{"id":3289,"date":"2015-03-01T14:00:00","date_gmt":"2015-03-01T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3278"},"modified":"2015-03-01T14:00:00","modified_gmt":"2015-03-01T13:00:00","slug":"me-myself-and-romeo-65","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/03\/01\/me-myself-and-romeo-65\/","title":{"rendered":"Me, Myself and Romeo 65."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Mluvil jsem s Billem.“ \u0158eknu a p\u0159ehod\u00edm si mobil do druh\u00e9 ruky, abych si mohl zal\u00edt kafe.<\/div>\n
„Jak se mu vede?“ Vyzv\u00edd\u00e1 Georg na druh\u00e9 stran\u011b a j\u00e1 se z t\u00f3nu jeho hlasu sna\u017e\u00edm rozpoznat, zda tu ot\u00e1zku polo\u017eil pouze ze slu\u0161nosti, nebo ho opravdu zaj\u00edm\u00e1, jak se m\u00e9mu dvoj\u010deti da\u0159\u00ed. V mysli se vrac\u00edm ke v\u010derej\u0161\u00edmu dni a tomu, v jak\u00e9m stavu jsem sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho bratra nalezl.<\/div>\n
„Ud\u011blal si n\u011bco s ramenem a…“ Odml\u010d\u00edm se, proto\u017ee pro to, abych popsal, jak vypadal, m\u011b nenapad\u00e1 vhodn\u00fd v\u00fdraz. M\u016fj dlouholet\u00fd p\u0159\u00edtel se v\u0161ak nesna\u017e\u00ed zjistit, co jsem cht\u011bl \u0159\u00edci, proto\u017ee jej zaujme to, co jsem mu prozradil.<\/div>\n
„Co d\u011blal, pros\u00edm t\u011b?“ Polo\u017e\u00ed mi ot\u00e1zku, na ni\u017e bych i j\u00e1 s\u00e1m r\u00e1d znal odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee ani nev\u00edm,“ pokr\u010d\u00edm rameny a vr\u00e1t\u00edm konvici zp\u011bt na m\u00edsto. S hrnkem k\u00e1vy se posad\u00edm za st\u016fl a l\u017ei\u010dkou ji n\u011bkolikr\u00e1t prom\u00edch\u00e1m, ne\u017e pokra\u010duji v rozhovoru. „Pov\u00eddal n\u011bco o nehod\u011b. Ale co se mu p\u0159esn\u011b stalo, v\u00ed jen B\u016fh.“<\/div>\n
„A Bill.“ Dopln\u00ed m\u011b a vsadil bych boty, \u017ee se u toho u\u0161kl\u00edbl. Zn\u00e1m mil\u00e9ho Hagena toti\u017e roky, a p\u0159esto\u017ee jej v tuhle chv\u00edli nevid\u00edm, nen\u00ed pro m\u011b zas tak t\u011b\u017ek\u00e9 odhadnout, jak se pr\u00e1v\u011b tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Jo, a Bill.“ Zopakuji po n\u011bm a podrbu za u\u0161ima Absiho, kter\u00fd mi pr\u00e1v\u011b polo\u017eil hlavu do kl\u00edna. Jestlipak bude m\u00edt z op\u011btovn\u00e9ho shled\u00e1n\u00ed s Billem radost? Kdy\u017e m\u011b naposledy poctil n\u00e1v\u0161t\u011bvou, mohl se zbl\u00e1znit radost\u00ed. Zaj\u00edmalo by m\u011b, zda i tentokr\u00e1t se k n\u011bmu bude l\u00edsat. Z\u00e1rove\u0148 se vzpom\u00ednkou na to, jak se Absi s br\u00e1chou mazlil, se mi vybav\u00ed i jeho setk\u00e1n\u00ed s Petem a hlavn\u011b to, jak zbrkle odsud vyst\u0159elil. Dote\u010f m\u00e1m jeho v\u00fdraz p\u0159ed o\u010dima a st\u00e1le nech\u00e1pu, co p\u0159esn\u011b se tehdy p\u0159ihodilo.<\/p>\n

„Hele, zavol\u00e1me si pozd\u011bji.“ Navrhnu Georgovi a vysv\u011btl\u00edm mu, \u017ee toho m\u00e1m dneska je\u0161t\u011b spoustu na pr\u00e1ci. Mus\u00edm nakoupit, pak se pot\u0159ebuji zastavit ve studiu a taky jsem se rozhodl vykoupat Absintha, kdy\u017e m\u00e1 z\u00edtra p\u0159edstoupit p\u0159ed velk\u00e9ho pana n\u00e1vrh\u00e1\u0159e. Sice nen\u00ed \u0161pinav\u00fd, ale na ty snoby ud\u011bl\u00e1 v\u011bt\u0161\u00ed dojem, kdy\u017e bude navon\u011bn\u00fd a na\u010desan\u00fd. Akor\u00e1t tedy nev\u00edm, jak se mi ho poda\u0159\u00ed nacpat do sprchy. To budu muset je\u0161t\u011b n\u011bjak vymyslet a u\u017e te\u010f je mi jasn\u00e9, \u017ee to bude boj.<\/div>\n

\n

***<\/p>\n

<\/div>\n

„Tome?“ Oslov\u00ed m\u011b d\u00edv\u010d\u00ed hlas, kdy\u017e u\u017e otev\u00edr\u00e1m dve\u0159e a chci se vydat na cestu dom\u016f. Oto\u010d\u00edm se na Taru, kter\u00e1 stoj\u00ed asi dva metry ode m\u011b a n\u011bco si tiskne na prsa.<\/div>\n
„Ano?“ Zept\u00e1m se a usm\u011bji se na ni, \u010d\u00edm\u017e ji p\u0159im\u011bji, aby p\u0159istoupila bl\u00ed\u017ee a sd\u011blila mi, co m\u00e1 na srdci.<\/div>\n
„Mohla bych s tebou o n\u011b\u010dem mluvit? Pros\u00edm.“ Ne\u017e sklop\u00ed zrak k zemi, n\u011bkolikr\u00e1t na m\u011b zamrk\u00e1 sv\u00fdmi dlouh\u00fdmi \u0159asami a m\u00edrn\u011b zvedne koutky \u00fast. P\u0159esto\u017ee se ob\u00e1v\u00e1m toho, co se mnou hodl\u00e1 prob\u00edrat, nedok\u00e1\u017eu ji odm\u00edtnout. Sice jsem zva\u017eoval, \u0159\u00edct j\u00ed, \u017ee se mi to te\u010f nehod\u00ed, proto\u017ee sp\u011bch\u00e1m, ale kdy\u017e se na ni d\u00edv\u00e1m, jak p\u0159ede mnou stoj\u00ed s o\u010dima up\u0159en\u00fdma na podlahu pod sebou, nedovedu to.<\/div>\n
„Jasn\u011b, \u017ee jo.“ K\u00fdvnu a p\u0159ipoj\u00edm k tomu \u00fasm\u011bv. \u0158ekl bych rozpa\u010dit\u00fd \u00fasm\u011bv, pr\u00e1v\u011b tak se toti\u017e moment\u00e1ln\u011b c\u00edt\u00edm. „Tady, nebo p\u016fjdeme ven?“ Ani\u017e by mi odpov\u011bd\u011bla, prosmekne se kolem m\u011b a jako prvn\u00ed stane p\u0159ed domem. N\u00e1sleduji ji tedy ven a posad\u00edm se vedle n\u00ed na schody.<\/div>\n
\n
\n

„Tak o \u010dem jsi se mnou cht\u011bla mluvit?“ Vyslov\u00edm ot\u00e1zku, z odpov\u011bdi na ni\u017e m\u00e1m strach. Modl\u00edm se, aby si p\u0159\u00e1la prob\u00edrat n\u011bco jin\u00e9ho ne\u017e to, co del\u0161\u00ed dobu p\u0159edst\u00edr\u00e1m, \u017ee nevid\u00edm.<\/p><\/div>\n

„Mohl by sis to p\u0159e\u010d\u00edst?“ Ne\u017e se nad\u011bji, p\u0159istane mi v kl\u00edn\u011b n\u011bjak\u00fd notes. Tak\u017ee tohle bylo to, co dr\u017eela v rukou. Nejprve se pod\u00edv\u00e1m na ni, ale vzhledem k tomu, \u017ee hled\u00ed up\u0159en\u011b p\u0159ed sebe a pravd\u011bpodobn\u011b si zakazuje pod\u00edvat se na m\u011b, zam\u011b\u0159\u00ed se m\u016fj zrak na popsan\u00fd list pap\u00edru. Netrv\u00e1 mi p\u0159\u00edli\u0161 dlouho, abych rozpoznal, \u017ee je to text k n\u011bjak\u00e9 p\u00edsni\u010dce. Za\u010dtu se do n\u011bj a u\u017e po n\u011bkolika \u0159\u00e1dc\u00edch se ubezpe\u010d\u00edm, \u017ee je takov\u00fd, jak\u00fd jsem \u010dekal. Popisuje Ta\u0159iny city. To, co ji tr\u00e1p\u00ed, kv\u016fli \u010demu se sou\u017e\u00ed a co ji ned\u00e1v\u00e1 sp\u00e1t. Nicm\u00e9n\u011b, ten text je…<\/div>\n
„Dobr\u00fd.“ Pronesu uznale a je\u0161t\u011b jednou si p\u0159e\u010dtu refr\u00e9n. „Dokonce hodn\u011b dobr\u00fd.“<\/div>\n
„Opravdu?“ Kone\u010dn\u011b se ke mn\u011b oto\u010d\u00ed a vid\u00edm na n\u00ed, jak se j\u00ed ulevilo. Pravd\u011bpodobn\u011b se b\u00e1la, kdy\u017e mi blok pod\u00e1vala. I j\u00e1 b\u00fdval nerv\u00f3zn\u00ed, kdy\u017e jsem v dob\u011b na\u0161\u00ed nejv\u011bt\u0161\u00ed sl\u00e1vy, p\u0159i\u0161el za ostatn\u00edmi s n\u00e1padem na novou p\u00edse\u0148. Tak\u00e9 jsem se ob\u00e1val, \u017ee m\u011b po\u0161lou do h\u00e1je, ale nikdy se to nestalo. Aspo\u0148 si na to nevzpom\u00edn\u00e1m, nanejv\u00fd\u0161e n\u011bkdo p\u0159i\u0161el s n\u00e1vrhem, jak to je\u0161t\u011b vylep\u0161it.<\/p>\n

„Takov\u00e9 texty jsou v\u017edycky nejlep\u0161\u00ed.“ Nejrad\u011bji bych si ukousl jazyk, kdy\u017e vyslov\u00edm svou my\u0161lenku, kter\u00e1 m\u011bla z\u016fstat nevy\u0159\u010dena. Nem\u011bl jsem v pl\u00e1nu ji za\u010d\u00edt vykl\u00e1dat, \u017ee p\u00edsn\u011b, kter\u00e9 za \u010dlov\u011bka p\u00ed\u0161e jeho srdce, jsou nejlep\u0161\u00ed, proto\u017ee poslucha\u010d to p\u0159i poslechu dok\u00e1\u017ee vyc\u00edtit. Co si budeme pov\u00eddat, p\u00edsn\u011b o l\u00e1sce v\u0161eobecn\u011b pat\u0159ily a v\u017edy budou pat\u0159it mezi nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed. Ty o ne\u0161\u0165astn\u00e9m zamilovan\u00ed m\u00edvaj\u00ed snad \u00fasp\u011bch je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed. Podle m\u00e9ho n\u00e1zoru p\u0159edstavuj\u00ed toti\u017e ur\u010ditou formu \u00fat\u011bchy pro ty, co se kv\u016fli tomu tr\u00e1p\u00ed. Mo\u017en\u00e1 fakt, \u017ee n\u011bkdo si proch\u00e1zel t\u00edm sam\u00fdm, \u010din\u00ed to sou\u017een\u00ed snesiteln\u011bj\u0161\u00edm. Snad bolest interpreta zmen\u0161uje jejich vlastn\u00ed bolest. H\u00e1d\u00e1m, \u017ee tohle by l\u00e9pe rozebral Bill, ten byl odjak\u017eiva v\u011bt\u0161\u00ed odborn\u00edk p\u0159es city ne\u017e my t\u0159i dohromady. Nav\u00edc dok\u00e1zal bravurn\u011b volit slova. V\u017edy v\u011bd\u011bl, kdy kter\u00e9 pou\u017e\u00edt, aby dos\u00e1hl toho, co cht\u011bl. A\u0165 u\u017e \u0161lo o to dojmout toho, kdo mu naslouchal, nebo jej povzbudit. Ostatn\u011b, tuhle schopnost ovl\u00e1d\u00e1 dodnes a mo\u017en\u00e1 je v n\u00ed lep\u0161\u00ed ne\u017e p\u0159edt\u00edm. I v sou\u010dasnosti dok\u00e1\u017ee s lidmi hovo\u0159it tak, aby vykonali, co si p\u0159eje, ani\u017e by si uv\u011bdomovali, \u017ee to ned\u011blaj\u00ed z vlastn\u00ed v\u016fle, ale na jeho popud. Ob\u010das by se mi to hodilo a je \u0161koda, \u017ee jsem se to od n\u011bj nenau\u010dil.<\/p>\n

„Chce\u0161 ten text pou\u017e\u00edt jako…“<\/div>\n

„Co si mysl\u00ed\u0161 ty?“ Nenech\u00e1 m\u011b Tara do\u0159\u00edct ot\u00e1zku a m\u00edsto toho, aby m\u011b vyslechla, mi sama jednu polo\u017e\u00ed.<\/div>\n
„No, byla by \u0161koda se o n\u011bj nepod\u011blit.“ Pov\u00edm, co si mysl\u00edm, vz\u00e1p\u011bt\u00ed v\u0161ak pokra\u010duji: „Ale mus\u00ed\u0161 se rozhodnout sama, proto\u017ee jsou to tvoje… v\u00ed\u0161 co, jde o tvoje city.“ Uhnu p\u0159ed jej\u00edm pohledem, proto\u017ee jsem se pr\u00e1v\u011b dostal k tomu, \u010demu jsem se cht\u011bl st\u016fj co st\u016fj vyhnout.<\/div>\n
„Pokud je podle tebe dobr\u00fd, pou\u017eijeme ho.“ D\u016frazn\u011b k\u00fdvne hlavou a vykouzl\u00ed na rtech \u00fasm\u011bv, kter\u00fd m\u00e1 pat\u0159it jen mn\u011b. Zn\u00e1m ji sice del\u0161\u00ed dobu, ale teprve dnes jsem si v\u0161iml, jak kr\u00e1sn\u00e1 je, kdy\u017e se usm\u00edv\u00e1. Snad je to t\u00edm, \u017ee jsem si ji nikdy neprohl\u00ed\u017eel tak, jako to d\u011bl\u00e1m pr\u00e1v\u011b te\u010f. M\u016fj n\u00e1zor je pro ni nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, co\u017e m\u011b samoz\u0159ejm\u011b t\u011b\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Napsala jsi jen tenhle, nebo jich m\u00e1\u0161 v\u00edc?“ M\u00e1 zv\u011bdavost m\u011b p\u0159em\u016f\u017ee. M\u00edsto odpov\u011bdi si ode m\u011b vezme notes a nalistuje jinou str\u00e1nku s dal\u0161\u00ed p\u00edsni\u010dkou.<\/div>\n
„Je jich tam n\u011bkolik.“ P\u0159izn\u00e1 se a do tv\u00e1\u0159\u00ed ji vstoup\u00ed m\u00edrn\u00fd r\u016fm\u011bnec. R\u00e1d bych se j\u00ed zeptal, pro\u010d se se mnou o to nepod\u011blila u\u017e d\u0159\u00edv, ale nech\u00e1m to plavat. U\u017e takhle se dle m\u00e9ho m\u00edn\u011bn\u00ed nec\u00edt\u00ed zrovna uvoln\u011bn\u011b. Za\u010dnu listovat notesem, abych zjistil, kolik p\u0159esn\u011b toho Tara u\u017e vytvo\u0159ila, a kdy\u017e spat\u0159\u00edm to kvantum, obr\u00e1t\u00edm se na ni s ot\u00e1zkou, zda si to mohu p\u016fj\u010dit a pro\u010d\u00edst si to doma v klidu. Do\u010dk\u00e1m se k\u00fdvnut\u00ed, po n\u011bm\u017e zastr\u010d\u00edm blok do batohu a ubezpe\u010d\u00edm ji, \u017ee j\u00ed ho brzy vr\u00e1t\u00edm.<\/p>\n

Ve stejn\u00e9 chv\u00edli, kdy si zap\u00e1l\u00edm cigaretu, Tara vedle m\u011b zanotuje \u00faryvek z mn\u011b dob\u0159e zn\u00e1m\u00e9 p\u00edsni\u010dky.<\/div>\n

„Weck uns nicht auf, wenn der Morgen kommt, sind wir allein…“<\/em><\/div>\n
„…wir wollen lieber Tr\u00e4umer sein.“<\/em> Dokon\u010d\u00edm za ni a vyslou\u017e\u00edm si pohled pln\u00fd obdivu.<\/div>\n
„Nev\u011bd\u011bla jsem, \u017ee m\u00e1\u0161 takov\u00fd hlas.“ Vysouk\u00e1 ze sebe a obda\u0159\u00ed m\u011b dal\u0161\u00edm \u00fasm\u011bvem, zat\u00edmco nep\u0159est\u00e1v\u00e1 nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b kroutit hlavou.<\/div>\n
„Nen\u00ed to nejhor\u0161\u00ed, co?“ Neubr\u00e1n\u00edm se sm\u00edchu a pot\u00e1hnu si z cigarety.<\/div>\n
„L\u00edb\u00ed se mi.“ P\u0159izn\u00e1 se a k m\u00e9 \u00falev\u011b je to posledn\u00ed kompliment, kter\u00fd pro tuto chv\u00edli m\u00e1 zazn\u00edt na mou adresu. Tara si toti\u017e chce pov\u00eddat o n\u011b\u010dem jin\u00e9m. „V\u010dera jsem poslouchala va\u0161e p\u00edsni\u010dky.“ Prozrad\u00ed mi, co bylo na jej\u00edm v\u010derej\u0161\u00edm programu.<\/div>\n
„Opravdu?“ Zvednu obo\u010d\u00ed a zamysl\u00edm se nad t\u00edm, kolik lid\u00ed si dnes je\u0161t\u011b pust\u00ed n\u011bkter\u00e9 z na\u0161ich CD a vzpom\u00edn\u00e1 u toho na n\u00e1s. No, mo\u017en\u00e1 se n\u011bkolik sentiment\u00e1ln\u00edch jedinc\u016f najde.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, nad \u010d\u00edm jsem u toho p\u0159em\u00fd\u0161lela?“ Pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b tak, jako by byla p\u0159esv\u011bd\u010den\u00e1, \u017ee um\u00edm \u010d\u00edst my\u0161lenky a jej\u00ed ot\u00e1zku tak bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed zodpov\u00edm. Mus\u00edm ji ale zklamat, tak dokonal\u00fd bohu\u017eel nejsem. Proto jen zavrt\u00edm hlavou a \u010dek\u00e1m, jestli se mi sv\u011b\u0159\u00ed s t\u00edm, co se j\u00ed p\u0159i poslechu na\u0161ich skladeb proh\u00e1n\u011blo hlavou. „Pro koho to Bill napsal?“<\/p>\n

„Co to?“ Zat\u0159esu hlavou.<\/div>\n

„No to v\u0161echno p\u0159ece, Tome. Poslouchala jsem ty texty a musel je vytvo\u0159it pro n\u011bkoho, kdo mu byl bl\u00edzk\u00fd, po kom tou\u017eil. Do koho byl zamilovan\u00fd? Neboj, nehodl\u00e1m to prodat bulv\u00e1ru.“ Zvedne dva prsty na znamen\u00ed p\u0159\u00edsahy a o\u010dima m\u011b vyb\u00edz\u00ed, abych j\u00ed prozradil, kdo je osobou, pro ni\u017e m\u00e9 dvoj\u010de skl\u00e1dalo p\u00edsn\u011b.<\/div>\n
„Netu\u0161\u00edm,“ pokr\u010d\u00edm rameny.<\/div>\n
„Jsi jeho bratr, dvoj\u010de…“<\/div>\n
„Nikdy se se mnou o tomhle nebavil.“ Pod\u00edv\u00e1m se na ni tak, aby pochopila, \u017ee to, co \u0159\u00edk\u00e1m, mysl\u00edm naprosto v\u00e1\u017en\u011b. Bill se mnou o nikom takov\u00e9m nikdy nemluvil a up\u0159\u00edmn\u011b, nikdy m\u011b nenapadlo se na to zeptat. Ano, byl jsem do n\u011bj zamilovan\u00fd, roky jsem kv\u016fli l\u00e1sce k n\u011bmu trp\u011bl, ale nikdy jsem ne\u0159e\u0161il, o kom p\u00ed\u0161e ty texty. Mo\u017en\u00e1 jsem to ned\u011blal, proto\u017ee jsem u\u017e tak \u017e\u00e1rlil dost na lidi kolem n\u011bj, na\u010d \u017e\u00e1rlit je\u0161t\u011b na imagin\u00e1rn\u00ed osobu. A\u010dkoli t\u0159eba doty\u010dn\u00e1 osoba zas tak imagin\u00e1rn\u00ed nebyla… „Mo\u017en\u00e1 by ses m\u011bla rad\u011bji zeptat jeho.“ Doporu\u010d\u00edm j\u00ed a hned si uv\u011bdom\u00edm, jak podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b m\u016fj hlas musel zn\u00edt. Nedok\u00e1zal jsem toti\u017e tu rozmrzelost nad t\u00edm, co jsem si pr\u00e1v\u011b uv\u011bdomil, maskovat.<\/div>\n
„To nep\u016fjde, proto\u017ee ho nezn\u00e1m.“ P\u0159ipomene mi fakt, \u017ee jsem je nesezn\u00e1mil, ale nen\u00e1sleduje ot\u00e1zka, zda Bill p\u0159ijde, jak jsem p\u0159edpokl\u00e1dal. M\u00edsto toho se Tara zad\u00edv\u00e1 do d\u00e1lky a \u0159ekne: „Kdy\u017e l\u00e1sku honit chce\u0161, jak st\u00edn se tob\u011b m\u00edh\u00e1. Ji ho\u0148 a tob\u011b ulet\u00ed, v\u0161ak prch\u00e1\u0161-li, t\u011b st\u00edh\u00e1… To nem\u00e1m z vlastn\u00ed hlavy.“ Dod\u00e1 a zasm\u011bje se, kdy\u017e si v\u0161imne, jak na ni t\u0159e\u0161t\u00edm o\u010di, proto\u017ee nem\u00e1m pon\u011bt\u00ed, co se mi t\u00edm sna\u017eila \u0159\u00edct.<\/div>\n
„A z \u010d\u00ed?“<\/div>\n
„Shakespeare.“ Sotva to do\u0159ekne, slo\u017e\u00edm hlavu do dlan\u00ed a zasku\u010d\u00edm. Ten chlap mi prost\u011b nikdy ned\u00e1 pokoj. Pron\u00e1sleduje m\u011b na ka\u017ed\u00e9m kroku. Nejprve Bill\u016fv ctitel neboli opisovatel velk\u00e9ho Willa, pak mi ho cituje Pete v Mil\u00e1n\u011b a te\u010f se s n\u00edm na m\u011b vytas\u00ed i Tara. Co na n\u011bm k\u010dertu v\u0161ichni maj\u00ed?! Ch\u00e1pu, \u017ee toho napsal hodn\u011b, proslavil se, ale je des\u00edtky… co des\u00edtky! Je stovky let po smrti, tak\u017ee by m\u00edsto citov\u00e1n\u00ed jeho v\u00fdroku ud\u011blali l\u00e9pe, kdyby jej nechali odpo\u010d\u00edvat v pokoji. Zkr\u00e1tka, rest in peace, Willy, a j\u00e1 bych m\u011bl od n\u011bj svatej klid.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Absi, poj\u010f ke mn\u011b.“ Pokou\u0161\u00edm se p\u0159ivolat k sob\u011b \u010dty\u0159noh\u00e9ho p\u0159\u00edtele do koupelny. Marn\u011b. V\u016fbec na moje vol\u00e1n\u00ed nereaguje. Jako by snad tu\u0161il, co m\u00e1m za lubem, a preventivn\u011b se n\u011bkam za\u0161il. Odhod\u00edm tedy starou osu\u0161ku na pra\u010dku a vyraz\u00edm se po n\u011bm pod\u00edvat.<\/p><\/div>\n

„Absi!“ Zavol\u00e1m, kdy\u017e se ocitnu v ob\u00fdv\u00e1ku a rozhl\u00e9dnu se kolem sebe. Jako by se po n\u011bm zem\u011b slehla. Ot\u00e1\u010d\u00edm se kolem sebe a u\u017e se chyst\u00e1m vyrazit do lo\u017enice, u n\u00ed\u017e jsem nechal otev\u0159en\u00e9 dve\u0159e, kdy\u017e v tom si v\u0161imnu ocasu, kter\u00fd vykukuje zpod j\u00eddeln\u00edho stolu. Neubr\u00e1n\u00edm se sm\u00edchu.<\/p>\n

„A m\u00e1m t\u011b.“ Kleknu si na kolena a nakouknu do jeho \u00fakrytu. Absinth le\u017e\u00ed nata\u017een\u00fd na zemi a p\u0159edst\u00edr\u00e1, \u017ee m\u011b nevid\u00ed. „Poj\u010f ven, honem.“ Vyb\u00eddnu jej a \u010dek\u00e1m, \u017ee vyleze, ale vzhledem k tomu, \u017ee se i nad\u00e1le tv\u00e1\u0159\u00ed nez\u00fa\u010dastn\u011bn\u011b, jsem nucen vyt\u00e1hnout jej ven za obojek. Trochu se br\u00e1n\u00ed, ale nakonec se mi jej nejen vyda\u0159\u00ed dostat z jeho \u00fakrytu, ale \u00fasp\u011b\u0161n\u011b za n\u00e1mi za p\u00e1r okam\u017eik\u016f zaklapnu dve\u0159e koupelny. Jakmile z\u016fstaneme v m\u00edstnosti a kleknu si k n\u011bmu, abych mu sundal obojek, za\u010dne sebou \u0161\u00edt, proto\u017ee mu o\u010dividn\u011b dojde, co se bude v dal\u0161\u00edch minut\u00e1ch d\u00edt.<\/div>\n

Zd\u00e1rn\u011b se mi jej poda\u0159\u00ed nasoukat do sprchov\u00e9ho koutu. Nat\u00e1hnu se pro hadici a s uji\u0161\u0165ov\u00e1n\u00edm, \u017ee se mu to bude l\u00edbit, pust\u00edm vodu. K m\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed stoj\u00ed pom\u011brn\u011b klidn\u011b pod proudem vody, nebr\u00e1n\u00ed se ani, kdy\u017e vezmu \u0161amp\u00f3n a za\u010dnu jej mydlit. No, zas takov\u00e1 n\u00e1maha, jak jsem si p\u0159edstavoval, to nen\u00ed. Zat\u00edmco z n\u011bj splachuji p\u011bnu, ubezpe\u010duji jej, \u017ee bude kr\u00e1sn\u00fd a vo\u0148av\u00fd pejsek. Absinth na m\u011b up\u0159e svoje o\u010di, co\u017e na m\u011b zap\u016fsob\u00ed tak, jako by mi \u0159\u00edkal, \u017ee si ty kecy m\u016f\u017eu nechat pro sebe a laskav\u011b si pohnout, aby to m\u011bl u\u017e za sebou.<\/p>\n

„Z\u016fsta\u0148.“ Se zdvi\u017een\u00fdm ukazov\u00e1kem vyslov\u00edm jednozna\u010dn\u00fd pokyn a ne\u017e si dojdu pro osu\u0161ku, up\u0159en\u011b se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m, aby v\u011bd\u011bl, \u017ee ne\u017eertuji. Vezmu osu\u0161ku z pra\u010dky a ve chv\u00edli, kdy se oto\u010d\u00edm, schyt\u00e1m par\u00e1dn\u00ed sprchu. Absinth, jak jsem m\u011bl ostatn\u011b p\u0159edv\u00eddat, v\u016fbec nevzal m\u016fj p\u0159\u00edkaz na v\u011bdom\u00ed, s klidem vylezl ven a pr\u00e1v\u011b se uprost\u0159ed koupelny cel\u00fd ot\u0159epal. Voda skon\u010dila nejen na m\u011b, ale i na zrcadle, st\u011bn\u00e1ch a na podlaze. Zoufale p\u0159ihl\u00ed\u017e\u00edm tomu, jak se znovu ot\u0159epe a jakou spou\u0161\u0165 kolem sebe t\u00edm nad\u011bl\u00e1.<\/div>\n

„Opravdu d\u00e1re\u010dek k nezaplacen\u00ed.“ Povzdechnu si a se vzpom\u00ednkou na den, kdy mi jej Bill p\u0159inesl, si k n\u011bmu kleknu, abych mu co nejv\u00edce vysu\u0161il srst, ne\u017e ho vypust\u00edm.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Chovat se slu\u0161n\u011b, proto\u017ee nejsi \u017e\u00e1dn\u00fd vo\u0159ech, jasn\u00e9?“ Pohledem sklouznu k Absinthovi, kter\u00e9ho dr\u017e\u00edm na vod\u00edtku, a vejdu do budovy. Chyst\u00e1m se proj\u00edt kolem \u017eensk\u00e9 na recepci, jen\u017ee ta jako by byla mlad\u0161\u00ed sestra agentky, co sed\u00ed p\u0159ed Billov\u00fdmi dve\u0159mi.<\/p><\/div>\n

„Psi maj\u00ed p\u0159\u00edsn\u00fd z\u00e1kaz vstupu do t\u00e9to budovy.“ Ozn\u00e1m\u00ed mi a dojde a\u017e ke mn\u011b. Nadechnu se, abych j\u00ed sd\u011blil, \u017ee na m\u011b jej\u00ed \u0161\u00e9f \u010dek\u00e1, p\u0159esto\u017ee m\u00e1m nutk\u00e1n\u00ed poslat ji ke v\u0161em \u010dert\u016fm.<\/div>\n
„\u0158\u00edkal kdo?“ Do\u017eaduji se na n\u00ed odpov\u011bdi s \u00fasm\u011bvem… Dob\u0159e, sp\u00ed\u0161 s \u00fa\u0161klebkem na rtech.<\/div>\n
„Pan Kaulitz.“ Kysele se na m\u011b usm\u011bje a d\u00edv\u00e1 se na m\u011b tak, \u017ee mi netrv\u00e1 dlouho, aby mi do\u0161lo, \u017ee \u010dek\u00e1, a\u017e se seberu a i s Absim odejdu. Kdy\u017e to v\u0161ak neud\u011bl\u00e1m, znovu ke mn\u011b promluv\u00ed. „Jsem nucena v\u00e1s poprosit, abyste opustil tuto budovu. Jsme presti\u017en\u00ed…“<\/div>\n
„Tak poslouchejte, tohle v\u00e1m sice pan Kaulitz \u0159ekl, ale ten sam\u00fd pan Kaulitz m\u011b p\u0159edev\u010d\u00edrem po\u017e\u00e1dal, abych mu ho p\u0159ivedl. Pokud mi nev\u011b\u0159\u00edte, zeptejte se p\u0159\u00edmo jeho.“ Uk\u00e1\u017eu prstem na telefon, aby si sama klidn\u011b ov\u011b\u0159ila, \u017ee mluv\u00edm pravdu. Jen\u017ee ona stoj\u00ed jako soln\u00fd sloup.<\/div>\n
„To nep\u016fjde, proto\u017ee…“ V ten okam\u017eik ztichne a nasad\u00ed \u0161irok\u00fd \u00fasm\u011bv. „Dobr\u00fd den.“ Pozdrav\u00ed p\u0159ehnan\u011b sladk\u00fdm t\u00f3nem, projde kolem m\u011b a pravd\u011bpodobn\u011b se hrne v \u00fastrety pr\u00e1v\u011b p\u0159\u00edchoz\u00edmu \u010dlov\u011bku. To by m\u011b zaj\u00edmalo, koho z Billov\u00fdch kamar\u00e1d\u00ed\u010dk\u016f m\u016f\u017ee takhle nad\u0161en\u011b v\u00edtat.<\/p>\n

„Mohla byste se mi laskav\u011b p\u0159estat pl\u00e9st pod nohy?!“ Usly\u0161\u00edm za sebou na\u0161tvan\u00fd bratr\u016fv hlas, po n\u011bm\u017e se oto\u010d\u00edm. Tak\u017ee ne n\u011bjak\u00fd k\u00e1mo\u0161, ale jej\u00ed modla osobn\u011b. Bill v\u0161ak mou osobu nezaregistruje, proto\u017ee ta vlezl\u00e1 \u017een\u0161tina kolem n\u011bj poskakuje a jeho pozornost se soust\u0159ed\u00ed jen a jen na ni.<\/div>\n

„Omlouv\u00e1m se, pane Kaulitzi, sna\u017eila jsem se tomu zabr\u00e1nit, ale neposlouchal m\u011b.“ Chrl\u00ed ze sebe jednotliv\u00e1 slova a tv\u00e1\u0159\u00ed se, jako\u017ee si je stra\u0161n\u011b v\u011bdoma sv\u00e9ho selh\u00e1n\u00ed a je j\u00ed moc l\u00edto, \u017ee zklamala jeho d\u016fv\u011bru. To je divadlo, proboha!<\/div>\n
„Kdo zase?“ Obo\u0159\u00ed se na ni bratr a zavrt\u00ed znechucen\u011b hlavou.<\/div>\n
„On… Tedy v\u00e1\u0161 pan bratr.“ Oprav\u00ed se a nam\u00ed\u0159\u00ed na m\u011b prst. V tu r\u00e1nu se Bill prudce oto\u010d\u00ed a jeho pohled spo\u010dine nejprve na m\u011b a vz\u00e1p\u011bt\u00ed na m\u00e9m doprovodu.<\/div>\n
„\u0158\u00edkala jsem mu jasn\u011b,“ pokra\u010duje recep\u010dn\u00ed, zat\u00edmco jej n\u00e1sleduje sm\u011brem k n\u00e1m, „\u017ee psi maj\u00ed p\u0159\u00edsn\u00fd z\u00e1kaz vstupu do budovy, ale…“<\/p>\n

„Absi!“ Bill si k jej\u00edmu zd\u011b\u0161en\u00ed klekne k psovi a zabo\u0159\u00ed obli\u010dej do jeho srsti. Neubr\u00e1n\u00edm se a v\u00edt\u011bzn\u011b se na ni usm\u011bji. Vypad\u00e1, \u017ee to s n\u00ed co nevid\u011bt sekne.<\/div>\n

„Pane Kaulitzi, \u0159\u00edkal jste p\u0159ece…“ Jedin\u00fdm pohledem ji uml\u010d\u00ed a donut\u00ed vr\u00e1tit se zp\u011bt na jej\u00ed m\u00edsto. Chud\u00e1k holka, ta ten \u0161ok bude rozd\u00fdch\u00e1vat hezky dlouho.<\/div>\n
„Tohle mi vezmi,“ vraz\u00ed mi do ruky svou ta\u0161ku, p\u0159evezme si vod\u00edtko, na n\u011bm\u017e m\u00e1m uv\u00e1zan\u00e9ho Absintha a vyraz\u00ed k v\u00fdtahu. Cestou m\u00edj\u00edme n\u011bkolik lid\u00ed, kte\u0159\u00ed t\u0159e\u0161t\u00ed o\u010di na na\u0161eho ps\u00edho p\u0159\u00edtele, ale nemaj\u00ed odvahu cokoli nam\u00edtat. Vede si ho \u0161\u00e9f, tak\u017ee v jejich vlastn\u00edm z\u00e1jmu je lep\u0161\u00ed ml\u010det. Kdy\u017e se otev\u0159ou dve\u0159e v\u00fdtahu, je Absinth prvn\u00ed, kdo se do n\u011bj nacpe, n\u00e1sleduje jej Bill a j\u00e1 jsem tedy posledn\u00ed, kdo se v n\u011bm ocitne. Sotva br\u00e1cha stiskne tla\u010d\u00edtko, sehne se zp\u011bt k psovi a za\u010dne jej levou rukou drbat za u\u0161ima, za co\u017e si vyslou\u017e\u00ed ol\u00edznut\u00ed.<\/div>\n
„Chyb\u011bl jsi mu.“ Poznamen\u00e1m, kdy\u017e p\u0159ihl\u00ed\u017e\u00edm, jak se k n\u011bmu Absi tiskne a k\u0148u\u010d\u00ed u toho.<\/div>\n
„V\u0161ak on mi taky chyb\u011bl, vi\u010f?“ Do\u017eaduje se na chlup\u00e1\u010dovi souhlasu. Dve\u0159e se s cinknut\u00edm otev\u0159ou a ne\u017e se nad\u011bji, Absi vystartuje ven. Ani jsem si nev\u0161iml, \u017ee mu Bill vod\u00edtko odepnul.<\/p>\n

„Proboha, co to… Zavolejte si to zv\u00ed\u0159e n\u011bkdo!“ Dolehne k n\u00e1m vyd\u011b\u0161en\u00fd Marionin hlas a m\u011b to p\u0159im\u011bje k \u00fasm\u011bvu. \u0160koda, \u017ee jsem byl ochuzen o jej\u00ed v\u00fdraz, kdy\u017e se k n\u00ed Absinth p\u0159i\u0159\u00edtil. Jist\u011b st\u00e1l za to.<\/div>\n

„Co tak je\u010d\u00edte, \u017eensk\u00e1? V\u017edy\u0165 je to \u0161t\u011bn\u011b. Absi, ke mn\u011b.“ P\u0159ivol\u00e1 si ho Bill k noze a vrt\u00edce hlavou, otev\u0159e dve\u0159e od kancel\u00e1\u0159e. Ne\u017e v\u0161ak vejde, oto\u010d\u00ed se na svou \u0161okovanou asistentku. „Se\u017ee\u0148te mi pro n\u011bj misku s vodou a n\u011bjak\u00fdmi granulemi.“ S t\u00edmto p\u0159\u00edkazem zapluje dovnit\u0159. Marion na m\u011b vyt\u0159e\u0161t\u00ed o\u010di, aby zjistila, jestli ch\u00e1pu, co se to tu d\u011bje, proto\u017ee ona je vyd\u011b\u0161en\u00e1 chov\u00e1n\u00edm sv\u00e9ho \u0161\u00e9fa snad je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e jej\u00ed kolegyn\u011b dole.<\/div>\n
„B\u00fdt v\u00e1mi, ud\u011bl\u00e1m, co chce. A rychle.“ Doporu\u010d\u00edm j\u00ed, mrknu na ni a zam\u00ed\u0159\u00edm za t\u011bmi dv\u011bma. Zn\u00e1m Billa a dovedu si p\u0159edstavit jeho reakci, kdyby neuposlechla p\u0159\u00edkaz. Marion je na tom pravd\u011bpodobn\u011b stejn\u011b, proto\u017ee kolem mn\u011b beze slova projde a vyraz\u00ed pravd\u011bpodobn\u011b obstarat to, co jej\u00ed \u0161\u00e9f po\u017eaduje.<\/p>\n

Kdy\u017e vstoup\u00edm do kancel\u00e1\u0159e, najdu Billa a Absintha na koberci, kter\u00fd dostal jako d\u00e1rek, pokud m\u011b pam\u011b\u0165 tedy neklame. Tu\u0161\u00edm, \u017ee tenkr\u00e1t \u0159\u00edkal, \u017ee je to vz\u00e1cn\u00fd kousek. Akor\u00e1t si u\u017e nevzpom\u00edn\u00e1m, kdo ho t\u00edm hnusem obdaroval. Sednu si kousek od nich, p\u0159it\u00e1hnu si kolena k brad\u011b a p\u0159ihl\u00ed\u017e\u00edm tomu, jak br\u00e1cha drbe psa na b\u0159ichu a cul\u00ed se u toho jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b. Po dlouh\u00e9 dob\u011b vid\u00edm tento \u00fasm\u011bv. \u0160\u0165astn\u00fd a up\u0159\u00edmn\u00fd \u00fasm\u011bv a jsem r\u00e1d, \u017ee jsem mu jej v podstat\u011b vykouzlil na rtech j\u00e1.<\/div>\n

„Co je?“ Ot\u00e1\u017ee se, kdy\u017e zachyt\u00ed m\u016fj pohled.<\/div>\n
„Nic,“ zavrt\u00edm hlavou a p\u0159isunu se kousek k nim. „Jen jsem r\u00e1d, \u017ee ti jeho n\u00e1v\u0161t\u011bva ud\u011blala radost.“ Podotknu a s\u00e1m se nat\u00e1hnu, abych Absiho pohladil po srsti. Dalo mi hezkou pr\u00e1ci, ne\u017e jsem ho u\u010desal. Sprcha byla je\u0161t\u011b v pohod\u011b, ale s kart\u00e1\u010dem nikdy nebude nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d. Hodn\u011b se u \u010des\u00e1n\u00ed vzpouzel a dost mi to znesnad\u0148oval, ale nakonec jsem jej p\u0159epral.<\/div>\n
„Nejen jeho.“ V\u011bnuje mi kr\u00e1tk\u00fd pohled do o\u010d\u00ed, ne\u017e se vr\u00e1t\u00ed zp\u011bt k drb\u00e1n\u00ed chlup\u00e1\u010de.<\/div>\n
„Moje?“ Zept\u00e1m se s nad\u011bj\u00ed v hlase, a kdy\u017e Bill sev\u0159e mou ruku ve sv\u00e9, na okam\u017eik se mi zastav\u00ed srdce. Kdy\u017e se v\u0161ak zahled\u00edm do jeho tmav\u00fdch o\u010d\u00ed, rozbu\u0161\u00ed se jako spla\u0161en\u00e9. S dal\u0161\u00edmi slovy, kter\u00e1 vy\u0159kne, m\u011b zcela odzbroj\u00ed.<\/div>\n
„Ud\u011blal bych cokoli, abych to v\u0161echno mezi n\u00e1mi dv\u011bma urovnal.“<\/p>\n

autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay „Mluvil jsem s Billem.“ \u0158eknu a p\u0159ehod\u00edm si mobil do druh\u00e9 ruky, abych si mohl zal\u00edt kafe. „Jak se mu vede?“ Vyzv\u00edd\u00e1 Georg na druh\u00e9 stran\u011b a j\u00e1 se z t\u00f3nu jeho hlasu sna\u017e\u00edm rozpoznat, zda tu ot\u00e1zku polo\u017eil pouze<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[342],"tags":[],"class_list":["post-3289","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-me-myself-and-romeo"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3289","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3289"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3289\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3289"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3289"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3289"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}