{"id":3293,"date":"2015-02-27T15:00:00","date_gmt":"2015-02-27T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3282"},"modified":"2015-02-27T15:00:00","modified_gmt":"2015-02-27T14:00:00","slug":"lehrer-des-lebens-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/02\/27\/lehrer-des-lebens-3\/","title":{"rendered":"Lehrer des Lebens 3."},"content":{"rendered":"
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
2. z\u00e1\u0159\u00ed 2007, Magdeburg<\/p>\n

<\/em> Prvn\u00ed v\u011bc, kter\u00e1 chlapci t\u011bsn\u011b po probuzen\u00ed prob\u011bhla hlavou, byla, \u017ee jeho postel je pohodln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e obvykle. Hned vz\u00e1p\u011bt\u00ed se nad tou my\u0161lenkou pozastavil. Jeho postel? Kdy se dostal dom\u016f? Jak? S k\u00fdm? Zavrt\u011bl se v hlubok\u00e9m zamy\u0161len\u00ed, kv\u016fli \u010demu\u017e do n\u011b\u010deho vrazil. Do n\u011b\u010deho m\u011bkk\u00e9ho. Ztuhl. Pomalu, v duchu se p\u0159ipravuje na v\u0161echny mo\u017en\u00e9 varianty, otev\u00edral o\u010di. Sotva ale spat\u0159il osobu vedle sebe, \u00falevn\u011b vydechl.<\/p>\n

Jak \u0161irok\u00fd, tak dlouh\u00fd, se vedle n\u011bj rozvaloval Andreas. Blon\u010fat\u00e9 vlasy mu tr\u010dely do v\u0161ech stran, zat\u00edmco z pootev\u0159en\u00fdch rt\u016f se mu linul opileck\u00fd dech, kter\u00fd by dok\u00e1zal o\u017eivit mrtv\u00e9ho a vz\u00e1p\u011bt\u00ed ho zase zab\u00edt. Bill znechucen\u011b nakr\u010dil nos a odvr\u00e1til se, Andreas\u016fv dech mu p\u0159ipom\u00ednal vlastn\u00ed kocovinu a bolest hlavy. Se za\u00fap\u011bn\u00edm se zabo\u0159il zp\u00e1tky do pol\u0161t\u00e1\u0159\u016f a zachumlal se pod pe\u0159inu. Sice nepozn\u00e1val ani jednu jedinou v\u011bc z pokoje, v n\u011bm\u017e se nach\u00e1zel, ale byl v n\u011bm s Andym, tak\u017ee nemohli b\u00fdt n\u011bkde ve \u0161patn\u00e9m prost\u0159ed\u00ed. V\u00edc ho zaj\u00edmat nemuselo.<\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\n

~<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

3. z\u00e1\u0159\u00ed 2007, Berl\u00edn<\/p>\n

<\/em> Bill m\u011bl nutk\u00e1n\u00ed netrp\u011bliv\u011b se zavrt\u011bt. U\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 dv\u011b hodiny le\u017eel na leh\u00e1tku a nech\u00e1val postar\u0161\u00edho mu\u017ee, aby mu po k\u016f\u017ei rejdil tetovac\u00edm strojkem a zanech\u00e1val za sebou \u010dernou stopu. Po dlouh\u00e9 dob\u011b u\u017e to kone\u010dn\u011b za\u010d\u00ednalo vypadat jako na jeho n\u00e1vrhu. Jeho tat\u00e9r byl sympa\u0165\u00e1k ka\u017ed\u00fdm coulem, ale Billa mnohem v\u00edc ne\u017e jeho n\u00e1zory zaj\u00edmal motiv, kter\u00e9ho si v\u0161iml na fotografii za stolem.<\/p>\n

„Co znamen\u00e1 t\u00e1mhle ten symbol?“ uk\u00e1zal na ni Bill kone\u010dn\u011b.<\/div>\n

„To? To je Bushido,“ usm\u00e1l se. „Vlastn\u011b je to arabsky a znamen\u00e1 to p\u00edsmeno, ale m\u00e1 ho mu\u017e co si \u0159\u00edk\u00e1 Bushido. Znamen\u00e1 to cesta bojovn\u00edka. Co, \u017ee t\u011b zaujalo pr\u00e1v\u011b tohle?“<\/div>\n
„To tetov\u00e1n\u00ed m\u00e1 m\u016fj t\u0159\u00eddn\u00ed u\u010ditel. D\u011blal jsi ho ty?“<\/div>\n
„Tak Bu je tv\u016fj u\u010ditel?“ mu\u017e se up\u0159\u00edmn\u011b rozesm\u00e1l. „Sakra, to bych do toho divocha nikdy ne\u0159ekl. Ale te\u010f klid. Jen chvilku a m\u00e1me hotov\u00fd i tohle skvostn\u00fd d\u00edlo,“ uml\u010del ho. A tak chlapci nezb\u00fdvalo ne\u017e sledovat jeho pr\u00e1ci a v duchu p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, jak\u00e1 tetov\u00e1n\u00ed jeho u\u010ditel je\u0161t\u011b skr\u00fdv\u00e1.<\/div>\n
<\/p>\n

~<\/strong><\/div>\n

<\/p>\n

4. z\u00e1\u0159\u00ed 2007, Magdeburg<\/p>\n

<\/em> „To by m\u011b teda zaj\u00edmalo, co za chytr\u00e1ka letos sestavovalo rozvrh,“ otr\u00e1ven\u011b zafun\u011bl Andreas, zat\u00edmco Bill vedle n\u011bj cupital s \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Silou v\u016fle ignoroval bolest vyst\u0159eluj\u00edc\u00ed z jeho lev\u00e9 pa\u017ee. „P\u0159esta\u0148 se tak sm\u00e1t, nebo ti p\u0159\u00ed\u0161t\u011b budu volat ve \u010dty\u0159i r\u00e1no.“<\/div>\n

„Promi\u0148, v\u00e1\u017en\u011b to nebylo schv\u00e1ln\u011b,“ Bill se kr\u00e1tce zasm\u00e1l. „Ne, \u017ee by mi teda vadilo, \u017ee jsem si p\u0159ispal nam\u00edsto toho, abych sledoval va\u0161e upocen\u00fd smradlav\u00fd t\u011bla. Ale v\u010dera jsem po tom tetov\u00e1n\u00ed je\u0161t\u011b pom\u00e1hal Tomovi s u\u010den\u00edm do auto\u0161koly.“<\/div>\n
„No jo vlastn\u011b, u\u017e ho to brzo \u010dek\u00e1, co?“ uculil se blond\u00fdn. „U\u017e aby to bylo, kone\u010dn\u011b se bude moct jezdit kamkoliv autem. Nebudeme muset vst\u00e1vat tak brzo.“<\/div>\n
„Andreasi, pros\u00edm tebe, ty d\u011bl\u00e1\u0161, jako kdybys te\u010f snad vst\u00e1val n\u011bjak extra brzo. V\u017edycky jsi do\u0161el dv\u011b minuty p\u0159ed odjezdem autobusu.“<\/div>\n
„No a? St\u00edhal jsem to,“ rozesm\u00e1l se.<\/p>\n

„Bille!“ rozezn\u011blo se chodbou. Chlapec sebou polekan\u011b trhnul, okam\u017eit\u011b se za hlasem oto\u010dil. Za\u00fap\u011bl, kdy\u017e spat\u0159il jejich t\u0159\u00eddn\u00edho u\u010ditele, jak se k nim bl\u00ed\u017e\u00ed. „Nevid\u011bl jsem t\u011b na t\u011blocviku.“<\/div>\n

„Pane Ferchichi! Omlouv\u00e1m se, v\u010dera jsem dlouho studoval s bratrem a zaspali jsme,“ kaj\u00edcn\u011b sklopil pohled.<\/div>\n
„H\u00e1d\u00e1m tedy, \u017ee omluvenku m\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Uh-huh?“ Bill nakr\u010dil nos. „V\u00edte, mamka byla u\u017e na odchodu do pr\u00e1ce a nest\u00edhala to. Ale z\u00edtra v\u00e1m j\u00ed ur\u010dit\u011b donesu, fakt!“ p\u0159esv\u011bd\u010div\u011b pok\u00fdval hlavou, zat\u00edmco Andreas se v pozad\u00ed ti\u0161e chechtal. Jakmile toti\u017e Bill sl\u00edbil, \u017ee n\u011bco donese druh\u00fd den, obvykle jste to z n\u011bj tahali je\u0161t\u011b p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed p\u016flrok.<\/div>\n
„No dob\u0159e,“ neochotn\u011b Anis p\u0159ik\u00fdvl. „Ale a\u0165 se to nest\u00e1v\u00e1 \u010dasto, dob\u0159e? V\u00fdslednou zn\u00e1mku tvo\u0159\u00edm i z \u00fa\u010dasti na hodin\u00e1ch, tak a\u0165 ti to neubl\u00ed\u017e\u00ed. A tu omluvenku chci do konce t\u00fddne, dob\u0159e?“<\/p>\n

„Jste skv\u011bl\u00fd,“ Bill se vd\u011b\u010dn\u011b usm\u00e1l. Star\u00e1 Schmidtov\u00e1 u\u017e by div nedonutila \u0159editele, aby obvolal soci\u00e1lku a nechal prozkoumat celou jejich rodinu. Byla p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e1 bestie. „Z\u00edtra tu omluvenku ur\u010dit\u011b donesu.“<\/div>\n

U\u010ditel p\u0159ik\u00fdvl a zastr\u010dil si men\u0161\u00ed notes do kapsy. Bill, sleduje jeho pohyb, si tak kone\u010dn\u011b v\u0161iml, co m\u00e1 jeho t\u0159\u00eddn\u00ed u\u010ditel na sob\u011b. Voln\u00e9 tepl\u00e1ky a upnut\u00e9 t\u00edlko. D\u00edky tomu si chlapec mohl v\u0161imnout i potetovan\u00fdch pa\u017e\u00ed. Musel uznat, \u017ee mu to slu\u0161\u00ed. Pod oblekem schov\u00e1val jak vypracovan\u00e9, tak potetovan\u00e9 t\u011blo. Bill se pro sebe uculil.<\/p>\n

„Bille, mus\u00edme j\u00edt, m\u00e1me hodinu ve t\u0159et\u00edm pat\u0159e,“ zahu\u010del Andreas.<\/div>\n

„Kruci, no jo,“ za\u00fap\u011bl \u010dernovl\u00e1sek, ne\u017e u\u010diteli zam\u00e1val a p\u0159ipojil se k Andreasovi. „V\u0161imnul sis t\u011bch tetov\u00e1n\u00ed?“ zamumlal ti\u0161e.<\/div>\n
„Bille, v\u017edy\u0165 n\u00e1m je ukazoval u\u017e v p\u00e1tek,“ Andreas se kr\u00e1tce zasm\u00e1l. „Asi hodinu jste \u0159e\u0161ili n\u00e1vrh na tohle tetov\u00e1n\u00ed,“ prsty opatrn\u011b poklepal na kamar\u00e1dovu pa\u017ei, kde u\u017e se pomalinku hojilo Billovo nejnov\u011bj\u0161\u00ed tetov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Freiheit 89<\/em>, ozdobn\u00fdm p\u00edsmem. Na to byl ze v\u0161ech sv\u00fdch tetov\u00e1n\u00ed prozat\u00edm nejpy\u0161n\u011bj\u0161\u00ed. „Po\u010dkej, v p\u00e1tek?“ zarazil se. Zmaten\u011b na sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele pohl\u00e9dl. „On tam byl? A j\u00e1 se s n\u00edm bavil?“<\/div>\n
„Bille, asi od des\u00edti jsme byli s n\u00edm a jeho dv\u011bma kamar\u00e1dama a v\u0161ichni jsme pak \u0161li do t\u00e1tova bytu, kde jsme pokra\u010dovali a\u017e do t\u0159\u00ed do r\u00e1na. Dal jsi mu pusu.“<\/div>\n
„Co jsem mu dal?!“ Bill v \u0161oku vyd\u011b\u0161en\u011b vyjekl. „Sakra Andreasi, pros\u00edm t\u011b \u0159ekni mi, \u017ee sis d\u011blal legraci, proto\u017ee j\u00e1 si z p\u00e1tku nepamatuju v\u016fbec nic. Teda krom toho, \u017ee Alex nep\u0159i\u0161el kv\u016fli n\u011bjak\u00e9 d\u011bvce,“ zabru\u010del.<\/p>\n

„To chce klid, byla to jen pusa na p\u0159iv\u00edtanou,“ Andreas se zazubil. „Ale byl to celkem z\u00e1bavn\u00fd ve\u010der. \u0160koda, \u017ee si ho nepamatuje\u0161. S t\u0159\u00ed\u010fou se dost dob\u0159e bav\u00ed. A je pravda, \u017ee ty jsi s n\u00edm p\u00e1r hodin prokecal.“<\/div>\n

Se za\u00fap\u011bn\u00edm Bill dosedl na sv\u00e9 m\u00edsto a slo\u017eil hlavu do dlan\u00ed. „No bezva, tak\u017ee m\u011b podvedl m\u016fj p\u0159\u00edtel, ale je\u0161t\u011b jsem p\u016flku noci propil se sv\u00fdm t\u0159\u00eddn\u00edm u\u010ditelem a v\u016fbec si to nepamatuju. A co h\u016f\u0159, nikdo se ani neobt\u011b\u017eoval mi to \u0159\u00edct,“ zti\u0161il hlas, kdy\u017e dorazila matik\u00e1\u0159ka.<\/div>\n
„Vzhledem k tomu, \u017ee jsi s n\u00edm za\u010dal mluvit je\u0161t\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e ses dostal do sv\u00e9ho typick\u00e9ho stavu zapomn\u011bn\u00ed, jsem myslel, \u017ee si to bude\u0161 pamatovat,“ Andreas pokr\u010dil rameny. „Ale mus\u00edm ti \u0159\u00edct, \u017ee v\u00e1m to spolu moc slu\u0161elo!“<\/p>\n

„Co to zase mele\u0161?“ Bill na n\u011bj nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b pohl\u00e9dl.<\/div>\n

„No, \u017ee kdy\u017e jste se k sob\u011b ma\u010dkali na tom obrovsk\u00fdm gau\u010di a po\u0159\u00e1d si n\u011bco \u0161pitali, \u017ee jste byli pom\u011brn\u011b rozko\u0161n\u00ed.“<\/div>\n
Bill zmaten\u011b zamrkal, ne\u017e se od sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele odvr\u00e1til a pohl\u00e9dl na u\u010ditelku matiky. „Vzhledem k tomu, \u017ee si nic nepamatuju a ty si ur\u010dit\u011b vym\u00fd\u0161l\u00ed\u0161, m\u011b to u\u017e v\u016fbec nezaj\u00edm\u00e1,“ pronesl, pevn\u011b rozhodnut\u00fd. Andreas si ur\u010dit\u011b vym\u00fd\u0161lel. Nemohl b\u00fdt tak hloup\u00fd, aby k sob\u011b dom\u016f zval jejich t\u0159\u00eddn\u00edho u\u010ditele i s jeho p\u0159\u00e1teli. To, \u017ee vypadal hodn\u011b sympaticky, nic neznamenalo. Snad by si pamatoval, kdyby str\u00e1vil ve\u010der se sv\u00fdm u\u010ditelem. Nebo snad ne?<\/div>\n
<\/p>\n

~<\/strong><\/div>\n

\n

Bill byl, slab\u011b \u0159e\u010deno, rozru\u0161en\u00fd. Vypadalo to, \u017ee ka\u017ed\u00fd ze \u0161koly, v\u010detn\u011b t\u011bch, kte\u0159\u00ed byli opil\u00ed je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e s Tomem na p\u00e1rty v\u016fbec dorazili, v\u011bd\u011bli o tom, \u017ee Bill str\u00e1vil ve\u010der s panem Ferchichim. V\u0161ichni a\u017e na Billa. Tak\u017ee \u010d\u00edm v\u00edc lid\u00ed Billa zastavovalo a na pr\u016fb\u011bh ve\u010dera se ho ptalo, t\u00edm v\u00edc rostla m\u00edra jeho frustrace. Jak to, \u017ee si to v\u0161ichni pamatovali, jen on ne? Zas tolik toho vyp\u00edt zase nemohl!<\/p>\n

„Hej, Billy!“ oto\u010dil se za hlasem sv\u00e9ho bratra, kter\u00fd k n\u011bmu m\u00ed\u0159il s \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem. „Tady jsi.“<\/div>\n

„Kde jinde bych byl?“<\/div>\n
„Hej, vyndej tu osinu ze zadku,“ Tom se pobaven\u011b zazubil, obj\u00edmaj\u00edc bratra kolem ramen. „Co se d\u011bje, \u017ee se takhle \u0161kleb\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„O\u010dividn\u011b jsem cel\u00fd p\u00e1tek str\u00e1vil se sv\u00fdm t\u0159\u00eddn\u00edm u\u010ditelem a pamatuj\u00ed si to v\u0161ichni krom\u011b m\u011b,“ zavr\u010del Bill.<\/div>\n
„No a to vad\u00ed?“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ano!“ vyhrkl. „Co kdy\u017e jsem ud\u011blal nebo \u0159ekl n\u011bco pitom\u00fdho a \u00fapln\u011b se t\u00edm ztrapnil? Tak si to nebudu pamatovat?“<\/p>\n

Tom se rozesm\u00e1l. „To je na tom pr\u00e1v\u011b to nejlep\u0161\u00ed, Bille. Pokud zapomene\u0161, \u017ee se n\u011bco stalo, znamen\u00e1 to, \u017ee m\u00e1\u0161 \u0161anci za\u010d\u00edt od za\u010d\u00e1tku a nechat na sebe ud\u011blat nov\u00fd prvn\u00ed dojem.“<\/div>\n

„Co to sakra\u2026?“ Bill nakr\u010dil nech\u00e1pav\u011b nos, ale zhluboka se nadechl a na Toma pohl\u00e9dl. „Co jsi mi cht\u011bl?“<\/div>\n
„Ze st\u0159edy na \u010dtvrtek m\u00e1 Patrick volnej byt, chce ud\u011blat n\u011bjakou men\u0161\u00ed party. Jde\u0161 do toho?“ pomal\u00fdm krokem se vydal sm\u011brem ze \u0161koly.<\/div>\n
„To je p\u0159es t\u00fdden a o \u0161kolu, Tome. Jak chce\u0161 doc\u00edlit toho, \u017ee by to m\u00e1ma s Gordonem schv\u00e1lili?“<\/div>\n
Bill\u016fv star\u0161\u00ed bratr se \u010f\u00e1belsky usm\u00e1l. V hlav\u011b u\u017e se mu rodil pl\u00e1n. „Nech to na mn\u011b a prost\u011b \u0159ekni, \u017ee jde\u0161.“<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek se s pobaven\u00fdm \u00fasm\u011bvem rozhl\u00e9dl, pohledem zavadil o jeho t\u0159\u00eddn\u00edho u\u010ditele. Kdy\u017e se jejich o\u010di setkaly, na Tomovu nab\u00eddku k\u00fdvnul. „Mysl\u00edm, \u017ee bych mohl j\u00edt.“<\/p>\n

autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. 2. z\u00e1\u0159\u00ed 2007, Magdeburg Prvn\u00ed v\u011bc, kter\u00e1 chlapci t\u011bsn\u011b po probuzen\u00ed prob\u011bhla hlavou, byla, \u017ee jeho postel je pohodln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e obvykle. Hned vz\u00e1p\u011bt\u00ed se nad tou my\u0161lenkou pozastavil. Jeho postel? Kdy se dostal dom\u016f? Jak? S k\u00fdm? Zavrt\u011bl se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[610],"tags":[],"class_list":["post-3293","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lehrer-des-lebens"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3293","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3293"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3293\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3293"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3293"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3293"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}