nem\u00e1m, abych ten jeho ksicht\u00edk zapomn\u011bl.<\/div>\n
„Tom.“ Stisknu jeho dla\u0148 a sna\u017e\u00edm se mu p\u0159itom rozdrtit v\u0161echny kosti v prstech. Blbe\u010dek. Kdyby aspo\u0148 nevypadal tak dob\u0159e! Myslel jsem, \u017ee je to nemo\u017en\u00fd, ale tenhle t\u00fdpek m\u00e1 o\u010di je\u0161t\u011b tmav\u0161\u00ed ne\u017e Bill, na tv\u00e1\u0159i dvoudenn\u00ed strni\u0161t\u011b a hlavu zdob\u00ed krat\u0161\u00ed tmav\u011b hn\u011bd\u00fd vlasy. Jeho op\u00e1len\u00ed je je\u0161t\u011b v\u00edc zv\u00fdrazn\u011bno sv\u011btl\u00fdmi barvami, do kter\u00fdch se obl\u00e9kl. A p\u0159esto\u017ee m\u00e1 na sob\u011b teplej\u0161\u00ed svetr, vid\u00edm, \u017ee to nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 vychrtlina, ale \u017ee na sob\u011b mak\u00e1 a t\u011blo m\u00e1 sam\u00fd sval. Se\u010dteno podtr\u017eeno, je nechutn\u011b dokonalej a a\u0165 si s Petem ud\u011blali cokoli, ch\u00e1pu tu nevra\u017eivost v\u016f\u010di n\u011bmu. I mn\u011b leze neskute\u010dn\u011b na nervy a to ho nezn\u00e1m ani p\u011bt minut a nejsem z bran\u017ee.<\/p>\n

„Domlouvali jsme se na na\u0161\u00ed dal\u0161\u00ed spolupr\u00e1ci.“ Objasn\u00ed mi Bill, pro\u010d za n\u00edm tenhle blbe\u010dek p\u0159ilezl. A zaksicht\u00edm se nad t\u00edm, co v\u0161echno si dovedu p\u0159edstavit pod slovn\u00edm spojen\u00edm „dal\u0161\u00ed spolupr\u00e1ce“. S\u00e1m sob\u011b nad\u00e1v\u00e1m, \u017ee ho takhle hnusn\u011b podez\u0159\u00edv\u00e1m. V\u017edy\u0165 jsem p\u0159esn\u011b za tohle byl na Billa na\u0161tvanej a nesn\u00e1\u0161el jsem to na n\u011bm. Tak pro\u010d to d\u011bl\u00e1m taky? Odpov\u00edm si s\u00e1m, proto\u017ee m\u00e1m strach, \u017ee ho znovu ztrat\u00edm. Jen\u017ee tohle je pr\u00e1v\u011b jeden ze zp\u016fsob\u016f, jak o n\u011bj p\u0159ij\u00edt.<\/div>\n

„Skv\u011bl\u00fd,“ \u0159eknu jen a pokus\u00edm se usm\u00e1t, ale h\u00e1d\u00e1m, \u017ee m\u016fj \u00fasm\u011bv p\u016fsob\u00ed \u0161\u00edlen\u011b k\u0159e\u010dovit\u011b. Pitome\u010dek z mola a cover\u016f m\u00f3dn\u00edch magaz\u00edn\u016f se na m\u011b nep\u0159est\u00e1v\u00e1 k\u0159enit a j\u00e1 jen douf\u00e1m, \u017ee se co nevid\u011bt sebere a p\u016fjde si po sv\u00fdch. Moje modlitby byly vysly\u0161eny, proto\u017ee s br\u00e1\u0161kou prohod\u00ed je\u0161t\u011b n\u011bkolik v\u011bt a pak ozn\u00e1m\u00ed, \u017ee mus\u00ed let\u011bt, proto\u017ee m\u00e1 je\u0161t\u011b p\u00e1r v\u011bc\u00ed k vy\u0159\u00edzen\u00ed. Nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed jsem ale teprve, kdy\u017e sleduji jeho vzdaluj\u00edc\u00ed se z\u00e1da. No douf\u00e1m, \u017ee jen tak nebudu m\u00edt tu \u010dest a nesetk\u00e1m se s n\u00edm znovu. Na n\u011bjakej \u010das mi t\u011bch p\u00e1r minut s n\u00edm sta\u010dilo.<\/p>\n

„Co se tak \u0161kleb\u00ed\u0161? Z\u016fstane ti to.“ Dob\u00edr\u00e1 si m\u011b diva a drcne do m\u011b loktem. M\u00e1m chu\u0165 mu \u0159\u00edct, \u017ee na to, jakej je to pro n\u011bj kret\u00e9n, se s n\u00edm n\u00e1ramn\u011b bavil, ale tuhle kousavou pozn\u00e1mku spolknu. Takovej blb mi za h\u00e1dku s Billem fakt nestoj\u00ed.<\/div>\n

„Ale,“ m\u00e1vnu rukou. „Od r\u00e1na m\u00e1m den blbec. To ne\u0159e\u0161.“<\/div>\n
„J\u00e1 taky,“ nech\u00e1 se sly\u0161et dvoj\u010de a okam\u017eit\u011b si za\u010dne st\u011b\u017eovat. „Od r\u00e1na jsem obklopen sam\u00fdmi idioty, co mi akor\u00e1t p\u0159id\u011bl\u00e1vaj\u00ed pr\u00e1ci.“<\/div>\n
D\u00edv\u00e1m se na n\u011bj, jak na prstech vypo\u010d\u00edt\u00e1v\u00e1, co v\u0161echno musel kv\u016fli neschopnosti sv\u00fdch pod\u0159\u00edzen\u00fdch dneska \u0159e\u0161it, a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b u toho vrt\u00ed hlavou. Jako by nemohl uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee zam\u011bstnal lidi, co jsou naprosto k ni\u010demu. Mezi n\u00e1mi, oni k ni\u010demu nejsou, to jen m\u016fj bratr je \u0161\u00edlen\u00fd perfekcionista a co neodpov\u00edd\u00e1 p\u0159esn\u011b jeho p\u0159edstav\u00e1m, nestoj\u00ed za nic.<\/div>\n
„Rad\u0161i poj\u010f, ty p\u0161tros\u00ed kr\u00e1li,“ popadnu ho za loket a pokus\u00edm se ho nasm\u011brovat ven z budovy. Ne\u017e by se vykecal, str\u00e1vili bychom tu zbytek ml\u00e1d\u00ed.<\/div>\n
„Co\u017ee?“ Zaraz\u00ed se a vysmekne se mi. „Nejsem \u017e\u00e1dnej p\u0161tros, Tome!“<\/div>\n
Nem\u016f\u017eu si pomoct, ale jeho svr\u0161ek mi prost\u011b toho pt\u00e1ka p\u0159ipom\u00edn\u00e1, a v\u00fdraz, kterej pr\u00e1v\u011b nasadil, to akor\u00e1t umocnil. Rozzu\u0159enej p\u0161tros. Nad tou my\u0161lenkou se zasm\u011bju, ov\u0161em Billovi moje nar\u00e1\u017eka u\u017e tak vtipn\u00e1 nep\u0159ipad\u00e1. Stoj\u00ed naproti m\u011b s rukou v bok a mra\u010d\u00ed se. Tu\u0161\u00edm, \u017ee p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed nad t\u00edm, jestli m\u011b m\u00e1 ta\u0161kou vz\u00edt p\u0159es hlavu hned nebo a\u017e za chvilku. Nakonec se ale rozhodne jinak. V\u011bnuje mi dot\u010den\u00fd pohled, obejde m\u011b a vyjde ven na ulici. Ve vlastn\u00edm z\u00e1jmu jdu p\u00e1r krok\u016f za n\u00edm a \u010dek\u00e1m, dokud se mnou s\u00e1m neza\u010dne komunikovat. D\u011bl\u00e1val jsem to tak i d\u0159\u00edv. Kdykoli se urazil, vy\u010dkal jsem, a\u017e na m\u011b promluvil a teprve pak jsem se pokou\u0161el za\u010d\u00edt \u017eehlit, co jsem p\u0159edt\u00edm pokazil. Jen\u017ee Bill se k tomu tentokr\u00e1t nem\u00e1. Dokonce ani ve chv\u00edli, kdy s n\u00edm srovn\u00e1m krok, se na m\u011b nepod\u00edv\u00e1.<\/div>\n
„Billchen?“ Oslov\u00edm ho n\u011b\u017en\u011b a douf\u00e1m, \u017ee ho aspo\u0148 tro\u0161ku obm\u011bk\u010d\u00edm.<\/div>\n
„Hm.“ Zahu\u010d\u00ed a p\u0159ehod\u00ed si ta\u0161ku do druh\u00fd ruky. Taky nad\u011bl\u00e1! D\u0159\u00edv m\u00edval v\u011bt\u0161\u00ed smysl pro humor. Uva\u017euji nad t\u00edm, \u010d\u00edm si ho naklon\u00edm zp\u00e1tky na svou stranu. P\u0159ece jen se mi poda\u0159\u00ed vybrat n\u011bco, \u010d\u00edm dok\u00e1\u017eu vr\u00e1tit \u00fasm\u011bv na jeho rty. Akor\u00e1t si teda nejsem jistej, jakej nebo sp\u00ed\u0161 jestli v\u016fbec n\u011bjakej u\u017eitek z toho budu m\u00edt j\u00e1…<\/p>\n

autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay „Kravina na kvadr\u00e1t.“ Poznamen\u00e1m, kdy\u017e film skon\u010d\u00ed. A to podot\u00fdk\u00e1m, \u017ee jsem zvolil nejslu\u0161n\u011bj\u0161\u00ed v\u00fdraz, jakej m\u011b napadl. „Mn\u011b se to l\u00edbilo.“ Odv\u011bt\u00ed Bill a j\u00e1 jen douf\u00e1m, \u017ee se mnou nebude cht\u00edt rozpitv\u00e1vat ka\u017edou sc\u00e9nu, kterou jsme vid\u011bli. Pro<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[342],"tags":[],"class_list":["post-3265","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-me-myself-and-romeo"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3265","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3265"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3265\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3265"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3265"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3265"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}