{"id":3274,"date":"2015-03-05T15:00:00","date_gmt":"2015-03-05T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3263"},"modified":"2015-03-05T15:00:00","modified_gmt":"2015-03-05T14:00:00","slug":"pohar-z-puli-prazdny-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/03\/05\/pohar-z-puli-prazdny-1\/","title":{"rendered":"Poh\u00e1r z p\u016fli pr\u00e1zdn\u00fd 1."},"content":{"rendered":"
autor: SakuraUchihaHaruno13<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Bylo ticho. V\u0161ude kolem vl\u00e1dlo to nesnesiteln\u00e9 a sv\u00fdm zp\u016fsobem i neskute\u010dn\u011b hlasit\u00e9 ticho, jeho\u017e neust\u00e1l\u00e1 p\u0159\u00edtomnost vypl\u0148ovala \u00fapln\u011b cel\u00fd prostor. Krom ticha se v m\u00edstnosti nach\u00e1zelo i n\u011bco daleko v\u00edc stra\u0161ideln\u00e9ho. V\u0161echno se no\u0159ilo do hust\u00e9 a ni\u010d\u00edm neproniknuteln\u00e9 temnoty. Kdyby zvedl ruku p\u0159ed obli\u010dej, nebyl by schopn\u00fd ji zahl\u00e9dnout. Kdyby ze sebe zkusil vydat jakoukoli hl\u00e1sku, klidn\u011b i oby\u010dejn\u00fd a bezv\u00fdznamn\u00fd sk\u0159ek, nesly\u0161el by v\u016fbec nic. Jenom ticho a tma.<\/em><\/div>\n
V tu chv\u00edli by dal snad cokoli na sv\u011bt\u011b za to, aby usly\u0161el t\u0159eba i jedin\u00e9 k\u00e1pnut\u00ed vody. Klidn\u011b by se sm\u00ed\u0159il i s jedinou kapi\u010dkou, kter\u00e1 by s \u010dvachtav\u00fdm zvukem dopadla na podlahu. Bral by i tuhle mali\u010dkost, aby nemusel b\u00fdt pono\u0159en v tom tichu, jeho\u017e ml\u010denliv\u00e1 spole\u010dnost ho pomalu doh\u00e1n\u011bla k \u0161\u00edlenstv\u00ed.<\/p>\n

A pak se to stalo. Nebyla to kapka, co sly\u0161el. Nebyly to ani kroky, ani hlas, kter\u00e9mu by rozum\u011bl, tohle bylo naprosto jin\u00e9. M\u00edstnost\u00ed se nesl k\u0159ik, \u0161\u00edlen\u00fd a srdceryvn\u00fd pl\u00e1\u010d. Byl to n\u00e1\u0159ek mal\u00e9ho d\u00edt\u011bte, zoufal\u00fd a nespokojen\u00fd. Vyplnil celou m\u00edstnost, odr\u00e1\u017eel se od v\u0161ech st\u011bn a \u00fato\u010dil p\u0159\u00edmo na jeho u\u0161n\u00ed bub\u00ednky. Cht\u011bl sice n\u011bjak\u00fd zvuk, ale te\u010f by rad\u0161i nesly\u0161el nic. Ten pl\u00e1\u010d na n\u011bj nep\u0159\u00edjemn\u011b p\u016fsobil. M\u011bl pocit, jako by byl s t\u00edm pl\u00e1\u010dem spjat\u00fd. Kdy\u017e ho sly\u0161el, jeho srdce se dost\u00e1valo do stavu, kdy bylo rozdr\u00e1san\u00e9 a zkrvaven\u00e9 jako po \u00fatoku n\u011bjak\u00e9 drav\u00e9 zv\u011b\u0159e. Ve sv\u00e9 du\u0161i c\u00edtil obrovskou d\u00edru, kter\u00e1 se prohlubovala n\u011bkam do nekone\u010dna a brala s sebou ve\u0161kerou jeho radost a nad\u011bji. Mysl m\u011bl \u00fapln\u011b namad\u011bru. V\u0161echno ustoupilo stranou, vzdal se ka\u017ed\u00e9 kloudn\u00e9 a smyslupln\u00e9 my\u0161lenky. Opustil ve\u0161ker\u00e9 sv\u011btlo, kter\u00e9 se kdykoli d\u0159\u00edv uhn\u00edzdilo v jeho srdci. Te\u010f to bylo v\u0161echno pry\u010d. Ten pl\u00e1\u010d neust\u00e1val. Opakoval se st\u00e1le dokola. Zn\u011blo to, jako by tomu d\u00edt\u011bti n\u011bkdo ubli\u017eoval. I kdy\u017e nic nevid\u011bl, chorou mysl\u00ed mu proplouvaly obrazy, kter\u00e9 se sna\u017eily danou situaci popsat. Ka\u017ed\u00fd byl o n\u011b\u010dem jin\u00e9m, jeden s hor\u0161\u00edm sc\u00e9n\u00e1\u0159em ne\u017e ten druh\u00fd. V\u0161echno zmaten\u00e9, n\u00e1silnick\u00e9 a prolit\u00e9 krv\u00ed. V\u0161echno \u0161patn\u00e9. V\u0161echno temn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e kdykoli p\u0159edt\u00edm a pl\u00e1\u010d je\u0161t\u011b siln\u011bj\u0161\u00ed. M\u011bl dojem, \u017ee snad ohluchne. V tu chv\u00edli si nep\u0159\u00e1l nic v\u00edc. U\u017e jenom to p\u0159estat vn\u00edmat. Nem\u00edt v u\u0161\u00edch ten vlezl\u00fd pocit, kter\u00fd nen\u00ed schopn\u00fd uml\u010det. Zastavit tu temnou d\u00edru, kter\u00e1 se hloubila ve vnit\u0159ku jeho duchovn\u00ed podstaty. Spravit, za\u0161\u00edt a o\u0161et\u0159it to srdce, jeho\u017e kousky se bezv\u00fdznamn\u011b povaluj\u00ed kolem a nal\u00edt do n\u011bj zp\u011bt tu krev, je\u017e pot\u0159\u00edsnila v\u0161echno kolem. Vl\u00edt spole\u010dn\u011b s krv\u00ed i \u017eivot do toho smutkem prolezl\u00e9ho srdce a naplnit ho l\u00e1skou.<\/em><\/div>\n

\n
<\/div>\n
Je\u0161t\u011b posledn\u00ed \u0159ev, posledn\u00ed sk\u0159ek, pot\u00e9 siln\u00e9 bouchnut\u00ed dve\u0159\u00ed a pak zase to mrtvoln\u00e9 a ni\u010d\u00edm nep\u0159eru\u0161ovan\u00e9 ticho. Jako by se po tom d\u00edt\u011bti slehla zem, jako by se nic takov\u00e9ho v\u016fbec nestalo. Jako by \u017e\u00e1dn\u00fd \u0159ev v\u016fbec nikdy neexistoval.<\/p>\n

<\/em> Bill se probudil. T\u011blo se mu t\u0159\u00e1slo. Nebyl to tak \u00fapln\u011b strach, co to vyvolalo. Netu\u0161il \u010d\u00edm to je, ale srdce mu bilo tak rychle, \u017ee by mu klidn\u011b mohlo vysko\u010dit z hrudi, kdyby si na to m\u00edsto nepolo\u017eil ruku a neza\u010dal zhluboka d\u00fdchat. O\u010di m\u011bl do\u0161iroka otev\u0159en\u00e9 a sna\u017eil se zahnat ve\u0161kerou \u00fanavu, kter\u00e1 se ho sna\u017eila vt\u00e1hnout zp\u00e1tky do sn\u016f. U\u017e nemohl. U\u017e necht\u011bl. Po cel\u00e9m t\u011ble se mu rozl\u00e9val nep\u0159\u00edjemn\u00fd pocit ochromen\u00ed a bezmoci. V\u017edycky m\u011bl pocit, \u017ee nedok\u00e1\u017ee nic zm\u011bnit. V\u017edycky byl jenom t\u00edm p\u0159ihl\u00ed\u017eej\u00edc\u00edm, kter\u00fd kv\u016fli tm\u011b v\u016fbec nic nevid\u011bl, v\u017edy jenom sly\u0161el. Nejprve nic, potom \u0161\u00edlen\u00fd d\u011btsk\u00fd pl\u00e1\u010d, dve\u0159e a pak zase nic. Nemohl si vyb\u00edrat, kdy se to stane. Tyhle sny ho d\u011bsily u\u017e od \u00fatl\u00e9ho d\u011btstv\u00ed, ale nedok\u00e1zal s t\u00edm nic d\u011blat. Byl s t\u00edm u\u017e u n\u011bkolika psycholog\u016f i psychiatr\u016f, kte\u0159\u00ed s n\u00edm nejprve rozmlouvali, a kdy\u017e nic nepomohlo, tak mu nastr\u010dili pr\u00e1\u0161ky na span\u00ed, aby u\u017e od n\u011bj m\u011bli pokoj. Nikdo z nich nedok\u00e1zal p\u0159ij\u00edt na to, odkud to pramen\u00ed. Mluvili s n\u00edm o v\u0161em mo\u017en\u00e9m, sna\u017eili se rozkl\u00ed\u010dovat jako vnit\u0159n\u00ed podstatu, v\u0161echna jeho traumata a strachy, ale stejn\u011b se to st\u00e1le vracelo. N\u011bkdy ka\u017edou noc, n\u011bkdy m\u011bl p\u016flroku pokoj, pak zase t\u0159ikr\u00e1t do m\u011bs\u00edce. Zapisoval si, kdy to bylo. Psal si podrobn\u011b i hodiny a minuty, kdy se probudil, ale nena\u0161el v tom \u017e\u00e1dnou spojitost. Pr\u00e1\u0161ky na span\u00ed ho dost otupovaly, ale ani po jejich dlouhodob\u00e9m u\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed se toho nedok\u00e1zal zbavit. M\u011bnila se sice pravidelnost, ale nevymizelo to \u00fapln\u011b. Nikdy nemohl tu\u0161it, zda se probud\u00ed s divoce bij\u00edc\u00edm srdcem a zmatenou mysl\u00ed nebo ne. Neovl\u00e1dal to.<\/p>\n

Pohl\u00e9dl na digit\u00e1ln\u00ed bud\u00edk, jeho\u017e \u010d\u00edslice v temn\u00e9m p\u0159\u00edtm\u00ed brzk\u00e9ho r\u00e1na z\u00e1\u0159ily. Bylo 3:29,<\/em> p\u0159esn\u011bji 28. 8. 2007.<\/em><\/div>\n

Tichounce si povzdechl a nat\u00e1hl se pro blok, kter\u00fd m\u011bl na no\u010dn\u00edm stolku vedle bud\u00edku. V bloku m\u011bl polo\u017eenou propisku, j\u00ed\u017e se v temnot\u011b sna\u017eil na\u0161kr\u00e1bat alespo\u0148 \u010d\u00edslice ur\u010duj\u00edc\u00ed \u010das. Datum mohl doplnit pozd\u011bji, na to bude m\u00edt je\u0161t\u011b dost \u010dasu, a\u017e vstane.<\/div>\n
Ani netu\u0161il, zda se mu chce znovu usnout. Mohlo by to toti\u017e znamenat, \u017ee by se cel\u00e1 ta sc\u00e9na opakovala a o to on stoprocentn\u011b nest\u00e1l. Rozhodl se tedy, \u017ee si p\u0159ed usnut\u00edm zkus\u00ed vy\u010distit hlavu. Vylezl z postele, chodidly se dotkl studen\u00e9ho koberce, kter\u00fd ho je\u0161t\u011b trochu v\u00edc probral, a n\u00e1sledn\u011b vykro\u010dil sm\u011brem k oknu. Po jeho otev\u0159en\u00ed se mu naskytl pohled na noc\u00ed pokryt\u00e9 m\u011bsto, kter\u00e9 o\u010dividn\u011b je\u0161t\u011b spalo. Po silnici, kter\u00e1 vedla kolem jeho domu, jelo jenom jedno auto, kter\u00e9 se sp\u00ed\u0161e \u0161inulo, ne\u017e jelo. Jeho \u0159idi\u010d musel b\u00fdt asi dost unaven\u00fd, jinak by vyu\u017eil pr\u00e1zdn\u00fdch ulic a odjel co nejrychleji pry\u010d.<\/p>\n

\u010cerstv\u00fd vzduch mu jako v\u017edy ud\u011blal l\u00e9pe. Brzk\u00e9 r\u00e1no dle jeho n\u00e1zoru von\u011blo nad\u011bj\u00ed na kr\u00e1sn\u00fd za\u010d\u00e1tek. V\u011b\u0159il, \u017ee to bude lep\u0161\u00ed. Kdyby nev\u011b\u0159il, u\u017e d\u00e1vno by ho uv\u011bznili do sv\u011brac\u00ed kazajky a zav\u0159eli tam, kde by nemohl \u0161kodit. V\u0161ichni kolem mu \u0159\u00edkali, \u017ee ty sny by m\u011bl \u0159e\u0161it. \u017de pr\u00fd nen\u00ed norm\u00e1ln\u00ed, kdy\u017e se st\u00e1le dokola opakuje jeden a ten sam\u00fd po n\u011bkolik let. Pr\u00fd m\u016f\u017ee b\u00fdt n\u011bjak psychicky naru\u0161en\u00fd a sv\u00e9mu okol\u00ed nebezpe\u010dn\u00fd.<\/p>\n

S\u00e1m se tak nevn\u00edmal. P\u0159ipou\u0161t\u011bl si sice, \u017ee m\u00e1 n\u011bjak\u00e9 probl\u00e9my, ale bl\u00e1zen nebyl. R\u00e1d by se toho zbavil, ale netu\u0161il, co za t\u00edm stoj\u00ed. Nev\u011bd\u011bl, co ho tr\u00e1p\u00ed. Mo\u017en\u00e1 tak trochu tu\u0161il, ale netu\u0161il, jak by to m\u011bl vysv\u011btlit. Po cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot, kdy s\u00e1m sebe za\u010dal pln\u011b vn\u00edmat, se c\u00edtil jaksi pr\u00e1zdn\u011b. V jeho hlav\u011b se objevovaly my\u0161lenky, \u017ee mu n\u011bco chyb\u00ed, i kdy\u017e m\u011bl v\u0161echno, co pot\u0159eboval. M\u011bl matku i otce. Ve \u0161kole \u0159e\u0161il klasick\u00e9 probl\u00e9my jako kdokoli jin\u00fd. M\u011bl odvahu na to, aby mezi lidi chodil s vlasy obarven\u00fdmi na\u010derno, jejich\u017e n\u011bkter\u00e9 prameny mu dosahovaly a\u017e po ramena. Ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no si dal tu pr\u00e1ci, aby si je natup\u00edroval a nalakoval, tak\u017ee mu kolem hlavy tvo\u0159ily jakousi \u010dernou lv\u00ed h\u0159\u00edvu. Krom toho si tak\u00e9 zv\u00fdraz\u0148oval o\u010di \u010dern\u00fdmi linkami a tmav\u00fdmi st\u00edny. Nech\u00e1val si d\u011blat \u010dern\u00e9 um\u011bl\u00e9 nehty, jejich\u017e konce, kter\u00e9 p\u0159esahovaly okraje b\u0159\u00ed\u0161ek prst\u016f, m\u011bl nabarven\u00e9 na b\u00edlo. Velkou z\u00e1libu m\u011bl v tmav\u00e9m oble\u010den\u00ed, v\u00fdrazn\u00fdch p\u00e1sc\u00edch s cvo\u010dky a ko\u017een\u00fdch bund\u00e1ch. Tohle bylo \u010dast\u00e9 t\u00e9ma, kter\u00e9 prob\u00edral se sv\u00fdmi cvoka\u0159i. Nikdy neodpov\u011bd\u011bl jinak, ne\u017e \u017ee se mu to prost\u011b l\u00edb\u00ed. Nudilo ho, jak jsou v\u0161ichni kolem stejn\u00ed a jaksi nev\u00fdrazn\u00ed. Nem\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e n\u011bkdo n\u011bco nosil, ani\u017e by v tom nenechal kousek sebe. On s\u00e1m r\u00e1d kombinoval oble\u010den\u00ed, a kdy\u017e se mu n\u011bco nezd\u00e1lo, klidn\u011b si to poupravil, aby mu to vyhovovalo. M\u011bl r\u00e1d kontrast a v\u011bci, kter\u00e9 v sob\u011b skr\u00fdvaly v\u00edce ne\u017e prvotn\u00ed dojem. I kdy\u017e m\u011bl za p\u00e1r dn\u00ed slavit sv\u00e9 osmn\u00e1ct\u00e9 narozeniny, st\u00e1le je\u0161t\u011b r\u00e1d hloubal nad \u017eivotem a smrt\u00ed. V jeho mysli se \u010dasto objevovaly obrazy a my\u0161lenky, kter\u00e9 se zaob\u00edraly \u00fapln\u011b oby\u010dejn\u00fdmi v\u011bcmi, v nich\u017e on hledal hlub\u0161\u00ed v\u00fdznam. Jeho okol\u00ed se dost \u010dasto domn\u00edvalo, \u017ee je jeden z t\u011bch, kte\u0159\u00ed si \u0159\u00edkaj\u00ed emo. Kdy\u017e pak ale zkoumali jeho ruce, aby se p\u0159esv\u011bd\u010dili, \u017e\u00e1dn\u00e9 jizvy nena\u0161li. Jedin\u00e9, co by mohlo dokazovat, \u017ee nem\u00e1 z bolesti strach, byl piercing v jazyku a obo\u010d\u00ed, pak taky tetov\u00e1n\u00ed hv\u011bzdy na b\u0159i\u0161e. Ke sv\u00fdm osmn\u00e1ct\u00fdm narozenin\u00e1m si cht\u011bl na levou ruku nechat vytetovat Freiheit 89,<\/em> co\u017e m\u011blo zna\u010dit jeho touhu po svobod\u011b a rok jeho narozen\u00ed.<\/p>\n

Kdy\u017e tam tak st\u00e1l a d\u00edval se do noci, koutkem oka spat\u0159il zvl\u00e1\u0161tn\u00ed st\u00edn. Jakmile se na n\u011bj za\u010dal v\u00edce soust\u0159edit, poznal chlapeckou postavu, kter\u00e1 byla navle\u010den\u00e1 do hodn\u011b voln\u00e9ho oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 na n\u00ed doslova viselo a vytv\u00e1\u0159elo tak dojem, \u017ee je jejich majitel mnohem mohutn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ve skute\u010dnosti. Ten kluk mohl b\u00fdt stejn\u011b star\u00fd jako Bill, mo\u017en\u00e1 jenom o trochu star\u0161\u00ed. Na hlav\u011b, ji\u017e m\u011bl sklopenou k zemi, m\u011bl nara\u017eenou k\u0161iltovku, z n\u00ed\u017e mu vzadu vykukovaly \u0161pinav\u011b blon\u010fat\u00e9 dredy. Nevypadal jako nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk pod sluncem, zd\u00e1lo se, \u017ee je fascinov\u00e1n zem\u00ed pod sebou a \u017ee ho v\u016fbec nezaj\u00edm\u00e1, co se d\u011bje kolem. Nezvedl pohled, aby se rozhl\u00e9dl. Nezd\u00e1lo se, \u017ee by m\u011bl z\u00e1jem o n\u011bco, co se odehr\u00e1v\u00e1 jinde ne\u017e na \u0161pi\u010dk\u00e1ch jeho o\u0161oupan\u00fdch bot. Je\u0161t\u011b ne\u017e nezn\u00e1m\u00fd kluk zmizel z jasn\u00e9ho sv\u011btla lampy, stihl Bill post\u0159ehnout, \u017ee se hrb\u00ed, jako by na jeho bedrech le\u017eela t\u00edha cel\u00e9ho sv\u011bta. Kdy\u017e se potom kluk ztratil ve st\u00ednech, odstoupil Bill od okna a zav\u0159el ho. Pomal\u00fdm krokem se do\u0161oural do postele a s tichou prosbou, aby se mu sen neopakoval, ulehl a zav\u0159el o\u010di. Je\u0161t\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e se ho pln\u011b zmocnil sp\u00e1nek, se jeho my\u0161lenky v\u011bnovaly tomu chlapci, kter\u00e9ho je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed vid\u011bl na ulici.<\/p>\n

P\u0159i\u0161lo mu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee vid\u011bl n\u011bkoho asi tak ve sv\u00e9m v\u011bku. Pochopil by, kdyby to byl n\u011bjak\u00fd p\u00e1n\u00ed\u010dek se sv\u00fdm neodbytn\u00fdm psem, nebo n\u011bjak\u00fd nespav\u00fd d\u016fchodce nebo t\u0159eba n\u011bkdo, kdo se vrac\u00ed z no\u010dn\u00ed slu\u017eby, nebo tak brzy vst\u00e1v\u00e1 do pr\u00e1ce. Ale v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b mu ned\u00e1valo smysl, aby se n\u011bkdo, kdo je dle jeho n\u00e1zoru je\u0161t\u011b \u0161kolou povinn\u00fd, potuloval tak brzy s\u00e1m, pokud by se nevracel z n\u011bjak\u00e9ho ve\u010d\u00edrku, kter\u00fdch v t\u00e9hle \u010d\u00e1sti m\u011bsta moc nebylo. Sna\u017eil se je\u0161t\u011b vymyslet, co ho k tomu mohlo p\u0159im\u011bt, v hlav\u011b skl\u00e1dal r\u016fzn\u00e9 n\u00e1pady, kter\u00fd by mohly kon\u010dit pr\u00e1v\u011b t\u00edmhle brzk\u00fdm rann\u00edm potulov\u00e1n\u00edm po lidupr\u00e1zdn\u00fdch ulic\u00edch, ale d\u0159\u00edv, ne\u017e stihl n\u011bjak\u00fd sc\u00e9n\u00e1\u0159 pln\u011b dokon\u010dit, se jeho t\u011blo oddalo klidn\u00e9mu a tich\u00e9mu sp\u00e1nku.<\/div>\n

Ten se u\u017e znovu neopakoval. R\u00e1no ho probudily neodbytn\u00e9 a z\u00e1rove\u0148 h\u0159ejiv\u00e9 paprsky, kter\u00e9 ho s jakousi nal\u00e9havost\u00ed pohladily po tv\u00e1\u0159i. Do jeho pokoje pronikaly skrz nedbale zata\u017een\u00e9 \u017ealuzie na oknech.<\/p>\n

Nespokojen\u011b se oto\u010dil na druh\u00fd bok, kde bylo temn\u011bji. Sna\u017eil se je\u0161t\u011b jednou propadnout l\u00e1kav\u00e9mu sp\u00e1nku, cht\u011bl se nechat un\u00e1\u0161et v klidn\u00fdch sn\u00e1ch, v nich\u017e neexistoval \u017e\u00e1dn\u00fd k\u0159ik, ani \u017e\u00e1dn\u00e9 ticho. Necht\u011bl otev\u0159\u00edt o\u010di a opustit tak sv\u011bt, v n\u011bm\u017e se p\u0159ed jeho o\u010dima m\u00edhala obloha kr\u00e1sn\u011b \u017e\u00edhan\u00e1 zapadaj\u00edc\u00edm sluncem nad obzorem. Cht\u011bl je\u0161t\u011b setrvat a poslouchat slova, kter\u00e1 k n\u011bmu v pravideln\u00fdch intervalech doplouvala. Cht\u011bl si poslechnout, co se mu sna\u017e\u00ed \u0159\u00edct. Zaj\u00edmalo ho, \u010d\u00ed je ten kouzeln\u00fd hlas, kter\u00fd se chv\u011bje v pokusech o proc\u00edt\u011bn\u00fd zp\u011bv. Nepozn\u00e1val v n\u011bm nikoho, koho by osobn\u011b znal. Byl to zlomen\u00fd hlas, kter\u00fd se sna\u017eil vypr\u00e1v\u011bt sv\u016fj tajemn\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh. P\u0159\u00edb\u011bh, kter\u00fd v sob\u011b nesl nep\u0159ehl\u00e9dnutelnou bolest, ale i nad\u011bji na lep\u0161\u00ed z\u00edt\u0159ky. A\u0165 se ale sna\u017eil sebev\u00edc, znovu se mu u\u017e usnout nepoda\u0159ilo. Po n\u011bkolika promarn\u011bn\u00fdch pokusech uznal svou por\u00e1\u017eku a neochotn\u011b se vyhrabal ze v\u0161ech p\u0159ikr\u00fdvek. Pak se s povzdechem posadil na posteli a sv\u016fj pohled v\u011bnoval digit\u00e1ln\u00edmu bud\u00edku, kter\u00fd mu jasn\u011b oznamoval, \u017ee je u\u017e po dev\u00e1t\u00e9. Vzal si blok s propiskou, kter\u00fd le\u017eel hned vedle bud\u00edku, a zapsal do n\u011bj dne\u0161n\u00ed datum. Kdy\u017e se pod\u00edval na p\u0159edchoz\u00ed z\u00e1pisy, zjistil, \u017ee posledn\u00ed sen se mu zd\u00e1l p\u0159ed dv\u011bma t\u00fddny. Nedok\u00e1zal odhadnout, kdy to p\u0159ijde znovu. U\u017e necht\u011bl, aby to k n\u011bmu p\u0159ich\u00e1zelo. V\u011bd\u011bl, \u017ee mus\u00ed naj\u00edt n\u011bjak\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed. A\u017e moc dob\u0159e si uv\u011bdomoval, \u017ee pr\u00e1\u0161ky na span\u00ed nikdy d\u00edru v jeho duchovn\u00ed podstat\u011b nezapln\u00ed.<\/p>\n

S dal\u0161\u00edm povzdechem si stoupl a vy\u0161el z pokoje, pro\u0161el chodbou s kr\u00e9mov\u00fdmi st\u011bnami a sestoupil dol\u016f po schodi\u0161ti, kde se nach\u00e1zel ob\u00fdv\u00e1k. Na pohovce z \u010dern\u00e9 k\u016f\u017ee sed\u011bla jeho matka, kter\u00e1 si pro\u010d\u00edtala \u010dasopis star\u0161\u00edho data. Blon\u010fat\u00e9 vlasy j\u00ed spl\u00fdvaly do poloviny zad, jej\u00ed bystr\u00e9 modr\u00e9 o\u010di prozrazovaly, \u017ee se dob\u0159e vyspala. Nebyla ani moc \u0161t\u00edhl\u00e1 ani tlust\u00e1. Byla prost\u011b tak akor\u00e1t. V ruce dr\u017eela hrnek s k\u00e1vou a zamy\u0161len\u011b se na n\u011bj pod\u00edvala.<\/div>\n

„Zase se ti zd\u00e1l ten sen?“ zaj\u00edmala se.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ za\u010dal pozdravem. „Jo, u\u017e zase,“ p\u0159itakal.<\/div>\n
„Dobr\u00e9,“ odpov\u011bd\u011bla. „A bylo v tom n\u011bco nov\u00e9ho? T\u0159eba n\u011bjak\u00e9 sv\u011btlo, v\u00fdchodisko nebo cokoli jin\u00e9ho?“ pokra\u010dovala v ot\u00e1zk\u00e1ch. Moc dob\u0159e jeho sny znala, ale nepova\u017eovala ho za nemocn\u00e9ho jako v\u0161ichni ti studovan\u00ed cvoka\u0159i. Myslela si, \u017ee kdy\u017e se v tom snu objev\u00ed n\u011bco nov\u00e9ho, bude to znamenat v\u00fdchodisko z cel\u00e9 situace. Netu\u0161ila, z \u010deho to pramen\u00ed. V\u017edycky m\u011bla za to, \u017ee je Bill \u0161\u0165astn\u00fd a nem\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00e9 probl\u00e9my. Nep\u0159i\u0161lo j\u00ed, \u017ee by se n\u011bjak p\u0159ehnan\u011b tr\u00e1pil a \u0159e\u0161il probl\u00e9my, kter\u00e9 by ostatn\u00ed v jeho v\u011bku ne\u0159e\u0161ili. Byl to prost\u011b oby\u010dejn\u00fd kluk, kter\u00fd m\u011bl b\u00fdt za chv\u00edli dosp\u011bl\u00fd. Nebyl ani p\u0159ehnan\u011b citliv\u00fd, jeho psychika dok\u00e1zala leccos ust\u00e1t, proto nerozum\u011bla tomu, pro\u010d se mu st\u00e1le dokola vrac\u00ed jeden sen, kter\u00fd v\u0161ichni mohli pova\u017eovat za no\u010dn\u00ed m\u016fru. Netajil se toti\u017e s t\u00edm, \u017ee ho to dost d\u011bs\u00ed. Nebyl to tak \u00fapln\u011b strach, ale ten pocit bezmoci ho nep\u0159\u00edjemn\u011b napl\u0148oval a ovl\u00e1dal jeho t\u011blo. Vypov\u011bd\u011bl, jak se v\u017edy c\u00edt\u00ed. \u0158\u00edkal, \u017ee m\u00e1 pocit, \u017ee je s t\u00edm hlasem jaksi spojen\u00fd, jako kdyby k\u0159i\u010del n\u011bkdo, kdo je mu bl\u00edzk\u00fd.<\/p>\n

„Nic nov\u00e9ho,“ odv\u011btil jako v\u017edy. „Po\u0159\u00e1d ta stejn\u00e1 p\u00edsni\u010dka,“ \u0159ekl a za\u0161el do kuchyn\u011b, kde si uva\u0159il zelen\u00fd \u010daj. Byl sice u\u017e na prahu dosp\u011blosti, ale k\u00e1vu je\u0161t\u011b nepil, nechutnala mu a celkov\u011b mu p\u0159i\u0161la zbyte\u010dn\u00e1. I po v\u0161ech t\u011bch snech, kter\u00e9 ho t\u0159eba n\u011bkolik dn\u00ed v kuse nenechaly na pokoji, kafe nepil.<\/div>\n

K sn\u00eddani si p\u0159ipravil b\u00edl\u00fd jogurt s ovesn\u00fdmi vlo\u010dkami, do nich\u017e k\u00e1pl trochu medu a spole\u010dn\u011b s \u010dajem zam\u00ed\u0159il do j\u00eddelny. Byla to mal\u00e1 m\u00edstnost s rud\u00fdmi st\u011bnami, v jejich\u017e st\u0159edu se nach\u00e1zel kulat\u00fd st\u016fl pro \u010dty\u0159i osoby. V rodin\u011b byli pouze t\u0159i. \u010ctvrt\u00e1 \u017eidle se odnesla na p\u016fdu, aby nikdo nem\u011bl pocit, \u017ee jim n\u011bco sch\u00e1z\u00ed, ale na to u\u017e bylo pozd\u011b. Bill se toho pocitu nemohl zbavit. Nikdy se o n\u011bj s nik\u00fdm nepod\u011blil. Rodi\u010d\u016fm o n\u011bm nikdy ne\u0159ekl, stejn\u011b tak ho tajil i p\u0159ed v\u0161emi psychology a psychiatry. Nep\u0159i\u0161el mu nijak d\u016fle\u017eit\u00fd nebo opodstatn\u011bn\u00fd, byl to prost\u011b jenom pocit.<\/p>\n

autor: SakuraUchihaHaruno13<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: SakuraUchihaHaruno13 Bylo ticho. V\u0161ude kolem vl\u00e1dlo to nesnesiteln\u00e9 a sv\u00fdm zp\u016fsobem i neskute\u010dn\u011b hlasit\u00e9 ticho, jeho\u017e neust\u00e1l\u00e1 p\u0159\u00edtomnost vypl\u0148ovala \u00fapln\u011b cel\u00fd prostor. Krom ticha se v m\u00edstnosti nach\u00e1zelo i n\u011bco daleko v\u00edc stra\u0161ideln\u00e9ho. V\u0161echno se no\u0159ilo do hust\u00e9 a ni\u010d\u00edm neproniknuteln\u00e9<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[614],"tags":[],"class_list":["post-3274","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-pohar-z-puli-prazdny"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3274","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3274"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3274\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3274"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3274"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3274"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}