{"id":3298,"date":"2015-02-25T15:00:00","date_gmt":"2015-02-25T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3287"},"modified":"2015-02-25T15:00:00","modified_gmt":"2015-02-25T14:00:00","slug":"me-myself-and-romeo-64","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/02\/25\/me-myself-and-romeo-64\/","title":{"rendered":"Me, Myself and Romeo 64."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Mine jen n\u011bkolik minut, kter\u00e9 se v\u0161ak vlivem ticha zdaj\u00ed b\u00fdti v\u011b\u010dnost\u00ed, ne\u017e kone\u010dn\u011b znovu promluv\u00edm a zodpov\u00edm Billovu ot\u00e1zku. Celou tu dobu jsem p\u0159ed n\u00edm jen sed\u011bl, hled\u011bl mu do o\u010d\u00ed a s\u00e1m sebe se ptal, o co p\u0159esn\u011b mi kr\u00e1\u010d\u00ed. V\u017edy\u0165 ani j\u00e1 s\u00e1m se v sob\u011b zatracen\u011b nevyzn\u00e1m. Chov\u00e1m se jako naprost\u00fd cvok. Nechci ho, ale jakmile v jeho bl\u00edzkosti n\u011bkoho zahl\u00e9dnu, okam\u017eit\u011b vid\u00edm rud\u011b a chci ho m\u00edt jen pro sebe. Nep\u0159enesl jsem se p\u0159es n\u00e1\u0161 rozchod a nejsem schopen p\u0159ijmout, \u017ee mi u\u017e nepat\u0159\u00ed. Pokud mi tedy kdy v\u016fbec pat\u0159il… Proto jsem ze sebe znovu ud\u011blal blbce a div se za n\u00edm nep\u0159iplazil. Bill byl, je a pravd\u011bpodobn\u011b nav\u017edy z\u016fstane jedin\u00fdm \u010dlov\u011bkem, kter\u00fd m\u011b donut\u00ed spolknout hrdost a pon\u00ed\u017eit se. Ubl\u00ed\u017eil mi, zas\u00e1hl m\u00e9 city, vyu\u017eil m\u011b. A\u010dkoli jsem p\u0159\u00edsahal, \u017ee za n\u00edm nep\u0159ijdu, dokud se mi neomluv\u00ed nebo n\u011bjak neod\u010din\u00ed, co zp\u016fsobil, poru\u0161il jsem slib, co jsem s\u00e1m sob\u011b dal a jsem tady. Te\u010f tu naproti sob\u011b sed\u00edme a j\u00e1 nejsp\u00ed\u0161 marn\u011b \u010dek\u00e1m na z\u00e1zrak.<\/p>\n

„Nepot\u0159ebuje\u0161 n\u011bjak pomoct?“ Na posledn\u00ed chv\u00edli zm\u011bn\u00edm rozhodnut\u00ed, proto\u017ee ani nem\u00e1m tu\u0161en\u00ed, co mu na to pov\u011bd\u011bt. Odpov\u011bd\u00ed mi je zavrt\u011bn\u00ed hlavou a uji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee to zvl\u00e1d\u00e1. Dokonce se pokus\u00ed zavtipkovat, \u017ee v p\u0159\u00edprav\u011b nov\u00e9 kolekce bych mu moc n\u00e1pomocen nebyl. Nenab\u00edzel jsem se, abych s n\u00edm navrhoval nebo \u0161il ty jeho h\u00e1bity. Myslel jsem to jinak.<\/div>\n

„Zvykl jsem si,“ povzdechne si a dlouze se na m\u011b zad\u00edv\u00e1, aby se ubezpe\u010dil, \u017ee z n\u011bj nespou\u0161t\u00edm o\u010di. Zbyte\u010dn\u011b. Od momentu, co se p\u0159ede mnou objevil, se ve\u0161ker\u00e1 moje pozornost soust\u0159e\u010fuje jen na jeho osobu. Bylo tomu tak odjak\u017eiva. I kdybych se ocitl v m\u00edstnosti p\u0159epln\u011bn\u00e9 lidmi, sta\u010dilo, aby se objevil Bill a vid\u011bl bych jen jeho. Jako by v\u0161ichni ostatn\u00ed r\u00e1zem zmizeli. Nikdo dal\u0161\u00ed by nedok\u00e1zal jej zast\u00ednit. „Posledn\u00ed m\u011bs\u00edce se mohu spol\u00e9hat toti\u017e jen s\u00e1m na sebe.“ Nelze p\u0159eslechnout jeho ubl\u00ed\u017een\u00fd t\u00f3n a j\u00e1 mus\u00edm okam\u017eit\u011b uml\u010det hlas v hlav\u011b, jen\u017e mi napov\u00edd\u00e1, \u017ee mi zase n\u011bco vy\u010d\u00edt\u00e1. Rozhodnu se to ignorovat, proto\u017ee je mi jasn\u00e9, \u017ee kdybych na to n\u011bjak reagoval, mohl by se na\u0161tvat a vyhodit m\u011b. P\u0159esto\u017ee p\u0159ipad\u00e1m sm\u011b\u0161n\u00fd s\u00e1m sob\u011b, potla\u010d\u00edm v sob\u011b ten pocit, jeliko\u017e chci je\u0161t\u011b setrvat v jeho bl\u00edzkosti.<\/p>\n

„Bol\u00ed to hodn\u011b?“ Podruh\u00e9 se pokus\u00edm svou ot\u00e1zkou odd\u00e1lit odpov\u011b\u010f na tu, ji\u017e mi p\u0159ed p\u00e1r minutami polo\u017eil on. T\u0159eba se mi poda\u0159\u00ed odv\u00e9st jeho pozornost jinam a zapomene na ni.<\/div>\n

„P\u0159edt\u00edm to bylo hor\u0161\u00ed.“ Kr\u00e1tce sklop\u00ed zrak, aby si prohl\u00e9dl nov\u00fd m\u00f3dn\u00ed dopln\u011bk, a kdy\u017e se na\u0161e o\u010di op\u011bt setkaj\u00ed, p\u0159ipad\u00e1 mi, \u017ee pro tuto chv\u00edli slo\u017eil zbran\u011b a je o n\u011bco p\u0159\u00edstupn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e kdy\u017e jsem k n\u011bmu ve\u0161el. Jeho pohled u\u017e nen\u00ed takov\u00fd vzd\u00e1len\u00fd jako p\u0159edt\u00edm nebo v t\u00e9 kav\u00e1rn\u011b, kdy mi zp\u016fsobil a\u017e mrazen\u00ed. Kone\u010dn\u011b n\u011bjak\u00e1 dobr\u00e1 zpr\u00e1va pro mou osobu! „M\u011bl bys b\u00fdt doma a odpo\u010d\u00edvat.“ Vyslov\u00edm nahlas svou my\u0161lenku. V \u017eiv\u00e9 pam\u011bti m\u00e1m momenty, kdy se mu n\u011bkolikr\u00e1t ud\u011blalo zle a vyd\u011bsil m\u011b t\u00edm k smrti. I to, jak ne\u010dekan\u011b vyklidil pole, kdy\u017e se potkal s Petem. Dote\u010f m\u00e1m p\u0159ed o\u010dima, jak t\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm vypadal. Ani dnes nevypad\u00e1 \u00fapln\u011b fit a k tomu ta jeho ruka… M\u011bl by se \u0161et\u0159it, ne tu vysed\u00e1vat. Stejn\u011b toho s tou rukou moc neud\u011bl\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„To ten chytr\u00e1k v nemocnici \u0159\u00edkal taky,“ proto\u010d\u00ed o\u010dima, „ale nem\u016f\u017eu. Kdybych tu nebyl, nic by nefungovalo.“ Samoz\u0159ejm\u011b. P\u0159esn\u011b jak jsem o\u010dek\u00e1val. Bill, zaryt\u011b p\u0159esv\u011bd\u010den o sv\u00e9 nepostradatelnosti, m\u00e1 z\u0159ejm\u011b dojem, \u017ee by se Zem\u011b p\u0159estala ot\u00e1\u010det kolem sv\u00e9 osy, kdyby sem projednou nep\u0159i\u0161el a nedohl\u00ed\u017eel na chod firmy. Nahlas sice svoje \u00favahy nevyslov\u00edm, ale m\u016fj v\u00fdraz a povzdechnut\u00ed mu posta\u010d\u00ed, aby si ud\u011blal obr\u00e1zek, co si o tom cel\u00e9m mysl\u00edm. Pokud je tedy schopen vn\u00edmat takov\u00e9 v\u011bci…<\/p>\n

„Jak jsi daleko s kolekc\u00ed?“ Ani nev\u00edm, jak m\u011b napadlo debatovat s n\u00edm na tohle t\u00e9ma, proto\u017ee to bylo jedno z t\u011bch, kde jsme se n\u00e1zorov\u011b rozch\u00e1zeli. Zat\u00edmco m\u016fj vkus byl norm\u00e1ln\u00ed, Bill\u016fv byl… Prost\u011b Bill\u016fv. Neexistuje pro to vhodn\u00e9 pojmenov\u00e1n\u00ed. Nad \u010d\u00edm jsem se j\u00e1 hrozil, on velebil. \u010c\u00edm bych nanejv\u00fd\u0161e vyt\u0159el podlahu, on naz\u00fdval exkluzivn\u00edm kouskem, kter\u00fd by m\u011bl ka\u017ed\u00fd m\u00edt. O tom, v \u010dem bych ne\u0161el ani vyn\u00e9st odpadkov\u00fd ko\u0161, pova\u017eoval za n\u011bco, co je povinnost m\u00edt v \u0161atn\u00edku. Mohl bych uv\u00e9st n\u011bkolik dal\u0161\u00edch p\u0159\u00edklad\u016f. Zkr\u00e1tka, co se obl\u00e9k\u00e1n\u00ed t\u00fd\u010de, v tom se nikdy neshodneme.<\/div>\n

„Prakticky hotov.“ Bill je stru\u010dn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e jsem \u010dekal. Kdy\u017e jsem ot\u00e1zku pokl\u00e1dal, po\u010d\u00edtal jsem s t\u00edm, \u017ee se rozpov\u00edd\u00e1 a daruje mi tak n\u011bkolik dal\u0161\u00edch minut ve sv\u00e9 spole\u010dnosti. Jak se v\u0161ak uk\u00e1\u017ee, nem\u00fdlil jsem se. „U\u017e m\u00e1m i fotky. Chce\u0161 se pod\u00edvat?“ Ani\u017e by po\u010dkal na n\u011bjakou odezvu z m\u00e9 strany, otev\u0159e z\u00e1suvku u stolu, n\u011bco z n\u00ed vyt\u00e1hne a vstane. Tro\u0161ku m\u011b to zaraz\u00ed, jeliko\u017e jsem \u010dekal, \u017ee to po mn\u011b hod\u00ed stejn\u011b jako noviny, kter\u00e9 jsem u\u017e sta\u010dil oto\u010dit obr\u00e1zkem dol\u016f. Nechci se na n\u011bj d\u00edvat. Krom toho jej m\u00e1m prozkouman\u00fd do nejmen\u0161\u00edho detailu.<\/p>\n

„Mohl bys…“ Dvoj\u010de se pod\u00edv\u00e1 na volnou \u017eidli vedle t\u00e9 m\u00e9 a mn\u011b okam\u017eit\u011b dojde, \u017ee m\u011b \u017e\u00e1d\u00e1, abych mu ji odsunul. Co\u017e ud\u011bl\u00e1m, z\u00e1rove\u0148 se v\u0161ak poodsunu tou svoj\u00ed. Pro jistotu. P\u0159ihl\u00ed\u017e\u00edm tomu, jak p\u0159ede m\u011b na st\u016fl pokl\u00e1d\u00e1 \u010dern\u00e9 desky, zkontroluje, jestli se pln\u011b koncentruji, a ob\u0159adn\u011b je otev\u0159e. M\u016fj zrak p\u0159istane na prvn\u00ed fotografii. Aha, diva z\u0159ejm\u011b usoudila, \u017ee lep\u0161\u00ed m\u00edsto pro koment\u00e1\u0159, j\u00edm\u017e se jist\u011b chyst\u00e1 obohatit prohl\u00ed\u017een\u00ed obr\u00e1zk\u016f, je po m\u00e9m boku.<\/div>\n

Zat\u00edmco mi vykl\u00e1d\u00e1 n\u011bco o l\u00e1tk\u00e1ch, kter\u00e9 byly pou\u017eity, a prstem mi ukazuje to, o \u010dem je zrovna \u0159e\u010d, vybav\u00ed se mi vzpom\u00ednka na m\u016fj photoshooting. Nikdy mu nezapomenu, jak m\u011b nacpal do spodn\u00edho pr\u00e1dla a je\u0161t\u011b mi je nakonec v\u011bnoval. Myslel jsem, \u017ee ho v tu chv\u00edli zabiju! \u010cert v\u00ed, kam jsem ty trencle za\u0161antro\u010dil… Ne \u017ee bych je n\u011bjak postr\u00e1dal, to v\u016fbec ne, byly ot\u0159esn\u00fd. Jen nev\u00edm, co bych nakecal panu n\u00e1vrh\u00e1\u0159i, kdyby se na n\u011b n\u00e1hodou zeptal. Nebo h\u016f\u0159, cht\u011bl je t\u0159eba zp\u00e1tky.<\/div>\n
„Tob\u011b se to nel\u00edb\u00ed.“ Konstatuje, kdy\u017e si v\u0161imne, jak se tv\u00e1\u0159\u00edm b\u011bhem jeho v\u00fdkladu. Nem\u016f\u017eu si pomoct, ale je docela t\u011b\u017ek\u00e9 se p\u0159etva\u0159ovat a tv\u00e1\u0159it ohromen\u011b. Sice n\u011bkter\u00e9 hadry vypadaj\u00ed norm\u00e1ln\u011bji ne\u017e ty, co navrhl posledn\u011b, ale po\u0159\u00e1d plat\u00ed to, \u017ee bych za n\u011b nedal ani cent.<\/div>\n
„Ale jo, je to origin\u00e1ln\u00ed.“ To teda jsou. Nic podobn\u00e9ho jsem jakt\u011b\u017eiv nevid\u011bl. Krom toho jsem spr\u00e1vn\u011b odhadl, \u017ee ko\u0161ile s vol\u00e1ny na ruk\u00e1vech, co m\u011bl na fotce s Petem, pat\u0159\u00ed do t\u00e9hle kolekce. Podobnou m\u00e1 na sob\u011b toti\u017e model na dal\u0161\u00ed fotografii.<\/p>\n

„Kdo je to?“ Zabodnu prst do obli\u010deje \u010dlov\u011bka, kter\u00e9ho jsem p\u0159ed n\u011bjakou dobou spat\u0159il v m\u00f3dn\u00edm magaz\u00ednu a dodnes o n\u011bm prakticky nic nev\u00edm. ‚\u010clov\u011bk, se kter\u00fdm tv\u016fj bratr do ned\u00e1vn\u00fd doby nemohl b\u00fdt v jedn\u00e9 m\u00edstnosti, proto\u017ee hrozilo, \u017ee mu sko\u010d\u00ed po krku a zabije ho.‘<\/em> V hlav\u011b se mi ozve Pet\u016fv hlas, p\u0159esn\u011b tohle slovo od slova \u0159ekl, kdy\u017e spat\u0159il \u010dasopis. Bezprost\u0159edn\u011b po t\u00e9to se vyno\u0159\u00ed dal\u0161\u00ed vzpom\u00ednka. ‚U\u017e jen kv\u016fli tob\u011b ne.‘<\/em> Tak zn\u011bla odpov\u011b\u010f na ot\u00e1zku, zda by pr\u00e1ci od bratra p\u0159ijal. Tehdy jsem v\u011b\u0159il, \u017ee to mysl\u00ed up\u0159\u00edmn\u011b a ani ve snu by m\u011b nenapadlo, \u017ee ho v nejbli\u017e\u0161\u00ed dob\u011b uvid\u00edm p\u00f3zovat vedle Billa, o n\u011bm\u017e se mimo jin\u00e9 vyj\u00e1d\u0159il jako o cvokovi. Zabol\u00ed m\u011b u srdce, kdy\u017e jen pomysl\u00edm na to, \u017ee na m\u011b mohl v\u0161echno jen hr\u00e1t, a m\u00e9 nitro s\u017e\u00edr\u00e1 neskute\u010dn\u00fd strach, nebo\u0165 Pete jako jedin\u00fd zn\u00e1 moje a Billovo ho\u0159ko sladk\u00e9 tajemstv\u00ed.<\/p>\n

„Ty m\u011b ale v\u016fbec neposlouch\u00e1\u0161.“ Bill do m\u011b str\u010d\u00ed a na\u0161pul\u00ed pusu, \u010d\u00edm\u017e se mu poda\u0159\u00ed p\u0159im\u011bt m\u011b k \u00fasm\u011bvu. Tak dlouho jsem jej takhle nevid\u011bl! V\u017edy, kdy\u017e to ud\u011blal, p\u0159i\u0161el mi hrozn\u011b srandovn\u00ed, ale z\u00e1rove\u0148 i roztomil\u00fd. Jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b. Sice to jeho strni\u0161t\u011b celkov\u00fd dojem tro\u0161ku kaz\u00ed, ale p\u0159esto se mu poda\u0159\u00ed probudit ve mn\u011b touhu obejmout jej a u\u017e nikdy nepustit.<\/div>\n

„Zamyslel jsem se.“ P\u0159izn\u00e1m se, av\u0161ak vz\u00e1p\u011bt\u00ed toho lituji, proto\u017ee Bill pochopiteln\u011b a zcela o\u010dek\u00e1van\u011b chce v\u011bd\u011bt, nad \u010d\u00edm jsem dumal, zat\u00edmco on se tu tak nam\u00e1hal s odpov\u011bd\u00ed. Nem\u00e1 smysl mu tvrdit, \u017ee nad ni\u010d\u00edm, to bych vypadal jako bl\u00e1zen a jen bych ho na\u0161tval. Petovo jm\u00e9no vyslovovat rad\u011bji nebudu, pro dne\u0161ek jsme o n\u011bm mluvili dost. Jen\u017ee co mu jin\u00e9ho \u0159\u00edct? Mus\u00ed to b\u00fdt n\u011bco, \u010demu uv\u011b\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Tak o \u010dem jsi p\u0159em\u00fd\u0161lel, Tome?“ Billovy o\u010di se do m\u011b za\u010d\u00ednaj\u00ed vp\u00edjet a \u010delit jejich pohledu je jedna z nejt\u011b\u017e\u0161\u00edch v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 jsem v \u017eivot\u011b absolvoval.<\/div>\n
„O Ta\u0159e.“ Znenad\u00e1n\u00ed si vzpomenu na moji mladinkou sv\u011b\u0159enkyni a vyslov\u00edm jej\u00ed jm\u00e9no. T\u0159eba m\u011b jej\u00ed osoba zachr\u00e1n\u00ed. Mo\u017en\u00e1 se mi to jen zd\u00e1lo, ale m\u011bl jsem pocit, \u017ee se bratrovy o\u010di malinko z\u00fa\u017eily. M\u00edrn\u011b naklon\u00ed hlavu na stranu, co\u017e v\u011bt\u0161inou vypov\u00edd\u00e1 o jeho z\u00e1jmu o dan\u00e9 t\u00e9ma, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se p\u0159irozen\u011b zept\u00e1, kdo\u017ee ta Tara vlastn\u011b je.<\/p>\n

„Zp\u00edv\u00e1 v t\u00e9 skupin\u011b, se kterou spolupracuji. Naposledy jsem ti o nich \u0159\u00edkal.“<\/div>\n

„Jo, to je ta skupina, za kterou jsi m\u011b necht\u011bl vz\u00edt.“ Posledn\u00ed slova prot\u00e1hne a zatv\u00e1\u0159\u00ed se dot\u010den\u011b. Moment, takhle to tedy rozhodn\u011b nebylo. Nic jsem mu neodm\u00edtl! Jen jsem mu \u0159ekl, \u017ee se jich mus\u00edm zeptat, jestli by jim nevadila p\u0159\u00edtomnost n\u011bkoho dal\u0161\u00edho, a dokonce jsem i sl\u00edbil, \u017ee jim navrhnu, zda by se s n\u00edm necht\u011bli n\u011bkdy vid\u011bt. To jsem sice neu\u010dinil, ale to je fuk. Kdy\u017e se nadechuji, abych mu vyvr\u00e1til to, co pr\u00e1v\u011b \u0159ekl, p\u0159edb\u011bhne m\u011b: „Pro\u010d jsi na ni myslel?“<\/div>\n
„Jen tak,“ pokr\u010d\u00edm rameny a s\u00e1m sebe se pt\u00e1m, jestli jsem sly\u0161el dob\u0159e a z jeho hlasu \u010di\u0161ela \u017e\u00e1rlivost, nebo to bylo jen m\u00e9 zbo\u017en\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Aha, jen tak.“ Zopakuje po mn\u011b a zvedne obo\u010d\u00ed. \u017de by v n\u011bm p\u0159ece jen Ta\u0159ina osoba probudila to, co by sv\u011bd\u010dilo o n\u011bjak\u00fdch citech k m\u00e9 osob\u011b?<\/div>\n
„Ned\u00e1vno jsme o tob\u011b…“ Za\u010dnu a okam\u017eit\u011b se kousnu do jazyka. Tohle jsem p\u0159ece \u0159\u00edct necht\u011bl! M\u011bl jsem v pl\u00e1nu mu namluvit, \u017ee jsme se poh\u00e1dali kv\u016fli p\u00edsni\u010dce nebo tak n\u011bco. V\u016fbec jsem nem\u011bl v \u00famyslu spojovat jeho osobu s m\u00fdma d\u011bckama, ale stalo se. Diva okam\u017eit\u011b zbyst\u0159\u00ed a naklon\u00ed se bl\u00ed\u017e ke mn\u011b.<\/div>\n
„Mluvili?“ A se\u0161 v\u00ed\u0161 kde, Tome! Te\u010f mus\u00ed\u0161 vyrukovat s n\u011bjakou lehce uv\u011b\u0159itelnou historkou a pokud mo\u017eno, co nejrychleji to p\u016fjde. Pokud budu dlouze p\u0159em\u00fd\u0161let, jen t\u00edm vzbud\u00edm podez\u0159en\u00ed, \u017ee si vym\u00fd\u0161l\u00edm. Na\u0161t\u011bst\u00ed si vzpomenu na den, kdy jsme spolu \u0161li kousek cesty dom\u016f.<\/p>\n

„Jo,“ p\u0159ik\u00fdvnu. „Ptala se, co d\u011bl\u00e1\u0161 a tak.“<\/div>\n

„A d\u00e1l?“ Aha, tak\u017ee tohle nesta\u010dilo. Zmi\u0148ovat jej\u00ed po\u017eadavek, abych br\u00e1chu p\u0159ivedl, nebude nejlep\u0161\u00ed n\u00e1pad, proto\u017ee to po mn\u011b cht\u011bl i on. Tak\u017ee to vezmeme z jin\u00e9ho konce.<\/div>\n
„Pov\u00eddala mi, \u017ee vid\u011bla ty tvoje h\u00e1-… ehm, modely.“ Slab\u00e9 k\u00fdvnut\u00ed Billovy hlavy m\u011b nut\u00ed pokra\u010dovat. \u017de j\u00e1 blb rad\u0161i ne\u0159ekl, \u017ee jsem si vzpomn\u011bl na Pata. N\u00e1\u0161 exproducent a m\u016fj sou\u010dasn\u00fd kolega by mi ur\u010dit\u011b takov\u00e9 komplikace nezp\u016fsobil. Ale kdov\u00ed, u Billa nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e9 t\u00e9ma dost bezpe\u010dn\u00e9. Na v\u0161em si n\u011bco dok\u00e1\u017ee naj\u00edt. „Nejsp\u00ed\u0161 se j\u00ed l\u00edbily, co j\u00e1 v\u00edm.“<\/div>\n
„M\u00e1 vkus!“ Dvoj\u010de se zatv\u00e1\u0159\u00ed nesm\u00edrn\u011b py\u0161n\u011b, jeliko\u017e se mi pr\u00e1v\u011b poda\u0159ilo polichotit jeho osob\u011b. Po\u0159\u00e1d stejn\u011b je\u0161itn\u00fd. „M\u016f\u017ee\u0161 ji ode m\u011b pozdravovat.“ To bude m\u00edt Tara radost! Teda pokud j\u00ed to \u0159eknu, nap\u0159ed budu muset zv\u00e1\u017eit, jak\u00e9 komplikace by to mohlo p\u0159ivodit m\u00e9 osob\u011b. A\u017e pak se rozhodnu, zda j\u00ed pozdrav od Jeho Veli\u010denstva vy\u0159\u00edd\u00edm.<\/p>\n

„Kdo to teda je?“ Vr\u00e1t\u00edm se k osob\u011b toho manek\u00fdna, kter\u00fd mi p\u00e1r dn\u00ed nedal sp\u00e1t. Neust\u00e1le jsem dumal, co je p\u0159\u00ed\u010dinou Billova ne zrovna p\u0159\u00e1telsk\u00e9ho postoje v\u016f\u010di n\u011bmu.<\/div>\n

„Juan Miguel Gonz\u00e1lez Sanz,“ vychrl\u00ed na m\u011b jm\u00e9no doty\u010dn\u00e9ho a ne\u017e to stihnu vst\u0159ebat, pokra\u010duje: „\u0158\u00edk\u00e1 si Juanmi, proto\u017ee to zn\u00ed v\u00edc obchodn\u011b.“ No, jm\u00e9no nebylo zrovna to, co m\u011b zaj\u00edmalo, ale t\u0159eba se k tomu dopracujeme. Jen douf\u00e1m, \u017ee mi tu nebude p\u0159edn\u00e1\u0161et jeho \u017eivotopis, proto\u017ee je mi ukraden\u00fd, odkud ten hezoun je, kdo jsou jeho rodi\u010de nebo kolik m\u011b\u0159\u00ed a v\u00e1\u017e\u00ed. K m\u00e9 sm\u016fle p\u0159esn\u011b tohle Bill zam\u00fd\u0161l\u00ed.<\/div>\n
„Je ze \u0160pan\u011blska,“ za\u010dne a j\u00e1 se zm\u016f\u017eu jen na to, abych se nadechl a vydechl. Tak si poslechneme n\u011bco m\u00e1lo ze \u017eivota, no. Tohle si mohl ale u\u0161et\u0159it, proto\u017ee to jednak v\u00edm a i kdyby ne, tak bych si to domyslel podle jm\u00e9na. Pr\u00e1v\u011b \u0160pan\u011bl\u00e9 jsou jedn\u00edm z n\u00e1rod\u016f, kter\u00fd m\u00e1 takhle debiln\u00ed jm\u00e9na. Nem\u016f\u017eou se spokojit s jedn\u00edm jm\u00e9nem a jedn\u00edm p\u0159\u00edjmen\u00edm. Ne, na\u010d tro\u0161ka\u0159it, \u017ee? Jen a\u0165 to stoj\u00ed za to. \u0160koda, \u017ee ten jeho slavn\u00fd Juanmi tam nem\u00e1 je\u0161t\u011b n\u011bco s „de“, aby to bylo zaj\u00edmav\u011bj\u0161\u00ed. „Vlastn\u011b bych m\u011bl \u0159\u00edct, \u017ee je Bask, poch\u00e1z\u00ed toti\u017e ze San Sebast\u00ed\u00e1n. To je pobl\u00ed\u017e hranic s Franci\u00ed.“ Tak si d\u00e1me je\u0161t\u011b n\u011bco m\u00e1lo z geografie, ne\u017e se dopracujeme k tomu, co je ten pitome\u010dek v\u016fbec za\u010d a jak se dostal k m\u00e9mu Billovi.<\/div>\n
„Zn\u00e1m to m\u011bsto.“ Pokus\u00edm se mu nazna\u010dit, \u017ee nen\u00ed pot\u0159eba, aby mi vykl\u00e1dal o jeho m\u00edst\u011b narozen\u00ed. A to jsem si myslel, \u017ee zem\u011bpis nikdy nebyla Billova siln\u00e1 str\u00e1nka. Haha, pr\u00e1v\u011b jsem byl vyveden z omylu.<\/p>\n

„Jeho jm\u00e9no je spojeno s mnoha v\u00fdznamn\u00fdmi zna\u010dkami. Armani, Chanel, Laroche. Pracoval i pro Gaultiera a Lagerfelda.“<\/div>\n

„Zapomn\u011bl jsi na Galliana,“ poznamen\u00e1m, kdy\u017e Bill opomene jednoho sv\u00e9ho kolegu, \u010d\u00edm\u017e si vyslou\u017e\u00edm \u0161okovan\u00fd pohled. \u017de bych se sekl? Pete ho ale ur\u010dit\u011b tenkr\u00e1t jmenoval. Jako jedin\u00fd mi uv\u00edzl v hlav\u011b, jeliko\u017e mi o n\u011bm jako zaj\u00edmavost prozradil, \u017ee kdysi d\u011bl\u00e1val pro Diora, odkud ale vylet\u011bl kv\u016fli tomu, \u017ee pronesl n\u011bco, co nem\u011bl. To m\u00e1me spole\u010dn\u00e9, ob\u010das bych taky m\u011bl dr\u017eet jazyk za zuby. Nejednou jsem toti\u017e sv\u00fdch slov litoval, na rozd\u00edl od n\u011bj jsem na to zat\u00edm nedojel.<\/div>\n
„Odkud tohle v\u00ed\u0161?“ Podiv\u00ed se bratr. Netrv\u00e1 dlouho, ne\u017e mu dojde, kdo mi tuhle informaci mohl prozradit. „Aha. Pro\u010d se tedy pt\u00e1\u0161 m\u011b, kdy\u017e ti o n\u011bm u\u017e \u0159\u00edkal on?“ Jakmile si onu skute\u010dnost uv\u011bdom\u00ed, z\u00fa\u017e\u00ed se jeho o\u010di do dvou \u0161t\u011brbin.<\/div>\n
„Jen se zm\u00ednil…“<\/div>\n
„O sv\u00e9m kamar\u00e1dovi?“ Zept\u00e1 se j\u00edzliv\u00fdm t\u00f3nem. „Pete a Juanmi se, pokud m\u011b pam\u011b\u0165 neklame, odjak\u017eiva nesn\u00e1\u0161eli.“<\/div>\n
„Tak o tom nic nev\u00edm.“ Zal\u017eu. Velice dob\u0159e si vzpom\u00edn\u00e1m, \u017ee na mou ot\u00e1zku, zda se znaj\u00ed, odpov\u011bd\u011bl slovem bohu\u017eel. Pro\u010d to pou\u017eil, netu\u0161\u00edm. Necht\u011bl jsem se v tom r\u00fdpat, nen\u00ed to moje v\u011bc. V\u00edckr\u00e1t jsme se o n\u011bm stejn\u011b u\u017e nebavili.<\/div>\n
„Zkr\u00e1tka pat\u0159\u00ed mezi \u0161pi\u010dku a te\u010f d\u011bl\u00e1 pro m\u011b.“ Bill nasad\u00ed v\u00fdraz v\u00edt\u011bze a m\u011b napadne, jak\u00fdmi prost\u0159edky ho k sob\u011b p\u0159et\u00e1hl. Jestli sta\u010dily pen\u00edze, nebo bylo pot\u0159eba n\u011b\u010deho jin\u00e9ho. Na druhou stranu, nesn\u00e1\u0161el ho, tak\u017ee by…<\/div>\n
„Mezi n\u00e1mi, je to kret\u00e9n,“ za\u0161ept\u00e1 a spiklenecky na m\u011b mrkne. „Ale pot\u0159ebuji jen ty nejlep\u0161\u00ed.“<\/div>\n
„Ch\u00e1pu,“ zaksicht\u00edm se na n\u011bj, co\u017e ale Bill p\u0159ejde bez mrknut\u00ed oka. Skoro to a\u017e p\u016fsob\u00ed, jako by si toho nev\u0161iml, p\u0159esto\u017ee se na m\u011b v ten moment d\u00edval. Nebo bych sp\u00ed\u0161 m\u011bl \u0159\u00edct, \u017ee se d\u00edval skrze m\u011b. Tak to na m\u011b toti\u017e p\u016fsobilo. Jeho o\u010di sice sm\u011b\u0159ovaly na m\u011b, ale jejich pohled jako by proch\u00e1zel mou hlavou a z\u00edral na n\u011bco za n\u00ed. No, mo\u017en\u00e1 se mi to jen zd\u00e1lo.<\/p>\n

„Mysl\u00edm, \u017ee bys m\u011bl u\u017e j\u00edt, Tome.“ \u0158ekne Bill, kdy\u017e zaklapne desky, kter\u00e9 nech\u00e1 le\u017eet na stole, a vstane. Nevr\u00e1t\u00ed se v\u0161ak zp\u011bt na svou \u017eidli, ale postav\u00ed se k oknu, z n\u011bj\u017e se zad\u00edv\u00e1 na ulici pod sebou.<\/div>\n

„J\u00e1 ale…“ Pokus\u00edm se nam\u00edtnout, ale jsem okam\u017eit\u011b uml\u010den.<\/div>\n
„M\u00e1m moc pr\u00e1ce.“ \u0158ekne skoro a\u017e unaven\u011b a vytrvale hled\u00ed ven. Kdy\u017e v\u0161ak nesly\u0161\u00ed n\u011bco, co by mu nazna\u010dilo, \u017ee jsem vstal a chyst\u00e1m se k odchodu. Znovu m\u011b tedy vyb\u00eddne, abych opustil jeho kancel\u00e1\u0159. Tentokr\u00e1t v\u0161ak t\u00f3nem, jak\u00fdm jsem u n\u011bj jakt\u011b\u017eiv nesly\u0161el. „B\u011b\u017e!“<\/p>\n

Nadechnu se, ale nakonec to, co jsem m\u011bl v \u00famyslu \u0159\u00edct, spolknu. Stejn\u011b by m\u011b nenechal domluvit. Netu\u0161\u00edm, co mu zase p\u0159elet\u011blo p\u0159es nos. Dote\u010f se rozhodn\u011b netv\u00e1\u0159il jako p\u0159\u00edli\u0161 zam\u011bstnan\u00fd \u010dlov\u011bk. P\u011bknou chvilku mi tu vypr\u00e1v\u011bl o tom po\u0161ukovi a mo\u017en\u00e1 by je\u0161t\u011b klidn\u011b pokra\u010doval. Nebo \u017ee by bral tohle jako sou\u010d\u00e1st sv\u00e9 pr\u00e1ce? Tro\u0161ku se m\u011b dot\u00fdk\u00e1 i zp\u016fsob, jak\u00fdm m\u011b pos\u00edl\u00e1 pry\u010d. Mohl m\u011b klidn\u011b slu\u0161n\u011b poprosit, abych ode\u0161el. Tohle byl jednozna\u010dn\u00fd rozkaz a Bill l\u00e9pe ne\u017e kdo jin\u00fd v\u00ed, \u017ee p\u0159\u00edkazy odmali\u010dka nesn\u00e1\u0161\u00edm. P\u0159esto ale stoupnu ze \u017eidle a odeberu se ke dve\u0159\u00edm.<\/p>\n

„Tomi,“ vyslov\u00ed m\u00e9 jm\u00e9no tak, \u017ee m\u011b p\u0159inut\u00ed zastavit a oto\u010dit se na n\u011bj. Kdy\u017e tak u\u010din\u00edm, spat\u0159\u00edm jej, jak se op\u00edr\u00e1 z\u00e1dy o parapet a jeho tmavohn\u011bd\u00e9 o\u010di si prohl\u00ed\u017eej\u00ed m\u016fj obli\u010dej. Skoro ani ned\u00fdch\u00e1m, kdy\u017e \u010dek\u00e1m, a\u017e mi vysv\u011btl\u00ed, pro\u010d m\u011b zadr\u017eel. Jeho p\u0159\u00e1n\u00ed mi vyraz\u00ed dech. \u010cekal jsem cokoli, ale ne tohle. „Mohl bych vid\u011bt Absintha? Je mi po n\u011bm smutno.“ Prosbu p\u0159ednese tak, \u017ee nejsem schopen odm\u00edtnout. Nav\u00edc se mi zd\u00e1lo, \u017ee jsem v jeho o\u010d\u00edch zahl\u00e9dl slzy. Mysl\u00ed se mi kr\u00e1tce mihla ot\u00e1zka, na ni\u017e tou\u017e\u00edm zn\u00e1t odpov\u011b\u010f. A sice jestli je Absi jedin\u00fd, po kom se Billovi st\u00fdsk\u00e1, nebo je tu je\u0161t\u011b n\u011bkdo dal\u0161\u00ed.<\/div>\n

„No, z\u00e1le\u017e\u00ed na tom…“<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 ho p\u0159iv\u00e9st sem za mnou, pokud m\u011b nechce\u0161 u sebe.“ Navrhne mi, abych psa p\u0159ivedl do t\u00e9to budovy. Neunikne mi, jak\u00fd d\u016fraz kladl na slovo ‚nechce\u0161‘, nebo si to mo\u017en\u00e1 jen namlouv\u00e1m. S\u00e1m nev\u00edm. Mo\u017en\u00e1 tam \u017e\u00e1dn\u00fd d\u016fraz nebyl, ale sly\u0161el jsem to jen j\u00e1, proto\u017ee m\u00e1m tendence Billa neust\u00e1le podez\u0159\u00edvat z toho, \u017ee m\u011b z n\u011b\u010deho obvi\u0148uje.<\/div>\n
„Okay.“ Souhlas\u00edm nakonec u\u017e jen kv\u016fli v\u00fdrazu, kter\u00fd bude m\u00edt ta n\u00e1na na recepci, a\u017e se tu zjev\u00ed m\u016fj \u010dty\u0159noh\u00fd mil\u00e1\u010dek. Podle m\u011b ta d\u00e1ma pova\u017euje za psa \u010divavu, n\u011bjak\u00fd druh teri\u00e9ra nebo pin\u010de. Co podle n\u00ed je Absi, si netrouf\u00e1m \u0159\u00edct. „Kdy a v kolik m\u00e1me p\u0159ij\u00edt?“<\/div>\n
„Z\u00edtra… Vlastn\u011b ne, to se mi nehod\u00ed. Poz\u00edt\u0159\u00ed. P\u0159ij\u010fte poz\u00edt\u0159\u00ed.“ Vybere den, kdy ho m\u00e1me poct\u00edt n\u00e1v\u0161t\u011bvou a d\u0159\u00edve, ne\u017e se vr\u00e1t\u00ed ke sledov\u00e1n\u00ed ulice, \u0159ekne: „A te\u010f u\u017e jdi, Tome.“<\/p>\n

<\/div>\n

BILL<\/strong><\/div>\n
\n

Sotva se za Tomem zaklapnou dve\u0159e, vr\u00e1t\u00edm se zp\u011bt ke stolu, popadnu ta\u0161ku ze zem\u011b a levou rukou vysypu jej\u00ed obsah na st\u016fl. Ve v\u0161ech t\u011bch v\u011bcech se sna\u017e\u00edm naj\u00edt plato s pr\u00e1\u0161ky proti bolesti. V rameni mi toti\u017e za\u010dalo \u0161kubat a bolest se s ka\u017edou dal\u0161\u00ed zapo\u010datou minutou stup\u0148uje. Sice u\u017e to nen\u00ed tak \u0161\u00edlen\u00e9 jako minul\u00fd t\u00fdden, ale bol\u00ed to po\u0159\u00e1d jako \u010dert. P\u0159ed Tomem jsem \u017e\u00e1dn\u00e9 pilulky polykat necht\u011bl, proto\u017ee zn\u00e1m jeho n\u00e1zor na tyhle „zabij\u00e1ky bolesti“. Cht\u011bl jsem se u\u0161et\u0159it t\u011bch jeho kec\u016f a rad. Nakonec mi ta moje poran\u011bn\u00e1 hn\u00e1ta bude p\u0159ece jen k n\u011b\u010demu dobr\u00e1.<\/p>\n

Spolknu jeden pr\u00e1\u0161ek a po\u0159\u00e1dn\u011b jej zapiju vodou. Douf\u00e1m, \u017ee krom\u011b bolesti v oblasti ramene, to zabere i na hlavu, kter\u00e1 mi za\u010d\u00edn\u00e1 op\u011bt t\u0159e\u0161tit. Kv\u016fli tomu pitom\u00e9mu v\u00fdronu jsem se posledn\u00ed t\u00fdden po\u0159\u00e1dn\u011b nevyspal. Jen co jsem zabral, u\u017e jsem byl vzh\u016fru, proto\u017ee jsem se t\u0159eba n\u00e1hodou p\u0159evalil na pravou stranu a v tu chv\u00edli jsem um\u00edral bolest\u00ed. Nem\u016f\u017eu se do\u010dkat dne, kdy mi tu pitomost, co kr\u00e1\u0161li mou pa\u017ei, sundaj\u00ed a budu moct norm\u00e1ln\u011b fungovat jako p\u0159edt\u00edm. Nejen\u017ee to omezuje pohyb ruky, ale omezuje to celou moji osobu.<\/p>\n

autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay Mine jen n\u011bkolik minut, kter\u00e9 se v\u0161ak vlivem ticha zdaj\u00ed b\u00fdti v\u011b\u010dnost\u00ed, ne\u017e kone\u010dn\u011b znovu promluv\u00edm a zodpov\u00edm Billovu ot\u00e1zku. Celou tu dobu jsem p\u0159ed n\u00edm jen sed\u011bl, hled\u011bl mu do o\u010d\u00ed a s\u00e1m sebe se ptal, o co p\u0159esn\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[342],"tags":[],"class_list":["post-3298","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-me-myself-and-romeo"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3298","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3298"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3298\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3298"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3298"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3298"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}