{"id":3295,"date":"2015-02-26T15:00:00","date_gmt":"2015-02-26T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3284"},"modified":"2015-02-26T15:00:00","modified_gmt":"2015-02-26T14:00:00","slug":"autumn-leaves-34-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/02\/26\/autumn-leaves-34-konec\/","title":{"rendered":"Autumn Leaves 34. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Catherine<\/strong><\/p>\n

V\u0161echny v\u00e1s moc zdrav\u00edm! \ud83d\ude42 Cht\u011bla bych v\u00e1m neuv\u011b\u0159iteln\u011b pod\u011bkovat za podporu, kterou jste mi celou dobu v podob\u011b koment\u00e1\u0159\u016f d\u00e1valy, d\u00e1my! Tenhle posledn\u00ed d\u00edl bych r\u00e1da v\u011bnovala t\u011bm, kter\u00e9 komentovaly pravideln\u011b ka\u017ed\u00fd d\u00edl, i kdy\u017e v\u00edm, \u017ee ne poka\u017ed\u00e9 jste byly spokojen\u00e9. D\u011bkuji ale i t\u011bm, kte\u0159\u00ed nekomentovali, u\u017e jen po\u010det otev\u0159en\u00ed d\u00edlu dle statistiky mi d\u011blal radost!<\/em><\/div>\n

Je\u0161t\u011b jednou d\u011bkuji a u\u017eijte si co nejv\u00edce posledn\u00ed d\u00edl! \u2665<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
o t\u00fdden pozd\u011bji<\/p>\n

<\/em> Tom sp\u011bchal po schodech, rychle si u toho zap\u00ednal sv\u00e9 sako. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee si nena\u0159\u00eddil bud\u00edk, t\u00edm p\u00e1dem zaspal t\u00e9m\u011b\u0159 o dv\u011b hodiny. Zrovna dneska, kdy\u017e se mu to ani trochu nehodilo. Ve\u010der byl v\u00e1no\u010dn\u00ed ve\u010d\u00edrek a on je\u0161t\u011b m\u011bl zkontrolovat p\u0159ipravenou prezentaci, doupravit sv\u016fj projev a takov\u00e9 v\u011bci. Seb\u011bhl posledn\u00ed schody, kdy\u017e vid\u011bl u schr\u00e1nek listono\u0161ku. Star\u0161\u00ed \u017eena vypisovala c\u00e1r pap\u00edru a vhodila ho Tomovi do kasl\u00edku. Tom vyt\u00e1hl nech\u00e1pav\u011b obo\u010d\u00ed, ud\u011blal p\u00e1r rychl\u00fdch krok\u016f.<\/p>\n

„Dobr\u00fd den,“ pozdravila \u017eena mlad\u00e9ho mu\u017ee, usm\u00e1la se na n\u011bj. „Nesp\u011bchejte, nic v\u00e1m ur\u010dit\u011b neute\u010de,“ trochu se zasm\u00e1la a zakroutila hlavou. Myslela to dob\u0159e – venku bylo n\u00e1led\u00ed a bylo j\u00ed jasn\u00e9, \u017ee tento mu\u017e p\u016fjde k n\u011bkter\u00e9mu z drah\u00fdch aut zaparkovan\u00fdch v podzemn\u00ed gar\u00e1\u017ei.<\/div>\n

„Dobr\u00fd den, d\u011bkuji za radu,“ k\u00fdvl a prohl\u00e9dl si j\u00ed. „M\u016f\u017eu se zeptat, co jste mi h\u00e1zela do schr\u00e1nky? Jsem Tom Tr\u00fcmper.“<\/div>\n
„Oh,“ pok\u00fdvala. „M\u00e1te tady n\u011bjak\u00fd doporu\u010den\u00fd dopis. Budete ho cht\u00edt hned?“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ pokr\u010dil Tom rameny. P\u0159em\u00fd\u0161lel, od koho to asi tak mohlo b\u00fdt, nikdo jeho novou adresu nem\u011bl, tedy krom\u011b… Bylo mo\u017en\u00e9, \u017ee mu kone\u010dn\u011b p\u0159i\u0161el dopis od soudu? „M\u016f\u017eete mi ho tedy pros\u00edm d\u00e1t?“ p\u0159ipomenul se, kdy\u017e se listono\u0161ka k ni\u010demu nem\u011bla. Zapomn\u011bla snad, \u017ee sp\u011bchal?<\/div>\n
„Jo, jen chvili\u010dku po\u010dkejte,“ zakroutila \u017eena hlavou a dopis na\u0161la. Podala ho Tomovi i s pap\u00edrem, kam se m\u011bl podepsat. „Pros\u00edm, podepi\u0161te se mi na ten pr\u00e1zdn\u00fd \u0159\u00e1dek,“ pob\u00eddla ho. Tom na nic ne\u010dekal a hodil tam rychle jeden ze sv\u00fdch podpis\u016f. A\u0165 bylo hodin, kolik cht\u011blo, cht\u011bl dopis co nejrychleji otev\u0159\u00edt a p\u0159e\u010d\u00edst si ho. Pap\u00edrek \u017een\u011b podal a ta pod\u011bkovala. Cht\u011bla je\u0161t\u011b n\u011bco dodat, ale to se Tom u\u017e vzdaloval.<\/p>\n

Tom si p\u0159e\u010detl jm\u00e9no odes\u00edlatele, nemohl uv\u011b\u0159it sv\u00fdm o\u010d\u00edm. Dopis nebyl od nikoho jin\u00e9ho ne\u017e od soudu. Nedo\u010dkav\u011b se do ob\u00e1lky dost\u00e1val, op\u0159el se o chladnou ze\u010f. S nap\u011bt\u00edm v o\u010d\u00edch \u010detl ka\u017ed\u00fd \u0159\u00e1dek. V prvn\u00edch odstavc\u00edch bylo jen n\u011bjak\u00e9 pou\u010den\u00ed. Jeho zrak kone\u010dn\u011b spo\u010dinul na tom, co pro n\u011bj bylo nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed a to datum rozvodov\u00e9ho st\u00e1n\u00ed. Bylo napl\u00e1novan\u00e9 p\u0159esn\u011b za dva t\u00fddny. Co na tom, \u017ee m\u011blo b\u00fdt v polovin\u011b prosince, p\u0159ed V\u00e1nocemi. Rychle vynd\u00e1val z kapsy sv\u016fj telefon, aby se s tak \u00fa\u017easnou novinou mohl sv\u011b\u0159it i Billovi. U\u017e skoro vyt\u00e1\u010del jeho \u010d\u00edslo, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee m\u00e1 ur\u010dit\u011b n\u011bjakou hodinu. Nerad by ho ru\u0161il, a tak se rozhodl, \u017ee rad\u011bji nap\u00ed\u0161e jen kr\u00e1tkou zpr\u00e1vu.<\/div>\n

\n
\n

„LASKO, PRISEL MI DOPIS OD SOUDU. ZA DVA TYDNY BUDU SNAD ROZVEDENY. ANI NEVIS, JAKOU RADOST MAM! VECER TO SPOLU OSLAVIME A UZIJEME SI TO. MOC SE NA TEBE TESIM. :-*“<\/p>\n

Tom zpr\u00e1vu odeslal a dopis hodil do sv\u00e9 aktovky. \u0160\u0165astn\u011b se usm\u00edval, kdyby mu to nep\u0159i\u0161lo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, dokonce by si i zp\u00edval. Takov\u00e1hle zpr\u00e1va mu v\u00e1\u017en\u011b dok\u00e1zala v\u00fdborn\u011b zlep\u0161it den – p\u0159em\u00fd\u0161lel, \u017ee by se m\u011bl styd\u011bt, ale pro\u010d? Ashley u\u017e nebyla jeho partnerka, tak\u017ee tohle byla jen takov\u00e1 nutn\u00e1 v\u011bc, kter\u00e1 br\u00e1nila v klidn\u00e9m \u017eivot\u011b jemu i j\u00ed. Koketoval s my\u0161lenkou, \u017ee by j\u00ed napsal, jestli j\u00ed to u\u017e tak\u00e9 p\u0159i\u0161lo, ale n\u00e1pad hned zavrhnul. Tak n\u011bjak tu\u0161il, \u017ee se mu ozve ur\u010dit\u011b i sama. D\u00e1lkov\u00fdm ovl\u00e1d\u00e1n\u00edm odemknul auto a hned do n\u011bj nastoupil. Pustil si r\u00e1dio, hned v prvn\u00ed zpr\u00e1v\u011b varovali p\u0159ed kluzkou vozovkou a a\u0165 si d\u00e1vaj\u00ed v\u0161ichni \u0159idi\u010di pozor. Tom to m\u00e1vnut\u00edm ruky zam\u00edtnul, d\u00e1val si pozor v\u017edycky. Opravdu nech\u00e1pal lidi, kte\u0159\u00ed jezdili jako bl\u00e1zni. Jen d\u00edky nim byla takov\u00e1 spousta dopravn\u00edch nehod, v\u017edycky \u0159\u00edkal, \u017ee po\u010das\u00ed je jen jeden z faktor\u016f. Kdyby lid\u00e9 nejezdili jak prasata, ned\u011blo by se to. Poklep\u00e1val si do volantu a rty m\u011bl v \u00fasm\u011bvu od ucha k uchu. Dobr\u00e1 n\u00e1lada z n\u011bj p\u0159\u00edmo s\u00e1lala.<\/div>\n

\n

*<\/p><\/div>\n

\n

Bill m\u011bl co d\u011blat, aby neusnul uprost\u0159ed nudn\u00e9 p\u0159edn\u00e1\u0161ky. Kreslil si mal\u00e9 obr\u00e1zky do sv\u00e9ho pozn\u00e1mkov\u00e9ho bloku a p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak\u00e9 to ve\u010der bude. Samoz\u0159ejm\u011b, t\u011b\u0161il se, ale z\u00e1rove\u0148 se i b\u00e1l toho, jak\u00e9 to bude, kdy\u017e s Tomem p\u016fjdou do spole\u010dnosti poprv\u00e9. A hned je \u010dekala takov\u00e1 velk\u00e1 akce, tak\u017ee se opravdu b\u00e1l, aby se nechoval hloup\u011b a n\u011bco nepokazil, to by toti\u017e v\u00e1\u017en\u011b nerad. Leknul se, kdy\u017e mu na stole\u010dku zavr\u010del mobil. Ostatn\u00ed spolu\u017e\u00e1ci se na n\u011bj pod\u00edvali s v\u00fdrazem, \u017ee je v\u00e1\u017en\u011b vyru\u0161uje. Omluvn\u011b se na n\u011b usm\u00e1l a zakroutil hlavou. Bylo mu jasn\u00e9, \u017ee mu p\u00ed\u0161e Tom, tak\u00e9… Kdo jin\u00fd by to byl? Ihned p\u0159\u00edchoz\u00ed zpr\u00e1vu otev\u0159el a p\u0159e\u010detl si ji. Musel tak u\u010dinit n\u011bkolikr\u00e1t, proto\u017ee nev\u011b\u0159il sv\u00fdm o\u010d\u00edm. Opravdu mu Tom psal, \u017ee snad bude u\u017e jen a jen jeho? Na nic ne\u010dekal, hodil mobil do sv\u00e9 \u0161koln\u00ed ta\u0161ky, k tomu i tu\u017eky a blok. Rozhl\u00e9dl se po aule, kter\u00e1 byla sotva z poloviny pln\u00e1. Nikdy nebyl vd\u011b\u010dn\u011bj\u0161\u00ed, \u017ee sed\u00ed p\u0159esn\u011b na kraji a nav\u00edc \u00fapln\u011b naho\u0159e – mohl tak potichu odej\u00edt, ani\u017e by kohokoliv ru\u0161il.<\/p>\n

Bill se posadil na lavici v chodb\u011b a bez me\u0161k\u00e1n\u00ed vyto\u010dil Tomovo \u010d\u00edslo. Pot\u0159eboval s n\u00edm mluvit, sd\u00edlet s n\u00edm svoji radost, a to ne\u0161lo p\u0159es zpr\u00e1vy tak dob\u0159e. Op\u0159el se, trochu zaklonil hlavu a p\u0159iv\u0159el o\u010di. Telefon jen vyzv\u00e1n\u011bl, nic v\u00edc. Rozhodl se tedy, \u017ee to zkus\u00ed znovu za chvilku, nev\u011bd\u011bl, jestli nem\u00e1 Tom n\u011bco d\u016fle\u017eit\u00e9ho na pr\u00e1ci. N\u011bjak\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed to snad muselo m\u00edt, ne? P\u0159eci by ho neignoroval pro nic za nic. Vyto\u010dil tedy Gustavovo \u010d\u00edslo, doufaje, \u017ee alespo\u0148 kamar\u00e1d s n\u00edm bude cht\u00edt mluvit.<\/p>\n

Hned po p\u00e1r zvon\u011bn\u00edch Gustav hovor p\u0159ijal. Bill byl v\u00e1\u017en\u011b pot\u011b\u0161en, \u0161\u0165astn\u011b se usm\u00e1l a pohladil se po stehn\u011b.<\/div>\n

„Ahoj, Gustave,“ p\u0159iv\u00edtal ho. „Mysl\u00edm, \u017ee m\u00e1m n\u011bco v\u00e1\u017en\u011b skv\u011bl\u00e9ho,“ v jeho hlase byl sly\u0161et \u00fasm\u011bv. Ol\u00edzl si rty a spokojen\u011b vydechl.<\/div>\n
„Tom si t\u011b chce vz\u00edt?“ zasm\u00e1l se Gustav. Bill jen pobaven\u011b proto\u010dil o\u010di a zakroutil hlavou, a\u010dkoliv to kamar\u00e1d nemohl vid\u011bt.<\/div>\n
„N\u011bco mnohem v\u00edc lep\u0161\u00edho. Tomovi p\u0159i\u0161el dopis od soudu, pozv\u00e1nka k rozvodov\u00e9mu st\u00e1n\u00ed. Ani nev\u00ed\u0161, jakou m\u00e1m radost!“ t\u00e9m\u011b\u0159 vyk\u0159ikl. Sly\u0161el, jak Gustav lap\u00e1 po dechu. Nezm\u00ednil se mu snad, \u017ee Tom podal \u017e\u00e1dost? Nakr\u010dil obo\u010d\u00ed a p\u0159em\u00fd\u0161lel. Pravd\u011bpodobn\u011b ne, u\u017e p\u00e1r dn\u00ed se s Gustavem nevid\u011bli, jeliko\u017e skoro v\u0161echen voln\u00fd \u010das d\u00e1val Tomovi. Pomyslel si, \u017ee to mus\u00ed napravit, nem\u016f\u017ee p\u0159eci ka\u0161lat na sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho kamar\u00e1da, no ne?<\/div>\n
„To je ale b\u00e1je\u010dn\u00e9, Bille. Jsem r\u00e1d i za tebe, \u017ee kone\u010dn\u011b dostal rozum.“<\/div>\n
„Umh,“ pousm\u00e1l se \u010dernovl\u00e1sek a prohr\u00e1bnul si vlasy. „Je\u0161t\u011b ti zavol\u00e1m, ano? Sly\u0161\u00edm v telefonu druh\u00fd hovor, ur\u010dit\u011b to bude Tom. Mus\u00edm to s n\u00edm probrat takhle, jenom mi to psal. Tak… Zat\u00edm ahoj?“<\/div>\n
„Bille, jo… dob\u0159e. Pozdravuj ho,“ v jeho hlase byl sly\u0161et \u00fasm\u011bv. Gustav na sob\u011b necht\u011bl d\u00e1t zn\u00e1t, \u017ee ho vlastn\u011b hrozn\u011b mrz\u00ed, \u017ee na n\u011bj jeho kamar\u00e1d v posledn\u00ed dob\u011b ka\u0161le. Necht\u011bl mu t\u00edm kazit skv\u011blou n\u00e1ladu, kterou pr\u00e1v\u011b te\u010f m\u011bl. Byl opravdu r\u00e1d, \u017ee je kone\u010dn\u011b \u0161\u0165astn\u00fd a zamilovan\u00fd, tak\u017ee mu absolutn\u011b nic nevy\u010d\u00edtal.<\/div>\n
„D\u011bkuju. Ozvu se ti. Pa,“ ukon\u010dil hovor Bill a ihned se pod\u00edval, zda mu volal opravdu Tom. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee to tak bylo. Vyto\u010dil jeho \u010d\u00edslo a \u010dekal, ne\u017e hovor p\u0159ijme. Srdce mu posko\u010dilo, jakmile usly\u0161el jeho hlas. Byl opravdu bl\u00e1zniv\u011b zamilovan\u00fd.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Tom si uv\u00e1zal kravatu a pod\u00edval se na sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele. Spokojen\u011b vydechnul a ol\u00edznul si rty – spole\u010densk\u00e9 oble\u010den\u00ed Billovi v\u00e1\u017en\u011b nesm\u00edrn\u011b slu\u0161elo. B\u00edl\u00e1 ko\u0161ile zastrkan\u00e1 v \u010dern\u00fdch kalhot\u00e1ch, kter\u00e9 nebyly ani voln\u00e9 jako norm\u00e1ln\u011b, ale ani upnut\u00e9, jak bylo v Billov\u011b zvyku. Nebyl p\u0159\u00edli\u0161 nal\u00ed\u010den\u00fd, aby nepobu\u0159oval, necht\u011bl d\u011blat Tomovi probl\u00e9my.<\/p><\/div>\n

„Jsi n\u00e1dhern\u00fd, zlato,“ \u0159ekl Tom a kolem pasu si \u010dernovl\u00e1ska p\u0159it\u00e1hl k sob\u011b. Pol\u00edbil ho p\u00e1rkr\u00e1t na rty a op\u0159el si \u010delo o jeho. „A j\u00e1 jsem neskute\u010dn\u011b \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee tam jde\u0161 se mnou. V\u0161ichni mi t\u011b budou z\u00e1vid\u011bt, uvid\u00ed\u0161,“ pousm\u00e1l se a p\u0159iv\u0159el o\u010di. Bill spokojen\u011b zamru\u010del a s Tomem propletl prsty, ruku mu stisknul.<\/div>\n
„Nebude\u0161 m\u00edt probl\u00e9my, kdy\u017e jsem kluk?“ \u0159ekl potichu a skousnul si ret.<\/div>\n
„Nebl\u00e1zni. M\u016f\u017eu snad za to, do koho jsem se zamiloval?“ zakroutil Tom hlavou a volnou rukou popl\u00e1cal sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele po zadku. „Vsad\u00edm se, \u017ee p\u0159ed\u010d\u00ed\u0161 v\u0161echny \u017eensk\u00fd, co tam budou. Opravdu…“<\/div>\n
„To \u0159\u00edk\u00e1\u0161 jen proto, \u017ee jako m\u016fj p\u0159\u00edtel mus\u00ed\u0161,“ usm\u00e1l se Bill a cvrnknul Toma do nosu. „Ne \u017ee by mi to vadilo.“<\/div>\n
„Pamatuj si. Nikdy ne\u0159\u00edk\u00e1m nic, co nen\u00ed pravda,“ odv\u011btil Tom a od Billa se odt\u00e1hl. C\u00edtil na sob\u011b jeho pohled, kter\u00fd zkoumal ka\u017ed\u00fd milimetr jeho t\u011bla. Nejrad\u011bji by nikam ne\u0161el, z\u016fstal by s Billem doma a pod\u00edval se na n\u011bjak\u00fd film, kter\u00fd Bill vybere. Tak by to bylo v\u00e1\u017en\u011b mnohem lep\u0161\u00ed, ale bohu\u017eel, m\u011bl n\u011bjak\u00e9 povinnosti.<\/p>\n

Bill se jen usm\u00e1l, nic jin\u00e9ho ne\u0159\u00edkal. P\u0159ejel prsty po sat\u00e9nov\u00e9m povle\u010den\u00ed a \u0161\u0165astn\u011b se usm\u00e1l. Nikdy by ho nenapadlo, \u017ee se zamiluje takhle bezhlav\u011b, bude tou\u017eit po tom, aby s k\u00fdmkoliv tr\u00e1vil ve\u0161ker\u00fd sv\u016fj \u010das, po\u0159\u00e1d se usm\u00edval. A u\u017e v\u016fbec by ho nenapadlo, \u017ee se to seb\u011bhne tak rychle a ne\u010dekan\u011b, d\u00edky povinn\u00e9 \u0161koln\u00ed praxi. To na tom bylo nejv\u00edce neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 a rozhodn\u011b si nic takov\u00e9ho ani nep\u0159edstavoval. V \u017eivot\u011b by ho nenapadlo, \u017ee svoji \u017eivotn\u00ed l\u00e1sku potk\u00e1 na takov\u00e9m m\u00edst\u011b. Na m\u00edst\u011b, kam lid\u00e9 chodili, aby mohli d\u00e1t l\u00e1sku n\u011bjak\u00e9mu drobe\u010dkovi. Povzdechnul si, kdy\u017e pomyslel na Lauru. On s\u00e1m byl sice \u0161\u0165astn\u00fd, ale t\u00e9 nevinn\u00e9 hol\u010di\u010dce opravdu ubl\u00ed\u017eil. Uklid\u0148oval se t\u00edm, \u017ee ji t\u0159eba vlastn\u011b zachr\u00e1nil od toho, aby se tr\u00e1pila je\u0161t\u011b v\u00edc n\u011bkde, kde se vytratila vz\u00e1jemn\u00e1 partnersk\u00e1 l\u00e1ska. Nejrad\u011bji by si ji vzal k sob\u011b, ale to bohu\u017eel ne\u0161lo. Co\u017e o to, jako samotn\u00fd rodi\u010d by si ji sm\u011bl adoptovat, ale st\u00e1le studoval, nem\u011bl jistou pr\u00e1ci, na\u0161et\u0159en\u00e9 pen\u00edze… A hlavn\u011b, jak by se k tomu stav\u011bl Tom? Samoz\u0159ejm\u011b, mohl by b\u00fdt z n\u00e1padu nad\u0161en\u00fd, ale stejn\u011b tak by ho mohl odm\u00edtnout, proto\u017ee spolu je\u0161t\u011b nebyli tak dlouho.<\/p>\n

„Bille?“ vyru\u0161il ho Tom ze zamy\u0161len\u00ed. Pobaven\u011b se na n\u011bj usm\u00e1l a zakroutil hlavou. Zaj\u00edmalo ho, co jeho p\u0159\u00edtele tak sebralo, \u017ee ignoroval cel\u00fd okoln\u00ed sv\u011bt.<\/div>\n

„Umh…“ cuknul sebou zm\u00edn\u011bn\u00fd a rychle se na Toma pod\u00edval. „D\u011bje se n\u011bco?“<\/div>\n
„Ne, jenom…“ zakroutil hlavou a zasm\u00e1l se. „St\u00e1l jsi, koukal p\u0159ed sebe a ml\u010del. U\u017e tohle je u tebe neobvykl\u00e9. \u0158ekni mi, o \u010dem jsi p\u0159em\u00fd\u0161lel?“<\/div>\n
„To je jedno, opravdu. M\u011bli bychom j\u00edt,“ skousnul si ret a nat\u00e1hl k Tomovi ruku. Ten ho za ni okam\u017eit\u011b chytnul a p\u0159it\u00e1hl si ho k t\u011blu. Ot\u0159el se mu o rty sv\u00fdmi a chytil ho za zadek, kter\u00fd stisknul. Ot\u0159el se kl\u00ednem o jeho, co\u017e donutilo oba nesly\u0161n\u011b vzdychnout.<\/div>\n
„To bychom teda m\u011bli,“ p\u0159itakal a tla\u010dil ho k posteli.<\/div>\n
„Tome, nech toho,“ zakroutil hlavou Bill. Tom jeho prosbu ignoroval, povalil ho do postele a lehl si na n\u011bj.<\/div>\n
„\u0158\u00edkal jsi n\u011bco? Nesly\u0161el jsem t\u011b moc dob\u0159e,“ zalhal a rty se ot\u00edral o Bill\u016fv odhalen\u00fd krk. Pohladil ho po boku a ot\u00edral se o n\u011bj. „Zlato, mo\u017en\u00e1 m\u00e1me trochu \u010dasu, co mysl\u00ed\u0161?“ zaprosil a pod\u00edval se mu do o\u010d\u00ed. Bill mu pohled opl\u00e1cel a zakroutil hlavou. Ve\u010d\u00edrek m\u011bl za\u010d\u00edt za hodinu, tak\u017ee nem\u011bli u\u017e ani minutu nazbyt.<\/div>\n
„Nem\u00e1me \u017e\u00e1dn\u00fd \u010das,“ pol\u00edbil ho.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee p\u00e1r minut by se na\u0161lo,“ oponoval Tom a rozep\u00ednal Billovy kalhoty. Ten sice nerad, ale musel Tomovu ruku zastavit. Nep\u0159\u00e1l si, aby pokazil cel\u00fd tak moc d\u016fle\u017eit\u00fd ve\u010der t\u00edm, \u017ee sv\u00e9mu p\u0159\u00edteli podlehne. Sice bylo t\u011b\u017ek\u00e9 odolat, ale opravdu se sna\u017eil.<\/div>\n
„Ne. Kdybychom spolu m\u011bli sex, museli bychom znovu do sprchy a nav\u00edc zvl\u00e1\u0161\u0165. U\u017eijeme si to, a\u017e se v noci vr\u00e1t\u00edme, to ti slibuju.“<\/div>\n
„P\u0159\u00edsah\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„P\u0159\u00edsah\u00e1m,“ zasm\u00e1l se Bill a zatla\u010dil Toma do hrudi, aby se z n\u011bj zvednul. Ten tak p\u0159ekvapiv\u011b ud\u011blal a pomohl na nohy i sv\u00e9mu p\u0159\u00edteli. V mysli popoh\u00e1n\u011bl hodinov\u00e9 ru\u010di\u010dky dop\u0159edu, aby se u\u017e kone\u010dn\u011b vr\u00e1tili a mohli si u\u017e\u00edvat p\u0159\u00edtomnosti toho druh\u00e9ho.<\/div>\n
\n

*<\/p><\/div>\n

\n

Ve dve\u0159\u00edch s\u00e1lu se objevila Ashley s Christianem po sv\u00e9m boku. B\u0159\u00ed\u0161ko m\u011bla u\u017e trochu zaoblen\u00e9, \u0161\u0165astn\u011b se usm\u00edvala. Stiskla ruku sv\u00e9mu p\u0159\u00edteli a pod\u00edvala se na n\u011bj. P\u0159i\u0161li se trochu pobavit, ne\u017e se z n\u00ed stane velryba. Vlastn\u011b \u00fapln\u011b p\u016fvodn\u011b se cht\u011bla Billovi jakkoliv pomst\u00edt za to, jak j\u00ed p\u0159ebral partnera, zkazil pl\u00e1ny, ale… Pro\u010d? Ona te\u010f byla kompletn\u011b \u0161\u0165astn\u00e1 – \u010dekala miminko a to j\u00ed sta\u010dilo. Necht\u011bla se t\u00edm p\u00e1dem stresovat a d\u011blat n\u011bkomu zle, stejn\u011b by si nepomohla. R\u00e1no j\u00ed po\u0161\u0165a\u010dka dala dopis, se kter\u00fdm tak n\u011bjak po\u010d\u00edtala. Bylo j\u00ed jasn\u00e9, \u017ee je jen ot\u00e1zkou \u010dasu, kdy Tom \u017e\u00e1dost o rozvod pod\u00e1. J\u00ed samotn\u00e9 to samoz\u0159ejm\u011b uleh\u010dilo pr\u00e1ci, jen p\u0159ijde k soudu, v\u0161echno odk\u00fdve, prost\u011b se bude chovat jako rozumn\u00fd dosp\u011bl\u00fd \u010dlov\u011bk, tak, jak se m\u011bla chovat celou dobu. A je\u0161t\u011b m\u011bla jednu v\u011bc, cht\u011bla se omluvit Billovi za to, jak\u00e9 mu zp\u016fsobila svou um\u00edn\u011bnost\u00ed probl\u00e9my.<\/p>\n

Bill se rozhl\u00e9dl kolem sebe, st\u00e1l s Tomem u stolu, kde bylo ve skleni\u010dk\u00e1ch nalit\u00e9 \u0161ampa\u0148sk\u00e9. Nasucho polknul, jakmile si v\u0161iml brunetky v \u010derven\u00fdch \u0161atech. Byla to Ashley, samoz\u0159ejm\u011b, kdo jin\u00fd. Nohy se mu rozklepaly, vyhledal Tomovu ruku, zkr\u00e1tka pot\u0159eboval dodat s\u00edlu. Tom mu ji stisknul, nech\u00e1pav\u011b se na n\u011bj pod\u00edval.<\/div>\n

„Co se d\u011bje?“ \u0159ekl potichu a trochu vyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Tam… Je tu Ashley,“ zakroutil hlavou a pokr\u010dil rameny. Tom se pod\u00edval sm\u011brem, kter\u00fdm mu Bill nazna\u010dil a opravdu – st\u00e1li tam ti dva. Vydechnul a pol\u00edbil sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele na \u010delo, necht\u011bl, aby se mu stresoval.<\/div>\n
„Bude to v pohod\u011b, l\u00e1sko,“ za\u0161eptal mu do ucha a pohladil ho po z\u00e1dech. Bill v\u00e1hav\u011b p\u0159ik\u00fdvl, trochu se usm\u00e1l. Doufal \u017ee m\u00e1 Tom pravdu a nic se nezvrtne.<\/p>\n

P\u00e1r se pomalu p\u0159ibli\u017eoval k chlapc\u016fm, zastavil se a\u017e t\u011bsn\u011b u nich. Ashley si oba prohl\u00e9dla, ne\u017e se usm\u00e1la. V ruce si dr\u017eela skleni\u010dku s pomeran\u010dov\u00fdm d\u017eusem. Ol\u00edzla si rty, pohladila Christiana po z\u00e1dech.<\/div>\n

„Ahoj,“ usm\u00e1la se brunetka a pod\u00edvala se na Toma. „Dneska mi p\u0159i\u0161el dopis od soudu. V\u00ed\u0161, Tome, cht\u011bla bych ti \u0159\u00edct, \u017ee ti nebudu d\u011blat \u017e\u00e1dn\u00e9 probl\u00e9my. Chci, abychom byli oba \u0161\u0165astn\u00ed a abychom spolu pokud mo\u017eno… vych\u00e1zeli dob\u0159e, hm?“ zasunula si pramen vlas\u016f za ucho a pod\u00edvala se na Billa. „A tob\u011b bych se cht\u011bla omluvit, Bille. V\u00ed\u0161, j\u00e1 ch\u00e1pu, \u017ee mi t\u011b\u017eko odpust\u00ed\u0161. J\u00e1 ale v\u00edm, \u017ee jsem to opravdu p\u0159ep\u00edskla. Tom nem\u016f\u017ee za to, \u017ee se do tebe zamiloval. Vlastn\u011b… jsi opravdu kr\u00e1sn\u00fd, tak\u017ee se mu nediv\u00edm,“ trochu se zasm\u00e1la a zakroutila hlavou. Bill na ni doslova z\u00edral, neschopen slov. Ashley vypadala naprosto up\u0159\u00edmn\u011b, on na to m\u011bl \u010duch. P\u0159ik\u00fdvl a skousnul si ret, netu\u0161il, co m\u00e1 odpov\u011bd\u011bt.<\/div>\n
„Ashley…“ vydechnul Tom a zakroutil hlavou. „Nen\u00ed to jen n\u011bjak\u00e9 dal\u0161\u00ed divadlo?“ vyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed. Nev\u011bd\u011bl, co je\u0161t\u011b v\u0161echno m\u016f\u017ee \u010dekat, tak\u017ee aby nebyl pozd\u011bji p\u0159ekvapen\u00fd.<\/div>\n
„Ne, j\u00e1 v\u00edm, asi mi moc nev\u011b\u0159\u00edte, ale opravdu. Chci b\u00fdt lep\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk a nem\u00edt mezi n\u00e1mi \u017e\u00e1dn\u00fd spor. Mysl\u00edte, \u017ee mi m\u016f\u017eete n\u011bkdy odpustit?“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee \u010dasem to p\u016fjde,“ vyhrkl \u010dernovl\u00e1sek a trochu se usm\u00e1l. „Taky jsem se nechoval f\u00e9r, tak\u017ee… U\u017eijte si ve\u010der,“ k\u00fdvl. Tom se k n\u011bmu naklonil a pol\u00edbil ho na \u010delo, spokojen\u00fd odpov\u011bd\u00ed. Nemohl si p\u0159\u00e1t nikoho lep\u0161\u00edho, Bill byl skute\u010dn\u011b nejlep\u0161\u00ed. Dok\u00e1zal odpustit pravd\u011bpodobn\u011b cokoliv, opravdu m\u011bl dobr\u00e9 srdce.<\/div>\n
„D\u011bkuju, taky si ho u\u017eijte,“ k\u00fdvla brunetka a chytla za ruku Christiana, kter\u00fd za celou dobu ne\u0159ekl ani slovo. On s\u00e1m vlastn\u011b do posledn\u00ed chv\u00edle netu\u0161il, co Ashley \u0159ekne, tak\u017ee ho cel\u00fd v\u00fdstup p\u0159ekvapil. Jen v\u011bd\u011bl, \u017ee nikomu nechce ubli\u017eovat a chce se omluvit, ale a\u017e tak? Docela dost ho to p\u0159ekvapilo.<\/p>\n

Mlad\u00edci se je\u0161t\u011b d\u00edvali za Ashley s Christianem. Bill m\u011bl \u00fasm\u011bv od ucha k uchu, Tom absolutn\u011b ne\u010diteln\u00fd v\u00fdraz. Oba ale byli spokojen\u00ed, ve\u010der nabral mnohem lep\u0161\u00ed obr\u00e1tky a vlastn\u011b se jim i docela ulevilo. P\u0159edev\u0161\u00edm Tomovi, proto\u017ee celou dobu \u010dekal, jakou sc\u00e9nu Ashley ud\u011bl\u00e1 a \u017ee to bude opravdu ostuda. Byl tedy zasko\u010den\u00fd.<\/p>\n

„Te\u010f u\u017e… n\u00e1m nic nebr\u00e1n\u00ed ve spole\u010dn\u00e9m \u017eivot\u011b,“ zakroutil hlavou Bill a naklonil se k Tomovi, o\u010dek\u00e1vaje polibek. Tom ho pol\u00edbil a prohr\u00e1bnul mu vlasy.<\/div>\n

„To m\u00e1\u0161 naprostou pravdu. Miluju t\u011b a nikdy nep\u0159estanu.“<\/div>\n
„Slibuje\u0161?“<\/div>\n
„Slibuju,“ odk\u00fdval Tom a spojil sv\u00e9 rty s Billov\u00fdmi v jedny. Spokojen\u011b mu do nich vydechl, absolutn\u011b ne\u0159e\u0161il, co na to \u0159eknou ostatn\u00ed. Pro\u010d taky? Nemohl p\u0159eci za to, do koho se zamiloval. A rozhodn\u011b na tom nehodlal absolutn\u011b nic m\u011bnit.<\/p>\n

KONEC<\/p>\n

autor: Catherine<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Catherine V\u0161echny v\u00e1s moc zdrav\u00edm! \ud83d\ude42 Cht\u011bla bych v\u00e1m neuv\u011b\u0159iteln\u011b pod\u011bkovat za podporu, kterou jste mi celou dobu v podob\u011b koment\u00e1\u0159\u016f d\u00e1valy, d\u00e1my! Tenhle posledn\u00ed d\u00edl bych r\u00e1da v\u011bnovala t\u011bm, kter\u00e9 komentovaly pravideln\u011b ka\u017ed\u00fd d\u00edl, i kdy\u017e v\u00edm, \u017ee ne poka\u017ed\u00e9<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[607],"tags":[],"class_list":["post-3295","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-autumn-leaves"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3295","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3295"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3295\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3295"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3295"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3295"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}