{"id":3277,"date":"2015-03-04T15:00:00","date_gmt":"2015-03-04T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3266"},"modified":"2015-03-04T15:00:00","modified_gmt":"2015-03-04T14:00:00","slug":"me-myself-and-romeo-66","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/03\/04\/me-myself-and-romeo-66\/","title":{"rendered":"Me, Myself and Romeo 66."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Nejsem schopen jedin\u00e9ho slova ani pohybu. Jen s pusou doko\u0159\u00e1n z\u00edr\u00e1m na osobu sv\u00e9ho dvoj\u010dete a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, jestli ho n\u011bkdo b\u011bhem t\u011bch dvou dn\u016f nevym\u011bnil. Sice vypad\u00e1 jako ten Bill, co m\u011b p\u0159edev\u010d\u00edrem milostiv\u011b p\u0159ijal, strni\u0161t\u011b na tv\u00e1\u0159i se k m\u00e9 nelibosti je\u0161t\u011b nezbavil, ale chov\u00e1 se jinak. Dokonce se na m\u011b i d\u00edv\u00e1 jinak.<\/div>\n
„Bille, j\u00e1…“ My\u0161lenka mi nen\u00ed dovolena dokon\u010dit, proto\u017ee mi vstoup\u00ed do \u0159e\u010di.<\/div>\n
„Mrz\u00ed m\u011b to a…“ zadrhne se a op\u011bt na n\u011bm vid\u00edm, jak moc se mu do toho nechce. Nechce se mu ta slova vyslovit, p\u0159esto se nakonec zhluboka nadechne, zad\u00edv\u00e1 se mi do o\u010d\u00ed a dokon\u010d\u00ed, co zapo\u010dal: „Byla to moje<\/em> chyba.“ Asi budu m\u00edt infarkt! Bill Kaulitz, neomyln\u00fd Bill Kaulitz pr\u00e1v\u011b p\u0159iznal, \u017ee to mezi n\u00e1mi pod\u011blal on. O mn\u011b napadlo ani slovo. Nepou\u017eil star\u00e9 a ohran\u00e9 ‚chyba je v\u017edy na obou stran\u00e1ch‘, ale vzal to cel\u00e9 na sebe. No to m\u011b podr\u017e! Naprosto jsem u\u017e p\u0159estal doufat, \u017ee u n\u011bj budu sv\u011bdkem toho, \u017ee se mn\u011b nebo n\u011bkomu jin\u00e9mu omluv\u00ed. \u017de by se v n\u011bm p\u0159ece jen hnulo sv\u011bdom\u00ed? ‚Bill chce b\u00fdt dokonal\u00fd…‘, ‚Dokonal\u00fd rovn\u00e1 se bezchybn\u00fd…‘, ‚Nikdy nep\u0159izn\u00e1 svou chybu.‘, ‚…kdyby p\u0159iznal, \u017ee je chyba na jeho stran\u011b, bylo by po dokonalosti.‘.<\/em> Tyhle v\u011bty mi jedna za druhou p\u0159ipadaj\u00ed na mysl a mn\u011b se z toho, jak mi v\u00ed\u0159\u00ed v hlav\u011b, za\u010d\u00edn\u00e1 d\u011blat \u0161patn\u011b. Hlas \u010dlov\u011bka, kter\u00fd je p\u0159ede mnou kdysi pronesl, je zpo\u010d\u00e1tku jasn\u00fd, ale ka\u017edou vte\u0159inou je vy\u0161\u0161\u00ed a vy\u0161\u0161\u00ed a p\u0159ech\u00e1z\u00ed a\u017e do pi\u0161tiv\u00e9ho t\u00f3nu. Omluva z Billovy strany byla jedna z v\u011bc\u00ed, po kter\u00fdch jsem celou tu dobu tou\u017eil. Te\u010f jsem ji dostal, p\u0159esto ale nen\u00ed m\u00e1 reakce takov\u00e1, jakou bych o\u010dek\u00e1val. P\u0159istihnu se p\u0159i tom, \u017ee zkoum\u00e1m ka\u017edi\u010dk\u00fd Bill\u016fv pohyb, gesto, zm\u011bnu v obli\u010deji a s\u00e1m sebe se pt\u00e1m, jestli je to hran\u00e9 nebo skute\u010dn\u00e9.<\/p>\n

„P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem,“ ozve se znovu jeho hlas a zbav\u00ed m\u011b tak t\u011bch dot\u011brn\u00fdch my\u0161lenek. „Tome, j\u00e1 t\u011b pot\u0159ebuji. Bez tebe to prost\u011b nezvl\u00e1d\u00e1m.“ Znovu sev\u0159e mou dla\u0148, tentokr\u00e1t o pozn\u00e1n\u00ed siln\u011bji, nal\u00e9hav\u011bji. Jeho o\u010di se lesknou a nev\u00edm, zda se mi to jen zd\u00e1, ale p\u0159ipad\u00e1 mi, \u017ee se pokou\u0161\u00ed zadr\u017eet slzy. V posledn\u00ed dob\u011b jsem se u n\u011bj setk\u00e1val p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b se dv\u011bma emocemi. Tou prvn\u00ed byla zlost. Vztek a rozho\u0159\u010den\u00ed, kdykoli jsem se rozhodl jednat podle sebe a ne podle toho, co cht\u011bl on. Druhou byl chlad. To p\u0159i na\u0161em posledn\u00edm setk\u00e1n\u00ed. Zpo\u010d\u00e1tku byl odm\u011b\u0159en\u00fd, chladn\u00fd a snad i vzd\u00e1len\u00fd, a\u017e m\u011b z toho bodalo u srdce. Dokonce se mi do mysli vkradla domn\u011bnka, \u017ee ke mn\u011b v\u016fbec nic nec\u00edt\u00ed. Vyjma bratrsk\u00e9 l\u00e1sky. Ob\u00e1val jsem se, \u017ee jsem mu lhostejn\u00fd, \u017ee zapomn\u011bl na v\u0161echno, co mezi n\u00e1mi bylo a ud\u011blal krok vp\u0159ed. Nyn\u00ed v\u0161ak znovu za\u010d\u00edn\u00e1m v\u011b\u0159it, \u017ee city, kter\u00e9 ke mn\u011b choval, v n\u011bm st\u00e1le \u017eij\u00ed. Z\u00e1rove\u0148 si uv\u011bdomuji, \u017ee je \u00fapln\u011b jedno, jak moc a kolikr\u00e1t se pokus\u00edm potla\u010dovat l\u00e1sku k n\u011bmu, ta mrcha m\u011b stejn\u011b poka\u017ed\u00e9 p\u0159em\u016f\u017ee.<\/p>\n

Jasn\u011b, \u017ee nezapom\u00edn\u00e1m na to, jak\u00fd m\u016fj drah\u00fd bratr je. Uv\u011bdomuji si, jak sobeck\u00fd, egoistick\u00fd a arogantn\u00ed dok\u00e1\u017ee b\u00fdt. Na druhou stranu je citliv\u00fd, zraniteln\u00fd a pot\u0159ebuje, aby jej n\u011bkdo ochra\u0148oval. Tuhle jeho str\u00e1nku nezn\u00e1 moc lid\u00ed, snad jsem i jedin\u00fd, komu ji kdy uk\u00e1zal.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Jedna slan\u00e1 kapka si nakonec p\u0159ece jen najde svou cestu a sklouzne po Billov\u011b tv\u00e1\u0159i. Po n\u00ed n\u00e1sleduje dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed, a a\u010dkoli nesn\u00e1\u0161\u00edm vid\u011bt ho v tomhle stavu, jsem vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee vzdal pokusy ovl\u00e1dnout se a nerozbre\u010det se. Kone\u010dn\u011b toti\u017e vid\u00edm, jak se doopravdy c\u00edt\u00ed. Tyhle slzy jsou prav\u00e9. Nejsou to ty, kter\u00e9 pou\u017e\u00edv\u00e1me ob\u010das jako zbra\u0148, kdy\u017e se sna\u017e\u00edme u druh\u00fdch n\u011b\u010deho dos\u00e1hnout. Ty, kter\u00e9 pr\u00e1v\u011b kanou po Billov\u00fdch l\u00edc\u00edch, jsou odrazem toho, co se domn\u00edv\u00e1m, \u017ee c\u00edt\u00ed ve sv\u00e9m srdci.<\/p>\n

„Tomi,“ oslov\u00ed m\u011b n\u011b\u017en\u011b. Nikdo na sv\u011bt\u011b by nedok\u00e1zal tuto zdrobn\u011blinu vyslovit tak, jako to um\u00ed on. Jen Bill v\u00ed, jak ji \u0159\u00edct, aby zn\u011bla takhle, aby se p\u0159i tom m\u016fj srde\u010dn\u00ed rytmus zrychlil. „Vra\u0165 se. Vra\u0165 se ke mn\u011b.<\/em>“ Pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b uslzen\u00fdma o\u010dima a j\u00e1 vz\u00e1p\u011bt\u00ed zasko\u010d\u00edm i s\u00e1m sebe, kdy\u017e se po kolenou p\u0159em\u00edst\u00edm k n\u011bmu, a opatrn\u011b jej sev\u0159u v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Dot\u011brn\u00fd hl\u00e1sek v moj\u00ed hlav\u011b se mi vysm\u00edv\u00e1, nad\u00e1v\u00e1 mi a tak\u00e9 upozor\u0148uje, \u017ee jsem se do\u010dkal jen omluvy a ne toho, po \u010dem tolik prahnu. Neposlouch\u00e1m jej. Nejsme postavy v n\u011bjak\u00fdm stupidn\u00edm rom\u00e1nu, kter\u00fd lidi \u010dtou, tady se jedn\u00e1 o \u017eivot, o n\u00e1\u0161 \u017eivot. Bill je zt\u011blesn\u011bn\u00edm toho m\u00e9ho, bez n\u011bj nen\u00ed m\u016fj \u017eivot \u00fapln\u00fd. Ned\u00e1 se sn\u00e9st. Ubl\u00ed\u017eil mi, ranil moje city, ale m\u016fj sv\u011bt bez n\u011bj je pr\u00e1zdn\u00fd a tich\u00fd a smutn\u00fd. Sch\u00e1z\u00ed v n\u011bm jeho p\u0159\u00edtomnost. Uv\u011bdomuji si, jak moc mi chyb\u00ed. Pot\u0159ebuji Billa vedle sebe, aby m\u011b rozesm\u00edval, obj\u00edmal, dot\u00fdkal se m\u011b, l\u00edbal a miloval. Ale taky proto, aby m\u011b vyt\u00e1\u010del do nejvy\u0161\u0161\u00edch obr\u00e1tek, sv\u00fdmi n\u00e1pady p\u0159iv\u00e1d\u011bl k \u0161\u00edlenstv\u00ed nebo aby m\u011b i jedin\u00fdm slovem roz\u010d\u00edlil. Takov\u00fd je m\u016fj Bill.<\/p>\n

Bill zabo\u0159\u00ed obli\u010dej do m\u00e9ho trika a sly\u0161\u00edm, jak zt\u011b\u017eka vydechne. P\u016fsob\u00ed to na m\u011b, jako by se mu ulevilo. Najednou jako by mohl sn\u00e1ze d\u00fdchat. Mezi prsty zdrav\u00e9 ruky drt\u00ed bavln\u011bnou l\u00e1tku, zat\u00edmco ho dlan\u00ed konej\u0161iv\u011b hlad\u00edm po z\u00e1dech. Nev\u00edm, kdo z n\u00e1s je v tento moment \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed. Je to tak dlouho, co jsem jej naposledy dr\u017eel v n\u00e1ru\u010d\u00ed, co jsem se ho sm\u011bl dotknout, vdechovat jeho v\u016fni. Pro m\u00e9 dvoj\u010de byla moje n\u00e1ru\u010d odjak\u017eiva n\u011bco jako \u00fato\u010di\u0161t\u011b. M\u00edsto, kam se mohl schovat p\u0159ed cel\u00fdm sv\u011btem, kdy\u017e m\u011bl strach, \u017ee mu ubl\u00ed\u017e\u00ed. Jen\u017ee najednou byl o tohle bezpe\u010d\u00ed ochuzen. Mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b to s n\u00edm hnulo. Jen bylo pot\u0159eba, aby si to uv\u011bdomil a n\u00e1sledn\u011b p\u0159ehodnotil svoje p\u0159edchoz\u00ed chov\u00e1n\u00ed a zach\u00e1zen\u00ed se mnou.<\/p>\n

„Bille?“ Oslov\u00edm ho a vy\u010dk\u00e1v\u00e1m, a\u017e mi n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem d\u00e1 najevo, \u017ee mi naslouch\u00e1. K m\u00e9 nelibosti si vybral to, co jsem cht\u011bl nejm\u00e9n\u011b. Sta\u010dilo by, kdyby jen zamru\u010del. Jen\u017ee Bill se m\u00edsto toho narovn\u00e1. Z\u016fstane v\u0161ak sed\u011bt v m\u00e9 t\u011bsn\u00e9 bl\u00edzkosti a vy\u010dk\u00e1v\u00e1, co m\u00e1m na srdci. M\u00e1m trochu strach z toho, jak bude reagovat, a\u017e mu to \u0159eknu. Mus\u00edm to ale ud\u011blat. Hned te\u010f mu mus\u00edm uk\u00e1zat, \u017ee si se mnou u\u017e nebude moct d\u011blat, co si zamane.<\/div>\n

„Chci, aby to bylo podle m\u011b.“ \u0158eknu d\u016frazn\u011b a \u010dek\u00e1m, \u017ee za\u010dne je\u010det. Jen\u017ee ml\u010d\u00ed. Jen ti\u0161e sed\u00ed, d\u00edv\u00e1 se na m\u011b a nakonec naklon\u00ed hlavu na stranu, \u010d\u00edm\u017e m\u011b vyb\u00edz\u00ed, abych mu to objasnil. „Neber to tak, \u017ee tu chci zav\u00e1d\u011bt n\u011bjak\u00e1 pravidla, nebo ti p\u0159ikazovat, co m\u00e1\u0161 d\u011blat. Ne… Chci, aby to bylo jako d\u0159\u00edv, ale bez…“ Najednou se zaraz\u00edm, proto\u017ee nev\u00edm, jak mu m\u00e1m \u0159\u00edct, \u017ee nestoj\u00edm o dal\u0161\u00ed projevy jeho sobeckosti a egoismu, obvi\u0148ov\u00e1n\u00ed a podez\u00edr\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Bez t\u011bch sra\u010dek.“ Dopov\u00edm v\u011btu a dal\u0161\u00ed se mu v kostce pokus\u00edm vysv\u011btlit, co si pod t\u00edm m\u00e1 p\u0159edstavit: „Ani jeden z n\u00e1s nebude rozhodovat za toho druh\u00fdho. Nebudeme se vz\u00e1jemn\u011b do ni\u010deho nutit a o v\u0161em spolu budeme otev\u0159en\u011b mluvit. To, \u017ee chci, abys mi byl stoprocentn\u011b v\u011brnej, snad nemus\u00edm \u0159\u00edkat, ne?“ U\u0161kl\u00edbnu se, kdy\u017e si vzpomenu na pitome\u010dka Max\u00ed\u010dka. B\u016fhv\u00ed, kde je mu konec. Douf\u00e1m, \u017ee je to m\u00edle daleko odsud!<\/p>\n

„Okay,“ odsouhlas\u00ed diva po p\u00e1r minut\u00e1ch naprost\u00e9ho ticha a j\u00e1 se zm\u016f\u017eu jen na to, abych zamrkal. On se mi fakt asi zd\u00e1! \u010cekal jsem, \u017ee se bude \u0161klebit, dr\u017ekovat, \u017ee mu tu n\u011bco p\u0159ikazuju, nebo se k tomu n\u011bjak vyj\u00e1d\u0159\u00ed, ale spletl jsem se.<\/div>\n

„To je v\u0161echno?“ Vysouk\u00e1m ze sebe a p\u0159ivol\u00e1m zp\u011bt Absintha, co se vydal na pr\u016fzkum bratrovy kancel\u00e1\u0159e. Byl bych nerad, kdyby tu zni\u010dil n\u011bjak\u00fd exkluzivn\u00ed kousek n\u00e1bytku. A\u010dkoli, kdy\u017e si vzpomenu na ten nechutn\u011b drahej k\u00fd\u010dovitej pol\u0161t\u00e1\u0159, co si Bill jednou vydupal a kterej pak s klidem dal psovi na rozkous\u00e1n\u00ed, mo\u017en\u00e1 by se nic nestalo, kdyby tu n\u011bco zni\u010dil.<\/div>\n
„Pokud t\u00edmhle naprav\u00edm to, co se stalo.“ Pokr\u010d\u00ed ramenem, usm\u011bje se na Absiho, kter\u00fd se rozhodl ochutnat koberec, na kter\u00e9m sed\u00edme, a pak se oto\u010d\u00ed zp\u00e1tky na m\u011b: „Neexistuje nic,<\/em> co bych neud\u011blal, abych t\u011b z\u00edskal zp\u00e1tky. Chci prost\u011b b\u00fdt s tebou a ud\u011bl\u00e1m cokoli.<\/em>“ T\u00f3n jeho hlasu je tak odhodlan\u00fd, \u017ee mi nedovol\u00ed ani na okam\u017eik zapochybovat o pravdivosti jeho slov. Ihned jim uv\u011b\u0159\u00edm a spokojen\u011b se usm\u011bju. Mo\u017en\u00e1 p\u0159ece jen nebude Bill tak ztracenej p\u0159\u00edpad, jak jsem se domn\u00edval. T\u0159eba jsem si m\u011bl dupnout u\u017e d\u0159\u00edv a mohlo to b\u00fdt v\u0161echno jinak.<\/p>\n

„Absi.“ Ok\u0159iknu ho, kdy\u017e nep\u0159est\u00e1v\u00e1 \u017eu\u017elat koberec. Jen\u017ee se do\u010dk\u00e1m jednak ignorace ze strany zv\u00ed\u0159ete a jednak napomenut\u00ed od dvoj\u010dete, \u017ee ho m\u00e1m nechat b\u00fdt, proto\u017ee stejn\u011b chce kupovat novej, proto\u017ee tenhle u\u017e nen\u00ed in. Fajn, tak a\u0165 si Absinth poslou\u017e\u00ed, kdy\u017e dostal po\u017eehn\u00e1n\u00ed od Jeho Veli\u010denstva.<\/div>\n

„Co se d\u011bje?“ Zept\u00e1m se, kdy\u017e si v\u0161imnu, jak se chyt\u00ed za rameno a jeho obli\u010dej se st\u00e1hne do nehezk\u00e9 grimasy.<\/div>\n
„Ale nic,“ zavrt\u00ed hlavou. „Jen mi v tom zase \u0161kube. Za chvilku to p\u0159ejde.“ Pokou\u0161\u00ed se m\u011b ubezpe\u010dit, \u017ee za p\u00e1r okam\u017eik\u016f to bude zase v po\u0159\u00e1dku. Kdyby jen v\u011bd\u011bl, jak moc trp\u00edm s n\u00edm. Jen pohled na n\u011bj m\u011b bol\u00ed. Kdybych byl s n\u00edm, t\u0159eba…<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b jsi mi po\u0159\u00e1dn\u011b ne\u0159ekl, jak se ti to stalo…“ Uv\u011bdom\u00edm si, \u017ee mi nepopsal, kde k tomu p\u0159i\u0161el. „Spadls, to v\u00edm, ale…“<\/div>\n
„Ze schod\u016f.“ Odv\u011bt\u00ed stylem, jako by z nich lidi padali dnes a denn\u011b, a mn\u011b t\u00edm div nezp\u016fsob\u00ed srde\u010dn\u00ed kolaps. Zbl\u00e1znil se? V\u017edy\u0165 se mohl i zab\u00edt! Sta\u010dilo by, aby… Ani na to rad\u011bji nechci pomyslet. Jen Bill se tv\u00e1\u0159\u00ed jako\u017ee nic, proto\u017ee podle n\u011bj je z\u0159ejm\u011b naprosto b\u011b\u017enou z\u00e1le\u017eitost\u00ed, \u017ee \u010dlov\u011bk prost\u011b jde a spadne ze schod\u016f dol\u016f. Pro\u010d se t\u00edm stresovat, \u017ee?<\/div>\n
„Z jak\u00fdch schod\u016f?“ P\u0159istihnu se, \u017ee ze m\u011b v tuto chv\u00edli promlouv\u00e1 sp\u00ed\u0161 star\u0161\u00ed bratr. Nedok\u00e1\u017eu to ovl\u00e1dat. Nejde to kontrolovat. V\u017edycky to bude siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1.<\/div>\n
„Tady,“ \u0159ekne. „\u0160patn\u011b jsem \u0161l\u00e1pl a prost\u011b jsem sl\u00edtl.“ Nadechnu se, abych mu k tomu n\u011bco \u0159ekl, ale Bill m\u011b p\u0159eru\u0161\u00ed a dod\u00e1, \u017ee to byla ne\u0161\u0165astn\u00e1 n\u00e1hoda. Nev\u00edm pro\u010d, ale moc se mi tomu v\u011b\u0159it nechce. Ano, b\u00fdval u\u017e d\u0159\u00edve nemehlo, byl schopn\u00fd zakopnout o jedin\u00fd k\u00e1men na ulici, ale n\u011bco mi \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee mi v\u011b\u0161\u00ed bul\u00edky na nos. R\u00fdpat se v tom zat\u00edm nebudu, v\u0161ak na to je\u0161t\u011b p\u0159ijde.<\/div>\n
<\/p>\n

BILL<\/strong><\/div>\n

\n

Kr\u00e1m blbej! \u017de j\u00e1 v\u016fl to v\u016fbec sund\u00e1val. Te\u010f budu zase p\u016fl hodiny p\u0159em\u00fd\u0161let, kam kter\u00e1 blbost pat\u0159\u00ed. \u010clov\u011bk by si myslel, \u017ee za tu dobu, co to mus\u00edm nosit, je pro m\u011b hra\u010dka se do toho nacpat, ale omyl. R\u00e1no co r\u00e1no a ve\u010der co ve\u010der s t\u00edm z\u00e1pas\u00edm. Nejrad\u0161i bych to n\u011bkam fl\u00e1kl, ale nem\u016f\u017eu, proto\u017ee pan doktor, co m\u011b o\u0161et\u0159oval a co byl na m\u016fj vkus nechutn\u00fd chytr\u00e1k, m\u011b n\u011bkolikr\u00e1t d\u016frazn\u011b upozornil, abych tenhle kr\u00e1m nosil a sund\u00e1val ho jen do sprchy.<\/p><\/div>\n

Na druhou stranu mi to p\u0159ece jen k n\u011b\u010demu bude. V Tomovi se probudil ochranitelsk\u00fd a pe\u010dovatelsk\u00fd instinkt, kone\u010dn\u011b p\u0159estal d\u011blat ofuky a svolil, \u017ee to zkus\u00edme je\u0161t\u011b jednou. P\u016fvodn\u011b jsem sice…<\/div>\n
„Sly\u0161\u00edm,“ \u0159eknu hned pot\u00e9, co p\u0159ijmu hovor. „Samoz\u0159ejm\u011b \u017ee jsem to j\u00e1. Kdo jin\u00fd by to asi byl?! Co chcete?“ Recep\u010dn\u00ed na m\u011b za\u010dne chrlit spoustu nesouvisl\u00fdch v\u011bt, ze kter\u00fdch nev\u00edm ani hlavu ani patu. Pochop\u00edm jen Arpov\u00e1, rozhovor, Vogue.<\/div>\n
„Tak se j\u00ed zbavte. Jak? To je jedno. Prost\u011b si n\u011bco vymyslete.“ Pr\u00e1sknu s telefonem a posad\u00edm se na \u017eidli. Posledn\u00ed, na\u010d m\u00e1m n\u00e1ladu, je bavit se s tou vlezlou \u017eenskou. Nav\u00edc v tomhle stavu. B\u016fhv\u00ed, co bych se pak o sob\u011b do\u010detl!<\/p>\n

„J\u00e1 se na to m\u016f\u017eu… D\u00e1le!“ Zahu\u010d\u00edm nevrle, kdy\u017e se ozve netrp\u011bliv\u00e9 klep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e. Kdo to sem proboha zase leze?! To mi nem\u016f\u017eou d\u00e1t chvilku pokoj? Kdy\u017e u\u017e mi tu nevyzv\u00e1n\u00ed telefon, tak m\u011b n\u011bkdo p\u0159ijde otravovat osobn\u011b. No, jestli je to ta baba z Vogue, tak a\u0165 si m\u011b ta n\u00e1na z recepce nep\u0159eje! Polet\u00ed odsud na hodinu. Jasn\u011b jsem j\u00ed \u0159ekl, \u017ee se j\u00ed m\u00e1 zbavit.<\/div>\n

„Billchen?“<\/em> P\u0159ekvapen\u011b vzhl\u00e9dnu od stolu a spat\u0159\u00edm Toma, jak zav\u00edr\u00e1 dve\u0159e. Toho bych tu opravdu ne\u010dekal. R\u00e1no mi tvrdil, \u017ee m\u00e1 hodn\u011b pr\u00e1ce a \u017ee nem\u00e1 n\u00e1rok se do ve\u010dera ani na chvilku utrhnout, co\u017e m\u011b p\u0159irozen\u011b \u0161tvalo, ale nekomentoval jsem to. Je to teprve t\u00fdden, co jsme si \u0159ekli, \u017ee to znovu zkus\u00edme a p\u0159ece jen je to mezi n\u00e1mi po\u0159\u00e1d dost k\u0159ehk\u00e9. Tom by si sv\u016fj n\u00e1vrat ke mn\u011b mohl klidn\u011b rozmyslet a to nem\u00edn\u00edm p\u0159ipustit. Proto jsem to ozn\u00e1men\u00ed vzal s klidem a zatnul jsem zuby. N\u011bjak to mus\u00edm vydr\u017eet.<\/div>\n
Pohledem zkontroluju \u010das na hodink\u00e1ch. Nejsou je\u0161t\u011b ani t\u0159i a on je tady. \u017de by se mu po mn\u011b zastesklo? P\u0159\u00e1l bych si, aby to bylo tak a nep\u0159i\u0161el za mnou, \u017ee n\u011bco pot\u0159ebuje. D\u016fkladn\u011b si ho prohl\u00e9dnu od hlavy a\u017e k pat\u011b. Nev\u00edm, jestli je to t\u00edm, \u017ee jsme se n\u011bjak\u00fd \u010das prakticky nest\u00fdkali, ale p\u0159ijde mi, \u017ee je Tom te\u010f n\u011bjak hez\u010d\u00ed, mu\u017en\u011bj\u0161\u00ed a p\u0159ita\u017eliv\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n

„M\u016f\u017eu?“ Uk\u00e1\u017ee na \u017eidli a j\u00e1 p\u0159ik\u00fdvnu.<\/div>\n

„Hned se ti budu v\u011bnovat. Jen se na\u0161n\u011bruju do tohohle nesmyslu.“ Zamuml\u00e1m si sp\u00ed\u0161 pro sebe a asi post\u00e9 se pokus\u00edm nasoukat zp\u011bt do ort\u00e9zy. Tom moje sna\u017een\u00ed chvilku pobaven\u011b sleduje, a\u017e se mu m\u011b nakonec z\u017eel\u00ed a p\u0159istoup\u00ed ke mn\u011b.<\/div>\n
„Uka\u017e,“ vezme si ode m\u011b ten kr\u00e1m a ne\u017e se nad\u011bju, m\u00e1m ort\u00e9zu nasazenou. To by m\u011b zaj\u00edmalo, jak to dok\u00e1zal? Z\u00e1pas\u00edm tu s t\u00edm takovou dobu a p\u0159ijde on a m\u00e1 to hned.<\/div>\n
„D\u00edky,“ \u0159eknu a zlob\u00edm se s\u00e1m na sebe. Odjak\u017eiva jsem nesn\u00e1\u0161el, kdy\u017e mi n\u011bco ne\u0161lo a n\u011bkdo jin\u00fd to zvl\u00e1dl levou zadn\u00ed. P\u0159ipadal jsem si pak jak neschopn\u00fd idiot. A p\u0159esn\u011b ten pocit m\u00e1m pr\u00e1v\u011b te\u010f.<\/div>\n
„M\u00e1m dv\u011b ruce.“ Tom z\u0159ejm\u011b poznal, co se mi hon\u00ed hlavou a tohle m\u011bl b\u00fdt jak\u00fdsi pokus o \u00fat\u011bchu. A\u010dkoli jsem \u010dekal, \u017ee se vr\u00e1t\u00ed zp\u011bt k \u017eidli, na kterou se hodlal posadit, z\u016fst\u00e1v\u00e1 i nad\u00e1le st\u00e1t v moj\u00ed bl\u00edzkosti. Okam\u017eik zva\u017euji, jestli je to dobr\u00fd n\u00e1pad, ale nakonec stejn\u011b vstanu a postav\u00edm se naproti n\u011bmu. Mo\u017en\u00e1 se mi to zd\u00e1lo, ale p\u0159i\u0161lo mi, \u017ee v moment\u011b, kdy se na\u0161e o\u010di st\u0159etly, Tom na chvilku zatajil dech.<\/div>\n
„V\u017edycky jsi byl \u0161ikovn\u011bj\u0161\u00ed.“ S t\u011bmito slovy ho pohlad\u00edm po tv\u00e1\u0159i. K moj\u00ed nesm\u00edrn\u00e9 radosti se op\u0159e do m\u00e9 dlan\u011b, zav\u0159e o\u010di a rty se mu zvln\u00ed do spokojen\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. P\u016fvodn\u00ed z\u00e1m\u011br byl jin\u00fd, ale proto\u017ee jsem si nebyl stoprocentn\u011b jist\u00fd t\u00edm, jak bude reagovat, omezil jsem se na pouh\u00fd dotyk. V\u0161echno m\u00e1 sv\u016fj \u010das.<\/p>\n

„Co t\u011b sem p\u0159iv\u00e1d\u00ed?“ Zaj\u00edm\u00e1m se, co je d\u016fvodem t\u00e9hle ne\u010dekan\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvy a klesnu zp\u011bt na sv\u00e9 m\u00edsto. Tom se vyhoupne na desku stolu, p\u0159esto\u017ee si je moc dob\u0159e v\u011bdom, \u017ee mi to vad\u00ed. V\u017edycky jsem se vztekal, kdy\u017e mi sedl na pap\u00edry, co\u017e ud\u011blal i te\u010f. Na druhou stranu ho m\u00e1m takhle bl\u00ed\u017e, ne\u017e kdyby sed\u011bl naproti.<\/div>\n

„Mus\u00edm m\u00edt d\u016fvod?“ Zept\u00e1 se skoro a\u017e na\u0161tvan\u011b a nakr\u010d\u00ed u toho \u010delo, na n\u011bm\u017e se mu t\u00edm p\u00e1dem vytvo\u0159\u00ed n\u011bkolik vr\u00e1sek.<\/div>\n
„To ne,“ zavrt\u00edm hlavou a odtrhnu pohled od list\u016f, na kter\u00fdch sed\u00ed. Pr\u00e1v\u011b jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel, na co p\u0159esn\u011b se usadil, ale to je vlastn\u011b jedno. A\u0165 si sed\u00ed, na \u010dem chce.<\/div>\n
„Jen jsi \u0159\u00edkal, \u017ee toho m\u00e1\u0161 dneska hodn\u011b.“ P\u0159ipomenu mu, co mi r\u00e1no s\u00e1m tvrdil do telefonu. Ode dne, kdy jsme se, \u0159ekn\u011bme, udob\u0159ili, si ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no a ve\u010der vol\u00e1me a to i v ty dny, kdy spolu tr\u00e1v\u00edme n\u011bjak\u00fd \u010das. Sice v\u011bt\u0161inou mluv\u00edme o takov\u00fdch v\u011bcech jako nap\u0159\u00edklad, co kdo z n\u00e1s d\u011blal a co m\u00e1 v pl\u00e1nu dal\u0161\u00ed den. Po\u0159\u00e1d to nen\u00ed jako p\u0159edt\u00edm, ale n\u011bjak se k tomu dopracovat mus\u00edme. Nikdy jsem nebyl moc trp\u011bliv\u00fd a nejrad\u011bji bych m\u011bl v\u0161echno hned, ale bohu\u017eel to nejde. Vydr\u017e, Bille, vydr\u017e.<\/p>\n

„V\u00edm,“ slab\u011b p\u0159ik\u00fdvne. „Vyskytly se ale men\u0161\u00ed komplikace, tak\u017ee jsem to musel p\u0159ehodit na jindy. A vzhledem k tomu, \u017ee m\u00e1m cel\u00fd odpoledne volno, napadlo m\u011b, \u017ee bychom…“<\/div>\n

„Fajn,“ odsouhlas\u00edm d\u0159\u00edv, ne\u017e mi stihne sv\u016fj n\u00e1vrh p\u0159edlo\u017eit. Stejn\u011b se k tomu moc nem\u011bl a j\u00e1 jsem i bez toho, aby dokon\u010dil v\u011btu, pochopil, co cht\u011bl \u0159\u00edct.<\/div>\n
„Taky jsem pro dne\u0161ek skon\u010dil. Jen se sbal\u00edm a m\u016f\u017eeme odsud vypadnout. Co podnikneme?“<\/div>\n
„P\u016fjdeme ke mn\u011b.“ Tomova v\u011bta m\u011b naprosto odzbroj\u00ed a jsem r\u00e1d, \u017ee sed\u00edm. Kdyby to tak nebylo, asi by to se mnou seklo. \u010cekal jsem cokoli, ale ne, \u017ee m\u011b pozve k sob\u011b dom\u016f. B\u011bhem uplynul\u00fdch n\u011bkolika dn\u016f jsem nabyl dojmu, \u017ee si bude n\u011bjakou dobu udr\u017eovat ur\u010dit\u00fd odstup, \u010demu\u017e napov\u00eddal i fakt, \u017ee jsme v\u00edcem\u00e9n\u011b st\u00e1le byli obklopeni lidmi. Jedin\u00e9 chvilky, kter\u00e9 jsme tr\u00e1vili o samot\u011b, byly j\u00edzdy autem anebo ty, kdy za mnou p\u0159i\u0161el do kancel\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„D\u00e1me si n\u011bco k j\u00eddlu a pak m\u016f\u017eeme skouknout n\u011bjakej film nebo si jen pov\u00eddat. Jako d\u0159\u00edv.<\/em> Pokud teda nem\u00e1\u0161 nic proti…“<\/div>\n
Zbl\u00e1znil se? Je snad jasn\u00e9, \u017ee mnohem rad\u011bji budu s Tomem s\u00e1m ne\u017e n\u011bkde, kde n\u00e1s budou o\u010dumovat lidi. Toho jsem si za cel\u00fd \u017eivot u\u017eil a\u017e dost. Chvilku ml\u010d\u00edm a prohl\u00ed\u017e\u00edm si jeho obli\u010dej, z n\u011bj\u017e je patrn\u00e9, \u017ee m\u00e1m trochu obavy z toho, jak se k jeho n\u00e1vrhu postav\u00edm. Nakonec mu v\u011bnuji \u00fasm\u011bv a dod\u00e1m: „Vlastn\u011b pro\u010d ne?“<\/p>\n

autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay Nejsem schopen jedin\u00e9ho slova ani pohybu. Jen s pusou doko\u0159\u00e1n z\u00edr\u00e1m na osobu sv\u00e9ho dvoj\u010dete a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, jestli ho n\u011bkdo b\u011bhem t\u011bch dvou dn\u016f nevym\u011bnil. Sice vypad\u00e1 jako ten Bill, co m\u011b p\u0159edev\u010d\u00edrem milostiv\u011b p\u0159ijal, strni\u0161t\u011b na tv\u00e1\u0159i se k<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[342],"tags":[],"class_list":["post-3277","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-me-myself-and-romeo"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3277","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3277"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3277\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3277"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3277"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3277"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}